Jiří Novák                                                                           Vloženo 8.10.2010

37B. Arkturiané, Plejáďané a další kosmické civilizace

                                                                             

__________________________________________________________________________

Některé mimozemské civilizace by chtěly pro sebe získat naši schopnost cítit, vyciťovat, chápat dobro a zlo. My máme svědomí, soucit s druhými, lítost. Oni city nikdy neměli. Jsou jednoduše jiným typem člověka. Například Arkturiané jsou proti nám vrcholně praktičtí. Neřídí se pocitem, ale tím, nakolik jsou věci, činnosti praktické a užitečné. Plejáďané z planety Erra jsou zase na rozdíl od nás zvyklí plně respektovat centrálně nalinkovanou cestu evoluce, centrální řízení. Včetně centrálního zasahování do partnerských vztahů a plánování početí potomků. Ve Vesmíru byly v minulosti vysazovány i vyspělé životní formy pro trvalý život ve vodním prostředí. Jednou z nich by mohla být civilizace delfínů. Náznaky svědčí také o tom, že ve Vesmíru existují i křemíkové formy života. Základní možností komunikace člověka s jinými formami života by mělo být dorozumívání na telepatickém základě. Tedy duchovní forma komunikace, kterou si do jisté míry dokáže probudit každý člověk, který se dostane na stabilní cestu duchovního vzestupu.

_________________________________________________________________________________________

Nesprávné představy mimozemšťanů o naší minulosti

Mimozemšťané námi od té doby, co zde na Zemi převládlo lidstvo 2. typu, opovrhují jako bytostmi na nižším vývojovém stupni. V době Atlantidy přece pozemské lidstvo cestovalo do Vesmíru a Země byla součástí galaktické říše. To, co se stalo od té doby, považují za naši degeneraci, za náš pád mezi rozvojové planety. Na druhé straně nás však zkoumají, protože vědí, že my máme něco, co oni nemají. Co to asi je?

Země procházela v minulosti mnoha katastrofami. Proto byla opakovaně znovu a znovu osídlována. Někdy to byli samotní Tvůrci, andělé Dhyané, kteří tyto výsadky zajišťovali. Ve většině případů však šlo o dobrodružné akce mimozemských civilizací. Mimozemšťané sami hodnotí minulost tak, že zde provedli dobré i špatné zákroky. Co však říká kosmický zákon a principy Nové duchovní cesty (NDC)? Každé vměšování, které neřídí Tvůrci, je špatné. Jde o nekontrolované křížení ras. Tvůrci pověření šlechtěním civilizací pak nemohou správně vyhodnotit své kroky. Navíc mimozemšťané pak mají nesprávné představy o osídlování Vesmíru. Domnívají se, že právě oni osídlili Zemi. Myslí si, že my i oni máme společné předky. Není tomu tak. Z jejich strany jde jen o pár nekontrolovaných genetických zásahů. Našimi duchovními rodiči jsou skuteční Stvořitelé nad naším Vesmírem a nikoliv mimozemšťané.

Příběh Jacka Robertsona

Na dokreslení této skutečnosti uvedu příběh Američana Jacka Robertsona, který své zážitky kontaktu s mimozemšťany popsal v knize „Žil jsem s mimozemšťany“. V roce 1974 osamocen sbíral kdesi v Arizoně zajímavé vzorky hornin pro další zpracování. Jednoho dne se nad ním objevilo UFO a několik dní jej v tichosti pouze z povzdálí sledovalo, aby si na tuto mimozemskou přítomnost zvykl. Když už se rozhodl k návratu domů, stalo se následující (str. 47): „Létající talíř, který se naráz objevil v záplavě šikmých slunečních paprsků… Zastavil se a zmrtvěl ve výšce sedmi nebo osmi metrů nad zemí… a já zíral s otevřenými ústy, jak se posléze otáčí. Po pěti minutách sjela od břicha disku plošina a zastavila se zhruba stopu nad zemí. V disku zel naráz kruhový otvor. Strnul jsem.., To bylo jasné pozvání. Pozvání, jemuž zřejmě velela nutnost, a které se proto nesmělo odmítnout… Cítil jsem se jako zhypnotizovaný či omámený drogou. Připadal jsem si jako odhmotněný… Podlamovala se mi kolena…“

Z této citace je patrné, že nešlo o typický únos, kterých se dopouštěli temní mimozemšťané, kteří na lidech prováděli lékařské pokusy. V tomto případě šlo přece jen o náznak pozvání. Ale i u těchto mimozemšťanů patřících ke straně Světla je jasně patrná manipulace a skryté ovládnutí, aby člověk bez váhání „dobrovolně“ přijal jejich pozvání a udělal tak to, co oni žádají. Poté jej odvezli kamsi na jinou planetu, zřejmě v oblasti Plejád, kde jej zkoumali a na závěr jej vzali na vyhlídkový let napříč Sluneční soustavou. Zažil i pocit vstoupit vlastní nohou na povrch Měsíce a odtud vidět Zemi. Paradoxem je, že z jeho pohledu to všechno mohlo trvat nejvýše několik týdnů. Na Zemi však k jeho velkému překvapení uplynuly celé dva roky a on byl mezitím úředně prohlášen za mrtvého.

Z jeho knihy (str. 78) cituji ukázku toho, co si mimozemšťané sami myslí o svém vlivu na vývoj naší civilizace: „Dověděl jsem se i to, že naši Zemi osídlili lidským elementem právě oni a že jsme jejich potomky, které na Zemi zaseli s různými korekcemi už poněkolikáté, avšak vždy s rozporuplným výsledkem. Jednoduše implantovali vlastní genetický fond některým vhodným osobám… Několikrát v průběhu tohoto jejich chovatelského experimentu však už došlo ke katastrofám, které jakžtakž vyšlechtěné lidstvo zničily, ale oni vždy znovu zasáhli a Zemi nechali opět zabydlet.“

Proč jsme pro mimozemšťany tak zajímaví?

Proč se vlastně o něj zajímali? Jack Robertson hovoří o osobě podobné nám pozemšťanům, která se soustavně zabývala zkoumáním jeho bytosti: „Nezajímalo jej, co my na Zemi děláme, jak válčíme a jak se pak dohodneme na smíru… jak si navzájem pomáháme v mezinárodním kontextu či si naopak házíme klacky pod nohy… S velikým zájmem se však chtěl orientovat v mých citech, zejména v oněch takzvaných párových… Jak se láska přetavuje v nenávist, jak se strach proměňuje v agresi, jak se úzkost transformuje v uvolnění, lhostejnost v zaujatost a tak podobně. Hodně se zajímal o to, jak jsem schopen produkovat nenávist, co ji zesiluje a oslabuje, čím ji lze kompenzovat a zda ji mohu přenášet z objektu na objekt bez zjevné příčiny… Řekl: Nenávist vás ladí k boji a tedy k přežití. Jenže když se boj vystupňuje, může skončit smrtí. A to je paradox.“

