Jiří Novák                                                                           Vloženo 24.2.2012

49A. Tři úrovně života ve hmotném světě I

                                                                                              

___________________________________________________

Ve hmotné rovině této Planety i celého Vesmíru můžeme odlišit tři různé úrovně života, každá z nich má v rámci Vesmíru jiné poslání. Tyto tři úrovně života tvoří tři oblasti Přírody: neorganickou sféru, rostlinnou sféru a živočišnou sféru, jejíž součástí je i lidstvo. Jaké je postavení člověka v rámci všech forem života na Zemi a ve Vesmíru? Proč je na Planetě dvoukolejnost – pravotočivé a levotočivé formy života? Tvořivý a rozkladný pól každé tvůrčí činnosti. Metoda pokusu a omylu v tvůrčí činnosti. Co bylo dlouhodobým následkem oddělení tvořivého a destrukčního pólu? Temno manipuluje s informacemi: tvrzení, že žádný protiklad mezi dobrem a zlem neexistuje, pokus zavést civilizaci mimo hmotu, zneužití energetického symbolu jin – jang. Světlo potřebuje vyvinout čisté vlastní metody duchovní práce. Zásadní úkol člověka v tomto světě. Máme na splnění takového úkolu dostatečné nástroje?

________________________________________________________________

Druhá polovina textů o duchovních úrovních

Další texty patřící k tématu o duchovních úrovních, dimenzích, sférách a rovinách života budou tvořit tematický okruh 49. V něm začínám tímto textem, který je do jisté míry určitým shrnutím a zároveň i podrobnějším rozvedením informací uveřejněných v několika dřívějších článcích. Jedná se však o téma, které je důležité i z pohledu duchovních úrovní a rovin života. Proto mu věnuji tento samostatný text a následující pokračování 49B. Tři úrovně života ve hmotném světě II.

Jaké je postavení člověka v rámci všech forem života na Zemi a ve Vesmíru?

Hmota je základní sférou, ve které může člověk 2. typu dospět k probuzení své největší přednosti – schopnosti neomezeného duchovního vzestupu přes všechny duchovní bariéry a prahy. I proto je důležité se hmotou detailněji zabývat.

 

Ve hmotné rovině této Planety i celého Vesmíru můžeme odlišit tři různé úrovně života, každá z nich má v rámci Vesmíru jiné poslání. Tyto tři úrovně života tvoří tři oblasti Přírody: neorganickou sféru, rostlinnou sféru a živočišnou sféru, jejíž součástí je i lidstvo. Tyto tři oblasti se zásadně liší typem duchovní energie, která tvoří duchovní pozadí celé sféry i jednotlivých bytostí v ní. A zároveň i energetickými potřebami bytostí těchto úrovní, které musí být pravidelně uspokojovány, aby život takové bytosti mohl pokračovat.

 

Neorganická sféra

Neorganická sféra představuje první základní úroveň života na Zemi a ve Vesmíru. V měřítku Planety se jedná o horstva, vodstva a atmosféru, tedy kamenné, vodní a vzdušné bytosti. V měřítku Vesmíru pak jde o jednotlivé planety, hvězdy, galaxie, supergalaxie a celý neorganický Vesmír.

Typická pro celou sféru i jednotlivé objekty v ní je bioenergie přímého vlákna, viz článek 5. Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly. Právě z bioenergie přímého vlákna jsou tvořeny duchovní obaly jednotlivých objektů a struktur neorganického světa. Jednotlivé objekty této sféry tuto formu bioenergie přijímají a používají ji na obnovu svých duchovních obalů. Tuto bioenergii však také dokážou koncentrovat a určitým způsobem vyzařovat, posílat dál, pro potřeby dalších forem života. Případně ji mohou také do jisté míry přetvářet, transformovat, za účelem čištění a léčení prostředí a bytostí.

Rostlinná sféra

Druhou úrovní je rostlinná sféra, do které řadíme byliny, stromy, i celou řadu nižších forem života.

Životní struktury rostlinné sféry již představují složitější formy života, které ve svém životě disponují více druhy bioenergií. Především proto, že duchovní obaly běžných rostlin jsou tvořeny pravotočivou bioenergií. Na růst a obnovu tak potřebují pravotočivou bioenergii, v okolním prostředí však mají k dispozici především bioenergii přímého vlákna. A jen v omezeném množství mají možnost přímo využívat i pravotočivou bioenergii v podobě hnojiv organického původu. Rostliny tak nutně musí mít v sobě zabudovánu možnost přetvářet bioenergii přímého vlákna na bioenergii pravotočivou. Bez toho se jednoduše neobejdou.

Rostliny jsou také schopné měnit neorganickou povahu prvků a přírodních látek na podobu organickou, což podrobněji vysvětlím v dalším textu. A mimořádně důležitou je také jejich schopnost vytvářet kyslík pro potřeby dalších forem života na Planetě.

Živočišná sféra a lidstvo

Třetí nejvyšší úrovní života je pak živočišná sféra a lidstvo. Právě živočichové jsou nejsložitějšími formami života na Planetě. A nejvýše mezi nimi je člověk. Složitost živočišných forem vyžaduje uspokojování rozsáhlejších energetických potřeb.

