Jiří Novák                                                        Vloženo 16.2.2011

40A. Je věda skutečně nástrojem vyššího poznání?

                                                          

________________________________________________________________

Právě věda byla v minulosti považována za cestu vedoucí k vyššímu poznání, protože dokázala překonat řadu pověr tehdejšího náboženství. Zlom na konci 20. století však předznamenává nový vývoj. A v něm už věda, pokud zásadně nezmění své přístupy a metody, již nebude schopna přinést další vyšší poznání a především osvobodit člověka od všech nástrojů ovládání, které sama v minulosti mnohdy stvořila. Bez ohledu na postoje vědy má náš život také duchovní rovinu. Chceme-li prožívat okamžiky synchronicity, propojení s vyšší úrovní reality a pravdy, musíme se umět vnitřně ztišit. Čím je dána vypovídací úroveň té které pravdy? Co je objektivním měřítkem pravdy? Jak člověk chápe pojem nekonečno a co je to bod za nekonečnem? Duchovní prahy jsou pro člověka zdánlivě nedosažitelnými hranicemi, na vzestupné duchovní cestě je však dokáže překonat.

________________________________________________________________

Čím byla v minulosti pro lidstvo věda

Právě věda byla v posledních stoletích považována za cestu vedoucí k vyššímu poznání. Za cestu k pochopení principů našeho života, i k vyjasnění principů fungování našeho Vesmíru a světa. Takto to bylo přijímáno v období, kdy věda nahrazovala argumentačně slabé náboženství a dokázala bourat mnohé předsudky, které náboženství rozšířilo po světě. Například: „Země je placatá. Země je stará 6 tisíc let.“ Věda v tu dobu dokázala pravdivěji vysvětlit základní principy fungování Planety, Přírody, Vesmíru i lidské civilizace.

Věda se však během historie stávala také nástrojem zrůdných politických či filosofických směrů nebo mocenských ambicí. Podléhala přitom temným vlivům, a jejich zájmy v té době jednoznačně prosazovala. Tím mám na mysli například zrůdnou fašistickou teorii vyšší rasy nebo demonstrativní úder jaderné bomby na Hirošimu 6. a 9. srpna 1945, měsíce po ukončení 2. světové války v Evropě. Cituji Wikipedii: „Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Nejhrůznějším příkladem genocidy se stal holokaust, jemuž v důsledku zrůdné nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů.“ Také mnohé z těchto činů byly výsledkem vědy, která jednoznačně byla ve službách temné strany světa.

Nemůžeme tedy říci, že věda v historii vždy a za všech okolností sloužila zájmům lidstva. Že byla vždy nástrojem vyššího poznání. Že jejím cílem vždy byla lepší, dokonalejší evoluce člověka. Protože věda se stávala i nástrojem ovládání jedněch druhými, nástrojem nátlaku, demonstrace síly. Nástrojem ponižování, útlaku, vraždění.

Co přinesl konec 20. století

Ve vývoji lidstva jsme dospěli až na konec 20. století. K bodu, který měl přinést něco nového. O kterém bylo ústy mnohých proroků v minulosti předpovídáno, že přinese zásadní zlom, obrovský zvrat ve vývoji pozemského lidstva. Otázkou bylo, co v tomto bodě zlomu získá větší sílu – zda se naplní hrozba katastrofy nebo naopak předzvěst zcela nového vývoje, jak jsem podrobně vysvětlil v článcích 37F. Plánovaná evakuace pozemšťanů Vesmírnými lidmi, 37G. Převedení Země přes období hrozících katastrof.

Už jen složení cifer letopočtů naznačuje, že se cosi bude dít – 1998, 1999 a najednou 2000. I bez podrobných znalostí numerologických zásad citlivější člověk vnímá, že číslo 2000 je nositelem zcela jiné energie a podává jiný pohled na svět. Dvojka znamenající My nahrazuje jedničku, která vyjadřovala Já, Ego, individualismus. To je hlavní poselství tohoto zlomu, který předznamenává přechod lidstva k novému věku, do nové etapy vývoje. Předcházející etapa znamenala rozvoj vlastností a schopností člověka jako jednotlivce. Došlo v ní k bouřlivému rozvoji vědy a technologií, tvůrčích schopností jednotlivců. Protože však přitom chyběl pohled z pozice My, lidstvo, kolektiv světové populace, právě proto věda mnohdy více ubližovala, než pomáhala.

Je dnešní věda schopna posloužit novému vývoji lidstva?

Jak předznamenává nový letopočet a dvojkou na začátku, vstupujeme do nové etapy, jejíž náplní by měl být rozvoj semknutosti lidstva, čistého kolektivního vědomí. Vybuzení kolektivní síly, která dokáže setřást z pozemské populace všechny možné ovládací systémy, které na ně navěsila věda sloužící zájmům temných systémů.

Je dnešní věda schopna posloužit lidstvu i v tomto směru? Nebo se už naopak lidstvo stalo rukojmím světové vědy, která sleduje zcela jiné cíle skrytých skupin a korporací? Splňuje věda tuto úlohu zprostředkovatele vyššího poznání i v dnešní době nebo ne? Je schopna soudobá věda přinést další vyšší poznání, které dokáže osvobodit člověka od všech nástrojů masového ovládání? Umožní lépe a detailněji pochopit principy života člověka? Dokáže si poradit s výsledky vnímání milionů obyvatel Planety, které odporují stanoviskům vědy?

