Jiří Novák                                                       Vloženo 28.2.2013

58A. Rizika vitariánství – část I

                                                                                           

_________________________________________________________

 

Vitariáni nekonzumují jen skutečně živé potraviny. Údajná živost potravin by neměla být jediným aspektem rozhodování. Příklad řepného cukru a dalších sladidel. Vitariánství zatím ještě představuje rizikový způsob stravování. Komunita vitariánů je v průměru více zatemněná než běžní lidé. Na Zemi stále ještě existují levotočivé formy života. Křehkou hranici stability Přírody často porušuje právě člověk. Připomenutí, kdy se člověk stává součástí Přírody. Co všechno tvoří nepřijatelné chyby v Přírodě? Nestačí pravidelný pobyt v Přírodě, ani pozitivní vztah ke zvířatům. Důležité je souznít s Přírodou úrovní své vnitřní harmonie. Posilování tří základních nožiček na vzestupné světelné cestě. Strava člověka by měla být co nejblíže Přírodě. Jak působí vitariánství? O směru duchovní cesty člověka rozhodují i jiné aspekty, nejen kvalita stravy.

_________________________________________________________

 

Další rozšíření tématu o vitariánství

Přestože mám rozpracováno a nedokončeno již několik tematických okruhů, dostal jsem jasný impuls, že v tomto období je důležité vrátit se k tématu vitariánství. Podnítil mne k tomu i rukopis dalšího článku Věry Talandové, který zatím ještě nebyl zveřejněn. Proto jsme se společně s dalšími kolegy na Nové duchovní cestě rozhodli, že uveřejníme i naše stanoviska vůči vitariánství při pohledu zvenčí. Protože se nestravujeme výhradně vitariánsky. A tyto naše postoje doplníme článkem o pohledu na vitariánství zevnitř od člověka, který takto již léta žije a důsledně se stravuje. Aby nová informace o vitariánství představovala pohledy ze všech možných hledisek. Nejen z pohledu zásadních výhod. Ale také z pohledu možných rizik, pokud člověk opomíjí další zásadní stránky výživy. Aby od vitariánství neočekávali víc, než jim může dát.

Toto téma bude mít šest částí. V této první části vyjádřím své postoje vycházející z obecného pohledu sledování kvality výživy. Proč se tímto tématem znovu zabýváme. Znovu připomenu jako opakování, kdy se člověk stává nedílnou součástí Přírody. Vysvětlím, že pouhé vitariánství rozhodně není pro tento účel dostačující.

Tématem druhé části 58B. Živá strava a vitariánství bude podobnější rozbor Marie Mejdrové o vitariánství a jeho jednotlivých směrech. Protože i samotné vitariánství může mít celou řadu podob, které se liší skladbou jídla, využíváním dalších náhradních zdrojů potravin, které se už od skutečné Přírody velmi vzdálily.

Ve třetí části 58C. Co je zásadní při posuzování „živosti“ potraviny? se zaměřím na přesnější vymezení toho, co by mělo být  považováno za skutečně živou potravinu, která je součástí Přírody.  

Čtvrtá a pátá část 58D. Rizika vitariánství – část II, 58E. Rizika vitariánství – část III  budou věnovány především informacím z kontaktů s lidmi na NDC, kteří se stravují vitariánsky nebo převížně vitariánsky. Zkušenosti, co všechno se s lidmi může dít při přechodu na vitariánskou stravu. Řešením jakých problémů postupně procházejí.

Šestým pokračováním bude článek Věry Talandové  58F. Přirozená živá strava - hlubší zamyšlení, která se již léta stravuje výhradně syrovou stravou nebo stravou tepelně zpracovanou při nepřekročení teploty 45oC (ohřátím nebo sušením). Které právě vitariánství pomohlo dostat se z drtivých zdravotních problémů, které ohrožovaly její život. Důležité však je, že značnou část potravinových zdrojů si vypěstuje sama na vlastní zahradě. Její slova budou také o tom, jak se snaží rizika naznačená v tomto článku překonat. Jak se posouvá stále dál a postupně odstraňuje další okolnosti, které jsou v rozporu se světelnou cestou. Jak se snaží celý systém vitariánství přetvořit do nové polohy. Aby vitariánství bylo maximálně slučitelné se vzestupnou světelnou cestou. Na co všechno si už teď dává pozor a co především na vitariánské stravě hlídá.

