Jiří Novák                                                                 Vloženo 6.4.2012

52B. Apoštol Petr se ujímá vedení křesťanského hnutí

                                                                    

__________________________________________________

Událost, která vše změnila. Neobvyklé jevy při oslavě svátku letnic. Božská zjevení a božské manipulace s počasím se opakují vícekrát v historii Země. Zázračné události vyvolaly masový příliv dalších zájemců - vznik nové církve. A tato církev od samého počátku získává i dostatečné finanční zázemí. Další zázračné schopnosti apoštolů. Nechybí ani demonstrativní drtivé potrestání. Stejná forma potrestání při putování Hebrejců pouští. Petr se ujímá role vůdce celého hnutí. Kteří apoštolové byli zpočátku oporou celého hnutí? Vesmírným lidem se však více hodí jako vůdčí bytost hnutí Petr. Vesmírní lidé se soustředí na další vedení Petra. Jak probíhá další život Petra pod vedením Vesmírných lidí? Ukřižování Petra mu dodává posmrtnou slávu – on je 1. papežem nové církve. Význam symbolu kříže Svatého Petra. Symbol každého hnutí může mít výrazný energetický vliv.

_______________________________________________________________

Událost, která vše změnila

Tento text je pokračováním článku 52A. Počátky budování křesťanské církve, který doporučujeme čtenářům přečíst v prvé řadě. Pokračujme nyní v popisu událostí, které od základu změnily rané křesťanské hnutí.

„Ale potom se na břehu Genezaretského jezera něco přihodilo. Podle Evangelií se tam zjevil Ježíš. Ať už to byla pouhá vize nebo ne, Petr z ní načerpal sílu, aby se znovu ujal své role.“ (Tajemství Bible: Skála jménem Petr)

Co se vlastně tehdy událo u Genezaretského jezera? Podle Janova Evangelia šlo již o opakované zjevení Ježíše v období po jeho ukřižování a bylo tam celkem sedm učedníků. Ježíš nejprve předvedl zázrak s ulovením ryb, když oni sami předtím neulovili nic:

„Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského (Genezaretského). Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: „Přátelé, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.“ (Jan, 21)

Učedníci pak poznali Ježíše spíše podle činů než podle vzhledu. Když pojedli, Ježíš pak měl s Petrem (jeho původní jméno bylo Šimon) důležitý rozhovor:

„Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky!“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!“

Pověření Petra vedením?

Proč se Ježíš ptal Petra třikrát na to samé? Byla to reakce na to, že Petr předtím třikrát Ježíše po jeho uvěznění zapřel. Tímto mu vlastně Ježíš měl naznačit, že mu odpouští. Současně je možné jeho slova považovat za určité pověření Petra dalším vedením skupiny. Jenže v té době už nešlo o skutečného Ježíše. Buď to byla projekce, nebo Ježíšovi se podobající dvojník z řad Vesmírných lidí. Takže tato slova naznačující předání vedení Petrovi, už vlastně nebyla vyřčena samotným Ježíšem, ale Vesmírnými lidmi.

Léčitelské schopnosti apoštolů

Pokud jde o léčitelské a jiné schopnosti apoštolů, z Evangelií lze vyčíst následující. Apoštolové a další učedníci dostali již dříve za Ježíšova života od něj různé schopnosti: uzdravování nemocných, očišťování malomocných, vymítání démonů, moc nad nečistými duchy, moc šlapat po veškeré síle nepřítele, takže jim v ničem neuškodí, duchové se jim podrobí, dokonce podle Matoušova evangelia probouzení mrtvých k životu. A Ježíšovi učedníci také křtili.

„(Ježíš) zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu… Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Matoušovo Evangelium, 10)

Apoštolové jsou připravováni na přijmutí vyššího poslání

Ježíš se apoštolům opakovaně zjevuje po dobu několika týdnů (údaje v jednotlivých Evangeliích se v tomto časovém údaji liší). A postupně je připravuje na to, že přijmou vyšší poslání:

„První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.  Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;  ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Skutky apoštolů, 1)

Totéž potvrzuje i Lukášovo Evangelium, podle kterého Ježíš ještě před svým nanebevstoupením říká učedníkům:

„Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Lukášovo Evangelium, 24)

Neobvyklé události při oslavě svátku letnic

Zásadní bod pro celý další vývoj následuje při oslavě svátku letnic sedm týdnů po Velikonocích. A to nejen pro Petra, ale i pro další apoštoly a celou skupinu křesťanů. V Bibli se o tom uvádí:

 

„Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kdy byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit různými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

V Jeruzalémě právě byli zbožní Židé ze všech národů na světě. A když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a žasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči?… Všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velkých skutcích Božích!“ Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“

Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Joela: „A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, baši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na Zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní na krev, než přijde den Páně, velký a slavný, a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.“ (Skutky apoštolů, 2)

Božská zjevení a božské manipulace s počasím se opakují vícekrát v historii Země

Pokud porovnáme popsané události s dalšími božskými zjeveními, která probíhala dříve v době Mojžíše, Ježíše i později ve 20. století, nabízí se jednoduché vysvětlení. Podle všeho proběhla další veřejná projekce Plejáďanů spojená s vichrem, ohnivými jazyky a určitými úkazy na nebi spojenými se Sluncem a Měsícem.