Stejně jako u rostlin, také duchovní obaly živočichů i člověka jsou tvořeny z pravotočivé bioenergie (zatím mluvím o bytostech patřících ke Světlu). Rostlinné formy života však mají k dispozici pouze prostředí tvořené neorganickými strukturami – tedy holou Planetu tvořenou různými typy hornin, půdy, vodními toky i nádržemi a atmosférou. Naproti tomu živočichové již mají k dispozici kompletnější prostředí. Prostředí pro tuto třetí rovinu života je tvořeno jednak systémy neorganické Přírody a pak také rostlinnou vegetací. Živočichové i člověk tak mají k dispozici větší možnosti pro uspokojování svých potřeb. Člověk nepotřebuje žádnou z energií transformovat, protože vše nezbytné pro život má v dostatečném množství zajištěné ve svém životním prostředí.

Důležitost jednotlivých úrovní života

Příroda je velmi rozsáhlý systém, celek s nesmírně rozličným obrovským množstvím jednotlivých dílčích druhů i forem života. Aby určitý dílčí článek měl zajištěno trvalé postavení v rámci tak obrovského a samoregulujícího se organismu, musí nutně něčím specifickým přispívat k fungování celku. Pokud by tomu tak nebylo, dlouhodobý vývoj by takový článek postupně vytěsnil jako zbytečný. Z této skutečnosti jasně vyplývá, že každá ze tří úrovní života musí nějakým doposud nenahraditelným způsobem přispívat k fungování celku Přírody.

 

Neorganická sféra zajišťuje životní prostředí pro rostliny i živočichy. Rostlinná sféra je nezbytnou součástí životního prostředí pro živočišnou sféru a lidstvo. A co nejvyšší sféra tvořená živočichy a lidmi? Jak už jsem uvedl, musí zde existovat důvod, pro který je existence živočichů a člověka důležitá pro fungování ostatních rovin života. Pokud by takový důvod neexistoval, taková forma života by se stala pro fungování celé Přírody zbytečnou a navíc zbytečně zatěžující. Co mimořádného produkuje člověk? Proč je na této Planetě? Čím hodnotným přispívá k fungování Planety, Přírody a celého Vesmíru?

Na tyto otázky jsem již odpovídal v článku 37A. Proč existuje člověk ve Vesmíru?  V dnešním textu se k těmto otázkám znovu vracím, tentokrát zejména z pohledu bioenergií. Nejprve však připomenu základní informace o bioenergiích, které jsem již dříve uvedl v jiných textech.

Proč je na Planetě dvoukolejnost – pravotočivé a levotočivé formy života?

V článku 5. Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly  jsem vysvětlil, že pravotočivá bioenergie typická pro Světlo a levotočivá bioenergie odrážející nadvládu, disharmonii a zlo, vznikly oddělením a transformováním z bioenergie přímého vlákna. A ta zase byla odvozena z prvotní energie Vesmíru - akaši. Stalo se tak kdesi ve vyšších světech nad naším Vesmírem.

A právě pravotočivé nebo levotočivé bioenergie jsou typické pro organický život na Planetě a ve Vesmíru. Organické bytosti potřebují den za dnem další energie tohoto typu, aby bylo zajištěno jejich fungování. Nespokojí se tedy s určitým množstvím této energie na počátku. Proč je ale v našem světě dvoukolejnost – dvě formy života – bytosti Světla a bytosti Temnoty? A to jak v lidském světě, tak také například v rostlinné říši. Proč to tak vzniklo?

Tvořivý a rozkladný pól každé tvůrčí činnosti

Prvotní praenergie akaša i bioenergie přímého vlákna v sobě obsahovaly oba základní silové póly tvůrčí činnosti - tvořivý i rozkladný. Dvojici dvou protikladných složek tvůrčího procesu, jejichž vyvážená společná činnost je nezbytná k dosažení jakéhokoliv pokroku. Nejprve je třeba rozložit, spálit, zničit vše staré a připravit původní celek na přijetí nových struktur. A až teprve na pomyslném spáleništi starého pak může vyrašit nové.

 

Čistá prvotní akaša se dvěma póly i bioenergie přímého vlákna z ní odvozená zaručují optimální tvořivou sílu, která se nemůže vymknout kontrole. Protože oba póly jsou pod vzájemnou kontrolou a nacházejí se v harmonické rovnovážné jednotě.

 

Metoda pokusu a omylu v tvůrčí činnosti

Teorie Staré duchovní cesty mlčky předpokládají, že stvořitelské síly představují absolutní dokonalost, kterou již není možné ničím překročit. Skutečnost je ovšem taková, že jednotlivé kroky tvořivé činnosti často probíhaly metodou pokusu a omylu. Zmiňuje se o tom na více místech ve svých knihách i Ivo Wiesner. Například v knize „Děti moudrých draků“ (str. 34) píše:

„Že konstrukce a formování hmotného těla a vhodného prostředí planet nebyla nijak jednoduchá práce, svědčí vyprávění Knihy Dhyanů a dalších starých textů. Mnoho pokusů bylo neúspěšných a dlouho trvalo, než vhodný typ hmotného těla byl stvořen…“

 

Nikdo, ani žádný Stvořitel, ani andělé Dhyané, předem nevěděli, jak daný proces skončí, k jakým výsledkům tvořivá činnost dospěje. Jednoduše proto, že se vždy jednalo o něco úplně nového. O nový originální tvůrčí proces. Obvykle nebyl k dispozici žádný vzor, který by bylo možné jednoznačně následovat.

