Jiří Novák:                                                                         Vloženo 4.10.2010

37A. Proč existuje člověk ve Vesmíru?

                                                                            

__________________________________________________________________________

Všechny nechtěné karmické vazby s mimozemskými bytostmi, které zde v minulosti zasahovaly do vývoje, nás pozemšťany zatěžují. Proto existenci mimozemšťanů a jejich zásahů na Zemi nemůžeme přehlížet, ale potřebujeme tyto vazby začít rozvazovat. Čas nás k tomu tlačí. Člověk ve Vesmíru funguje jako katalyzátor evoluce obřích vesmírných bytostí. Je tou příměsí, která dokáže evoluci Vesmíru mnohonásobně urychlit a stabilizovat nebo také naopak ještě více zpomalit či úplně zastavit, zničit. Kritériem úspěšnosti civilizace ve Vesmíru je jednoznačně nalezení stabilního vzestupu a skutečné duchovní evoluce, získání odolnosti proti zlu a schopnosti krok za krokem zlo likvidovat. Získání vnitřní síly překonávat kritická období ve svém vývoji a udržet si duchovní vzestup za každé situace. Důležitá je však praxe. To, co civilizace dokáže. Jasně viditelné a prokázané výsledky. Neúspěch a katastrofa prvního Vesmíru. Dvě civilizační centra v tomto v pořadí druhém Vesmíru. A poslední pokus Tvůrců – vysazení lidstva 2. typu na Zemi. Co nastane po nalezení optimální podoby civilizace?

_________________________________________________________________________________________

Přítomnost mimozemšťanů v minulosti na Zemi je realitou

Cokoliv se na této Planetě týká mimozemšťanů, to má vždy nádech senzace. V minulosti tady očividně mnohokrát byli. Stačí si přečíst knihy Ericha von Dänikena, Michaela Hesemanna a dalších badatelů. Stačí vyslechnout příběhy mnoha unesených, zneužívaných, vyšetřovaných i uměle oplodněných. Jsou zde desítky kontaktérů, kteří tvrdili, že komunikují s vesmírnými bratry – Eduard Albert Meier ze Švýcarska, který pořídil stovky kvalitních barevných fotografií kosmických lodí Plejáďanů, u nás hnutí Františka Hladíka, propagující myšlenky a informace Meiera. Dále Ivo Benda a celé jeho hnutí „Vesmírní lidé“, Vlastimil Prokeš a jeho žáci, i Helena Šeblová a její hnutí.

Mám své vlastní zkušenosti a mám možnost si informace duchovně ověřovat. Proto vím, že tito lidé si nevymýšlejí, ani nežijí v nějakém obludném klamu. Komunikace a setkání našich předků i současníků s mimozemskými bytostmi představují skutečnou realitu našeho světa. Realitu, kterou nelze smést pod stůl. I když dodnes oficiální věda zavírá před touto očividnou skutečností všechny oči. A vědci dělají, že nic neslyší a nevidí. Zůstává teď otázkou, jestli všichni tito kontaktéři dělali právě to, co bylo pro naši pozemskou civilizaci optimální a správné. Nebo jestli naopak svojí činností šli proti přirozenému vývoji pozemského lidstva. V tomto tématu 37, které bude mít několik částí, podám odpověď z pohledu Nové duchovní cesty.

Sám jsem ve svém životě přesvědčil o tom, že existují mimozemšťané, a že se mnohokrát vměšovali zde na Zemi. Pro mne je to realita podpořená mým vnímáním a schopností komunikace se všemi těmito bytostmi. V minulém článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi jsem naznačil jejich nadřazený, manipulativní a mnohdy i zcela násilnický způsob zasahování do našeho vývoje v minulosti. Zabýval jsem se především obdobím, které předcházelo misi Ježíše Krista a pak také událostmi v průběhu 20. století. Řeč přitom prozatím byla o mimozemských civilizacích, které sice oficiálně patřily ke straně Světla, ale jejich činnost se postupně čím dál více odkláněla od Přírody a směřovala k podpoře Temných sil. Zásahy těch vysloveně temných civilizací jsou mnohem drastičtější – využívání lidských a zvířecích orgánů i krve k prodlužování vlastního věku, únosy, pokusy s křížením pozemského a mimozemského genotypu, atd.

Toto další téma 37, které bude mít opět několik částí, bude kompletně věnováno problematice existence člověka ve Vesmíru z širšího pohledu. V tomto článku 37A se podíváme na problematiku vysazování civilizací ve Vesmíru z pohledu Tvůrců, tedy Stvořitelů, Ilúvatára a andělů Dhyanů. V dalším pokračování 37B. Arkturiané, Plejáďané a další kosmické civilizace se budeme věnovat detailnějšímu popisu výbavy a způsobu života mimozemských civilizací. Abychom plně pochopili, proč tady byli, jaké k tomu měli pohnutky a proč to nebylo správné.

V čem jsou mimozemšťané odlišní od nás?

Již v mnoha případech jsem pomáhal energetickou léčbou rozpustit traumata osob, které měly co dělat s mimozemšťany. V noci v jakémsi stavu polospánku či transu vnímali, jak k nim shora sestupují cizinci, aniž by si potřebovali otevřít dveře. A že s nimi cosi dělají, něco do nich strkají. Totéž jim někdy dělali i při plném vědomí, když třeba četli určitou knihu. Dotyční byli mimozemským vlivem zcela paralyzováni, nemohli vzdorovat. A tato návštěva u nich vyvolala následné zdravotní problémy. Z kolika lidí jsem musel vyjmout mimozemšťana, který neoprávněně přebýval v jejich těle a takto jim způsoboval neobvyklé a medicínou nevysvětlitelné zdravotní potíže, chronickou únavu, problémy se spánkem. Nebo mimozemské implantáty a další nejrůznější nehmotné či polohmotné komunikační, špionážní i jiné přístroje. Proč je toto vše možné?

Mimozemské civilizace jsou jiným typem člověka. Jsou to lidé 1. typu stejně jako dávné civilizace na Zemi. Mají otevřené duchovní vědomí. Navíc proti nám mají mnohem dokonalejší techniku. A žijí v jiných rovinách existence, reality, v odlišných hrubostech hmoty. V minulém textu 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi jsem vysvětlil, že když nechtějí, tak je běžný člověk nevidí, nevnímá. Vývoj na Zemi v minulosti probíhal za obrovských celoplanetárních konfliktů dobra se zlem, systémů založených na pravotočivé bioenergii se systémy levotočivými. Výsledkem bylo tvrdnutí hmoty a fyzických těl, až jsme skončili v nejhrubší hmotě hutnosti 10. Zatímco jiné vesmírné civilizace se ustálily v nižších úrovních hrubosti a jsou pro nás z toho důvodu běžným zrakem neviditelné.

