Jiří Novák                                                                 Vloženo 4.4.2012

52A. Počátky budování křesťanské církve

                                                                    

___________________________________________________

Nové lidstvo zdědilo Planetu zanesenou zlem. Pravda o duchovním pozadí světa byla čím dál víc deformována. Hlavní světová náboženství jako pokusy vytvořit čisté duchovní směry. Čtveřice náboženství masově ovlivňuje žijící lidstvo. Z nich má právě křesťanství největší vliv na žijící populaci na Zemi. Skutečná Máří Magdaléna nebyla nevěstkou, naopak byla jednou z hlavních Ježíšových učednic. Evangelium Máří Magdalény podává nový pohled na apoštoly. Ježíšovo hnutí začíná řídit Máří Magdaléna. Petr se nemůže smířit s tím, že by Ježíš více důvěřoval ženě než apoštolům. Dvě větve raného křesťanství odpovídají dnešní čisté cestě a cestě magie. Z jakých poměrů Petr pocházel? Osobní vlastnosti Petra jej nepředurčovaly do vůdčí role. Důkazy mimořádné spolehlivosti Petra v Evangeliích nejsou. Proč tedy byl nakonec Petr vybrán do role vůdce? Událost, která vše změnila.

________________________________________________________________

Nové lidstvo zdědilo Planetu zanesenou zlem

Kdyby bylo lidstvo 2. typu vysazeno na prázdné planetě, možná by se mu podařilo najít dříve světelný duchovní vzestup. Nové lidstvo však zdědilo po svých předchůdcích Planetu zanesenou zlem a temnými energiemi. Stačí si přečíst některé knihy nebo shlédnout filmy naznačující dávnou minulost, aby člověk získal představu, jaké hrůzy tady na Zemi kdysi dávno probíhaly. Velmi věrně popisují dávnou minulost například knihy J. R. R. Tolkiena: Pán prstenů I, II, III, Silmarillion – Mýty a legendy Středozemě. 

Pravda o duchovním pozadí světa byla čím dál více deformována

Zavalení Planety temnými strukturami mělo za následek, že drtivá většina lidí 2. typu se během života nedokázala duchovně probudit. Jakmile zbytky dávného lidstva 1. typu opustily hmotnou rovinu Planety, u lidstva 2. typu čím dál více převažovala důležitost a tlaky hmotného života. Zpočátku byla používána magie a běžné byly i kontakty s astrálními bytostmi. Nic z toho však nevedlo ke skutečnému duchovnímu vzestupu ve Světle.

 

Jak se lidé postupně zahmotňovali, duchovní záležitosti ovládly různé církve a skutečná pravda o duchovním pozadí světa tak byla čím dál více deformována. Magie a zbytky duchovního poznání lidstva 1. typu se stávaly postupně skrytými, protože mágové a tajné esoterní řády byli pronásledováni. Lidstvo stále více duchovně a eticky upadalo. V poslední době mnoho lidí zapomnělo, že existuje také duchovní pozadí světa. Značná část lidstva se začala oddávat výhradně hmotnému životu. Hmota se pro ně stala postupně jedinou realitou, které byli ochotni věnovat svoji pozornost. Tito lidé se nedokázali eticky čistit, stále hlouběji zapadali do hmotných energií, ztráceli kontakt s duchovním pozadím.

 

Mise duchovních mistrů na Zemi

Síly Světla proto opakovaně usilovaly o nalezení způsobu, jak obyčejné lidi informovat, že existuje víc než jen hmotná rovina světa a jeden právě prožívaný hmotný život. Že duchovní pozadí světa obsahuje skutečné motivy činů a příčiny událostí. A také bylo potřeba vysvětlit běžným lidem, jak toto duchovní pozadí skutečně funguje. Duchovní přenos informací shora však dostatečně nefungoval. Jedinou možností, která nakonec zbyla, bylo poslat dolů do hmoty někoho, kdo se dokáže probudit a informace předat přímo.

Síly Temnoty se naopak snažily tomuto procesu bránit. Proto Temno likvidovalo největší světové knihovny, aby lidstvo zapomnělo na svoji minulost. Aby zapomnělo, že existuje i duchovní svět za hmotou. Aby lidé neviděli dál než na konec svého současného života. Protože takto se přece lidstvo nechá mnohem snáze ovládat. A pro ty, kteří se o duchovní pozadí světa přece jen zajímají, zajistit pokračování starých zkreslených informací i mnohých zásadních nepravd (například nepravdivé legendy o ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista). A nadále zdůrazňovat význam magie jako hlavní metody duchovní práce. Proto se Temno snažilo získat zásadní vliv na zrozené mistry Světla a zmanipulovat je směrem příznivým pro Temno.

Tento vzájemný boj je nejvíce patrný v období zhruba 600 let př. n. l. až 600 n. l.  Jde o přechod od Věku Berana do Věku Ryb. A tento další věk má přinést nové energie, které vyvolají očistu lidstva a posun k duchovnímu probuzení. Aby se lidstvo dokázalo dobře připravit na duchovní revoluci, na určitou zásadní změnu duchovního řádu za další dva tisíce let při vstupu do Věku Vodnáře.

