Jiří Novák                                                                          Vloženo 26.2.2011

40C. Za co ve skutečnosti bojuje hnutí skeptiků?

                                                                           

________________________________________________________________

Nejen náboženství, ale také věda má v sobě prvky ideologie a dokáže být poplatná panujícímu politickému režimu. Doklady z minulosti o tom, jak se může i uznávaný vědec, akademik hrubě mýlit. To, co z jeho vědeckého pohledu vy­padalo zdánlivě logicky, se později ukázalo jako naprostý nesmysl. O tom, že i dnešní vědci jsou ochotni bojovat za svoje zkostnatělé a Přírodě mnohdy neodpovídající názory, svědčí Evropský klub skeptiků. Z jakých prostředků je u nás hnutí skeptiků dotováno? Při sbírání informací se skeptici uchylují k metodám typickým pro bulvární tisk. Příklady dnešních „vědeckých“ skeptických výroků. Podobné rozumové úvahy lze označit mnohými přívlastky – vědecky překonané, nepravdivé, ale také výsměšné, nenávistné, tendenční apod. Slova pravdivé a vědecké však v tomto výčtu budou chybět. Ne v každé zemi kvete skeptikům štěstí. Skeptici jako novodobá inkvizice?

_________________________________________________________

Poplatnost výsledků vědy politickému režimu

Byly vědecké úvahy a postupy v minulosti vždy zárukou objektivity? Na jednoduchých příkladech ukážeme, že tomu tak vždy nebylo. Například vědecké pojetí historie společnosti. Co je nám předkládáno? Jde obvykle o útržky skutečných faktů propojených do jednoho celku rozumem, rozumovými úvahami. Často pak nejde o skutečnou pravdu. Nejlépe je to patrné za situace, když se změní typ režimu v dané zemi. Jak krkolomný obrat dokáže najednou ten zdánlivě objektivní rozum udělat. Za komunismu se argumentovalo slovy – poznání musí být angažované. Rozuměj: poplatné danému režimu a vysvětlující události tak, aby obhajovalo daný režim za každé situace. A toto nám pak předkládali jako objektivní vědeckou pravdu. Toto nás učili ve školách. A když si věda s něčím nevěděla rady, např. jak se na Planetě vzal člověk, pak si pomohli všemocnou náhodou.

Chybné základní předpoklady, na kterých věda staví

Darwinova teorie druhů – život vznikl nahodilým vývojem z neživé hmoty. Toto se učí na drtivé většině škol po celé Planetě. Budí se dojem zdání, že toto je vědeckými pokusy i důkazy jednoznačně prokázaná skutečnost. Celý princip života tak přirovnávají k tahu sportky a tvrdí, že o všem rozhodla mocná náhoda a přírodní výběr.

Otázkám věrohodnosti Darwinovy teorie jsem se podrobněji věnoval v článku 4. Základní rozdíly duchovního a hmotného pohledu na svět. Zde jsem vysvětlil, na jakých mylných domněnkách a předpokladech je tato „teorie“ založena. Že ve skutečnosti nejde o prokázanou vědeckou teorii, ale o pouhou hypotézu, jejíž platnost byla mnoha podrobnými výzkumy přinejmenším zpochybněna, ne-li úplně vyvrácena. Jde o chybný předpoklad, na kterém byla vybudována celá stavba současné vědy. A je logické, že pokud určitá stavba má chatrné, nepevné, nevěrohodné základy, dříve nebo později přijde okamžik jejího zhroucení.

Doklady toho, jak se může i uznávaný vědec, akademik hrubě mýlit

Podívejme se do minulosti, jak vědecká obec těžce se skřípěním zubů přijímá cokoliv úplně nové a revoluční. Mnohé vědecké instituce v minulosti vytyčovaly hranice toho, co je možné a co už možné není. A často tvrdě a nesmlouvavě bojovaly proti tomu, co už nebylo podle tehdejšího vědeckého rozumu přijatelné. Jenže praxe tyto hranice neustále bourala.

Stačí citovat s odstupem 100 až 200 let výroky tehdy uznávaných vědců, akademiků, senátorů. Jak zuřivě bojovali proti něčemu, co je dnes zcela obyčejnou a veřejně uznávanou realitou. Připomenu několik takových vědeckých perliček významných osobností vědy. Osobností, které měly ve své době významný vliv na směr vývoje světové vědy. Přesto, naštěstí pro lidstvo, nebyla tehdy jejich slova plně vyslyšena. Vývoj poznání dal postupně za pravdu těm, kteří byli těmito „kapacitami“ světové vědy tvrdě napadeni a označeni za blázny, fantasty, podvodníky. Řadu takových výroků shromáždil Ludvík Souček (Obrazový opravník obecně oblíbených omylů, str. 139 - 154) nebo Karel Drbal a Zdeněk Rejdák (Perspektivy telepatie, str. 279 - 281).

Velikán francouzské vědy, akademik Antoine Lavoisier (1743 - 1794), považovaný za zakladatele moderní chemie, se domníval, že vědecky dokázal neexistenci meteoritů následujícím výrokem: „Kameny nemohou padat z nebe, protože v nebi nejsou kameny.“ 

Pozoruhodné je i vyjádření Bavorské královské lékařské rady z roku 1837: „Zavedení železnic bylo by na úkor veřejných zdravotních poměrů, pohyb rychlejší 41 kilometrů v hodině by cestujícím nevyhnutelně způsobil mozkové otřesy a šílenství, v obecenstvu u trati pak závrať a nevolnost.“

Projekt plynového osvětlení podaný roku 1797 Philipem Lebonem byl francouzskou Akademií věd zamítnut slovy: „Návrh je třeba za­mítnout především proto, že žádná lampa bez knotu nemůže samozřejmě hořet.“ 

V reakci na fyzika Moncela předvádějícího Edisonův fonograf (předchůdce pozdějšího gramofonu) na zasedání francouzs­ké Akademie věd v roce 1878 vyskočil akademik Bouilland a křičel: „Vy lotře! Myslíte, že si necháme líbit, aby nás nějaký břichom­luvec měl za blázny?“ Šest měsíců poté na podobném setkání proh­lásil: „I po zralém zkoumání zjišťuji, že nejde o nic jiného než o břichomluvectví, protože nelze připustit, že by sprostý kov nahradil ušlechtilý zvukový nástroj lidský.“

Napoleonova komise vzdělaných odborníků odmítla Fultonovu par­ní loď slovy: „Jen blázen si může myslet, že bude vařící voda po­hybovat lodí.“ Kdyby Napoleon lodi uvěřil, mohl dobýt Anglii a dějiny by možná vypadaly jinak.

