Jiří Novák                                                                         Vloženo 16.12.2010

39A. Karma jako duchovní a etický princip

                                                                           

 

_______________________________________________________________

Karma znamená nahromaděnou a nesplacenou energii všech předchozích činů z tohoto života, i ze všech předchozích existencí. Karmu jako souhrn nesplacených následků svých činů má každý člověk i každá další bytost – anděl, Stvořitel, astrální víla, trpaslík, vodník, čert, atd. Karmu má také každá skupina, instituce, národ, i celá civilizace. Karmu mají i duchovní hnutí, duchovní učení, jednotlivé úrovně lidských Duchovních hierarchií, náboženské systémy, magické systémy, astrální egregory. Karmu také mají místa v Přírodě, domy a další stavby, oblasti, území, planety, hvězdné soustavy, galaxie i celý Vesmír. Ve druhém smyslu se slovo Karma používá jako označení pro karmickou instituci. Dva způsoby neutralizace negativní karmy. Automatické fungování principu karmy na počátku zajišťovalo samo prvotní prostředí, tedy jakási Prvotní Příroda, svojí energií.

________________________________________________________

Karma jako mantinely vymezující naši cestu

Prakticky každá duchovně zaměřená kniha hovoří o karmě. Někteří autoři karmu prezentují jako určité mantinely, které vymezují naši životní cestu. Mantinely, mezi kterými je důležité se po celou dobu svého života udržet. Jakmile však mantinely překročíme, je zle. Například Ivo Wiesner (Stezka draka, str. 153) píše: „Osobní úděl člověka není spojen pouze s jediným životem v hmotném těle, ale je souvislou řekou Poznání protékající mnoha minulými a mnoha budoucími životy… Člověk svou vůli uplatňuje ve volbě způsobu, při kterém břehu a jak rychle popluje, popřípadě se může rozhodnout i plout proti proudu, než dospěje k poznání, že skutečným cílem je moře, ve kterém se naplní jeho božská podstata. Karma pak představuje břehy této řeky, délku a rychlost jejího toku…“

Karma jako zákon příčiny a následku 

Karma je však především považována za zákon příčiny a následku: „Na Zemi platí zákon příčiny a následku – tzv. zákon karmy. Podle něho každý člověk ve svých příštích životech musí sklidit to, co v tomto životě a v předchozích životech zasel… Cílem cesty je změna člověka a tomu pomáhá zákon karmy. Je to spravedlivé. Nepochopením karmy vzniká chaos a někdy dochází i ke zhoršení osudu… Je možné se chybnými životními kroky zastavit, zpomalit, a zhoršit svůj život utrpením. Když jdeme v životě správně, není důvod, aby došlo k působení karmy. Je to proto, že se sami dobrovolně měníme. Karma se dostává do klidu… Karma je zákon rovnováhy, který se stará o to, aby byl člověk konfrontován se stejným typem problému do té doby, dokud ho nevyřeší… Zákon karmy vyžaduje, aby člověk převzal za svůj osud plnou zodpovědnost… Je to vesmírný zákon spravedlnosti, který říká, že zlo, které konáme, se obrátí proti nám a vrátí se nám v příštích inkarnacích. Není možné se mu vyhnout, pokud se toto zlo nerozpustilo poznáním, lítostí, odpykáním a smířením…“ (Miroslava Mašková: Tajemno kolem nás, str. 124).

Karma jako ozvěna našich činů 

Další popisují karmu jako bumerang či ozvěnu našich činů, která se k nám automaticky vrací: „Karma znamená činnost, nekonečný řetěz příčin a následků. Každý čin se stává zárodkem, příčinou činu následujícího… Karma se chová jako bumerang či ozvěna. Týž čin, který vyšleme do prostoru, se nám vrací několikanásobně zesílený. Tuto skutečnost si člověk běžně neuvědomuje. Pochopí ji zpravidla až tehdy, když je bumerangem zasažen. Stane-li se to v tomto životě, má možnost nejen události porozumět, ale i napravit chyby, jichž se dopustil. Vrátí-li se bumerang až v příštím životě, zůstanou mu zakryty souvislosti… U hledačů Pravdy, kteří již dosáhli určitého stupně duchovního vývoje, probíhá karmické vyrovnání často rychleji a také bolestněji.“ (Jana Musilová: Doteky jiné skutečnosti, str. 67).

Karma je spojená s uznáním skutečnosti reinkarnací 

Fungování karmického zákona je těsně spojeno s uznáním možnosti a skutečnosti reinkarnace: „Z hlediska jednoho života nedává nic smysl. Ale pochopíme-li, že duch žije věčně, protože to je nezničitelná energie, pak již smysl životních koloběhů snadněji chápeme. Tím, že máme možnost se znovu reinkarnovat, máme i možnost vykázat, že jsme se poučili z minulých životů. Máme možnost napravit křivdy a chyby, kterých jsme se dopustili. Máme možnost přijmout odpovědnost za své životy do vlastních rukou… Negativní následky našich činů nejsou trestem Božím, ale pouze důsledkem nevhodného a násilného jednání. Je to něco podobného, jako když dítě rozbije sklo okenní tabulky a pak je mu zima… Dokud není tabulka znovu zasklena, dítě trpí zimou. Tak pochopí i bez trestu, že je třeba nepříznivou situaci napravit… Na základě pokusů, omylů a chyb se učíme respektovat vesmírné zákony. (Helena Šeblová: Osud - karma jako trest nebo milost boží?, časopis Skryté skutečnosti č. 10/2000).

Karma nemá význam odplaty a trestu 

„Nic z toho, co člověk dělá, mluví, myslí, se neztrácí, ale zůstává zachováno v kosmu jako projev energie. Když člověk zemře, mohou tyto projevy energie… dále působit. Když se pak lidská individualita později znovu vtělí do nové osobnosti, musí se vyrovnat s těmito zbylými účinky (karma) svého předchozího pozemského života. Dostává příležitost znovu se zabývat věcmi, které tehdy nebyly v pořádku, a podle svého nynějšího stavu poznání je uspořádat tím, že je bude neutralizovat a uvede je znovu do kosmické harmonie nebo jim dá novou formu… Přitom ovšem nesmíme pohlížet na karmu a reinkarnaci z hlediska viny a trestu. Výstižnější je představa úklidu toho, co je ještě v nepořádku. Nejrůznější překážky a rány osudu tedy nejsou odplata za dřívější karmická provinění podle zásady „oko za oko, zub za zub“… Jejich jediným účelem je uvést lidskou individualitu do co možná nejpříznivější pozice pro zvládnutí karmy.“ (Hans-Dieter Leuenberger: Co je to esoterika, str. 140).

Karmický duchovní zákon 

Karmický duchovní zákon říká: Každá energie, kterou člověk svými činy vytvoří, ať už pozitivní nebo negativní, se mu dříve nebo později vrátí. Aby ji zpracoval, nebo aby se neutralizovala vybitím prostřednictvím určité situace nepříznivé pro člověka, který svým činem takovou energii vytvořil.

            Jak zaseješ, tak sklidíš.

Nebo: Každá příčina plodí odpovídající následek.