Další slova mimozemšťanů - seriál Unesení, režisér Steven Spielberg: „Moc se od vás nelišíme geneticky, biologicky. Jenže to, čemu říkáte evoluce, nás změnilo. Vidíme ve vás věci, které už sami v sobě nepoznáváme. Vaše chápání dobra a zla nám bylo cizí. Představa, že to, co děláme, je kruté.... Znáte soucit, ale i krutost, my ani jedno.“

Můj komentář k těmto citacím: Mimozemšťané by chtěli pro sebe získat naši emocionální podstatu, naše vnitřní cítění, a spojit to se svým více rozvinutým vědomím. Myslí si, že city postupnou evolucí ztratili. Oni je však nikdy neměli. My jsme jiný typ člověka, lidstvo 2. typu. Máme schopnost cítit, vyciťovat, chápat dobro a zlo, poznat pravou podstatu – co tím druhý myslí. Můžeme rozpoznat dobrou a zlou bytost, ale musíme být frekvenčně minimálně na stejné úrovni. Máme svědomí, soucit s druhými, lítost. Oni ne. Všechno dělají s chladnou rozumovou kalkulací. Jestli je to pro ně prospěšné. Akt ubližování druhým vůbec neberou v úvahu. Chovají se k nám tak, jak se mnozí z nás chovají ke zvířatům. Vykrmování, jatka, protože mnoho lidí chce maso. A jsou přesvědčeni o tom, že to tak je správné. Mimozemšťané nemají vnitřní důvod litovat svých činů – stejně jako většina pozemšťanů nelituje toho, že byla zabita kráva, aby si oni mohli dát k obědu biftek.

Tři ohniska evoluce člověka

Proč my máme city a oni ne? A mají oni místo citů něco jiného? V článku 15. Duchovní vzestup člověka a trojice hybných sil evoluce jsem vysvětlil následující: Každý běžný člověk 2. typu na naší Planetě, který je řazen k bytostem světla, má v sobě trojici hybných sil, které mu umožňují procházet životem. Těmito třemi hybnými silami vývoje (třemi ohnisky evoluce) jsou vůle - city (pocity) - inteligence (rozum). Navíc tím, co tyto složky propojuje v jediný fungující celek, který bývá označován jako psychika člověka, je čtvrtý prvek - vědomí. Vědomí se tak zároveň stává řídícím centrem člověka a dotváří původní trojici hybných sil na čtveřici - vůle, city, intelekt, vědomí.

Jak potvrzuje vývoj dalších civilizací, také každá další civilizace dostala při svém vzniku do své výbavy tři ohniska evoluce, které budou tvořit vnitřní hnací motor vzestupu člověka. Tvůrci přitom zkoušeli na různých planetách odlišné varianty, aby dokázali nalézt tu nejoptimálnější.

Je důležité, aby tyto tři motory táhly rovnoměrně (jako u rakety), neboli aby člověk byl vnitřně vyvážený. Aby třeba nebyl příliš rozumový na úkor pocitů (např. ho zajímá jen kolik co vynese a je mu jedno, kolik přitom zemře lidí). Ani příliš citlivý na úkor rozumu a vůle něco udělat (např. se zamiluje a je ochoten udělat cokoli). Ani aby všechno příliš nedrtil svojí nadměrnou vůlí a postupoval tak proti přirozenému běhu života. Jedině pravotočivá energie dokáže tyto tři složky optimálně vyladit.

Jakmile do člověka vnikají levotočivé temné energie, vede to k převaze vůle a rozumu na úkor pocitů. Právě city jsou typické pro bytosti Světla na Zemi. U temných bytostí city ustupují do pozadí a postupně degenerují. Temná bytost totiž neztrácí čas soucitem, nepřipouští si výčitky svědomí. Prostě dělá to, co si myslí, že je pro ni prospěšné a nedívá se přitom na druhé. Podobně se chovají i další světelné civilizace ve Vesmíru, protože mají jinou evoluční triádu. Nemají vnitřní pocity. Vysvětlím to na příkladu Arkturianů a Plejáďanů.

Trojice hybných sil evoluce Arkturianů

V předchozím článku 37A. Proč existuje člověk ve Vesmíru? jsem se zmínil o civilizaci ze 3. planety systému hvězdy Arkturus, která se nachází nad naším severním obzorem a je hned po Siriu druhou nejjasnější hvězdou oblohy. Arkturiané jsou fyzicky téměř shodní s námi, nacházejí se však v nižší hrubosti hmoty a ve svém běžném stavu jsou proto pro nás neviditelní. My na Zemi jsme převzali úkol naučit se vzepřít zlu, oni naopak měli být určitou pojistkou pro to, že dokážou ve stabilním vývoji zachovat původní čisté etické hodnoty z počátků Vesmíru.

Arkturiané dostali do vínku triádu vůle - inteligence - praktičnost. Proti nám jsou vrcholně praktičtí. Neřídí se pocitem, ale tím, nakolik jsou věci, činnosti praktické a užitečné. Když je bytost čistá a dostala se do čistého prostředí, tak to funguje. Proto si Arkturiané dokázali celé věky udržet původní etickou čistotu a ochránit se od nepříznivých vlivů zvenčí. Jakmile však člověk duchovně upadá, praktičnost se přetaví do výrazného sobectví, protože etika začne chybět. Člověk pak dělá vše jen pro sebe, protože se to z pohledu jeho rozumu zdá výhodné.

Totéž se stane, když se člověk s touto triádou zrodí na naší Planetě, v prostředí plném negací, násilí a zla. Začne zapadat do hmoty a ztrácet duchovní vědomí. Jeho praktičnost se pak bude zaměřovat zejména na přizpůsobení se hmotným podmínkám a intelekt bude napomáhat vychytralosti, předstírání a falši. Výsledkem je zrozená bytost s vlastnostmi, které umožňují snadné hmotné přežití na planetě. Původní duchovní triáda tak začne sloužit hmotnému způsobu uvažování a vlastně urychlí zapadnutí bytosti do výhradně hmotného fungování. Navíc tyto bytosti často mají problémy s partnerskou láskou, sexuální orientací a sexualitou obecně. Jsou vnitřně zvyklí stavět partnerské vztahy na jiných základech - na praktičnosti a vzájemné výhodnosti, na zajištění základního fungování a příznivých podmínek pro členy rodiny.

Podřízenost řádu a pořádku technokratické plejádské civilizace

Řeč bude o modrých Plejáďanech, civilizaci z planety Erra, hvězda Taygéta. Erra je dvojčetem Země, má téměř identické oběhové parametry. Také Errané jsou téměř stejní jako my, ale opět neviditelní. Rámcové informace o planetě Erra lze nalézt v příspěvku Karla Rašína ("Setkání třetího druhu", Astro 16/2000) a také v knihách Ivo A. Bendy (Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru I a II), které obsahují zápisy telepatických rozhovorů s Plejáďany a příslušníky dalších mimozemských civilizací v letech 1997 - 1999. Uvedené prameny umožňují dotvořit si celkový obrázek o jejich civilizaci.