Jeden vadný zásah vyvolává nutnost dalších

V minulém textu jsem také popisem sledu historických událostí naznačil, že jakmile jednou začnete neoprávněně zasahovat do vývoje určitého celku, vyvoláváte nechtěné a navíc nepředvídatelné následky. Další pokusy tyto následky neutralizovat, vyrovnávat, pak vedou k dalším a dalším neoprávněným zásahům. K dalším a dalším pokusům kompenzovat vlastní chyby novými neoprávněnými zákroky. Jde o známé vytloukání klínu klínem. Až se nakonec jednoho dne vše zcela vymkne z rukou a následuje definitivní opuštění scény a ponechání světa napospas vlastnímu vývoji, který byl ovšem mimozemskými zásahy vychýlen a situaci už není možné rozumně napravit.

Mám teď na mysli období, které následovalo po nešťastné misi Ježíše Krista a vše co bylo bezprostředním i dlouhodobým následkem této mise. Skryté ovládnutí světa z duchovního pozadí Černým bratrstvem (více o tom jsem uvedl v textech 16. Magie z pohledu historie, 12. Opakované pokusy temných sil ovládnout hmotný svět). Vytvoření násilnické křesťanské církve, jejíž minulost je plná zločinů – křižácká tažení a války ve jménu Boha, ubíjení osob jiného vyznání, církevní inkvizice, pronásledování údajných čarodějnic, okázalé upalování těch, kteří se protivili zavedeným církevním dogmatům. Pomoc největším zločincům své doby – například nacistickým pohlavárům na konci 2. světové války. A v poslední době „odtajněné“ sexuální aféry zástupců církve, kněží, z minulých let i ze současnosti, které začínají vyplouvat na povrch v mnoha zemích. A přesto dodnes takové instituci věří, otevřeně se k ní hlásí, případně se jí nechává ve svých životech vést podle internetových statistik přes 2 miliardy křesťanů po celém světě.

Proč je důležité se zabývat mimozemšťany?

Proč se zabývám mimozemšťany? Mnozí z vás znáte povahu karmy (i k tomuto tématu se v příštích týdnech v těchto článcích dostaneme). A víte, že když dva lidé si nějak ublížili, musí se v jednom z dalších životů sejít znovu, aby se karmicky vyrovnali. Například se sejdou jako manželé, nebo sourozenci, nebo jako matka s dcerou. Aby si navzájem splatili své dluhy.

A co vztah my pozemšťané proti mimozemšťanům? Mnoho z těchto cizích bytostí, které se tady dříve vměšovaly a zapletly se do nějaké násilné akce, vraždy, povstání nebo jen dávaly chybné rady, tady muselo natrvalo zůstat. Aby se zde na Zemi postupně rozvazovaly s těmi, se kterými se zapletly. Tito mimozemští lidé tím ztratili svůj domov a někteří navždy. Protože se zapletli, kde neměli. Měly nejvýše právo pozorovat, ne však zasahovat.

Uvedu podobný příklad převzatý z deníku Metro ze dne 13.3.2007. Švýcarský turista, 57 let, se v Thajsku opil a postříkal sprejem pět portrétů uctívaného a váženého thajského krále. Navíc v den jeho narozenin. To je v kontextu situace obrovský průšvih. Při soudním přelíčení měl jako nejtěžší zločinec nohy i ruce svázány řetězy. Hrozil mu trest od 7,5 do 75 let vězení. Možná navždy ztratil svůj domov, svoji vlast, kde se opakovaně rodil. Možná v Thajsku skončí jeho život a tam se bude muset narodit příště, aby se vyrovnával se svými vězniteli.

V USA jsou za léta 1950 – 2000 zdokumentovány a svědecky popsány miliony unesených, zneužívaných, neoprávněně vyšetřovaných, oplodňovaných (zdroj: Ivo Wiesner: Gambit mahátmů, str. 296). To je přece nahromadění obrovské negativní karmy. To všechno se bude muset jednou rozvázat. Tyto všechny nechtěné karmické vazby nás pozemšťany zatěžují. Ale my potřebujeme jít ve vývoji dál. Nemáme čas čekat do příštích životů a toto vše vyvazovat. Čas nás tlačí. Musíme na tom začít pracovat teď.

Jedna věc je dokázat se vzepřít mimozemskému vměšování. A druhá věc je dokázat se z jejich vměšování karmicky vyvázat. Zjistit, proč se vměšovali, jakým způsobem jsme my sami k tomu přispěli. A na tom systémy NDC a lidé po této cestě kráčející pracují už řadu let. Abychom mohli ve svém vzestupu stále pokračovat. Aby se konečně začalo měnit také fungování hmotného světa kolem nás. Proto přichází čas k tomu, abychom se veřejně zabývali našimi vazbami na jiné civilizace. Nic není náhoda. Tento článek proto nepíšu kvůli senzaci, kvůli získání pozornosti. Je to kvůli životní nutnosti nás všech na Zemi.

Přijímám svůj karmický úkol

Netajím se tím, že i já jsem před svým pobytem v oblasti Země, který trvá zhruba 800 tisíc let, působil na jiném místě tohoto Vesmíru, konkrétně na Plejádách. A není proto divu, že mi bylo dáno setkat se s mimozemšťany i v tomto životě. A šlo jak o přátelská setkání, tak i o tvrdý boj za svobodu naší Planety. Více o tom bude v dalších částech tohoto tématu.

Před desítkami milionů let jsem byl jedním z andělů Dhyanů, kteří zakládali civilizaci na Plejádách, a nepodařilo se jim ochránit její čistotu. Poté jsem prožil mnoho životů na Plejádách a v jednom z výsadků jsem se přemístil na planetu Zemi. Svoji identitu Metatrona jsem veřejně oznámil již dříve v článku 21B. Cesta vzestupu otevírá staré nedořešené problémy, jako reakci na pomluvy ze strany Učení MCEO. A je známo z dobových textů, že Metatron byl v jedné ze svých pozemských misí Henochem, jedním z židovských praotců před potopou. Henoch byl vícekrát vzat Plejáďany na kosmické cesty, tedy „do nebe“. A ví se o něm, že tady na Zemi propagoval myšlenky Vesmírných lidí, a že s Plejáďany při jejich zásazích na Zemi spolupracoval.

Dnes jsem již pozemšťanem – prožil jsem zde více než 900 pozemských identit. Až v tomto životě jsem však beze zbytku pochopil, proč nemůžeme následovat ty, co si říkají vesmírní bratři. Že musíme hledat svoji vlastní novou cestu. A že si tuto svoji cestu musíme dokázat prosadit i proti vůli těchto mimozemských mocností. Proti vůli každého, kdo nechápe naši odlišnost a snaží se nám vnucovat svůj typ cesty. Ale nejprve tuto svoji odlišnost musíme pochopit my sami.

I proto je mým dnešním karmickým úkolem udělat vše pro nalezení optimální cesty nás pozemšťanů, lidstva 2. typu, a přispět k napravení chyb a destrukcí, které zde na Zemi neoprávněné mimozemské zásahy vyvolaly. Především však vysvětlit lidem, kdo jsme, proč jsme tady a jaká je naše odlišnost od dávných civilizací na Zemi i od současných jiných civilizací ve Vesmíru.

Jak vypadá evoluce Vesmíru?