Podobně byl odbyt Pulmann navr­hující pro vlaky vzdušnou brzdu, propojenou do všech vagónů sou­časně, aby se vagóny nemusely brzdit jednotlivě ručně: „Blázen si myslí, že by foukáním mohl zastavit celý vlak.“ Jenomže on to skutečně dokázal předvést a zastavil rozjetý vlak na tak krátkou vzdálenost, že se všem tajil dech.

Všechny podobné výroky naznačují, jak daleko od pravdy mohou být tvrzení i těch nejvýznamnějších a ve světě uznávaných vědec­kých kapacit dané doby. Že to, co z jejich vědeckého pohledu vy­padá zdánlivě logicky, se později ukáže jako naprostý nesmysl. Praxe již mnohokrát potvrdila správnost i zcela revolučních myš­lenek a návrhů, přestože je vědečtí skeptici tvrdě a agresivně odmítali. Albert Einstein na dotaz, jak vznikly vynálezy, které pohnuly světem, odpovídá: „To je velmi jednoduché. Všichni si myslí, že to není možné s výjimkou jednoho hlupáka, který to neví a udělá vynález.“ Viz Drbal, Rejdák (Perspektivy telepatie, str. 279).

Vzala si dnešní věda poučení z podobných přehmatů?

Vzali si snad dnešní vědci z těchto zjevně směšných výroků a situací poučení? Nevypadá to tak. O tom, jak jsou vědci i dnes odhodláni bojovat za svoje zkostnatělé a skutečné realitě mnohdy neodpovídající názory, svědčí Evropský klub skeptiků. Který zdárně funguje a koná celoevropské konference pod pláštíkem vědy. A na nich výsměchem a „vědeckými argumenty“ typu „kameny nemohou padat z nebe, protože v nebi nejsou kameny“, bojuje proti všem novátorům, kteří překračují hranice stanovené neomylnou vědou. Mohu napsat některé detaily o způsobu jejich činnosti, protože jsem zažil setkání s nimi na vlastní kůži.

Ano, skeptici byli a zatím ještě jsou. A pořád si ještě o sobě myslí, jak je jejich hnutí pro vývoj poznání významné. Skutečná pravda si však vždy dříve nebo později najde cestu na světlo. Navzdory všem církevním inkvizicím i vědeckým skeptikům. Někteří ze skeptiků se ještě stihnou dožít ostudy za své směšné skeptické výroky během tohoto života. Řada vědních odvětví se však během života jednoho člověka příliš nemění. Takže případné omyly vyjdou na světlo až mnohem později po smrti autora. Výjimkou je například astronomie a mnohá její dílčí odvětví. I zde jsou vědci zásadoví a bojují za svoji pravdu. A tak se stává, že to, co je jeden rok „nezvratně prokázanou skutečností“, je za dalších pět let v klidu a tichosti nahrazeno „novými fakty“.

Náboženství i materialismus mají v sobě prvky ideologie

Už dříve jsem uvedl, že každé náboženství má v sobě prvky ideologie, to znamená, že jde o soustavu názorů a idejí, které vyjadřují představy a zájmy určitých skupin, tříd, institucí. A tyto názory jsou často více obhajobou dané instituce než popisem objektivní skutečnosti.

A co takhle materialismus? Jedná se o objektivní soustavu názorů, která popisuje svět takový, jaký skutečně je? Z předcházejícího výkladu je patrné, že i materialismus má mnohé prvky ideologie. Tedy přisluhování určitému světovému názoru, určité skupině, třídě. V tomto případě je to třída materialisticky smýšlejících osob, které si chrání své vědecké a společenské pozice, své dobře placené funkce, svoji vědeckou prestiž. Stejně jako právník, který vehementně obhajuje vraha a tvrdí, že je nevinen. A mnohokrát se mu také podaří soudce přesvědčit.

Vladimír Tomek v článku „Je věda komplexní?! (www.wmmagazin.cz, 23.8.2010) uvádí: „Ano, věda se chová podobně jako náboženství. Má svá vědecká dogmata, své velekněze fyziky, své světské mecenáše a také své kacíře. Pokud si dovolují napadat oficiální stanoviska „po zásluze“ je trestá. Ve vědě i v náboženství... Lidé spoléhají na všespasitelnost a nedotknutelnost vědy podobně jako na nedotknutelnost náboženských dogmat. Vrcholní představitelé jsou uctívání podobně. Obě strany přitom podléhají politickým a obchodním vlivům.“

Síla hlasu podložená výší společenské pozice, zastávanou funkcí a usnadněným přístupem ke sdělovacím prostředkům – to vše dokáže vytvořit veřejné mínění takové, jaké je žádáno. To však nic nezmění na tom, že čas vše ukáže. Jednou přijde nová věda, která bude uznávat a spojovat obě roviny života – hmotnou i duchovní. A bude uznávat i metody, které dnes materialistická věda tvrdě zavrhuje. Stane se tak navzdory odporu dnešních vědeckých skeptiků, kteří jsou si zatím jisti ve svých pozicích. Zemětřesení, které otřese samotnými základy vědy, se blíží.

„Tak jako čteme ve starém zákoně příběh o Izraelitech, kteří za trest 40 let nesměli vstoupit do zaslíbené země, dokud nevymřela celá generace rouhačů proti Bohu, tak podobně věda nevstoupí do zaslíbené země komplexního vědeckého poznání, dokud „nevymře“ generace vědců smýšlejících výhradně materialisticky. Až věda dospěje ke komplexnímu pohledu na přírodu a na vesmír, otevřou se jí řádově zcela nové obzory poznání, tentokrát k plnému prospěchu lidstva. Pak to už ale klasická věda nebude.“ (Vladimír Tomek)

Ne každý se nechá zastrašit nátlakem ideologie

Mnoho dnešních vědců se pokouší opustit náruč tradiční vědy a bádají i v „zakázaných“ oblastech. Není jich málo. Také konají evropské a světové konference. Jedna taková konference těch, co neuznávají Darwinovu evoluční teorii s názvem „Darwin a design: Výzva pro vědu 21. století“, se konala v  Kongresovém centru Praha 22.10.2005. Přinesla jistě řadu zajímavých názorů a faktů. Veřejnost se však o nich mnoho nedozvěděla. A komentář skeptiků k této akci? „Žádáme zastánce darwinismu z řad českých skeptiků, aby se této obskurní akce zúčastnili a vnesli do diskuse na tomto kongresu přesvědčivé argumenty a zdravý rozum. Prosíme, přihlašte se,… zaplatíme také za skeptické účastníky kongresu registrační poplatek.“ (Zpravodaj Sisyfos 2/2005)