 V jejich případě Tvůrci zvolili evoluční triádu vůle - praktický intelekt - oddanost řádu a pořádku. Taková trojice směřuje za příznivých podmínek k civilizaci o vysokém stupni vnitřní harmonie s vysoce rozvinutou vědou, technikou a veškerými technologiemi.

Dále mají na rozdíl od nás velký vztah k praktičnosti a k řádu, tedy k nalajnované cestě evoluce, k centrálnímu řízení. Pokud jsou duchovně čistí, opět to funguje. Začínají-li duchovně upadat, mají tendence svůj řád prosazovat celoplošně. Vnucovat ho i dalším civilizacím, aby platil v celé galaxii stejně. Nerozlišují pak zvláštnosti civilizací, ale chtějí jednotnost. Řád se stává jejich vnitřním bohem. Ve jménu tohoto řádu pak dochází ke skrytému ovládání a násilí na lidech jiných civilizací. Na úkor celku jsou potlačovány základní svobody jednotlivce. Např. právo svobodné volby partnera, životního poslání. To vše je podřízeno technologickému rozvoji.

Tvrdě je eliminován každý, kdo hledá jinou cestu. Obvykle ho pak čeká doživotní vyhnanství na opuštěné planetě. Státní zřízení se stává vůdčí silou, rozhodujícím motorem. Tento jejich pořádek je pak vnucován dalším civilizacím, kde je věda a technika na nižší úrovni. Takové zřízení můžeme charakterizovat jako dokonalý státní komunismus. S detailně vypracovaným systémem trestů za každý prohřešek nebo jiný názor. Viz "Kniha Pravdy Óm", kterou přenesl telepaticky z Plejád Eduard Albert Meier ze Švýcarska.

Komunismus vypadá dokonale, pokud jej šíří duchovně čisté bytosti v čistém prostředí. V jiných případech se však stává násilím, vnucováním stanovené cesty druhým, tvrdou eliminací všech pokusů hledat jinou cestu. A k tomu se pak ještě přidává státem podporovaná lež a rozbujelá korupce. Příklady známe. V měřítku naší Planety to byla Světová socialistická soustava, v měřítku Galaxie a Vesmíru Velká galaktická říše – Galaktická konfederace. Tomuto tématu budu věnovat následující pokračování 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace.

Přílišná oddanost andělské civilizace

Ještě pro srovnání uvedu triádu jedné z civilizací andělského typu vysazené Tvůrci v oblasti Labutě. U této civilizace byl důraz kladen na lásku, oddanost svým duchovním tvůrcům, moudrost, duchovní vznešenost a vysokou etiku. Samotná inteligence a praktičnost byla zatlačena do pozadí. Vznikla nová evoluční trojice: láska - oddanost - duchovní čistota. Vnitřním motorem této trojice je touha po láskyplné oddané službě, po duchovní čistotě. Vznešenost těchto bytostí naznačují pozemské labutě.

Zde je naopak vnitřní vnímání a prožívání až příliš vyzdviženo na úkor jiných forem. Nedochází zde sice proto ke zneužívání inteligence a rozumu, ale má to jiné nepříznivé následky pro civilizaci - podceňování vlastní ochrany a nevěnování pozornosti zajištění základních potřeb pro svůj vývoj. Taková civilizace má sníženou schopnost vlastní ochrany proti zlu, proto evoluce se po čase zastaví zcela ovládnuta vnějšími nepříznivými energiemi. Navíc takové civilizace odmítají bojovat, domnívají se, že všeho lze dosáhnout šířením lásky a lze je pak velmi snadno skrytě ovládnout a zcela podrobit.

Při zrození v prostředí naší Planety můžeme vycítit láskyplné mírné a moudré bytosti s tendencí sloužit druhým. Projevuje se však u nich přílišná všeláska ke všem ostatním na úkor sebe sama. Nedokážou se postarat sami o sebe a zajistit si uspokojení svých základních potřeb nezbytných pro vlastní harmonický rozvoj i svoji ochranu ve hmotném světě. Chybí u nich dostatek vůle zajistit si celistvost celé svojí bytosti a dosáhnout i dostatečného sladění s fyzickým tělem.

Naše triáda odpovídá přírodě

Uvedl jsem příklady čtyř odlišných triád evoluce - nás pozemšťany, Arkturiany, Plejáďany a jednu z civilizací andělského typu. Předložím teď určité srovnání triád z hlediska Přírody a Nové duchovní cesty. Příroda planety Země i celého Vesmíru se skládá ze čtyř živlů, živlových energií – země, voda, vzduch a oheň. Živel vody výborně zprostředkuje přenos energie, představuje dokonalou vnímavost. Odpovídá tedy citům, pocitům. Živel vzduchu je typický lehkostí, proměnlivostí, schopností kamkoliv vniknout – tyto vlastnosti odpovídají intelektu. Živel země představuje pevnost, vytrvalost, odolnost a odpovídá tak vůli. A poslední živel ohně má charakter plazmy. Může zdánlivě odpočívat, aby najednou vybuchl. Dokáže zaujmout jakýkoli tvar a rozměr – zkoncentrovat se do jediného bodu nebo naopak rozšířit do celého Vesmíru – toto jsou typické vlastnosti vědomí.

Naše skladba triády tedy odpovídá živlovým energiím a tím i Přírodě a jejímu fungování. Je proto přirozeným předpokladem pro náš harmonický soulad s Přírodou. Jiné triády jsou umělé, z pohledu Přírody neúplné, necelistvé. A proto fungují jen v modelu ideálního čistého světa, ne však při konfrontaci s Temnem. A je logické, že největší šance na úspěch mají ty projekty, které kopírují nebo napodobují Přírodu, protože ta má ze všech živoucích bytostí a systémů v tomto Vesmíru nejvyšší stupeň dokonalosti. Proto my pozemšťané máme šanci dojít nejdál. Jsme nejvíce sladěni s Přírodou. Pokud ovšem najdeme duchovní vzestup a dokážeme si nejen zachovat, ale také vzestupem zvyšovat vnitřní duchovní čistotu a etiku. Pokud však duchovní čistotu ztratíme, pak naopak příliš narušujeme fungování Přírody. Tím výhodu své evoluční triády odpovídající Přírodě ztrácíme a ona se nás zbaví.

Experimentální oblast v naší Galaxii

V předchozím textu 37A. Proč existuje člověk ve Vesmíru?, jsem poprvé zveřejnil skutečnost, že naše Galaxie představuje experimentální oblast, ve které Tvůrci začali vysazovat první civilizace ve Vesmíru. Kolik asi takových podobných experimentálních oblastí v našem Vesmíru existuje? Nebo je oblast našeho koutu Galaxie jedinou? Nikoliv. První z experimentálních oblastí se stala oblast v naší Galaxii, kam patří i pozemské lidstvo. Zde se jedná o hledání suchozemských civilizací typu pozemského člověka pro osídlování planet ve Vesmíru. Ne vždy se přesně jedná o člověka stejného vzhledu, jaký máme my. Řada znaků je však společných. Jedná se o stejný biologický typ savce, vzpřímená hominidní postava, biochemická stavba založená na uhlíkových řetězcích, bílkovinách a čtyřech základních prvcích - kyslík, uhlík, vodík a dusík. Ne všechny takto vytvořené lidské bytosti se nám podobají. Některé rasy mají určité rysy shodné s ptáky. Existují zmínky o tom, že i takové bytosti poněkud odlišného vzhledu s ptačími rysy čas od času pobývaly i na Zemi (např. mistr Thowt povýšený na božstvo v Egyptě). Také v dnešní době jsou jejich zástupci zrozeni mezi námi, aby se karmicky rozvazovali ze svých dřívějších zásahů zde na Zemi. Zrodili se jako pozemšťané, určité základní rysy jejich původní podoby se však přenesly i do pozemského života.