Planety, hvězdy, galaxie, Vesmír – to jsou obří bytosti a jejich přirozená evoluce je z našeho pohledu velmi pomalá. To, co je pro ně pouhý okamžik, pomíjivá vteřina, to pro nás trvá roky a desetiletí. Jejich minuty jsou pro nás tisíce let. A jejich hodiny – to jsou naše statisíce a miliony let. Za dobu jednoho lidského života se základní principy fungování planet, hvězd, galaxií prakticky nezmění. My lidé to proto vnímáme tak, že Příroda a její zákony jsou stabilní a věčné. Hvězda se však také vyvíjí jako člověk – také má svoji evoluci. Ale etapy jejího vývoje se počítají na desítky milionů let.

Jakou úlohu má člověk ve Vesmíru?

A co člověk, jak do tohoto pomalého vývoje Vesmíru a jeho obřích částí zapadá člověk? Ocitl se zde náhodou, jak tvrdí vědci? Je výsledkem náhodných okolností při vývoji původně neživé hmoty? Sami vědci jsou skeptičtí v tom, že by existence člověka ve Vesmíru měla mít nějaký hlubší význam. Například profesor fyziky a astronomie na Harvardu Steven Weinberg uvedl ve své knize „A co Bůh?“ (str.24), následující myšlenku: „Bylo by jistě krásné zjistit, že starostlivý Stvořitel vložil do zákonů přírody plán, v němž lidé sehrávají nějakou zvláštní roli. Pochybuji o tom, i když s lítostí.“

Z duchovního pohledu na svět je však všechno jinak. Člověk tu není náhodou. Je výsledkem záměrného aktu stvoření. A pokud se někdo rozhodl člověka na Planetu umístit, musel tím něco sledovat. Muselo to mít význam, který nám lidstvu uniká. Význam, o kterém se veřejně nemluví. Proč jsme tady? Přitom odpověď je jasná a jednoduchá. Stačí se zeptat Přírody či Planety a tyto živoucí systémy nám odpoví.

Člověk ve Vesmíru funguje jako katalyzátor evoluce obřích vesmírných bytostí. Je tou příměsí, která dokáže evoluci Vesmíru mnohonásobně urychlit, optimalizovat, stabilizovat nebo také naopak ještě více zpomalit či úplně zastavit, zničit. Chemici vylaďují příměsi, katalyzátory, aby urychlili chemické reakce. A stejně tak Tvůrci Vesmíru, andělé Dhyané, Stvořitelé a vyšší duchovní síly, šlechtili katalyzátor, kterému říkáme člověk, aby se rozjela evoluce planet a Vesmíru. Aby se našel způsob, jak vzdorovat šířícím se silám Temna. Vysazovali postupně na mnoha místech ve Vesmíru odlišné civilizace a ty měly vzájemně se lišící počáteční tvořivé a duchovní výbavy. Jiné vnitřní síly a pohnutky, které by je měly dotlačit k evoluci.

A pokud civilizace selhala a nenašla evoluci, ale naopak parazitovala, vesmírné zákony zajistily, aby taková civilizace z povrchu světa zmizela – dopad asteroidu, výbuch planety i jiné katastrofy. Stávalo se však také, že samotní Tvůrci nechali takovou civilizaci magickým pokynem spláchnout a zkusili další nový pokus.

Uvedu dva příklady působení člověka: Cestu čistého vzestupu začali lidé. Lidé přivedli dolů do Vesmíru energie z vyšších duchovních sfér nad Vesmírem. Lidé pomohli probudit těmito energiemi kameny, planetu Zemi, Slunce. Lidé pomohli urychlit jejich vývoj. Celá Příroda udělala skok ve vývoji. V pozadí za tím jsou však konkrétní lidé.

Nebo naopak – vezměme závěrečnou fázi Atlantidy před 12 – 15 tisíci lety. Lidé zneužívali energie Přírody, Planety. Stavěli gigantické pyramidy, vytvářeli celoplanetární energetické sítě, používali černou magii. S jediným cílem: využít energii Přírody na ovládání druhých národů. A co se stalo? Svojí činností zastavili přirozený vývoj Přírody, způsobili těžké poškození přírodních a planetárních struktur a procesů, vyvolali duchovní pád lidstva, došlo k obrovskému šíření a nové evoluci Temných sil. Příroda, Planeta a Vesmír se nutně potřebovaly očistit od tohoto destrukčního vlivu. Obrovské karmické zatížení pak přitáhlo katastrofu, která takové lidstvo spláchla. Konec. Tato podoba katalyzátoru byla chybná. Pro Tvůrce Vesmíru a civilizací to znamenalo, že je třeba dodat jinou příměs, jiný katalyzátor, jiný typ člověka.

Vesmírné celky, jejichž součástí je Země

Nejbližší osídlené hvězdné systémy v okolí naší Sluneční soustavy jsou vzdáleny desítky či stovky světelných let. Z pohledu naší Planety jde o ohromné vzdálenosti, ale v rámci Vesmíru i Galaxie jde skutečně pouze o nejbližší okolí, protože vesmírná měřítka jsou jiná. Připomínám známý údaj, že naše Galaxie představuje disk o průměru zhruba 100 tisíc světelných let. A nejvzdálenějším objektem ve Vesmíru viditelným pouhým okem, je Galaxie v Andromedě vzdálená 2,2 miliónů světelných let, která také patří do naší místní skupiny obsahující 21 galaxií. Vyšším vesmírným celkem je pak supergalaxie. Ta naše má tvar čočky o průměru 150 miliónů světelných let a obsahuje 100 tisíc galaxií.

Stvoření lidstva nebylo jednorázovým „dokonalým“ činem

Pokud porovnáváme výbavu více různých civilizací na Zemi i výbavu mimozemských civilizací v našem nejbližším vesmírném okolí, pak je zřejmé, že Tvůrci zkoušeli nejrůznější možnosti, jak zajistit, aby lidstvo našlo duchovní vzestup a dokázalo nastoupit cestu optimální evoluce. Různým civilizacím propůjčovali zcela odlišnou hmotnou i duchovní výbavu, aby dosáhli žádoucího cíle. Poté navíc existující civilizace spojovali, křížili, experimentovali s genotypem. Stvoření lidstva tedy rozhodně nebylo jednorázovým „dokonalým“ tvůrčím činem, jak se dodnes náboženské i jiné kruhy snaží činnost Stvořitelů prezentovat. Spíše šlo o proces postupného hledání, vylepšování, šlechtění lidského druhu.

Z tohoto pohledu se už nezdá tak šílenou myšlenka, že oblast v našem koutu Galaxie je jednou z experimentálních oblastí pro nalezení vhodného prototypu člověka či jiné živé bytosti, která by mohla jednoho dne začít postupně osídlovat celý Vesmír. Představme si nejbližší okolí našeho planetárního systému v Galaxii jako šlechtitelskou oblast, kde jsou na planetách jednotlivých hvězdných systémů v praxi zkoušeny různé varianty lidských civilizací. Každá za jiných hmotných podmínek, s odlišnými hmotnými a duchovními výbavami a jinými hnacími motory evoluce.