 

Metoda pokusu a omylu, nový nápad, jeho praktické vyzkoušení a posouzení výsledků z dlouhodobého hlediska. To byly zřejmě hlavní metody postupu. Magie sice měla možnost nahlížet do budoucnosti v běžných obdobích. Proto bylo možné při vizích proroků vidět hrozby budoucích katastrof. Protože to vše už byly vzory, které v minulosti vícekrát proběhly.

Při zavádění úplně nových záležitostí do hmoty však ta budoucnost ještě neexistovala. Neexistoval žádný takový vzor, který by už někdy dříve proběhl. Proto ani jinak všemocná magie nedokázala v takových situacích odhadnout, co se bude s projektem dále dít, jaké to přinese výsledky. V tomto případě byla jediná možnost – nechat děj proběhnout a pak teprve po uplynutí tisíců let bude možné jej do všech detailů vyhodnotit (viz článek 39E. Duchovní hierarchie Bratrstva Světla).

Některé kroky tvůrčí činnosti, které se nepovedly, bylo možné jednoduše zrušit a pokusit se je zopakovat novým způsobem, který by přinesl více příznivé výsledky. To však neplatilo vždy. Čas od času muselo nutně docházet k takovým situacím, kdy některé kroky už nebylo možné zrušit a jednoduše začít znovu. A přitom právě takové kroky mohly mít za následek nepředpokládané nepříznivé jevy, které se pak v dalším vývoji celků jen těžce napravovaly.

Mylné teze o tom, že Stvořitelé či andělé jsou nositeli absolutní dokonalosti

Každopádně myšlenky o tom, že kdesi nahoře nad námi je vše dokonalé a absolutně čisté, neodpovídají realitě tvorby světů pod sebou, tak jak o tom vydávají svědectví karmické vrstvy mnoha lidských bytostí na planetě Zemi. A jak jsem o tom informoval v článku 6. Dobro a zlo jako dvě soupeřící síly, sestupy do nižších světů.

Již v článku 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru  jsem o tom napsal:

 

Abychom mohli jít dál, potřebujeme nutně vědět, že dokonalý Bůh je lidský výmysl v našem Vesmíru. Že sice existuje Stvořitel našeho Vesmíru, ale byla to bytost, která postupovala metodou pokusu a omylu. Bytost, která dělala chyby, přehmaty a snažila se je napravit. Tvořila, nepovedlo se, tak to smetla a zkusila to znovu a lépe. Možná stejným způsobem, jako se malé dítě učí dělat bábovky z písku. První se rozsype. Nevadí, zkusím to znovu. Druhá je již lepší, ale ještě není úplně dobrá. A napotřetí se to konečně povede.

 

Dávné texty přece naznačují, že i bytosti vyššího plánu reality postupovaly při své tvůrčí činnosti podobným způsobem. Metodou pokusu a omylu. Až my lidé jsme povýšili stvořitele a anděly na dokonalé bytosti, jejichž čistota je pro člověka nedosažitelná. Přitom je to obráceně. Stvořitelé i andělé byli relativně dokonalými bytostmi v rámci své sféry, kde působili. Ale nemohli se dostat výše. Nemohli ani nahlédnout výše. Jen my lidé máme schopnost a právo stoupat přes všechny úrovně a duchovní prahy.

Co bylo dlouhodobým následkem oddělení tvořivého a destrukčního pólu?

Stvořitelské síly kdesi ve vyšších světech vydaly v dávné minulosti impuls k oddělení tvořivého a destrukčního pólu původní akaši a z ní vytvořené bioenergie přímého vlákna. Jednalo se o pokus oddělit obě činnosti tvořící dohromady tvořivý proces, aby se vše nemíchalo dohromady. Aby jeden typ energie napřed rozkládal vše staré a druhý oddělený typ aby poté budoval nové celky – viz článek 5. Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly. Podobné tendence má přece i lidstvo při dělbě složitějších činností. Aby jeden boural a uklízel, a druhý pak stavěl nové. Protože důsledná specializace a dělba práce umožňují zvyšovat celkový výkon.

 

Výsledkem oddělení dvou původních pólů prvotní akaši (rozkladného a tvořivého) byl vznik dvou nových typů energií – pravotočivé bioenergie a levotočivé bioenergie.

 

Co takový krok postupně přinesl v historii světů? Možná na určitou dobu znamenal určité zprůhlednění a urychlení tvůrčího procesu. Ale zároveň vyvolal obrovský problém.

