Jiří Novák                                                                          Vloženo 17.12.2011

47C. Rozdíly v pojmech astrální duch a Vnitřní duchovní Já

                                                                                             

_____________________________________________________

Ve smyslu Staré cesty byl astrální duch skutečným středem bytosti člověka. Při sestupu do nižších světů tento duch zůstával uprostřed v jádru bytosti a pouze se obaloval dalšími obaly, vrstvami. Pro člověka 2. typu má astrální duch jiný význam. Jsou dva zásadní rozdíly mezi astrálním duchem a Vnitřním Já - jednak z pohledu energií, ze kterých se skládají a dále z pohledu celkového zařazení člověka v tomto světě. Kde se obvykle nachází Vnitřní duchovní Já a jaké jsou jeho úkoly? Mají všichni lidé Vnitřní duchovní Já? Je správné, když jsou ve Vnitřním centru ještě jiné bytosti? Záchranou silně karmicky zatíženého člověka je zdravý životní styl. Proč je nezbytná důsledná soustavnost a jednoznačnost na cestě vzestupu? Souboj dvou Vnitřních Já člověka. Tři stupně vnitřního ovládnutí člověka. Jaký směr vývoje posiluje symbol umučeného, ukřižovaného člověka?

__________________________________________________________

Dostávám řadu otázek na téma Vnitřního duchovního Já

Tento text jsem do tématu 47 o nepříznivých vlivech Staré duchovní cesty vložil z toho důvodu, abych konečně odpověděl na řadu dřívějších následujících otázek týkajících se astrálního ducha a Vnitřního duchovního Já, což jsou pojmy, které ve svých článcích pravidelně využívám:

Jaké jsou rozdíly v pojmech astrální duch (zkráceně duch) a Vnitřní duchovní Já (zkráceně Vnitřní Já) z pohledu Nové duchovní cesty? Jak se liší původní pojetí astrálního ducha ve smyslu Staré cesty s tímto novým pojetím, které odráží realitu nového vývoje na planetě Zemi? Co to vlastně je Vnitřní Já, kde sídlí a jaké jsou jeho úkoly? Co má dělat Vnitřní Já na cestě světelného vzestupu a co naopak dělat nemá?

Význam pojmu duch ve smyslu Staré duchovní cesty

Spojené Síly Světla, prosím o radu, jak mám čtenářům vysvětlit rozdíly mezi pojmy astrální duch a Vnitřní duchovní Já na NDC. Děkuji. (Duchovní komunikace z 12.12.2011)

 

Příroda: „Pojem astrální duch (nebo zkráceně duch) je jedním ze základních termínů Staré duchovní cesty. Za ducha je považován duchovní základ bytosti člověka. Ta část bytosti, která se zachovává při jakémkoliv typu přechodu z jednoho světa do druhého, z jedné duchovní roviny do jiné, z jednoho hmotného života do dalšího. Je to tedy ta „odhmotněná“ forma bytosti, ve které člověk na naší Planetě vstupuje do procesu reinkarnace, nového zrození.

Ve smyslu Staré cesty byl duch skutečným středem bytosti člověka, ve kterém se zachovávala jeho původní čistota. Tato teorie však zapomínala, že každé zrození v jakékoliv úrovni, tedy i v hrubé hmotě, zpětně ducha ovlivňuje. Je bláhovostí domnívat se, že zatímco člověk ve hmotě kradl, podváděl nebo dokonce zabíjel, že jeho duch si dokázal stále zachovat původní čistotu, v rámci které byl kdysi stvořen. A že je třeba pouze karmicky rozvázat nepříznivou energii, kterou svými činy vytvořil, a která se nachází vně jeho bytosti. Magie sice dokázala takto vytvořenou karmickou energii od člověka oddělit, odložit, skrýt. I pro člověka 1. typu však platilo, že jakýkoliv neetický čin se promítnul do jeho ducha a harmonie tohoto ducha tak přiměřeně poklesla. A tomu už magie zabránit nedokázala.

Výjimečnost ducha u člověka 1. typu spočívala v tom, že při sestupu do nižších světů tento duch zůstával uprostřed v jádru bytosti a pouze se obaloval dalšími obaly, vrstvami, jejichž prostřednictvím se energie bytosti přizpůsobovala novému prostředí jeho následného života. Tak vypadalo schéma bytosti člověka 1. typu. A proto také byl pobyt člověka 1. typu ve hmotě považován za přechodnou existenci, kterou musí člověk z určitých důvodů projít, aby se poté navrátil do své původní čisté formy ryzího ducha.