Příklad šlechtění obilí

Jak vůbec může takové šlechtění civilizací probíhat? Zkusme si nejprve uvědomit, jak se provádí šlechtění obilí. Většina z nás alespoň jednou navštívila zemědělský šlechtitelský ústav, kde se hledá optimální odrůda např. pšenice pro danou oblast. Viděli jsme malá obdélníková políčka obsahující různé odrůdy pšenice odlišného vzrůstu a jiného tvaru či velikosti klasu. A tato políčka byla oddělená zelenými pásy jiné plodiny. Cílem je nalezení optimálního genotypu, nejvhodnějších genetických předpokladů obilí pro růst v dané oblasti. Hledá se jedinečná odrůda, která bude poskytovat nejlepší výsledky. Všechna políčka jsou důsledně oddělena, aby se odrůdy na nich nemohly navzájem ovlivňovat. Aby se nemohly navzájem křížit.

 V zemědělském šlechtitelském ústavu se jednoho dne ukáže, že jedno z políček obsahuje nejvhodnější odrůdu plodiny. Poskytuje nejvyšší výnosy a současně je tato odrůda nejvíce odolná proti škůdcům i proti rozmarům počasí. Zrna pšenice z tohoto políčka se stanou osivem pro další a větší pole. Tento optimální druh se stane typovým vzorem a brzy se rozšíří po celé oblasti a umožní třeba i osetí ploch, kde dříve obilí vůbec neplodilo. Právě tento druh se tak stane impulsem dalšího vzestupu obilnářství.

Tvoření civilizací jako technologický proces

Mnohé náznaky a informace potvrzují, že také tvoření civilizací ve Vesmíru byl a je technologický proces podobný šlechtění obilí. Jednotlivými pracovišti či praktickými výzkumnými středisky byly různé planety v naší Galaxii. Těmi, kdo řídili tento proces šlechtění, byli samotní duchovní Tvůrci Vesmíru, Tvůrci prostředí planet i jednotlivých vysazených civilizací. Tedy Stvořitelé, Ilúvatár, nejvyšší andělé Dhyané a jejich pomocný personál.

Kdysi dávno před několika stovkami miliónů let zahájili pro ně úplně nový projekt. Proto byly zkoušeny různé varianty, v různých civilizacích byly přidávány odlišné ingredience do vývoje. Ve Sluneční soustavě se do vývoje dostala příměs zla založeného na levotočivé energii. Jinde to byly mimořádné technologické schopnosti civilizace jako na Plejádách. Nebo i něco úplně jiného, co si v této chvíli vůbec nedokážeme představit. Metoda pokusu a omylu, nový nápad, jeho praktické vyzkoušení a posouzení výsledků z dlouhodobého hlediska. To byly zřejmě hlavní metody postupu.

Hledání optimálního typu civilizace

V případě šlechtění civilizací jde o nalezení takového genotypu, takových předpokladů či schopností člověka, které dokážou optimálním způsobem překonat všechny nástrahy evoluce. Které dovedou člověka na cestu stabilního a dlouhodobého evolučního růstu. Jde o to, ze které z existujících desítek, stovek či tisíců experimentálně založených civilizací vzejde impuls k překonání celkové stagnace Vesmíru, která dříve či později nastane. Impuls k novému evolučnímu vývoji ve Vesmíru. Právě lidstvo je totiž tím katalyzátorem, který může pomoci. Který dovede pomalou evoluci Vesmíru znatelně urychlit nebo dokáže zvrátit pád, pokud jde správným směrem.

Než však dojde k nalezení optimální rasy, je třeba, aby jednotlivé civilizace, stejně tak jako jednotlivé odrůdy zemědělských plodin, byly důsledně oddělené. Aby se nemohly nekontrolovaným způsobem smíchávat a křížit různé rasy. Pak by totiž Tvůrce pokusu přestal mít přehled o tom, jak která rasa vznikla. Jaké varianty už vyzkoušel a jaké ještě ne. Plánování pokusu by se mu vymklo z rukou a stalo by se chaotickým procesem. I proto je nekontrolované a samotnými Tvůrci neřízené zasahování jedné civilizace do vývoje jiné neetické a jenom prodlužuje celkovou dobu hledání. Ještě se k tomu vrátím v dalším textu.

Jak poznat úspěšnou civilizaci?

Kritériem úspěšnosti odrůdy obilí je výnos a odolnost za daných přírodních podmínek. Co je kritériem úspěšnosti lidské civilizace v tomto Vesmíru? Cílem původních Tvůrců bylo vyšlechtit civilizaci s optimální fyzickou a duchovní výbavou, která dokáže nastoupit cestu stabilní duchovní evoluce vedoucí k překonání jakýchkoliv dílčích problémů. Evoluce, která povede přímou cestou stále dál a nepodlehne svodům žádné ze zkratek, které jsou na první pohled lákavé, ale později se ukážou jako slepé uličky vývoje. Evoluce, v rámci které získá lidstvo odolnost proti zlu a schopnost krok za krokem rozšiřující se zlo likvidovat.

Každá z civilizací, každá z navržených a zkoušených variant evoluce, se dříve či později může dostat do fáze stagnace. Budou a jsou to stagnace, krize nebo tendence k úpadku či dokonce k sebezničení na různých hladinách duchovního a vědeckotechnického vývoje. Jedna civilizace směřuje k sebezničení mentální silou myšlenek. Jiná se dokáže zničit jadernými zbraněmi nebo zneužitím jiných typů energie. Další ztratí rozmnožovací schopnost v důsledku nepřípustných genetických manipulací a ta zdánlivě nejzaostalejší se může navzájem vybít pouhými meči.

Není podstatná situace, ve které civilizace k rozhodujícímu bodu své evoluce dospěje. Není důležité, jak se začínající stagnace začne projevovat. Není tedy podstatné, kam až kdo dokázal dojít předtím, než se jednoho dne zastaví a najednou nemůže dál. Klíčem je, zda civilizace má vnitřní nástroje k překonání takového kritického bodu ve svém vývoji. Zda má vnitřní sílu za každých okolností pokračovat a hledat rezervy vývoje v sobě, místo aby začala poučovat všechny ostatní kolem sebe a hledala chybu v nich. Zda má dostatečné odhodlání sama sebe změnit, aby mohla pokračovat zase dál. Zda vůbec má vůli k tomu, aby dokázala připustit svoji vlastní chybu. Aby dokázala slevit z pocitu vlastní dokonalosti či dokonce nadřazenosti nad ostatními.

A co je zásadním klíčem k překonání stagnace ve vývoji a k získání odolnosti vůči silám Temna? Je to vždy duchovní vzestup. Tedy téma, o kterém píšu v řadě článků na těchto webových stránkách. Vzestup je klíčem k řešení stagnace. Vzestup je klíčem k osvobození se od temného útlaku. Vzestup je klíčem k vyvázání se z kolotoče opakovaných katastrof.