Například: Někomu něco ukradneš, co je pro něj velmi cenné, např. energii, čas, dobrou náladu, peníze, důstojnost. Někdo jiný pak něco ukradne tobě a zase to, co je pro tebe velmi cenné. Třeba přijdeš o peněženku a s ní o všechny doklady i větší obnos peněz. Nebo příležitost, kterou jsi měl dostat, bude z protekce nabídnuta někomu jinému.

Nebo: Někoho neoprávněně ponížíš? Pocítíš to za čas sám na sobě, jaké to je, takové ponížení.

Nebo: Někomu neoprávněně vynadáš? Někdo jiný neoprávněně vynadá tobě.

Je to však i naopak: Někomu nezištně pomůžeš? Někdo jiný pomůže tobě, třeba když to budeš nejméně očekávat.

Karma jako nahromaděná energie předchozích činů 

Slovo karma se přitom používá ve dvojím smyslu. Zaprvé, karma znamená nahromaděnou a nesplacenou energii všech předchozích činů. A to nejen z tohoto života, ale i ze všech předchozích existencí. A ta má dvě části: jednak celková negativní energie za všechny přehmaty a chyby, a dále celková pozitivní energie za všechny mimořádně dobré skutky. Tyto dva odlišné typy karmických energií se obvykle navzájem nesčítají. Jen za jistých speciálních okolností se mohou navzájem vyrušit, neutralizovat, ale rozhodně ne vždy. Vinu za smrt jednoho člověka nemohu nahradit tím, že budu sloužit věrně druhému. Karmické vyvázání z určitých vysoce nepříznivých činů musí proběhnout podle jasně stanovených zásad, aby bylo účinné a trvalé.

Rozhodující pro náš život a naši další budoucnost je zejména celkové negativní karmické zatížení. Většina bytostí zrozených zde na Planetě má nahromaděno obrovské množství negativní karmy a minimální množství pozitivní. Pro karmu však funguje jakési duchovní účetnictví. Co jsi způsobil, to musíš sám splatit, odčinit, zažít, rozpustit. Nebo to musíš odpracovat jiným způsobem. K tomu se dostaneme v dalším textu podrobněji.

Karma jako označení karmické instituce 

Ve druhém smyslu se slovo Karma používá jako označení pro karmický systém, karmickou instituci, karmickou bytost, karmický úřad, karmickou sílu, karmický pořádek. A v tomto smyslu budu zásadně používat velké písmeno ve slovu Karma. Jedná se o pojmenování systému, bytosti, instituce, který má za úkol střežit etiku činů a má i pravomoce pro vyvozování závěrů a dosahování nápravy situace.

Nikdo není trvale vyjmut z působení Karmy 

Karmu jako souhrn nesplacených následků svých činů má každý člověk i každá další bytost – anděl, Stvořitel, astrální víla, trpaslík, vodník, čert, atd. Karmu má také každá skupina, instituce, národ, i celá civilizace. Karmu mají i duchovní hnutí, duchovní učení, jednotlivé úrovně lidských Duchovních hierarchií, náboženské systémy, magické systémy, astrální egregory. Karmu také mají místa v Přírodě, domy a další stavby, oblasti, území, planety, hvězdné soustavy, galaxie i celý Vesmír, také další světy a sféry nad naším Vesmírem.

Myšlenka, že někdo je z přirozeného působení Karmy trvale vyjmut, že Karma bude věčně fungovat takto nespravedlivě a deformovaně, je bláhová. Taková bytost či instituce zatím třeba dokázala udržovat svoji karmu od sebe dostatečně daleko, aby se jí nemohla vracet. To je však přestupek proti přirozenému řádu Stvoření a současně i určitá neprozíravost. Protože ta nahromaděná karma pořád existuje, a pokud bytost nebude mít vůli zpracovat ji jiným způsobem, její vlastní nahromaděná karmická energie jednoho dne udeří neočekávanou silou.

Proč se karmické následky někdy vrací zesílené? 

Určitá nepříznivá událost, nevhodný čin, může spustit celý řetěz následných příčin a důsledků. Jedna jediná příčina na počátku má pak za následek celý řetěz nepříjemných následků.

Uvedu příklad: Kopnu druhého, ten si vybije svůj vztek a pocit ponížení na někom dalším a kopne třetího. Třetí kopne čtvrtého, až devadesátý devátý v tomto řetězu kopne stého. Ten stý mne potká a ze vzteku mne pořádně kopne. A tady zafunguje přirozená karma - já přitom uklouznu a výsledkem je ošklivá zlomenina kotníku. Chápete, proč ten karmický následek byl mnohonásobně zesílený? Protože já jako původce celého řetězu mám odpovědnost za veškerou nahromaděnou nepříznivou karmickou energii. Ostatní v řetězu mají pouze dílčí odpovědnost za svůj jednotlivý čin. Za tentýž čin tak může nést karmickou odpovědnost více osob: ten, kdo jej vykonal, ten, kdo jej nařídil nebo schválil, ale také ten, kdo jej vyvolal jiným předchozím činem.

Odtud plyne důležité poučení. Je mimořádně důležité se po svém nevhodném činu omluvit a karmicky vyvázat co nejdříve, dokud vytvořený řetěz příčin a následků nedosáhne obludného rozměru. Rychlá omluva dokáže situaci srovnat okamžitě a dělá doslova „zázraky“. Pozdní omluva už někdy není dost silná na nápravu všech zřetězených škod. Jakmile si tedy uvědomím, že jsem udělal chybu, je důležité neváhat, netaktizovat, ale omluvit se co nejdříve.

Neutralizace negativní karmy vlastním utrpením 

Má-li někdo pozitivní karmu, pak není třeba se tím více zabývat. Takový člověk sklízí pozitivní následky svých činů a to je příjemné. A přichází to samo.

Je však důležité pochopit, co se dá udělat s negativní karmou. Jak napravit a vyčistit negativní následky svých činů. V zásadě lze nepříznivou karmu zpracovat dvěma způsoby. Buď vlastním utrpením – prožitím toho, co jsem sám způsobil druhým. Zabil jsi? Sám to prožiješ a budeš zabit. Ukradl jsi? Sám budeš okraden. Znásilnil jsi? Sám budeš znásilněn. Takto dostáváme šanci sami na sobě zažít, co prožívá oběť, které ubližujeme. Abychom pochopili, proč to příště nedělat.

Ale co když jsme zavinili zkázu celé civilizace? Tolik utrpení přece nikdy nemůže jeden člověk sám prožít. Času není nekonečně mnoho, jak si někdo myslí. Navíc samotný prožitek ještě nestačí. Důležité je pochopit, proč se stalo, za co jsem sklidil karmický následek. Jedině plné vnitřní pochopení situace může zajistit, abych takový čin příště neopakoval. A na to musí být člověk v dostatečné fyzické, psychické a především duchovní kondici. Pak zbývá jen druhá možnost.

Zpracování nepříznivé karmy vzestupem ve Světle 

Druhou možností je očista a zpracování nepříznivé karmy duchovním vzestupem ve Světle a přirozeným karmickým čištěním. Důležité je, že tento způsob má vždy vyšší prioritu. Duchovní vzestup má vždy přednost před utrpením. Protože pro všechny strany je karmické vyrovnání vzestupem mnohem výhodnější – jak pro samotného člověka, tak i pro jeho okolí a celý svět.

