Jiří Novák:                                                                         Vloženo 25.9.2010

36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi

                                                                           

__________________________________________________________________________

Proč mimozemské bytosti běžně nevnímáme? Příčinou je odlišná hrubost hmoty, ve které se jejich vývoj ustálil. Některé vesmírné civilizace mají navíc schopnost transformovat svoji podobu. Poté co andělé Dhyané ztratili poslední možnosti, jak vývoj lidstva účinně ovlivňovat, lidstvo se začalo řídit samo prostřednictvím lidských Duchovních hierarchií složených z  nejvyspělejších duchovních mistrů, kteří dosáhli v jednom ze svých životů ve hmotě osvícení. A navíc začaly přicházet razantní zásahy mimozemských mocností sdružených do Galaktické konfederace. Z nich se nejvíce angažovali Plejáďané z planety Erra. Vysvětlení některých jejich zásahů: Zničení Sodomy a Gomory jaderným výbuchem, zkáza Sumerské civilizace, Hospodin a cesta Hebrejců pouští, příchod do země zaslíbené a vybití obyvatelstva místních měst i s dobytkem, božská zjevení ve 20. století, setkání s vybranými kontaktéry.

_________________________________________________________________________________________

Také v tomto textu uvádím informace podložené několika nezávislými zdroji

V úvodu tohoto textu bych rád zdůraznil, že také zde uvádím pouze ty informace, které jsou z pohledu Nové duchovní cesty (NDC) potvrzeny vždy z několika navzájem nezávislých zdrojů. Karmickým čištěním řady osob, duchovními kontakty s karmickými institucemi, anděly a s dalšími bytostmi v duchovním pozadí světa, přímými rozhovory s bytostmi mimozemských civilizací, které na konci 20. a v prvních letech 21. století operovaly v oblasti Země a Sluneční soustavy. A také hmotnými náznaky, výsledky bádání nezávislých osob, citacemi z dobových textů, dnešní hmotnou situací v místech zásahů. Rozhodně tedy nejde o smyšlené pohádky či fantastickou myšlenkovou tvorbu, přestože předložené informace jsou neobvyklé a širší veřejnosti zpravidla neznámé.

Dvě odlišné skupiny mimozemšťanů

Mimozemšťany zasahující na Zemi můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Zaprvé ty civilizace, které se snažily kráčet po světelné duchovní cestě. Ty, které se nám v minulosti snažily pomáhat, i když to dělaly nevhodným způsobem. Právě o těchto civilizacích propagujících cestu Světla budu psát v tomto článku i v následujícím tématu 37. Proč existuje člověk ve Vesmíru. A vysvětlovat, proč jejich zásahy byly nevhodné.

Pak je tady druhá skupina civilizací – ty vysloveně temné, které nás jednoznačně zneužívaly pro své cíle. Unášely pozemšťany, prováděly s nimi nelidské pokusy, oplodňovaly je svými mimozemskými zárodky, vysávaly krev z dobytka a vyjímaly zvířatům i lidem důležité orgány. Jednoduše zacházely s lidmi tak, jako my zacházíme se zvířaty. O těchto typech kontaktů píše více Ivo Wiesner ve svých knihách „Gambit mahátmů“, „Do ráje projdeš peklem“. Na těchto stránkách k tomu čas zatím nedozrál. Budu tedy zatím psát jen o těch „lepších“ mimozemšťanech. O tom, v čem jsou mimozemšťané odlišní od nás, budu podrobněji psát v následujícím tématu 37. Proč existuje člověk ve Vesmíru. Ale jednu zásadní odlišnost je pro lepší pochopení tohoto textu potřeba rozebrat už na tomto místě.

Úrovně hrubosti hmoty ve Vesmíru

O jedné věci se veřejně vůbec nemluví. Totiž, že hmota ve Vesmíru má různé stupně hrubosti či hutnosti. Kdysi na počátku světa byla zřejmě v celém Vesmíru jednotná hrubost hmoty. Jsou doklady o tom, že v dávné minulosti měli lidé na Zemi měkká a pružná těla. Neměli tvrdé kostry, jak je známe dnes. Proto se z doby před stovkami milionů let dochovaly stopy člověka (vedle dinosauřích), ale nikde žádné lidské kostry. Hmota ve Vesmíru i fyzická těla bytostí pak postupně procházela procesem tvrdnutí, hrubnutí. Nejvíce zhrubla hmota zde u nás na Zemi a ve Sluneční soustavě. Proč? Zásadní vliv na to měly probíhající souboje mezi duchovními i hmotnými silami Dobra a Zla a stupeň postižení či ovládnutí civilizace temnými levotočivými energiemi.

Pro hrubost hmoty lze vytvořit stupnicí od 0 do 10. Jde však o něco jiného než o stupnici tvrdosti, kterou jsme se učili ve škole (mastek, sůl kamenná, kalcit, kazivec, apatit, …... a na konci je diamant). Nejvíce hrubohmotná je tedy podle Přírody a andělů Dhyanů naše pozemská civilizace. Ztvrdli jsme až na úplné dno, na hrubost úrovně 10. Níže už to podle duchovních sil nad námi nejde.

Zatímco my na Zemi jsme v minulosti způsobem života stále více tvrdli a stále více se propadali do hrubé hmoty, oni jsou více zaměřeni na astrální nehmotnou rovinu a v odchodu ze hmoty vidí pokračování své evoluce. Proto jsme se od nich za tisíce let jejich vměšování oddálili. Protože jejich cesta naopak vývojem směřuje mimo hmotu do polohmotných a nehmotných rovin existence. V dřívějších dobách jsme je třeba i běžně vnímali. Proto je z minulosti k dispozici mnoho hmotných důkazů o jejich návštěvách. Dnes však již většina těchto civilizací žije v jiných rovinách reality, v jemnější hutnosti hmoty. Z našeho pohledu jsou jakoby „polohmotní“. Například Arkturiané se do dnešního dne ustálili na hladině hrubosti 7. Co to pro nás znamená?

Jakmile má hmota již o pouhých několik desetin nižší hrubost, přestaneme ji vnímat zrakem. Stane se pro nás neviditelnou. To ovšem znamená, že Arkturiané, Plejáďané a další vesmírné bytosti, pokud jsou ve svém běžném stavu, jsou dnes pro nás neviditelní. Mohou sedět na našich židlích, ale my vidíme jen prázdné místo. Oni nás však vnímají naprosto zřetelně, navíc mají jako lidé 1. typu automaticky otevřené duchovní vnímání. Připomínám, že o rozdílech mezi lidstvem 1. a 2. typu jsem podrobně informoval v článcích 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo. Je naše existence v nejhrubší hmotě proti nim výhodou nebo nevýhodou? Také o tom bude více v následujícím tématu 37. Proč existuje člověk ve Vesmíru.