Takže shrnuji. Co je kritériem úspěšnosti civilizace ve Vesmíru? Jednoznačně to je nalezení stabilního vzestupu a skutečné duchovní evoluce, získání odolnosti proti zlu a schopnosti krok za krokem zlo likvidovat. Získání vnitřní síly překonávat kritická období ve svém vývoji a udržet si duchovní vzestup za každé situace.

Kritériem úspěšnosti civilizace je však praxe, nikoliv pouhá teorie

Kritériem úspěšnosti civilizace je však praxe. To, co civilizace dokáže. To, co udělá. Žádná teorie a dalekosáhlé filozofické rozbory, ale praxe, výsledky, prokázaný duchovní vzestup měřený zvyšující se frekvencí bioenergie, prokázaná odolnost proti zlu, prokázaná schopnost likvidovat zlo a čistit svět od zla. To znamená zcela jasné, viditelné a prokázané výsledky. To ovšem znamená, že my, nové lidstvo 2. typu, musíme prokázat výsledky, že máme právo na další existenci. Že další katastrofa je zbytečná. Musíme prokázat, že dosáhneme lepších výsledků než civilizace před námi na této Planetě. A že dosáhneme lepších výsledků i než další okolní civilizace ve Vesmíru. A to je mnohem těžší, protože tito mimozemšťané kolem nás ještě neztroskotali jako Atlantida. A navíc jsou technicky daleko před námi.

Neúspěch a katastrofa prvního Vesmíru

Informace obsažené v duchovním pozadí dnešního světa říkají následující. Před tímto druhým Vesmírem existoval první Vesmír. Síly Světla si tehdy bezmezně věřily a měly pocit jistoty, že budování světa udrží pevně ve svých rukou. Netušily, že ještě výše nad nimi jsou síly Temna, které vše budou ovlivňovat. Síly Světla proto nebyly dostatečně obezřetné a v prvním Vesmíru založily jediné hlavní civilizační centrum. Temné síly však postupně získaly naprostou převahu a Tvůrci z vyšších sfér rozhodli o zkáze, zničení, spálení, anihilaci tohoto zkaženého světa.

Méně příznivé podmínky pro vytvoření druhého Vesmíru

Na první pohled to vypadá, že po takovém kroku budou moci začít „s čistým stolem“ a udělají to lépe a důkladněji. Není to však tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Především je takový zákrok eticky nepřijatelný. Už dříve jsem v diskusích vysvětlil, že pozemský člověk přece nemá právo zničit, jednoduše popravit, své děti, pokud se mu jejich výchova nepovede. I pro Tvůrce přinesl takový zákrok těžké karmické zatížení, které začalo překlápět misku jejich vývoje na stranu poklesu ve Světle a pádu. Stali se snáze napadnutelnými a ovlivnitelnými temnými silami. Temno začalo do jejich nitra čím dál více skrytě pronikat. A takto začalo temno postupně čím dál více působit přímo skrze samotné Tvůrce.

Karmickým čištěním mnoha osob jsem totiž zjistil, že už samotní andělé Dhyané a dokonce i další vyšší duchovní bytosti často podléhali lákadlům zla, které jim slibovalo vyšší moc nad světem, vyšší rozhodovací pravomoci, dokonalejší a snazší možnost přímého zásahu. A za propůjčení této umělé moci se zlu zavazovali formou úpisů a temných závazků.

Pak je tady ještě druhá strana mince. První svět nebyl destrukčním zákrokem dokonale spálen, nebyl zcela beze zbytku rozpuštěn na čistou energii. Působily v něm přece temné síly z vyšších světů, na jejichž zničení výše harmonie Tvůrců nestačila. Na místě zničeného prvního Vesmíru tak zůstal oharek, spáleniště, obsahující ty nejhorší nezničitelné temné energie i temné formy života, které v tomto světě působily. A toto temné spáleniště s vysoce nepříznivou energií se tak stalo jakýmsi z pohledu temna dokonalým rájem pro vznik nejrůznějších temných forem života. Při karmickém čištění v uplynulých letech jsem vícekrát vnímal tuto spálenou trosku prvního Vesmíru a pod ní visící hrozny temných světů.

Z toho všeho vyplývá, že druhý Vesmír byl vytvořen za mnohem méně příznivých podmínek. Bylo tady jednak navíc zlo postupně působící přímo skrze Stvořitele a anděly Dhyany. A navíc v nedaleké vzdálenosti čekaly na příležitost nové formy zla vytvořené evolucí na spáleništi prvního Vesmíru. To vše jen potvrzuje skutečnost, že pokud nevyužiji první příležitost, dostanu možná ještě další. Ale rozhodně to nebude lehčí než napoprvé, právě naopak.

Následky katastrofy pro existenci bytosti

Spálení prvního Vesmíru přežila na straně Světla necelá stovka nejčistších bytostí. Kdo může takový zásah vůbec přežít? Vysvětlím to na příkladě výbuchu atomové bomby. Jaderný výbuch představuje energii frekvence, která svojí úrovní odpovídá frekvenci stvořitelských sfér. Každá bytost v epicentru výbuchu, jejíž nitro bude mít frekvenci bioenergie nižší, bude takovým výbuchem beze zbytku spálena. Tedy nikoliv pouze fyzická smrt, ale definitivní konec existence bytosti. Výbuch atomové bomby totiž zničí nejen fyzické tělo, ale i všechny další duchovní struktury včetně vnitřního astrálního ducha. I proto je karmická zátěž takové akce mnohem vyšší než pouhý válečný masakr a fyzické ubití cizího vojska. Takový zákrok duchovně přežijí pouze bytosti, jejichž určitá vnitřní část má vyšší stupeň harmonie, čistoty a tedy i frekvence, než je frekvence výbuchu.

První civilizační centrum v tomto Vesmíru

Takže zkázu prvního Vesmíru přežila zhruba stovka nejčistších bytostí na straně Světla. A tato skupinka se měla stát spolutvůrci nového druhého Vesmíru. Dnes jim říkáme andělé Dhyané, Vesmírná knížata. John Tolkien použil též název Ainurové, Svatí a později po sestupu do hmoty druhého světa Valarové, Mocnosti Země. Tentokrát byla tato skupina obezřetně rozdělena na dvě části. Vše bylo prováděno s pojistkami pro případ nouze a nenadálých událostí.

Do první větší skupiny (zhruba dvě třetiny původní) byli vybráni ti silnější, zkušenější a více ostřílení v bojích proti Temnotě. A jejich úkolem se stalo založení prvního civilizačního centra ve středu nového Vesmíru. Na planetě, pro kterou dnes máme název Země. Brzy se však ukázalo, že i do vývoje na Zemi se od počátku nechtěně zamíchalo zlo – viz článek 7. První a druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu.

Okolnosti tomu tak chtěly, aby se toto První civilizační centrum stalo místem, kde se Síly Světla postaví proti zlu. Kde se naučí poznat a pochopit zlo. Nalézt jeho výhody, nevýhody a skryté principy a způsoby fungování. Aby nakonec nalezly i jeho slabé stránky, které později umožní Temno porazit. A dokázat postupně překonat všechny jeho výhody.