 

A zároveň při této události došlo k „naplnění apoštolů Duchem Svatým“. Což očividně naznačovalo přijetí další vyšší úrovně zasvěcení a tím i získání vyšších duchovních schopností pro Petra a další apoštoly. Najednou mluvili všemi jazyky.

 

Pokud náhle začne někdo ve stavu jakéhosi tranzu, tedy jiného stavu vědomí, hovořit všemi možnými cizími jazyky, v pozadí je nutně určitý umělý zásah energiemi do tohoto člověka. Zásah, který využívá buď běžnou magii nebo technologickou přístrojovou magii Plejáďanů.

Více o božských zjeveních v historii naší Planety jsem uvedl například v článku 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi v oddíle „Božská zjevení ve 20. století“:

Mezi nejznámější patří série zjevení v portugalské Fatimě z roku 1917, která probíhala v době první světové války každého třináctého od května do října. Při posledním zjevení spojeném se zázrakem, jiskrami sršícím rotujícím slunečním kotoučem, bylo přítomno již 70 tisíc svědků. Toto vše naznačuje, že podobné události, podobná veřejná předvádění zázraků ze strany Vesmírných lidí, se v pozemské historii vícekrát opakují.

Zázračné události vyvolaly masový příliv dalších zájemců - vznik nové církve

Na přítomné měly proběhlé „zázračné události“ během oslavy svátku letnic skutečně mimořádný vliv. Petr je vyzval k obrácení a přijetí křtu ve jménu Ježíše Krista. Se slibem, že jim budou odpuštěny jejich hříchy, a že dostanou dar Ducha svatého, aby se zachránili z tohoto zvráceného pokolení. Ten den se pak ke skupině apoštolů přidalo a nechalo se pokřtít na tři tisíce lidí.

„Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.“ (Skutky apoštolů, 2)

 

Právě tuto událost je možné považovat za skutečný vznik nové církve. Lidé vstupující do společenství přinášejí s sebou svůj majetek a odevzdávají ho. Od této chvíle bude patřit všem. V tomto bodě už přestává jít o pouhou skupinu lidí stejných názorů. Tímto krokem začíná budování nezávislé instituce nové církve, která má svá pevná pravidla. A tato církev tak od samého počátku získává i dostatečné finanční zázemí.

 

Další zázračné schopnosti apoštolů

Apoštolové získali v těchto dnech schopnost jiného způsobu křtu Duchem svatým. Jednoduše vkládají ruce na lidi, aby přijali Ducha svatého, aby na ně sestoupil. Dokonce pak dochází při této formě zásahu k tomu, že někteří z těchto pokřtěných se dostávají do jakéhosi tranzu a mluví pak v prorockém vytržení. Tím je názorně předváděn okamžitý „zázračný vliv“ této formy křtu.

„Během událostí, zatímco byl Apollos v Korintu, Pavel prošel vnitrozemím, přišel do Efezu a našel nějaké učedníky a řekl jim: „Přijali jste svatého ducha, když jste se stali věřícími?“ Řekli mu: „Nikdy jsme ani neslyšeli, že je nějaký svatý duch.“ A řekl: „V co jste tedy byli pokřtěni?“ Řekli: „V Janův křest.“ Pavel řekl: „Jan křtil křtem [symbolizujícím] pokání a říkal lidem, aby věřili v toho, kdo přijde po něm, totiž v Ježíše.“ Jakmile to slyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně svatý duch a začali mluvit jazyky a prorokovat. Všech dohromady bylo asi dvanáct mužů.“ (Skutky apoštolů, 19)

Nechybí ani demonstrativní drtivé potrestání

Ještě je potřeba dát veřejně naprosto zřetelně a jednoznačně najevo, že nově vznikající zákony církve jsou pro každého závazné. V té době proto nechybí ani zastrašovací akce podobná těm, které se objevovaly v době Mojžíše. Ve Skutcích apoštolů je vyprávěn následující otřesný příběh:

„Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, jen za tolik.“ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.“ A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.“ (Skutky apoštolů, 5)

 

I v této události je jednoznačně patrný rukopis Plejáďanů. Vyděsit lidi Duchem svatým, aby nelhali apoštolům. Zastrašit, získat vysokou kázeň, do rozšířeného hnutí vnést nový pevný řád a tvrdé zásady. Na jedné straně sliby sejmutí hříchů, současně však tvrdé trestání ztrátou života za pouhou lež a za protivení se zásadám nové církve. A ve hře už v té době také je finanční zájem nově vznikajícího církevního hnutí, a ten je potřeba plně podpořit.