Životní formy pro trvalý život ve vodním prostředí

Později vznikaly další experimentální oblasti, ve kterých byly zkoušeny jiné formy života pro další typy prostředí. Nejprve to byla druhá experimentální oblast zřejmě v jiné galaxii, kde byly vyvíjeny civilizace pro obrovské hvězdné systémy s extrémní gravitací. V takovém prostředí je výhodnější, aby se případný život uchýlil pod hladiny moří do vodního prostředí, protože voda výrazně zeslabuje vliv gravitace. Také tyto formy života byly vyvíjeny na stejném biochemickém základě – na čtveřici základních prvků kyslík, uhlík, vodík, dusík.

Že takové formy života nejsou utopií, naznačila jedna z návštěvnic mého semináře v roce 2003/2004. Tehdy vyprávěla o tom, jak se jí kdysi během regresní analýzy vyvolala vzpomínka na vlastní život, kdy byla podmořským člověkem, který žil mezi rybami. Pamatovala si i událost, kdy jedna z lidských bytostí byla těžce zraněna velkou rybou a kdy ji všechny zničené orgány samovolně dorostly. To svědčilo o ohromné síle vlastní regenerace, která zatím přesahuje regenerační schopnosti dnešních pozemšťanů. Je však pravděpodobné, že i takovou schopnost máme ukrytu v sobě jako součást vícestupňového genetického programu nového člověka.

Vzpomínám si na fantastické dílo „Člověk obojživelník“, tuším že od Alexandra Běljajeva, které bylo i zfilmováno. I tam vystupoval člověk přizpůsobený k životu pod vodou. Zvláštní příhodu, která se stala v roce 1977 na Havajských ostrovech, popsal důvěryhodný univerzitní profesor Costner. Neznámý mladík zde dokázal vydržet bez dýchání pod vodou bez deseti sekund plných 50 minut, aniž by utrpěl nějakou zdravotní újmu – viz Rostislav Hroch („Delfíni a lidé“, Médium 5/2003). I to naznačuje, že mezi námi jsou lidé, kteří si s sebou dokázali přinést zbytky původní výbavy z jiného typu civilizace, ze které pocházejí.

Civilizace delfínů?

Jednou z civilizací přizpůsobených pro trvalý pobyt ve vodním prostředí je zřejmě civilizace delfínů, která se mohla vyvinout v jiné experimentální oblasti. A odtud byla kdysi část této civilizace přemístěna na naši planetu společně s dalšími druhy kytovců, které představují nižší vývojové články tohoto typu života. Zřejmě se jednalo o pokus, zda na jedné planetě mohou koexistovat dvě různé civilizace odlišného typu obývající dvě odlišná životní prostředí - souši a vodu. Zatím to vypadá tak, že delfíni neohrožují lidstvo. Avšak způsob existence lidské civilizace naopak negativně ovlivňuje delfíny. Jejich druh je ohrožen lovem i neustálým znečišťováním prostředí moří, které jednoho dne může přesáhnout snesitelné hranice.

Vodní varianta života má příliš specifické nároky na prostředí planety. Logicky tyto civilizace necestují do Vesmíru a jejich komunikace se suchozemskými formami života je omezena na telepatický přenos, který současné pozemské lidstvo zatím běžně nezvládá. Jejich hromadné přesuny na jiné planety ve Vesmíru byly řízeny prvotními Tvůrci. A pokud se jednotlivci dostávají do běžných suchozemských civilizací, pak zásadně pouze formou nového zrození (znovuzrození), kdy se narodí v běžném pozemském těle a jsou nuceni přijmout pozemské zákony života.

Jak by se asi projevoval delfín nebo podmořský člověk zrozený v dnešní době jako běžný pozemšťan? Není těžké pochopit, že by například mohl umět lépe plavat než všichni ostatní. Z tohoto pohledu jsem zkoumal některé z fenomenálních sportovců plavců současnosti, kteří lámou jeden světový rekord za druhým. A skutečně - Kosmické vědomí naznačilo, že někteří z nich jsou bytosti z civilizace delfínů zrozené v lidském těle. Mnohdy to naznačuje i tvar jejich hlavy. I v tomto případě si alespoň část ze svých přirozených schopností přenesli do své současné lidské podoby. Zatím toho využívají k získání slávy a bohatství – světové rekordy a olympijská vítězství. Určitě však na této planetě v tomto pro ně nezvyklém zrození mají i důležitý duchovní úkol.

O delfínech psal i Ludvík Souček ve své knize „Tušení stínu“, ve které delfínům věnoval celou jednu část nazvanou „Civilizace delfínů“. Mnohé naznačují následující údaje, které přejímám od Ludvíka Součka, str. 138: „Dnes víme, že mozek delfína skákavého váží průměrně 1700 gramů, lidský mozek asi 1450 gramů… Víme, že mozková kůra delfínů je dokonce bohatěji a složitěji brázděna než kůra mozku lidského.“ O civilizaci delfínů hovořil také známý astronom Carl Sagan.

Delfíni tak skutečně mohou představovat zcela jiný typ civilizace přizpůsobené vodnímu prostředí. Jsou to navíc savci jako my a vyvíjeli se na stejných biochemických základech. Pozoruhodný je u nich jejich dobře fungující způsob dorozumívání a předávání informací na dálku. Jak o tom svědčí mnohé popsané příhody neobvyklé pomoci, kterou někdy delfíni poskytují člověku nacházejícímu se v nebezpečí. Taková pomoc je navíc dokladem záměrného a vědomého jednání, které je znakem každé inteligentní civilizace.

K dorozumívání používají delfíni zvláštní hvízdavý jazyk. Mají však daleko větší frekvenční rozsah pro zvukovou komunikaci než člověk a mohou se dorozumívat i zvuky vysoko nad hranicí lidské slyšitelnosti. A je zajímavé, že podobným jazykem se dorozumívali také původní obyvatelé Kanárských ostrovů, záhadní Guančové, světlovlasí a modroocí. Měli snad něco společného s delfíny a dokázali s nimi komunikovat? Před lidstvem dnes stojí mnoho takových otázek. Přijde však doba, kdy dokáže nalézt odpovědi.