Není ovšem dobré, když se takové akce konají pod hlavičkou náboženství nebo jsou podporovány církevními institucemi. Jedna ideologie je tak nahrazena druhou. Chceme-li vytvořit novou vědu, musí být naprosto nezávislá od jakýchkoliv mocenských institucí, jak jsem vysvětlil v první části 40A. Duchovní pozadí světa a soudobá věda. Takovou institucí je v některých státech především státní moc vytvářející prostředí materialismu a odvrhující vše, co souvisí s duchovním pozadím světa. A dále církevní moc opírající se o svoji deformovanou ideologii, o své pojetí duchovního pozadí světa, které se zásadně liší od skutečné pravdy. Ani jedna z těchto možností tak není ideální. Nová věda se musí vydat jinou cestou.

Další konference nazvaná 2. konference sjednocených teorií se konala v Budapešti 16. – 19.5.2008. Probírané tematické okruhy byly například následující: „Sjednocené přírodní vědy a teorie mysli a vědomí, Sjednocená teorie náboženství a vědy, Sjednocená teorie života a komplexní teorie lidské existence.“ I zde se logicky mluvilo o alternativách Darwinovy evoluční teorie.

Jaký byl původní záměr skeptického hnutí?

Co je to vlastně Český klub skeptiků Sisyfos, proč vznikl a jakým způsobem pracuje? Celosvětové skeptické hnutí vzniklo podle jejich slov jako reakce na vzestup iracionality ve společnosti. Tito bojovníci se veřejně angažují v boji za vědeckou pravdu, proti nevědeckému tmářství, proti všem pavědám a pseudovědám. I proti snahám, aby se tyto pavědy přiživovaly na financích pro vědu. Protože cítí svoji povinnost zachránit před těmito „pavědami“ svět. Využívají přitom své společenské prestiže, dosaženého posta­vení a usnadněného přístupu ke sdělovacím prostředkům. Televizní diskuse ukazují, že někteří z nich dokážou vystupovat s podobnou odhodla­ností a agresivitou, jako kdysi dávno církevní inkvizice.

Hnutí skeptiků samo sebe považuje za součást vědy. A skutečně pro svoji činnost používá prostory vědeckých institucí. Například ve dnech 7. – 9. září 2001 se konal pod záštitou Akademie věd v prostorách jejího sídla na Národní třídě 10. evropský kongres skeptiků, odpůrců všeho nevědeckého a duchovního.

Z jakých prostředků je dotováno hnutí skeptiků?

Skeptici určitě neplatí Akademii věd za pronájem takto používaných prostor, tak jak by to musel udělat kdokoliv jiný, kdyby tu chtěl pořádat své vlastní akce. Zneužívají tak peněz nás daňových poplatníků. Peněz, které mají plynout na fungování vědy a ne na provozování vlastních aktivit skeptiků.

 „Nejsme závislí pouze na příspěvcích. Jako vědeckou společnost nás podporuje státní rozpočet prostřednictvím zmíněné Rady vědeckých společností ČR (přispívá na vydávání Zpravodaje a na cestovné do zahraničí) a každoročně čerpáme prostředky Nadace pro třetí tisíciletí. Oběma těmto přispěvatelům jsme vděčni.“ (Zpravodaj Sisyfos 3+4/2006).

„Jsme vděčni Akademii věd, která nám poskytuje přednáškový sál, přispěla na zahraniční cestu a na vydávání Zpravodaje.“ (Zpravodaj Sisyfos 4/2007).

„Jelikož letošní V. světový kongres skeptiků se opět vrátil do Evropy (Itálie), mohli jsme díky finanční podpoře Rady pro zahraniční styky Akademie věd ČR na cestovné a díky dalším dotacím (Rada vědeckých společností, Nadace pro třetí tisíciletí) kongres opět obeslat.“ (Zpravodaj Sisyfos 4/2004).

Tyto citace jsou bez komentáře. Jasně prokazují, že skeptické hnutí skutečně nejen slovně, ale i finančně parazituje na vědě. A odebírá vědě prostředky, které pak musí chybět jinde. Všichni daňoví poplatníci tak přispívají, ať chtějí nebo ne, na provoz instituce, která je ostudou v našem oficiálním státním vědeckém prostředí.

V kontrastu k těmto informacím jsou následující informace: 21.7.2009 se odehrával veřejný protest stovek vědců proti krácení finančních prostředků pro Akademii věd ČR při přípravě nového rozpočtu na rok 2010. Z okna pověsili pomyslného vědce s transparentem „Vražda české vědy“. O měsíc později, 25.8.2009, se podobná akce odehrávala už za účasti 2000 osob pod heslem, „Pozor tunel, budoucnost vědy je ve hvězdách...“

Pavel Janoušek, ředitel Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR (AV ČR), v textu „Co to je a k čemu vůbec je věda čili stručný průvodce pro daňového poplatníka“ (www.zpravy.idnes.cz z 25.8.2009) se zamýšlí, co zkrácení dotací pro vědu způsobí: „Je tím však ohroženo jedno z klíčových vědeckých pracovišť, jak tvrdí jedni, nebo bude naopak konečně odstraněna ošklivá a nefunkční anomálie, jak argumentují druzí? A je plánovaná redukce, případně úplná anulace AV ČR vraždou české vědy, nebo naopak nezbytným a nutným krokem, který napomůže k dalším rozvoji výzkumu a vývoje?“

Pavel Janoušek dále uvádí: „Skutečnou podstatou každé z věd jako tvůrčího poznávání je však schopnost vědce opustit konvenční způsoby uvažování a vstoupit do prostoru nejistoty. Balancovat na samé hranici možného a formulovat otázky, na něž odpovědi nejsou známy předem.“ A to je přesně ta oblast, proti které skeptici dotovaní prostředky pro vědu tvrdě bojují. V komentářích k protestním akcím vědců zazněly i další hlasy: Například, že stále ještě trvá přežitek z minulosti – dávat všem stejně bez ohledu na skutečné vědecké výsledky.