Pochopení skutečných pohnutek a cílů mimozemšťanů

V minulosti dokázala mimozemšťany i za těchto podmínek vnímat celá řada obyvatelů naší Planety s dobře rozvinutým duchovním vnímáním. Až na Nové duchovní cestě (NDC) se nám však podařilo vystoupat svojí harmonií nad tyto mimozemšťany a teprve pak jsme začali svým duchovním citem chápat jejich skutečné pohnutky a cíle. Což dřívější „kontaktéři“ nedokázali rozlišit. Jestli nám chtějí nezištně pomáhat jako Arkturiané nebo se rozhodli nás předělávat k obrazu svému jako Plejáďané, Siriané a další. My jsme však dospělí a máme právo zvolit si svoji vlastní cestu. Je důležité také vědět, že pozemské vlády doposud dělají vše proto, aby informace o mimozemšťanech utajily pod záminkou toho, že nás „chrání“, přestože vládní kontakty některých států s mimozemšťany jsou dobře zdokumentovány například Michaelem Hesemannem v knize „Tajná věc UFO – 2. díl“.

Vyvolená země, národ, civilizace

Každé období dějin, zejména období očekávaných velkých změn, mělo svoji vyvolenou zemi, národ, civilizaci. Ti, co skrytě řídili vývoj lidstva, právě do takové země vkládali své naděje. Že dokáže staré pravdy přetvořit do nové formy, nebo že dokonce dokáže nalézt zcela nové pravdy a takto ovlivní celé lidstvo. V období posledního milionu let byly vyvolenými zeměmi postupně Hyperborea, Lemurie, Atlantida. Všechny ztroskotaly. Katastrofa před zhruba dvanácti tisíci lety násilně ukončila vládu Atlantidy. Černá magie ovládající Atlantidu byla spláchnuta, ale prostředí planety se tím nevyčistilo. Následoval Egypt – země, kde zbytky lidstva 1. typu s otevřeným duchovním vědomím postupně předávají vládu lidstvu 2. typu se zastřeným duchovním vědomím (aby vnímali, musí se začít čistit). Egypt převzal štafetu po Atlantidě, z pohledu Tvůrců však nešlo o vyvolený národ.

Již tehdy totiž Tvůrci rozhodli, že příští kritické období na dalším vrcholu Platónského roku za 12 tisíc let po pádu Atlantidy se bude rozhodovat ve středu Evropy, v místě, které již v té době patřilo mezi energeticky nejčistší - oproti přímořským oblastem, místům častých válek. Místům, odkud se v minulosti pořádaly výpravy zaměřené na dobývání cizích území nebo naopak tato území byla vojensky napadána cizími dobyvačnými velmocemi.

 Vyvolený národ se na tomto místě ve středu Evropy měl teprve zformovat poté, co bude sledovat duchovní náznaky a usídlí se na místě, které je pro naplnění jeho poslání mimořádně výhodné (viz knihy Ivo Wiesnera „Národ v lénu bohů“ a „Poutníci do země andělů“). Ano, jde o českou kotlinu, ve které žijeme. Ta je ze všech stran obklopena horami. Připomíná tak přijímací anténu, obrovské parabolické zrcadlo podobné těm, která používají dnešní astronomové na výzkum Vesmíru. A právě toto místo se ukazuje jako výhodné pro příjem energetických impulsů z nejvyšších duchovních sfér. A to i v době, kdy celá Planeta bude pro takové impulsy téměř nedosažitelná. Kdy bude natolik ponořená do mlhy násilí a negací, že podobné impulsy nebude možné na jiných místech běžně přijímat. Prostředí je uzpůsobeno tak, aby tyto aktivační a informační energetické impulsy rozvedlo po celém území a zejména do jeho středu, kterým je Praha. A aby tyto energie mohly probudit bytosti, které v tomto období mají hrát klíčovou roli vývoje. A to se také před koncem 20. století stalo.

Postupný pád lidstva 2. typu

K naplnění historické úlohy našeho národa však zbývalo ještě 12 tisíc let. Vraťme se nejprve k Egyptu. Nové lidstvo 2. typu zdědilo Planetu plnou temných energií a to byla velká překážka, která bránila duchovnímu probuzení nového člověka. Naopak postupným odchodem lidstva s otevřeným duchovním vědomím zapadali noví lidé stále více do hmoty a začali propadat zlu. Rozhodujícím zlomem, který původní lidstvo 1. typu definitivně vytlačil z Planety, se ukázala další katastrofa spojená s biblickou potopou světa, kterou Ivo Wiesner (Předpeklí ráje) datuje do roku 3449 před n.l.

Lidstvo plodilo další a další vysoce nepříznivé energie a to vše mělo vážné následky. Andělé Dhyané se v tomto období postupně dostali zcela mimo hru a ztratili možnost dalšího soustavného vedení lidstva. Jejich energie a inspirace už jednoduše nenacházely adresáty – ve hmotné rovině Planety už nebyl nikdo, kdo by je vnímal. Možnosti jejich zásahů byly mizivé a omezovaly se jen na nejkritičtější situace. A svět se řítil svým tempem vstříc dalším katastrofám.

Lidské Duchovní hierarchie vývoj změnit nedokázaly

Lidstvo zůstalo ponořeno do hluboké mlhy temných energií a negací a začalo se řídit samo prostřednictvím lidských Duchovních hierarchií složených z  nejvyspělejších duchovních mistrů, kteří dosáhli v jednom ze svých životů ve hmotě osvícení. Tyto instituce však byly příliš slabé na to, aby podstatným způsobem změnily celkový vývoj lidstva na Planetě. Důvody jsou zřejmé - nedostatečná úroveň vnitřní čistoty a duchovního nadhledu, neúčinné způsoby vnitřní očisty, nenalezení duchovního vzestupu, neschopnost identifikovat temné levotočivé energie a jednoznačně tak rozeznat Temno od Světla. A tím pádem nesprávná orientace v tom, kdo je vlastně nepřítelem Světla, kdo z vlastních řad skrytě přešel na temnou stranu.

Dohled nad vývojem lidstva převzali mimozemšťané

A tak začaly přicházet razantní zásahy mimozemských mocností sdružených do Galaktické konfederace. Z nich se nejvíce angažovali Plejáďané z planety Erra v planetárním systému hvězdy Taygéta. Planety, která je určitým dvojčetem naší Země – prakticky stejná velikost, identické oběhové podmínky i celkové prostředí. Právě oni získali od tehdejší Nejvyšší rady Galaxie výsadní právo provádět nejobtížnější operace na Zemi v rámci jejich představy záchrany lidstva. Ta se podstatně lišila od záměrů Tvůrců civilizací – andělů Dhyanů.

V době slávy Atlantidy byla totiž naše Země součástí Galaktické konfederace a pozemšťané cestovali do Vesmíru. Pak však přišla postupná transformace lidstva 1. typu s otevřeným duchovním vědomím na lidstvo 2. typu se zastřeným vědomím. Je logické, že z pohledu mimozemských civilizací 1. typu se tato přeměna lidstva Země jeví jako pád člověka, degenerace. Jako propad, který měl za následek zastření vědomí a podstatné zkrácení věku. Mimozemšťanům se to jevilo tak, že civilizace na Zemi degeneruje, postupně upadá. A proto se svými zásahy snažili všemožně zachránit, co se dá. Vnímali totiž, že vývoj na Zemi ovlivňuje i vývoj okolního Vesmíru, tedy i je. Že pád země by měl přímé následky i na jejich vývoj. Více o postavení Země ve Vesmíru bude v následujícím článku 37. Proč existuje člověk ve Vesmíru. Snažili se proto pozemské lidstvo vrátit tam, kde dříve bylo, formou zasvěcování pomocí umělých energií. Začali dělat pokusy s genotypem, sledovali genetickou linii, stopu dříve vyspělých bytostí. Netušili, že tím bojují proti samotné Přírodě i proti záměru Tvůrců, kteří chtěli, aby se lidé museli o otevřené vědomí zasloužit, vyčistit se.