Delfíni pomáhají léčit člověka

Byla popsána řada případů, kdy došlo při kontaktu člověka s delfínem k pozitivnímu působení na nemocné osoby. Například Rostislav Hroch („Delfíni a lidé“, Médium 5/2003) vybral ze zahraničního tisku následující informace: „Bylo zjištěno, že při kontaktu s lidmi používají delfíni zvuků o vysokém kmitočtu - ultrazvuků, které v tomto případě mají léčivé účinky. Vypadá to tak, že delfíni těmito zvuky nejdříve člověka vyšetří a to nejenom na povrchu těla, ale i v jeho útrobách. Je to jakoby si nejdříve chtěli určit, kdo z lidí přítomných ve vodě potřebuje jejich pomoc. Těm, kteří mají nějakou tělesnou poruchu, se pak věnují s důkladností poctivého lékaře. Ostatní zdraví lidé ve vodě jsou mimo jejich pozornost... Bylo také sledováno, že mimořádnou pozornost věnují delfíni těm osobám, které mají části kostí nebo kloubů nahrazené kovovým implantátem. Všichni delfíni se kolem takové osoby shluknou a vypadá to, jako kdyby se lékařské koncilium radilo, jak v tomto případě postupovat.“

„V irském zálivu se často objevoval na svobodě žijící delfín zvaný Fungie... hledal kontakt s lidmi. Za delfínem tu přicházelo velké množství turistů... mnozí za účelem zlepšení svého zdraví, především při nervových a psychických poruchách... při této terapii zažívali zvláštní chvíle absolutního zklidnění. Přesně takové, jakých se dosahuje při hlubokých meditacích či modlitbách.“

Křemíkové formy života

Kdesi v odlehlé části Vesmíru se původně nacházela i další experimentální oblast pro rozvíjení zcela jiných forem civilizací. Jedná se o oblast, kde byl život rozvíjen na jiných biochemických základech. V mnohých vědeckých knihách najdeme určité náznaky, že kromě uhlíkového života založeného na čtyřech základních prvcích - vodíku, kyslíku, dusíku a uhlíku, by mohl existovat i křemíkový život bez bílkovin, ve kterém uhlík bude nahrazen křemíkem. Odlišné vlastnosti obou prvků by přirozeně znamenaly i naprosto odlišné projevy a formy obou typů života. Mohou tak vznikat civilizace s naprosto odlišnou fyzickou strukturou a nesrovnatelné s námi. Zatímco uhlíkové řetězce vedou k pružné hmotě založené na bílkovinách, křemíkové struktury budou pevnější, tvrdší a křehčí.

Detailní popis, jak by taková křemíková civilizace mohla fungovat, podává ve svém románu „Nepřemožitelný“ polský spisovatel Stanislav Lem. Kde popisuje, jak pozemšťané neúspěšně se ztrátami na životech bojovali všemi možnými typy zbraní proti jakémusi černému mraku, než pochopili, že se jedná o jinou zcela neznámou formu neorganického života, která nemá úmysl je zničit: „Uchopil opatrně jeden z trojúhelníkových krystalků do prstů. Krystalek náhle jakoby ožil, jemně mu dýchl teplem do dlaně… vznesl se do vzduchu. Tu se jako na dané znamení zahemžilo celé údolí… Krystalky se seskupily a stoupaly v sloupech vzhůru… Miliardy černostříbrných krystalků ustrnuly v letu… Vytvořily obrovskou až do mraků sahající lidskou postavu, jeho vlastní obraz… Byl nepochopitelnou činností mraku tak udiven, že zapomněl na všechno. Napadlo ho, že mrak o něm možná ví…“

Obtížná by nutně byla jakákoliv komunikace s takovou civilizací. A nejen to, jak naznačuje Stanislav Lem, každý kontakt s takovou civilizací by pro nás mohl být i smrtelně nebezpečný, protože takový život může mít zcela jinou energetickou výbavu, která by nám mohla mentálně uškodit – například zcela vymazat paměťovou část mozku už při pouhém pokusu o vzájemné dorozumění se.

Komunikace s jinými formami života

Nedokážeme se jako lidstvo zatím domluvit ani s delfíny, kteří jsou nám biologicky velmi podobní. Jenom obývají jiné prostředí a používají odlišné formy dorozumívání. Základní možností komunikace s jinými formami života by mělo být dorozumívání na telepatickém základě. Tedy duchovní forma komunikace, kterou si do jisté míry dokáže probudit každý člověk, který se dostane na stabilní cestu duchovního vzestupu. Podrobnému popisu, jak na to, jsem věnoval články 34A. Komunikace s duchovními bytostmi a institucemi, 34B. Komunikace na Nové duchovní cestě.

Jedině touto telepatickou formou lze reálně navázat kontakty s jinými civilizacemi ve Vesmíru i s jinými formami života na Zemi. Drtivá část lidstva na Zemi však takto zjištěným informacím doposud nevěří a také věda takové informace zcela ignoruje. Přitom její pokusy o komunikaci s mimozemšťany na bázi tradiční elektromagnetické energie jsou směšné a pro další vývoj bezvýznamné. Vždyť přenos elektromagnetického signálu na Plejády by trval 500 let a čekání na odpověď dalších 500 let. Běžný rozhovor touto formou mezi dvěma bytostmi je proto nemožný. Naproti tomu telepatický přenos funguje po celém Vesmíru okamžitě, bez časové ztráty. Telepaticky lze skutečně vést oboustranný rozhovor – ptát se a dostávat odpovědi. Zatímco „vědecké“ pokusy nás k ničemu podobnému dovést jednoduše nemohou.

Současná situace ve Vesmíru je již zcela nepřehledná

Během stovek miliónů let proběhly obrovské změny v osídlování Vesmíru. Některé původní civilizace zcela zanikly, protože dokázaly dospět až k úplnému zničení své planety nebo dokonce celé hvězdné soustavy. Jiné se naopak dokázaly rozšířit i do vzdálenějších končin Vesmíru. Některé dokonce samy začaly manipulovat s životem a tvořily nové civilizace. Další opustily hmotnou rovinu a trvale se přesunuly do duchovních sfér, protože to považovaly za své pojetí správné evoluce. Takže současná situace v osídlení Vesmíru je již naprosto jiná a nepřehledná. Došlo ke značnému pomíchání civilizací a k velké rozmanitosti životních forem. Stejně jako došlo ke křížení mnoha různých ras na naší planetě během miliónů let. Rozmanitost vesmírného života kolem nás naznačuje série filmů Hvězdné války.

Další podrobnosti o civilizaci Arkturianů

Vraťme se nyní k Arkturianům a řekněme si další informace o jejich civilizaci. Jak vypadá srovnání pozemského lidstva s civilizací Arkturianů z dnešního pohledu? Stopy původního osídlení na naší planetě dávno odvál čas a řada pozemských katastrof. Místní civilizace byla již vícekrát vystřídána novým lidským osídlením, naposledy pak lidstvem druhého typu se zcela jinou počáteční výbavou a odlišnými tvořivými schopnostmi. Dnešní lidstvo už proto má s původní civilizací na planetě Zemi jen velmi málo společného. Naproti tomu Arkturiané až do nedávné doby pokračovali ve své evoluci jako lidstvo prvního typu a dokonce se dokázali rozšířit do Vesmíru a osídlili mnoho dalších hvězdných systémů naší Galaxie. Pokud tedy americký jasnovidec, „spící prorok“ Edgar Cayce, označuje Arkturiany jako nejstarší a nejvyspělejší galaktickou civilizaci, je v tom velký kus pravdy.