Tři zásadní pokusy o vytvoření nového hnutí ve hmotě

Proto se právě v této době objevují tři zásadní pokusy Duchovních hierarchií o vytvoření nového hnutí ve hmotě. Každý z těchto pokusů byl spojen se zrozením jediné klíčové bytosti a dalších pomocníků, kteří měli hlavní bytosti usnadnit splnění zásadních úkolů.

 

Těmito klíčovými osobami se postupně stávají bytosti, které v našem světě známe pod jmény Buddha, Ježíš a Mohammed. Každý z nich přinesl do hmoty v jiné části světa nové učení. Původně to měly být čisté duchovní směry dávající člověku pravdivé odpovědi na otázky po původu světa, původu života, jak vést čistý a smysluplný život, jak se duchovně čistit a navázat spojení se svojí duší, s Bohem, atd. A také podávající vysvětlení, jak by měl vypadat spravedlivý řád na Zemi. Zasáhly však síly Temna a výsledkem se stala zdeformovaná pravda s nečistým duchovním pozadím.

 

Všichni tři však měli v tehdejších podmínkách jen omezený duchovní nadhled. Navíc byli deformováni obrovským tlakem z okolí. Někteří měli i vlastní těžkou karmu z minulosti a nedokázali najít přirozenou cestu k jejímu dostatečnému vyčištění. Ani jejich původní učení a přenášené informace tak nemohly popisovat fungování duchovního pozadí světa zcela věrně. A navíc k tomu všemu, jejich původní zásadní myšlenky byly postupně revidovány, cenzurovány, opravovány, měněny, až výsledkem se stala určitá náboženská ideologie, která už popisuje duchovní pozadí světa velmi zkresleně.

 

Postupně tak vzniká trojice nových světových náboženství – buddhismus, křesťanství a islám. Buddhismus odvozený od učení Buddhy (563 - 483 př. n. l.), křesťanství spojené s životem a učením Ježíše Krista (zhruba 0 – 33 n. l.) a islám odvozený od učení proroka Mohammeda (571 – 632 n. l.). K této trojici lze ještě přičíst jako čtvrté náboženství hinduismus, který vychází ze starších  historických indických tradic.

Náboženství stále masově ovlivňují dnešní lidstvo

Jen pro informaci, na kolik tato čtveřice náboženství ovlivňuje světové dění, uvádím následující statistické údaje z Encyclopedia Britannica z roku 2005:

Ke křesťanství se tehdy hlásilo 33 % světové populace, což bylo 2,15 miliard,

k islámu kolem 20%, 1,32 miliard,

k hinduismu kolem 13 % populace, 870 milionů,

k buddhismu kolem 6 % populace, 380 milionu.

A ve srovnání s tím ateisté bez vyznání tvořili kolem 14 % světové populace, 910 milionů.

Při pohledu na tato čísla je zřejmé, že více než dvě třetiny světové populace žijí ve vleku jednoho z těchto čtyř světových náboženství. A celá jedna třetina žijící populace se ideově hlásí ke křesťanství.

Právě křesťanství má největší vliv na žijící populaci na Zemi

Vraťme se teď ke křesťanství, které má nejen v Evropě, ale i v některých dalších oblastech světa hluboké tradice. Životu Ježíše Krista a událostem, které tehdy před dvěma tisíci lety skutečně probíhaly, jsme věnovali pět článků 50A. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista I50E. Pravda o životě a ukřižování Ježíše Krista V. Další dva články 51A. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva I, 51B. Mučednictví jako cesta k ovládnutí lidstva II byly zaměřeny na jeden ze závažných následků Ježíšovy mise – na mučednictví. V tomto článku se zaměřím na popis toho, jak bylo po Ježíšově smrti budováno křesťanské náboženství a základy křesťanské církve.

Křesťanství po odchodu Ježíše

V roce 2004 vysílala Česká televize pozoruhodné dokumenty anglické televize BBC s názvem „Tajemství Bible: Skutečná Máří Magdaléna“, „Tajemství Bible: Skála jménem Petr“ které vznikly v roce 2003. Je důležité k tomu podotknout, že dokumenty anglické televize BBC jsou považovány za světově uznávané zdroje informací, které vznikají na základě důkladného vědeckého zkoumání historických dokumentů a zjištěných faktů uznávanými odborníky řady profesí. Nejde tedy o žádné konspirační teorie, ani o ideologicky deformovaný náboženský pohled. Jde o pokus vědecky vyložit historii tak, jak to vyplývá z dochovaných historických dokumentů. Tyto dokumenty BBC namluvené v českém jazyce se dají shlédnout nebo volně stáhnout na adresách