Existuje mnoho dokladů o mimozemských zásazích

Je mnoho náznaků a písemných dokladů o celé řadě umělých oplodnění, o vedení pozemských národů, jejich ochraně, pomoci při bojových operacích. Tyto náznaky lze sledovat až do doby 4 – 5 tisíc let př.n.l. Praotec Noe, biblická potopa světa, Sumerská civilizace, Abraham, zkáza měst Sodoma a Gomora atomovým výbuchem, nalezení dočasného azylu Hebrejců v Egyptě a jejich pozdější odchod z Egypta, 40 let na poušti, dobytí území, likvidace místního obyvatelstva. Toto je sled událostí, který vyvrcholil v době Ježíše.

Plejáďané se přitom jen výjimečně přiznávali ke své pravé identitě. K tomu došlo až při některých kontaktech ve 20. století. Do té doby většinou sami sebe před pozemskými lidmi označovali jako anděle, Hospodina i další vyšší duchovní síly zastupující Boha, nebo dokonce vystupovali jako pozemská Panna Marie či Ježíš Kristus. Vytvářeli tak dojem, že oni jsou tou pravou silou, která zde odjakživa řídí vývoj a jejich zásahy zde jsou proto naprosto oprávněné. Zvyšovali tím důvěryhodnost podobných akcí, využívali přitom úctu a oddanost lidí vůči těmto biblickým či historickým postavám.

Proč se Plejáďané zaměřili právě na Zemi?

Proč právě Země? Zejména Plejáďané cítí určitou spoluzodpovědnost za vývoj na Zemi. Už v dávné minulosti se tu vměšovali a výsledky byly mnohdy hrozivé. Například výsadek 200 andělů, ve skutečnosti Plejáďanů, kteří se proti všem zákazům sexuálně sblížili s pozemskými ženami a záměrně je oplodnili. Výsledkem tohoto zkřížení genotypů byly podle Bible i knihy „Óm“ telepaticky přenesené z Plejád Eduardem Albertem Meierem obří bytosti, agresivní zrůdy. Navíc se Plejáďané domnívají, že pomalý vývoj na Zemi v současné době brání evoluci Galaxie a tedy i jejich civilizace.

Z astrálu mají možnost pohledu do budoucnosti a mohou spatřit vizi, hrozbu budoucí katastrofy Země, která odstartuje zhroucení celého Vesmíru. Proto se obávají případného zničení i svých domovských planet. A protože se z důvodu svých zásahů z minulosti cítí být za katastrofu zodpovědni, domnívají se, že teď mají právo katastrofě předejít naší převýchovou. Z tohoto pohledu se jim nelze divit. Ale vesmírný zákon říká naprosto jednoznačně, že vměšovat se do jiných civilizací je nepřípustné (také o tom budu podrobněji psát v následujícím tématu 37.) Tím spíše, že oni nepochopili záměr Tvůrců. Netuší, že jsme jiná civilizace nového typu. Jejich snahy o naši převýchovu podle jejich vzoru jdou proto jednoznačně proti záměru Přírody a Tvůrců.

Rozhodující jsou konkrétní činy, nikoliv pouhé záměry a slova

Jejich záměry a cíle zde na Zemi přitom na první pohled vypadají jako humánní, potřebné, pro nás velmi žádoucí. Snažili se nás přece dovést k tomu, abychom se nevraždili, aby zde přestaly války, abychom se zřekli jaderných zbraní, abychom se více zajímali o duchovní cestu životem. Ale co je paradoxem, sami ve jménu této žádoucí vyšší čistoty prováděli drastické likvidační zákroky na celá města, rozsáhlé skupiny obyvatel, jak vysvětlím v tomto článku. Co k tomu můžeme říci? Že rozhodující je nikoliv to, co člověk říká a jaké nádherné cíle svými slovy vykresluje, ale co sám dělá a jaké metody používá k dosažení těchto cílů.

Srovnejme to s naší pozemskou historií. Světový komunismus hlásal následující představu budoucnosti – „každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb“. Nebo jinými slovy – každý bude uvědoměle pracovat tak, jak umí a dostane za to úplně všechno, co potřebuje. To je zdánlivě velmi pozitivní vize budoucnosti, která docela dobře u jiných vesmírných civilizací celé věky fungovala (například Arkturiané). Ale co ten způsob realizace na Zemi? Korupce, nadřazenost jedněch nad druhými, tvrdé kádrování, šikanování i fyzická likvidace všech odpůrců a jejich rodin, gulagy, nápravné tábory.

Mimozemšťané ztratili napojení na Tvůrce

Pro srovnání - já i další lidé jdoucí po Nové duchovní cestě každé své důležité rozhodnutí konzultujeme s nejvyššími karmickými a přírodními silami – je vždy nutné mít povolení od bytostí, které danou civilizaci, planetu, dimenzi apod. spravují. Plejáďané však v té době již neměli napojení na původní Tvůrce, anděle Dhyany, ani na karmické instituce. Sami sebe tak pasovali do pozice nejvyššího soudce a karmy. Do pozice vládce, který má právo řídit civilizace v různých rovinách reality a rozhodovat o všem. A aby nebylo pochyb, zda takové trestající zásahy jsou správné, představovali se v té chvíli jako Hospodin nebo se oháněli tvrzením, že takový zásah je přímo na pokyn Stvořitele či dokonce Prvotního Stvořitele všeho a všech.

Kudy z toho ven? Je jediná možnost pro ně - přestat se vměšovat. A pro nás – každé takové vměšování etickým způsobem znemožnit. Protože jedině tak si dokážeme sami najít cestu, která je pro nás optimální. Je samozřejmě potřeba, aby každý takový zákrok proti cizímu vměšování probíhal pod vedením Přírody, Karmy a vedoucích sil Světla. Protože jedině to zaručí, aby zákrok byl eticky čistý, a aby byl optimální z pohledu dalšího vývoje obou civilizací.  

Oni nás vedli jinudy, než jsme měli jít, obrátili nás zády ke správné cestě. Každý jejich další zásah nás čím dál více vzdaloval od správného řešení a od nalezení optimální cesty pro nás lidstvo 2. typu. Dostal jsem impuls, abych tuto skutečnost zdokumentoval popisem celé řady jejich konkrétních zásahů na Zemi i vysvětlením následků těchto zásahů.

Na koho zaměřili mimozemšťané svoji pozornost?