 

Stejná forma potrestání při putování Hebrejců pouští

Stejná forma demonstrativního drtivého potrestání se již dříve objevila například při čtyřicetiletém putování Hebrejců pouští a při demonstrativních popravách reptajících mužů - viz článek 36C. Praktiky mimozemských zásahů na Zemi, ze kterého přejímám následující úsek textu:

Je přirozené, že mnozí Hebrejci proti tomuto jim nepochopitelnému putování protestovali. Následující dvě citace z Bible dokládají, jakým způsobem údajný „Hospodin“ na takové protesty reagoval:

„I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, (což) se nelíbilo Hospodinu. Protož slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův a spálil zadní díl vojska.“ (Mojžíš, 11)

„Přiměl Mojžíš revoltující muže, aby si stoupli se zapálenými kadidelnicemi na volné prostranství… Vyšel oheň od Hospodina a spálil těch dvě stě a padesáti mužů, kteříž kadili.“  (Mojžíš, 16)

Ano, ve skutečnosti se jednalo o demonstrativní veřejnou popravu těch, kteří si dovolili protestovat. Jiří Wojnar (UFO, Bible a konec světa) podrobně z technického hlediska vysvětluje, čím ve skutečnosti byl onen „oheň sestupující od Hospodina“, který na místě záměrně zlikvidoval 250 nepohodlných osob. Tato událost svědčí o tvrdém velmocenském postoji mimozemských bytostí a jejich nesmlouvavé eliminaci všech revoltujících, kterým se začal zajídat jejich způsob vedení skupiny a mnohaleté bezcílné putování pouští.

Původ církevního majetku?

Božské zázraky, odevzdávání veškerého majetku, tvrdé tresty při pokusu něco zakrýt. Pokud by toto vše hodnotili dnešní odborníci na sekty, jednoznačně by museli prohlásit, že toto křesťanské společenství mělo řadu znaků vytvářející se sekty. A přesto se postupně ve světě stalo nejrozšířenějším světovým náboženstvím.

Takové tedy byly začátky křesťanské církve. Dodnes si tato církev důsledně hlídá své majetkové zázemí a vytrvale bojuje o svůj majetek. Za navrácení majetku, který byl církvi státem odebrán. Samozřejmě, v mnoha případech jde o majetek získaný v minulosti zcela regulérně. Jindy však jde o neeticky zabraný majetek upálených, popravených, umučených.

Vybírám z článku Josefa Mezery Vyrovnání s církvemi je zločin: dostupného na adrese

http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/4164-vyrovnani-s-cirkvemi-je-zlocin.aspx

„Církve se dožadují vyrovnání se státem za příkoří, které jim bylo způsobeno po roce 1948, kdy toto vyrovnání by mělo být ve výši 59 miliard korun (s inflací i 96 miliard korun) a vrátit by se církvím mělo i okolo 56 % majetku. Nejprve ale bude potřeba si zodpovědět otázku, kde církve uvedený majetek vzaly? Jak k němu přišly a na jakém pokladě ho chtějí vrátit?

Církev v historii byla zločinnou společností, která majetek získávala konfiskací, vybíráním desátků, odpustků, nucenou prací. Církev vedla mnoho válek a zabavovala majetek, upalovala a mrzačila lidi za jiný názor, církev ve své historii zabila více lidí, než nacisté a komunisté dohromady.

Pokud se tedy církev chce vracet do minulosti, a to na základě příkoří, které jí bylo způsobeno, a teď po nástupcích Československého státu požaduje odškodnění a vyrovnání, tak se pojďme podívat do minulosti pořádně a připomeňme si vznik tohoto majetku. Církev zapomněla, jak tento majetek získala? Kolik lidí ho zaplatilo životem a utrpením? Nezapomněla, ale očekává, že když se Papež v roce 2000 omluvil, za "omyly, jichž se dopustila církev ve službě pravdě tím, že používala neevangelických metod", že je vše v pořádku. Ne není.“

Petr se ujímá role vůdce celého hnutí

„Petrovi je jeho poslání náhle jasné. Ujímá se role vůdce Ježíšova hnutí. S novým odhodláním se staví do čela apoštolů, vycházejí do ulic a otevřeně hlásají slovo Boží. Podle Bible Petr zjistil, že má stejně jako Ježíš léčitelské schopnosti. Když se to rozneslo, lidé k němu přiváděli nemocné a raněné, aby leželi v jeho stínu. Ve Skutcích apoštolů se popisuje, jak Petr léčil lidi stínem nebo kapesníkem. Petr byl jako vyměněný. Ale měl před sebou ještě dlouhou cestu, než byl schopen dokázat, že je schopen splnit roli, kterou mu určil Ježíš. Jeho autorita nebyla předem zaručena. O roli vůdce se ucházeli i jiní. Čekala ho cesta plná nesnází.“ (Tajemství Bible: Skála jménem Petr)