http://www.uloz.to/xQWvzZv/tajemstvi-bible-skutecna-mari-magdalena-avi

http://www.uloz.to/x44wkV5/tajemstvi-bible-skala-jmenem-petr-avi

Skutečná Máří Magdaléna nebyla nevěstkou

Dokumentární pořad o Máří Magdaléně vznikl jako reakce na vzácný objev rukopisů napsaných na papyru v Egyptě, v roce 1949, v poušti u Nadž Hammádí. Rukopisů, které popisují počátky křesťanství a vnášejí zcela nový pohled na období, které následovalo po Ježíšově ukřižování. Je v nich totiž popisováno období, o kterém je z toho z historie zatím známo velmi málo. Tyto rukopisy nejsou součástí Bible a jsou proto řazeny mezi apokryfy. Některé z nich vrhají na Máří Magdalénu i Petra zcela nové světlo. Jeden zvaný „Sofia neboli moudrost Ježíše Krista“, popisuje zásadně jinak roli žen, například Marie Magdalény. Tento text mluví nejen o dvanácti apoštolech, ale také o sedmi učednicích – ženách. A všichni dostanou příkaz jít a šířit evangelium. Máří Magdaléna mezi nimi zaujímá ústřední roli. Následující citace pocházejí z dokumentu Tajemství Bible: Skutečná Máří Magdaléna.

„Známe ji jako nevěstku, které Ježíš odpustil. Byla to ona hříšnice, která mu omyla nohy svými slzami a osušila je svými hlasy. Jmenovala se Máří Magdaléna. Ale co když byla obětí jednoho z nejohavnějších zkreslení charakterů v dějinách? Z nových důkazů vyplývá, že si ji Ježíš vybral za šiřitelku svého poselství. V tomto díle nastíníme nový obraz nejslavnější prostitutky v dějinách.“

V dokumentu je vysvětleno, proč se církvi hodilo právě takové pojetí. A také je tam naznačeno, jakým způsobem došlo zřejmě úmyslně k záměně skutečné Máří Magdalény s dalšími ženami stejného nebo podobného jména. A proč ji nakonec byla přiřčena nedůstojná role nevěstky.

„Příběh Máří Magdalény je nerozlučně spjatý s Ježíšem. Hraje hvězdnou roli v jednom z nejpůsobivějších a nejvýznamnějších výjevů v Evangeliích. Když Římané ukřižují Ježíše, Máří Magdaléna klečí pod křížem, dodává mu sílu v posledních strašných chvílích a pláče nad jeho smrtí. Máří Magdaléna stála u zrodu hnutí, které později od základů změnilo západní svět. Máří Magdaléna nejen že je přítomna u ukřižování, ale také objeví prázdný hrob a je svědkem zmrtvýchvstání. Ona je vzorem opravdového Ježíšova následovníka.“

„V křesťanských tradicích je Máří Magdaléně běžně připisována role prostitutky, tedy ženy zcela vyvržené ze společnosti. Marie pocházela z rybářského města Magdala (v překladu "věž nasolených ryb"), o němž se jeden ze starých židovských textů zmiňuje jako o hnízdu neřesti, které zničí Bůh. To možná vysvětluje její špatnou pověst, neboť další důkazy o tom, že by se jednalo o nevěstku, v podstatě neexistují. Ano, v samotné Bibli není jediná přímá zmínka o tom, že by Máří Magdaléna nevěstkou skutečně byla. Co tedy vedlo k tomu, že dostala nálepku ženy žijící na okraji společnosti?“

Máří Magdaléna byla jednou z hlavních Ježíšových učednic

„V roce 1949 narazili dva muži v jižním Egyptě na zapečetěnou keramickou nádobu. Uvnitř objevili množství starých rukopisů psaných na papyru. Byl to mimořádný objev. Tyto rukopisy měly obrovský význam, protože popisují počátky křesťanství.“

 

„Máří Magdaléna se v těchto textech často objevuje jako jedna z hlavních Ježíšových učednic. Dokáže Ježíšovi klást řadu zasvěcených otázek, zatímco další učedníci někdy tápou, ona všemu rozumí. Máří měla s Ježíšem mimořádný vztah, měl ji raději než ostatní učedníky. Byla jeho oblíbenou společnicí, bližší než ostatní učedníci.“

 

„Tvrzení ve Filipově Evangeliu, že „Ježíš miluje Máří a často ji líbá na ústa“, však nemusí svědčit o skutečné sexualitě mezi nimi, jako spíše o předání božského vědění. Polibek se stává symbolem důvěrného přijetí učení Božího slova.“

 

„Podle Filipova Evangelia Ježíš zasvěcuje Máří Magdalénu do svého učení v důvěrných rozhovorech ve dvou. Je velmi pravděpodobné, že Máří slyšela od Ježíše věci, které ostatní apoštolové neslyšeli. Ježíš s ní vedl tyto soukromé rozhovory proto, že tak dobře rozuměla jeho poselství.“

 

„Máří v tomto Evangeliu vystupuje nejen jako nejoblíbenější z Ježíšových učedníků, ale také jako symbolická postava božské moudrosti. Tradiční křesťanství však takovéto informace zavrhuje jako nekřesťanské (tedy apokryfní, vyloučené z Bible). Slovo apokryfní postupně nabylo záporný význam. A často to znamená, že taková literatura se nemá číst a nemá brát vážně. Že není pravdivá.“