Jaká je skutečná hodnota vitariánství?

Když se řekne vitariánství, pro každého to znamená něco jiného. Pro někoho má tento životní styl cenu života, který si doslova tímto přechodem k živé stravě zachránil. Má cenu zdraví, které si dokázal obnovit přechodem k živé stravě. Důležité ovšem je, že navíc k této změně prokázal i silnou touhu změnit se k lepšímu, probudit se, začít se karmicky čistit. Takoví lidé pak přitáhnou pomoc od Planety, Přírody a Vesmíru. Začnou dostávat energie, impulsy, informace, které je krok za krokem povedou optimální cestou. Ze zkušeností řady jedinců vyplývá, že přechod na vitariánství dokáže zatočit i s chorobami a zdravotními problémy, nad kterými už lékaři zlomili hůl. Vitariánství už mnoha lidem dokázalo navrátit zdraví i přes předchozí celou sérii operací a nepříjemných lékařských zákroků. Ani plné zdraví však není vždy synonymem světelné cesty.

 

Pro další relativně zdravé jednotlivce představuje vitariánství cestu, jak se dopracovat k jakési vyšší pokročilosti. K větší pevnosti v životě, k mimořádné vitalitě a stabilitě. Mají přitom jednoznačný pocit, že takto mají nejblíže k Přírodě. Mohou mít pocit sounáležitosti s Přírodou, když konzumují výhradně živou stravu. Automaticky přitom předpokládají, že toto ztotožnění se s Přírodou, vyšší čistota, kterou to přináší a vyšší duchovní pokročilost, která z toho vyplývá, vždy znamenají cestu za Světlem. Není to však až tak jednoduché, jak se domnívají. O tom všem bude tento článek.

Vitariánství působí na každého jinak

Někomu nedělá problémy živit se výhradně syrovou, tedy živou stravou. A takto žije už roky a po přechodu na tento způsob života se cítí mimořádně. Žaludek dalšího člověka však takovou stravu jednoduše nesnese. Není schopen trávit větší množství syrové stravy nebo určité konkrétní syrové potraviny. Další konzumují stravu smíšenou, protože právě to jim vyhovuje. Při právě takovém způsobu stravování se cítí nejlépe. Možná je tomu tak jednoduše proto, že plné vitariánství nikdy nevyzkoušeli. Možná je to z pohodlnosti či ze setrvačnosti.

Člověk si nedokáže předem představit, jaký je to pocit lehkosti, radosti a vitality, když tělo funguje optimálně a dostává denně vše, co potřebuje. Mnozí lidé již přijali jako zcela normální a běžné, že je pořád někde něco bolí, tlačí, že nemají dostatek energie. Stačí přitom jen dílčí změny a výsledek se dostaví. Místo běžného každodenního chleba k snídani přejít na kvalitní müsli plné živé energie nebo dokonce na čerstvé syrové ovoce.

Někteří to možná i zkusili, ale vitariánství jim nepřineslo takové výsledky, jaké očekávali. Protože při syrovém způsobu stravy lze snadno sejít z cesty. Například nezajistit, aby strava byla dostatečně pestrá a obsahovala všechny nezbytné složky. Pak takový člověk začne extrémně hubnout, protože mu některé živiny chybí. Protože nedokázal v živé straně zajistit svému tělo vše, co potřebuje.

 

Neznamená to však, že samotné vitariánství je nezodpovědným způsobem stravování. Že takto si člověk nemůže některé důležité složky výživy zajistit. Nejlepším protipříkladem jsou sloni a gorily. Živí se výhradně syrovou rostlinnou stravou a plody. A netrpí ani nedostatkem síly, ani nedostatkem rychlosti. Ani nejsou méně inteligentní, než další zvířecí druhy. Dokážou žít v plném zdraví, pokud životní prostředí, ve kterém žijí, není příliš znečištěno. Nebo jinak negativně změněno vlivem člověka. Mají-li dostatek životního prostoru a k dispozici všechny vhodné rostlinné druhy.