Plejáďané zaměřili svoji pozornost na území s lidskými skupinami a národy, v nichž se lidé dožívali vysokého věku v řádech stovek let. Domnívali se totiž, že právě genetický základ takových lidí nejlépe odpovídá původnímu typu pozemského člověka s otevřeným vědomí. Právě na území bývalé Mezopotámie si našli z jejich pohledu ideální vzorek lidstva, vhodný pro vybudování základů nové civilizace a na něm začali soustavně pracovat. Odstraňovali u něj tvrdou převýchovou některé nedobré návyky a snažili se jeho fungování podřídit vyšším duchovním zákonům, které sami alespoň zpočátku ctili.

Šlo přitom o volbu nepříliš vhodného místa plného válečných konfliktů, nestability, násilí. Místo bylo také důležitou bránou pro příchod cizích mocností na planetu Zemi. Je zde časový koridor, který umožňuje vstup na Zemi z jiné dimenze času. Plejáďanům mohla taková skutečnost vyhovovat, ne však celkovému vývoji Planety. Podívejme se do historie, jak to všechno probíhalo.

Praotec Noe a potopa světa

Lámech, vnuk Henocha, si stěžuje svému otci Metusalémovi (citace z Henochových knih): „Zplodil jsem podivného syna, není jako člověk, nýbrž se podobá dětem nebeských andělů. Zdá se mi, že nepochází ode mne, nýbrž od andělů.“ Metusalém vyhledal Henocha, který byl na nebi, a ten mu řekl: „Na Zemi nastane velká pohroma a Země bude očištěna od vší zkaženosti. Tento syn, který se vám narodil, zůstane na Zemi a jeho tři děti se zachrání s ním, zatímco všichni lidé, kteří se na Zemi nacházejí, zemřou. Dej mu jméno Noe.“

Noe měl skutečně 3 syny. Jmenovali se Sem, Ham a Jafet. Když bylo Noemu 600 let, přišla potopa světa. Ivo Wiesner v knize „Bohové a apokalypsy“ vysvětluje, že se jednalo o jeden z příletů planety Nimiru. Datuje ho do doby 3.449 př.n.l. Praotec Noe dostal podrobný návod jak, kdy a kde postavit svoji archu, ve které pak zachránil svoji rodinu a mnoho zvířat. Od koho dostal návod? Přece od těch, co se dokázali na něj napojit – tedy od mimozemšťanů, ne od skutečných andělů. Na evakuaci tenkrát Plejáďané neměli techniku, dnes už ji mají.

Sumerská civilizace

Po potopě se v oblasti Mezopotámie konstituovala Sumerská civilizace. Její součástí se stali potomci Noeho syna Séma – semité. Odtud vzešli pozdější Arabové i mimozemšťany sledovaný národ Hebrejců.

A právě na sumerskou říši soustředili Plejáďané svoji další pozornost. Stále přitom sledovali pokračování genetické linie z období před potopou. Potomkům v této linii zajišťovali ochranu, bohatství a další privilegia. A to i za cenu likvidace jiných skupin, či celých národů, které překážely. Své zájmy zajišťovali pomocí základny a letiště (kosmodromu) vybudovaných ve středu Sinaje, v místě dnešní Sinajské pouště.

Sumerové jim sami říkali Anunnaki – to znamená ti, kteří přišli od nebeského boha Anu na Zemi a tyto mimozemské bytosti považovali za nesmrtelné (Jiří Wojnar používá v knize „UFO, Bible a konec světa“ též název Strážci). Anunnaki pomáhali odvodnit území po potopě (bažiny a přesolená půda) a měli zde i své vlastní zájmy, zřejmě těžbu zlata, jak naznačuje Jiří Wojnar.

Zničení Sodomy a Gomory jaderným výbuchem

Mezi státy Izraelem a Jordánskem se nachází Mrtvé moře – jeho břehy jsou dnes 392 metrů pod hladinou Středozemního moře a patří k nejníže položeným obývaným místům na Zemi. Kdysi stálo na jižním břehu tohoto moře pět měst, mezi nimi také z Bible známé Sodoma a Gomora. V Bibli se píše: „Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru oheň a síru, od něho z nebes to bylo.“ Každý zná tento mýtus o božím trestu, který postihl místní obyvatelstvo poté, co se vydalo na cestu hříchu. Podle archeologie zde ovšem muselo dojít ke gigantickému výbuchu, který spálil vše živé, a následné zemětřesení pak způsobilo propad celé oblasti pod úroveň hladiny pozemských moří.

Posuňme se v čase zpět do období více než 2 tisíce let před naším letopočtem do oblasti Sinaje, na břeh dnešního Mrtvého moře na hranicích Izraele a Jordánska. V té době tady dlouhodobě fungovala základna Plejáďanů, kosmodrom a řídící centrála vybavená z pohledu tehdejších pozemšťanů nepředstavitelně vyspělou technikou. Okolní lidské skupiny si začínaly čím dál více uvědomovat, že technická zařízení na Sinaji by mohla být pro ně klíčem k obrovské pozemské moci. Podle Jiřího Wojnara, který provedl analýzu dobových textů, se již v roce 2041 př.n.l. pokusila vojska čtyř králů základnu dobýt. Tehdy byla tato vojska odražena speciální jezdeckou jednotkou vedenou Abrahamem, který měl k dispozici mimozemské zbraně. Abraham, který je další historicky doloženou postavou, měl královský sumerský původ a byl potomkem v rodové větvi Noeho a jeho syna Séma.

O několik let později, v roce 2024 př.n.l., se chystá další útok na základnu – v oblasti nedalekých měst Sodoma a Gomora se v té době začínají nenápadně seskupovat vojska pozemských králů, aby se pokusila tuto základnu náhlým útokem překvapit, dobýt a získat tak techniku zde ukrytou a uskladněnou. Shora přišel jednoznačný pokyn základnu urychleně vyklidit, uzavřít, evakuovat a přemístit se na oběžnou dráhu. Přichází doba, kdy přímé nezakryté vměšování do života obyvatel Země je potřeba nahradit více skrytým a také mnohem bezpečnějším způsobem. Zůstávat v skrytu na oběžné dráze a zasahovat občasnými výsadky z oběžné dráhy jen v případech naléhavé nutnosti. Je důležité přitom nezanechat na základně žádnou použitelnou techniku, která by mohla být duchovně méně vyspělými pozemšťany zneužita.

Je potřeba si uvědomit, že v té době ještě mimozemšťané neměli k dispozici dnešní typy diskových lodí (typická UFO) s vysokou manévrovatelností. Z mnohých pozdějších setkání Mojžíše s Hospodinem je patrné, že šlo spíše o tradiční starou kosmickou techniku, která se více podobala dnešním klasickým raketám, přistávacím modulům, které vzlétají a přistávají za ohlušujícího rachotu. A doprovodnými jevy jsou sloup dýmu a zvednutého prachu.