„Důkazy pro podporu těchto tvrzení o Máří Magdaléně lze nalézt i v samotné Bibli. Máří Magdaléna byla přítomna u dvou nejvýznamnějších okamžiků Ježíšova života: u jeho ukřižování i vzkříšení.“

„Ježíš umírá a s ním málem zahynulo i jeho hnutí. Bez vůdce mohlo upadnout v chaos a nakonec se zcela rozpadnout. Ale všichni víme, že se tak nestalo. Zapříčinily to následující události. Právě v nich podle Bible přebírá Máří Magdaléna ústřední roli. Po smrti byly Ježíšovy tělesné ostatky uloženy do skalního hrobu. Mrtvé tělo bylo považováno za nečisté a bylo zvykem, aby ho židovské ženy pomazáním vonnými oleji připravily na pohřeb. Ale když podle Bible vstoupí Máří Magdaléna do hrobu, Ježíšovo tělo tam už neleží. Ona byla později podle (některých) Evangelií první, kdo spatřil žijícího Ježíše.“

 

„Ježíšovo vzkříšení udává křesťanskému hnutí nový směr. Vyvinulo se zcela nové pojetí, které nemělo s tím, co hlásal Ježíš, nic společného. Ježíš byl vzkříšen, protože byl synem Božím. Hnutí neselhalo, nýbrž slavně uspělo a není tedy důvod, aby se rozpadlo. Ježíšovo vzkříšení je pro křesťanství zlomovým okamžikem. V této chvíli se malé hnutí proměnilo v nové náboženství a Máří Magdaléna při tom sehrála klíčovou roli. Máří Magdaléna splňuje do posledního písmene roli jednoho z apoštolů Ježíše. A přece jí Bible tuto roli nepřisoudí.“

 

Evangelium Máří Magdalény

„V roce 1896 byl nalezen další apokryfní text – Evangelium Máří Magdalény. Příběh, který popisuje, začíná určitou dobu po vzkříšení. Ježíš se zjeví učedníkům a nabádá apoštoly, aby šli do světa a rozšiřovali jeho učení. Ale oni mají strach, protože Ježíše za to zabili. A říkají si, když zabili Ježíše, zabijí i nás. Právě tehdy vystoupí Máří Magdaléna a říká jim: „Nemějte strach, slíbil nám, že bude s námi a bude nás chránit.““

 

„Ona jediná zůstane klidná a beze strachu. V jejím vlastním evangeliu vše řídí a seznamuje apoštoly s Ježíšovým učením. Petr vybízí Magdalénu, aby jim řekla něco z toho, co řekl Ježíš jenom jí, co oni neslyšeli. Ona jim pak vypráví podrobnosti o rozhovoru s Ježíšem, který se týkal duchovního vývoje a celoživotního zápasu duše se zlem.“

 

„V té chvíli jí začnou odporovat. Zdá se jim, jako by jim vyprávěla o jiném učení, než jaké hlásal spasitel. Je to zlomový okamžik. Samotný Petr ještě více zpochybňuje její slova: Cožpak by Ježíš někdy soukromě rozmlouval se ženou a ne otevřeně s námi? Měl ji snad radši než nás? Petr v ní spatřuje soka, pokud jde o vedoucí postavení.“

 

„Máří Magdaléna je zobrazována jako učednice, které skutečně dochází, o co jde, kdo nejlépe chápe Ježíšovo učení. Z textu jasně vyplývá, že k vedení skupiny ji opravňuje její duchovní zralost. Ironií však je, že většina lidí považuje Petra za onu skálu, na níž byla vybudována církev. On je hlavní postavou mezi apoštoly a Máří Magdaléna hraje v celém hvězdném obsazení přinejlepším jen roli vedlejší postavy.“

 

Poznámka: Křesťanská církev byla nakonec vybudována podle Petra a ne podle Máří Magdalény. Petr se tak později skutečně stal skálou, na které byla nová církev vystavěna. Je to symbolicky naznačeno také tím, že hlavní katolický chrám ve Vatikánu stojí přímo nad hrobem Petra.

K tomu všemu se dostaneme v následujících dvou pokračováních  52B. Apoštol Petr se ujímá vedení křesťanského hnutí, 52C. Postupný odklon křesťanství od skutečné duchovnosti.

Nový pohled na apoštoly

Odborníci se shodli na tom, že Evangelium Máří Magdalény pochází z doby 2. – 3. stolení našeho letopočtu. A že je téměř vyloučeno, aby toto Evangelium bylo podvodem. Podstatné je, že toto Evangelium podává zcela jiný pohled na apoštoly i na další vývoj po ukřižování Ježíše. Umožňuje také odhalit skutečnou příčinu, proč se tato doposud skrytá role Máří Magdalény do Bible nedostala. Autorkou tohoto Evangelia musela být podle odborníků žena. Nikoliv však samotná Máří Magdaléna, která už byla v tu dobu dávno mrtvá. Musela to být jiná žena, která patřila do křesťanského společenství, ve kterém měly v té době ženy velmi důležitou roli.  