Proto není pravdou, že nemůžeme stoupat, dokud nevyčistíme karmu. Právě naopak – duchovní vzestup je v mnoha případech jedinou možností, jak nepříznivou karmu rozpustit.

Například: Nepozorností, opomenutím v andělské pozici člověk zavinil zkázu celé civilizace, tedy třeba jedné miliardy bytostí. Tohle přece nemůže nikdy odžít! Nemůže dost trpět na to, aby se to srovnalo! Zbývá jediná reálná možnost - duchovní vzestup. Protože právě duchovní vzestup dá člověku příležitost pomoci zachránit jinou civilizaci nacházející se v podobně vyhrocené situaci. Člověk se ovšem musí vzestupem dostat nejméně na tu duchovní úroveň, na které čin provedl – podrobněji bude v článku 39D. Principy přirozené karmické očisty.

Proč je důležitý duchovní vzestup a nikoliv ochota sloužit?

V mnoha článcích jsem opakoval zásadní myšlenku, že do tohoto světa jsme přišli proto, abychom se konečně začali karmicky čistit. Abychom se však přirozeně čistili, musíme se nutně dostat na cestu vzestupu. Takže duchovní vzestup je to klíčové hledisko, které potřebujeme sledovat.

Řada knih či duchovních učitelů naopak tvrdí, že jsme sem přišli sloužit. Že jsme tady proto, abychom svoji karmu spláceli službou. Všechny tyto teorie je potřeba uvést na pravou míru. Karmu nelze splatit žádnou službou, je-li přitom člověk v pádu ve Světle. Kritériem správnosti, vhodnosti mého života není samotná ochota sloužit, ale vzestup měřený frekvencí vnitřní bioenergie, na kterou jsem naladěn. Protože sloužit mohu třeba temné bytosti, temnému systému, a to není správné. Sloužit mohu druhému na úkor sebe, své duchovní cesty, a to také není správné. Jsem-li však na vzestupu ve Světle, automaticky to znamená, že moje cesta životem je vhodná pro mne i pro okolní svět. Že to, co dělám, skutečně posiluje stranu Světla. Sbírám tedy kladné karmické body. Takže vzestup, nikoliv služba za každou cenu, je to, co umožňuje splácet karmu bez utrpení.

Jak poznám, jestli svým životem posiluji Světlo nebo Temno? 

Jak poznám, jestli to, co v životě dělám, pomáhá vzestupu Světla, nebo jestli to naopak posiluje Temno? Velmi jednoduše – zjištěním, jestli duchovně stoupám ve Světle, nebo jestli ve Světle padám, což znamená, že naopak stoupám na straně Temna. Právě pád na straně Světla naznačuje, že to, co ve svém životě konám, není pro Světlo vhodné.

Je tady ovšem jeden zásadní problém. Abych dokázal objektivně zjistit stav mého vzestupu, potřebuji komunikovat s Přírodou, která mi tu odpověď dá. Abych ovšem věrohodně komunikoval s Přírodou, potřebuji se dostat na vzestup ve Světle. Lidé v pádu pravdivou odpověď nedostanou. Mnoho lidí v pádu komunikuje se všemi možnými institucemi. Ty je ujišťují v tom, jak jsou duchovně pokročilí, jak jsou významní, jak mimořádně důležitou práci v tomto světě dělají. Pravdivost takových sdělení, je-li člověk v pádu, je však velmi nízká – viz článek 34A. Komunikace s duchovními bytostmi a institucemi. Takoví lidé se sice domnívají, že svojí veřejnou činností slouží straně Světla, jejich frekvenční duchovní pád ve Světle však prokazuje, že naopak posilují Temno.

Automatické fungování principu karmy na počátku 

Podívejme se nejprve do minulosti, na jakýsi počátek, abychom pochopili, jak vlastně karma vznikla a jak původně fungovala. Jakou náplň slovo karma během věků postupně získávalo. Nevíme přesně, co bylo na úplném počátku všeho. Teď ovšem nemluvím o počátcích života na této Planetě, ale o počátku vůbec. Netušíme, jak vypadala situace, za které začala působit jakási prvotní síla a začala tvořit světy a bytosti v nich. Při své karmické očistě do minulosti jsme poznali mnohé dílčí začátky. Kdykoliv se nám během karmického čištění odkryl určitý počátek, vždy šlo pouze o počátek určité etapy. A za nějakou dobu jsme zjistili, že minulost pokračuje i před tento počátek.

Příroda naznačuje, že kdysi dávno na jednom z počátků fungoval princip karmy automaticky. Fungoval podobně, jako fungují nám známé přírodní zákony, například zákon gravitace. Karmický princip příčiny a následku nepotřeboval žádné speciální instituce, které by jeho dodržování a fungování musely hlídat a prosazovat. Automatické fungování přirozeného principu karmy zajišťovalo samo prvotní prostředí, tedy jakási Prvotní Příroda, svojí energií. Prostřednictvím příležitostí a náznaků, které každé sféře, každé bytosti, stavělo do cesty.

Pokud některá sféra vytvořila svými činy, úvahami, negativní nepříznivou energii, ta se jí jako bumerang za určitou dobu vrátila. Ne až někdy v daleké budoucnosti v dalších světech, v jiných formách existence, ale relativně velmi brzy, každopádně ještě v tom samém světě. Čím čistější bylo toto prvotní prostředí, tím rychlejší a přesnější byla odezva. V dostatečně čistém prostředí se totiž pravá povaha činu rozpozná jednoznačně a přesvědčivě na první pohled. Zatímco v nečistém prostředí bývají situace zastřeny, zakamuflovány. Pravá podstata proto bývá hůře rozpoznatelná. Je potřeba důkladnějšího zkoumání situace do hloubky.

Tím, kdo řídil karmu zpočátku, tedy byla Příroda, samo prvotní prostředí, ve kterém sféry a bytosti existovaly. Toto řízení karmy bylo původně nezávislé na všech bytostech. A tak by to mělo být stále. A měli bychom se k témuž vrátit i v dnešním světě. Takto to dobře a spolehlivě fungovalo dlouhé věky. Protože prvotní prostředí bylo čisté a drobné chybičky a omyly byly spolehlivě napravovány. V tomto způsobu řízení byla dokonalá spravedlnost, stejná pro všechny. Žádné výhody pro některé, jakékoliv počáteční pokusy o obcházení, prosazování nespravedlnosti, byly spolehlivě automaticky řešeny. Protože Příroda i Karma byly dostatečně čisté, a tudíž i silné.

Během tvoření světů směrem dolů se násobí chyby 

Tvořivý proces však začal postupovat směrem dolů. Tvořily se další sféry a později i individualizované bytosti. Tento tvořivý proces však od samého počátku nebyl dokonalý. Zákon tvoření říká, že žádná bytost nemůže vytvořit nic dokonalejšího, lepšího, než je ona sama. Tento zákon tvoření můžeme vnímat den za dnem, když se díváme na činnost našich zastupitelských orgánů – vlády, parlamentu, senátu, ministerstev. Kvalita zákonů je vždy limitována kvalitami orgánů a lidí v nich, kteří tyto zákony vytvářeli.