 

Destrukční a tvořivý pól se oddělily a přestaly se vzájemně kontrolovat a vyvažovat. Úkolem destrukčního pólu bylo ničit, rozkládat a to skutečně levotočivá energie dělala. Pokud oba póly byly v jednotě, destrukce byla vždy v určitém bodu zastavena a nahrazena tvořením nového. Po vzájemném oddělení pólů však už nebylo destrukci čím zastavit. A ona pak měla tendence pokračovat stále dál.

 

Dobro proti Zlu, Světlo proti Temnotě

Dlouhodobým výsledkem kroku oddělení destrukce a čistého tvoření byl postupný vznik dvou svébytných a samostatných sil, které začaly spolu soupeřit. Jedna byla tvořena pravotočivými bioenergiemi a představovala původní tvořivý pól. Druhá, kterou tvořily bioenergie levotočivé, zastupovala pól rozkladný, ničivý.

Obě energie a struktury z nich vytvořené nemohly mezi sebou soupeřit přímo, protože jako dvě odlišné hladiny energie spolu nereagovaly a navzájem se míjely. Mohly soupeřit pouze skrze stvořené celky pod sebou v další nižší úrovni tvoření. Jedna chtěla vytvořit nový svět pod sebou, ve kterém bude panovat čistota, harmonie a spravedlivý řád. Druhá zase měla zpočátku tendenci tento svět rozkládat, ničit.

 

Později pak strana Temna dospěla k dokonalejším formám destrukční činnosti. Proč by pořád to vše vytvořené tvůrčí stranou bořila a ničila, když je přece mnohem výhodnější přetvořit to, a využít toho pro sebe. Dokonalými manipulacemi a skrytým ovládáním druhých bytostí začít nenápadně měnit původní spravedlivé uspořádání a vytvářet si vlastní variantu světa typickou manipulacemi, zastíráním, lží a dokonalým ovládáním jednoho typu bytostí druhými. Postupem doby se tento konflikt oddělených pólů tvořivé síly převedl do podoby, kterou známe dnes: Dobro proti Zlu, Světlo proti Temnotě. Viz článek 6. Dobro a zlo jako dvě soupeřící síly, sestupy do nižších světů.

Soupeření mezi Světlem a Temnem se postupně přeneslo na úroveň drobných bytostí

Postupným cílem světelných tvůrčích sil se stalo konečně najít skrze nový stvořený svět a podmínky v něm vytvořené způsob, jak dostat rozkladný levotočivý pól a seskupené Temné síly opět pod kontrolu. A naopak cílem levotočivých destrukčních sil bylo konečně vše rozložit, zneužít, ovládnout, jakýkoliv světelný řád zničit. A položit tak základy k dokonalé manipulaci, ovládání, zneužívání.

Velké neorganické přírodní celky, jak je známe dnes – planety, galaxie, vesmíry, však byly ve svém fungování příliš pomalé a loudavé na nějaký boj. Soupeření mezi tvořivou silou a rozkladem se tak postupně během věků přesunulo na novou úroveň. Na drobné bytosti osídlující tyto velké celky, kterým se obvykle říká světy nebo sféry. Těmito bytostmi se stávali individualizovaní Stvořitelé, andělé a lidé. Oni se stali pěšáky v tomto stále nerozhodnutém souboji Světla a Temnoty, čistého tvoření a čisté destrukce.

Náš Vesmír byl původně vytvořen jako prostředí pro světelné bytosti

Také náš Vesmír byl původně vytvořen se záměrem zajistit čisté prostředí pro světelné bytosti a najít takovou cestu evoluce, která umožní vzdorovat temným levotočivým bioenergiím a zajistit tak trvalou převahu a postupné vítězství světelného vývoje. Organické světelné bytosti potřebovaly ke svému každodennímu fungování dostatek dalších pravotočivých bioenergií. Proto musely tvůrčí síly zajistit, aby této bioenergie bylo na povrchu Planety v každém okamžiku dostatek. A to lze zařídit tak, že Příroda a Vesmír budou trvale produkovat další a další zásoby pravotočivé bioenergie pro potřeby organických bytostí. A to je právě úkolem dvou nižších úrovní života – neorganické a rostlinné sféry.

Jenomže do našeho světa stejně jako kdykoliv dříve do jiných světů postupně pronikly z vyšších světů i temné levotočivé bioenergie a struktury. A to buď přímo energetickou invazí, nebo nepřímo prostřednictvím nepříznivých karmických vrstev a temné výbavy v nich uložené, které všechny bytosti sestupující z vyšších světů dolů uvnitř sebe měly. Nebo vlastními přehmaty bytostí, zásadní chybami jdoucími proti etice Světla, které logicky přitahovaly levotočivé bioenergie.

A tak se postupně i ve světě dole, který byl stvořen s naprosto jednoznačným světelným úmyslem, začala Temnota postupně dostávat na povrch. A začaly vznikat temné instituce, stínové formy řízení světa a bytostí v něm. Temné instituce začaly postupně vytvářet i své vlastní formy temných bytostí, temných forem života. A původní zdroje pravotočivých bioenergií v tomto světě napadaly, deformovaly je a přetvářely tak, že místo bioenergií příznivých pro světelné bytosti začaly vytvářet také bioenergie levotočivé pro potřeby temných forem života.