 

„Evangelium vykresluje Máří Magdalénu jako učitelku a duchovní vůdkyni ostatních učedníků. Není pouhou učednicí. Je apoštolem mezi apoštoly. A přece známe Máří Magdalénu pouze jako hříšnici. Proč byla její pověst tak drasticky pokřivena?“

 

„Evangelium ovlivnilo to, jak se raní křesťané scházeli. Složení těchto skupin se měnilo podle toho, kde se scházeli. Raní křesťané se scházeli v domech a na setkání zvali své přátele. Společné jídlo bylo jednou z prvních praktik těchto společenství. Jelikož domácí prostředí bylo doménou žen, hrály u těchto raných setkání přední roli. Ženy hrály řadu rolí – roli učednic, učitelek, hlavy rodiny, hlavy církve, atd. Z Pavlova listu Korinťanům víme, že mezi ranými křesťankami byly ženy proroci. Jenže ve 2. a 3. století se začínaly prohlubovat rozpory mezi skupinami vedenými muži a skupinami, které vedly ženy. V některých raně křesťanských skupinách se klíčovou postavou stala Máří Magdaléna. Stala se jakýmsi prototypem ženského křesťanství.“

„Máří Magdaléna přebírá roli zástupkyně žen obecně. Apoštolové coby zástupci mužského pokolení se někdy snažili vyloučit ji ze své společnosti. A tak se Máří Magdaléna postaví na vlastní nohy a tím probudí i celé ženské křesťanské hnutí. Z mužů ji nejvíce odmítá a zavrhuje Petr. Vztahy Marie Magdalské s Petrem se staly symbolem tohoto sporu. V mnoha raně křesťanských spisech je zřetelné napětí mezi Petrem a Máří Magdalénou.“

Ježíšovo hnutí začíná řídit Máří Magdaléna

Celé hnutí po ukřižování Ježíše začíná po určitou dobu řídit Máří Magdalena. Ona byla Ježíšovým důvěrníkem. Právě s ní vedl dlouhé diskuse. Je proto přirozené, že ona se stává duchovním vůdcem a učitelem apoštolů. Ona jim vysvětluje skutečnou podstatu Ježíšových myšlenek.  Raní křesťané se scházeli v domech, zvali své přátele. A právě ženy v tom hrály důležitou roli. Později však začaly vznikat rozpory mezi skupinami vedenými muži a ženami.

 

Je zřejmé, v čem se obě větve raného křesťanství, ženská a mužská, zásadně lišily. Ženy zdůrazňovaly samotné myšlenky, jejich čistotu a energie s nimi spojené. Ježíšovo učení bylo takto šířeno přirozeně bez jakéhokoliv nátlaku a přesvědčování. A to naprosto přirozeným způsobem setkávání přátel v domácím prostředí. Cílem bylo, aby každý zájemce pochopil pravou podstatu Ježíšových myšlenek. Ženy jsou přece od Přírody nositeli více duchovního přístupu k životu. A stejně tak i lepšího vnímání duchovního pozadí světa. Prostřednictvím žen tedy byly šířeny především čisté původní Ježíšovy myšlenky a vysvětlováno, jak je potřeba tyto myšlenky pochopit, a jak je uplatnit v životě.

 

Naproti tomu muži byli více zaměřeni na snahu o získání mocenského vlivu. A to především prostřednictvím veřejné kazatelské činnosti. Aby došlo co nejrychleji k co největšímu rozšíření vlivu tohoto učení. Používali přitom i zcela nepřirozené záležitosti. Mnohdy byl důraz kladen na zázraky, protože právě ty měly na běžnou veřejnost nejrychlejší a nejzásadnější vliv.

Už to tak bývá, že jakékoliv hnutí, které bude uměle vybuzeno nepřirozenými prvky, čeká jeden ze dvou osudů. Buď se poměrně záhy rozpadne, nebo naopak rychle zesílí, ale postupně zcela podlehne Temnu. A co s hnutím, směrem, který je zcela ovládnut, dokonale prolnut temnými energiemi? Takové hnutí již nelze vrátit na světelnou cestu. Jedinou možností je celý systém rozpustit, začít znovu a úplně jiným způsobem.

Větve raného křesťanství odpovídají dnešní čisté cestě a cestě magie

Přesně takový rozdíl je i dnes mezi cestou čistého vzestupu a cestou magie. Cesta čistého vzestupu se soustředí na šíření čistých pravdivých informací. Nesnaží se za pomoci umělých prostředků jakkoliv urychlovat vývoj. Snaží se jen přinášet lidem pravdu a pomoci energiemi plynoucími z Planety, Přírody a vyšších duchovních sfér s očistou jednotlivých bytostí i našeho životního prostředí od temných systémů. Protože všechno chce svůj čas. A šíření pravdy probíhá vždy postupně. Ne každý je na přijetí nové pravdy okamžitě připraven.