Tyto teorie však nedokázaly pravdivě a především dostatečně logicky a bezesporně vysvětlit, proč člověk vůbec do hmoty sestupuje. Proč se nejdříve zhmotní, aby se poté odhmotnil a vrátil se tam, odkud vzešel. Není dostatečně vysvětlen smysl takového počínání. A má-li jít o určitou formu očisty, pak zde chybí jasné zdůvodnění, proč se má ve hmotě čistit, když přece původně do hmoty sestoupil z čisté sféry ducha. Je to prezentováno, jako kdyby čistý sestoupil do hmoty, zde se nejprve zašpinil, aby se následně zase dokázal očistit a navrátil se zpět do čisté sféry ducha. Ale proč by to vše mělo právě takto proběhnout? Jaký by to mělo mít důvod? Proč toto kolečko musí udělat, když se nakonec stejně vrátí tam, odkud přišel, a do stavu, ze kterého vzešel? Proč nezůstal nahoře v tom údajně „dokonalém“ světě rovnou? Nic z toho nedokázala Stará cesta jasně, jednoznačně a dostatečně přesvědčivě vysvětlit.“

Pro člověka 2. typu má astrální duch jiný význam

Příroda: „Bytost člověka 2. typu je koncipována jinak. Za hlavní sféru jeho existence je jednoznačně vyznačen hmotný svět. Tedy ta úroveň, ve které má nástroje a páky na to, aby evolučně rostl, aby se karmicky čistil, aby se jeho celková vnitřní čistota a harmonie zvyšovala. U člověka 2. typu je jasně a průzračně vysvětleno, k čemu pobyt ve hmotě slouží. Zároveň je také jasně vysvětlen význam astrálního ducha. Který se pro člověka 2. typu stává pouhou záložní schránkou jeho bytosti, zhuštěnou podobou jeho plně rozvinuté hmotné bytosti. Dočasný přechod do tohoto komprimovaného tvaru bytosti člověka je nezbytný k tomu, aby vůbec mohlo proběhnout přemístění z jednoho hmotného života do druhého. Od jedné plně rozvinuté hmotné identity bytosti k jiné identitě ve hmotě.“

 

Poznámka JN: Jak už jsem dříve vysvětlil v článku 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty, přechod bytosti člověka 2. typu z jednoho hmotného života do druhého lze přirovnat k přenosu počítačového programu z jednoho počítače do dalšího nebo od výrobce do počítače. Kdy se nejprve program zhustí a v takto úsporném tvaru uloží na přenosné paměťové médium. Dříve to bývaly diskety, dnes jsou to CD disky, DVD disky, flashky (USB flash disky) nebo přenosné pevné disky. Právě takovým médiem se zhuštěným kompletním programem bytosti člověka schopným přenosu z jedné identity do jiné je pro člověka 2. typu jeho astrální duch.

 

Příroda: „Takto chápaný vnitřní astrální duch jasně člověka 2. typu váže na dobu i na prostředí mimo evoluci. Na období přestávky mezi životy, během které dochází k základní údržbě a k přípravě na další hmotný život přijmutím nových životních úkolů a nového životního plánu.“

 

Čím je Vnitřní duchovní Já pro člověka 2. typu?

A jakou úlohu hraje pro člověka 2. typu Vnitřní duchovní Já?

 

Příroda: „Zásadní na tom je, že Vnitřní duchovní Já není to samé, co astrální duch.

Stejně jako celá duchovní část člověka rozvinutého ve hmotě, tak i jeho Vnitřní duchovní Já je pro bytost Světla tvořeno výhradně z pravotočivé bioenergie. A pro bytosti temné či smíšené do Vnitřního duchovního Já zasahují také více či méně temné levotočivé bioenergie.

Zatímco astrální duch, nebo zkráceně duch ve smyslu Staré cesty je tvořen výhradně energiemi živlovými, ať už jde o bytost čistě světelnou nebo o bytost temnou či smíšenou. Už z toho je patrné, že v živlovém pohledu se ztrácí rozdíl mezi Světlem a Temnotou, rozdíl mezi pravotočivostí a levotočivostí.

 

Znovu připomínám, že živlový pohled, který používá magie i převážná většina teorií Staré cesty, je pohledem přímo do střev Přírody tohoto světa i jednotlivých bytostí. A je zároveň možností, způsobem, jak magickými zásahy mágů měnit samotnou strukturu světa, Přírody, Planety i jednotlivých bytostí. Mág napřed vlastním pohledem doslova rentgenuje nitro Přírody, a bytostí, obvykle aniž by o to byl požádán těmi, kterých se to týká. A pak o vlastní vůli tuto rentgenem zjištěnou situaci magickými zásahy mění, aniž by k tomu měl souhlas samotné Přírody, Tvůrců civilizací nebo jednotlivých bytostí.

Naproti tomu pohled z pozice pravotočivé bioenergie je pohledem vně člověka do rozlehlých končin Vesmíru i do jeho duchovních obalů. A také pohledem do Sfér Stvořitelů nad tímto Vesmírem i do vyšších světů.