Vytvořené bytosti obvykle neměly takovou úroveň vnitřní harmonie a čistoty, jako jejich tvůrci. Tvůrci nedokázali do svých projektů vložit to nejlepší ze sebe. Spíše naopak, jako kdyby se tímto procesem tvoření vlastně čistili. A to nejlepší, nejčistější si nechali sami pro sebe. A naopak to méně čisté vložili do nových světů a bytostí v nich. O tom všem jsem již podrobněji hovořil v článku 6. Dobro a zlo jako dvě soupeřící síly, sestupy do nižších světů.

Směrem dolů se tak stále více množily nepřesnosti a chyby. A drobné chybičky se postupně stávaly většími a vážnějšími. Začaly vznikat obrovské přehmaty. Čistota prvotního prostředí se zhoršovala a jeho schopnost automaticky regulovat karmu klesala.

Jak takové postupné tvoření nových světů směrem dolů vlastně vypadalo? Nejvýše stál Stvořitel - tvůrčí vědomí nebo individualizovaná bytost. Ten si nejprve vytvořil svůj pracovní tým, své prodloužené ruce – andělský sbor. S jejich pomocí pak stvořil určitý svět s bytostmi. Některé z těchto bytostí se za jistých podmínek staly tvůrci dalšího světa směrem dolů a bytostí v něm. Takto se celý tvůrčí proces řetězil a výsledkem byl určitý žebříček světů nad sebou, větvící se zásadně pouze směrem dolů jako kořenový systém běžného stromu. Po celou dobu šlo přitom o klesání, pokles frekvence, čistoty a harmonie. Žádný z takových kroků nevedl ke zvyšování frekvence, tedy k růstu.

Vzniklo tak naprosto přirozené uspořádání světů a úrovní nad sebou. Toto uspořádání zpočátku nešlo obejít. Přitom šlo o uspořádání, ve kterém se směrem shora dolů snižovala frekvence nosné energie daného světa. Až mnohem později začali Temní tuto přirozenou linearitu uspořádání světů narušovat a tvořili vedlejší větve, stínové světy, kola světů, kdy klesáš dolů a do toho samého bodu se znovu dostaneš shora a podobně. To vše je však téma na samostatný článek, až k tomu dozraje čas.

Celková vychýlenost a nerovnováha směrem dolů narůstala 

Tvořením žebříčku světů pod sebou se proto dělo to, že formováním dalších úrovní světů se drobné chyby opakovaly, množily, zvětšovaly. Celková vychýlenost a nerovnováha směrem dolů do nižších světů narůstala. Bytosti sestupovaly za zkušenostmi dolů, protože to byla jediná možnost, jak napravit své chyby a omyly a jak se z nich karmicky očistit, když nenašly možnost vzestupu. Zpět nahoru se však obvykle nevracely posílené, ale ještě více vychýlené. Pokud se vůbec dokázaly vrátit a nezůstaly už trvale vázány na nižší svět. Význam čištění ve hmotě, nebo obecněji ve světě nižším, než jsem udělal přehmat, jsem vysvětlil v článku 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty.

Zvyšování vnitřní čistoty a frekvence nebylo nikdy jednoduchou záležitostí. Vlastně po celou dobu dosavadní historie Stvoření vůbec nebylo na pořadu dne. Dodnes většina duchovních učitelů nemluví o vzestupu, ale o duchovní pokročilosti, o kvalitě duchovního vnímání. Což je něco úplně jiného než skutečný vzestup měřený frekvencí bioenergie, na kterou je člověk vnitřně naladěn, jak vysvětlím v dalším pokračování 39B. Karmické vrstvy a předpoklady karmické očisty. Nikdo dříve vzestup nehledal, a proto jej ani nemohl najít. A tak se sestupovalo stále dolů bez možnosti vzestupu, který by byl eticky čistý a přijatelný pro stranu Světla.

Nezpracovaná karma se začala hromadit

Karma se začínala u bytostí hromadit. A to byl počátek vážných problémů. To byla příznivá situace pro postupný vznik temné energie, temné strany světa a temných sil, které začaly usilovat o ovládnutí všeho. O změnu všech původních duchovních principů a především o změnu principu Karmy. Dnes každý vnímá situaci kolem nás, v tomto nejhrubším hmotném, nejméně čistém světě, který je úplně dole na žebříčku všech světů a sfér stvoření. Každý si všiml, jak někoho drtí Karma či osud, a přitom se zdá, že v tomto životě nic zlého neudělal. Každý také sleduje, že někteří kradou, lžou, a přesto mají v životě zelenou. Dopracovali se k velmi vysokému postavení, společenské prestiži a slávě.

Zkusme konečně během čtení tohoto článku pochopit, co je potřeba ve fungování Karmy změnit a kam je potřeba dospět, aby lidé začali chápat podstatu svých chyb, a aby se dokázali vyhnout opakování stejných chyb z minulosti. Protože to je předpoklad k tomu, aby se svět kolem nás zásadně změnil. V pokračování 39D. Způsoby umělého řízení Karmy v minulosti se budu zabývat tím, kdo všechno se pokoušel karmu řídit a jak to vypadalo.

Drobné chyby je potřeba co nejdříve napravovat 

V dokonale čisté společnosti nemusí existovat soudy – jsou přece zbytečné. Protože automaticky fungující systém Karmy dokáže všechny problémy uspokojivě a spravedlivě vyřešit. Proto zpočátku nemuselo existovat nic takového jako umělá Karma. Až vývoj si postupně vynutil existenci síly, jejímž úkolem bylo posuzovat etiku činů, hodnotit přehmaty a přijímat opatření. PROČ? Tak jak etika bytostí směrem dolů klesala, bytosti začaly dělat nejprve drobné, později větší chyby. Každá taková chyba měla své následky a ty se hromadily a množily.

Bytosti si teprve teď začaly uvědomovat to, co bylo dříve naprosto automatické. Že totiž když někdo vykoná nesprávný, neetický čin, vytvoří tím určitou nepříjemnou energii, která na něm lpí a svazuje jej s následkem jeho činu. A pokud této nepříznivé energie vytvoří příliš a nezbavuje se té staré, to znamená, nenapravuje následky svých činů, pak celkově upadá a začne hromadit větší přehmaty.

První klíčový signál: Drobné chyby je potřeba co nejdříve napravovat, jinak vyústí ve větší chyby.

Ublížím někomu slovem? Důležité je co nejdříve se omluvit a nečekat, že se to spraví samo. Nekalkulovat s tím, že ten druhý na to časem zapomene. Protože následky mých slov se někde ukládají, hromadí a jednoho dne nastane nepochopitelný výbuch kvůli zdánlivé maličkosti. Ta však nebyla hlavní příčinou výbuchu. Ta jenom způsobila, že nahromaděné následky mých předchozích činů a slov začaly přetékat z pomyslného „poháru“. Zbytečná mimořádná situace, která vyplynula z celé řady hromadících se a nenapravených drobných přehmatů. Už jednou jsem se o to zmínil, když jsem vysvětloval, proč se karmické následky někdy vrací zesílené.