Co člověk, to bytost s jiným původem a odlišnou výbavou

V tomto období jsou na planetě Zemi zrozeni nejen „rodilí“ pozemšťané, kteří už to tady táhnou desítky či stovky životů. Jsou zde také bytosti z jiných mimozemských civilizací v tomto Vesmíru. Dokonce i bytosti z jiných dimenzí, úrovní, sfér života ve Stvoření. Andělé, astrální víly, trpaslíci, vodníci, čerti, Stvořitelé, delfíni či dinosauři v lidském těle, atd. Také takové typy bytostí jsou dnes zrozeny jako běžný pozemský člověk.

Jsou tady zrozeni ti, kteří celé věky prosazovali Světlo a dokázali se po většinu doby na cestě Světla udržet, i když přitom udělali určité chyby. Jsou tady také ti, kteří sice prosazovali kdysi světelnou cestu, ale vlastními hrubými chybami, např. zneužíváním magie, se postupně dostali již do temné polohy. A zde jsou proto, aby to pochopili, a ze všech těchto svých omylů se vyčistili. Nejsou tu tedy proto, aby svoji dosavadní zatemněnou cestu i nadále prosazovali jako zázrak, který má spasit svět.

Pak jsou tady ovšem i ti, kteří kamkoliv přišli, vždy celé věky usilovali o uzavření dotyčného světa do pevného temného krunýře a jeho dokonalé ovládnutí. Jejich úkol se ani v tomto životě nezměnil. I v tomto životě hledají na vědomé nebo nevědomé úrovni cestu k temnému vítězství, k temné dokonalosti. A to přesto, že někteří z nich mohou na vědomé úrovni automaticky předpokládat, že stejně jako většina ostatních na duchovní cestě usilují o světelný vývoj. Protože temná varianta duchovní pokročilosti prý podle nich neexistuje.

Téměř všechny tyto bytosti dnes mají jedno společné. Většina z nich se cítí duchovně pokročilá. Prakticky všichni vespolek se domnívají, že tady hájí zájmy Světla. Jak málo však mají taková slova společného se skutečnou pravdou o vývoji tohoto světa, o povaze duchovních sil, které zde skrytě fungují a působí.

Dvojí možná podpora člověka z duchovního pozadí světa

 

Čím více je bytost vnitřně ovládnutá Temnem, tím větší změny, privilegia, jiné způsoby fungování, jiné potřeby organismu, si dokázala přenést do tohoto života ve hmotě planety Země. Prosadit proti působení stabilních morfických polí Planety a Přírody, které automaticky řídí zrození každého dnešního člověka.

 

Také proto samotné vitariánství nepřináší u všech lidí stejné výsledky. Prostě co člověk, to jiná osobnost. To jsou jiné životní pochody, jiné možnosti v životě, jiné karmické zatížení, jiné dlouhodobé směřování, jiný typ podpory z duchovního pozadí světa.

Uvedu dva typické příklady takové podpory. Někteří celý život kouří, pijí alkohol, konzumují maso, dokonce i lžou a kradou. A přesto jsou mnohdy zdravější a vitálnější než běžný průměrný člověk v jejich věku. Život takových jedinců obvykle doprovází parazitování na druhých bytostech, Přírodě, Planetě. A mnohdy také silná temná podpora z duchovního pozadí světa. Vitariánství je nebude zajímat, jednoduše je nepotřebují. Jejich bytost je nastavena jinak. Příklady takových bytostí naznačují, že zdraví vždy nebývá dokladem toho, že člověk jde v životě světelnou cestou.

Pak jsou ovšem lidé s těžkým karmickým zatížením, kteří jsou Silami Světla tlačeni ke změně, k duchovnímu probuzení, k nápravě předcházejících chyb. A když nereagují na mírnější náznaky, přicházejí náznaky těžší v podobě skutečně vážných nemocí a kritického nedostatku energie. Takoví jsou přímo tlačeni k tomu, aby hledali jiné alternativní cesty návratu ke zdraví. A takto se pak dostávají až na duchovní cestu a třeba i k vitariánství. A to jim může zachránit nebo prodloužit život.