 

A čím je tedy Vnitřní duchovní Já? Je to určité řídící centrum duchovní bytosti člověka v rovině bioenergií. Vnitřní duchovní Já sídlí v ohraničeném prostoru, v tzv. Vnitřním duchovním centru (zkráceně Vnitřním centru), které doslova vypadá jako řídící centrum, např. elektrárny nebo kosmické lodi apod.“

Dva zásadní rozdíly mezi astrálním duchem a Vnitřním Já

Příroda:  „Zásadní rozdíl mezi astrálním duchem a Vnitřním duchovním Já je tedy jednak z pohledu energií, ze kterých se skládají a dále ještě z pohledu celkového zařazení člověka v tomto světě. Astrální duch je tvořen živlovými energiemi, které znamenají pohled doslova do střev Přírody a Vesmíru, pohled do detailních ingrediencí, dílčích složek, ze kterých je tvořena hmota ve Vesmíru. Při tomto pohledu je člověk podle Staré duchovní cesty chápán jako bytost podřízená vyšším hierarchickým řídícím strukturám, od jednotlivých duchovních mistrů, přes struktury Duchovních hierarchií, až po nejvyšší uměle vytvořené božské bytosti – umělého Stvořitele, umělého Prvotního Stvořitele, umělého Stvořitele všeho a všech.“

V článku 43H. O božských bytostech uměle vytvořených lidmi  jsem podrobně vysvětlil, že tyto božské majestáty či funkce uměle vytvořené Vesmírnými lidmi a strukturami Duchovních hierarchií nemají nic společného se skutečnými Stvořiteli tohoto Vesmíru, ani s anděly Dhyany, kteří zakládali lidskou civilizaci na Zemi.

 

Příroda: „Naproti tomu pohled na bázi bioenergií je pohledem zvnějšku na celkovou vnitřní i vnější harmonii člověka. Zároveň i pohledem na postavení, ve kterém se člověk v rámci hmoty a duchovních obalů hmoty nachází. Stává se pohledem na svéprávnou bytost člověka z hlediska jeho místa v rámci Planety, Přírody a jejích řídících struktur. Na bytost, která při správné volbě duchovní cesty směřuje ke spolupráci a jednotě s Přírodou a Planetou a tím se stává nedílnou součástí Planety, Přírody i jejich řídících a rozhodovacích struktur. V žádném případě však tento pohled nechápe člověka jako bytost, jejíž povinností je pokorně se sklánět před uměle vytvořenými modlami na různých stupních magického umělého žebříčku duchovních funkcí vytvořených magií, Duchovními hierarchiemi a Vesmírnými lidmi.“

Kde se nachází Vnitřní Já a mají je všichni lidé?

Kde se obvykle nachází Vnitřní duchovní Já?

 

Příroda: „Vnitřní duchovní centrum a Vnitřní Já jsou součástí vnějších energetických těl od 5. až do 12. úrovně. Tyto vnější energetické obaly pronikají a obklopují hmotné tělo člověka 2. typu až do vzdálenosti několika desítek centimetrů u běžného člověka nebo i mnohem dále u člověka s mimořádným stupněm vnitřní čistoty. Z hlediska prostorového umístění proto Vnitřní duchovní centrum není nutně ohraničeno prostorem hmotného těla a může se rozšiřovat i mimo něj.“

 

Mají všichni lidé Vnitřní duchovní Já?

 

Příroda: Vnitřní duchovní Já mají všichni lidé 2. typu na Zemi, i mágové a ti, kteří doposud plně uznávají teorie Staré cesty. U všech těch, kteří zastávají živlový pohled na svět, je však  světelné Vnitřní duchovní Já neprobuzeno, utlumeno. A často se nachází v různých stadiích ovládnutí. Od energetického ovládání, přes mučení až k naprostému vyřazení z provozu, což sám vnímáš jako uložení Vnitřního Já do rakve a jeho odstranění z vývoje.

A to vše proto, aby vnitřní kontrolu nad vývojem takového člověka převzaly jiné entity působící na bázi bioenergie levotočivé. Těmi jsou především temné klony lidských bytostí zrozených ve hmotě, které používají skrytou nebo otevřenou magii a takto vysáváním, mentálním ovládáním nebo jinými formami parazitování energeticky ubližují lidem a současně se prostřednictvím svých temných duplikátů dokázali vloupat přímo do nitra bytosti zneužívaného člověka.“

Děkuji za odpovědi.

Poznámka: Více o problematice astrálního ducha člověka bylo v článcích 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo, 14. Důsledky nepochopení rozdílů dvojího lidstva, 16. Magie z pohledu historie, 17. Srovnání cesty čistého vzestupu s cestou magie, 44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I, 44B. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu II, 44C. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu III.