Energetická jednotnost, čistota a soulad vnesené do stvoření civilizace Arkturianů znamenaly daleko harmoničtější, stabilní a relativně rychlou evoluci bez obrovských skoků. Proto Arkturiané mohli dojít v evoluci bez násilných střetnutí k mnohem vyšší úrovni duchovní i vědeckotechnické, zatímco planetu Zemi a Sluneční soustavu ničily rozsáhlé katastrofy, které přitáhl neharmonický konfrontační vývoj zdejších civilizací. Ivo Wiesner v knize „Národ v lénu bohů“, kapitola „Pod Arkturem od věků zářícím“, čerpá z internetových zdrojů následující informace: "Arkturiané jsou technicky, technologicky a duchovně neobyčejně vyspělí, dávno zavrhli všechny formy násilí, války, nenávist, sobectví, jsou šiřiteli humanity a sociální spravedlnosti". Řekl bych spíše – nejen že zavrhli násilí a války. Oni je nikdy nepotřebovali používat jako metodu řešení sporů. Oni k násilí a válkám ve svém vývoji nedošli. Jako každá civilizace 1. typu, i oni však jednoho dne definitivně vyčerpali své možnosti a na pořadu dne začala být hrozba nejen postupné stagnace, ale i předzvěst blížící se katastrofy a konce civilizace. Více o tom bude v jiném pokračování tohoto tématu 37E. Transformace Arkturianů do nové podoby.

Dokonalá přizpůsobivost prostředí

 Zatímco prvotní výsadek v naší soustavě byl stvořen jako kompletní hmotné bytosti, Arkturianům byla dána určitá volnost. Od počátku měli jiné duchovní schopnosti, než další běžné civilizace 1. typu. Nejen schopnost telepatické komunikace. Dokázali také do jisté míry měnit povahu svých hmotných těl v závislosti na prostředí. Zpočátku byli schopni přesunů mezi planetami v původní nehmotné astrální podobě. A teprve v závislosti na prostředí nové planety si vytvořit hmotná těla. Takto v prvních etapách své evoluce expandovali ze své domovské planety do Vesmíru a obsazovali další volné planety. Jako reakce na odlišná prostředí planet proto vznikaly různé rasy jiného vzhledu, různé výšky a odlišné barvy pleti, které však měly společný základ.

Informace o této původní schopnosti Arkturianů se objevují ve více pramenech. Například Ivo Wiesner ("Sága praotců", Skryté skutečnosti 7/1999) na základě internetových zdrojů uvádí následující. "Mnohé tradice hovoří o Arkturianech jako o obrech výšky kolem 4 metrů, ale i o bytostech nepříliš velkého vzrůstu nepřesahujícího 150 centimetrů, mající velkou hlavu a tří až čtyřprsté končetiny. Tyto vzájemně si odporující informace objasňuje až sdělení pocházející z Univerzálního informačního pole, podle něhož jsou Arkturiané obdařeni schopností vytvářet svá hmotná těla s tělesnou strukturou uzpůsobenou konkrétnímu životnímu prostředí té které planety".

Že taková forma přesunu bytostí z jedné planety na druhou není pouhou utopií, potvrzuje následující citace vzpomínek profesorky Technické univerzity v Berlíně Merete Matternové na své minulé formy existence z knihy Rainera Holbeho (My z Atlantidy), str. 27: "Možná, že jsem nyní na Zemi. Začalo to jako ve snu. Přistála jsem na moři s bílou pěnou. Na břehu jsem viděla nádhernou hornatou krajinu, která zářila pestrými barvami... Vznášela jsem se těsně nad Zemí a přesně věděla, že v této chvíli se skládám z čisté energie... Při příchodu na Zemi jsem proměnila čistou energii v jakýsi druh astrálního těla, jež se přizpůsobilo fyzickým zákonům této planety. Neměla jsem kosti ani svaly, ale přesto jsem se vyznačovala humanoidní postavou". A do této energetické matrice pak přirozeně dorůstalo fyzické tělo.

Postupná ztráta původních duchovních schopností

To, co Arkturiané vytvořili napoprvé, bylo vždy dost dobré a neměli proto potřebu to měnit a opravovat Přírodu. Své tvořivé schopnosti transformace hmoty tak postupně přestali používat, až je úplně ztratili. A protože přednost začali dávat technice, přístrojům a technické přepravě na jiné planety, ztratili tak postupně i schopnost duchovní přepravy do jiných světů. Při našem prvním setkání na konci roku 2003 byla již jejich duchovní výbava minimální. Už nedokázali manipulovat s hmotou. Nebyli schopni se mezi sebou dorozumět telepaticky. A ztratili i schopnost komunikace s vyššími duchovními bytostmi, anděly Dhyany i se svojí planetou. Zůstala jim jen věda, technika a relativně slušná harmonie života. A spravedlivý režim, ve kterém dokážou spokojeně fungovat. Na jedné straně svoboda a volnost bytostí. Zajištění všech základních potřeb člověka bez peněz, bez systému obchodu a trhu. Na druhé straně dobrovolné respektování Planetární rady a jejích rozhodnutí, je-li to nutné.

Jejich původní harmonie však přesto v poslední době nenápadně klesala. I z toho důvodu, že harmonie celkového prostředí ve Vesmíru se v důsledku činnosti Galaktické konfederace podstatně zhoršovala. I u Arkturianů se proto začaly v poslední době objevovat odchylky prostředí a neobvyklé jevy ve fungování Přírody. A to do takové míry, že to ani jejich vysoce vyspělá věda a technika nedokázaly vyřešit. Dlouho diskutovali o tom, proč se to děje a co jim to má naznačit. Postupně začali chápat, že za dlouhé věky postupně zcela ztratili duchovní rozměr života. Že přestali chápat skryté pozadí světa.

Nevěděli, co dál. Co je potřeba udělat, aby se více přiblížili k jejich dávnému fungování. A jejich touha provést změnu přivolala pomoc. V roce 2004 navázali spojení s naší pozemskou skupinou a pochopili, že jsme duchovně mnohem dále než oni. Že jim můžeme pomoci znovu pochopit principy fungování duchovního pozadí světa. Zpočátku jsme pro ně byli „tlumočníky“ a „překladateli“ sdělení od Přírody a přírodních bytostí, přírodních duchů, kteří pro ně měli důležité varování.