Někdo nebo něco musí hlídat etiku činů 

Bytosti na vedoucích pozicích v určitém světě nebo systému světů pochopily, že když už karmický princip nefunguje automaticky, je potřeba vytvořit instituci, která bude dohlížet nad etikou činů. A dbát na nápravu chyb, omylů, přehmatů, aby se nepříznivá energie nehromadila. Postupně vznikala karmická instituce ve většině světů. Nejčastěji byla určitá skupina andělů vyjmuta z plnění jiných povinností a byl jí přidělen nový úkol – hlídat etiku činů. Jenže samotné hlídání nic neřeší. Je potřeba mít nástroje, speciální výbavu, aby dokázali situaci napravit. A tak tito andělé dohlížející na etiku dostali oprávnění zakročit a jako karmická instituce donutit jiné bytosti k nápravě, když to samy nehodlaly udělat.

Karma musí být nad vším a nad každým 

Samotní nejvyšší vládci však obvykle Karmě sami nepodléhali. Protože oni přece stáli v přirozeném žebříčku moci nad Karmou. Oni dali impuls k vytvoření umělé Karmy, aby zajistili větší čistotu světa pod sebou. Ale nenapadlo je, že by měli i oni začít více pracovat na sobě. A to je velmi nepříznivá zápletka. Co když vládce, kterého mají všichni na očích, udělá přehmat? Protože stojí nejvýše, jeho chyby přece budou mít dalekosáhlé následky. Navíc zde nebude nikdo, kdo by si troufl jej na to upozornit, i kdyby tu chybu dokázal rozpoznat. Co pak, když bytosti pod ním uvidí, že ten nahoře může a oni dole ne?

A tak také vládci nahoře začali postupně ujíždět ve své etice. Jenže stáli mimo Karmu. A zatímco ti dole byli za každou chybu Karmou postihováni, u těch nahoře se i v případě očividných chyb nedělo nic. Tím dávali velmi nevhodný příklad svým podřízeným.

Druhý klíčový signál: Karma musí být nad vším a nad každým. Karmě, zákonům, musí podléhat každý – i nejvyšší vládce, velitel, vůdce, prezident.

Každý z nás si uvědomuje, s jakou nelibostí nasloucháme zprávám typu, že ten a ten poslanec způsobil v opilosti dopravní nehodu, nebude však vyšetřován, protože má přece poslaneckou imunitu, takže stojí mimo zákon a právní řád se na něj nevztahuje. Takže všichni poslanci jsou vlastně jakýmisi nadlidmi. Jak těžce to snášíme, když vnímáme, že tito nadlidé veřejně lžou, opíjejí se, a používají praktiky porušující běžné zákony, vědomi si nedotknutelnosti své pozice. A rozhodně nás nemůže uspokojit, když si sami poslanci odsouhlasili, že poslanecká imunita nebude na doživotí, ale „pouze“ na dobu mandátu.

Nesmí existovat možnost obcházet Karmu 

Ti dole začali vnímat, že je tady sice Karma, ale někteří jednotlivci jí nepodléhají – stojí mimo Karmu. Logicky začali zkoumat, co je potřeba udělat, aby i oni se dostali mimo působení Karmy. Proč by jeden mohl a druhý ne? A začali zkoušet tu Karmu obejít, aby mohli dělat totéž, co dělal ten nahoře. Navíc ztráceli důvěru ve spravedlivý řád světa, začala jim chybět motivace k čistému způsobu života. Systém Karmy tak začal duchovně a eticky degenerovat. Karma se stávala podplatitelnou, bylo možné ji obcházet.

Třetí klíčový signál: Aby Karma zůstávala absolutně spravedlivá, nesmí existovat možnost jejího ovlivnění nebo obcházení – žádnou individuální osobou, ani žádnou institucí.

Obcházet karmu, odkládat karmu, manipulovat s karmou, dokázal každý dostatečně dokonalý magický systém.  A právě pokusy o obcházení karmy – to byl počátek vzniku temných energií a temných sil. Temné síly všeho druhu se naučily prostřednictvím svých temných levotočivých energií obcházet světelnou Karmu, manipulovat s ní. A často ji dokonce přetvořily v temnou Karmu, která začala fungovat podle naprosto jiných principů. Čistější světelné bytosti drtila nepřiměřenými tresty, zatímco temným bytostem vyhlazovala cestičku, aby mohly dělat cokoliv a nikdo na ně nemohl.

A tak se vlastně magie, to znamená umělé manipulování s energiemi a bytostmi, možnosti umělých privilegií jednotlivců nebo určité skupiny proti všem zbývajícím, stala zárodkem postupné degenerace a pádu jakékoliv karmické struktury na libovolné organizační a rozhodovací úrovni. I když šlo původně o tvořivý systém, který byl ve službách sil Světla. Podrobněji to doložím v dalším pokračování tohoto tématu 39C. Způsoby umělého řízení karmy v minulosti.

Destrukční význam Karmy 

Karma jako instituce má obvykle dva významy. První je destrukční – přináší člověku karmické vyrovnání a tím je obvykle určité utrpení – například úraz, ztráta majetku, ale také ztráta života. Druhý význam karmy je výchovný - o tom bude samostatný bod.

Destrukční význam karmy jednoznačně převažuje pro člověka zapadlého ve hmotě, který odmítá duchovní pozadí života. V  jeho životě se dějí nepříznivé události, které nechápe a nazývá je obvykle smůlou, nešťastnou shodou okolností. Nic však není náhoda. Z duchovního pohledu má každý následek svoji příčinu.

Destrukční význam Karmy se však bude projevovat i u duchovně probuzeného člověka, který není na cestě duchovního vzestupu a je naopak v pádu ve Světle. Také u takových jedinců se množí destrukční příznaky. Oni tomu však na základě demagogických informací z řady knih říkají transformace. Myslí si, že někdo, určitá duchovní síla, tlačí celou civilizaci vzhůru, a že takové drobné destrukce jsou pozitivní projevy jejich vzestupu. Přitom je tomu u mnoha z nich právě naopak.

Výchovný význam Karmy 

Právě druhý, výchovný význam Karmy převažuje pro každého člověka, který dokázal nastoupit cestu stabilního duchovního vzestupu. Karmická instituce přece neslouží k prosazování utrpení, jak to mnozí chápou.

Karma slouží hlavně k tomu, aby ten, kdo udělá menší chybu nebo i větší přehmat, dostal náznak, že něco není v pořádku. Karma jej takto upozorňuje zejména na etické nepravosti a přehmaty. A pokud si budu všímat těchto zpočátku jemných náznaků, dokážu se vyvarovat velkých přehmatů a tím i drtivějších náznaků.

K tomu však člověk musí mít určitou vnitřní duchovní čistotu, aby taková poselství Karmy dokázal správně pochopit. Anebo aby alespoň dokázal vyhledat toho, kdo to umí, aby mu poradil, proč se v jeho životě děje to a to. Nejjednodušší je zeptat se na to přímo svojí osobní Karmy. Tedy duchovně komunikovat se svojí osobní Karmou. Na staré duchovní cestě to však není možné. Jednak kvalita duchovní komunikace není dostatečná (viz článek 34A. Komunikace s duchovními bytostmi a institucemi). A jednak člověk nemá přidělenu osobní Karmu, se kterou by mohl navázat spojení.

Až na vzestupné cestě může člověk začít kvalitně duchovně komunikovat (viz článek 34B. Komunikace na Nové duchovní cestě. Navíc po překročení 2. duchovního prahu, 8. těla, je člověku přidělena osobní Karma.