Nebo už věda v této podobě, jak ji známe, dosáhla svého maxima a stojí před horizontem, který už nebude schopna překonat? Že jedinou šancí otevření dalších nových obzorů poznání musí být velký zlom ve vědě, zásadní změna samotných vědeckých zásad, postupů, koncepcí. Bez kterého už věda nemůže nadále obstát ve své úloze hledání vyšší pravdy, vyššího poznání.

Pohled na vědu a nástroje poznání z různých hledisek

Téma s pořadovým číslem 40, které tímto článkem začíná, bude znamenat pohled na vědu a další nástroje poznání ze všech možných hledisek a úhlů pohledu. Podíváme se postupně na minulost, současnost i budoucnost vědy. Na její limity a omezení, které ji svazují. I na možnosti, které by mohla mít, kdyby změnila svůj způsob náhledu na svět.

Cílem těchto článků je doložit a vysvětlit, co je a co není nástrojem vyššího poznání. V tomto prvním pokračování naznačím, jak je možné se k vyššímu poznání dopracovat. V další části 40B. Důležitost postoje vědy k duchovní rovině života, vysvětlím a podrobně zdůvodním, že věda, která odmítá duchovní pozadí, ve skutečnosti slouží především temným vlivům. Naznačím, co by věda musela ve svém přístupu změnit, aby se právě ona stala hlavním nástrojem poznání nové vyšší pravdy. V části 40C. Za co ve skutečnosti bojuje hnutí skeptiků?, bude řeč o nebezpečí skepticismu ve vědě. Na mušku si vezmeme i zastaralé, konzervativní, duchovní postoje, které jsou také brzdou nového poznání, a to v částech 40D. Duchovní konzervatismus jako brzda vývoje lidstva, 40E. Jaká je skutečná duchovní situace konzervativců?. Poslední část 40F. Startuje celosvětová věda o novým břehům? pak naznačí nové možnosti, které se před dnešní vědou otevírají.

Bez ohledu na postoj vědy má náš život také duchovní rovinu

„Nejsme jenom hmota… Mnoho lidí si uvědomuje pravdu, která přesahuje hmotný svět. Pravdu o naší vyšší podstatě. Pravdu o našem spojení s Vesmírem a jeho vývojem… Máme schopnosti pro významnější život, než si většina z nás uvědomuje – pro život, který se v podstatě zdá spojen s vývojem celého Vesmíru… Jsme vedeni k tomu, abychom se znovu zamysleli nad věčnými otázkami: Kdo jsme? Jak jsme se zde ocitli? Kam patrně směřujeme?“ (James Redfield, Michael Murphy, Sylvia Timbers: Bůh a vyvíjející se Vesmír, str. 15)

Nejsem sám, kdo dříve pracoval nebo i doposud pracuje v oblasti čisté vědy a došel k přesvědčení, že vědecký pohled na svět je zdeformovaný, jednostranný, neobjektivní, zploštělý. Protože takový pohled zásadně odmítá duchovní rovinu života. Přitom toto duchovní pozadí života jednotlivců i celého světa tady kolem nás a v nás prokazatelně existuje – viz články 1. Co je to duchovní rovina života a světa, 2. Proč je důležité zajímat se o duchovní rovinu života a světa, 3. Jak lze proniknout do duchovního pozadí světa. Duchovní rovina světa je dokonce tou rovinou, která se ukazuje pro průběh událostí a jevů zásadní, určující.

V poslední době se čím dál více vědců zabývá také těmito otázkami, nemají však na růžích ustláno. V tomto směru mohu uvést také knihu „Nepovinné rozjímání“ s podtitulem „Přijme věda duchovní rozměr našeho bytí?“, do které kromě hlavní autorky, profesorky Anny Strunecké, přispěli i další pedagogové a studenti z vysokých škol: „K celistvému chápání skutečnosti a přírodních zákonů nevede pouze přísná logika, nýbrž také intuice, opírající se o umění vcítit se do vesmírné harmonie. Člověk je bytost nekonečných světů vesmírných. Sám se však vězní úzkým poznáním, nevědomostí a strachem z tajemství… Každý z nás dospěl svojí vlastní cestou k přesvědčení, že současný vědecký popis světa je neúplný.“ (podle článku Jitky Lenkové: Člověk není bludný balvan, Skryté skutečnosti č. 29/2001).

Stačí se opřít o vnímání milionů lidí po celém světě

Přitom vše se zdá být jednoduché. Stačí se opřít o detailní vnímání milionů lidí na celém světě. Stačí připustit i jiné způsoby pohledu na realitu našeho světa. Ti lidé, co jasně a zřetelně vnímají duchovní pozadí světa a dokážou pravdivě zhodnotit skutečný význam událostí a opravdové příčiny nepříznivých jevů, nejsou přece fantasté. „Četné studie… ukazují, že můžeme značně zlepšit svůj zrak, zdokonalit sluch, rozvinout naši schopnost cítit věci hmatem, posílit náš čich, zlepšit naše vnitřní vědomí těla a pěstovat mimosmyslové vnímání…Máme schopnosti někdy vidět šířeji a ostřeji než obvykle… máme schopnost vidět věci i mimo dosah obyčejných smyslů.“ (Bůh a vyvíjející se Vesmír, str. 65).