 

Tento běh událostí jasně prokazuje, že s Petrem i dalšími apoštoly se několik týdnů po ukřižování stalo něco naprosto zásadního. Nešlo jen o vliv zázraku, kterým bylo vzkříšení Ježíše. Nutně muselo dojít ještě k něčemu dalšímu. K získání dalšího vyššího stupně zasvěcení. Petrovi i dalším apoštolům byla předána další vyšší úroveň umělé tvořivé síly, než kterou do té doby v sobě běžně měli. Jako kdyby jim byla v té chvíli propůjčena mnohem vyšší úroveň magie, než jakou do té doby disponovali. To vše obvykle zasvěcení mohou zajistit. A Petr také zřejmě dostal přímé pověření od vzkříšeného Ježíše (tedy od Vesmírných lidí) v podobě žádosti o pasení beránků a ovcí. To však ještě nedává odpověď na otázku, proč se právě Petr měl stát novým vůdcem hnutí. Byla to už původní volba Ježíše ještě z doby před ukřižováním? Nebo takto volili až Vesmírní lidé později po Ježíšově ukřižování?

 

A veřejnost byla navíc povzbuzena zázraky a neobvyklými jevy. Předpoklady pro vytvoření skutečného základu církve, která získá na začátku i určité majetkové zázemí, tím byly položeny. A členové této nové církve byli zároveň postrašeni a tvrdě varováni, co může následovat, pokud někdo poruší základní pravidla nově vznikající církve.

 

Dobové texty dokazují, že Petr se od té události skutečně výrazně změnil. Najednou byl mnohem více rozhodný a přímočarý. Jeho sebevědomí logicky narostlo tím, že si najednou uvědomil své nové a daleko rozsáhlejší léčitelské i jiné schopnosti, které byly na něj přeneseny. Změnil se i vnitřně a byl odhodlán postavit se do čela celého hnutí.

„Petr byl povahy otevřené a vznětlivé, v první chvíli odvážné, ale pak někdy kolísavé. To je vidět i z toho, že zapřel Krista. Ale o Letnicích Duch svatý dokonal v apoštolovi vnitřní proměnu, takže oznámil veřejně Židům vzkříšení Ježíše Krista a pokřtil první konvertity.“ (Josef Hejduk: Svatí církevní roku, str. 105)

Kteří apoštolové byli zpočátku oporou celého hnutí?

Apoštolové Petr, Jan a jeho bratr Jakub jsou v Evangeliích popisováni jako jediní, které s sebou Ježíš občas bral jako doprovod na vybraná místa. Na místa božských návštěv a kontaktů, kde byli svědky toho, co ostatní učedníci neviděli. Je jim také předveden – nepochybně Plejáďany – zázrak proměnění na hoře:

„Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.“

Mojžíš a Eliáš poté zmizeli a z oblaku se ozval hlas „Boha“:

„Světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.“ (Matouš, 17)

Podle tradice se stal vůdcem raného křesťanského hnutí Petr. Odborníci však rozborem dávných textů docházejí v dokumentu Tajemství Bible: Skála jménem Petr k přesvědčení, že skutečným vůdcem mužské větve mohl být v počátcích Jakub, bratr Ježíše. Ten chtěl mít v hnutí pouze Židy. A proti němu stál Pavel, nový člen hnutí, který chtěl poselství předávat i lidem nežidovského původu. Petr se sice podřizoval Jakubovi, nepřidal se však na stranu jednoho ani druhého. Začal jít svou vlastní cestou. Čas měl rozhodnout, kdo získá větší prestiž. Kdo dokáže získat pro své učení více příznivců.

„Místo toho Petr putoval po celém Středomoří a kázal nežidům i židům. To bylo klíčové rozhodnutí. Čím víc cestoval, tím víc rostla jeho autorita v křesťanských obcích. Ale opravdovou zkouškou Petrovy vůdčí role se měl stát Řím, hlavní město říše.“ (Tajemství Bible: Skála jménem Petr)

Hledání informací v minulosti

Zkusme se vrátit do minulosti. Přece musí být možné získat přirozeným způsobem informace, jak to tehdy vlastně bylo.

