Jiří Novák                                                                Vloženo 23.3.2012

51A. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva I

                                                                   

___________________________________________________

Může smrt mučedníků vykoupit hříchy lidstva? Vznik mučednické legendy. Mučednictví je stále ještě vyzdvihováno jako cesta k vítězství pravdy a k posílení Světla. Mučednické mise ve skutečnosti neposilovaly světelný vývoj. Ani pravda nebyla mučednickou smrtí posílena. Nejznámější příklady mučedníků: Jana z Arku, Jan Hus. Mučednická smrt nikdy nebyla klíčem k dosažení vyšší duchovní čistoty. Skutečné důsledky mučednických misí pro stranu Světla. Drastické následky mučednické smrti pro samotného mučedníka – typické případy. Může být utrpení lékem pro člověka, jak se mnohdy tvrdí? Je šlechetné trpět za druhé? Drastické utrpení by už v duchovních a karmických záležitostech nemělo mít místo. Přebírat karmu nebo úkoly za druhé nevede dlouhodobě k dobrým výsledkům. Jak lze regulérně odpracovat alespoň část kolektivní karmy lidstva?

________________________________________________________________

Vznik mučednické legendy

Právě z období před dvěma tisíci lety pochází myšlenka, že pokud utrpením spojeným s mučednickou smrtí projde duchovně vysoce pokročilá bytost, spálí tím značné množství negativní karmické energie a vykoupí tak pozemské lidstvo. Tento zjevný nesmysl, který vznikl jako důsledek mimozemšťany řízené kamufláže, začal být postupně vydáván za duchovní zákon. A tímto „vymyšleným duchovním principem“ byl ovlivněn duchovní předvoj lidstva v oblasti planety Země a Sluneční soustavy - Duchovní hierarchie. Proto byly v dalších stoletích duchovně vyspělé bytosti vysílány po vzoru Ježíše Krista na mučednické mise do hmotné roviny Planety.

 

Duchovní předvoj lidstva se domníval, že mučednickými misemi pomáhá odvracet pozemské katastrofy, které vznikají působením přírodních a kosmických sil v důsledku nadměrného nahromadění energie negativních činů lidstva na planetě.

Naznačuje to následující naprosto nerealistická věta, která zazněla v knize Pierre Moinota (Jana z Arku, str. 93). A která naznačuje obecné povědomí spojené s Ježíšovým ukřižováním. Říká ji Jana z Arku pracovníkům církve, kteří ji vyslýchali. Zatímco druhá z vět naznačuje, odkud tato myšlena ve skutečnosti pocházela:

„Poté, co podstoupíme mučednictví, potrvá mír Boží po celá staletí. Vidím svatou Kateřinu v nebeské slávě.“

A samotná minulost svaté Kateřiny? Dozvídáme se to v odpovědi Jany na dotaz arcibiskupa:

„Víš, jak byla umučena svatá Kateřina?“

„Podle toho, co mi říkala maminka, měli jí rozpárat břicho velkými železnými noži. Hrozíte mi stejnou smrtí?“

 

Celá řada duchovně pokročilých bytostí pak byla ve svém životě nasměrována k tomu, aby demonstrativně obětovali svůj život za pravdu. Někteří mučedníci byli povzbuzováni hlasy z duchovního pozadí, aby šli až do samého konce a neváhali obětovat svůj život. Aby odolali vnitřnímu pudu sebezáchovy, kterým jim velel zachránit se. Jako kdyby všechno ostatní, co do té doby vykonali, nemělo bez mučednické smrti dostatečnou hodnotu. A bez ohledu na to, co všechno ještě mohli v tom životě vykonat, kdyby nezemřeli předčasnou nepřirozenou smrtí.

 

Mučednictví je stále ještě vyzdvihováno

Nepravdivá myšlenka o sejmutí hříchů z pozemského lidstva utrpením Božského syna zdeformovala vývoj na celé dva tisíce let. Mnoho oblastí světa, do kterých pronikla křesťanská víra, bylo zaplaveno symboly ukřižovaného Ježíše visícího na kříži. U nás najdeme malé pomníky této popravy nejen na hřbitovech u mnohých hrobů. Ale také na mnoha místech v naší přírodě. U cest, na návrších, dokonce i uprostřed lesů.

Mučednictví je i dnes stále ještě považováno za demonstraci rozhodnosti, uvědomělosti a neochvějného přesvědčení o pravdě, za kterou bojuji. A to právě tím, že jsem ochoten za tuto pravdu položit i svůj život. Dodnes lze najít v článcích na webových stránkách věty následujícího typu:

„Utrpení je lék, skrze který je člověk očišťován.“

„Mučednictví stále živé, ale stále nedoceněné.“

„Když poprosím Krista o odpuštění, tak získám odpuštění bez jakýchkoliv podmínek.“

Mučednické mise ve skutečnosti neposilovaly světelný vývoj

To vše je důsledkem situace, že duchovní předvoj lidstva se po staletí nesprávně domníval, že mučednickými misemi pomáhá posilovat světelný vývoj, a že dává hrdinstvím obyčejných lidí na frak Temnu. Navíc že taková forma zpracování nahromaděné karmy přináší globální očištění lidstva. A tím přispívá k odvracení pozemských katastrof, které vznikají působením přírodních a kosmických sil v důsledku nadměrného nahromadění energie negativních činů lidstva na Planetě.

Celá řada duchovně pokročilých bytostí byla za uplynulé dva tisíce let ve svém životě nasměrována k tomu, aby demonstrativně obětovala svůj život za pravdu. Podívejme se podrobněji na dvě velmi známé osobnosti, jejichž život byl předčasně zmařen mučednickou smrtí. Pravda tím však posílena nebyla.

Jana z Arku (1412 – 1431)

Jana z Arku (nazývaná též Johanka z Arku, Panna Orleánská) pocházela ze zámožné sedlácké rodiny v Lotrinsku. V té době probíhala stoletá válka (1337 – 1453) a Francie téměř přestala existovat jako svobodná země. Od svých 14 let raného dětství slyšela Jana hlasy a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a světci. Jana se k nim modlila za záchranu Francie, neboť žoldnéřská vojska Angličanů drancovala a vypalovala její rodný kraj a nezadržitelně se blížila k Orléansu. Jana přijímala duchovní poselství, které jí předávali archanděl Michael, svatá Kateřina a Markéta. Hlasy světců jí sdělily nade vší pochybnost, že byla Bohem vyvolena osvobodit Francii. (Zdroj: Wikipedie)

Jana jasně vnímala zjevení. Připadalo jí, že jsou v lidské podobě. Tehdy však nebyla vhodná doba na takové záležitosti. Člověk podle církve neměl právo přijímat pokyny shora, přímo „z nebes“. Byla tady přece církev, jediný zprostředkovatel pro spojení Boha s člověkem. Kdo tvrdil, že mluvil přímo s Bohem nebo vyslechl posla Bohů, byl podle církve kacířem a bylo potřeba jej zničit - popravit, nejlépe upálit. Protože právě spálení ohněm bylo považováno za nejspolehlivější prostředek důsledné očisty, likvidace deformací a Temnoty. Právě oheň mohl dokonale zničit hmotné tělo hříšného člověka, které se stalo nástrojem ďábla. Aby se tak zamezilo dalšímu rozšiřování temné moci skrze toho člověka.