Vše další bylo věcí dlouhých zkušeností a tvrdých soubojů. Pozemská historie je plná nelítostných bojů, tuhého karmického čištění a pravidelných katastrof. Katastrofy likvidovaly celé národy, jdoucí špatným směrem. A mnohokrát dokonaly kompletní zkázu celé pozemské civilizace.

Druhé civilizační centrum Arkturianů

Na vývoj v oblasti Země bylo nutné co nejdříve reagovat. Proto vzápětí přišel i druhý pokus, při kterém již byli Tvůrci mnohem obezřetnější a vyvarovali se původních chyb spojených s bytostí Melkora. Byla tady ještě druhá menší skupina andělů Dhyanů obsahující zhruba třetinu původní skupiny, tedy kolem třiceti bytostí. Tito Dhyané sice měli méně zkušeností s boji proti zlu, zato však byli karmicky čistější, vyváženější, harmoničtější. Oni založili ve Vesmíru Druhé civilizační centrum. Jde o oblast planetárního systému hvězdy Arkturus v souhvězdí Pastýře (Bootis). Tato hvězda vzdálená od Země 34 světelných let je během léta dobře viditelná nad severním obzorem a hned po Siriu je druhou nejjasnější hvězdou naší severní noční oblohy. Arkturus je dost daleko na to, aby při případné běžné katastrofě Země a našeho Slunce odolal.

Jejich úkolem bylo založit čistou civilizaci, která bude stát mimo hlavní boj proti zlu. Posláním této civilizace bude po dlouhé věky uchovat v tomto druhém Vesmíru původní vzor harmonie a etické čistoty. Jejich dalším úkolem bylo skrytě strážit vývoj v Prvním centru ve Sluneční soustavě a v situaci nejvyšší nouze, kdy půjde o rozhodující střetnutí určující směr dalšího vývoje ve Vesmíru, přijít na pomoc pozemšťanům. V dílčích bojích se však nevměšovat.

Civilizace Arkturianů se skutečně celé věky vyvíjela harmonickou evolucí bez obrovských výkyvů a zvratů ve vývoji. Proto Arkturiané mohli dojít v evoluci mnohem dále bez násilných střetnutí, zatímco planetu Zemi a Sluneční soustavu ničily rozsáhlé katastrofy, které přitáhl neharmonický konfrontační vývoj zdejších civilizací.

Expanze Arkturianů na další planety

Arkturiané si po celou dobu svého vývoje dokázali udržet vysokou duchovní čistotu. Civilizace sílila, mohutněla a Arkturiané postupně expandovali do dalších hvězdných systémů, do té doby prázdných. Vznikaly tak další obydlené systémy, další civilizace i celé svazy civilizací – nejprve v oblasti Lyry, Orionu a později i Siria. Při těchto expanzích dochází k formování dalších lidských ras, které mají určitý vztah i k naší Planetě. Podrobnější informace o Arkturianech zpracoval z internetových zahraničních zdrojů Ivo Wiesner ("Sága praotců", Skryté skutečnosti 7/1999). Zde najdeme bližší informace o jednotlivých rasách i o expanzi Arkturianů do dalších hvězdných systémů. Musíme však oddělit pravdivé jádro informací, které původní autoři občas zařadili do nesprávného kontextu. Protože pravdivost tohoto článku je podle Přírody pouze kolem 70 %.

Tvůrci zkoušejí další nové varianty člověka

Vývoj civilizací ve Vesmíru však nesplňoval předpoklady Tvůrců. Pozemská civilizace v boji s Temnem stále selhávala a relativní čistota Arkturianů také nic neřešila. Bylo potřeba zkusit ještě jiné možnosti. A tak dochází k dalším pokusům Tvůrců vytvořit nové civilizace v oblasti naší Galaxie a dát jim jiný mechanismus evolučního růstu, jinou evoluční triádu (viz článek 15. Duchovní vzestup člověka a trojice hybných sil evoluce). V nevelkém časovém rozmezí vznikají odlišné typy nových civilizací s jinými evolučními triádami v dalších třech oblastech naší galaxie. Ve hvězdném systému Plejád, v oblasti Labutě a Orionu. Stále však šlo pouze o různé varianty lidstva 1. typu s otevřeným duchovním vědomím. Podrobněji se budu duchovní výbavě dalších vesmírných civilizací věnovat v další části tohoto tématu 37B. Arkturiané, Plejáďané a další kosmické civilizace.

Vesmír se začíná zaplňovat, původní záměry Tvůrců se však současně komplikují. Řada civilizací má potřebu se rozšířit a expanduje do jiných planetárních soustav. Situace s hledáním optimální lidské civilizace se stává nepřehlednou. Samotní Tvůrci sice podporují rozšiřování některých civilizací a směrují je na obsazování dalších hvězdných systémů. Takto například došlo k opakovaným výsadkům mimozemských ras na naši Zemi, která byla po katastrofách vylidněna. Problémem se však staly neřízené výsadky civilizací, které probíhaly bez vědomí a přispění Tvůrců a často osídlovaly nebo lépe řečeno okupovaly planety s již vyvinutým obyvatelstvem.

Rozdíl mezi řízenými a neřízenými kontakty mezi civilizacemi

Je totiž zásadní rozdíl mezi tím, když kontakty mezi civilizacemi ve Vesmíru řídí Stvořitelé nebo andělé Dhyané, kteří jsou Tvůrci civilizací, nebo karmická instituce a další síly Světla vedoucí vývoj. Nebo když takové kontakty řídí samotná civilizace s mnohem nižším duchovním nadhledem a čistotou. Tedy sami lidé ze hmoty, kteří pro takové svévolné zásahy nemají pravomoc a nesnaží se nebo ani nemají možnost takové zásahy konzultovat s těmi, kteří potřebné pravomoci mají.

Je to sice na první pohled hezké, snažit se z pozice moudřejšího, duchovně i technicky vyspělejšího vesmírného člověka pomáhat těm „zabedněným“, „zaostalým“. A takto se snažit ochránit je například před jimi vyvolanou katastrofou. Jenže, jak vysvětluji na těchto stránkách, i duchovní nadhled mimozemšťanů zůstává v pozicích Staré duchovní cesty. Zůstává tak informačně oddělen od andělů Dhyanů, Přírody, Kosmického vědomí.

Stává se pak to, co jsme zažili na Zemi – naprosto špatný odhad situace, co daná civilizace potřebuje, co je pro ni optimální cestou, na čem především ta civilizace potřebuje pracovat. Výsledkem podobného vměšování bez dostatečného duchovního nadhledu jsou hrubé chyby, přehmaty, nepřijatelné zásahy do vývoje. Právě tak, jak se to stalo na Zemi a jak jsem to popsal v předchozím článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi. Výsledek je ten, že i když se vesmírné civilizace snažily vývoji na Zemi upřímně pomoci, následky byly katastrofální, nepřijatelné, znamenající značné karmické zatížení pro „samozvané zachránce“.