JN: Spojené Síly Světla, prosím můžete mi zprostředkovat napojení na informace, které osvětlí to, jestli skutečně Ježíš někoho vybral jako svého nástupce, když už věděl, že se blíží jeho ukřižování a s ním i možná jeho smrt? Mluvil o tom s někým? Jak to tehdy vlastně bylo? V dnešní době jsou tu přece zrozeni v nových identitách jak Máří Magdaléna, tak i Petr, a obě tyto bytosti jsou na vzestupu a karmicky se čistí. Zároveň je tady zrozeno několik částí Ježíšovy bytosti. Mělo by tedy být možné v duchovních tělech některé z těchto bytostí tyto informace získat. Nebo se jednoduše napojit na dávnou minulost. Vždyť právě tyto dvě bytosti jsou těmi, kterých se to tehdy bezprostředně týkalo. (Duchovní komunikace z 30.3.2012)

 

Ozývá se Příroda: „Ano, zprostředkuji napojení do minulosti na některé zásadní rozhovory a situace, které by měly celou situaci osvětlit.“

Vnímám, že se nejprve napojujeme na jakýsi rozhovor mezi Máří Magdalénou a Ježíšem:

Ježíš: „Události se nám nějak začínají vymykat z rukou, nesmíme to však za žádných okolností vzdát. Vím, že právě ty jsi nejlépe připravena, abys případně dokázala v nouzové situaci šířit moje myšlenky dál a vedla k tomu i ostatní apoštoly. Je jen otázkou, jak jim to vysvětlit, aby tě přijali za nového vůdce hnutí. Protože role žen zatím není příliš uznávána.“

Máří Magdaléna: „Ano, mám obavy, že tento návrh nebude přijat. Někteří z mužů sice dostatečně nechápou tvé myšlenky, o to větší však mají vůdčí ambice. Nevím, jak najít způsob, jak z toho ven.“

Ježíš: „Doporučuji ti přesvědčit je tím, že jim začneš podrobně sdělovat další detailní informace, o kterých jsme si povídali při našich setkáních. To by mohlo na ně zapůsobit. Nebojovat s nimi o moc, ale informovat je. Snažit se jim vysvětlovat to, co doposud nepochopili a takto přirozeně posilovat svoji autoritu. Jestli ani to nepomůže, pak musí rozhodnout Bůh, který mne vede. Jedině ten dá jasným náznakem najevo, kdo nadále povede celé hnutí.“

Vesmírným lidem se však více hodí jako vůdčí bytost hnutí Petr

Přestože tomuto rozhovoru skrytě naslouchají Plejáďané, nejsou z toho příliš nadšeni. Později o tom probíhá porada na jejich kosmické lodi. Tam padnou následující slova:

„Je důležité si uvědomit, že především my máme zodpovědnost za průběh celé mise. Kdybychom Ježíše nevedli, kde by asi skončil? Potřebujeme jen pokračovat v tom, co jsme dělali doposud. Na to, aby hnutí vedla žena, není tato lidská společnost dostatečně připravena. Potřebujeme zásadového muže s pevnou vírou. Kterého budeme moci jednoduše směrovat. Který nám bude naslouchat, aniž by si uvědomil, kdo a co to na něj vlastně působí. To je to nejdůležitější. Z tohoto pohledu se nám jeví jako nejvhodnější Petr. Protože má pevnou víru, i když má v sobě určité prvky zbabělosti. To se však postupně poddá. Bude stačit zvýšit mu jeho sebevědomí tím, že dostane určité schopnosti. To už se dá zajistit. Nemáme sice možnost předat mu tytéž schopnosti, které měl Ježíš, ale i nižší stupeň schopností bude pro tento případ dostačující. Na posílení jeho prestiže pak budeme vhodným způsobem pracovat. Vše už pak bude pouze otázkou času.“

Příroda mne napojuje na další situaci, která nastává po Ježíšově zatčení. Vnímám Petra i jeho vnitřní rozpoložení:

Petr je po zatčení Ježíše vnitřně silně zdrcen. Má pocit, že to vše znamená konec cesty. Rozhoduje se odejít, dokud je čas, aby zachránil svoji rodinu, za kterou má přece právě on plnou zodpovědnost. Už s takovým hnutím nebude chtít mít nic společného. V tu chvíli u něj jednoznačně převládá pocit strachu. Petr v tu chvíli zcela vystřízliví z dalších duchovních teorií a učení. Rozhodne se vrátit ke své dřívější práci. Vždyť na tom přece nebyl tak špatně. Mnozí se měli mnohem hůř.

Vesmírní lidé se soustředí na další vedení Petra

Události se posouvají o několik dní do období svátků letnic. V té době už Petr vícekrát viděl „vzkříšeného“ Ježíše a také proběhlo zasvěcení apoštolů do vyšší úrovně magie.