Moje osobní zkušenost s vnímáním Vnitřního Já

Ještě dodám vlastní zkušenost, jak sám vnímám Vnitřní duchovní Já při vyšetřování duchovní situace člověka. Ptám se Přírody jednak na celkové vyladění bytosti člověka z pohledu vnějšího příjmu bioenergií a hmotné výživy. A druhým dotazem na Přírodu zjišťuji, jaké procento vůči optimu se dostává do Vnitřního Já. Například pro daného člověka získám následující údaje: Celkové vyladění vnějšího příjmu je 85 % vůči jeho osobnímu optimu 100 %. A do Vnitřního Já se dostává 79 % vůči tomuto optimu. Tento údaj znamená, že cestou do Vnitřního Já se 6 % energií, což je rozdíl mezi oběma čísly, někde uvnitř bytosti ztratilo. Dochází k tomu buď vlivem vnitřních bloků bytosti, nebo vlivem vnitřního ovládnutí bytosti jinou entitou.

Pokud se „podívám“ na Vnitřní Já, vnímám místnost, komůrku, doslova řídící centrum, ve kterém sídlí Vnitřní Já. Může být čisté světelné zářící nebo naopak zatemněné s různým stupněm ovládnutí. Stejně tak i Vnitřní centrum člověka může být čisté, uklizené, udržované, nebo naopak zanedbané, doslova zavalené nepořádkem, odpady, zbytky staré výbavy.

Je správné, když jsou ve Vnitřním centru ještě jiné bytosti?

Není už v pořádku, když ve vnitřním centru člověka jsou jiné bytosti. V mnoha případech jsem vnímal temné vetřelce, kteří tam neoprávněně pronikli. Nebo určité otisky jiných osob, které si ten člověk sám nevhodně do nitra vložil (ukradením části energie jiného člověka). Nebo Vnitřní Já jiných bytostí, které si tam člověk na dobrovolné bázi pozval.

Každou z těchto situací, kdy je ve Vnitřním centru přítomna jiná bytost, která tam nepatří, člověk do jisté míry přitahuje svým způsobem života ve hmotě, svými ne zcela vyrovnanými postoji k druhým lidem. Z posouzení situace ve Vnitřním centru člověka se pak odvíjí další zjišťování vnějších i vnitřních příčin, které člověka brzdí na světelné cestě, nebo které mu dokonce zabraňují na světelnou cestu nastoupit.

Příklady situací, kdy se do vnitřního centra dostanou jiné bytosti

Příklad 1: Člověk je vnitřně ovládán jednou nebo několika zatemněnými bytostmi. Obvykle k tomu dochází proto, že i ve hmotě se nachází v podřízeném postavení vůči druhým bytostem. Slouží druhým, dělá za druhé to, co by měli dělat sami. A naopak na svoji duchovní cestu mu nezbývá dostatek času a energie. Samotná energetická pomoc zvnějšku od jiného člověka nemůže takovou situaci dlouhodobě změnit.

Za jakých předpokladů může dojít ke změně? Především člověk sám se potřebuje v prvé řadě vzepřít ve hmotě temnému zneužívání ze strany dalších osob, které pronikly do jeho nitra. Potřebuje překonat svoji podřídivost, měl by druhým dát najevo, že už si to nadále nenechá líbit. Potřebuje si začít více vážit sám sebe i své práce. Potřebuje začít věnovat více pozornosti vlastní duchovní cestě. Až teprve poté může být vnější energetická pomoc dlouhodobě účinná a situace se začne posouvat.

 

Příklad 2: Člověk sám při kontaktech s jinými lidmi z nich doslova vyrve skrytou magií určitý otisk a vloží si jej do sebe, aby mohl mít na tyto bytosti určitý vliv. Setkal jsem se s tím v případě, který bych označil jako „lovení potenciálních partnerů“, nebo až chorobná touha po mnohonásobně jištěném partnerství (mít jich stále několik naskládaných v sobě jako zálohu). Takový člověk se potřebuje naučit zabrzdit toto skryté násilí a začít budovat partnerství na základě oboustranné dobrovolnosti a nikoliv vnitřním energetickým tlakem na druhého člověka, který se mu zamlouvá.

 

Příklad 3: Nebo si člověk do svého Vnitřního centra pozval druhého člověka, např. svého životního partnera, své dítě, apod. Tímto způsobem se do jeho nitra dostane Vnitřní Já jiného člověka. Je důležité, že taková situace je nevhodná pro oba dva.

Vnitřní duchovní centrum toho druhého člověka je opuštěné a vzniká tak příležitost pro jakoukoliv jinou zatemněnou bytost toto nehlídané místo obsadit a člověka tak jednoduše vnitřně ovládnout. Protože člověk přesunem svého Já dovnitř jiného člověka dává nevědomě najevo, že nechce zodpovídat za duchovní cestu své bytosti, že tuto základní povinnost vkládá do rukou jiného člověka. A ten první, co si dovnitř zve návštěvy, se zase více stará o duchovní cestu druhého, než o svoji vlastní. Zasahuje tak do záležitostí, do kterých nemá právo zasahovat. Bere vlastně druhému jeho duchovní cestu, možnost dalšího duchovního vývoje. A současně svoji vlastní duchovní cestu zanedbává.