Důsledky neetických zásahů

Uvedu příklad: Na konci 20. století se Plejáďané chlubili tím, že nám pomáhají zacelovat ozónové díry na pólech. Je to však skutečná pomoc? Nikoliv – umožňují tím lidstvu, aby dále produkovalo tuny škodlivých freonů, místo aby konečně začalo samo vyhrocenou situaci řešit. Skutečné řešení se tím odsouvá, protože problém přestává být akutní.

Co taková pomoc civilizaci zvenčí způsobí? V těch lepších případech sice možná prodlouží existenci pozemské civilizace, ale ta nepochopí poselství konfliktů, problémů, které vznikly, a nic pro jejich řešení nebude dělat. Vyhrocený konflikt totiž nutí civilizaci provést radikální změnu stejně jako vyhrocená nemoc u člověka. Pokud je však takový konflikt mimozemskou pomocí uměle zakryt a zastřen, v klidu mohu pokračovat dál starým způsobem a nemusím se namáhat nic změnit. Konflikt se však za nějaký čas znovu rozhoří. Tentokrát to však může být už v takové intenzitě a síle, kterou civilizace nedokáže překonat.

Je to totéž jako medicínský přístup k řešení nemoci. Člověku se uměle odstraní, zatlačí do pozadí pomocí drog (léků) příznaky nemoci. Tím si částečně prodlouží život a je mu lépe – nemoc již neotravuje a viditelně nehrozí. Nepochopil však skutečné poselství nemoci a příčina nemoci nebyla odstraněna. Zdravotní problém se za čas projeví jinde a jiným, často hrozivějším, způsobem. Nakonec člověk stejně předčasně umírá. Buď na své nemoci, nebo na drogy, kterými se pokoušel nemoci léčit. Poslání svého zrození nedokázal naplnit, protože včas nepochopil poselství nemocí a v životě neprovedl potřebnou změnu, která by nemoc přirozeně odstranila. Problém si tak přenáší do dalšího života a bude jej muset řešit znovu.

Divíte se, proč má dnes tolik malých dětí rakovinu? Jistě, životní prostředí se stále více zhoršuje. Ale je tady ještě jeden zásadní důvod navíc. Mnohé z těchto dnešních dětí nedokázaly rozhodující problém své evoluce vyřešit v minulém zrození. A proto tytéž příznaky a projevy, kvůli kterým zemřely a předčasně odešly z minulého života, přicházejí na pořad dne znovu – a navíc hned od raného dětství. Každá další příležitost však bývá těžší. Jejich novou nevýhodou je to, že dítě samo nedokáže změnit způsob života. Že je závislé na rozhodnutí rodičů a lékařů.

I lidé sami na sobě praktikují neetické zásahy

Nešťastné je, že i člověk někdy pomáhá sobě a druhým nevhodnými umělými způsoby jako jsou drogy, šamanské rituály, holotropní dýchání, magie, různá zasvěcování do umělých léčebných systémů a umělých schopností (Reiki, Šambala, Díkšu, SRT a další) i jiné nepřirozené metody duchovního postupu. A tímto způsobem jsou pak k nám přenášeny technologie skryté manipulace s člověkem. I proto jsem se rozhodl zveřejnit své zkušenosti z léčitelské praxe, které naznačují, jak systémy Reiki a další podobné ve skutečnosti fungují. Jakým způsobem vzniká celková tvořivá síla takového systému (v příštích týdnech uveřejníme texty „Jak fungují systémy Reiki a Šambala“, „A co takhle hromadné skupinové meditace na podporu Planety?“).

Lidstvo 1. a 2. typu na Zemi

U nás na Planetě nejprve Tvůrci opakovaně zkoušeli vysazování různých variant lidstva 1. typu s otevřeným duchovním vědomím. Hyperborea, Atlantida, Lemurie v posledním milionu let, plus dřívější civilizace před hranicí jednoho milionu let. Všechny tyto pokusy selhaly. Ani jedna z vytvořených civilizací nevydržela do dnešní doby, protože nenalezla cestu stabilního vzestupu. Současně došlo nejméně ke dvěma výsadkům mimozemských bytostí na Zemi řízených Tvůrci a navíc k celé řadě výsadků neřízených. Vývoj na Zemi se tím zamotal, ale potřebného výsledku, duchovního vzestupu civilizace, stále nebylo dosaženo.

A pak Tvůrci provedli naprosto unikátní ojedinělý pokus. Zcela změnili původní strategii vysazovat člověka s otevřeným duchovním vědomím, ale zkusili jinou možnost. Vysadili zde na Zemi nové lidstvo 2. typu. A to jsme my. Jediní v tomto Vesmíru. Druhá podobná civilizace existuje v paralelním Vesmíru na paralelní Zemi nazvané Erez. Máme vícestupňový genetický program. Při jeho tvorbě Tvůrci využili všech dosavadních zkušeností z mnoha jiných vesmírných civilizací. Žádná dvanáctivláknová struktura, o které hovoří vesmířané. To je zbytečně složité. Dvouvláknová genetická šroubovice, ale zato vícestupňová. Otevírající nebo zavírající se schopnosti člověka v závislosti na jeho duchovním vzestupu nebo duchovním pádu - ve smyslu zvyšování nebo naopak snižování frekvence vnitřní bioenergie, na kterou je člověk naladěn.

Pokud se vnitřně vyčistíme a naladíme na vyšší frekvenci, budeme automaticky získávat další duchovní schopnosti – lepší duchovní vnímání, schopnost telepatické komunikace, schopnost porozumět chodu tohoto našeho světa a jeho duchovního pozadí, schopnost práce s bioenergiemi, možnost čistit a léčit sebe, další bytosti i Přírodu a Planetu. A pokud se opět vnitřně „zašpiníme“, podlehneme temným lákadlům, svodům, začneme vyhledávat neetické zkratky, pak opět tyto schopnosti a rozšířené možnosti ztratíme. Tak by měl náš vícestupňový genetický program pracovat. Zatím však ještě není plně funkční, protože do jeho vytváření a uvádění do praxe opakovaně zasáhly temné síly.

Zásadní výhoda lidstva 2. typu na Zemi

Výbavou nového lidstva 2. typu na planetě Zemi je schopnost překonávat jakékoliv duchovní úrovně a prahy, touha jít stále výš a výš. Toto je náš skrytý motor, který nám umožňuje překonávat běžné překážky, se kterými se každá civilizace na své duchovní cestě potkává. Zejména z tohoto pohledu je dnešní pozemská civilizace v tomto Vesmíru unikátní, protože ostatní vesmírné civilizace jsou doposud lidstvem 1. typu, a tyto skryté motivy touhy po neustálém růstu jako svoji přirozenou výbavu do svého vínku nedostaly, jak jsem vysvětlil v článcích 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu a 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo. Více o našich přednostech budu psát v pokračování 37D. Význam naší civilizace pro evoluci Vesmíru.