Petr znovu vnímá Ježíše, jak k němu přichází. Tentokrát je sám. Nejde však o skutečného Ježíše. Jako už vícekrát předtím jde o projekci. Z této uměle vytvořené postavy jde na Petra ohromná záře. Tato silná energie jej zcela obklopuje a proniká dovnitř. V pozadí za tím vším jsou bytosti Vesmírných lidí, které jsou pro Petra neviditelné. To, co se s Petrem děje, lze přirovnat k určitému dalšímu individuálnímu zasvěcení. Které Petra duchovně pozdvihuje ještě o kousek výše nad další apoštoly a přenáší na něj umělé tvořivé schopnosti. A také zřejmě určité pravomoce a pověření, které mají usnadnit jeho další misi. Síla této magie je ve srovnání se silou Ježíšovy magie stále ještě o něco menší, asi tak sedmdesátipětiprocentní. Ale přesto bude dost vysoká na to, aby Petr přesvědčil o tom, že dokáže provádět zázraky, stejně jako to dříve dělal Ježíš. Od té doby má Petr neviditelné průvodce z řad Vesmírných lidí, kteří budou dělat vše pro to, aby pomáhali Petrovi uhlazovat cestičku, po které v dalších měsících a letech půjde.

 

Takže i Petr nakonec skončil stejně jako Ježíš. Získal přímé vedení svého života ze strany Plejáďanů. A to nevěstí nic dobrého. Všichni přece víme, kam až toto umělé vedení dovedlo Ježíše. Plejáďané však sledují zcela jasný cíl. Nejen veřejná kázání, nejen získání přízně co největšího počtu osob. Ale také úsilí o vytvoření instituce církve, o kterou se bude možné postupně opřít. Která získá prestiž a postupně i dostatečnou moc a hmotné zázemí. A přesně tímto směrem pak v průběhu dalšího života vedou Petra.

 

A Petr je dobrým žákem. O ničem příliš nepřemýšlí. Je impulsivní a zvyklý reagovat na náhlé vnitřní pohnutky. A Plejáďané se už postarají o to, aby mu vhodné impulsy ve správnou dobu dodávali. Aby tak Petra dovedli k takovému výsledku, který si oni představují.

Petr dokonce v období po slavnostech letnic, tedy po získání dalších vyšších zasvěcení, předvádí i zázrak vzkříšení mrtvého člověka:

„V Joppe žila učednice jménem Tabita, řecky Dorkas. Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny. Ale právě tehdy onemocněla a zemřela. Umyli ji a položili do horního pokoje. Poněvadž Lydda je blízko Joppe, dověděli se učedníci, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s naléhavou prosbou: „Přijď rychle k nám!“ Petr se hned s nimi vydal na cestu. Když přišli do Joppe, zavedli jej do horního pokoje, kde ho s pláčem obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které jim Tabita šila, dokud byla naživu. Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku. Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Pak všechny zavolal, i vdovy, a vrátil jim ji živou.“ (Skutky apoštolů, 9)

Také další ukřižování budou využita pro posílení důležitosti mučednictví

Plejáďané jsou schopni mnohé z probíhajících událostí do jisté míry ovlivnit. Jediné, čemu nedokážou vzdorovat, je zesilující se nástup temných sil. Toho si však nejsou vědomi. Nechápou skutečné následky, které sami vyvolali kamufláží spojenou s ukřižováním a vzkříšením Ježíše Krista. Naopak mají pocit, že myšlenka o ukřižování a sejmutí hříchů se dobře uchytila a splnila svůj účel. Proto tyto teze budou používat i nadále. Opět budou dalším lidem slibovat sejmutí hříchů. A všechna další ukřižování, ke kterým má později dojít, budou brát za nová vítězství. Sami už začínají věřit myšlence o sejmutí hříchů, kterou tehdy vypustili do světa. Další popravy už berou jako potvrzení své myšlenky, že právě takovou obětí se celé hnutí ještě více semkne, zmobilizuje a posílí.

 

Tendence a způsoby vedení Vesmírných lidí plně přebírají i Duchovní hierarchie v oblasti Země a Sluneční soustavy. Myšlenka mučednictví tak získává v duchovních sférách nad světem podporu všech duchovních sil, které mají v daném období určité schopnosti zasahovat do hmoty a ovlivňovat vývoj ve hmotě prostřednictvím mistrů, kteří sestoupí dolů a obdařeni umělou magickou výbavou budou plnit speciální úkoly.

 

Jak probíhá další život Petra pod vedením Vesmírných lidí?

Pokračuji dále v citacích z dokumentu Tajemství Bible: Skála jménem Petr:

„Jak říká jedno starověké úsloví: Všechny cesty vedou do Říma. To je pravda. Lze to i obrátit a říct, že všechny cesty vedou z Říma. A bylo to tak. Po těch cestách se římské legie mohly rychle dostat do všech koutů říše. Jestliže v Římě zapustilo kořeny křesťanské evangelium a žilo tam hodně židů a bylo tam hodně synagog, Řím se pro ranou církev mohl stát mocenskou základnou. Platformou, ze které se mohla šířit po celé římské říši. Je tedy logické, že Petr, Pavel i další toužili jít do Říma a založit tam svou církev.“