V roce 1429 se Jana dostala až ke králi Karlu VII. a během několika týdnů, při kterých prošla mnohými zkouškami, jej přesvědčila o svém vyšším poslání. Postupně bylo vybudováno vojsko. Johanka v jeho čele pak dokázala osvobodit Orléans a další francouzská města. Byla rozhodnuta pokračovat v boji až do úplného osvobození země. Ztratila však podporu krále, který se jí začal obávat. Nakonec byla zradou zajata Burgunďany, tehdejšími spojenci Anglie. A prodána Angličanům, kteří se rozhodli skoncovat s touto žijící legendou. Odvlekli ji před anglický soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V předem rozhodnutém procesu byla odsouzena jako čarodějka a kacířka a jako devatenáctiletá v roce 1431 byla za nenávisti přihlížející davu upálena v Rouenu. Po její smrti válka pokračovala dál až do roku 1453. V roce 1456 byla Jana z Arku novým soudem plně rehabilitována. V roce 1909 byla papežem prohlášena za blahoslavenou a 1920 za svatou. Je jednou z mála obětí inkvizice, kterým se dostalo tak vysokého církevního uznání. (Zdroj: Wikipedie)

 

Vybírám z knihy „Jana z Arku – Moc a nevinnost“ slova, kterými se snažil její autor Pierre Moinot co nejvěrněji vystihnout skutečnou minulost. Následující vybrané úryvky naznačují tehdejší důvod, proč byla Jana z Arku pro církev nepřijatelná (od strany 249):

„Zapište to: Jana potvrzuje, že jí nebe seslalo vidění v lidské podobě. Dobrá. Mohla jste se archanděla Michaela dotknout?… O všech viděních tohoto druhu již koncil rozhodl: Čarodějnické styky! Čarodějnictví…“

„Přichází tě archanděl Michael nebo jiný posel nebes navštívit do tvé cely?“ „Ano, téměř každý den.“

„Poslechni, myslím, že máš dobrou vůli, ale jsi málo vzdělaná. Kdyby se ti zjevil ďábel v podobě anděla, jak bys poznala, jestli je zlý nebo dobrý?“

„Vycítila bych to.“

„A riskovala bys, že tě tvé smysly oklamou. Jano, měla bys mít poradce… Duchovního rádce… Jestliže vás nevede pýcha, ale duch pokory, proč se nepodrobíte shromáždění kněží? My všichni, co jsme tady, jsme obdrželi od Krista pověření k duchovnímu vedení, k odpouštění hříchů.“

„Považujete své hlasy za spolehlivější než učení církve?… Má dcero, varujte se pýchy více než čehokoliv jiného. Tvrdit, že v samotě své duše rozmlouváte s Bohem, je projevem pýchy.“

„Ale já nejsem tím, kdo mluví! Já jen naslouchám…“

 „Stavíte sebe výše než církevní moc?“ (str. 260)

„Bratře, odvolala jsem, abych si zachránila život, a neviděla jsem, že zatracuji svou duši. Moji rádci mi to vytkli. Je pravda, že kdybych neměla takový strach z ohně, nebyla bych nikdy popřela pravdu.“…

A Jana náhle promluví nahlas a jasným hlasem: „Tak je to správné. Mé hlasy nelhaly. Budu osvobozena k velikému vítězství.“ (str. 277)

Pak vzplanul oheň…

„Ale mezi námi ostatními, chudými, někdy Bůh vyvolí někoho, kdo se pozdvihne a svede bitvu. Ta bitva je někdy osamělá a nikdo o ní neví, jindy strhne celé království. A pokaždé nepozorovaně zvítězí světlo.

„Proč Bůh dopustil, aby Janu popravili? táže se zoufale dívka. „Proč? Protože v bitvě, o níž mluvím, je oběť jediným skutečným triumfem, sestřičko, největším vítězstvím, vítězstvím nevinnosti. (Závěr knihy)

 

Jak je snadné vydávat lži za pravdu, když má člověk v rukou světskou nebo církevní moc.

Podtrhané citace naznačují základ celého problému. Obavu církve, aby se lidé sami nemohli napojovat na Boha. Pak by přece církev byla zbytečná. Proto také každý duchovní zážitek, který ten člověk reálně vnímal, vydávají za čarodějnictví. A celé to dokresluje vysvětlení ze strany skrytých duchovních sil vedoucích vývoj, které je tak dlouho vtloukáno do hlavy obyčejným lidem, až to nakonec přijmou za své – že oběť je jediným skutečným triumfem, největším vítězstvím. Takové vysvětlení se však nesmírně hodilo i pozemské církvi a světské moci. Protože vedlo lidi k tomu, aby dobrovolně přijímali pozici oběti, postavení tvárné a plně poslušné ovce, která bude v životě pokorně a bez reptání snášet všechny útrapy a nespravedlnosti.

Jan Hus (kolem r. 1370 – 1415)

Podobný osud měl Jan Hus. Jan byl římskokatolickým knězem, náboženským myslitelem, reformátorem a kazatelem. Kritizoval mravní úpadek, v němž se katolická církev ocitla. Jan Hus nejprve studoval a později i vyučoval na Pražské univerzitě. Dva roky byl i jejím rektorem. Od roku 1402 kázal v Betlémské kapli v Praze. Jeho kazatelský úspěch však byl pouze dočasný. Nejprve se proti němu v roce 1410 obrací česká církevní hierarchie. V roce 1412 Jan Hus přichází i o podporu krále, když se veřejně postavil proti novému prodeji odpustků. Následně je katolickou církví uvrhnut do nejvyšší klatby a Betlémská kaple má být zbořena. V roce 1414 Jan Hus odjíždí na církevní koncil v Kostnici, aby obhájil své učení. Je však zatčen a odsouzen jako kacíř. A když odmítl odvolat své učení, byl 6. července 1415 upálen. Až v roce 1999 tehdejší papež prohlásil, že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve. Některé Husovy názory jsou však dodnes katolickou církví vnímány jako vadné. (Zdroj: Wikipedie)

Jan Hus byl bojovníkem za pravdu, za spravedlnost a proti církevním nepravostem. Usiloval o obrodu církve. Do poslední chvíle byl přesvědčen, že před božím soudem, před nejvyšším církevním shromážděním musí jeho pravda obstát.