Jiří Wojnar (Ufo, Bible a konec světa, str. 114, 126) na základě rozboru starých dobových textů k tomu uvádí: „Výsledek průzkumu byl jednoznačný – bylo třeba jednat. Odcházející Anunnaki se rozhodli vše rázně ukončit, a nakonec se v časové tísni odhodlali k radikálnímu řešení. Po dlouhých jednáních k němu velitel Nergal dostal svolení i od vládce Ana, který sídlil na Nebi. Ano. Nepochybně přitom použili jaderných zbraní. 2024 – Zničení letiště na Sinaji atomovými výbuchy… Výbuchy beze zbytku zničili kontrolní centrálu a kosmodrom „bohů“ na sinajském poloostrově… Další jaderná exploze smetla nejméně čtyři města na jižním cípu dnešního Mrtvého moře, mezi nimi Sodomu a Gomoru.“

Radioaktivní mrak táhl přes území Sumeru a přinesl neviditelnou smrt: „plížila se ulicemi, byla na ně vypuštěna a nikdo ji nemohl vidět, když vstoupila do domu, nikdo o ní nevěděl. Nebylo obrany proti zlu, které přepadlo zemi, podobné strašidlu… žádné dveře před ním nelze uzavřít, protahuje se veřejemi, podobné větru... ústa se plnila slinami a pěnou, slabost a závratě,… bolest hlavy a zvracení… vítr přinesl hořký jed bohů…“ (Jiří Wojnar, str. 131 podle Markova a Matoušova evangelia).

„Nechtěným vedlejším následkem tohoto zoufalého a nepromyšleného činu, provedeného patrně ve velké časové tísni, bylo zničení sumerské kultury. Lidé v jinak nepoškozených městech zahynuli pod putujícím mračnem radioaktivního spadu.“ (Wojnar, str. 114). Celá oblast se na celá staletí změnila ve smrtící radioaktivní poušť. Podle Bible varovaný Lot, bratranec Abrahama, stačil uniknout. Eposy mluví o sedmi zářících zbraních. Sami Plejáďané při vzájemných kontaktech s lidmi na NDC v roce 2004 potvrdili, že bezprostředně zahynulo tři a půl milionu lidí, zatímco miliony dalších, co přežili, pronásledovala neplodnost, degenerace, pomalé vymírání. A to vše znamenalo prakticky konec Sumerské civilizace.

Hmotné doklady potvrzující jadernou katastrofu

Jsou nějaké hmotné doklady, že událost proběhla právě takto? Měl skutečně ten údajný trest boží, o kterém píše Bible, podobu záměrně vyvolaných jaderných výbuchů? Ano, jsou a píše o nich Jiří Wojnar (str. 114, 130 a dále): Nalezení koster se zvýšenou radioaktivitou. Zmínky o zahájení kopání studní a o bojích o studny, zatímco doposud se běžně používala povrchová voda. Dále poznatky archeologů, kteří potvrdili, že oblast v okolí jižní části Mrtvého moře byla náhle obyvatelstvem opuštěna a ke znovuosídlení došlo až po mnoha stoletích. Skutečnost, že prameny okolo Mrtvého moře jsou dodnes natolik radioaktivní, že jejich pravidelné pití vyvolává dlouholetou neplodnost a jiné nepříjemnosti. Zvýšená radioaktivita, černé kameny a zesklovatělý písek v rozlehlé proláklině, kde dříve stála základna.

Abraham a jeho potomci

Abrahamovi bylo těsně před jadernou smrští na Sinaji přislíbeno, že se jeho lid jednou bude moci rozšířit zpět i do tohoto území. Totéž opakovaně slibovali jeho potomkům. Cituji například příběh Jakoba, vnuka Abrahama, podle Bible: „Hospodin stál nad ním a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a tvém potomstvu najdou požehnání všechny čeledi země. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude kam půjdeš a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem slíbil.“

Plejáďané udělali vše pro to, aby genotyp sledované linie následkem této katastrofy neutrpěl. A v rámci tohoto svého záměru vykonávali i takové zásahy, jakými se opakovaně stala v celé genetické linii série umělých oplodnění, jak naznačuje rozborem tehdejších textů Jiří Wojnar, str. 120, 136. Hospodin navštívil Sáru, manželku Abrahama, a ona otěhotněla, i když už byla po přechodu („přestal jí běh ženský“). Narodil se Izák, ten měl syna Jákoba a v případě jeho dlouho neplodné manželky Rebeky se situace opakuje. Opět dochází k umělému početí bez vědomí pacientky.

K tomu bych rád zdůraznil, že podobné zákroky obcházející vlastní vůli a vědomí člověka znamenají vrchol neoprávněného přepisování lidských osudů jak jednotlivců, tak celé civilizace podle představ mimozemských bytostí. Podle jejich receptu na optimální vývoj. Aniž by ve skutečnosti pochopili situaci, ve které se pozemská civilizace nachází a co je jejím úkolem na duchovní cestě. Celá tato série umělých oplodnění zřejmě pokračovala až k počátku našeho letopočtu, kdy se již staré a neplodné Alžbětě narodil budoucí Jan Křtitel a Panně Marii se narodil Ježíš, dlouho předem prorokovaný spasitel.

Pobyt vyvolených v Egyptě

Po zkáze Sumeru nastalo stěhování národů a skupin. Plejáďané potřebovali zajistit čistotu sledovaného rodokmenu. Tak se Jákobův syn Josef přiženil do Egypta a postupně tam pozval všechny zbývající potomky z rodu Jákoba, Izáka a Abrahama. Ti žili na odděleném území a udržovali své dávné tradice. Byli fyzicky zdatní, zdraví, v tom zřetelně převyšovali Egypťany. V Egyptě však měli postavení otroků a byli považováni za méněcenné. Současně se jich však faraon v době nájezdů z východu bál, aby se nepřidali k nepřátelům. Proto se je snažil všemožně omezit. Vrcholem bylo opatření zabíjet všechny děti mužského pohlaví, aby se národ dále nerozrůstal. Takto se narodil malý Mojžíš, a byl ukrýván, podstrčen faraonově dceři a ta ho dala na vychování své služebné, jeho vlastní matce. A tak se z Hebrejce Mojžíše stal egyptský princ asi 400 let po příchodu Hebrejců do Egypta.

Odchod Hebrejců z Egypta

Mojžíš začal mít první kontakty s Plejáďany a ti mu uložili vyvést hebrejský národ z otroctví. Přišla doba návratu do země zaslíbené. Kolik jich bylo? Vůbec již nešlo o malou skupinku, ale o rozsáhlý národ čítající kolem 600 tisíc bojeschopných mužů, celkem odhadem 1,5 milionu osob, provázených obrovským množstvím dobytka.

Podle Ivo Wiesnera přichází v tom samém období, zhruba 1495 př.n.l. další dílčí katastrofa - pád rudé komety Phaeton, která vyvolala výbuch sopky na ostrově Théra a po přeletu nad Egyptem spadla do Somálské pánve v Indickém oceánu. Účinky této dobové události jsou shrnovány pod názvem Deset egyptských ran: Zasypání země červeným prachem, otrávení povrchových vod, třídenní tma, vyvolaná neplodnost atd. Tyto události jsou pak vysvětlovány jako boží trest seslaný na Egypt v důsledku toho, že faraón odmítl volně propustit Hebrejce ze zajetí. Po této události faraon Hebrejce přece jen propustí, ale poté s nimi bojuje.