Série studií v USA zaměřených na telepatickou a nelokální komunikaci „vykázaly hodnověrné a relativně silné interakce mezi živými systémy na dálku… Sigmund Freud, Carl Jung a další… poskytli přesvědčující důkazy, že celý svůj život komunikujeme jak smyslovými, tak mimosmyslovými prostředky.“ (Bůh a vyvíjející se Vesmír, str. 78)

Mnoho lidí dnes dokáže prožívat povznesení, ocitnutí se mimo prostor a čas, prožívání jednoty s tím, co prostupuje vším, spojuje všechno dohromady a poskytuje všemu život… totožnost přesahující vlastní ego, vlastní osobnost, uvědomění si vyšší identity, jednoty s Přírodou, světem, Vesmírem…“ (Bůh a vyvíjející se Vesmír, str. 95)

„Při prožívání vyšší identity můžeme obdržet mimořádné informace, nebo tvůrčí impulsy, příval inspirace – nápadů, podnětů, spojený s pocitem vzrušení, urgentnosti, velké významnosti, až nutnosti…“ (Bůh a vyvíjející se Vesmír, str. 100)

Chceme-li prožívat doteky duchovní roviny, musíme se umět vnitřně ztišit

Podstatné při rozvíjení mimosmyslového způsobu vnímání světa je skutečnost, že člověk musí být schopen se vnitřně ztišit, přestat být ohlušen množstvím vjemů okolního světa – hlukem rachotící techniky, shonu života všude kolem nás. To vše pro jistotu doplňované hlasitou reprodukcí televize, rozhlasu, když přijdeme domů. Jednoduše tak neustále zažíváme vnější chaos, který nás téměř na každém kroku doprovází a brání nám zažívat okamžiky ticha uvnitř sebe. Okamžiky, kdy jsme schopni přijmout nenápadný impuls z našeho nitra nebo i odjinud z duchovního pozadí světa.

„Jak začít? K takovému způsobu konání jsme často přiváděni jemnými vodítky, impulsy nebo tušením, které můžeme snadno přehlédnout. Jestliže jim však věnujeme pozornost, můžeme otevřít vyšší část sama sebe. Když na dveře našeho života klepe onen moment, není často silnější než tlukot našeho srdce a je velmi snadné jej přeslechnout… Rozšířené vnímání, komunikační schopnosti, okamžiky vyšší identity a vědění… poukazují znovu a znovu k možnostem transformace, které jsou ukryty v každém z nás… Pro většinu z nás jsou takové okamžiky letmé, slabé, málo urgentní. Člověk potřebuje dobré vnitřní vyladění, aby je vnímal silněji, urgentněji, a odvahu, aby podle nich v životě jednal. Pak může dojít k rozhodujícím životním zlomům…“ (Bůh a vyvíjející se Vesmír, str. 104).

Synchronicita - okamžiky propojení s vyšší úrovní reality

Carl Jung pro tyto doteky vyšší reality zavedl pojem synchronicita, koincidence. A velmi názorně je tento pojem vysvětlen a rozvinut v románovém příběhu Jamese Redfielda „Celestinské proroctví“. Jsou to chvíle, kdy se na okamžik svým vědomím spojíme s vyšším celkem, se skrytou hladinou reality. Chvíle, kdy se nám rozkrývají skutečné důvody a následky činů. Takové okamžiky velmi hýbají životem jednotlivce, pokud dokáže takové impulsy vnášet do svého života. Člověk pak jakoby překračuje obyčejný život a směřuje k naplnění svého vyššího poslání tím, že se propojuje s tvořivými silami Přírody, Vesmíru, duchovního pozadí světa.

„Občas nás překvapí nějaká událost, která nás fascinuje. Je to, jako kdybychom odhalovali jakýsi vyšší smysl, a na okamžik se cítíme ve spojení s tajemstvím, které nicméně uniká našemu chápání… Životní příběhy jsou plné následků náhodných setkání, zmeškaných vlaků, knih pootevřených na důležité stránce, pootevřených dveří a náhodných rozhovorů a pohledů. Většina literatury a divadelních her by neexistovala, kdyby nebylo náhodných setkání… Uvědomění si reality koincidencí a jejich poselství a významu je prvním krokem k našemu vědomému vývoji… Uvědomujeme-li si koincidence, začínáme pronikat do tajemství základního principu kosmického řádu. (James Redfield, Carol Adrienne: Celestinské proroctví - pracovní kniha, str. 12)

Na těchto stránkách se snažíme vysvětlit, jak moc závisí na tom, na jaké informace z duchovního pozadí světa se napojujeme. Chceme-li mít jistotu, že se necháváme vést impulsy, které jsou v souladu s evolucí vlastní bytosti i celého světa, potřebujeme se dostat na duchovní vzestup ve Světle. Mnoho lidí se dnes běžně napojuje na duchovní pozadí světa. Čerpají však odtud často i zkreslené, pokřivené, zastaralé a již neaktuální informace, které vývoji jednotlivců i celého lidstva neprospívají. Není-li však člověk dostatečně vnitřně naladěn na vyšší duchovní sféry, může být vysvětlení synchronistických událostí nesprávné a naopak člověka zavést na scestí, uhnout před důležitým úkolem, kterým měl projít. Obejít zkoušku, kterou měl absolvovat. Pokud taková rozhodnutí mění život naruby, je dobré je vždy konzultovat s dalším člověkem, pro kterého je synchronistické spojení běžnou situací.“ (Bůh a vyvíjející se Vesmír, str. 107)

Proč někteří lidé nechápou to, co je pro jiné běžné?