Příkladem jsou Louise Hay, autorka knihy Miluj svůj život, Michal Burda: Vesmír v nás, Christian Opitz: Výživa pro člověka a Zemi. Právě tuto poslední knihu považuji za optimální pro jednotlivce uvažující o vegetariánství. Také těmto lidem byla během jejich života zjištěna vážná nebo dokonce i nevyléčitelná choroba. A nezbývalo jim nic jiného, než začít hledat netradiční metody péče o své zdraví. O tom, co zjistili, co jim navrátilo zdraví a prodloužilo život, se pak dokázali podělit s druhými lidmi. Tyto typy lidí jsou z duchovního pozadí světa inspirováni a podporováni Silami Světla, i když to tak vzhledem k jejich problémům nemusí vypadat.

Dvě polohy neobjektivního hodnocení vegetariánství i vitariánství

Informace, že vegetariáni a vitariáni nemají dostatek bílkovin nebo mastných omega kyselin, nebo třeba vitamínu D, jsou pouhými předsudky. Ve skutečnosti stačí jen zajistit, aby vegetariánská nebo živá strava byla dostatečně pestrá. Je dost příkladů vegetariánů a vitariánů, kteří to potvrzují (viz například Christian Opitz: Výživa pro člověka a Zemi). Není reálně podložené, že ti, co nejí maso, a tedy i vitariáni, jsou celkově méně inteligentní než zbytek populace. Protože jejich mozek prý nemá z čeho růst. Že je dokonce tragédie, když rodiče vedou k takovému životu vlastní děti, protože tím jim údajně brání, aby se jim normálně vyvinul mozek. I takové laické nebo dokonce „odborné“ názory jsem slyšel nejen já z úst blízkých osob, příbuzných, lékařů a dalších „odborníků“, známých, když jsme přestali postupně jíst maso.

 

Obráceně však i řada tvrzení, která o svém způsobu života rozšiřují samotní vitariáni, jsou také pouhými mýty, předsudky, které neodpovídají skutečné pravdě. Náznaky, které mi postupně v uplynulých měsících a letech přicházely, vlastně ukázaly současná „slabá místa“ vitariánského způsobu života.

Naším cílem není zatratit vitariánství

Cílem tohoto článku není zatratit vitariánství nebo jej nějak zostudit. Rád bych jen naznačil, že samotné vitariánství na dosažení světelné duchovní vyspělosti nestačí. Samotné vitariánství bez sledování dalších zásadních okolností ještě člověka na vzestupnou světelnou cestu nedovede.

 

Oproti běžným zvyklostem představuje vitariánství velmi specifický, až extrémní, způsob stravování. Takový způsob, kterému dnešní člověk již dávno odvykl. Někteří dokážou přejít na takový způsob stravy okamžitě a bez vážných problémů. Další si musí zvykat postupně, protože jejich tělo zpočátku na tak zásadní změnu nereaguje příznivě. V tomto procesu přivykání jde o to, jak je člověk duchovně a fyzicky vnitřně čistý, jaká je jeho psychika, jak silnou má motivaci k této změně. U někoho se mohou objevit detoxikační problémy doprovázející takovou změnu. Další mohou procházet obdobím, kdy mají najednou obrovskou mentální chuť na to, co jedli dříve.

Také jsem to sám na sobě vnímal, když jsem opakovaně procházel kolem stánku, kde jsem si dříve dával párek v rohlíku nebo kolem vonícího KFC. A jednou, asi po půl roce vegetariánství, jsem si skutečně opět ten párek dal. A byl jsem zklamán, jak ta chuť už zdaleka neodpovídala tomu, co jsem si při té vůni představoval. A navíc poměrně vychýlený žaludek po tomto zážitku mne už od dalších podobných pokusů definitivně odradil. Tento jediný pokus stačil na to, aby ode mne podobné touhy nenápadně odešly. Abych si uvědomil, že toto už ne.

V poslední době se u vitariánů setkávám s neobvyklými problémy

Ne náhodou jsem se v posledních měsících setkal se situacemi, ve kterých měli lidé zabývající se vitariánstvím určité dosti zásadní problémy. A přitom problémy pro jiného člověka netypické. Poskytlo mi to další impuls, že vitariánství zdaleka není vše. A donutilo mne to k podrobnějšímu pohledu na to, co vlastně vitariáni dělají a čím se stravují.