Naopak cesta magie je zaměřena na rychlé získání vlivu. A současně také rychlé znemožnění těch, kteří ohrožují samotný princip používání magie. Cesta mágů přitom používá celou řadu nepřirozených prvků: Okázalé naznačování svých vysokých duchovních funkcí. Ohánění se nejvyšším Bohem, kterého zde zastupují, a na kterého mají právě oni výjimečné napojení. Konání zázraků, které mají přesvědčit veřejnost o tom, že dotyčný je skutečně vyvolen Bohem, aby zde ve hmotě vedl vývoj, atd.

 

Rané křesťanství tedy mělo i ženskou větev, o které se veřejně vůbec nehovoří. Proti tomu však byli muži, nejvíce Petr. Pod vlivem mužů se z církve stávala instituce, která postupně ženy zcela vytlačila. Ve 4. st. už bylo považováno za kacířství, když žena zastávala vůdčí roli a veškeré spisy s vůdčí rolí ženy v duchovním učení byly ničeny, páleny, nebo v lepším případě dokonale zaklizeny, uschovány. Samotné Máří Magdaleně pak dodatečně přiřkli jinou roli, aby omezili její vliv – ztotožnili ji s prostitutkou.

 

Skála jménem Petr?

Podívejme se teď na vývoj druhé postavy, apoštola Petra, který se nakonec podle tradic stal hlavním zakladatelem křesťanství. Co o tom říká druhý dokument BBC dostupný například na adrese

http://www.uloz.to/x44wkV5/tajemstvi-bible-skala-jmenem-petr-avi ?

Dokument začíná následujícím úvodem

„Řím, rok 64 po Kristu. Císař Nero popravuje vůdce malé židovské sekty. O necelých 2 tisíce let později stojí nad prostým hrobem velkolepá bazilika. V hrobě jsou údajně tělesné ostatky Petra, rybáře z Galileje. Petr byl apoštol, který zapřel Ježíše, aby si zachránil vlastní kůži. Byl žárlivý, zlostný, často slabošský. A přece se stal otcem křesťanské víry, mužem uctívaným jako světec. Mnoho záhad kolem Petrova života bylo objasněno teprve v minulém století. Archeologické a vědecké objevy pomáhají odhalovat, kdo byl Petr. Jak se stal hlavou rané církve. A zda je pod těmito kameny skutečně pohřbeno jeho tělo. Katedrála svatého Petra je dominantou římského panoramatu. Rok co rok proudí miliony lidí k bazilice na vatikánském pahorku. Která je postavena nad hrobem apoštola Petra. Toho apoštola, kterého Ježíš nazval skálou, na níž vybuduje svou církev. Někteří přicházejí z hluboké víry, jiní ze zvědavosti k místu, z něhož se do celého světa rozšířilo křesťanství.“

               

                Freska znázorňující Petra v podzemí Vatikánu

 

Důkazy potvrzují, že Petr je pohřben ve Vatikánu

„Smolař a packal, o němž byste nikdy neřekli, že z něj může být hrdina. A přece se tento muž na konci příběhu vynořuje jako vzor a ztělesnění křesťanství.“

Jak se však dostal Petr z míst, kde kázal Ježíš, až do Říma? To vše dokument naprosto přesvědčivě popisuje a dokládá i řadou důkazů. Dokument předkládá hmatatelné důkazy potvrzující skutečnost, že ostatky Petra jsou přímo ve Vatikánu. Například nalezený portrét Petra, freska na zdi v místě hrobu původem z 1. století, která vystihuje jeho rysy popsané v Bibli.

„Katolická církev uložila ostatky Petra na původní místo pod oltářem uprostřed Římské baziliky. Z důkazů tedy vyplývá, že Petr v Římě skutečně byl. Zatím však nevíme, proč sem přišel a za jakých okolností byl jmenován hlavou křesťanské církve. Abychom to zjistili, musíme blíže zkoumat Petrovu osobnost i prostředí, odkud pocházel.“

Z jakých poměrů Petr pocházel?

„Petr byl rybář, kterého Ježíš našel v chudé vesnici v Galileji. Galilea však nebyla žádným zapadákovem. Nýbrž podle mnohých vědců pravým opakem. Nežili ve vesnickém prostředí odtrženi od okolního světa. Naopak byli součástí kosmopolitní společnosti tvořící zase část římské říše. A to na východním Středomoří. Galileu a Judu na jihu pokládali Římané za klíčové oblasti své východní říše.“

„Podle Evangelií byl Petr ženatý a měl děti. Tento dům byl dost velký pro celou rodinu. Byl to typický středostavovský dům. Mohla v něm pohodlně bydlet větší rodina. Vzhledem k poloze u Genezaretského jezera stál na drahém pozemku, takže Petr nebyl jen tak ledajaký chudý rybář.“

Petr byl podle důkazů úspěšným rybářem, podnikatelem, který vlastnil dostatečně honosný dům. Proč se tedy takového života zřekl a následoval mladého kazatele jménem Ježíš? Důvodem byly vysoké daně uvalené na místní lid Římany, které začaly činit obživu rodin problematickou.