Dostat se na vzestup a naučit se komunikovat se svojí osobní Karmou - toto by měl být nejbližší duchovní cíl každého člověka.

Jak potom vypadá situace kolem vás, když komunikovat s Karmou nedokážete? Drobné náznaky obvykle ignorujete jako nepodstatné. Nevšímáte si jich, protože jednoduše netušíte, co znamenají. Postupně přicházejí silnější a silnější náznaky. Protože když nechápete své drobné přehmaty, jste na dobré cestě začít dělat větší a větší přehmaty. A náznaky takových přehmatů pak nabývají podobu destrukcí a vážných nepříznivých událostí v životě člověka. Při extrémním nahromadění přehmatů bývá takový člověk na své cestě rázně zastaven vážným úrazem, drtivou nemocí nebo dokonce i okamžitým ukončením života.

Nová Karma by neměla být represivní institucí 

Důležité je uvědomit si, že karmická instituce by neměla být v novém vývoji represivní institucí. Neměla by mít povahu soudu spojeného s možností nápravných opatření. V minulosti to však právě takto po dlouhé tisíce let fungovalo. Umělá karmická instituce byla především represivním orgánem. Jako takový mocenský orgán však nebyla nestranná, ani absolutně spravedlivá. Právě naopak – umělá Karma postupně získala všechny špatné vlastnosti, které by nikdy jako nestranný orgán mít neměla. Stejně tak, jako se to děje v tomto hmotném světě s naším soudnictvím – mnohdy vnímáme pomalost, rozvleklost, nedokonalost zákonů, zaujatost, nespravedlnost, protekcionářství i další nepříznivé rysy systému, který by měl být absolutně spravedlivý. O tom však bude více v  pokračování 39D. Způsoby umělého řízení Karmy v minulosti.

V tomto směru uvádím duchovní komunikaci Petry Novákové s centrální Karmou na toto téma (duchovní komunikace z 21.11.2010):

„Karmická instituce získala v průběhu věků mnoho přívlastků, které jsou buď jejím pošpiněním, nebo odráží skutečnost. Tak či onak bude nutné novými informacemi vše uvést na pravou míru. Mnoho duchovně zaměřených bytostí se domnívá, že Karma funguje a vždy fungovala na sto procent spolehlivě a spravedlivě. Že to vždy byla instituce představující nedotknutelnost. Něco, co tu bylo odjakživa, co je a bude. Něco neměnného, stálého, co jako jediná jistota obstojí a přestojí všechny věky a jako strážný maják bude držet nad lidstvem spravedlivou, někdy až ochrannou ruku.

Mnoho náboženství si na úroveň této instituce postavilo Boha, který je různě nazýván, ale plní stejné funkce jako Karma. Na jedné straně trestá hříšníky, na druhé ochraňuje počestné. Karma však nikdy neměla být oním posledním soudem, který spočítá lidské hříchy a na základě toho rozhodne, co bude s dotyčným člověkem dál. Princip karmy není instituce, která dává tresty a odměny. Lidstvo si z Karmy udělalo vlastní obraz. Na jedné straně věří v její bezúhonnost, na straně druhé nadává na nespravedlnost světa, pokud se Karma v jeho životě projeví.

Přirozená Karma nemá sílu bytosti, která produkuje svou vlastní vůli a energii, kterou pak vkládá do svých činů. Karma jako taková nekoná. Karma představuje zrcadlo, které pouze odráží námi vyprodukovanou realitu, naše činy. Proto vše, co se každému přihodí, není způsobené trestající Karmou, ale námi samými. Tím, co jsme vyslali, a co se nám také za určitý čas vrátilo. Karma je pouze zrcadlo, od kterého se síla námi vržená odrazí a případně i znásobená se vrací zpátky. Lidstvo stále má tendenci vše svalovat na někoho či něco jiného. Svou vinu nevidí, jen ji přehazuje jinam.

V době vlády lidských Duchovních hierarchií však fungovala právě tato představa trestající Karmy. Protože ji do rukou převzaly samozvané bytosti, které samy sebe postavily do duchovní pozice vysoko nad pozemským lidstvem. I to je samozřejmě důvod, který v lidstvu živí tuto představu o podobě Karmy. Jak zaseješ, tak sklidíš, co pošleš, to se ti vrátí, je jediný přesný popis funkce Karmy. Zrcadlo pouze odráží, nic nedeformuje, nic nepřidává, nic netvoří. Vše, co prostřednictvím Karmy přichází, je pouze a jedině naše. Karma je prostředníkem našich činů. Stejně jako pošťák vrací námi odeslané dopisy, které nedojdou adresátovi. Anebo dojdou, a on na ně přináší odpověď. Jen málo lidí napadne zlobit se na pošťáka, pokud přijde špatná odpověď, nebo pokud se dopis z různých důvodů vrátí. Na Karmu, na osud, či na Boha, však nadávají mnozí. Svalují na ně zodpovědnost za své trápení, za svůj život. Nebo naopak věří v jejich ochranu tak bezmezně, že slepě kráčí sami proti sobě do propasti ve slepé víře, že jim „Bůh“ včas pomůže.

Zodpovědnost za činy lidstva však už je pouze na lidstvu. Ano, pokud tím ubližuje jiným, bude zastaveno. Přetrvává však ten problém, že lidstvo není zvyklé naslouchat. Stejně jako rodič radí svým dospělým dětem, které nevidí, neslyší a kráčejí si svojí vlastní cestou. Rodič tu není pro dospělé dítě, aby mu zametal cestičky, zachraňoval ho před chybami a vše za něj srovnával, pokud chybuje. Aby ho doprovázel na každém jeho kroku a doslova jej vedl za ruku. Má pouze právo říci svůj názor, ten však nebývá dospělými dětmi ve většině případů vyslyšen. Lidstvo dostává směrovky, kudy jít, míjí je však bez povšimnutí. Proto teď zůstává na lidstvu jako na dospělých dětech, aby kladlo své otázky ohledně současných a minulých životů. A na lidstvu zůstává také to, zda vůbec těmto odpovědím bude naslouchat a zda se jimi bude řídit.

Karma pouze nastavuje zrcadlo, které odráží, kam kroky člověka směřují. Každý se přitom může dopředu ptát, kudy jít a tím směr svých kroků ovlivnit. Musí však odhodit přemrštěnou hrdost a s pokorou přijmout fakt, že existují síly, které toho vědí daleko víc, a které nám mohou v naší cestě pomoci, pokud se jich budeme ptát, budeme jim naslouchat a důvěřovat. Pak naše cesta nemusí být strastiplná, plná událostí, kterým nerozumíme. Právě naopak, z vyššího nadhledu, vše náhle dává smysl. I nedobrou polévku představující náš život, můžeme změnit, protože chápeme, co bylo při její tvorbě špatné. Ale nesmíme se bát ji napravit, zcela změnit. Mnozí se raději spokojí s dosavadním stavem, protože změna není jednoduchá a vyžaduje odvahu.“

Pouze čistá přirozená Karma je kvalitním zrcadlem 

Tolik komunikace s Karmou. Dodám k tomu ještě následující: Pouze čistá, přirozená karma představuje kvalitní zrcadlo, které dokáže zobrazovat a odrážet podobu činů člověka naprosto věrně. Historie mnohokrát potvrdila, že jakmile vznikaly umělé karmické instituce, ve kterých se Karmou stávala určitá bytost nebo skupina bytostí, začaly se množit chyby i ve fungování dříve spravedlivé Karmy. Karma měla posuzovat etiku, ale sama se někdy stávala neetickou, špatnou, deformovanou. Každý z nás ví, že křivé zrcadlo nedokáže odrážet věrně situaci. Křivé vychýlené zrcadlo odráží špatně, deformuje odraz a dokonce jej odráží jinam, než na místo původu. Nedokonalá umělá Karma se tak stávala pokřiveným zrcadlem, které spíš než pravdivý obraz odráželo groteskní karikaturu skutečnosti. Stejně jako zrcadla ve známém bludišti na Petříně v Praze. Přehmaty některých byly vydávány za zásluhy. Nebo naopak za určité destrukce byli trestáni nikoliv ti, kteří je skutečně vyvolali.