Při karmickém čištění osob, kterých se tato minulost týkala, jsme získali následující informace:

Jan Hus měl možnost z vězení v Kostnici uprchnout, ale odmítl to. Byl přesvědčen o svém vítězství. Čeští bratři byli dokonce odhodláni osvobodit jej z vězení ještě před popravou i proti jeho vůli, připravovali akci. Ale magický duchovní zákrok bytostí Duchovní hierarchie ovlivněné temnými silami jim v tom zabránil. Místo toho byl i Jan Hus „dotlačen“ k sebeobětování, k údajnému posílení pravdy. Duchovní hierarchie chtěla za každou cenu upálení, aby mohla slavit další vítězství pravdy stejně jako v případě Ježíše Krista a jeho ukřižování. A stejně jako v případě upálení Jany z Arku. Aby opět měla pocit, že tím posílí pravdu a Světlo a zajistí další mír. Přesně v duchu věty, která byla již dříve seslána „shora“ Janě z Arku při církevním výslechu:

„Poté, co podstoupíme mučednictví, potrvá mír Boží po celá staletí.“

Mučedníci byli k dobrovolné smrti tlačeni duchovním vedením

V případě Jana Husa, Jany z Arku a dalších mučedníků se stalo pod vedením Duchovních hierarchií totéž. Duchovní hlasy připravovaného mučedníka tlačily k tomu, aby odhodlaně bojoval do poslední chvíle za svoji pravdu. Aby šel až do konce a nechal se třeba i upálit. Že to rozhodně nesmí vzdát. Že právě takový čin je ohromně důležitý pro celé lidstvo i pro něj. Že právě takovým hrdinským činem nejvíce posílí pravdu, pomůže lidstvu, posílí Světlo, očistí sám sebe a dosáhne ohromného vzestupu na své duchovní cestě.

 

Jan Hus byl až příliš vychýlen do duchovní polohy. Příliš spoléhal na pravdu, o které se domníval, že pochází od Boha. A netušil, že i tato oblast „inspirativních myšlenek přicházejících shora“ je výrazně ovlivněna temnými silami. V okamžiku nejvyšší nouze si měl všímat i impulsů, přicházejících z jiných míst, přijmout nabídku k útěku a emigraci do Anglie, kde mu chtěli zajistit ochranu. A kde by pak mohl svobodně pokračovat ve své práci. Nestalo se tak. Zemřel na hranici a jeho poprava je ještě dnes oslavována jako státní svátek.

 

Mučednická smrt nikdy nebyla klíčem k dosažení vyšší duchovní čistoty

Z karmické očisty celé řady osob, které prošly mučednickou smrtí, vyplývají skutečné následky mučednických smrtí. Je načase si o tom říci více.

 

Mučednická smrt? Rozhodně nebyla u mnoha bytostí klíčem k dosažení vyšší duchovní čistoty, ale právě naopak. Velmi často šlo o první a rozhodující krok k překlopení své vlastní bytosti do Temna. Některé z těchto bytostí podlehly Temnu ještě během drastického průběhu mučednické smrti. Další pak v následujících životech. Právě mučednická smrt však byla obvykle tím zlomem, který jejich původně světelnou cestu obrátil na dlouhé období na druhou stranu. Ukázali jsme to do všech podrobností na bytosti Ježíše.

 

Mučednickou smrtí pravda nebyla posílena

Je snad veřejné umučení a poprava tak mimořádným vítězstvím Světla, o kterém se zpívají litanie v každém kostele? Nikoliv. Příklad Ježíše i příklady mnoha dalších mučedníků představují ve skutečnosti tragédii, zneužití, zneuctění bytostí, kterým bylo namluveno, že právě tímto nejlépe pomohou světelnému vývoji. Není větší lež než právě tato temná zvrácenost, která byla Světlu vnucena temnou stranou.

 

Myšlenka, že pravda je posílena, když je člověk za tuto pravdu popraven, je jedním z nesmyslů, kterými je lidstvo krmeno celá staletí. Je to přesně naopak. Je-li člověk popraven za pravdu, pak pravda jednoduše prohrála, byla ponížena, zastavena, zesměšněna. Každou takovou mučednickou smrtí svého zástupce dostala strana Světla opět a znovu na frak. Byla potupena, znemožněna a v důsledku toho všeho i oslabena. Bylo jí ukázáno, jak je nemohoucí, ubohá, slabá. A nejhorší na tom je pak demagogie, se kterou poražený oslavuje svoji porážku jako největší vítězství. To už nese jasné stopy matrixu. Umělé reality, kde lidé vůbec netuší význam a skutečné důsledky toho, co se s nimi děje. Co s nimi dělají druzí.

 

Důsledky mučednických misí pro stranu Světla

A jaký byl výsledek takových akcí? Historie hovoří poměrně jednoznačně. Připomeňme si, s jakým důsledkem dopadla například pozemská mise Ježíše Krista na počátku nového věku, která měla být rozhodující pro další vývoj lidstva. V důsledku této mise vznikla nová křesťanská církev, která však Ježíšovo duchovní učení postupně okleštila a překroutila. A během několika století se změnila v krutý nástroj skrytého zla na Planetě. Vzpomeňme na temný středověk – inkvizice, křižácká tažení, vyvražďování jednotlivých osob i celých rodin jiného vyznání, označovaných za pohany. Počátkům budování nové křesťanské církve po Ježíšově ukřižování budu věnovat samostatný článek Počátky budování křesťanské církve.

Nebo mise Mistra Jana Husa, která ve svém důsledku vyvolala násilné husitské hnutí zpočátku usilující o změnu církve a státního zřízení a nesoucí tak pokrokový náboj. Hnutí se však později změnilo v mocenský boj jednotlivých křídel husitů, ve drancování, boření a vypalování sídel v českých zemích a dokonce i v nájezdné loupeživé výpady do okolních zemí.

Původní myšlenky dávno ustoupily do pozadí a válčilo se pro zajištění obživy vojsk. Vlastní vyvrcholení bylo kruté - zrada, porážka v bitvě u Lipan a značné karmické zatížení pro český národ. Takové bývaly skutečné dlouhodobé následky mučednických misí.

Stejně tak v případě Jany z Arku válka Francouzů proti anglickému útlaku neskončila. Naopak zrada té, která dokázala vedením vojsk dosáhnout určitého zlomu ve válce, způsobila další pokračování války ještě po dobu dlouhých dvaceti let. Tato válka pak přinesla mnohé další zbytečné kruté masakry obyvatelstva Francie.