Dnes jsou na Planetě k dispozici zdroje pravotočivých i levotočivých bioenergií

Dnešní situace ve hmotě proto vypadá tak, že k dispozici jsou zdroje tvořící v každém okamžiku pravotočivé bioenergie a současně i jiné zdroje tvořící bioenergie levotočivé. Na první pohled to může vypadat tak, jako kdyby tyto dva typy bioenergií byly odjakživa součástí každého živoucího společenství. Že to je běžné a normální, že v našem světě je rozšířena jak světelná pravotočivost, tak také temná levotočivost. A že to tak je, bylo a dokonce i bude všude, ve všech sférách a úrovních.

Dlouhodobé zkušenosti s dosavadním vývojem však jasně prokázaly, že takováto dvoukolejnost je dlouhodobě nepřijatelná a dříve nebo později vede k naprostému vítězství jedné ze soupeřících stran.

 

Naše zkušenosti z karmické očisty naznačují, že v mnoha světech nad námi dospěl vývoj až k vytvoření dokonalých temných světů typických dokonale zakamuflovanými systémy ovládání a zneužívání běžných bytostí ve prospěch temných špiček Dokonalých matrixů, kde realita je naprosto jiná, než jak se to ve skutečnosti bytostem žijícím v takových světech zdá.

 

Velký význam měly v tomto směru film „Matrix“ a jeho další dvě pokračování. Právě tyto filmy názorně naznačily to samé, co potvrdila hloubková karmická očista jednotlivců na NDC. A sice k jak dokonale zrůdným a nelidským formám manipulace a ovládání může temný vývoj dospět, pokud nebude včas zastaven.

Které ze světelných energií umožní rozkládat staré struktury?

Když však Temno a s ním i levotočivé bioenergie potřebujeme dostat z našeho světa pryč, jaká ze světelných energií pak bude ve hmotném prostředí oddělených silových pólů vykonávat původní rozkladnou činnost? I na světelné cestě přece potřebujeme mít k dispozici nástroje, které umožní rozkládat staré struktury, aby teprve poté mohly být na jejich mostě vybudovány struktury nové. O tom bude více v navazujícím článku  49B. Tři úrovně života ve hmotném světě II

Temno manipuluje s informacemi

Je logické, že pokud nechceme dospět do podobných konců, potřebujeme začít řešit dvoukolejnost v našem světě způsobem příznivým pro stranu Světla. Setkáváme se však s nesmírně tvrdým, vytrvalým a houževnatým soupeřem, který neváhá proti Světlu použít nejrůznějších forem úskoků, kamufláží přetvářek i přímého násilí.

 

Jednou ze základních zbraní výbavy temné strany je například tvrdit, že žádný protiklad mezi dobrem a zlem neexistuje. Že to je pouze individuální hodnocení, které se zrodilo v hlavě nedostatečně duchovně vyspělého člověka. Proč bojovat proti Temnu, když ve skutečnosti žádné Temno neexistuje? Jen se podívejme, kolik duchovních učitelů hlásících se ke Světlu tuto klamnou tezi propaguje.

Dalším temným trumfem je pokus zavést civilizaci mimo hmotu a její postižení Temnem tak učinit definitivním a nezvratným. A opět se můžeme podívat, kdo veřejným rozšiřováním této teze pracuje aktivně pro Temno, i když to všemožně popírá.

Dalším významným prvkem temné rozkladné činnosti je narušovat běžné vztahy mezi lidmi v rámci jakýchkoliv kolektivů a dokonce i uvnitř rodin. A tvářit se přitom, že nic takového neexistuje. Že jsou to pouhé ničím nepodložené pověry. Energetické upírství - vysávání přímo v rámci rodin, jednoho partnera druhým, dětí rodiči nebo rodičů dětmi. A stejně tak vysávání v rámci pracovních i jiných kolektivů.

Zneužití energetického symbolu jin – jang

Pokud by v našem světě existovaly jen ty typy energií, které obsahují oba póly tvůrčí činnosti (tvořivý a rozkladný) uvnitř sebe, pak by dávný symbol jin - jang byl naprosto v pořádku. Jenže v našem hmotném lidském světě je dnes typické rozdělení celků na všechny možné typy protikladů. A symbol jin – jang lidé chápou především v tom smyslu, že zastoupení obou pólů každých dvou protikladů je běžné, normální. Že to tak vždy bylo, je a bude.