Přehmaty bytostí odpovídajících za Karmu 

Karmické pravomoce byly vždy v minulosti tím nejžádanějším obchodním artiklem. Touha po moci, uznání, privilegiích vedla zatemněné bytosti k útokům na Karmu. Získání, ukradení karmických pravomocí dávalo klíč k dosažení beztrestnosti, k získání absolutní svobody tvoření bez omezujících podmínek shora i z úrovně daného světa. Právě bytosti reprezentující karmu proto byly pod největším tlakem temných sil. A obvykle stačila malá chybička, určitá nespravedlnost, opomenutí, pohodlnost a temná síla se naplno vloupala do jejich nitra a skrytě je ovládla.

Stačilo zahrát na slabší strunu bytosti odpovědné za karmu. A chytila se třeba na touhu po ještě větší moci, na touhu po dalším rozšíření svých pravomocí. Na touhu nebýt „pouhou karmou“, ale stát se skutečným vládcem všeho a všech. Výsledkem takových provokací byl těžký úpis, kterým se bytost zastávající Karmu navěky zavázala temným silám. Netušila, že za určitý slib moci prodává své karmické pravomoce Temnu. A že z původní světelné Karmy se stává temná Karma. Která bude fungovat už do všech detailů tak, aby to vyhovovalo temné straně světa.

Moje zkušenosti z karmického čištění mnoha bytostí naznačují, že největší přehmaty byly vykonány ve funkcích souvisejících s Karmou. Takto selhali mnozí Stvořitelé z vyšších světů, v našem světě andělé Dhyané, později i karmičtí rytíři a lidští mistři Duchovních hierarchií. Vlivem všech těchto hromadících se přehmatů Karma jako instituce postupně zcela ztratila v našem světě svoji tvář. Výsledkem se stal karmický chaos, destrukce, množící se zkázy.

Už jsem naznačil, jak taková temná karma funguje. Relativně čisté světelné bytosti drtí těžkými destrukcemi a tresty za drobné přehmaty. Naopak temným bytostem odstíní jejich přehmaty, aby mohly i nadále ovládat a zneužívat druhé. Toto je realita, která se plně odráží v našem hmotném světě. Každý zná mnoho známých osobností kolem nás, které lžou, kradou, podvádějí, a přesto se těší společenské prestiži. Říkají jim celebrity, mají vyhrazena zvláštní parkovací místa, přístupy mimo pořadí kamkoliv. Dostávají se do vlád a zastupitelských orgánů. A na jejich temné cestě životem jim vše podstatné vychází. Žádné zrcadlo jim jejich činy zatím neodráží. Protože si užívají skrytých karmických privilegií.

Duchovní mistři stojící mimo Karmu 

Je známo, že magie dokáže odstínit gravitaci, dokáže manipulovat i s dalšími přírodními silami, dokonce i měnit strukturu hmoty. Magie také dokázala obcházet karmu, jakoby odkládat, oddělovat karmické následky od člověka, který je vyvolal. Nejde však jen o odkládání karmy jednotlivými mágy. Především se stalo problémem odkládání karmy a propůjčování karmických výjimek duchovními institucemi. Nejenom těmi, které usilovaly o temný vývoj, ale i světelnými lidskými Duchovními hierarchiemi usilujícími tisíce let o směrování vývoje lidské civilizace směrem ke Světlu. Výsledky, které teď sklízíme, naznačují, že metody a praktiky takového vedení lidstva nebyly příliš vhodné. Protože spíše než ke Světlu nás takové řízení vývoje dovedlo na práh další katastrofy, dalšího násilného ukončení vývoje lidstva, které ve svém vývoji začalo jednoznačně jít proti přirozenému vývoji Přírody a Planety.

V dnešním světě má mnoho lidí v sobě dávná privilegia, otevřené či skryté magické schopnosti, pravomoce obcházet Karmu. Mnoho lidí je nositelem jakési „karmické imunity“, která do tohoto světa nepatří. Do této rozsáhlé vrstvy privilegovaných nad ostatními patří několik skupin bytostí.

V prvé řadě se jedná o mnoho duchovních mistrů, vyslanců „světelných“ Duchovních hierarchií. Tyto lidské Duchovní hierarchie fungovaly na více úrovních – úroveň Planety, Sluneční soustavy, Galaxie, Vesmíru, atd. Mnozí z duchovních mistrů těchto umělých seskupení se v tomto životě nebo dříve ve hmotě zrodili se speciálním posláním a doposud v sobě mají propůjčená privilegia, která jim zajišťují možnost obcházet Karmu. Bez ohledu na to, jestli zde na Zemi plní svůj úkol nebo ne, jsou ve skutečnosti jakýmisi nadlidmi stojícími nad přirozeným řádem Přírody a Vesmíru. Podobně jako členové našich parlamentů a vlád stojící mimo naše pozemské zákony a sami sobě propůjčující poslaneckou imunitu. Opět – „jak nahoře, tak dole“.

Další bytosti stojící mimo působení Karmy 

Druhou skupinu tvoří ti, kteří podporují magii, obhajují magii, snaží se zachovat její existenci v rozporu s novým vývojem podporovaným Přírodou a Planetou. Právě Příroda magii identifikovala jako umělý tvořivý systém, kterého se v dalším vývoji potřebujeme jako lidstvo zbavit, chceme-li vůbec přežít. Magie dává těmto lidem schopnosti vydělit se z přirozeného fungování karmy. Takových bytostí, které ve svých vrstvách mají napojení na nejrůznější magické systémy z minulosti, je až nečekaně mnoho. A přestože většina z nich magii v tomto životě aktivně nepoužívá, a dokonce mnoho z nich nemá o skutečné magii ani ponětí, karmická imunita jim stále funguje.

Další skupinou je řada lidí stojících jednoznačně svojí činností na temné straně světa. Sem patří jednak všechny bytosti, které byly přímo stvořeny jako temné. A dále i původně světelné bytosti, které často ve svých světelných posláních selhávaly a v určitém období dávné minulosti se překlopily na temnou stranu světa. Řada z nich je na věky zavázána Temnu drtivými temnými úpisy, které z nich dělají věčné sluhy Temna. Něco však za to dostávají. Také tito lidé mají jakousi „karmickou imunitu“. Mnozí z nich dnes vystupují jako duchovní učitelé či léčitelé a tvrdí o sobě, jak tady budují stranu Světla. Stopy, které po své činnosti zanechávají v lidech, kterým „pomáhali“ buď léčbou, zasvěcením nebo veřejnými přednáškami, semináři, hromadnými meditacemi, však dokládají, jak lidem ve skutečnosti ubližují.