Drastické následky mučednické smrti pro samotného mučedníka

Mnohá dnešní duchovní učení i některé církve se nám snaží namluvit, že tento veškerý prožitek hrůzy je během mučednické smrti nejen anulován, ale ještě naopak překlopen do nesmírně pozitivní podoby dobrovolností takové oběti. Nic takového se však nepotvrdilo ani pro samotného Ježíše Krista, ani pro další mučedníky v následujících letech a staletích. Ve skutečnosti jde o obrovskou lež pocházející jednoznačně z dílny Temných sil.

 

Během karmické očisty řady osob, které prožily ve své minulosti mučednické mise v nejrůznější podobě, jsme rozpoznali následující:

Násilná smrt a drastické prožitky utrpení při ní prožité vyvolají znatelné deformace hmotných i duchovních částí bytosti člověka, ke kterým dochází ještě těsně před smrtí i během ní. A to vše se otiskne během probíhajícího procesu smrti do duchovních struktur, včetně energetických matric hmotných orgánů a stává se jejich trvalou součástí.

Člověk sice nechává hmotné tělo při průchodu procesem smrti za sebou. Ale v určitém okamžiku procesu umírání probíhá aktualizace astrálního ducha člověka podle aktuálního stavu jeho kompletní rozvinuté bytosti. Aktuální podoba duchovních struktur i matric hmotných orgánů člověka, to vše výrazně deformované prožitkem silného utrpení, se v této podobě promítne do odcházejícího astrálního ducha. A mnohé z těchto deformací se pak u člověka odcházejícího ze života naplno projeví v následných zrozeních. Výsledkem tedy rozhodně není očištění a světelný vzestup. Ale právě naopak duchovní i hmotný úpadek bytosti drasticky popraveného člověka (více o procesech úmrtí a zrození bude v připravovaném článku o astrální úrovni).

 

Energie prožitého fyzického utrpení není ničím odbourávána, filtrována, ani spalována. Právě naopak - vyvolává silné a rozsáhlé deformace čaker a jemných těl. S tímto vším člověk odchází ze života a rodí se takto postižený, vychýlený v dalších reinkarnacích. A tyto nejrůznější deformace pak vyvolávají nepříjemné a často z hlediska medicíny nevysvětlitelné a nevyléčitelné fyzické, psychické i duchovní či energetické problémy. Cokoliv z toho pak může být dokonce tak silné, že vytváří překážku pro normální obvyklý produktivní život. Také se tím může člověku výrazně snížit šance na duchovní probuzení a nalezení světelného vzestupu. Pokud se mučednická smrt otiskla dokonce i do deformace energetických matric hmotných orgánů a v dalším zrození se tato vada přenese na hmotné tělo, je řešení takového problému těžkým soustem i pro čisté metody energetické duchovní léčby.

 

Porovnání následků utrpení pro člověka 1. a 2. typu

Zkusme porovnat následky prožitého utrpení u člověka 1. a 2. typu (viz články 7. První a Druhý plán Stvořitelů, lidstvo 1. a 2. typu, 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo, 14. Důsledky nepochopení rozdílů dvojího lidstva, 44A. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu I, 44B. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu II, 44C. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu III).

Jaké důsledky může mít prožívání utrpení na člověka 1. typu? Jeho fyzické tělo je jakoby pevnou skořápkou ořechu tvořícího celou jeho bytost (viz článek 44B. Další srovnání lidstva 1. a 2. typu II). Hmotné tělo se nabaluje při zrození bytosti na těla duchovní a astrální jako vnější obal, plášť, ochranný oblek.

Utrpení prožívané v této vnější skořápce se pak může nebo nemusí destruktivně projevit na měkkém jádru uvnitř ořechu. Důležité je, aby nepřesáhlo únosnou mez, aby si duchovně pokročilý člověk dokázal udržet nadhled, a jeho astrální duch aby zůstal oddělen od hmoty. Jemná vnitřní těla proto nemusí být za každé takové situace prožitým utrpením poškozena. Prožité utrpení může, ale nemusí negativně ovlivnit duchovní situaci člověka 1. typu.

 

Princip člověka 2. typu je odlišný - fyzické tělo je v jeho případě středem bytosti. To má ten význam, že člověk 2. typu je ve srovnání s 1. typem odolnější vůči vnějšímu mentálnímu napadení. Protože energetická ochrana v podobě vnějších energetických těl zeslabuje mentální nátlak na samotný mozek a přítomné vědomí. V případě utrpení prožívaného ve hmotě je to však opačné.

 

Energie drastických prožitků fyzického utrpení automaticky prolíná všemi úrovněmi vnějších energetických těl a vyvolává v nich i výrazné deformace. Dalším výsledkem jsou velmi negativní psychické prožitky v přítomném vědomí.

 

Hmotné utrpení má na člověka 2. typu ve srovnání s 1. typem zřetelně silnější a mnohem více destruktivní vliv. A navíc toto utrpení deformuje nejen hmotu, ale vyvolává to i nevratné změny v jemných duchovních strukturách celé bytosti. A to vše se pak přenáší do dalších zrození.

 

Člověk 2. typu nebyl stvořen proto, aby se čistil utrpením, tak jak mu to tisíce let ordinovaly lidské Duchovní hierarchie. Člověk 2. typu je naopak vybaven na to, aby našel světelný vzestup a čistil se prostřednictvím světelného vzestupu. Takový byl hlavní cíl jeho stvoření.

Příklad z léčitelské praxe Barbary Ann Brennan

Své vlastní zkušenosti z léčebných terapií týkající se toho, jak se prožité utrpení projevuje v dalších životech člověka, uvádí řada autorů - například Barbara Ann Brennan (Ruce světla, str. 302):

„Namísto krásných zlatých vláken, která mají tvořit květní plátky čaker solárního plexu, jsem u Johna pozorovala něco, co spíš připomínalo skvrny na Slunci (tmavě červenou ránu na levé straně). Ze změti červené, žluté a černé energie vyvěraly malé šedivé víry.

Jak John mluvil o svém životě, uviděla jsem najednou jeho minulý život z období někdy kolem vlády Čingischána. Byla to scéna z bitvy, kde on právě s velkým nadšením zabíjel vojáka, který patřil ke druhé straně. Jako zbraň měl hůl s řetězem. Na konci řetězu byla železná koule s ostny a tou koulí prorazil nepříteli hlavu. Ve stejném okamžiku mu ten druhý vrazil oštěp do solárního plexu. Oba zemřeli. Tento otřesný zážitek v něm zanechal přesvědčení, že každé dychtivé, mocné vyjádření životní síly vede ke zranění a smrti.“

Toto dávné zranění se navíc do dalších životů přeneslo nejen jako určité psychické trauma a také trvalé poškození jedné z hlavních čaker člověka, ale dokonce i vychýlením v rámci hmoty:

 „Jeho páteř byla pokřivená od narození a operaci nikdy nepodstoupil..."