„Podle apokryfních textů vzal Petr do Říma i svou rodinu. Což svědčí o tom, že se tam hodlal usadit natrvalo. Potvrzuje to i První list Korintským v 9. kapitole, kde Pavel uvádí, že Petr jde do Říma se svojí ženou. V katakombách dokonce nalezneme důkaz, že v Římě byla s Petrem i jeho rodina. Na jedné fresce v jednom z kostelů je zobrazena mučednice Petronela, která je pokládána za Petrovu dceru.“

„Pokud se chtěl Petr stát hlavou římské křesťanské církve, musel získat důvěryhodnost. Kdyby lidé věřili, že dokáže uzdravovat nemocné, prosadil by se snáz. Musel nějak dokázat svá tvrzení o spojení s Božstvem. To tehdy tvrdil leckdo. Chtělo to i skutky, nejen slova. Musel něco vykonat, nejen hlásat Evangelium.“

A Petr skutečně dokázal léčit nemocné a provádět běžné zázraky od té doby, co byl nositelem poměrně vysoké magie. Díky skryté magii dokázal Petr znemožnit jiného protivníka, který lidem předváděl zázrak levitace. K tomu se však ještě jednou vrátím v následujících článku 52C. Postupný odklon křesťanství od skutečné duchovnosti. Jeho prestiž v Římě stoupala. To vše mu otevíralo cestu k převzetí kontroly nad křesťanským hnutím. A postupně se začal v Římě plně prosazovat.

„Petr začal křtít nové křesťany v řece Tibeře v samém středu Říma. Obvykle se křest konal v živé, tedy v tekoucí vodě. Stejně jako Jan křtil v Jordánu, Petr křtil v Tibeře. Ale úspěch měl i svou stinnou stránku. Petrovo učení napadalo římskou morálku. Čím víc pohanů obrátil na křesťanskou víru, tím víc ohrožoval vlastní život.“

Tím, že Petr napadal pokleslou římskou morálku, a také pro své názory na manželství a pohlavní život, byl nakonec uvězněn společně s apoštolem Pavlem.

„Petra sice možná propustili na víru obrácení strážcové, ale jeho potíže tím zdaleka nekončily. Petr a Pavel si pro svůj římský pobyt nezvolili nejšťastnější dobu. V 60. letech 1. století vládl v Římě císař Nero, tehdy už zcela zasažený šílenstvím. Posedlý strachem ze spiknutí.“

Po požáru, který zničil větší část Říma, potřeboval Nero najít viníka. Svalil vinu na křesťany a začal je krutě pronásledovat. Výsledkem bylo tažení proti všem křesťanům, které svou krutostí nemělo obdoby. Na návrších stály celé řady křížů, na kterých byli křesťané postupně ukřižováni.

Petr nejprve utíká z Říma, ale poté se vrací

„Skutky Petrovy vypovídají o Petrově velkém dilematu. Buďto zůstane ve městě se svými spoluvěřícími a zemře, anebo odejde a bude bojovat jinde. V podobné situaci už jednou byl toho večera po Ježíšově zatčení na dvoře velekněze. Instinkt zachránit si vlastní kůži v něm zvítězil i tentokrát. A tak se takticky rozhodl, že odejde z města. Možná si říkal, že pro církev bude užitečnější, když zůstane naživu.

Ve Skutcích Petrových je vyprávěna následující příhoda: Petr se zamaskoval a prchal po cestě Via Apia dlážděné velkými kameny z města. V určitém místě však potkal Ježíše, jak jde opačným směrem do Říma. Přistoupil k němu a otázal se: Kam kráčíš, pane. A Ježíš mu odpověděl: Jdu do Říma, abych byl znovu ukřižován. Petr se otočil a vrátil se do Říma, aby tam podstoupil strašlivou mučednickou smrt.“

 

Opět podobná událost, která se později objeví také u dalších mučedníků, například u Jany z Arku. Jakmile jim pud sebezáchovy velí odejít, utéci, skrýt se nebo odvolat, zasáhne Boží moc v podobě Vesmírných lidí nebo lidských Duchovních hierarchií. A božské zjevení dodá mučedníkovi odvahu a jistotu v tom, že jediné správné rozhodnutí je jít odhodlaně na smrt. Protože právě tím celé hnutí nejvíce posílí.

 

„Nikdo neví, zda se Petr rozmyslel proto, že skutečně potkal Ježíše. Anebo měl výčitky svědomí. Ale všechny apokryfní texty shodně tvrdí, že Petr se vrátil do Říma. Toto rozhodnutí je patrně nejjasnějším signálem, že z Petra se stává vůdce, který dokáže inspirovat jiné svými skutky.