Hospodin a cesta Hebrejců pouští

Z Bible a dalších textů je známa čtyřicetiletá cesta Hebrejců pouští do země zaslíbené pod vedením Mojžíše poté, co opustili Egypt. Je zdokumentováno, že Mojžíšovi se opakovaně zjevoval Hospodin a předával mu určité informace. Proč bylo nutné putovat celých 40 let pouští, když tutéž cestu je možné urazit za několik týdnů? Je třeba z nich tvrdou sparťanskou převýchovou vymýtit zbytky nedobrých návyků z Egypta. Vytlouci z hlavy jaké­koliv i vzdálené vzpomínky na své rodiště, kterým byl Egypt a na zvyky, které v této zemi přijali za své. Skupina je oddělena od další pozemské populace a celé roky se pohybuje nehostinnou Přírodou. Podobá se to izolovanému pobytu v kosmické lodi. To je přece ideál Vesmírných lidí. Kasárenský režim, nejdůležitější je poslušnost Bohu a vůdcům. Je třeba z nich připravit ideální vzorek poslušné a tvárné populace. Do země zaslíbené proto nemají dojít ti původní, ale až jejich potomci narození na poušti.

Je přirozené, že mnozí Hebrejci proti tomuto jim nepochopitelnému putování protestovali. Následující citace z Bible dokládá, jakým způsobem údajný „Hospodin“ na takové protesty reagoval: „Přiměl Mojžíš revoltující muže, aby si stoupli se zapá­lenými kadidelnicemi na volné prostranství... Vyšel oheň od Hos­podina a spálil těch dvě stě a padesáti mužů, kteříž kadili.“ Ano, ve skutečnosti se jednalo o demonstrativní veřejnou popravu těch, kteří si dovolili protestovat. Jiří Wojnar (UFO, Bible a konec světa) podrobně z technického hlediska vysvětluje, čím ve skutečnosti byl onen „oheň sestupující od Hospodina“, který na místě záměrně zlikvidoval 250 nepohodlných osob. Tato událost svědčí o tvrdém velmocenském postoji mimozemských bytostí a jejich nesmlouvavé eliminaci všech revoltujících, kterým se začal zajídat jejich způsob vedení skupiny a mnohaleté bezcílné putování pouští.

Příchod do země zaslíbené

Po čtyřiceti letech putování pouští konečně zbytky Hebrejců přicházejí do země zaslíbené, která je již za 500 let očištěna od radioaktivního spadu. Tady však zase vadí místní obyvatelstvo s narušeným genotypem. Následuje vyhlazovací válka pod skrytým vedením Plejáďanů. Napadení Jericha a dalších měst – nemilosrdné vybití veškerého obyvatelstva i jejich dobytka a domácích zvířat. Masakr, kterému Hospodin pomáhá mimozemskými zbraněmi. Toto všechno jsou události, pro které jsou potomci Hebrejců dodnes pronásledováni a doposud nemají stabilní domov, protože sami vzali domov mnoha dalším. Přitom toto všechno násilí bylo přípravou pro pozdější misi Ježíše. Toto vše bylo činěno proto, aby mohl později přijít Boží syn, narodil se v přísně sledované genetické linii Hebrejců a zvrátil vývoj světa.

Skutečné historické události a pozdější ukřižování Ježíše Krista však jsou dokladem, že ani tato drastická forma očisty hebrejského národa nepřinesla očeká­vané výsledky. Nelze se proto divit tomu, jak samotný Ježíš s Janem Křtitelem dopadli. Jan Křtitel skončil s useknutou hlavou, Ježíš byl veřejně ukřižován a umučen na kříži. Tato karma tak postihla i dvě nejdůležitější osobnosti, kvůli jejichž budoucímu zrození se možná všechny tyto postupné mimozemské zásahy staly.

Božská zjevení ve 20. století

Na zhodnocení mise Ježiše Krista na těchto stránkách však ještě nedozrál čas. Přesuňme se proto nyní o 2 tisíce let dopředu do 20. století a podívejme se na další, tentokrát novodobé zásahy Plejáďanů na planetě Zemi – na zdokumentovaná „božská“ zjevení. Historie zaznamenala ve 20. století i dříve celou řadu přípa­dů, kdy se jednotlivým lidem nebo celým skupinám objevila zjevení zářících světelných bytostí spojená s dalšími neobvyklými světelnými úkazy. Tyto události bývaly často spojené s předáním varov­ných poselství lidstvu. Nejčastěji se jedná o zjevení vydávaná za Pannu Marii, pozemskou matku Ježíše Krista z doby před dvěma ti­síci lety, označovaná jako Mariánská zjevení.

Mezi nejznámější patří série zjevení v portugalské Fatimě z roku 1917, která probíhala v době první světové války každého třináctého od května do října. Při posledním zjevení spojeném se zázrakem, jiskrami sršícím rotujícím slunečním kotoučem, bylo přítomno již 70 tisíc svědků. V červenci zjevení předalo známé fatimské poselství adresované obyvatelům Země, které Vatikán na dlouhou dobu uložil do svých trezorů a utajil. Bližší údaje o je­ho osudu uvádí Petr Vokáč („Nebylo to jinak? Fatimská zjevení“, časopis Skryté skutečnosti 19/2000).

V Medžugorje ležícím v Hercegovině probíhala zjevení prakticky každý den od roku 1981 po dobu devíti let. Díky sdělovacím prost­ředkům se zprávy o zjevení rozšířily do celého světa a měly obrovskou odezvu ve světové veřejnosti. Jen za prvních osm let nav­štívilo místo asi 25 miliónů lidí z celého světa. Lidé přitom na místě pociťovali dotek mimořádné harmonie, pocit něčeho úžasně krásného a posvátného. A často zaznamenali i zjevné zlepšení svého zdraví.

Zkušenosti Giorgia Dibitonta, které uvedu v dalším textu, potvrzují, že mimozemšťané jsou schopni se lidem zjevit v podobě zářícího astrálního anděla. Mnohé náznaky však svědčí o tom, že většina těchto jevů byla určitou formou holografické projekce, kterou technicky zajišťovali mimozemšťané ve hmotné podobě. Tato zjevení však ve většině případů, a možná i naprosto ve všech, ve skutečnosti nemají nic společného se skutečnou bytostí Panny Marie. Za většinou z nich stojí mimozemské civilizace zastupující zde zájmy Galaktické konfederace, a to zejména Plejáďa­né, vměšující se podle jejich slov v dobrém úmyslu již tisíce let do našeho vývoje. Takto se Plejáďané snažili využít určité historické a nábožen­ské tradice na planetě Zemi, aby váha předaného sdělení byla zná­sobena. Pronesená varovná slova rozhodně mnohem více na pozemské­ho člověka působí z úst Panny Marie než od cizí mimozemské bytos­ti. Na setkání s mimozemšťany totiž každý člověk ještě není dos­tatečně připraven.