Základní informace o životě na planetě Arkturianů

A další informace o jejich životě? Délka života je kolem 500 let, dříve to bylo přes 1000 let. Počet obyvatel jejich planety je asi 1,3 miliardy. Na vedlejší 4. planetě systému Arktura je další civilizace, která vznikla jejich expanzí. V době našeho setkání byli civilizací 1. typu, jejich duchovní těla vznikla obalováním vnitřního astrálního ducha, poslední vrstvou úplně navrch bylo hmotné tělo. Éterické tělo bylo podšívkou hmotného fyzického těla a v něm byly čakry jako u nás. Jejich komplex vnitřních duchovních těl však neumožňoval duchovní vzestup a překonávání duchovních bariér stejně jako u nás lidí 2. typu na Zemi. Navíc měli minimální citlivost vůči vnějším energiím a jevům. Tyto informace píšu záměrně v minulém čase, protože dnes je už všechno jinak. Civilizace Arkturianů prošla zásadní změnou, jak vysvětlím v navazujícím článku 37E. Transformace Arkturianů do nové podoby.

Bioenergetické a živlové fungování

Zajímavý je i způsob fungování jejich bytosti. My pozemšťané 2. typu fungujeme ve hmotě naprosto jednoznačně, stoprocentně na bioenergie. Orgány na přijímání astrálních živlových energií běžně nemáme. Důsledkem toho je skutečnost, že běžný člověk u nás obyčejně nemá tvořivé schopnosti měnit strukturu a tvar hmoty myšlenkou a vůlí. Výjimkou jsou mágové, kteří si vytrvalým cvičením a napojením na určitý systém vytvoří schopnost přijímat a do jisté míry řídit živlové energie.

Zřejmě právě stupeň či procento fungování bytosti na živlové energie odpovídá rozsahu tvořivých schopností. Čím vyšší procento živlových energií dokáže bytost přijmout a zpracovat, tím vyšší tvořivé schopnosti očividně má. Pro srovnání uvedu informace Přírody, jak fungovaly dávné civilizace 1. typu na naší Planetě v dobách své největší slávy. Atlanťané fungovali podle Přírody z 50 % na živlové energie a pouze z 50 % na bioenergie. Hyperborea – 30 % živlové, 70 % bioenergie. Lemurie – 10 % živlové, 90 % bioenergie. A dnešní vyspělý mág? Příroda uvádí 30 % živlové, 70 % bioenergie, nebude už proto dosahovat původní magické síly Atlanťanů.

A Arkturiané v roce 2004? Fungovali z 80 % na bioenergie a z 20 % na energie živlové. Ani to se neukázalo jako dostačující na udržení původních tvořivých schopností. Naproti tomu pro srovnání Vesmírní lidé Plejáďané z planety Erra svým vývojem dospěli k fungování z 30 % na bioenergie a ze 70 % na energie živlové. Jejich tvořivé duchovní schopnosti jsou proto podstatně vyšší a postupně se dopracovali k plné schopnosti měnit strukturu hmoty, zasahovat do struktury dimenzí i transformovat svoji tělesnou podobu, ve které se nám zjevují. To vše jsem naznačil v článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi.

U živlového fungování jednoznačně převažují nevýhody

Fungování člověka na živlové energie sice umožňuje zvýšení jeho tvořivé síly a podporuje tak magické schopnosti člověka. To však není to nejdůležitější, co pro svůj vývoj potřebuje. Převažuje proto negativum fungování na živly. Živly totiž člověka vážou mimo hmotu na prostředí, kam odchází po životě. Civilizace fungující na živly mají proto tendence ve svém vývoji opouštět hmotu (a ještě navíc pak tuto cestu vnucují druhým). Zůstávají tak natrvalo energeticky uzavřeny uvnitř tohoto Vesmíru a jeho astrálních či duchovních rovin. A to na nalezení skutečně vzestupné evoluce nestačí, jak jsem vysvětlil v článku 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty.

Onen stále ještě mnoha duchovními učiteli proklamovaný návrat ke Stvořiteli není ničím jiným, než vnitřními vzpomínkami na doby, kdy tito lidé ještě jako lidstvo 1. typu v Atlantidě fungovali z vysokého procenta na živlové energie. A navíc nás k této minulé tendenci celá staletí nesprávně tlačili Vesmírní lidé i starověcí učitelé lidstva. Nutili nás tak navrátit se k tomu, co přece již bylo vývojem na Zemi dávno překonáno. Právě fungování na bioenergie nás lidí 2. typu je to, co nás váže nikoliv do astrálu, ale do volného duchovního pozadí tohoto světa a odtud dál a výš mimo tento Vesmír do vyšších světů. Právě s tímto typem fungování je spojena naše schopnost neomezeného duchovního vzestupu. Energetická vazba na astrál stabilní duchovní vzestup člověka neumožňuje.

Bez váhání jít do potřebné akce

Jak už bylo řečeno, Arkturiané mají místo naší citlivosti vysokou praktičnost. Pokud je něco uznáno za důležité, tak se do toho bez váhání a dlouhých odkladů pustí. Hrozí-li jejich Planetě nebezpečí, na pokyn Centrální rady své Planety se semknou a začnou hromadně dělat to, co je potřeba. Srovnejme to se situací na naší Zemi. Mnoho zásadních informací je zmanipulovaných, zjevně nepravdivých, včetně toho, co je základem poznání mladého člověka ve školách. Vzniká pak mnoho různých „konspiračních“ teorií, také však jen částečně pravdivých, které se snaží věci uvádět na pravou míru. A lidé se už pak vůbec nevyznají v tom, co je vlastně pravda. Lidé na Zemi by se možná chtěli semknout, ale neví kolem čeho. Co je vlastně ta Pravda, ten správný žádoucí směr. Mnozí se pak z potřeby nalézt duchovní dimenzi života dostávají do područí sekt a různých náboženství, bohaté špičky zase chtějí zavádět svůj vlastní světový řád, mágové se snaží udržet a rozšířit si svoji moc, zatímco miliony běžných lidí jen den za dnem bojují o pouhé přežití a na nic jiného nemají pomyšlení ani sílu.

Duchovní pozadí vzniku Plejád

Jak se mohlo stát, že Arkturiané zůstali dlouhé věky čistí, stabilní a nevměšovali se do vývoje jiných, zatímco naopak ti Plejáďané, kteří zasahovali do naší evoluce, se snižují až k manipulaci, machinacím, lžím? A přitom se tváří jako naši starší bratři, jejichž údělem je se o nás starat? Každá skutečnost má své duchovní pozadí. Získali jsme o tom tyto informace:

Na počátku bylo do Vesmíru vloženo bílé vejce z vysokých čistých energií – cosi jako obdoba životní jiskry nás lidí nebo jako paralela k zářícímu menhiru, který bude dlouhé věky vyzařovat do Vesmíru nesmírně čistou energii z vyšších duchovních světů nad Vesmírem. Vyšší duchovní síly Světla tak chtěly mít kontrolu nad vývojem. Avšak stejně tak i nejvyšší temné síly chtěly svým způsobem zajistit, že vývoj ve Vesmíru půjde jejich směrem. Podařilo se jim přilepit na toto čisté vejce velmi dokonalou temnou energii vyšší frekvence, aniž by o tom síly Světla měly tušení. Takto Temnem infikované vejce se pak vložilo do Vesmíru. Temná energie se snažila do bílého vejce proniknout, ale celé věky se jí to nedařilo. Až jednoho dne se průnik podařil a vejce se okamžitě rozprsklo výbuchem. Každá jeho část nesla jak čistou bílou energii, tak i dokonalý temný povlak. Tímto výbuchem byla nejvíce zasažena a energeticky ovlivněna oblast hvězdokupy Plejády se sedmi hlavními hvězdami, vzdálená od nás zhruba 500 světelných let. A to již v raném stádiu vývoje ještě před vysazením lidských civilizací.