Dokonce i samotná zbraň, kterou byl násilně zabit, se otiskla do jeho energetických struktur:

„Na páté energetické úrovni jsem našla oštěp zasazený do solárního plexu. Rukověť oštěpu byla stočena do spirály a celá zůstala v aurickém poli. Abych oštěp odstranila, musela jsem nejdřív rukověť narovnat a potom ho za ni vytáhnout ven.“

Během několika dalších sezení pak léčitelka postupně rekonstruovala energetickou předlohu orgánů i poškozenou čakru. Deformované hmotné orgány však člověku i po provedení běžné energetické léčby, která nepoužívá magii, obvykle zůstávají. Problémy s tím spojené se pouze do jisté míry zmírní.

Následky mučednické smrti mohou být ještě vážnější

Ano, toto byl detailní popis toho, jak se může jakákoliv násilná smrt otisknout do mnoha úrovní bytosti člověka. Aby poté v dalších životech vyvolávala psychické problémy, trvalé deformace určitých čaker, a dokonce i nepříznivé změny na hmotných orgánech. Zde šlo ale o rychlou smrt, i když násilnou.

 

Podstatné je, že mučednická smrt může vyvolat dokonce ještě silnější deformace, než náhlá rychlá násilná smrt. Protože příchod smrti při mučednické popravě bývá obvykle pomalý. O skutečných následcích jsem se přesvědčil i sám na příkladech konkrétních osob. Vážná psychická traumata v dalších existencích, deformovaná energetická výbava, zničené čakry, neobvyklé tělesné problémy. A tím i zásadní zhoršení podmínek pro duchovní probuzení člověka, pro nalezení vzestupné světelné cesty.

 

Čím rozsáhlejší bylo prožité utrpení mučedníka, čím hlubší bylo poškození duchovních a energetických struktur bytosti člověka, tím výraznější jsou pak následky v dalších zrozeních. A to nejen pro jednotlivce, ale přeneseně i pro celou civilizaci, která propaguje takové způsoby údajného posílení světelné cesty.

 

Typické případy následků mučednických misí

Uvedu několik typických příkladů, se kterými jsem se sám setkal ve své praxi. Co všechno se může projevit jako následek prožité mučednické smrti v minulosti nebo dokonce opakovaných zážitků mučednictví.

Například: Zúžení páteřního kanálu v oblasti krku a z toho vyplývající trvalé problémy s krční páteří bránící normálnímu životu v důsledku prožité popravy gilotinou.

Nebo: Trvalé psychické trauma, že každá duchovní cesta nakonec vede ke zmaru, zkáze, destrukci, neslavnému konci. Že Světlo je příliš slabé na to, aby dokázalo změnit vývoj světa. Že je lepší se duchovní stránkou života nezabývat, protože to vždy přinese smrt.

Nebo: Panická hrůza z ohně po prožitku smrti upálením.

Nebo: Mnohé další fobie z uzavřených prostor, třeba i z cestování metrem, v důsledku dlouhodobého pobytu v hladomorně nebo jiném vězení, které končilo zdlouhavou smrtí v dávné minulosti.

Nikoliv očištění člověka nebo dokonce celého lidstva, ale právě toto jsou skutečné důsledky mučednických misí!

Je utrpení lékem pro dnešního člověka?

„Utrpení samo o sobě je lékem, bolest je hlasem Otce, volajícího své děti nazpět k sobě, utrpení je očištění a láska. Běda, kdyby nebylo utrpení do té doby, než se poslední dítě vrátí ke svému Otci,“

uvádějí mimozemšťané, kteří jsou bytostmi 1. typu, prostřednictvím Giorgia Dibitonta v knize „Andělé v hvězdných lodích“ (str. 94). Podobné myšlenky i v dnešní době propaguje řada duchovních učitelů působících ve hmotné úrovni naší planety. Nemůžeme se tomu vůbec divit. V oblasti Země a Sluneční soustavy byl u lidstva 2. typu tisíce let praktikován systém karmických odplat přenášených do dalších životů. Ve skutečnosti šlo o jakési centrální plánování čištění jednotlivců skrze jejich utrpení.

Kradl jsi v tomto životě? V příštím zrození budeš sám vícekrát okraden. Dokázal jsi zavraždit druhého? Až se příště narodíš, budeš sám zavražděn nebo se ti přihodí vážný úraz a zůstaneš trvale postižený.

 

Tímto způsobem uměle naordinovaného utrpení měl člověk sám na sobě prožít to, co v životě předtím způsobil jiným. Aby to už příště neopakoval. Jenže on už si to nepamatoval. Nevěděl, že jde o karmický důsledek z předchozího života. Nechápal, jaké ponaučení si z toho má vzít. Takto byl sice člověk ze svého dávného činu karmicky očištěn, je tady jedno zásadní ale. Násilná smrt zhoršila podmínky jeho duchovního probuzení v dalších životech. Neprobuzený člověk pak začal mnohdy opakovat to samé. Karma v takovém případě neměla skutečný výchovný dopad. Naopak vyvolávala čím dál silnější deformace bytosti člověka. A místo nalezení správné světelné cesty naopak tito lidé čím dál rychleji padali směrem k temné straně světa. Civilizace takto karmicky řízená se začala propadat do hlubokého pádu. Přesně tak, jak se to skutečně na Zemi během několika posledních tisíců let stalo.

 

Více o tomto způsobu řízení karmy bylo v článku 39F. Řízení karmy a vedení bytostí Duchovními hierarchiemi. Zatímco přirozená karmická očista by měla vypadat úplně jinak, viz 39G. Principy přirozené karmické očisty.

 

A kdykoliv čištění jednotlivců přestalo být dostačující a začalo být organizačně nezvládnutelné, přikročilo se k jednoduššímu a současně účinnějšímu kolektivnímu potrestání. Takovými akcemi se například stala některá zemětřesení nebo jiné živelní pohromy, které byly uměle magicky vyvolány na vybraných místech planety. Byly záměrně naplánovány a provedeny proto, aby tato území a lidé na nich žijící byli prožitým utrpením očištěni, a Země si tím částečně odlehčila od nahromaděných negativních energií.

 

Toto není jen pouhá hypotéza. Dnes žije ve hmotné rovině Planety řada bytostí, které byly v minulosti součástí zdeformovaných zatemněných nespravedlivých karmických institucí. Některé diskusní příspěvky reagující na naše články naznačují, že ještě dnes se někteří lidé zde zrození považují za ty, kteří mají právo karmicky trestat jednotlivce, skupiny, případně i celé lidstvo. Více o tom bylo v článcích 41B. Další nepřijatelné praktiky mágů, 43H. O božských bytostech uměle vytvořených lidmi.