Proč někdo chápe, že duchovní pozadí světa je naprosto běžná věc a jiný to naopak zcela odmítá? Tyto záležitosti jsem vysvětloval v článcích 15. Duchovní vzestup člověka a trojice hybných sil evoluce, 18. Cesta k duchovnímu probuzení člověka, 19. Mystické zážitky a vzestup do sféry Věčného Já.

Rozhoduje o tom kvalita vědomí člověka, především frekvenční rozsah vědomí. To je rozhodující pro to, na jaké informace se člověk dokáže naladit, dokáže je otevřeně přijímat a jeho nitro s nimi rezonuje. Jaké vnitřní i vnější impulsy člověk ve svém životě přijímá, na jaké podněty je připraven, čeho si všimne. Co považuje pro sebe za důležité. Takové informace v něm pak vzbuzují příznivé, souhlasné pocity. Informace, na které jeho vědomí není naladěno, však naopak považuje za nepříznivé, nemožné, nepravděpodobné. Takové informace v něm vyvolávají nesouhlas, odpor, vzdor, negativní reakce.

Vůle, city, intelekt, vědomí

Každý pozemšťan má v sobě trojici hybných sil – vůle, city, intelekt, které jsou doplněny a navzájem spojeny do čtveřice psychiky člověka právě vědomím. Přitom každá ze složek lidské psychiky se může u člověka nacházet ve třech odlišných úrovních kvality.

Frekvenčně nejníže je úroveň Nižšího Já. Pokud vědomí člověka dosahuje pouze do této úrovně a vyšší frekvence jsou pro něj nedostupné, označujeme jej jako duchovně neprobuzeného člověka. Takový člověk se zabývá především sám sebou – svým postavením, prestiží, vzděláním, výší příjmu, úrovní bydlení. Na této úrovni je plně pohlcen hmotou, hmotným světem. Informace o duchovním pozadí mu připadají nesmyslné, smyšlené, bláznivé. Vysloveně jej provokuje, že se mnoho lidí zabývá takovými „nesmysly“.

Proč ho to provokuje, když pro mnohé z nás je to naprosto běžné? Jednoduše s takovými informacemi vnitřně nerezonuje. Proto v něm tento typ informací často vzbuzuje zásadní nesouhlas, vnitřní odpor, vzdor. Často neváhá proti informacím tohoto typu vysloveně bojovat. Protože má za to, že tím lidstvo chrání před podvodníky, před vlastní hloupostí a naivitou. Dělá to z dobré vůle a přitom tím škodí sám sobě i celému světu. Ničemu z toho se nemůžeme divit. Takový člověk je vlastně slepý a hluchý vůči všemu, co souvisí s duchovním pozadím světa.

Co řídí člověka zapadlého do hmoty?

Proč je duchovně neprobuzený člověk ve svém uvažování a rozhodování takto vychýlen? Zásadní okolností je, že z trojice složek vůle, city, intelekt je ve sféře Nižšího Já nejsilnější a nejvýše položený rozum, intelekt. Proto takový člověk obvykle posuzuje svět především svým rozumem. Je to pro něj naprosto přirozené, stejně jako pro tenistu opakovaně pinkat tenisový míček přes síť. Rozum se pak často řídí tím, a považuje za pravdivé to, co si myslí většina lidí, co se učí ve školách, říká ve zprávách, píše v novinách. Takový člověk žije svázán předsudky většinového názoru a málokdy je ochoten připustit něco úplně nového, revolučního, pokud to nejprve nepřijme za své řada dalších pro něj rozumných a uznávaných lidí.

Jak se dostat ze stavu duchovního neprobuzení?

Jak můžete probudit skeptika? Ze stavu duchovního neprobuzení se člověk nedostane pouhými informacemi. Myslet si, že takového člověka probudím tím, že do něj budu hustit další a další příběhy, je bláhové. Takhle to nefunguje. Budete-li takovému člověku vyprávět například o reinkarnaci (znovuzrození), bude si jednoduše myslet, že jste blázen, fantasta. Že se zabýváte nesmysly, které většina lidí zavrhuje. Nedá se nic dělat, ale většinové lidské naladění v tomto světě je právě na tuto dolní úroveň. Právě proto ještě lidstvo nepřijalo jako fakt existenci bytosti člověka po fyzické smrti, tedy život po životě. Přestože pro realitu reinkarnací svědčí mnohé důkazy, viz článek 4. Základní rozdíly duchovního a hmotného pohledu na svět.

Pouhé informace frekvenční rozsah vědomí člověka neposunou. Naopak přemíra informací může být na škodu. Duchovně neprobuzený člověk, ve kterém druhý nějakým způsobem předčasně vzbudí zájem o hltání duchovních informací, se snadno dostane do problémů. Protože není zvyklý vnímat situace vnitřním pocitem a intuicí, neumí důvěřovat jemným náznakům a varováním. A snadno se pak nechá svést na dobrodružné a nebezpečné duchovní cesty. Které jsou pro něj lákavé, protože slibují okamžitý výsledek. Zasvěcení na místě, nové schopnosti, rozšíření vnímání, chvilkový pohled do nádherných duchovních světů.