Ve Wikipedii se sice uvádí:

„Koncept jin - jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.“

Tato formulace naznačuje, že symbol představuje jednu konkrétní dvojici protikladných sil. Jenže lidé si to přetvořili do následující vadného vysvětlení, které najdeme na řadě webových stránek:

„Podle staré taoistické tradice je všechno v našem životě navzájem propojené. Toto propojení je nejlépe symbolizováno známým obrazcem jin-jang. Podle tradice je jin chápáno jako tmavé, ženské, přijímající. Jang je oproti tomu bráno jako světlé, mužské a aktivní. Principy Jin a Jang se vzájemně proplétají a udržují v rovnováze. A tak světlo definuje zároveň i tmu, teplo chlad, jemné hrubé. Nejedná se ale o konflikt protikladů, jak by jej chápala západní filosofie. Podle taoismu jde o dvě strany jedné hory, jedna je ozářená sluncem a druhá temná, ale pořád se jedná o tu samou horu. Jinové a Jangové cykly se stále donekonečna opakují, jako například střídání noci a dne.“

Ano, a to jsou ty zásadní a hrubé omyly. Vydávat tento symbol za označení jakékoliv „protikladnosti“. Takový výklad vůbec nerozlišuje mezi třemi základními typy protikladů, tak jak jsem je odlišil v článku 26. Které činnosti přitahují a znovuobnovují zlo?:

1) Střídavé póly – den a noc, příliv a odliv.

2) Vzájemně se doplňující protikladné doplňky (polarity), například hmotná část bytosti - duchovní část bytosti, mužská polarita – ženská polarita.

3) Nesmiřitelné protikladné póly (duality), zejména dobro – zlo, Světlo – Temnota, pravotočivé – levotočivé.

 

Právě takovým nesprávným ztotožňováním všech druhů protikladů se konflikt Světlo – Temnota přirovnal k pravidelnému střídání dne a noci, nebo k dvojici mužské a ženské polarity. Bojovat proti střídání dne a noci je samozřejmě nesmyslem. Stejně tak je směšné bojovat proti odlišné polaritě muže a ženy. A právě proto tak často lidé tvrdí, že boj proti Temnu nemá význam.

 

Protože Temno podle nich je, bylo a bude běžnou součástí našeho světa, stejně jako den a noc. Že znakem duchovní pokročilosti je naopak přijmout existenci dobra a zla a postavit se nad to.

Vše spočívá ve špatném chápání různých podob protikladů. Právě z těchto důvodů došlo během historie k tomu, že jakákoliv dnešní podoba symbolu jin – jang vyzařuje vysoce nepříznivé energie blokující světelný vzestup. Například vyzařování obvyklého kruhového černobílého diagramu má 99% temných levotočivých bioenergií.

Jaký paradox tím vznikl. Obrazec, který je z poloviny bílý a z poloviny černý, a který měl původně běžný pozitivní význam, byl postupně přetvořen do podoby temného zářiče. Proč? Je to důsledkem nevhodné náplně, kterou dnešní lidé tomuto symbolu nesprávně přisoudili. Proto jsem zde tento symbol jako příklad neuvedl, stejně jako nebudu na našich stránkách uvádět další symboly vyzařující temné levotočivé bioenergie, například nacistický symbol hákového kříže, který měl přece také svůj původní duchovní podtext.

Jedinou šancí pro Světlo je důkladně vytěsnit všechny metody typické pro Temno

Jedinou šancí strany Světla je naopak vytěsnit ze svého rejstříku všechny metody duchovní práce, které může používat i Temno, nebo které jsou dokonce pro Temno typické. Protože takové metody může strana Temna kdykoliv Světlu ukrást a zneužít ve svůj prospěch. Když jsem v roce 1998 začal chodit na různé přednášky a semináře s duchovní tématikou, řada autorů začala tím, jak si vizualizací nebo jiným způsobem vytvořit ochranné energetické vajíčko. Každý si myslel, že se takto dokáže ochránit proti všem nepříznivým vlivům. To je ovšem hrubý omyl.

 

Protože už tím, že světelná bytost používá otevřenou nebo skrytou magii, tím vlastně mění, ohýbá své nitro směrem k Temnotě. Protože ovládat energie, bytosti, situace vlastním vědomím a vůlí – už to samo je přece přehmatem vůči původní čisté světelné etice. A logicky každý takový přehmat, tedy i každé použití magie, plodí nepříznivé následky, neharmonie, výchylky z optimálního fungování. Způsobuje zašpinění a zatemnění nitra bytostí levotočivými bioenergiemi. Proto se vnější temné energie mají v takovém člověku na čem uchytit, čeho využít k proniknutí do jeho nitra a k postupnému překlápění jeho bytosti do Temna.

 

A protože pro stranu Světla bylo používání magie naprosto běžné a typické, právě proto mohlo Temno postupně ovládnout i ty metody, které sice původně vytvořila strana Světla, ale používali je světelní mistři společně s magií. Proto Temno dokázalo z těchto metod vytvořených Světlem na podporu světelného vzestupu vytvořit naopak nástroje nahrávající ve všech směrech temnému vývoji a rozšiřování temných energií. A co je zásadní - toto se týká drtivé většiny a možná i úplně všech metod Staré duchovní cesty.

 

Strana Světla konečně na přelomu 20. a 21. století novodobého vývoje dospěla k poznání, že základním problémem, který Světlo vydává všanc Temnu, jsou veškeré metody duchovní práce využívající otevřenou nebo skrytou magii. Chceme-li v tomto světě dospět k absolutní převaze Světla, potřebujeme se nutně vzdát všech forem magie. A potřebujeme navíc všechny stopy magie dostat i ze své minulosti, z karmických vrstev, které máme hluboko v sobě uloženy. Jedině takto můžeme ještě mít šanci uspět v tomto dlouhodobém soupeření mezi Světlem a Temnotou.