Aby nedošlo k mýlce – magické vyvolání dílčích katastrof bytostmi Duchovních hierarchií se rozhodně netýká všech živelních pohrom. Většina z běžných katastrof vznikala naprosto spontánně působením přírodních sil, protože svoji formu karmické očisty provádí i sama planeta Země a Vesmír.

Způsob kolektivního spalování karmy řízený Duchovními hierarchiemi nevznikl sám od sebe jako výsledek působení přirozených energií Vesmíru. Toto centrální řízení karmy jednotlivců je a bylo uměle vneseným prvkem do evoluce pozemského lidstva. Více o tom jsem uvedl v článcích 39F. Řízení karmy a vedení bytostí Duchovními hierarchiemi, 39i. Konec vlivu Duchovních hierarchií na vývoj.

Drastické utrpení by už v karmických záležitostech nemělo mít místo

Drastické utrpení, mučení, popravy, dobrovolné mučednictví – nic z toho by už nadále nemělo být metodami a principy řízení karmy. Jak už jsem uvedl, dnešní člověk 2. typu by se měl karmicky čistit především duchovním vzestupem. Jedině tak lze během jednoho života, nebo dokonce během několika let vyčistit své těžké karmické břímě z minulosti.

 

Většina dnes zrozených bytostí je v situaci, kdy očista utrpením typu „oko za oko“, „zub za zub“, nikam nevede. Při takové formě očisty by musely utrpením strávit nepředstavitelné tisíce, možná miliony i více životů. Na to už není v dnešním stádiu evoluce čas. Většina osob nemá ponětí, co vše skrývá jejich karmická nádrž. Třeba zničení civilizace v důsledku určitého opomenutí, když tento dnešní člověk byl andělem Dhyanem. Kolik životů by musel takový člověk prožít v utrpení, aby to tímto způsobem karmicky napravil?

Naopak dílčí utrpení ve formě přiměřené fyzické bolesti nebo nepříjemného psychického stavu má někdy při hloubkové karmické očistě své oprávněné místo. Nová světelná karmická instituce dává chybujícím lidem náznaky, že něco nedělají správně. Nejprve jde o jemné náznaky, které se při opakování chyb postupně zesilují. A pokud člověk stále nechápe a tendence opakovat tytéž chyby v něm zůstává, přicházejí pak na řadu výrazně silnější náznaky - drobné úrazy, například uklouznutí a pád, pohmoždění, říznutí, silné naražení. Později i větší úrazy – zlomená ruka či noha, přetržené vazy v koleni jako už výrazný signál, že člověk jde v životě zásadně špatnou cestou.

Je šlechetné trpět za druhé?

Mimozemské bytosti v již citované knize Giorgia Dibitonta (Andělé v hvězdných lodích) vyvolávají dojem, že šlechetné je i trpět za druhé (str. 96):

„Až to všechno jednou pochopíte, nenajdou se již lidé, kteří by Boha obviňovali z toho, že stvořil bytosti, které musí trpět, nýbrž dají vinu jedině zlobě a špatnosti svého tvrdého srdce, a budou chválit ty, kteří, ač nevinní, raději s pokorou nesli vaše bolesti jenom proto, aby vás mohli zachránit. Jaký by jinak měla smysl prolitá krev mučedníků a všechny činy lásky za všech dob? Jaký smysl by mělo všechno, co na sebe vzal ten, který zemřel na kříži, aby vám postavil před oči celou pravdu?“

Znovu jde o jednoznačné propagování ušlechtilé oběti mučedníků. Jenže prolitá krev mučedníků skutečně neměla pro Světlo vůbec žádný pozitivní smysl.

Může snad být za určitých okolností šlechetné vědomě trpět za jiné? Je možné, aby prožitím obrovského utrpení v rámci mučednické mise dokázal vyvolený člověk spálit negativní karmickou energii za někoho jiného? Nebo aby tímto způsobem dokonce očistil celé lidstvo, jak bývá uváděno v případě Ježíše Krista a jeho ukřižování? Je vůbec možné převzít karmu za jiného člověka nebo dokonce za celé lidstvo a spalovat tuto původně cizí karmu svým vlastním utrpením?

Někteří lidé do toho budou plést odboj za fašismu, disidenty za komunismu, jednotlivce bojující proti jakékoliv diktatuře. Ale ti přece nešli vědomě do boje proto, aby trpěli za druhé. Ti se jen postavili proti útlaku takovým způsobem, jak to uměli. I na těchto stránkách přece zdůrazňujeme, že je nezbytné se přiměřeným způsobem postavit proti ovládání. Že je důležité vzepřít se a dát tak najevo, že už nejsem ochoten si to nadále nechat líbit. Jistě, mnozí z nich kvůli takovému postoji trpěli třeba v dlouholetém vězení. Utrpení však nebylo jejich záměrem. Jejich záměrem byla narušit základy nespravedlivé moci. Třeba rozšiřováním pravdivých a všeobecně nedostupných informací. A to je přece něco úplně jiného, než dobrovolně vlastním utrpením spalovat hříchy jiných.

Převzít cizí karmu je možné

Příklady některých léčitelů naznačují, že převzít cizí karmu je možné. V tomto případě však jde spíše o přehmaty nebo neuvážené činy, které mají nechtěné důsledky. Pokud léčitel neoprávněně zasáhl do karmických vazeb a vyléčil karmickou nemoc člověka, ve více popsaných případech se stalo, že sám tuto nemoc dostal. A převzal tak na sebe cizí karmu, i když původně nic takového neměl v úmyslu. Vlastní příklad uvádí Bedřich Kočí (O duchovní léčbě, str. 13).

„Jednoho dne přivedli mně zase v K. k léčení tři slepce. Než jsem přistoupil k léčení, byl jsem duchovní cestou upozorněn, že jeden z nich jest případ karmický…

Přistoupil jsem k němu velmi dojat, vroucně prosil Pána Ježíše, aby tomuto ubohému starci změnil karmu, odpustil mu zbytek jeho trestu a popřál mu pro zbývajících několik let života zraku. Po této prosbě stařeček zřejmě dojat promluvil: „Tak viděj, že ani u mne to není karma nezměnitelná, vždyť já jich vidím a jsem překvapen, že jsou ještě mladej…

Ale s uzdravením stařečka nebylo to tak jednoduché. S něho byla sice karma sejmuta a vidí, po tolika letech, ještě dnes, ale jeho karma byla přenesena na mne, a já oslepl za něj…

Pro mne však nebylo to žádným utrpením. Naopak snášel jsem to s radostí a s veselou myslí, neboť jsem si uvědomoval, že touto malou obětí vykupuji zrak dědouškovi, který neviděl celých 83 let. Úplně slepým nebyl jsem však dlouho. Operovali mne…“

Až donedávna bylo možné i dobrovolné převzetí karmy za jiného

Karmu za určitého člověka doposud bylo možné převzít i dobrovolně. Například svobodně se rozhodnout, že se sám narodím jako částečně tělesně postižený, abych pomohl snížit karmické zatížení jinému mně blízkému člověku. Nebo dobrovolně převzít polovinu jeho karmy a tím mu výrazně pomoci celkový nepříznivý vliv jeho karmy na něj zeslabit. Narodit se pak společně s ním, třeba jako sourozenec nebo budoucí životní partner, a pomoci mu původní karmu rozvázat. Nebo se v určitém bodě života rozhodnu a odpřisáhnu, že na sebe přebírám karmické zatížení druhého člověka, aby on mohl i nadále žít. Není to pouze teorie – s každým z těchto případů jsem se konkrétně setkal při zprostředkování karmické očisty druhých lidí.