K probuzení vede jediná cesta. Zásadní změna ve stylu svého života. Řada lidí tuto změnu nastoupí z důvodů vážné nemoci, se kterou si už ani medicína neví rady. Takový člověk nechce nic jiného, než pokusit se jiným způsobem vrátit si zdraví a netuší, co všechno taková změna v životě přinese.

Pokud však člověku ve hmotě nic nechybí, nemá žádný důvod něco ve svém životě změnit. On si přece nepřipadá vychýlený, nenormální. Ani nemá pocit, že jej cosi ovlivňuje, zneužívá. Jako vychýlení, nevyrovnaní, snadno ovlivnitelní, mu naopak připadají ti, co fantazírují o jakémsi nehmotném duchovním světě. Typickým příkladem osob s takovým uvažováním jsou vědečtí skeptici. Kteří nadřazují svoji vědu nad všechno ostatní. A jsou odhodláni za svoji deformovanou pravdu tvrdě bojovat ve jménu ochrany lidí proti „novodobému tmářství“. Více o nich bude v další části 40C. Za co ve skutečnosti bojuje hnutí skeptiků?

Změna způsobu života vede k duchovnímu probuzení

Na zajištění frekvenčního posunu vědomí člověk potřebuje změnit způsob života. Jsou tři základní oblasti, jejichž změnou lze dosáhnout posunutí rozsahu vědomí.

První z nich je oblast výživy a životního prostředí. Sledovat z pohledu bioenergií to, co jíme, pijeme, jaký vzduch dýcháme, v jakém prostředí se pohybujeme. Vyhýbat se špatným potravinám, alkoholu, kouření, drogám a návykovým látkám. Pozor na léky s levotočivými bioenergiemi. Usilovat o vyvážený denní režim a vyhýbat se nezdravému životnímu prostředí, viz články 22. Optimální stravování z pohledu bioenergií I, 23. Optimální stravování z pohledu bioenergií II, 13. Pravotočivost a levotočivost ve hmotě.

Druhou oblastí je fungování čaker, pravidelná každodenní péče o své čakry cvičením Pěti Tibeťanů, viz články 29A. Pět Tibeťanů - optimální způsob péče o čakry, 29B. Jak cvičit Pět Tibeťanů.

Zatřetí – vyhýbat se všemu, co duchovně oslepuje člověka a brání jeho vzestupu ve Světle. To jsou všechny negativní postoje vůči sobě a světu, nenávist, strach, destruktivní myšlenky, agresivita, ubližování druhým ale také zanedbávání sebe, sloužit druhým na úkor sebe, nechat druhé žít na svůj úkor, lhaní, zastírání pravdy, podvádění, odmítání duchovní roviny života a jejích principů. Ale také přijímání náboženských dogmat, používání magie nebo nechat magii na sebe působit buď formou energií, nebo nejrůznějších umělých duchovních pomůcek, rituálů, učení, viz články 26. Které činnosti přitahují a znovuobnovují zlo?, 30A. Cesta čistého vzestupu dnes není populární, 30B. Proč je většina lidí na Planetě v duchovním pádu?, 30C. Zhodnocení metod a pomůcek na duchovní cestě z hlediska moudrosti Přírody, 32. Transformace lidstva - skutečně probíhá nebo ne?

K vyššímu dosahu vědomí, a tím i lepšímu duchovnímu vnímání, vede naopak postupné omezování negativních postojů, neharmonií a neetických činností ze všech oblastí života na co nejmenší míru, od nejhrubších postupně k těm jemnějším. Až tyto vychýlené a neetické způsoby jednání nakonec z jeho života prakticky zmizí. A právě tato cesta přirozeného rozšiřování vědomí je jediným etickým způsobem, jak získat přístup k vyšším duchovním sférám a k rozsáhlejšímu okruhu informací i tvořivých schopností.

Takže závěr je následující. Chceme-li někomu duchovně pomoci, doveďme ho ke změně výživy, naučme ho více se starat o své energie – pobytem v Přírodě, aktivním sportem, nejlépe však pravidelným cvičením Pěti Tibeťanů. A veďme ho k tomu, aby neubližoval, nelhal, nekamufloval, dokázal se vzepřít proti násilí. A vyhýbal se všemu, co brání duchovnímu vzestupu, jak naznačujeme v řadě článků na těchto webových stránkách. A pak si všimneme, že jednoho dne se on sám začne zajímat o informace, kterým se dříve vysmíval. Toto jediné může člověka přirozeně duchovně probudit a dovést ho k zájmu o duchovní informace.

Čím je dána vypovídací úroveň té které pravdy?

Existuje mnoho „pravd“ v tomto světě a o tomto světě. Každá z nich má určitou vypovídací hodnotu, určitou úroveň pravdivosti. Nejnižší úrovní pravdy je „pravda“ duchovně neprobuzených skeptiků nacházejících se v obklíčení hmoty, neschopných vnímat a respektovat cokoliv jiného, než hmotu a uznávané vědecké principy. Všimněme si, že pro skeptiky je pravdou pouze to, co je „vědecké“, tedy prokázané uznávanými vědeckými metodami. Zatímco vše ostatní je označováno za nevědecké a jako základní postulát je přijato, že cokoliv nevědecké je také nepravdivé. Jak prostoduchý a zároveň zásadně zdeformovaný takový pohled je, vnímá mnoho z nás.