Jedním z cílů vitariánů je kromě dosažení plného zdraví také dostat se způsobem života a tím, co konzumují jako potraviny, co nejblíže k Přírodě. Být s Přírodou v souladu nebo se dokonce stát její součástí. Domnívají se přitom, že nejlépe toho dosáhnou konzumací výhradně syrových potravin a opuštěním všeho živočišného.

Jenže není to tak jednoduché. Také jsme si zpočátku mysleli, že vitariánství představuje hodně dokonalou formu života. Chápali jsme, že není jednoduché úplně přestat jíst vařené jídlo a soustředit se stoprocentně na živé, nevařené potraviny.

Vitariáni nekonzumují jen skutečně živé potraviny

Postupem času jsme však zjistili, že mnozí vitariáni nekonzumují jen skutečně živé potraviny. Tedy plody a zeleninu sklizené z polí, zahrad a ovocných sadů. Když mi říkali, že k snídani si dají zelený ječmen, říkal jsem si: To ale musí dát práci, pěstovat si celoročně další a další ječmen. Skutečnost ale byla taková, že tím zeleným ječmenem byla jakási tekutina či kaše v lahvičce opatřená názvem „Zelený ječmen“ a pocházející z internetového obchodu. Když jsem zjistil její energetické složení a vyzařování, zjistil jsem až 20 – 70% temné energie a dokonce 50 – 90% temné síly (v závislosti na zdroji a úrovni zatemněnosti internetového obchodu).

A to se jedná jen o jeden z celé škály podobných výrobků. Takto si vitariáni doplňují jídelníček dalšími potravinami, například chlorelou, spirulinou, což by měly být živé řasy. Opět to však jsou mnohdy jen tabletky, něco slisovaného či sušeného v krabici nebo tekutina v lahvi obsahující výtažky z řas. Také však ve značném stupni zatemněnosti.

V těchto výrobcích je množství hmotných látek, které obsahují původní pravotočivé bylinné energie, třeba pouze 10 – 15%. Pouze 10 – 15 % takového výrobku se tak podobá původním přírodním zdrojům a je tedy v souladu s Přírodou. Zbývajících až 90% už s Přírodou nemá nic společného.

 

Takže také takovými výrobky se stravují vitariáni a mají přesto pocit, že jsou v souladu s Přírodou. K Přírodě to však má téměř stejně daleko jako běžné multivitaminy koupené v lékárně, kde se tato hodnota souladu s Přírodou pohybuje mezi nulou a osmi procenty. Tak tudy opravdu cesta ke spojení s Přírodou nevede. To je jen rychlejší způsob, jak paradoxně dosáhnout třeba naopak rychlejší temné pokročilosti.

Postoj vitariánů není příliš pružný

Vitariáni jsou často stoprocentně důslední ve svém postoji. Chápu to však spíše jako pevný rozumový postoj, až dokonce blok v tom, že zásadně odmítají přijmout jakoukoliv jinou potravinu. Která z jejich rozumového pohledu, co o tom kdo tvrdí a co o tom napsal na internetu, v knihách, již neodpovídá zásadě syrovosti nebo „živosti“.

 

A přitom naopak klidně konzumují i zpracováním prošlé produkty z internetových zdrojů, na kterých je s Přírodou spojuje jenom ten název a text pod ním. Ale to, čím skutečně ten výrobek je, se už Přírodě zcela vymyká. Konzumují to opět jenom proto, že o tom kdosi napsal, že to je důležitá podpora při stravování se živou stravou. Z těchto pohledů tak není jejich postoj zcela objektivní, pokud jde o skutečnou pozitivitu všeho toho, čím se stravují.

 

Zásadní problém vnímám v tom, že svým vlastním vnímáním si nejsou schopni ověřit, nakolik odpovídá pravdě popis určitého výrobku. Nakolik je ten výrobek skutečně živou potravinou s výhradně pravotočivými bioenergiemi. Zcela opomíjejí, přehlížejí, že některé jimi běžně konzumované výrobky jsou něčím zásadně jiným, než jak to vypadá a jak je to popisem vysvětleno. Že tyto výrobky vlastně zásadně odporují tomu, co sami ve svém životě vyznávají. Především pro vysoké procento temných bioenergií nebo naopak nízké procento bioenergií světelných.