 

Světlo potřebuje vyvinout čisté vlastní metody duchovní práce

Dlouhou dobu bylo Světlo na naší Planetě v defenzívě, protože nemělo vlastní typické nástroje a metody, kterými by dokázalo stranu Temna porazit. Světelné instituce používaly pouze magii a umělé technologické způsoby a metody, jak dosáhnout určitého duchovního pokroku nebo vzestupu. A to bylo přesně, co během vývoje používaly i Síly Temna.

Dlouhodobým řešením, jak z tohoto stavu ven, nemohlo být nic jiného, než vytvoření a prosazení do evoluce nových metod duchovní práce, kterých bude moci používat pouze strana Světla. A kterých z toho důvodu Temno nebude schopné zneužít, stejně jako to udělalo s každou formou magie. Viz duchovní komunikace Marie Mejdrové Strana Světla musí najít schopnosti typické právě a jen pro Světlo.

Zásadní úkol člověka v tomto světě

Úkol živočišné sféry a jejího vrcholu  - lidstva, se po tomto úvodu nabízí sám. Z dosavadního vývoje je patrné, že původní Tvůrci již nedokázali vrátit vývoj na cestu Světla. Z určitých důvodů již nebylo možné se v rozhodnutích vrátit zpět a celý vývoj zkusit znovu. Nemůžete přece jako bytost Světla zlikvidovat svůj výtvor, který mezitím přešel do podoby samostatného živého a vědomého organismu. Protože by to bylo totéž, jako vražda vlastního dítěte.

 

Proto od jisté doby bylo nezbytné následky prvotních tvůrčích činů řešit a snažit se je odstranit přímo za pochodu. A to byl zřejmě důvod pozdějšího vzniku individualizovaných forem života. Cílem bylo vytvořit takovou novou úroveň života, která ještě bude mít šanci zastavit další postup rozmáhající se Temnoty, a která dokáže vývoj vrátit zpět na světelnou cestu.

 

A právě v tom můžeme hledat důvody existence člověka v našem světě. Pokud dokážeme z nejvyššího možného duchovního nadhledu rozpoznat a objektivně zhodnotit historickou situaci, ve které se nacházíme, pak je z toho patrné následující:

 

Vytěsnění Temna z naší Planety neproběhne samo sebou. Nemůže to pro nás zařídit žádná duchovní síla působící shora z nehmotných sfér nebo z jiných světů, dimenzí, jiného běhu času. Jsme to my lidé v tomto hmotném světě na planetě Zemi, kteří jsou poslední nadějí nejen naší Planety, ale i celého Vesmíru a všech světů a sfér nad naším Vesmírem. Pokud to nezvládneme my, přechod k Temnu se postupně stane definitivním a nezvratným.

 

Proč je naše Planeta klíčovou pro celkový vývoj?

V článcích 37A. Proč existuje člověk ve Vesmíru?, 37D. Význam naší civilizace pro evoluci Vesmíru  jsem vysvětlil, proč právě naše Planeta je v tomto směru klíčovou. A proč ne třeba jiné civilizace – Plejáďané, Arkturiané, Siriané a další.

 

My pozemšťané jsme totiž novým lidstvem 2. typu, jedinou takovou civilizací v našem Vesmíru. Máme v sobě neobvyklou schopnost skrytého vzestupu přes všechny duchovní bariéry a prahy. Nacházíme se v nejhutnější hmotě s ideálními podmínkami pro karmickou očistu a to nám navíc dává sílu vzepřít se temným systémům všeho druhu a jakékoliv úrovně dokonalosti.

 

Je teď už na nás, abychom ve spolupráci s Planetou, Přírodou a Kosmickým vědomím udělali vše pro převedení naší civilizace na cestu světelné evoluce. Protože taková cesta je zároveň cestou záchrany, cestou přetnutí kruhu opakovaných drtivých katastrof.

Mechanismus poslední záchrany již vykonal vše potřebné

V článku A10. Sestup Nové Karmy do hmoty právě probíhá  bylo při rozhovoru s Centrální Karmou nového vývoje naznačeno, že doposud existují skryté duchovní instituce, které představují určitý nouzový mechanismus poslední záchrany. A které jsou schopny zasáhnout v nejvyhrocenějších obdobích celkového vývoje do vývoje. O jedné z těchto skrytých duchovních institucí Centrální Karma tehdy uvedla:

Centrální Karma nového vývoje: „Byly to právě ty duchovní síly, které dokázaly několikrát vývoj již jednoznačně směřující ke katastrofě ještě zastavit a celé to 20. století spustit doslova znovu se změněnými podmínkami a novými příležitostmi. (Poznámka JN: o této skutečnosti plánuji napsat samostatný text, kde to blíže osvětlím). Z mého pohledu právě teď přišel čas zveřejnit určité skutečnosti, které i vám na Nové duchovní cestě byly doposud ukryty…“

 

Když jsem se zeptal, jak bychom měli takovou instituci nazvat, bylo mi řečeno:

Centrální Karma nového vývoje: „Nejvhodnější název z pohledu NDC by byl „Prvotní jsoucno“ nebo „Prvotní forma života a existence“. Jakési prvotní nakupení energie, ze kterého čas od času v kritických okamžicích celkového vývoje vyjde záblesk, který má inspirativní význam a někdy i dokonce přímo tvořivou sílu. Záblesk, který má ohromnou sílu proniknout kamkoliv přesně na místo určení, kterého se právě týká. A to jak k duchovním institucím, tak také k jednotlivým bytostem.