Jak z toho ven? Musí přece existovat možnost, jak objektivně posoudit úroveň pravdy. Jak rozpoznat, která pravda je vyšší, dokonalejší, která nižší, méně přesná. Následující kritérium by mělo být pro posouzení úrovně pravdy zásadní: Čím věrněji daná slova popisují v určitém čase fungování okolní reality, tím vyšší úroveň pravdy představují.

A jak to z tohoto pohledu vypadá s dnešní oficiální vědou? Protože věda není schopna vysvětlit a zdůvodnit řadu hmotných i nehmotných jevů, se kterými se běžně v tomto světě setkáváme, nemůže představovat dostatečně pravdivý popis světa. Důležité je, že soudobá věda se ani nesnaží takové události vysvětlit. Naopak se naučila mnohé z toho, co neodpovídá uznávaným koridorům vědy, zametat pod koberec. Ignorovat, bagatelizovat, zesměšňovat autory a zdroje pro vědu nevyhovujících informací. Toto není ten nejvhodnější přístup k novému poznání.

Mnozí z nás pozemšťanů se dokázali způsobem svého života dopracovat k rozšířenému vnímání. Jsou pak schopni vnímat i to, co věda svými přístroji „nevidí“ a nechce vidět. Lidé s rozšířeným vnímáním pak rozumí více tomu, proč se to a to děje, chápou skryté duchovní příčiny událostí. A to všechno znamená, že právě tito lidé se dotýkají vyšší úrovně pravdy. Takové úrovně, na kterou zatím soudobá věda dosah nemá.

Co je objektivním měřítkem pravdy?

Lze tato slova doložit nějakou objektivní veličinou, která by úroveň pravdy jednoznačně vyjadřovala? Ano, lze. Na těchto stránkách vysvětlujeme, že objektivním posouzením úrovně pravdy je měřítko frekvence bioenergie, která takovou „pravdu“ doprovází, vyjadřuje. Z tohoto pohledu se vše zdá být jednoduché. Stačí naučit se vnímat bioenergii, její frekvenci a úroveň čistoty, a máme vyhráno. Nebo stačí navázat spojení s Přírodou, která umožní úroveň pravdivosti jakéhokoliv sdělení, teorie, metody posoudit. A opět jsme u toho. Abychom to dokázali, potřebujeme se nejen duchovně probudit, ale ještě navíc se potřebujeme dostat na stabilní duchovní vzestup ve Světle a začít duchovně komunikovat s Přírodou. Že to není nemožné, ukazujeme na našich stránkách duchovními komunikacemi několika nezávislých jedinců. A každého, kdo se dostal na vzestup, pak vedeme k tomu, aby dělal totéž.

Jsem proti jednostrannému materialistickému pohledu na svět

Nejsem proti vědě jako takové, vždyť jsem sám 20 let pracoval jako vysokoškolský učitel a vědec. Jsem však proti jednostranně zdeformovanému materialistickému pohledu na svět, který doposud propaguje mnoho vědců. Vědecké poznání však bude plně odrážet realitu pouze tehdy, bude-li brát v úvahu také fungování duchovní části světa. Vědu jako takovou lidstvo potřebuje. Důležité je, že vědecký pohled na svět lze změnit, jak naznačují práce řady vědců, kteří se odvážili udělat krok vpřed. Vědu tedy lze reformovat. Věda ještě má šanci pomyslně „vstát z mrtvých“ a zcela se obrodit a naučit se přijímat informace a poznatky o duchovním pozadí světa.

Totéž už nelze říci o náboženstvích. O těchto rádoby duchovních směrech, které nepředstavují nic jiného než těžké ovládání člověka a manipulaci s ním - v duchu náboženské ideologie, církevní překroucené pravdy. V duchu temných systémů stojících v pozadí.

Nejsem ani proti esoterním naukám. Chci jen z každého zdroje vybrat to pravdivé a odvrhnout to tendenční, ideologické, vše co pravdě odporuje. Měl by tím vzniknout nový popis fungování světa. Další vyšší stupínek na cestě poznání našeho světa, na cestě pochopení fungování bytosti člověka i fungování Přírody a Vesmíru.

Nová duchovní cesta netvoří novou ideologii

Nová duchovní cesta netvoří žádnou další novou ideologii, ani není tvůrcem nové sekty. Hledá cestu středu mezi všemi krajními extrémy, nikoliv cestu většiny, průměrnosti. Propaguje čistý, zdravý, přirozený styl života vedoucí k duchovnímu vzestupu. A hledá vyšší pravdu. Tak, jako to dělal Buddha. Na rozdíl od Buddhy však Nová duchovní cesta umožňuje jít ještě dál a výš, než představovalo tradiční osvícení vydávané za vrchol duchovní cesty. Jako lidé 2. typu máme v sobě ukryté schopnosti rozšířit naše vědomí až za hranice tohoto světa. Až do pomyslného bodu za nekonečnem, o kterém jsem napsal více v článku 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru. Stačí jen se této možnosti uvnitř nás vhodným způsobem života otevřít a získat tak úplně nový pohled na svět.

Nekonečno a bod za nekonečnem

Pod pojmem nekonečno si člověk obvykle představí bod, místo, číslo, cokoliv, co je nedosažitelné, nepřekročitelné, absolutní. Jakmile však takovou konstrukci připustím, dříve nebo později se najde člověk, který začne zkoumat, zda je možné dostat se i za tento zdánlivě nedosažitelný bod. Zda je možné nekonečno překročit.