Nový vývoj již nepodporuje žádné karmické výjimky

Nový vývoj však již nepodporuje žádné výjimky, a to ani v karmické oblasti. Protože vedle šlechetných pohnutek toho, co přebral druhého karmu nebo její část, je důležitá i následující okolnost. Podívejme se na to z jiné stránky. Vždyť je to podobné situaci, jako když za někoho půjdu udělat například maturitu nebo řidičskou zkoušku. A to přece není možné v žádném případě. V takové situaci by výjimky vůbec neměly existovat.

Člověk na základě takto složené zkoušky bude řídit auto, může vykonávat určité povolání nebo dokonce postoupí na vysokou školu, aby dosáhl ještě vyššího vzdělání. Ve skutečnosti však na to nebude vůbec připraven.

 

Každý přece musí projít své životní zkoušky sám, aby především sebe posunul ve vývoji dále. Pokud zkoušku jakýmkoliv způsobem obejde, nebo ji za sebe nechá složit někým jiným, jeho další postup se zbrzdí. Přebírat za někoho životní zkoušky je z obecného pohledu nesmyslné. Důležité je usnadnit mu nalezení správné cesty, případně mu pomoci po této cestě jít, být jeho průvodcem a rádcem, poskytnout mu příklad vhodný k následování. Ale ne za něj sám tuto cestu procházet.

 

Přebírat úkoly za druhé nevede dlouhodobě k dobrým výsledkům

Budu-li za své děti neustále sám vypracovávat domácí úlohy, nikdy se nenaučí dělat svoji práci samostatně. Pokud poskytuji někomu možnost obcházet své úkoly, dávám mu tím najevo, že nejsou pro něj důležité. A ještě ho tím naučím podvádět a obcházet užitečná pravdila. A pokud takové výjimky existují v duchovním pozadí, vedou logicky k vytváření podobných výjimek i ve hmotě.

Duchovní mistři seslaní do hmoty dostávali až donedávna jako privilegium jakousi karmickou imunitu. Odrazem toho je pak ve hmotě skutečnost, že významní politici, poslanci, státní úředníci si zase kupují tituly, prestiž, funkce, postavení. Za peníze přihrávají svým známým a členům rodin lepší zakázky. A dokonce bylo možné si u nás koupit i vysokoškolské vzdělání. Donedávna měli poslanci parlamentu právo na celoživotní imunitu před zákonem.

Posouzení případu převzetí poloviny karmy za druhého

S odstupem času nyní zhodnotím, jak dopadla a stále ještě pokračuje konkrétní situace, se kterou jsem se seznámil ve své léčitelské praxi, kdy jeden člověk převzal polovinu karmy za druhého. V tomto světě jsou obě bytosti zrozeny vedle sebe a procházejí životem společně. V dnešní době vnímám následující důsledky. Ten druhý se ukolébal při svém karmickém čištění tím, jak je to jednoduché a snadné, když polovinu tíhy při karmickém vyvazování za něj nesl ten druhý. A takto se spolu „lehce“ čistili po určitou dobu. Pak ale přišly na řadu hlubší karmické vrstvy - vrstvy z období ještě před touto dohodou. A ty už měl každý sám za sebe. Ten první, který do té doby dokázal čistit vlastní karmu i část karmy druhého, to zvládal dobře. Protože byl zvyklý nediskutovat, místo toho tvrdě pracovat na nápravě svého vychýleného nitra a ještě přitom pomáhat druhému.

Horší už to měl ten druhý. Do té doby byl zvyklý diskutovat, rozumovat, protože jeho karmická očista doposud běžela lehce díky pomoci prvního, aniž by on sám musel napnout všechny své vnitřní síly. Problémem je, že on si nezvykl, že při karmické očistě je potřeba nediskutovat, nepolemizovat, ale naopak vědomě pracovat správným způsobem na přeměně svého vlastního nitra. Více o krocích, které by měly být součástí přirozené karmické očisty, bylo v článku 39G. Principy přirozené karmické očisty.

A najednou to nebyl schopen unést. Snažil se vysvětlovat, zdůvodňovat, proč se to či ono s ním děje, ale to už nestačilo a k cíli to nevedlo. Už byl na to sám. Nebyl připraven na to, že teď tu vysoce nepříznivou minulost musí odhodit bez pomoci druhého. Že už to žádnými slovy nezlehčí. Že to prostě musí ze sebe vydat. Dobrovolně se bez pocitu ztráty vzdát té minulé nepříznivé výbavy, pozic, privilegií, vazeb na další bytosti.

A toho najednou nebyl schopen. Místo aby šel a udělal vše potřebné, tak raději zdůvodňoval, jak je to těžké, proč to nemůže udělat. A přemítal, co bude potom, když to udělá nebo neudělá. Jestli vůbec má význam to dělat. Jestli by nebylo lepší ještě počkat, jak se to samo vyvine. Zřetelné impulsy, které dostával, vždy zabalil do spousty rozumových úvah typu coby kdyby. Místo dostatečně rychlé akce se v situaci obnažených nepříznivých karmických vrstev utápěl ve vlastních úvahách. To vše pak u něj přehlušilo silné náznaky, které dostával. Tentokrát však výsledkem byly ohromné propady, vnitřní destrukce, tendence chytat se minulosti. Jeho bytost se nechtěla minulé výbavy dobrovolně vzdát. S tím už mu však nikdo nemohl pomoci. Dostal se až do kritického bodu svého vývoje, kdy mu hrozilo překlopení do Temna. A proč se to všechno stalo? Kde byl prvopočátek těchto jeho problémů? Právě v tom, že do té doby za něj zkouškami procházel někdo jiný.