Aby nevznikla mýlka - nejsem proti vědě. Jsem však proti tomu, aby samotná věda ze svých prostředků dotovala a podporovala instituce a struktury, které k rozvoji vědy nepřispívají. A které jsou naopak ostudou vědy tím, že záměrně likvidují jakoukoliv novátorskou činnost. Kdyby si česká věda v tomto směru udělala pořádek v tom, co všechno ze státem získaných prostředků financuje a na jaké aktivity a dílčí instituce vlastně přispívá, byl by to krok vpřed. Krok, který by určitě vědě v podmínkách ztíženého financování prospěl.

Jakým způsobem skeptici sbírají informace

Podívejme se trochu podrobněji na metody, které skeptici používají. Tvrdí sice, že obhajují vědu, jejich metody jsou však nečestné, vulgární a navíc nevědecké. Fakta, popis konkrétních situací z jejich chování i citace jejich vlastních výroků doloží, že jejich činnost nemá mnohdy se skutečnou pravdou vůbec nic společného. I já s nimi mám své zkušenosti.

Dva ze zástupců tohoto hnutí, jejichž identitu jsem v té době neznal, navštívili inkognito dne 23. 10. 2006 jednu z mých přednášek v Kulturním domě Vltavská v Praze. Na tom by ovšem nebylo nic divného, byla to přece veřejná přednáška. Když byl na jiné mé přednášce tehdy již bývalý předseda Akademie věd ČR profesor Z., nijak neskrýval svoji totožnost a po skončení přednášky položil řadu otázek. Zcela jinak se však chovali zástupci skeptiků, považující se za „Mluvčí světové vědy“.

Shodou okolností jsem si na ten den připravil základní shrnutí týkající se duchovního pozadí světa. Totéž, co bylo napsáno v úvodním článku celé této série 1. Co je to duchovní rovina života a světa. Nemluvil jsem tedy o reinkarnaci, o léčení energiemi, o neplatnosti Darwinovy teorie a dalších tématech, která jsou solí v očích skeptiků. Jednalo se jen o názorné vysvětlení toho, co je to duchovní rovina života a světa. O názornou ukázku na více příkladech, že duchovní rovina je běžnou součástí našeho světa. Příklad darované růže jako činu, který může mít celou řadu odlišných duchovních pozadí. V jehož pozadí stojí různé motivy toho člověka, který růži daroval. Z mého pohledu bych řekl, že toto bylo to nejjednodušší, co by každý člověk, a dokonce i skeptik mohl otevřeně přijmout (Když první článek této série 1. Co je to duchovní rovina života a světa, který byl vlastně přeneseným a upraveným textem právě části této přednášky, vyšel na www.osud.cz , vzbudilo to mezi čtenáři Osudu, což jsou ve většině případů duchovně probuzení lidé, velký ohlas a vysoce pozitivní reakce).

Tehdy bylo pro mne přinejmenším neobvyklé, že jedna z návštěvnic mé přednášky mne začala během přednášky v uzavřeném malém sále fotografovat. Jednou, podruhé, potřetí, další a další nepříjemné záblesky jejího fotoaparátu z bezprostřední blízkosti. Když už to bylo poněkolikáté, další lidé se již začali ošívat a jasně jsem vnímal narušení celé akce. Přerušil jsem proto přednášku a zeptal se, proč a pro jaké účely mne fotografuje a takto ruší průběh přednášky. A zda by nebylo z její strany vhodné a slušné vysvětlit předem, za jakým účelem bude chtít fotografovat a zeptat se, jestli s tím budu souhlasit. Bez jediného náznaku omluvy se začala vymlouvat smyšlenými povídačkami, že potřebuje fotografie pro svoji nemocnou babičku, která na přednášku nemohla přijít.

V polovině přednášky pak tato paní i se svým kolegou znechuceně odešli a zanechali za sebou velmi nepříznivé energetické pocity vnímavých lidí, kteří seděli v jejich bezprostřední blízkosti.

O tři roky později jsem na internetu zjistil, že tito dva návštěvníci byli členové klubu skeptiků, Věra Nosková a Zdeněk Jonák. A že moji fotografii použili bez mého souhlasu ve Zpravodaji Českého klubu skeptiků Sisyfos, který je volně šířen na Internetu. To je ovšem pro jakýkoliv tisk bulvárního typu naprosto běžné, že?

A jejich vlastní komentář téže situace na mé přednášce? „Uplynula hodina a cítím, jako téměř vždy v takových situacích, že víc rozbředlosti už nesnesu. Přednášejícího jsem si několikrát vyfotografovala, nahrála jeho řeč na diktafon. Chystali jsme se s kolegou Zdeňkem Jonákem k odchodu. Náhle mne přednášející oslovil, zeptal se, proč ho fotím. Malinko jsem ho odbyla, se sběrem materiálu pro skeptický Zpravodaj jsem se nepochlubila… Odcházím a lidé konečně ožili, slyším za sebou výkřiky: je to špion! Špeh!

Aby to nakonec doložila závěrečnými slovy: „Dochází mi ale, jak jsou ti lidé nejistí, nedůvěřiví, zranitelní, paranoidní. Je mi jich nějak líto. Začínám si vyčítat, že jsem na jejich akci šla. Byť byla inzerovaná jako přednáška pro veřejnost, byl to jejich svět, ve kterém si připadají mocnější a vznešenější, zároveň ale asi cítí, že okolí by jejich pocit neakceptovalo. Tentýž večer vysílala Česká televize v podstatě stejné bláboly…“

Vybírám z jejich podrobného hodnocení, které sami označili jedovatým nadpisem „Skeptické bodliny“: „Přednášející chrlil slovní vatu, jakoby chtěl především zaplácnout čas… Češtinu měl odpudivou, nabubřelý a přitom primitivní slovník… Vybrala jsem ze své nahrávky několik pasáží, které ilustrují nejen tuto přednášku, ale desítky a stovky podobných promluv esoterických mudrců. Řeč byla natolik rozbředlá, že bylo vlastně jedno, které věty ze záznamu vyberu…“

Citace mých vlastních slov, jejichž skutečný smysl zjevně nepochopili, doplnili řadou vlastních rozumových vývodů útočné, provokativní povahy. Ano, přesně takto píše jedinec ovládaný jednostrannými předsudky o věcech, kterým vůbec nerozumí, a které přesahují rámec jeho chápání. Z toho jasně vyplývá, že skeptici ani tento pokus o jednoduché a názorné přiblížení existence duchovního pozadí světa svým rozumem nepochopili a nepřijali. Jenom to potvrzuje skutečnost, že pokud člověk není na určitou rovinu pravdy vnitřně naladěn, jakékoliv informace o této rovině není schopen přijmout.