Vnitřní centrum není místem pro přijímání návštěv

Vnitřní duchovní centrum představuje nejintimnější duchovní střed každého člověka při jeho pobytu ve hmotě. V tomto místě by mělo být pouze jeho Vnitřní Já a dál už žádná jiná bytost, entita, část jiné bytosti. Přítomnost kohokoliv jiného ve svém vlastním Vnitřním duchovním centru naznačuje závažnou deformaci duchovní cesty takového člověka.

 

Je jediná krátkodobá výjimka, kdy se na určitou dobu vnitřní centra dvou bytostí navzájem prolínají a bytosti se takto oboustranně vnitřně ovlivňují – a to jsou okamžiky nejintimnějšího sexuálního spojení dvou partnerů. Z této skutečnosti vyplývá, že k sexuálnímu styku by měl člověk přistoupit až po získání plné důvěry v partnera. Protože právě během sexu vznikají podmínky pro snadné přenesení energetických ovládacích mechanismů z jednoho člověka na druhého. Proto jakýkoliv náhodný sexuální styk s druhou osobou může být branou k energetickému ovládnutí jednoho druhým. A mít tak nedozírné následky nejen na celkové zdraví ovládnutého člověka, ale i na jeho další duchovní cestu.

Úkoly Vnitřního Já

Co je úkolem vnitřního Já člověka? (Duchovní komunikace z 16.12.2011)

 

Karma: „Na cestě světelného vzestupu se pro Vnitřní Já otevírají následující základní povinnosti. Strážit zevnitř bytost člověka, zabránit vstupu jakémukoliv cizímu vetřelci. Hlídat si čistotu Vnitřního duchovního centra. Cokoliv do Vnitřního centra během postupujícího procesu karmického vyvazování propadne, tak to vyhodit, za celou bytost se toho vzdát. Dát jasně najevo, že se toho celá bytost vzdává dobrovolně.

Další nadstavbové povinnosti jsou: Vnímat celkovou situaci ve vnějším světě, spolupracovat s vědomou úrovní člověka. Registrovat přicházející duchovní impulsy shora z duchovních sfér, a pokud si jich bytost člověka na hmotné úrovni nevšimla, přenést takový impuls vhodným způsobem a ve vhodné době do hmotného vědomí“.

Následky zatemněnosti Vnitřního Já

Jak už jsem uvedl v jiných textech, mnohdy se stává, že minulost člověka je plná obrovských přehmatů, destrukcí, zrad. Za takové situace bývají astrální duch takového člověka, a stejně tak i jeho Vnitřní duchovní Já, velmi těžce znečištěny, doslova zatemněny, energiemi nepříznivých činů z minulosti. Navíc se pak ještě stává, že člověk sám tuto zatemněnost svého nitra svým způsobem života ještě více posiluje. Například tak, že energeticky zneužívá svého partnera nebo své děti. Nebo podvádí, nemluví pravdu, neoprávněně se obohacuje ve veřejné funkci.

Dojde-li pak k „divoké“ karmické očistě člověka se zatemněným nitrem (viz článek 39B. Karmické vrstvy a předpoklady karmické očisty), kdy se vlivem tlaku vnějších energií „čistějšího“ partnera vynoří takovému člověku karmická vrstva s dávnou magickou výbavou, Vnitřní Já rozhodně neudělá to, co by mělo. Tedy odhodit tuto výbavu, dobrovolně se jí vzdát.

Zatemněné Vnitřní Já se naopak této minulosti chytí a vyzvedne si z obnažené vrstvy dávnou výbavu. Stává se pak, že výsledkem světelné cesty jednoho z partnerů může být posílení vysávacích schopností nebo nečistých podvodných sklonů druhého, který cestu vzestupu odmítl dobrovolně nastoupit.

Záchranou silně karmicky zatíženého člověka je zdravý životní styl

Co je nezbytné k tomu, aby člověk dokázal v tomto životě překonat vlivy svého zatemněného nitra a dokázal se navrátit ke Světlu a nastoupit cestu stabilního světelného vzestupu?

 

Oporou takového člověka není a nemůže být jeho zašpiněné nitro, ale naopak zdravý životní styl nastoupený zde ve hmotě, který jej dovede na cestu světelného vzestupu. Potřebuje nutně začít den za dnem posilovat světelné základy své bytosti ve smyslu článku 45C. Proč právě Nová duchovní cesta? III. A v této své nové činnosti být naprosto důsledný a přesný. Právě to je jediná cesta k postupné očistě svého nitra od temných nánosů z minulosti. Protože právě zdravý životní styl mu umožní otevřít karmickou očistu a takto krok za krokem napravovat, čistit svoji minulost a vyvazovat se z ní.

 

Takže záchranou silně karmicky silně zatíženého člověka není jeho nitro, které už dávno ztratilo svoji původní počáteční ryzí čistotu, ale naopak čistý životní styl, který mu pomůže obnovit vnitřní čistotu silou hmotného působení v tomto životě.