„Když tedy Ježíš vyslovil své převratné poselství: „Následujte mne!“, Petr v něm možná spatřoval nový způsob života. Zpočátku nešlo o nic velkého. Hnutí mělo skromné začátky. Ježíš měl okruh nejbližších přívrženců, svých 12 učedníků.“

K některým učedníkům se zřejmě přidaly i jejich ženy nebo dokonce děti. A takto putovali z místa na místo. K nim se pak postupně přidávali další, ale i tak šlo zpočátku jen o pár desítek osob.

Osobní vlastnosti Petra jej nepředurčovaly do vůdčí role

„Podle toho, co zatím o Petrovi víme, na něm není nic pozoruhodného. Je však záhadou, proč si Ježíš vybral tak průměrného člověka za svou skálu a hlavu rané církve. Ježíš sice byl nadán schopností nahlédnout Petrovi až na dno duše, ale bylo nutné, aby Petrovy vůdcovské vlastnosti rozeznali i jiní, především apoštolové. Prvním signálem Petrova vůdčího potenciálu je známá příhoda popisovaná v Evangeliích. Kdy Ježíš kráčel po hladině jezera. Petr se ho pokusil napodobit.“

„Ačkoliv evangelisté zaznamenali tuto příhodu, aby ukázali Ježíšovu nadpřirozenou božskou moc, epizoda nám také umožňuje nahlédnout do Petrovy povahy. Chůze po vodě vystihuje Petrovu osobnost. Je schopen absolutně všeho. Možná proto následoval Ježíše a vydal se s ním na cesty. I když to asi nebylo rozumné.“

Zázrak levitace patří do náplně dostatečně vysoké magie

Matoušovo evangelium naznačuje, že Petrův pokus měl být důkazem, že k nim jde po vodě Ježíš a ne nějaký přízrak. Ježíš k nim kráčel po moři, učedníci se vyděsili, že je to přízrak a křičeli strachem. Ježíš na ně promluvil, aby se vzchopili a nebáli, že je to on. Petr mu odpověděl:  

„Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Když vstoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.““

Pokud jde o předvedení levitace – vznášení se nebo kráčení po vodě, jde o „zázrak“, který patří do repertoáru magie dostatečně vysoké úrovně. A Ježíš nebyl v období na počátku letopočtu jediným, kdo takový „zázrak předvedl“. Ještě se k tomu vrátím dalším příběhem v další pokračování 52C. Postupný odklon křesťanství od skutečné duchovnosti.

Důkazy mimořádné spolehlivosti Petra v Evangeliích nejsou

Pokračujme v citacích z dokumentu BBC „Tajemství Bible: Skála jménem Petr“:

„Zda je příhoda zázrakem či pouhou metaforou, nevíme. Ale buď jak buď, Evangelia tím vyčleňují Petra od ostatních jako horlivého stoupence ochotného riskovat. Ačkoliv mu to nevyšlo, byl jediným, kdo se o to pokusil. Petr je složitá osobnost – impulsivní, úslužný, přesně ten typ, co se ve třídě neustále hlásí a volá: „Já to vím, pane učiteli, já to vím.“ A učitel řekne: „Ne, opět jsi to zvoral.“ Zdá se, že Petra zdobí jediná ctnost – horlivost. To stěží stačí na roli vůdce nové víry. Když ho Ježíš nazval skálou, na níž vybuduje svou církev, ostatní apoštoly to nepochybně udivilo. Podle jednoho výkladu to Ježíš mínil ironicky.“

Ježíš znal dobře Petra jako horlivého popletu, který jde s odhodláním a odvahou do všeho, ale často se mu jeho záměry nepovedou. Mohl mu tedy klidně s ironickou nadsázkou říci: „Ty jsi ta skála, na které mohu vybudovat svou církev.“ V Evangeliích nenajdeme důkaz toho, že by Petr byl mimořádně spolehlivý. Že by dokonale chápal Ježíšovo poselství, které přinášel lidem. Právě naopak.

„V Janově evangeliu je popsána příhoda při zatýkání Ježíše, která dokazuje, že Petr Ježíšově poselství neporozuměl. Ježíš řekl: „Blahoslaven ten, kdo v míru přichází.“ A Petr vytasí meč a uřízne ucho sluhovi jednoho velekněze. Člověk by čekal, že tehdy už musel dávno vědět, že jeho vzor a vůdce vyznává mír a nenásilí. A přece, když Ježíše zatýkají, vytasí meč. Pořádný římský meč, ne nějakou kudličku. Čili Petr to opět zvoral. Petr nejenže nepochopil Ježíšovo poselství. Ale podle všeho postrádal ještě jednu zásadní vlastnost – loajálnost. Ježíš před svým zatčením předpověděl, že Petr ho třikrát zapře, než zakokrhá kohout. Když Ježíše odvedli, Petr šel za ním k domu velekněze Kaifáše. Když čekal na dvoře, třikrát se ho služebnictvo zeptalo, jestli Ježíše nezná. Petr ho třikrát zapřel.“