Praktiky skeptiků z dílny bulvárního tisku?

O čem svědčí podobný přístup skeptiků? O nečestnosti, zaujatosti, neupřímnosti takových „zachránců vědy“. O jejich potřebě prosadit svůj názor za každou cenu, „shodit“ protivníka i za použití neférových prostředků - kamuflování, zakrývání svých pravých úmyslů. Hlavně za každou cenu pomluvit, zesměšnit, znevážit cokoliv, co vybočuje z roviny ideologie jejich vědy. Přesně toto jsou přece praktiky bulvárního tisku. Vysmívat se, hledat senzace, pomlouvat, neoprávněně fotografovat.

Samozřejmě, nejsem jediný, na koho si troufli. Dokázali zesměšnit, zkritizovat a obdařit svými bludnými balvany třeba i po celém světě známého švýcarského badatele Ericha von Dänikena poté, co na svém přednáškovém turné navštívil i Prahu. Člověka, který napsal desítky knih o jevech, které věda nedokáže vysvětlit a před kterými zavírá oči. Vysmívají se všem badatelům, kteří zkoumají záhadné jevy a vědou nevysvětlitelné skutečnosti, slovy: „To, že vyřčené věty záhadologů jsou s prominutím hovadiny, ví člověk jen znalejší oboru, což zpravidla bývá vědec“ (viz Oldřich Klimánek, Detektor na ČT: zrušeno. Problém je ale jinde, Zpravodaj Sisyfa, 1. 4. 2008). 

Dnešní „vědecké“ skeptické výroky

V tom samém příspěvku napadají prokázanou existenci geopatogenních zón a jejich škodlivý vliv na lidský organismus:

„...lidé budou pořád žít ve svých malinkých a omezených světech se středověkými názory, budou papouškovat mučedníky pavědce, ...zaplatí podvodníky, kteří jim za peníz proměří geopatogenní zóny…“.

V naší zemi svými pomluvami a skeptickými kameny oblažili prakticky všechny lékaře, kteří zde založili centra alternativní léčby, podobná těm, která už po léta existují v západních zemích. Zesměšňují alternativní vědu v Rakousku. Vysmívají se proutkařství a práci s kyvadlem, jejichž fungování již bylo před desítkami let vědou oficiálně prověřeno a potvrzeno. Zesměšňují tisíce let fungující alternativní metody, jak pomoci lidskému organismu. Uvedu několik příkladů.

V dnešní době již každý, kdo se zajímá o své zdraví, ví, že s jídlem i dýcháním dostáváme do těla škodlivé látky – zbytky hnojiv, pesticidů, toxiny z průmyslového zpracování, exhalace. Víme, že neprovádíme-li účinnou očistu neboli detoxikaci našeho organismu od těchto látek, za čas se to negativně projeví na našem zdraví. Jen skeptici a jejich zahraniční podporovatelé však dokážou tvrdit (Zpravodaj Sisyfa, 16. 3. 2009): „Detoxikace jako metoda alternativní medicíny, je založena na mylných představách... Neexistuje žádný důkaz o účinnosti jakékoliv detoxikační metody... Jedinou substancí, kterou lze z pacienta extrahovat, jsou peníze.“

Nejsem zastáncem detoxikační metody MUDr. Josefa Jonáše, který založil desítky detoxikačních center, a především jehož činnost skeptici kritizovali. Sám však propaguji dvě oblasti vedoucí k přirozené detoxikaci – péči o optimální fungování čaker každodenním cvičením pěti Tibeťanů a postupný přechod k optimální zdravé výživě. Obojí vyvolává přirozené čištění těla hmotného i těla duchovního od špatných či stagnujících energií i nevhodných hmotných příměsí. Obecné tvrzení skeptiků proti jakékoliv detoxikační metodě je přinejmenším směšné a odporuje dokonce i mnohým poznatkům klasických věd – medicíny a vědy o výživě.

O čakrách, rotujících energetických vírech, které nasávají do lidského těla potřebné bioenergie z okolí, již bylo mnoho popsáno, vysvětleno, nakresleno, viz např. Barbara Ann Brennan (Ruce světla). Řada lidí dokáže čakry vnímat, diagnostikovat a případně i léčit. Skeptici ovšem tvrdí: „Opírá se o čínskou medicínu a princip pěti elementů, které jsou stejně jako další z jeho rekvizit – čakry – čirou fantazií.“ (Zpravodaj Sisyfa, 16.3.2009). Nebo: „...léčitel, který se odvolává na neexistující čakry nebo jiné vymyšlené fantazijní principy.“ (Zpravodaj Sisyfa, 6. 4. 2009)

O léčení člověka bioenergií, které si jen málokdo dnes dovolí zcela zpochybnit a odmítnout, skeptici v tomtéž příspěvku uvádějí: „Přímá rizika léčby... pouštěním energie do těla jsou nulová, protože se... nepouští do něj nic.“

Až příliš tyto výroky současných skeptiků připomínají podobné výroky z minulosti, které jsem uvedl na počátku tohoto článku a jejichž nesmyslnost už byla dávno prokázána.

Léčí medicína příčiny nebo pouze symptomy?

Další příklady. Ten, kdo se blíže zajímá o léčbu nemocí, dnes ví, že právě medicína léčí ve většině případů příznaky nemocí a nikoliv jejich pravé příčiny. Právě klasická medicína používá formulace typu – léčba zvýšené teploty, lék na bolesti kloubů, léčba bolesti hlavy, lék proti nevolnosti (příklad katastrofálních následků používání léku Contergat proti ranní nevolnosti v těhotenství je uveden v článku 23. Optimální stravování z pohledu bioenergií II.

Zatímco alternativní metody léčby hledají cesty, jak se dostat blíže ke skutečným příčinám nemocí. Řeší nerovnováhy mezi orgány, poškozené nebo zcela nefunkční čakry, ucpané energetické dráhy, nedostatečné proudění bioenergie tělem, narušené éterické matrice orgánů. Zabývají se i odbouráváním psychických bloků a traumat. Teprve praxe s pojmy reinkarnace a karmické čištění však umožňuje dospět až k těm nejhlubším kořenům problémů. Těmi jsou vadné postoje, myšlenky a činy z minulosti, které jsou uloženy v karmických vrstvách, a které člověk ještě nedokázal překonat - viz články tématu 39 o karmě - 39A. Karma jako duchovní a etický princip a další.