Každá fáze vývoje v minulosti byla důležitá

Z našeho pohledu nám mohou některé kroky tohoto procesu na naší Planetě připadat zbytečné nebo dokonce chybné. Zdá se nám, že jsou to draze zaplacené chyby. Je to však jenom náš povrchní dojem. Možná je tady jedno ale – nemuseli jsme jako lidstvo i jednotlivci tytéž chyby opakovat tolikrát. Nemuseli jsme tolikrát poškodit Přírodu. Ale kdo ví. Někomu stačí jediná zkušenost, aby se dokázal změnit. Jiný potřebuje totéž prožít stokrát, aby to konečně pochopil.

Pokud jde o schopnost překonávat překážky, v tomto mají určitou výhodu jednotlivci a civilizace, které se do nepříjemné a krizové situace dostávají častěji. Které jsou zvyklé na překonávání problémů. Pro které je řešení obtížných krizových situací běžnou každodenní praxí. A to jsme právě my pozemšťané. I malé dítě vstává a zase padá, stále znovu a znovu. Nemůžeme však říci, že dělá chyby. Každý jeho další krok má pro něj obrovský význam, i když ještě mnohokrát upadne. Je to pro něj jediný způsob, jak se naučit chodit.

Také každý krok v minulosti naší civilizace měl obrovský význam. Nešlo pouze o vytvoření harmonicky fungující civilizace. Šlo především o to, vytvořit civilizaci schopnou trvalého evolučního postupu, trvalého růstu vnitřní harmonie. Civilizaci schopnou překonávat vnitřní i vnější překážky. Co je platné, že civilizace funguje relativně harmonicky, když ve skutečnosti stagnuje, protože už vyčerpala všechny možnosti svého dalšího duchovního růstu. Větší význam může mít civilizace, která se po velmi dlouhé období potýká s těmi největšími negacemi, s těmi nejhrubšími formami zla. Ale za celý ten dlouhý čas se postupně stává čím dál více odolnější proti zlu, až jednoho dne posílena tímto bojem zvrátí jednoznačně svůj vývoj ve prospěch harmonie a dobra a dokáže nastoupit cestu ničím neohraničeného duchovního vzestupu. Cestu, kterou nikdo jiný nedokázal objevit.

Hůře jsou na tom dnes civilizace, které se dlouhé tisíce let pyšnily svojí dokonalostí, chlubily se harmonicky pokračující evolucí a cítily svoji převahu nad ostatními. Najednou dospějí k menšímu problému, k prvnímu období stagnace a neví, kudy dál. Protože nejsou ochotny připustit, že řešení je třeba hledat v sobě. Hledají všude kolem. Říkají a dávají najevo, co všechno mají dělat druzí, aby ONI téměř dokonalí mohli pokračovat dál. Přestože jsou velmi duchovní, vůbec si v tuto chvíli nedokážou vzpomenout na jednu ze základních pravd, kterou my na Zemi dobře známe. „Chceš-li, aby se změnil tvůj život, potřebuješ změnit sám sebe. Nehledej chyby v druhých“.

Zlo jako nezbytná příměs evoluce?

V tuto chvíli to zní možná nadneseně. Ale zřejmě právě zlo od počátku neopatrností vnesené do vývoje v naší Sluneční soustavě bylo tou příměsí, která nutila hledat další cesty posilování vnitřní čistoty, další možnosti vzdorování negacím, neharmoniím, násilí a chaosu. A tyto nové cesty postupně dokázaly vyšlechtit lidstvo do dnešní podoby, kdy začíná být schopné ubránit se za pomoci přirozených přírodních energií působení jakýchkoliv manipulujících sil zvenčí a nastoupit cestu stabilní evoluce. Negativní záležitosti se dnes začínají obnažovat rychleji a jasněji. Zesilují tlaky na jejich řešení a odstranění. To vše svědčí o tom, že lidstvo na Zemi začíná zvedat hlavu.

Řada galaktických civilizací je ve srovnání s pozemským lidstvem v tuto chvíli ještě daleko před námi jak z hlediska duchovní harmonie, tak i z hlediska vědeckotechnického pokroku. Rozhodující se však stává směr nastoupené cesty. Oni ještě nedokázali nastoupit cestu stabilní evoluce a vývoj každé z těchto civilizací se po čase dostává do slepé uličky. I když ta ulička je dovedla dodnes mnohem dále, než jsme my.

Období přechodu na cestu nové evoluce

Nacházíme se v období přechodu. Každý jednotlivec sám za sebe i každá vesmírná civilizace se budou rozhodovat, kudy dál. Nově vytvořené duchovní prostředí celého Vesmíru však bude zřetelněji než dříve upozorňovat ty, kteří jdou nesprávnou cestou. Budou tlačeni k tomu, aby provedli změny ve svých životech. Pokud tento vnitřní hlas nebudou následovat, začnou ztrácet svůj stupeň vnitřní harmonie a svá privilegia. Ti, kteří nebudou schopni udělat radikální změnu, odejdou postupně z tohoto světa v nevědomosti.

Šanci nového zrození pak možná dostanou v jiných místech. Nikdo je však přitom nebude splachovat z povrchu Země nepřirozenou katastrofou, tak jak to chtěli udělat vesmírní bratři. V této situaci se brzy ocitne mnoho dříve privilegovaných lidí na naší Planetě, kteří si nepřirozenými a neetickými postupy udržovali obrovské výhody nad ostatními. V této situaci se ocitne i řada civilizací, které se doposud cítily oprávněné zasahovat do vývoje jiných celků a vnášet tam své pojetí evoluce a pořádku. Všichni se ocitnou na jedné startovní čáře. Nejhůře se bude startovat těm, kteří měli zatím obrovské výhody. Ti budou spíš hledat způsoby, jak vrátit staré zlaté časy, kdy mohli všechno. Zmeškají pak start a budou mít obrovskou ztrátu.

Co nastane po nalezení optimální podoby civilizace

Jakmile se podaří optimálně fungující civilizaci vyšlechtit nebo jakmile se sama dokáže přetvořit do této podoby, stane se základním vzorem pro všechny budoucí civilizace tohoto typu ve Vesmíru. Třeba začne mít přirozené možnosti a schopnosti k tomu, aby osídlovala další dosud prázdné oblasti Vesmíru. A ostatní civilizace dostanou možnost poučit se a nastoupit podobnou cestu. Neznamená to však naprostou unifikaci a jednotnost v celém Vesmíru. Znamená to pouze jednotnost klíčových duchovních a fyzických zákonů a rozhodujících pravidel evoluce. A v hranicích těchto rámcových pravidel si každá civilizace bude moci ponechat i svoji určitou osobitost.

To, co se osvědčilo jako optimální, třeba způsob konstrukce vnějších duchovních těl člověka 2. typu, nebo způsob odlišení pohlaví nás pozemšťanů, začne být morfickým vzorem pro další civilizace ve Vesmíru, které stejného pokroku dosáhnou snáze a rychleji. A jakmile nový způsob fungování zvládne a přijme určitý kritický počet různých civilizací, začne prostřednictvím morfické rezonance u zbývajících civilizací totéž fungovat již zcela automaticky přeneseno informačně morfickými poli.

Toto téma bude pokračovat dalšími částmi, následovat bude článek 37B. Arkturiané, Plejáďané a další kosmické civilizace. 

© Jiří Novák, září 2010

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 279