„Petr byl svědkem mnoha Ježíšových zázračných skutků, které ho utvrdily ve víře. Ale na konci měl strach, lidský strach. Bál se, že by přišel o vše, co má. Že by ho to mohlo stát i život. Když se tedy situace zvrtla k horšímu, když Ježíše zatkli, Petra to zdrtilo. Myslel si, že je po všem. Že asi udělal chybu. Že se spletl, když upnul svoji víru na Ježíše. Zdálo se tedy, že Petr se nehodil na roli vůdce.“

Proč tedy byl nakonec Petr vybrán do role vůdce?

A přesto byl za tohoto vůdce Petr později vybrán, jak naznačí další události. Proč právě on? Rozhodla snad věta pronesená možná v žertu Ježíšem: „Ty jsi ta skála, na které mohu vybudovat svoji církev!“? Podle Wikipedie mohlo jít i o slovní hříčku, protože jedno ze slov v původním textu mohlo být současně přeloženo jako „Petr“ i jako „skála“. Podle evangelií se Petr původně jmenoval Šimon. Jméno Petr (latinské Petrus, které je zase překladem řeckého Kéfas - skála) mu dal symbolicky Ježíš, protože Petr znamená skála. Výklad v dobových textech je v této záležitosti nejednoznačný.
 

Je téměř jisté, že do volby Ježíšova nástupce zasáhly duchovní síly v pozadí, které zajišťovaly vedení mise. Některé další z Petrových vlastností jim tedy musely zásadním způsobem vyhovovat. A přestože Petr nebyl typem vůdčí osobnosti, ani neměl u ostatních apoštolů přirozenou autoritu, byl „shora“ vybrán za nástupce Ježíše. A to i přesto, že po Ježíšově zatčení z boje utekl a vrátil se do rodného města. Přitom ani další dobové texty nepopisují Petra jako přirozeného vůdce.

 

„V našem pátrání bychom nejspíš uvízli ve slepé uličce, kdyby nebylo ještě jednoho pramene. Nový zákon představuje jen zlomek písemností o Ježíšovi. Byla napsána řada dalších křesťanských textů, které nebyly zařazeny do Nového zákona. Neboť byly církví považovány za nevhodné nebo sporné. Těmto textům se říká apokryfní. Slovo apokryfní znamená skrytý. Několik raných křesťanských spisů se později stalo součástí Nového zákona. Při výběru hrálo roli zejména to, která díla jsou nejzásadnější pro vymezení otázek doktríny.“

Jak už jsem se zmínil na počátku tohoto článku, v roce 1949 byly v Egyptě objeveny další dávné spisy, které vrhají na Petra nové světlo. Které vyzdvihují roli Máří Magdalény při šíření raného křesťanství.

Petr se nemůže smířit s tím, že by Ježíš více důvěřoval ženě než apoštolům

„Pokud si na roli vůdce činila nárok i Máří Magdaléna, mohlo to mezi ní a Petrem vyvolávat řevnivost. Která možná oslabovala celé hnutí. Máme dokonce důkazy, že Petr se nechal při rozhodování unést pýchou a osobními pocity. Takové chování nepřísluší vůdčí osobnosti. Vedoucí postavení Máří Magdalény je zpochybňováno, jak si asi umíme představit. Apoštolové ji obviní, že si vymýšlí. Že sleduje vlastní cíle. A Petr se otevřeně zeptá: „Máme vážně věřit tomu, že Ježíš si vybral ji a ne nás?“

Ale teď je zřejmé, že spasitel ji měl radši než je, apoštoly. A to Petr nemůže spolknout. Podle apokryfních textů je Petr spíš zdrojem rozmíšek, a ne velkým vůdcem. Po Ježíšově ukřižování se apoštolů zmocnilo zoufalství. Petr, místo aby byl skálou a zdrojem inspirace, se vrátil domů do Galileje. Je dočista zdrcený a vrací se ke svému původnímu povolání. Opět se z něj stává rybář. Ježíš je mrtev. Je po všem. Všechny naděje jsou zmařeny. Ježíšovo hnutí se bez vůdce začalo rozpadat.“

Událost, která vše změnila – vyšší magie propůjčená Petrovi a dalším apoštolům

„Ale potom se na břehu Genezaretského jezera něco přihodilo. Podle Evangelií se tam zjevil Ježíš. Ať už to byla pouhá vize nebo ne, Petr z ní načerpal sílu, aby se znovu ujal své role.“

Popis dalších událostí, které následovaly, bude uveden v následujícím pokračování tohoto tématu nazvaném  52B. Apoštol Petr se ujímá vedení křesťanského hnutí.

 

© Jiří Novák, duben 2012

    www.novaduchovnicesta.cz

 

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 188