Setkání s vybranými kontaktéry

Ve 20. století se kromě božských zjevení mimozemšťané uchylují i k další taktice. K otevřeným kontaktům s vybranými lidmi a k zajištění, aby tyto kontakty měly dostatečnou publicitu – pokud možno ve formě vydaných knih a zdokumentovaných návštěv na kosmických lodích mimozemšťanů. Přitom tyto lidi již dlouho předtím podle vlastních slov dlouhodobě sledovali, aby se přesvědčili o jejich hlubokém náboženském cítění nebo naopak zájmu o problematiku UFO.

Průkopníkem těchto osobních kontaktů s mimozemšťany byl Američan polského původu George Adamski, který se s nimi setkával na různých místech od roku 1952. Mimozemšťané se mu tehdy představili jako bytosti z Marsu, Venuše a Saturnu, zřejmě míst svých základen ve Sluneční soustavě. O svém skutečném původu z oblasti mimo Sluneční soustavu však zatím nemluvili. V následujících letech Adamského vzali do několika svých mateřských kosmických lodí ve Vesmíru, předvedli mu mimozemskou techniku a umožnili mu i pořídit fotografie těchto lodí. Adamski se poté věnoval přednáškové činnosti po celém světě a vyprávěl o svých zážitcích. U nás vyšla jeho kniha „Uvnitř vesmírných lodí“.

V 80. letech pak tytéž mimozemské bytosti, které se dříve opakovaně setkali s Adamskim, kontaktují v Itálii poblíž Janova dalšího pozemšťana jménem Giorgio Dibitonto, který tyto události popsal v knize „Andělé v hvězdných lodích“. Tentokrát už předvedli více ze svých možností – například schopnost měnit podobu, vystupovat jak v zářivé astrální podobě, tak také v běžném hmotném těle. O prvním setkání vypráví Giorgio Dibitonto toto: „Uprostřed té záře se zjevila postava mladíka neobyčejné krásy. Užasle jsem jej pozoroval, a při tom jsem všiml, že jeho nohy se nedotýkají podlahy. Byl bosý, oblečen byl v jiskřivě zářící tuniku a měl dvě křídla, která jako by byla utkána ze světla.“ Představil se jako archanděl Rafael. V pozdějších dnech se s ním setkal i v běžné lidské podobě, v kosmickém obleku, se slovy: „Tenkrát jsem se ti zjevil ve své světelné dimenzi... A nyní mě vidíš v mé kosmické podobě.“

O tom, že v této podobě jsou skutečně k nerozeznání od obyvatelů Země svědčí následující citace:“Náhle jsem byl něčím překvapen... Po chodníku na druhé straně ulice šel Rafael. Provázel jej jeden bratr z kosmu... Kdyby někdo nevěděl, kdo tito dva muži jsou, mohl by je považovat za dva dobře vyhlížející pozemšťany.“

Později také panu Dibitontovi a jeho snoubence Týně předvedli obvyklý ukázkový jev – rotující sluneční kotouč, který s úspěchem předváděli i v období božských zjevení ve Fatimě v roce 1917 a na jiných místech. Jinak optický klam vytvořený překrytím zářícího Slunce svojí rotující kosmickou lodí. Tentokrát již také nepokrytě mluvili o době popsané ve Starém zákoně – Hebrejci, Sodoma a Gomora, Mojžíš, putování do země zaslíbené. I o svém spojení s touto dobou a s postavami v Bibli. Vše ovšem vysvětlují v čistě biblickém duchu, nikoliv tak, jak se to ve skutečnosti stalo a proč k těm událostem došlo.

Také je oba vzali na palubu vesmírné kosmické lodi a dokonce je přepravili na jinou planetu s nádhernou Přírodou, kde jim bylo zprostředkováno osobní setkání se zářícími bytostmi, a byl vytvářen dojem, že jde přímo o Ježíše a Pannu Marii. Sami sebe tak připodobňují k postavám z Bible – jako byli archandělé Rafael a Michael, a dokonce i Ježíš a Panna Marie. Snaží se tak vytvářet dojem, že právě oni jsou těmi, kdo se tu vždy na Zemi v rozhodujících obdobích dějin opakovaně objevují, aby nám pozemšťanům pomáhali s nalezením „správné“ cesty.

Opět destruktivní demonstrace energetické moci

Zajímavý je však následující zážitek, který dobře charakterizuje strategii Vesmírných lidí. Při jednom z prvních setkání pana Dibitonta s nimi došlo k následující události (Andělé v hvězdných lodích, str. 13): „Během celé doby našeho rozhovoru se kosmická loď vznášela nad lesem a jednu chvíli z lodi vyšel proud energie směrem k mému autu, který, jak se dodatečně ukázalo, spálil pryžová těsnění... V okamžiku, kdy jsem začal motor startovat, vyvalil se z něj ob­lak černého dýmu... Opravář prohlédl vůz a byl velmi překvapen tím, co viděl. Jako jediné vysvětlení uvedl, že jsem jel po delší dobu velmi nízkou rychlostí se zařazeným prvním převodovým stupněm... čímž jsem jej přehřál tak, že se pryžové díly spálily... Během dalšího setkání jsem se zeptal Rafaela, proč mi působením svého létající­ho disku způsobili škodu na automobilu, která vyvolala komplikace během mé zpáteční cesty do Janova a zavinila vydání za opravu. Řekl jsem Rafaelovi, že mi to nesouhlasí s jejich učením o univerzální lásce... Řekl, že je velmi důležité, abych neměl žádné pochybnosti o tom, jak naprosto skutečné bylo mé setkání s létajícím diskem... Kos­mická energie, která vyšla z jejich kosmického vozidla a způsobi­la značnou škodu na mém autě, byla nevyvratitelným důkazem pro realitu všeho, co jsem zažil. Kladli mi na srdce, abych si tím příliš nelámal hlavu a již se dále neptal po onom proč celé této záležitosti. Jestliže to od nich bylo chtěno, mělo to i svoji příčinu.“ Ano, zjevně tehdy přestřelili a už to nemohli nap­ravit. Možná šlo o nešťastnou náhodu - třeba takto chtěli nastartovat auto nebo jej zvednout ze země, případně zajistit jiný průkazný pozitivní zázrak, ale prostě se jim to nepovedlo. Upřímný člověk svůj omyl přizná, zatímco oni se místo upřímnosti tvářili, jako by se nic nestalo. Jak typické pro mimozemské jednání – i z krachu dlouho připravované mise Ježíše Krista přece dokázali obratnou výmluvností udělat vítězství. Právě oni stojí v pozadí za vytvořením největšího církevního dogmatu o sejmutí hříchů z pozemského lidstva umučením Ježíše Krista. Více o tom bude v plánovaném článku o mučednictví.