Je nezodpovědné tvrdit, že ke Světlu vede mnoho cest

Jak nezodpovědné je proto tvrdit, že k cíli, rozuměj ke Světlu, vede mnoho cest. Že prakticky každá cesta vede k cíli. Rozdíl že je pouze v tom, za jak dlouho kdo k cíli dojde. To je hluboký omyl rozšiřovaný dnes mnohými knihami i osobními vystoupeními duchovních učitelů.

 

Při karmické očistě z minulosti jsme já i další lidé na NDC jasně vnímali, jakým způsobem končívají podobné svobodomyslné experimenty – trosky kontinentů ponořených v hlubinách oceánů, temné ponuré světy po katastrofě nacházející se mimo vývoj, ze kterých není pro většinu bytostí úniku. Které se staly doslova vězením pro rozsáhlé skupiny bytostí, někdy i pro celé civilizace. Kolektivní silou všech se někdy podaří uvolnit jedinou bytost, aby šla hledat pomoc. Ve většině případů ji však doposud nenašla. Protože touto bytostí je třeba právě dnešní pan XY nebo paní YZ, kteří jsou dnes zrozeni ve hmotné rovině planety Země. Dostali takto příležitost pomoci svému domovskému světu a napravit, nebo alespoň zmírnit následky obrovských chyb, kterých se tehdy jejich civilizace dopustila.

Ocitli se dnes na planetě Zemi, tedy právě v místě, kde mají šanci pochopit svoji minulost a udělat vše pro její nápravu. Jenomže už dávno zapomněli, proč jsou tady, proč sestoupili do tohoto světa. Přinesli si s sebou určité duchovní vnímání a schopnosti, ale není jim to mnoho platné. Místo nastoupení skutečné cesty světelného vzestupu, která jediná by je dovedla ke správnému pochopení minulosti, se vyžívají v osobní sebeprezentaci graficky „úžasných webových stránek“, jejichž pravdivostní hodnota je někde mezi deseti a dvaceti procenty. Mají přece dobré duchovní vnímání a připadají si proto pokročilí uprostřed duchovně zaostalé pozemské civilizace. Mohou pak mít pocit, že jsou tady proto, aby dokonce duchovně vedli ostatní.

To je však jejich hluboký omyl. Tímto svým duchovně nadřazeným postojem ztrácejí šanci využít příležitost, kterou zde na Zemi dostali a dozvědět se pravdu o svém původu a pomoci těm bytostem, které je vyslaly. Mnoho bytostí uvězněných uvnitř trosek zničeného světa někde v jiném místě Stvoření tak stále čeká a čeká na svoji šanci záchrany. Dočkají se nebo nedočkají?

Proč je nezbytná důsledná soustavnost a jednoznačnost na cestě vzestupu?

Někteří lidé začnou aktivně pracovat na světelném vzestupu a nastartuje se u nich přirozená karmická očista. Řeklo by se, že jsou za vodou, že takto postupně dojdou k cíli, ale není to vždy jednoduché. I tito lidé se mnohdy dostávají do mimořádně obtížné situace. Kdy z pohledu dnešního světa a přítomného vědomí a informací, které přijímají za své, se jednoznačně vzdávají magie a další umělé výbavy z minulosti, která se jim v rámci karmických vrstev obnažuje a zpřístupňuje. A která jim například umožnila vysávat blízké osoby. Jenže některými svými návyky doposud pokračují v používání skryté magie, aniž si to na vědomé úrovni uvědomují. O tom, které z návyků Staré cesty v tomto smyslu nejvíce komplikují nastoupenou cestu světelného vzestupu, budou následující dva články 47D. Nepříznivé vlivy Staré duchovní cesty na dnešní vývoj, 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti.

Takže to vypadá tak, že na vědomé úrovni je jejich postoj poměrně jednoznačný a rozhodný. A přesto jejich nitro, struktury jejich ducha i Vnitřního Já, jsou natolik chycené temnými energiemi, že na nevědomé duchovní úrovni naopak jejich bytost odmítá minulou výbavu vydat. Obvykle to bývá vyvoláno doposud přetrvávajícími určitými návyky, které si ten člověk ponechal z metod Staré duchovní cesty.

Dochází pak k velkému energetickému rozporu mezi jeho vědomým hmotným postojem a mezi vnitřním duchovním nevědomým postrojem, což se projeví mimořádnou pocitovou destrukcí.

Člověk by chtěl přestat ubližovat dalším lidem, ale jeho zatemněné nitro se jeho vědomému rozhodnutí na hmotné úrovni odmítá podřídit. A naopak trvá na pokračování těchto vysávacích schopností, nebo dokonce žádá jejich posílení z obnažených vrstev z minulosti, protože to člověku umožňuje žít si „nad poměry“.

Vzniká tak hluboký rozpor uvnitř vlastní bytosti v otázce, zda se dobrovolně vzdát minulosti a vydat všechny umělé schopnosti nebo naopak zda minulost oživit a obnažené posílené schopnosti začít opět plně využívat. A to vše jen proto, že člověk nebyl v úsilí o posilování světelného základu své bytosti dostatečně přesný a jednoznačný. Že v jeho duchovní práci se mohly objevovat prvky nesoustavnosti, nedůslednosti.