O této problematice jsem napsal více v článku 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru. Zde jsem vysvětlil, proč je důležité se na náš Vesmír podívat zvnějšku, tedy z pomyslného bodu za nekonečnem. Protože jedině pak máme šanci plně pochopit, jak Vesmír vlastně funguje a jakým způsobem vznikl. Až teprve z této pozice vysokého nadhledu nad Vesmírem můžeme plně pochopit samotné principy fungování našeho Vesmíru. Zatímco při pohledu na Vesmír zevnitř jej zcela pochopit nedokážeme.

Popisy pohledu z bodu za nekonečnem

Myšlenku dojít, dostat se do pomyslného bodu za nekonečnem, který bývá označován jako Alef, první písmeno hebrejské abecedy, rozvedli Jacques Bergier a Louis Pauwels (Jitro kouzelníků, str. 461). „Zdalipak by se nedalo ve mně samém najít místo, z něhož vše, co se mi přihodí, by bylo okamžitě vysvětlitelné, místo, odkud by vše, co vidím, bylo okamžitě rozluštěno... Zdalipak není v člověku, ve mně samém, cesta, jež by vedla k poznání všech zákonů světa? Zdalipak v hlubině mé bytosti nespočívá klíč k úplnému poznání?“

Pohled z takového bodu detailně ztvárnil například Argentinec Jorge Luis Borges ve své novele nazvané „Alef“ (citace převzata z knihy Jitro kouzelníků, str. 468): „Dole pod schodem jsem viděl malou proměnlivou kouli téměř nesnesitelného lesku... Průměr Alefu mohl být dva nebo tři centimetry, ale kosmický prostor v něm uzavřený byl zcela neomezen. Každá věc se skládala z nekonečného množství věcí, protože jsem ji viděl jasně ze všech směrů Vesmíru... Viděl jsem vyduté pouště pod rovníkem i každé zrnko jejich písku... Viděl jsem noc a den současný s nocí… Viděl jsem Alef ze všech stran, viděl jsem v Alefu Zemi a v Zemi znovu Alef a v Alefu Zemi, viděl jsem svou tvář a své vnitřnosti... mé oči viděly tento tajný a domnělý předmět... který žádný člověk nespatřil: nepochopitelný Vesmír… V tom gigantickém okamžiku jsem viděl milióny dějů zábavných či krutých. Žádný z nich mne tolik neudivil jako fakt, že zaujímaly všechny stejný bod, aniž se překládaly a aniž byly průhledné.“

Vnímání vyšší pravdy se často ohlašuje jemnými impulsy

Samozřejmě, předcházející citace je určitou idealizací pohledu z bodu za nekonečnem. Jde o pohled člověka s mimořádným vnímáním. Úroveň a způsob duchovního vnímání závisí na osobních předpokladech člověka, které si s sebou přinesl z dávné minulosti. Na jeho vnitřní čistotě, na možnostech a předpokladech rozšířeného vnímání. 

Někdo proto bude vnímat pohled na svět z vyššího nadhledu naprosto jasně, zřetelně, průkazně. Jiný jen slabě, mlhavě, v pouhých náznacích. Přesně tak, jak to bylo naznačeno v úvodní části tohoto textu. Takový způsob vnímání se často ohlašuje jemnými vodítky, impulsy nebo tušením, které můžeme snadno přehlédnout. Když na dveře našeho života klepe onen moment, není často silnější než tlukot našeho srdce a je velmi snadné jej přeslechnout. Hlasy andělů, výzvy planety Země a Přírody, bývají jemné, často neznatelné a snadno přehlédnutelné. Pokud se však dokážeme ztišit, přijmout takové náznaky a věnovat jim dostatečnou pozornost, dokážeme jednoho dne otevřít pohled na svět z vyšší roviny pravdy. A nemusíme čekat až na silné náznaky a urgentní varování katastrofické povahy.

Existence bodu za nekonečnem je matematicky prokázána

Jsem původně matematik. Proto vím, že matematici pokročili ve zkoumání Alefů, tedy bodů za nekonečnem, daleko. A vědí, že za prvním bodem za nekonečnem existuje další a další. Mluví pak o Alefu jedna, Alefu dvě, atd. A co je nejpodstatnější, každý člověk na své vzestupné duchovní cestě vzhůru směrem k vyšším a vyšším hladinám harmonie, a tím i k vyšším a vyšším frekvencím vnitřní bioenergie, překonává celou řadu dříve zdánlivě nedosažitelných nekonečen.

Duchovní prahy jsou pro člověka zdánlivě nedosažitelnými hranicemi

Každý duchovní práh oddělující jednu duchovní sféru od druhé je pro člověka na světelném vzestupu takovým nekonečnem, viz článek 18. Cesta k duchovnímu probuzení člověka. Pro člověka zapadlého ve hmotě je nepřekonatelným nekonečnem pro jeho vědomí frekvenční úroveň 4. energetického těla, které je prvním duchovním prahem na cestě vzestupu. Proto jsou pro něj všechny duchovní jevy jen pouhým nesmyslem, fantaziemi duchovních snílků.