Síly Světla uvnitř Vesmíru dlouho netušily, že na Plejádách je něco temného, a proto byl na Plejády směrován jeden z pozdějších výsadků stvořeného lidstva. Ta temná energie číhala na každého, kdo začne dělat drobné etické chybičky, odchýlí se od čistých etických zásad a šlápne vedle. Aby se do něj vloupala a dokázala jej postupně ovládnout a skrytě tlačit k větším a větším přehmatům. Přesto si mnoho lidí na Plejádách dokázalo udržet svoji původní duchovní čistotu.

Problém nastává u Vesmírných lidí

Problém však nastal u většiny z těch, kteří se aktivně zapojili do udržování komplexu Galaktické říše. Do zásahů na jiných planetách, do manipulací s druhými civilizacemi. Čistota těchto lidí žijících trvale mimo planety v kosmických lodích neustále klesala. Temné energie u nich podporovaly intelekt, inspirovaly vznik dokonalé techniky a s její pomocí začali tito Vesmírní lidé postupně obcházet duchovní zákony. Začali čím dál více zasahovat do vývoje umělými nepřirozenými způsoby – technika jim nahrazovala i běžné duchovní postupy (duchovní komunikaci, léčbu, očistu). Následkem jejich sílícího vměšování, ovládání a skrytého manipulování začala temná energie čím dál více pronikat do jejich nitra.

Vesmírní lidé pocházející z Plejád i dalších civilizací se tak postupně stali symbolem vrcholu Světla a Temnoty v jednom. Symbolem obojakých bytostí – dokonale čistých a zároveň dokonale manipulujících a ovládajících. Chovají se jako nejbližší bratři a zároveň dokonale a pro většinu lidí nepozorovaně ovládají. Propagují čisté univerzální zákony jako závazný vzor, kterým by se měl každý řídit, sami však podle nich nejednají. Více o tom bude v dalším pokračování 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace.

Tlak Plejáďanů na „správné“ popsání Ježíšova života

V předchozím článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi jsem popsal celou sérii zásahů Vesmírných lidí, původem Plejáďanů, zde na Zemi. Zásahů, kterými chtěli naprosto záměrně připravit situaci pro budoucí příchod dávno předem zvěstovaného spasitele Ježíše Krista. Po neúspěchu celá staletí připravované mise vytvářejí obludnou kamufláž, pomocí které přetaví neúspěch ve vítězství víry a čistoty. A pouhý okamžitý nápad jednoho z velitelů, jak z této prohry ven – „co kdybychom pozemšťanům řekli, že tímto ukřižováním sejmul Ježíš hříchy z pozemského lidstva“ se stává hlavní nosnou myšlenkou křesťanské církevní demagogie na celé následující dva tisíce let. Nešlo o žádnou promyšlenou teorii. Šlo o nápad ve vypjaté nouzi, podobný zoufalému shození atomové bomby na Sinaj, když nebylo možné z jejich pohledu připustit, že mise selhala. Naopak bylo potřeba zdůraznit, že celý vývoj mají Síly Světla plně ve svých rukou a vše běží podle předem stanoveného plánu. Tento okamžitý nápad však měl pro další vývoj na Zemi nedozírné následky.

Stačilo pak, aby zasahující Plejáďané s pozemskými temnými silami v zádech vyvinuli v následujících desítkách let dostatečně účinný tlak na „správné“ popsání a prezentování Ježíšovy mise a zejména na pevné zakořenění této nepravdy a kamufláže do základů nové křesťanské církve. Stopy jimi zmanipulovaných informací a překrouceného popisu skutečných událostí jsou dobře patrné ve většině evangelií, které usilují o podrobný popis života Ježíše Krista. A zejména se pevně vtiskly do Starého zákona, který se stal nosnou částí budoucí Bible. Neopomněli přitom vložit do Bible předzvěst toho, co se bude dít za následující dva tisíce let. Že Ježíš, ve skutečnosti oni Vesmírní lidé, se na Zemi znovu vrátí a učiní další masivní pokus, jak zvrátit vývoj civilizace naší Planety. Poté se v tichosti stahují do pozadí, aby ponechali Zemi napospas následkům manipulací, kamufláží, zastírání a lží, které zde stihli rozesít. Temný středověk a fungování křesťanské církve, do jejíchž základů bylo vloženo uctívání aktu umučení člověka na kříži, nám pozemšťanům skutečně daly zabrat.

Obnovené vměšování Plejáďanů ve 20. století

Ve 20. století se ve Sluneční soustavě znovu objevují Vesmírní lidé původem z Plejád a dalších mimozemských civilizací v kosmických lodích, aby se opět pokusili masivně ovlivnit náš vývoj. Blíží se totiž další kritické období našich dějin, přelom tisíciletí a Věků. Je však nová doba a oni tentokrát používají zcela jinou taktiku. Využívají nejprve toho, že pohádka o sejmutí hříchů z lidstva zde na Zemi hluboce zapustila své kořeny a miliardy lidí jsou vírou oddány oslavování mučednické smrti Ježíše Krista a slávy jeho božské matky Panny Marie. Připravili proto novou taktiku božských zjevení. Zároveň pak zkoušejí i druhý způsob, setkání s kontaktéry a veřejné prezentování své přítomnosti a mimořádné technické vyspělosti. Lidstvo je přece již mnohem lépe připraveno na existenci mimozemských bytostí. Právě oni stojí za řadou pozorovaných vesmírných létajících objektů v oblasti Země označovaných jako UFO. O tom všem se již podrobně zmínil v článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi.

Pokud jde o naši republiku, v Praze od roku 1996 zahájil činnost diskusní klub vedený Františkem Hladíkem, který veřejnosti zprostředkovával informace od Plejáďanů převzaté telepaticky zejména Eduardem Albertem Meierem ze Švýcarska. V České republice vzniklo i samostatné kontaktérské hnutí vedené Ivo A. Bendou navázané přímo na Vesmírné lidi, které dokonce rozšiřovalo informační letáky o telepatických rozhovorech s přáteli z Vesmíru po území naší republiky v letech 1997 - 1999. Tyto letáky měly náš národ připravit na údajnou budoucí evakuaci planety, která měla být prováděna a řízena právě Vesmírnými lidmi. V podobném duchu Ivo A. Benda opakovaně vystoupil i v televizi. Následující pokračování 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace se bude speciálně věnovat těm mimozemským bytostem, které opustily své domovské planety a přesunuly se na kosmické lodi, aby v Galaxii udržovali stanovený a žádoucí pořádek.

 

© Jiří Novák, říjen 2010

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 353