 

Pokud člověk nepracuje přesně a jednoznačně den za dnem doporučeným způsobem na posilování světelných základů své bytosti (Pět Tibeťanů, optimální výživa, důsledné vyhýbání se škodlivým záležitostem), pak výsledkem podobného hlubokého rozporu uvnitř vlastní bytosti bývají silné destrukce, a to jak zdravotní, tak i psychické, pocitové. A místo karmického vyvázání se ze situace může naopak následovat přijetí minulosti vlastním nitrem, což vyvolá silný tah do pádu dolů, pryč ze Světla a naopak vstříc temným strukturám a temným pravidlům fungování světa.

 

Při pohledu do nitra člověka vnímám tuto situaci tak, že Vnitřní Já vybírá z proudu energií zajišťujících karmické rozvazování prvky dávné výbavy a odkládá je stranou. Ve Vnitřním centru se pak vytváří hromada takto odložené výbavy nasáklé temnými energiemi. A následky pro duchovní cestu takového člověka jsou zřetelné. Pokud byl do té doby na světelném vzestupu, tempo vzestupu se zpomaluje a člověk může postupně přejít i v pád. A pokud už v té době byl v pádu, jeho pád se znatelně zrychluje a postupně se může stát nezvratným.

Souboj dvou Vnitřních Já člověka

A ještě s jednou situací jsem se již vícekrát setkal v konkrétních situacích. A sice s okolnostmi, kdy jsem ve Vnitřním centru člověka vnímal dvě jeho různá Vnitřní Já, jedno obvykle světelné a druhé s převládající temnou energií. Mezi nimi pak nutně dochází k nesmiřitelnému souboji kdo s koho. Jenom jediné Vnitřní Já může zvítězit a převzít duchovní kontrolu nad bytostí. A podle toho pak bude vypadat další duchovní cesta tohoto člověka.

Proč k tomu dochází? Protože takový člověk během své dlouhé minulosti vícekrát přešel ze Světla do Temna a naopak. Stane se pak, že v tomto životě bylo procesem inkarnace vytvořeno světelné Vnitřní Já. Ale jednoho dne se z karmických vrstev vynoří situace, kdy člověk byl v minulosti řízen temným Vnitřním Já.

 

Pokud člověk svou karmickou očistu nepodporuje na hmotné úrovni jednoznačně světelnou činností, jeho temné Vnitřní Já se tímto vrací do vývoje a v nitru tohoto člověka vzniká na přechodnou dobu dvojakost – Světlo i Temnota zároveň. A je už věcí dalšího souboje, která ze stran vesmírné síly v jeho nitru pro tento život zvítězí.

 

V tomto směru je jednodušší situace temného Já. Které jakmile získá převahu, pak světelné Já přiková a bude je mučit, decimovat, tak dlouho, dokud nepodlehne. Situace světelného Já je složitější. Mučení nepřipadá v úvahu. Z pohledu Světla musí jít o regulérní souboj, ve kterém vítězství Světla přináší jediný výsledek – naprostá likvidace temného Já. Temné Já, i když bude oslabené, nelze uvnitř ponechat, nepomáhá ani vyhodit ho z centra. Protože dříve nebo později by se do vývoje bylo schopné vrátit. Jedinou možností, která zajistí další stabilní světelný vývoj, je důsledné zničení temného Já.

 

Pro vzájemný souboj mezi světelným a temným Vnitřním Já je důležité, jakou cestu člověk volí v té době ve hmotě. Pokud v tomto období jednoznačně přijímá magii a Starou duchovní cestu, pak se vítězství jeho Temného já stává pro tento život nezvratným a takový člověk jednoznačně nastoupí cestu světelného pádu a naopak temného vzestupu. O takové situaci jsem napsal více v článcích 40D. Duchovní konzervatismus jako brzda vývoje lidstva, 40E. Jaká je skutečná duchovní situace konzervativců?

 

Chce-li naopak člověk zajistit, aby ve vnitřním souboji zvítězilo světelné Já, nezbytné je vzdát se nejen magie, ale i všech dalších metod, principů a pomůcek Staré duchovní cesty. A začít zcela jednoznačně pracovat na svém světelném vzestupu. Navíc bývá potřebná i pomoc dalšího člověka, který dokáže zprostředkovat energetickou léčbu zaměřenou na odstranění temného Já z dalšího vývoje bytosti.

 

Závěr: Pokud v nitru člověka vznikne souboj mezi jeho temným a světelným Vnitřním Já, pak bez důsledné podpory na hmotné úrovni nelze temné Já odstranit trvale z vývoje a zajistit, aby ztratilo jakýkoliv vliv na celkové fungování bytosti.