Poslední kapitola Skutků Petrových vypráví o jeho zatčení a postavení zatěžkávací zkoušce. Zvolí si císaře a svobodu? Anebo Ježíše a jistou smrt. Tentokrát Petr svého mistra nezklamal jako před lety. Chtěl být ukřižován tak, aby ukázal svou podřízenost vůči Ježíšovi. Jestli to bylo na jeho vlastní žádost, nebo jen úmyslná obměna barbarské popravy, to nevíme. Ale ukřižovali ho hlavou dolů. Za vlády Nera, v hlavním městě největší říše, jakou kdy spatřil svět.“

Ukřižování Petra mu dodává posmrtnou slávu – on je 1. papežem nové církve

Právě tato smrt zajistila Petrovi posmrtnou slávu a věčné uznání jeho zásluh na vybudování křesťanství. Podle dnešního katolického pojetí je papež (římský papež) nástupcem apoštola Petra, který byl prvním biskupem města Říma, a který figuruje na 1. místě v seznamu papežů uznávaných církví. Za hlavu církve je považován od roku 42, kdy byl jmenován římským biskupem, až do roku 67, kdy zemřel mučednickou smrtí. Podle katolického učení je papež zástupcem Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Další papež se volí z řad kardinálů až po smrti předcházejícího papeže. (Zdroj: Wikipedie)

                

                     Svatý Petr, oficiálně první papež katolické církve

 

Energetický význam kříže Svatého Petra

Kříž svatého Petra je latinaký kříž převrácený tak, že příčné břevno je nikoli v horní, ale ve spodní části kříže. Jde o křesťanský symbol, odkazující k postavě sv. Petra. Graficky totožný znak však používají také satanisté pod názvem satanský kříž, satanistická interpretace tohoto symbolu je však odlišná.

Označení svatopetrský kříž vzniklo z tradice, podle níž byl apoštol Petr odsouzen k ukřižování, považoval však za příliš velkou poctu být ukřižován stejným způsobem, jako Ježíš Kristus. A proto požádal, aby mohl být ukřižován naopak, hlavou dolů. Tato tradice je poprvé doložena z apokryfních Skutků Petrových, které pochází z období kolem roku 200, o tomto neobvyklém způsobu ukřižování hovoří i Órigenés, Tertullianus a další prameny.

V křesťanském kontextu převrácený kříž symbolizuje pokoru a nehodnost vůči Kristovi. Je také jedním ze symbolů papežského úřadu, protože sv. Petr je podle tradice pokládán za prvního papeže. Když papež Jan Pavel II. použil tento znak při své návštěvě Izraele, některá média to mylně dávala do souvislosti se satanistickým užitím symbolu.

Temné síly pokládají tento symbol za znak duchovního rozcestí a zároveň za symbol odmítnutí křesťanských hodnot, zesměšnění a odmítnutí symboliky Krista a jeho utrpení. Obrácený kříž je vyznavači temných principů mnohdy nošen na krku či na oblečení, dostal se i do znaků mnoha hudebních skupin. Podle některých výkladů znamená "ze země zrozený meč ducha mířící k nebi", symbol falu směřujícího k nebi, tedy jakéhosi znásilnění Boha. (Zdroj: Wikipedie)

 

Předcházející informace naznačují další zátěž, kterou na sebe celé křesťanství nevědomě převzalo. A která vychází ze zneužití zásadního církevního symbolu papežství temnými silami. Není náhodou, že se o dalším období středověku mnohdy píše jako o období satanizace katolické církve. Není náhodou, že se katolická církev začala chovat jako drtivé kladivo na potírání všeho pokrokového, které je plně v područí temné moci.

 

Vyznavači magie i běžní lidé schopní určitého energetického vnímání jsou si vědomi toho, jak obrovský energetický vliv měly v minulosti symboly některých temných hnutí, například levotočivá svastika nacismu. Proto není radno energetický význam symbolů jakkoliv podceňovat. Magie vložená do těchto symbolů může mít ohromující vliv na probíhající události, a to i na události celosvětové povahy. Jak se skutečně v případě nárůstu síly nacismu ve 20. století stalo. Nikdy nejde jen o majetkové zázemí, zbraně, celkovou ideologii. Významné je také magické pozadí toho kterého hnutí, které se nejvíce projevuje právě v symbolickém znaku hnutí.

 

Téma bude pokračovat další částí 52C. Postupný odklon křesťanství od skutečné duchovnosti. V této třetí části se budu věnovat naznačení celkových důsledků toho, že nakonec jednoznačně převládla mužská větev raného křesťanství, která byla nenápadně podporována a protěžována Vesmírnými lidmi. Pro další vývoj na Zemi to mělo katastrofální následky. V té době totiž ještě stále bylo možné přinejmenším zmírnit nepříznivé následky Ježíšovy mise. Pokračování Vesmírných lidí v dosavadním způsobu vedení však dokonalo nepříznivý zvrat na Zemi k obrovskému pozvednutí skrytých temných sil.

 

© Jiří Novák, duben 2012

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 160