Takže na počátku jsou vadné postoje, myšlenky a činy obsažené v karmických vrstvách z minulosti, které člověk ještě nedokázal pochopit, zpracovat a překonat. Jejich důsledkem jsou energetické nerovnováhy, ucpané energetické dráhy, poškozené či nefunkční čakry v těle člověka, nerovnováhy v psychice. A konečným projevem jsou: fyzická nevolnost, psychická nepohoda, bolesti hlavy, vychýlený či špatně fungující orgán. A co z toho řeší tradiční medicína? Přece až ty úplně poslední symptomy ve sledu příčin a následků. Jednoznačně to potvrzuje i samotná terminologie, kterou klasická medicína používá.

Skeptici jsou ovšem schopni napsat pravý opak, když tvrdí (viz tamtéž): „Tvrzení zastánců alternativní medicíny, že alternativní medicína léčí příčinu nemocí, kdežto vědecká medicína jen jejich příznaky, je lživé. Platí pravý opak. A tvrzení o celostním, holistickém přístupu je evidentně jen líbivým matoucím slovem.“

Je přece jednoduché obrátit význam slov. Papír to snese. Skeptici tak často tvrdí pravý opak toho, co bylo prokázáno. A věří tomu. A jsou přesvědčeni, že mají důkazy. I když jejich jediným důkazem je vlastní rozumový názor. Názor, který hodnotí, zda něco odporuje nebo neodporuje skeptickému rozumu. Jak uvádí Viktor Farkas (Skryté skutečnosti, str. 24): „Jediný cíl má představovat poznání, ať už přijde odkudkoliv. Důležité je pouze neztotožňovat fantastično s absurdnem... Nikdo není povolán, aby kategorizoval manifestace reality jako věrohodné nebo nevěrohodné. Jsou tu pouze kategorie PRAVDA a NEPRAVDA. A pravda je často něčím exotickým, a ne vždy odpovídá zdravému rozumu... To, co je dnes protismyslné, může být zítra základem revolučního obrazu světa... Každopádně by se měl… vědec vyhnout tomu, aby esoterické fenomény, jevy a učení předem zavrhoval.“

Takhle se přece neprojevuje zdravý rozum

Skeptici o sobě tvrdí, že reprezentují zdravý rozum a vědu. Zřejmě ale nesledují současný vývoj vědy. Jinak by totiž věděli, že současné vědecké poznatky se čím dál více přibližují některým skutečnostem známým již po tisíce let v duchovních naukách. Věda tak postupně získává čím dál větší duchovní a mystický nádech. Tyto objevy podrobněji popíšu v dalším pokračování 40F. Startuje celosvětová věda k novým břehům?

Doložená fakta naznačují, že výroky skeptiků jsou velmi suverénní a sebejisté, zároveň však také často zcela neobjektivní a dokonce i nevědecké. Jejich výroky odporují zkušenostem a vlastnímu vnímání miliónů lidí po celém světě a někdy také nejnovějším výsledkům vědy. Mnohé z jejich výroků nejsou podloženy žádnými důkazy. Naopak jsou schopni s naprostou razancí tvrdit i pravý opak toho, co bylo v minulosti vědecky prokázáno. Osobní názory a rozumové úvahy skeptiků lze označit mnohými přívlastky – vědecky překonané, nepravdivé, ale také výsměšné, nenávistné, tendenční apod. Slova pravdivé a vědecké však v tomto výčtu budou chybět.

Mýlit se je však lidské. Ale když už se člověk mýlí, měl by si přitom alespoň zachovat základní slušnost. Základní slušnost by si člověk měl udržet, i když si myslí, že se nemýlí. To však skeptici zjevně nedokážou. A proto jsou a zůstanou jen vředem přiživujícím se na světové vědě, jejích tradicích a jejích penězích. Vředem, který se hlásí k vědě a je také z peněz na vědu dotován, ale přitom produkuje výsměšné, nenávistné, útočné myšlenky. A po každém, kdo se odchýlí od jimi stanovených rozumových bariér, vystřelují své agresivní „skeptické bodliny“.

Ne v každé zemi kvete skeptikům štěstí

„V Belgii a Holandsku jsou někteří členové skeptických organizací žalováni za kritiku homeopatů, léčitelů i antroposofie. Pokuty udělené soudem jsou pro tyto skeptiky či jejich společnosti likvidační!“ (Zpravodaj Sisyfos 4/2007).

Postoj dalších zemí k alternativní medicíně není tak jednoznačně zabedněný jako u nás, jak dokládá následující citace:

„Jak rychle a jak hluboko zapouští kořeny do německého zdravotnictví homeopatie a antroposofie, a jak marné jsou zřejmě snahy zastavit šíření pseudovědy. Situace je stejná nebo ještě horší než u nás.“ (Zpravodaj Sisyfos 2/2007).

„Podobně jako homeopatie je v Německu některými pojišťovnami placena i EAV (Elektroakupunktura dle Volla)“ (Zpravodaj Sisyfos 2/2007)

Jak vypadá snaha o objektivní poznávání světa u skeptiků?

Cituji ze „Stručného výkladového slovníku českých skeptiků“, jehož autorem je Jiří Heřt:

„Představa o čakrách patří do indické filosofie a nemá žádnou oporu v biologických poznatcích. Nic takového jako čakry v těle neexistuje. Veškeré léčitelské metody, odvolávající se na čakry, jsou pouhým šarlatánstvím.

Homeopatie je absurdní výmysl, který dnes nemá žádné opodstatnění. Je založena na principech, které jsou v příkrém rozporu s tzv. přírodními zákony i vědeckými poznatky… Lékařské odborné organizace homeopatii považují za disciplínu pseudovědeckou…“

Duchovní svět leží mimo oblast vědy, jde jen o záležitost víry. Totéž platí i pro pojmy duchovní energie a síla… Jde o energii nehmotnou, neexistující, která nemůže ovlivňovat hmotu, aniž by se porušily přírodní zákony… Všechny efekty, které jsou těmto silám přispívány, jsou iluzorní…

Astrál – jde o vymyšlenou konstrukci, která má vysvětlit nejrůznější záhadné, mimosmyslové fenomény.“

Aura – snímky, které jsou za obraz aury vydávány, jsou výsledkem fotomontáže… Diagnostika a terapie pomocí aury je čirý podvod, šarlatánství.