Zapomenout nelze ani na mnoho zde zrozených mimozemských bytostí, bytostí z jiných civilizací, dokonce i z jiných světů, z jiných dimenzí, z odlišných větví stvoření, které se nepodřídily přirozenému řádu této Planety. A silou své skryté magie a umělé duchovní techniky si dokázaly Karmu držet dále od těla. Typické pro ně je přenášení mnohých umělých systémů esoterní léčby sem k nám na Zemi. Systémů, které mají magické základy a jsou postaveny na zneužívání tvořivé síly mnoha bytostí – Reiki, Šambala, SRT a další. Více o tom jsem uvedl v textu Jak fungují systémy Reiki a Šambala?. O skutečném pozadí působení Vesmírných lidí na Zemi jsem dříve uvedl články  36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi, 37C. Vesmírní lidé a Galaktická konfederace.

Tento výčet případů karmické imunity však ještě zdaleka nemusí být úplný. Mnohé další komplikace vývoje se totiž odkrývají postupně, až teprve tehdy, kdy již existuje čistá síla potřebná na jejich řešení.

Karma v detailech zatím nefunguje 

Výsledkem toho všeho je, že Karma jako duchovní a etický systém v individuálním lidském měřítku na konci 20. století prakticky nefungovala. A to, co tady ve jménu Karmy působilo, mělo velmi daleko k čistému zrcadlu, které by věrně člověku odráželo energii jeho činů. Pokud někdo sklízel karmické vyrovnání z dávné minulosti, většinou šlo o nápravu prohřešků z dávné minulosti. Tyto zásahy byly naplánovány dopředu ještě před vstupem do tohoto hmotného života některou z dřívějších umělých institucí Karmy. Součástí takového plánu mohl být například i věk, ve kterém se uvedená karmická destrukce spustí a dojde třeba k tragické nehodě s vážnými následky.

Ptám se karmické instituce (komunikace z 11.12.2010): Jaké procento zrozených bytostí na Zemi si dopřává jakési „karmické imunity“, to znamená vynětí z přirozeného řádu fungování karmy?

Karma: „Současná situace vypadá odhadem takto. Jde pouze o odhad, protože do celé řady bytostí zatím není vidět. Jejich nitro je stále ještě pečlivě zakryto. Přirozené karmě podléhá zhruba 30 % žijící populace, dalších 20 % podléhá jakési minulé karmické instituci, která už třeba nemusí fungovat. Ale události naplánované do budoucna touto institucí stále visí ve vzduchu a v určitém čase se spínají. Například: tato instituce naplánovala člověku na 20. rok jeho života těžkou nehodu a následné opoutání na vozík jako karmický dopad za předchozí životy. A tato událost skutečně proběhne, dokud se člověk do té doby nestihne z uvedené dávné vazby karmicky očistit vzestupem. Zbývajících zhruba 50 % bytostí zde na Zemi má karmickou imunitu některého z uvedených typů, případně úplně jinou. 

Předchozí údaje naznačují, že fungování Karmy na Zemi teď v této době je stále ještě silně pokřiveno. Proto cílem nového vývoje je v prvé řadě obnovit v plném rozsahu záležitosti Karmy v tomto hmotném světě. Protože bez optimálně fungující karmické instituce není možné dát další vývoj na Zemi do pořádku. A jak už jsem se jednou zmínil, tou optimálně fungující Karmou nemůže být žádná umělá instituce. Je nezbytné vrátit se k přirozenému fungování Karmy jako instituce, která je součástí Přírody. O tom bude více v jiné části tohoto tématu 39E. Principy nového karmického pořádku.

Stále ještě funguje globální vesmírná Karma

Spravedlivá Karma pro jednotlivce na Zemi zatím ještě plně nefunguje. Jediné, co tady stále fungovalo a nepřestalo fungovat, je globální vesmírná Karma posuzující lidstvo jako celek. Právě tato Karma v minulosti jako zrcadlo odrážela lidstvu to, co svojí činností za tisíce let vyprodukovalo. Ovládáte se mezi sebou, válčíte, zabíjíte se? A dokonce ovládáte i Přírodu a jiné formy života a magicky zneužíváte přírodních sil? Nahromadili jste jako lidstvo příliš mnoho vysoce nepříznivé karmické energie? Šup a už je tu asteroid, úder ze Slunce vyvržené sluneční plazmy nebo křižující planeta Nimiru. Cokoliv z toho dokázalo nejednou v minulosti spolehlivě vyhladit lidstvo. To lidstvo, které jako katalyzátor přestalo podporovat přirozený vývoj Planety a Přírody. A naopak jednoznačně začalo jít proti tomuto vývoji. Všechna nahromaděná karma se takto jedním rázem drtivou katastrofou zpracuje a je po další lidské civilizaci, která nepochopila zákonitosti vývoje ke Světlu.

Historie naznačuje, kolik takových katastrof už na Zemi proběhlo. Často šlo o nečekanou zkázu ze dne na den. Přiletí-li totiž na Zemi asteroid směrem od Slunce, lidstvo jej až do posledního okamžiku není schopné vnímat. Úder tak může přijít naprosto neočekávaně a především naráz. Na toto téma již byla zpracována celá řada filmů naznačujících, jak k tomu dochází a jaké hrůzy se pak dějí. Někdy sice jasnovidci dopředu vnímali, co se stane nebo může stát a snažili se včas varovat lidstvo. Obvykle ani to nepomohlo.

Pokud lidstvu hrozí v budoucnu „úder“ globální Karmy, tak právě odtud, z Vesmíru. Proto je dnes na Zemi potřeba spěchat s určitými činnostmi a předáváním impulsů pro nový vývoj, aby změny v životě lidstva přišly včas, ještě předtím, než udeří globální karma, aby takto ohodnotila tisíce let minulého fungování lidstva na úkor Přírody. Proto informace na těchto webových stránkách předáváme s mimořádnou naléhavostí a urgencí. Až mi jeden ze čtenářů našich textů napsal, že příliš „koušu“, když lidé nedělají to, co by podle Přírody a Karmy měli.

Zapomenout však nesmíme ani na to, že větev života jsme schopni si dokonce podřezat i sami pod sebou – nahromaděnými obrovskými zásobami zbraní hromadného ničení, umělými zásahy do Přírody, rozšiřováním umělých nemocí, genetickými manipulacemi, psychotronickými a magickými ovládacími systémy, vývojem umělé inteligence. Takže nad námi visí i hrozba sebezničení, ekologické katastrofy, ovládnutí umělými formami života, které jsme sami stvořili.

Pokud by se totiž nepodařilo vývoj na Zemi změnit dostatečně rychle, pak by všechna námaha byla marná. Smutné je, že ve prospěch správného vývoje dnes působí nevelké množství bytostí na Zemi, které se dokázaly svým životem dostat na cestu duchovního vzestupu. Zatímco drtivá většina zbývajících prozatím jednoznačně jde ve směru pokračujícího pádu.

© Jiří Novák, prosinec 2010

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 282