Rozpor v jednání mimozemšťanů

Oba příklady  - demonstrativní poprava 250 revoltujících mužů v době putování Hebrejců pouští i spálení pryžového těsnění auta ve 20. století - mají jedno společné. Došlo v nich k záměrnému demonstrativnímu použití tajemné energie s ničivými účinky, což mělo prokázat skutečnou přítomnost těchto „nebeských bytostí“ a navíc naznačit jejich neobvyklé schopnosti. Z obou předchozích příkladů tak vyplývá, že u těchto zasahujících mimozemských bytostí existuje určitý rozpor. Na jedné straně z nich vyzařuje neobvyklá harmonie a disponují neobvyklými nadpozemskými schopnostmi. Navíc vlastními slovy zdůrazňují, že nám přišli pomoci. Sám Giorgio Dibitonto o nich uvádí: „Jasně jsem cítil, že tato bytost ve své jednoduchosti a přirozenosti vlastní nes­mírné vědění a vyzařuje přitom vznešenost, jakou jsem do té doby nepoznal.“  Jako rozpor však působí to, že tyto bytosti, ať už jde o trestajícího Hospodina před dvěma tisíci lety nebo údajné anděly v nedávné době, se na druhé straně vyznačují manipulativními a často i násilnými způsoby, kterými chtějí dosáhnout určitého cíle. Toto vše znamená násilné a zcela neetické vměšování do naší evoluce.

Eduard Albert Meier ze Švýcarska

Cílem tohoto článku není podat úplný seznam všech kontaktérů. Podrobnou historii kontaktů, dokonce i popis těch kontaktů, které proběhly na vládních úrovních velmocí, uvádí například Michael Hesemann ve svých knihách týkajících se problému UFO:   „UFO: důkazy“, „UFO: kontakty“, „Tajná věc UFO – 2. díl“.

Ale přece jen se krátce zastavím u člověka, který této problematice zasvětil značnou část svého života - Eduarda Alberta Meiera, jinak zvaného „Billiho“, ze Švýcarska. A to z toho důvodu, že jemu se již představovali mimozemšťané ve své skutečné identitě jako bytosti z Plejád. Dotyčný od roku 1975 pořídil stovky kvalitních barevných fotografií různých modelů kosmických lodí Plejáďanů. Zároveň byl podrobně informován i o jejich další technické vyspělosti a o způsobu života jejich civilizace na Plejádách.

Celý svůj život byl však za tuto činnost terčem nevybíravých likvidačních fyzických útoků. Oficiální životopis Eduarda Meiera popsal Guido Moosbrugger v knize „UFO: A přece létají...“ U nás byly informace pana Meiera veřejně prezentovány na diskusním klubu Františka Hladíka v Kulturním domě Vltavská nebo později na Novotného lávce v Praze. V kontaktech s mimozemšťany se angažovala i známá americká herečka Shirley MacLaine, která o své duchovní cestě napsala knihu „Na tenkém ledě“ a natočila i stejnojmenný televizní seriál, který byl uveden také v naší televizi.

Společné rysy popsaných událostí

Pavel Kozák (Místa působení) zkoumal fotografie z Medžugorje pořízené v době zjevení i kameny odtud přivezené. Na fotografiích jsou viditelné světelné efekty, např. oranžově zářící kříž. Navíc potvrdil to, co jsem vnímal i sám z fotografií, které ve svých knihách uveřej­nili George Adamski (Uvnitř vesmírných lodí) a Giorgio Dibitonto (Andělé v hvězdných lodích). Že totiž jak fotografie míst zjeve­ní, tak i fotografie mimozemských bytostí a kosmických lodí z ci­tovaných knih neobvykle energeticky vyzařují, protože jsou trvale spojené se zdrojem, tedy s mimozemskou civilizací. Mimozemské energie zjevení a kontaktů s konkrétními lidmi tak ovlivňují nejen přímé účastníky těchto udá­lostí, dokonce nejen každého návštěvníka místa v pozdější době, ale do určité míry také každého, kdo má v ruce pouhé fotografie těchto míst, případně čte uvedené knihy. A v takovém případě už jde o desítky milionů návštěvníků míst a stovky miliónů dalších, kterým se do rukou dostaly fotografie míst zjevení nebo knihy o kontaktech.

Nenechme se mýlit tím, že v prvém případě se mimozemšťané prezen­tují jako Panna Marie nebo dokonce Ježíš Kristus (zjevení), ve druhém případě se představují jako bytosti z Marsu, Venuše, Sa­turnu (Adamski) a ve třetím případě jako andělé a boží poslové (Dibitonto). Jedná se o tytéž bytosti, jak o tom svědčí jimi za­nechaná cizí zbytková bioenergie i další shodné náznaky. Například jejich oblíbený vizuální zázrak, který rádi předváděli při zjeveních i kontaktech – jiskrami sršící a rotující sluneční kotouč.

Umělost těchto bioenergií, kterou jsem vnímal a potvrdil ji i Pavel Kozák, pak naznačuje, že se nejedná pouze o přirozeně harmonizující duchovní bioenergie vysokých frekvencí, ale že tyto bioenergie přinášejí i určitý manipulativní náboj. Mají tak skry­tě (podprahově) podněcovat pozemského člověka k jednání určitým směrem. Opět tedy jde o stejný prvek a podobný záměr, jako u mnoha pik­togramů v obilí. Sledovat pozemskou rasu, její reakce na různé podněty a pokud možno ji přimět k určité změně.

K tomu však dodávám: Jakmile kdokoliv použije i sebemenší kamufláže nebo dokonce opakovaně překrucuje fakta a skutečnosti, vydává se za někoho jiného, než kým skutečně je, lze vážně pochybovat o jeho čistých úmyslech. Protože světlo znamená pravdu, naprostou upřímnost a zveřejňování informací, když k tomu přijde vhodná doba. Naopak jakékoliv překrucování informací, předstírání, faleš i drobná manipulace - to vše jsou nástroje temnoty. Ať už příslušné bytosti vystupují v jakékoliv identitě a říkají jakákoliv slova. A i když jsou tře­ba ve srovnání s námi na mnohem vyšší vědeckotechnické úrovni. Jakmile jsou však schopni podobné kamufláže a manipulace s pozem­ským lidem, mají v sobě doutnající zárodky drobného či většího zla, které je k podobné činnosti podněcují. A místo aby se jich duchovním vzestupem zbavili, naopak tyto zárodky zla v sobě těmito činy čím dál více posilují a rozšiřují a výsledkem je prohlubující se etický pád.

Poslední plánovaná akce na přelomu tisíciletí

Na řadu přichází poslední plánovaná akce – evakuace vybraných „dobře tvárných“ pozemšťanů na přelomu tisíciletí a věků spojená s katastrofou zbytku Planety. Důležitou úlohu v tom mělo hrát dobře známé kontaktérské hnutí Ivo Bendy v českých zemích. O událostech na konci 20. století ještě plánuji později napsat samostatný článek, ve kterém podrobně rozeberu, o co v tomto období vlastně šlo.

V prvním článku dalšího tématu 37A. Proč existuje člověk ve Vesmíru? se podíváme na existenci lidstva z pohledu celého Vesmíru a jeho vývoje. Jaký cíl mělo vysazení lidstva a jakým způsobem tento cíl Tvůrci v rámci tohoto Vesmíru naplňovali? Jaké možnosti zkoušeli při vysazování jiných civilizací v dalších hvězdných systémech? Zároveň se zde zmíním o kontaktech s mimozemskými civilizacemi v oblasti Země při budování základů Nové duchovní cesty.

© Jiří Novák, září 2010

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 419