Akupunktura je typickou specificky neúčinnou metodou alternativní medicíny. Její filosofické principy mají duchovní povahu, nejsou ověřitelné a jsou v rozporu s moderní vědou. Existence meridiánů ani aktivních bodů nebyla objektivně potvrzena a odporuje biologickým poznatkům a zákonitostem. Diagnostické metody jsou neúčinné a neúplné.

Akaša – poznatky čerpané z Kroniky Akaša jsou subjektivními fantaziemi a mystifikacemi.

Channeling – je především výnosnou živností pro šarlatány… Žádné duchovní bytosti ani duchovní svět nebyly objektivně prokázány, právě tak možnost kontaktu s duchy.

Karma – ze skeptického hlediska nic takového jako karma neexistuje, protože smrt člověka i každého tvora je definitivní.

Virgule, proutkaření – možnost určit pomocí proutku místo výskytu vody nebo čehokoli jiného lze s jistotou odmítnout.“

I na lékařských fakultách se zabývají alternativními přístupy

K tomuto přehledu vybraných „pavěd a nesmyslů z pohledu skeptiků“ dodávám následující fakta:

Ve školním roce 2010/11 je předmět „Technologie homeopatických přípravků“ součástí magisterského studia studijního oboru „farmacie“ Farmaceutické fakulty University Karlovy v Hradci Králové, ve skupině „povinně volitelných předmětů – skupina 3“.

V Praze na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy běží ve školním roce 2010/11 již 19. ročník dvousemestrálního kursu „Akupunktura 1, 2“ pro posluchače 5. a 6. ročníku, který si mohou zvolit jako volitelný v rámci bodového kreditního systému.

V Oběžníku č. 1/00-01 Lékařské fakulty v Hradci Králové, který byl na internetu k dispozici ještě v roce 2009, byla uvedena následující informace: Doc. MUDr. F. P., CSc., zástupce vedoucího neurologické kliniky, obdržel na 9. světovém kongresu lékařské akupunktury a přidružených technik v květnu 2000 ve Vídni diplom za vzdělávací aktivity na mezinárodní úrovni… byl též zvolen do užšího vedení mezinárodní společnosti pro akupunkturu (ICMART)“.

To vše svědčí o tom, že i lékařská obec se o metody alternativního přístupu zajímá. Nesmlouvavý tlak skeptiků však mnohdy vykoná své a takové předměty mohou postupně z výuky vysokých škol zmizet, když se změní vedení školy. Podobně jako zmizel z televizního vysílání ČT1 nátlakem skeptiků pořad Detektor.

Scestná logika skeptiků

Nepochybuji o tom, že mnoho vědců skeptiků vykonalo i velký kus práce ve skutečné vědě. A prokázali tak svoji vědeckou tvořivost, invenci. Jejich logika, tak jak ji ovšem používají ve skeptickém smyslu, je naprosto scestná: Jejich základní logická úvaha je: „Věda to nedokáže rozpoznat a z toho jednoznačně vyplývá, že to neexistuje.“ Taková úvaha však nemá se vztahem příčiny a následku nic společného.

To, že slepý člověk nevidí svět zrakem, také přece neznamená, že tento svět neexistuje. Zdokonalily se mu jiné smysly, kterými tento svět vnímá a poznává. Stejně tak mají mnozí lidé probuzeno duchovní vnímání, které jasně registruje a rozeznává nehmotné duchovní jevy. Jen skeptičtí vědci ovšem křičí: Nevidím, neslyším, nemohl jsem to ničím změřit – to je jasný důkaz toho, že to neexistuje. A z pohledu této „logiky“ zametají informace o nepohodlných jevech pod stůl, protože v rozšiřování takových informací vidí spiknutí šarlatánů a tmářů proti vědě. Místo aby se snažili pro takové jevy, které vnímá mnoho lidí, najít rozumné vysvětlení.

Tito skeptičtí vědci se tak vlastně postavili do pozice člověka s omezeným vnímáním, který svým zúženým zrakem vnímá pouze jednu část světa, tu hmotnou a vědecky změřitelnou. Zatímco tu druhou, rozsáhlejší, větší, prioritní, nevidí a ani ji nechce vidět a dokonce o ní ani nechce nic slyšet. Jakoby jej to uráželo, dráždilo a provokovalo, když se o čemkoliv duchovním mluví nebo píše.

Je to opovážlivost jen tak lehce smést se stolu zkušenosti milionů lidí po celém světě, kteří duchovní pozadí světa jasně vnímají, se slovy „podle vědy to neexistuje“. Kde věda vzala právo povýšit se na nejvyššího cenzora rozšiřované pravdy? Tím spíše, že naše zkušenosti naznačují, že to, co věda jednoho dne prohlásí za nevyvratitelný fakt, po několika letech nahradí úplně jinou teorií, stejně nespornou a nevyvratitelnou. Která je však s tím předchozím ve zjevném rozporu (což se v případě astronomie i jiných vědních oborů opravdu stává).

Je činnost skeptiků jen neškodnou záležitostí?

Následující citace není pouhým názorem. Zde už jde o návod, jak šikanovat člověka, jak znemožňovat činnost člověku, který zastává jiný názor na fungování světa než skeptici:

„Snažit se o to, aby byl na představitele pseudověd, okultismu, alternativní medicíny atd. vyvíjen morální, propagandistický či právní tlak, který by je nutil k omezování jejich činnosti.“ (Provolání k členům brněnské pobočky Sisyfa, www.osud.cz ze 7.6.2001).

Sami skeptici uvádějí jako jednu z doporučených základních knih Z. Kukal, J. Malina: Soumrak kouzelníků. Vít Ondryhal (Věda versus kacíři, www.wmmagazin.cz, 9.3.2009) o tom píše: „Právě na toto kultovní dílo... se dodnes různí skeptikové odvolávají jako na zásadní příručku pro boj s pseudovědami... Oba autoři v ní vystupují neobyčejně suverénně – jako neomylní zástupci „té pravé vědy“ a obhájci jediné pravdy – té své. A mají v tom silnou oporu.“

Jak ve svém článku podrobně rozvádí Vít Ondryhal, vývody těchto pánů budí mnohdy pousmání. Cituji dále z tohoto článku, protože jsem zmíněnou knihu nečetl a ani ji číst nebudu. Jejich následující věta, to už je hotový přelom v logickém vědeckém myšlení: „Autoři přiznávají, že se mohou mýlit, protože jednotlivec se mýlí, ale věda jako celek se nikdy nemýlí.“ (str.190). Toto se už opravdu podobá náboženství, ve kterém byla na samotný nedotknutelný vrchol umístěna věda, které tito inkvizitoři dodali skutečně „božské vlastnosti“ – dokonalá, všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomná, nesmrtelná a věčná.