Jak může k náhlému zvratu ve vývoji dojít? Dochází k tomu v situaci, kdy už člověk není schopen na vědomé úrovni zajistit, aby jeho nitro odmítlo nepříznivou magickou výbavu z minulosti, která se v rámci karmických vrstev obnažila. Pokud naopak nitro člověka dávnou výbavu přijme a člověk tomu už není schopen zabránit, výsledkem je okamžitý pád ze světelné cesty směrem k temné straně světa.

 

Poučení z přebírání karmy jednoho druhým je jednoznačné a naprosto důrazné. Přebírat za někoho karmu nevede dlouhodobě k dobrým výsledkům. Možná to tomu člověku na chvíli ulehčí situaci. Ale oč to měl na začátku lehčí, o to těžší to bude mít v dalším pokračování hloubkové karmické očisty.

 

Ponaučení pro karmickou očistu

I když to přímo k tématu tohoto článku nepatří, vnímám, že je důležité říci v tuto chvíli následující. Pokud se člověk ve svém životě dopracuje k tomu, že již začíná dostávat velmi silné signály, třeba i v podobě drobných či silnějších nepříznivých událostí, například menších či větších úrazů, v tom okamžiku je již třeba příliš neváhat a jednat. Protože urgentnost signálu dává jednoznačně najevo, že se něco v jeho životě vyhrocuje.

 

Za takto vyhrocené situace by měl člověk v prvé řadě zjistit, co se v jeho životě děje. A to buď vlastní duchovní komunikací, nebo konzultací s člověkem, který je schopen mu situaci objasnit. Jakmile se však dozví, o co jde, pak už není čas na další dlouhé diskuse, na vysvětlování a obhajování se, proč jsem to udělal. Naopak nezbytně nutné je rychle konat, snažit se co nejdříve rozkolísanou situaci napravit a uvést do normálu, aby se situace nevyhrotila až do naprosto nepřijatelných rozporů.

 

Pokud je karmická očista doprovázena silnými zdravotními nebo psychickými výchylkami, obvykle to znamená, že ten člověk příliš vnitřně lpí na minulosti, na dávné výbavě, privilegiích, dávných informacích, nepřirozených partnerských poutech. Minulosti je však potřeba se zbavovat s naprostou lehkostí, s pevným odhodláním, bez pocitu ztráty, že o něco důležitého přicházím.

Převzetí karmy za druhého může mít i katastrofální následky

Tím, že za druhého převezmu úkoly, které patří jemu, mohu mu tím paradoxně naopak ztížit cestu k duchovnímu probuzení, ke Světlu, k hloubkové karmické očistě. Protože převzetím jeho karmy zasáhnu násilným nepřirozeným způsobem do nastavení jeho osobního karmického plánu pro očistu a vyvázání se. Jeho další vývoj se tím může kompletně zamotat s naprosto nepředvídatelnými výsledky.

 

Je to vlastně podobné situacím, kdy si člověk snaží zmenšovat svoje karmické zatížení tím, že si nechá zasahovat do své karmické nádrže jinými lidmi, kteří používají nejrůznější formy regresních terapií. Také to představuje násilný zásah do jeho vývoje.

 

Je naprostým paradoxem, když se člověk snaží vlastním rozumem, vlastní vehementní pomocí překonat moudrost těch duchovních sil o vysokém duchovním nadhledu, které nastavují podmínky našich životů. Nejextrémnějším výsledkem takových zásahů může být až nevratné překlopení do Temna u člověka, kterému je takto nevhodně pomáháno. Protože touto pomocí mu druhý vzal optimálně nastavené příležitosti učit se při karmické očistě, pochopit svoje přehmaty z minulosti. A pochopit třeba i to, že jeho dnešní vychýlené postoje jsou opakováním chyb z dávné minulosti. Druhý mu nevhodnou pomocí vzal možnost trvale napravit svoje chyby, karmicky se vyvázat, očistit se, posunout svůj život a své zdraví směrem k vyšší harmonii.

Jak lze regulérně odpracovat kolektivní karmu?

Stejně tak je možné dobrovolně odpracovat i část kolektivní karmy národa, civilizace. Rozhodně však ne mučednickou smrtí. Celkové karmické zatížení lidstva může jednotlivec snížit tím, že svým životem vyvolá radikální změnu v evoluci lidské civilizace směrem k větší harmonii a duchovní čistotě. Právě to přece bylo původním cílem Ježíšovy mise, ve skutečnosti se to však nepodařilo. Proto proběhlo zinscenované divadlo, které mělo co nejlépe využít nové situace, když už bylo zřejmé, že původního cíle mise dosáhnout nelze.

 

Kamufláž spojená s Ježíšovou misí naopak místo odpracování karmy ve svých důsledcích vyvolala pozvednutí skrytých sil Temna, které v pozdějších stoletích působily skrze křesťanskou církev i světskou moc. Ne náhodou je éra tvrdé církevní inkvizice označována jako období satanizace církve. Události z období na počátku letopočtu a jejich pokroucený výklad deformovaly vývoj lidské civilizace po celé následující dva tisíce let. Více o tom bylo v článku 50E. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista V.

Může smrt mučedníků vykoupit hříchy lidstva?

Ve skutečnosti by žádný jednotlivec nemohl snést tak velké utrpení, které by dokázalo jednorázově smýt milióny spáchaných vražd, jiných násilností a dalších přehmatů uskutečněných po celém světě za celou dosavadní historii lidstva. Smrt jediného člověka, i jeho případné mučení, ať je jím kdokoliv, nemůže stačit na karmické očištění velkého počtu lidí, nebo dokonce celého lidstva.

Je argumentováno tím, že Ježíš je přece Boží syn, a ten takovou možnost má. Nejlepší důkazem toho, že žádné hříchy sejmuty nebyly, je skutečný vývoj světa, který po této misi následoval. Ale to jsem již podrobně rozebral v článku 50E. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista V. Nejde přitom jen o pouhý názor nebo úvahu. Protože pokud by Ježíš skutečně svojí misí hříchy pozemského lidstva vykoupil, vývoj v následujících dvou tisíciletích by vypadal naprosto jinak.

Tam jsem také vysvětlil, že žádná magie libovolné výše a úrovně nedokáže sejmout z někoho karmu. Dokáže ji pouze na čas odklidit, ukrýt. Jednoho dne se však celé stohy a obrovské nádrže takto zaklizené karmy začnou hlásit o pozornost a je zle. Najednou už není dost času na běžné karmické čištění a vzniká výbušná mimořádná situace. Více o tom bylo v článku 39H. Kam až může vést neochota karmicky se čistit.

 

Téma mučednictví pokračuje druhou částí 51B. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva II. V ní se budu věnovat některým dalším situacím, jevům, rituálům, které lze též označit slovem mučednictví. A do kterých se může určitým způsobem promítat mučednická legenda spojená s Ježíšem Kristem.

 

© Jiří Novák, březen 2012

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 182