Podobně pro duchovně probuzeného člověka jakkoliv spojeného s magií je nepřekonatelným nekonečnem 8. energetické tělo, druhý duchovní práh. Takový člověk často mluví o lásce, o spojování se s Přírodou, o hromadných meditacích na podporu Přírody. Ale ve skutečnosti sám používá magii nebo nechává magii na sebe působit a všemi těmito akcemi dál posiluje oddělení člověka od Přírody. Dál bude ubližovat druhým lidem, energeticky je vysávat svými umělými terapiemi, aniž by byl schopen to přijmout, pochopit a nastoupit cestu nápravy.

A i pro toho sebevíce srovnaného člověka, nacházejícího se třeba na úrovni 10. energetického těla v oblasti Vyššího já, bude nepřekonatelným nekonečnem bariéra 12. těla, která je stropem Staré duchovní cesty. Takový člověk už sice nebude ubližovat druhým, ale stále bude po vzoru mnohých textů tvrdit, že budoucí cestou člověka je postupné opuštění tohoto hmotného světa, že naším cílem je návrat k Bohu, tedy tam, odkud jsme do tohoto světa přišli. Jinak řečeno trvalý přechod do polohmotných či nehmotných sfér. Mimo jeho chápání bude ležet skutečný význam tohoto hmotného světa, nenahraditelnost hmotné roviny v naší evoluci, pochopení rozdílu lidstva 1. a 2. typu na Planetě, jak to bylo naznačeno v článku 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty.

Duchovní prahy však lze na duchovní cestě překonat

Každý z těchto duchovních prahů, každé z těchto nekonečen, může zůstat pro člověka dlouhou dobu, nebo dokonce po celý tento život, zdánlivě nedosažitelné. Pokud však člověk provede zásadní rozhodnutí ve svém životě, den za dnem bude aktivně pracovat na změně svého životního postoje a životního stylu, jednoho dne se mu otevře pohled z vyšší hladiny pravdy.

Vědomí duchovně neprobuzeného člověka frekvenčně překoná úroveň 4. energetického těla a člověk se probudí. Najednou začne sám vnímat duchovní pozadí světa a jeho impulsy. V té chvíli nebude chápat, jak je možné, že předtím mu to uniklo.

Nebo vědomí duchovně probuzeného člověka překoná další práh, 8. energetické tělo. A člověk začne chápat, proč magie tomuto světu škodí. Proč magie odděluje člověka od Přírody. Jaké jsou následky používání všech možných magických rituálů. Co všechno se může stát, když člověk nechá na sebe působit magii.

Nebo člověk překoná hranici vyladění příjmu bioenergií a výživy 95 % a otevře se mu vstup na Novou duchovní cestu. Jeho vědomí pak frekvenčně překoná úroveň 12. energetického těla a člověk začne plně rozumět tomu, že rozhodující události naší evoluce se budou i nadále odehrávat zde ve hmotě. Že odchod mimo hmotu je pro lidstvo 2. typu katastrofou, nesmyslem.

Na cestě neomezeného duchovního vzestupu pak člověk postupně překonává i další duchovní prahy, další nekonečna. Jedním z nich je hranice duchovního obalu našeho Vesmíru. Dalšími prahy jsou hranice oddělující stvořitelské úrovně, hranice Kosmického víru, další a další hranice oddělující od sebe vyšší nehmotné světy nad naším Vesmírem, viz článek 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru.

Nové úrovně poznání a vnímání pravdy

Pohled z pozice za takovým bodem, pokud jej jednoho dne člověk v důsledku zásadní změny svého životního stylu překročí, pak pro každého znamená zcela novou úroveň poznání a vnímání pravdy.

Řada jednotlivců, kteří se dostali na cestu neomezeného duchovního vzestupu, postupně pochopila, co je to pohled z bodu za nekonečnem. Jejich zlepšené duchovní vnímání jim zároveň přináší možnost duchovní komunikace. Výsledkem jsou další detailnější a zároveň přesnější informace o způsobu fungování tohoto světa, tak jak je podáváme na těchto webových stránkách. Přinášíme tak novou vyšší úroveň pravdy. Je přirozené, že mnozí hledající i „duchovně pokročilí“, kteří se na naše stránky dívají z pozice nižší frekvence, tato pravda rozčiluje, provokuje. U některých z nich vzbuzuje takový hněv, že neváhají slovně útočit, napadat, vyhrožovat věčným zatracením, magickou fackou apod. Více o tom bude v částech 40D. Duchovní konzervatismus jako brzda vývoje lidstva, 40E. Jaká je skutečná duchovní situace konzervativců?.

Pro nás, co jdeme po vzestupné duchovní cestě, se stalo skutečností, že jakmile vědomí člověka pronikne přes práh do vyšší sféry, najednou se mu nižší úroveň jeví jako na dlani se všemi svými principy a zákony fungování. Že skutečně dosáhne bodu, kde svým vědomím rázem vnímá celistvost jevů, jejich příčin a jejich smyslu. Že dosáhl privilegovaného bodu nad určitou sférou, ze kterého se mu tato sféra celá odhaluje.

A pokud se dokonce i na náš Vesmír podíváme z pohledu vyšších duchovních rovin bytí, vyšších světů nad naším Vesmírem, pak z této pozice je najednou zřetelně pochopitelné, co máme jako lidé dělat, abychom naplnili poslání, pro které byl Vesmír a lidé v něm vytvořeni. Stará duchovní cesta žádnou takovou možnost člověku nedala. Nová duchovní cesta popisovaná na těchto webových stránkách naopak takový pohled umožňuje.

 

© Jiří Novák, únor 2011

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 204