Vít Ondryhal: „Celá kniha by tak pro normálně uvažujícího člověka mohla být jedna velká legrace – nebýt ovšem jednoho malého odstavce na straně 186. Cituji začátek kapitoly s názvem Věda a kacíři:

„Ten, kdo veřejně vystupuje proti náboženským dogmatům, je kacíř. Kdo vystupuje proti uznávaným vědeckým učením, je vlastně také kacíř. Co udělá silná náboženská moc s kacířem? Pokud neodvolá, upálí ho na hranici. Co udělá s kacířem silná vědecká moc?? Dokud se kacíř živí vědou, může být vyhozen z místa, pak nemá přístup k literatuře, k vědeckému materiálu a hlavně do laboratoří, observatoří, na pokusná pole, do výpočetních center...“

Po této zpovědi je snad pochopitelné, proč je postoj dnešních oficiálních vědců k problematice UFO, paleoastronautiky (pozn.: Däniken), léčitelství aj. tak odmítavý... Nikdo se alternativních věd neodváží dotknout ani gumovou rukavicí, když ví, jak snadno se stát terčem obdobných čističů, jako jsou třeba Kukal a Malina, kteří nám poskytli krátký náhled do běžných inkvizičních praktik.“

A co je to za pány, kteří si dovolují takto psát? Ještě v roce 2002 byl pan Zdeněk Kukal členem Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj. Byl tedy jedním z těch, jejichž hlas má váhu při rozdělování peněz ze státního rozpočtu na podporu vědeckých programů v oblasti vědeckého výzkumu a vývoje. Jedním z těch, kteří píšou posudky na navrhované programy a rozdělují finanční granty na podporu těch programů, které byly vybrány. Kruh se tedy uzavřel. Tito a další podobní lidé skeptického zaměření ještě nedávno řídili vědu u nás a možná ji řídí a výrazně ovlivňují dodnes. Nemůžeme se proto divit, že věda finančně podporuje hnutí skeptiků, a že je v oficiálním postoji vůči duchovní rovině života tam, kde dnes je.

Co dále se skeptiky?

Jan Pavlík („Sisyfovská práce aneb můžeme brát vážně příznivce Klubu skeptiků“, 11.7.2001, www.osud.cz) píše: „Kdyby tito skeptikové měli odvahu přečíst si nějaké alternativní vědecké práce, stejně by nic nepochopili, protože pochopit nechtějí. Pro vývoj vědy v 21. století jsou tedy nepoužitelní a stejně brzy vymřou... Neuvědomují si dokonce, že zatímco se snaží prohlásit za blbce všechny pseudovědce, jsou tím i oním oni sami. Aspoň v očích nepředpojatých jedinců, kteří měli to štěstí (a snahu) postoupit aspoň na prvý stupínek opravdového duchovního poznání... Sisyfovci nás svými prohlášeními nepřinutí ke změně našich názorů, protože my víme své. Je zcela zbytečné, snažit se je přesvědčovat o naší pravdě, protože oni jsou nezvratně přesvědčeni o své pravdě. Změna může nastat pouze pochopením a jednou všichni pochopí nepochopitelné. V okamžiku své smrti...“

Bojovat se skeptiky nemá význam. Je to jejich život a jejich cesta, kterou si svobodně vybrali. Je však načase začít se bránit kdykoliv, budou-li chtít škodit vědě a nám všem. Třeba zveřejňováním jiných pohledů na vědu a její úlohu ve světě, jak to dělá časopis WM magazín, nebo webové stránky www.osud.cz , nebo i tento článek, který právě čtete. Také zveřejňováním skutečností o zneužívání peněz nás daňových poplatníků určených pro skutečnou vědu.

Zatím se skeptikům daří z výše svých společenských pozic zakazovat nebo alespoň výrazně omezovat jakékoliv alternativní pohledy na svět, jako se to stalo při zrušení dalšího vysílání sledovaného pořadu Detektor právě po zákroku skeptiků. Ale i to jednoho dne skončí.

Skeptici se zabarikádovali proti skutečné pravdě o světě

Na závěr připomínám slova uvedená v předchozím článku 40A. Je věda skutečně nástrojem vyššího poznání?: Existuje mnoho „pravd“ v tomto světě. Každá z nich má určitou vypovídací hodnotu, určitou úroveň pravdivosti.

Při posuzování úrovně pravdy dané teorie, učení, jednotlivého sdělení bychom měli být důslední v následujícím smyslu: Čím věrněji daná slova popisují fungování okolní reality, tím vyšší úroveň pravdy představují. To ovšem znamená, že když věda v podání skeptiků není schopna vysvětlit a zdůvodnit řadu hmotných i nehmotných jevů, se kterými se běžně v tomto světě setkáváme, nemůže představovat dostatečně pravdivý popis světa. Mnozí z nás, kteří s pomocí svého rozšířeného vnímání dokážou tyto jevy rozpoznat a vysvětlit, se proto nutně dotýkají vyšší úrovně pravdy.

Lze najít nějaké objektivní měřítko pro ohodnocení úrovně pravdy? Na těchto stránkách vysvětlujeme, že objektivním posouzením úrovně pravdy je měřítko frekvence bioenergie, která takovou „pravdu“ doprovází, vyjadřuje. Která z dané teorie, učení i jednotlivé myšlenky vyzařuje. Z tohoto pohledu se vše zdá být jednoduché. Stačilo by naučit se vnímat bioenergii, její druh, frekvenci a tím i úroveň její čistoty, a máme vyhráno. Nebo umět navazovat spojení s Přírodou, která umožní posoudit úroveň pravdivosti jakéhokoliv sdělení, teorie, metody.

Jak samotný pojem bioenergie, tak i možnosti duchovní komunikace, jsou však pro skeptiky pouhými fantazijními smyšlenými pojmy. Takže skeptik skutečnou pravdu o fungování tohoto světa poznat nemůže, protože se před ní dokonale zabarikádoval.

 

© Jiří Novák, únor 2011

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 219