Ve vašem světě byl takový tvořivý záblesk například schopen vývoj doslova vrátit zpět a začít určité období znovu za poněkud odlišných podmínek, s jinou výbavou. V jiných obdobích historie vašeho světa se takový záblesk prvotní energie vícekrát projevil spuštěním významných událostí. Uvedu několik typických příkladů: Inspirování a spuštění Nové duchovní cesty v roce 1999, o něco dříve kolem roku 1950 impuls ke zrození drtivé většiny všech významných bytostí v dnešním světě (bytosti dávných civilizací na Zemi, bytosti z duchovních sfér – Stvořitelé, andělé, mistři Duchovních hierarchií, mimozemské bytosti mnoha dalších vesmírných civilizací, bytosti astrálního světa na Zemi, atd.). Dalším příkladem byl impuls ke zrození čisté bytosti, která má připravit svět na nový vývoj před dvěma tisíci lety.“

 

Samotné Prvotní Jsoucno pak k tomu uvedlo následující:

Prvotní Jsoucno: „Vnímám, že jsem jakousi zálohou celkového vývoje všeho a všech. Zálohou pro případ nejvyšší nouze. V takových situacích pak ze mne automaticky vycházejí tvořivé impulsy, které však vědomě neřídím. Jejich úlohou je v obtížných obdobích vývoje inspirovat, postrčit určitým směrem duchovní instituce, jednotlivce, kteří mají možnost a právo zasahovat do vývoje.

 

Tato možnost existovala celé věky, ale teď už jasně vnímám, že opět na dlouhou dobu a možná i definitivně skončila. Poslední impuls, který jsem vyslalo, byl impuls naznačující, že právě magie je skutečným viníkem všeho nepříznivého a temného ve vašem světě. Impuls, který měl inspirovat Vesmír, planety, hvězdy i individualizované formy života k tomu, aby zásadně odmítly magii, chtějí-li dál pokračovat ve vývoji. Impuls, který měl dovést světy pode mnou k nalezení cesty čistého vývoje bez magie. 

 

A to se podle toho, co vnímám, také skutečně stalo a děje. Vše se radikálně mění, aniž už bych do toho nějak dále zasahovalo. Ozdravný proces byl zahájen. Takže se mohu klidně pohroužit opět do svého nevědomí, ze kterého jsi mne na chvíli probral svým impulsem. Prosím, už mne nevolej. Moje úloha na dlouhý čas skončila. Už mých impulsů není potřeba. A pokud by k potřebě podobného zásahu mělo opět někdy dojít, opět budu automaticky probuzeno. Teď už je však další vývoj na vás tam dole. Nemyslím tím jenom vás, drobné lidské bytosti ve hmotě nebo mimo ni, ale především velké formy života – planety, Přírodu, hvězdné systémy, celý Vesmír, atd.“

 

Máme na splnění takového úkolu dostatečné nástroje?

Jak to všechno ale máme my lidé zajistit? Máme vůbec k zajištění takových rozsáhlých změn ve vývoji dostatečnou výbavu a možnosti? Není to pouhá utopie, že člověk by měl být něčeho takového schopen?

Především si potřebujeme uvědomit, že v tom nejsme sami. Že je připravena nám pomoci probuzená planeta Země a její Příroda, i Slunce, Galaxie a Kosmické vědomí – Vesmír.  Musíme však být schopni dokázat vyladit naše bytosti do takové podoby, abychom se stali součástí těchto obřích bytostí a přírodních struktur. Abychom s nimi dokázali navázat spolehlivé informační spojení. Protože bez toho žádná spolupráce jednoduše nefunguje.

Ti, kteří se stali pravidelnými čtenáři těchto stránek, a kteří se stali také součástí komplexu Nové duchovní cesty, už jistě pochopili, kam těmito slovy mířím. Základem je začít pracovat na posilování světelných základů své bytosti takovým způsobem, aby se člověk dostal na cestu neomezeného světelného duchovního vzestupu, kterou jsme označili jako Nová duchovní cesta – viz články 45A. Proč právě Nová duchovní cesta? I 45E. Proč právě Nová duchovní cesta? V.

 

Ve druhém pokračování tohoto tématu 49B. Tři úrovně života ve hmotném světě II vysvětlím, že ve Vesmíru to bylo tak důmyslně zajištěno, že právě člověk zde dole ve hmotné rovině planety Země tuto možnost jako jediná forma života má.

 

© Jiří Novák, únor 2012

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 166