Tři stupně vnitřního ovládnutí člověka

Ještě se vrátím k situaci, kdy jsou ve Vnitřním centru člověka neoprávněně přítomni cizí vetřelci a usilují o vnitřní ovládnutí bytosti člověka. Takový pokus o vnitřní ovládnutí jiného člověka může mít následující tři možné stupně.

 

V první fázi ovládnutí stojí Vnitřní Já proti vetřelcům, ale zatím do určité míry vzdoruje. Situace je zatím ještě patová, nerozhodnutá. Vetřelci nedokážou Vnitřní Já plně ovládnout a zotročit, a Vnitřní Já, které je zde doma, je zase nedokáže ze svého Vnitřního centra vyhodit. Situace se však obvykle za čas posune do další fáze, pokud člověk ve hmotě i nadále provádí chybná rozhodnutí a pokračuje v činnostech, které přitahují Temno do jeho nitra, nebo když zůstává vůči nátlaku Temna v pasivní pozici.

 

V následující fázi silnějšího ovládnutí již bývá Vnitřní Já spoutáno a přikováno ke stěně, jakoby ukřižováno. A vetřelci Vnitřní Já nejrůznějšími způsoby mučí, aby zlomili zbytky jeho odporu a rozdrtili tak veškerou jeho vnitřní sílu. Za takové situace už příjem do Vnitřního Já poklesl pod úroveň 30%.

 

A jakmile se příjem do Vnitřního Já dostává pod 10%, Vnitřní Já ztrácí sílu k životu, hlava začne viset bezvládně dolů a v situaci s příjmem energií blízko nuly jej vetřelci sejmou, uloží do rakve a kamsi odklidí. Od té doby už bytost takového člověka začíná být vnitřně duchovně řízena temnými vetřelci. Jeho Vnitřní Já bylo nahrazeno jinými, obvykle zcela temnými, bytostmi. A to i přesto, že takový člověk třeba o sobě tvrdí, že je bytostí Světla. Ve skutečnosti však svými opakovanými magickými zásahy do Přírody i do druhých bytostí přitáhl do svého nitra Temno, které jej nakonec zcela ovládlo a podřídilo temné duchovní cestě.

Podstatné je, že i z tohoto nejvyššího stupně vnitřního ovládnutí Temnem se člověk může dostat, pokud začne včas vytrvale den za dnem pracovat na posílení světelných základů své bytosti ve smyslu článků 45A. Proč právě Nová duchovní cesta? I45E. Proč právě Nová duchovní cesta? V. Avšak pouze za předpokladu, že se včas, ještě před překročením určité kritické hranice, dokázal vzdát dalších manipulativních zásahů otevřenou nebo skrytou magií do okolního světa a druhých bytostí. Například takových zásahů, které jsem popsal v článku 47B. Přijmout NDC znamená uznat nové principy kompletně.

Jaký směr vývoje posiluje symbol umučeného, ukřižovaného člověka?

Z popisu situací, které vnímám pohledem do nitra mnohých bytostí, které mne požádaly o pomoc, je jasně patrné, co vlastně ve skutečnosti znamená a přináší pro tento svět klanění se modle umučeného, ukřižovaného člověka.

 

Symbol, který měl představovat vznešenost oběti a nanebevzetí se ve skutečnosti stává symbolem vnitřního duchovního ovládnutí člověka. Symbolem, který s sebou místo pozitivních příznivých energií přináší destruktivní energie postupujícího zmaru, zkázy a temného ovládání v tomto světě. Tento akt umučení se měl pro nás stát vzorem, podle kterého se budeme nadále řídit. Vlastně nám byl takto do našeho podvědomí napěchován, vnucen postoj, abychom podobný osud přijímali pokorně a bez reptání.

 

Během historie se objevila celá řada různých vysvětlení symbolu ukřižování Ježíše Krista. Věnoval jsem tomu články 43A. Ježíš Kristus a poselství Velikonoc, 43B. Ježíšovo poselství pro lidstvo.

 

Skutečnost je však taková, že umučení nikdy nemůže být symbolem vítězství Světla, naopak je vždy projevem jeho prohry. Umučení doslova vyjadřuje ubití pravdy, čistoty a svobody silou temného nátlaku spojeného s fyzickým násilím.

 

Dostane-li se člověk na cestu světelného vzestupu, není pro něj těžké rozpoznat, jakému směru vývoje slouží modly vzdávající hold umučení, které najdeme na mnoha místech nejen na hřbitovech, ale dokonce i v Přírodě. Kde žádný podobný symbol zmaru a zkázy nemá co pohledávat.

 

V následujících dvou článcích 47D. Nepříznivé vlivy Staré duchovní cesty na dnešní vývoj, 47E. Odchod lidstva ze hmoty by byl útěkem od vlastní zodpovědnosti, podrobně vysvětlím, které z návyků Staré cesty nejvíce komplikují nastoupenou cestu světelného vzestupu.

 

© Jiří Novák, prosinec 2011

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 186