Údajná živost potravin by neměla být jediným aspektem rozhodování

To vše je přímým důsledkem skutečnosti, že vitariáni staví nade vše údajnou živost potravin. Sami dokážou jednoduše rozpoznat živost semínek, čočky, hrachu tím, že je dají naklíčit. Ale živost dalších výrobků v krabičkách, v lahvích, už posuzují obvykle pouze podle popisu těch, kteří je prodávají. Sami už většinou nejsou schopni si tuto živost ve většině případů zkontrolovat. Navíc při posuzování živosti mnozí nejsou schopni sledovat neméně důležitou okolnost, a to energetické složení potravy, kterou konzumují. Jestli výrobek prochází z pravotočivé nebo levotočivé byliny. Nebo jestli je dokonce zatemněn energiemi dodatečně vloženými při jeho přípravě.

 

Vitariáni si dokonce o sobě myslí, že právě jejich způsob stravování představuje ten nejdokonalejší způsob stravování se, jakousi vysokou školu výživy. Jak absurdní. Když konzumují zelený ječmen v podobě tekutiny v lahvičce, domnívají se, že to bylo čistým způsobem za studena vylisováno. A že to obsahuje vše důležité, co bylo v tom ječmeni, včetně původních pravotočivých bioenergií, enzymů a dalších látek. Věří tomu, že v tom výrobku zůstal veškerý původní život. Netuší už, že samotný proces zpracování se mohl stát cestou, jak do původně živé plodiny protlačit zcela nevhodné energie. Jak původní přírodní zdroj zásadně změnit, kompletně přetvořit. Aby místo cesty Světla podporoval naopak temnou cestu.

Příklad řepného cukru a dalších sladidel

Uvedu jeden z příkladů, kdy se naše názory střetly v neřešitelném rozporu. Běžný řepný cukr považují vitariáni za buněčný jed. Je to tak napsáno v mnohých knihách. A místo něj se snaží sladit si nejrůznějšími rádoby přírodními prostředky. Které však prošly podobně jako řepný cukr také určitým stupněm technologického zpracování.

Zajímavé je, že běžné technologie zpracování cukru z řepy nedostaly do cukru temné energie. A naopak způsob zpracování třeba výrobku nazvaného „zelený ječmen“ do něj vysoké procento temných energií dostal. Přestože ječmen je pravotočivá kulturní plodina. Tak takto vypadají některé z těch údajně „zaručeně přírodních“ výrobků. Postupně jsem byl dotázán na palmový sirup, sirup z agáve, melasu a další. Některé z těchto sladidel měly být vyrobené pouhým lisováním bez chemikálií a tepelného zpracování. Jak je tedy možné, že jsou tak výrazně zatemněné? Něco z hodnocení těchto výrobků je tedy zásadní nepravdou.

Takže tito lidé se slazením podobnými sladidly dostávají ještě mnohem dále od Přírody, než kdyby používali běžný řepný cukr. Ten je však pro ně podle jejich vlastního vyjádření „buněčným jedem“. Nesouhlasím s tímto přirovnáním a při revizi prvních článků o vitariánství jsem také důrazně doporučil taková přirovnání vynechat, protože z pohledu Přírody nejsou pravdivá.

Výsledek je takový, že pokud bereme v úvahu zásadní hledisko, zda energie jsou pravotočivé nebo levotočivé, pak běžný řepný cukr v přiměřeném množství člověku na světelné vzestupné cestě nevadí. Naproti tomu používání zatemněných „živých“ sladidel vede člověka naopak k pádu. Jak paradoxní. Syrovou živou stravou chtěli dosáhnout toho nejlepšího a místo toho se mnozí z těchto vitariánů stávají aktivními spolupracovníky temné strany světa.

Člověk se navíc může stravovat i bez doslazování. Jen část lidí má často chuť na sladké. Další dají přednost ochucení bylinkami, kořením, špetkou soli, apod.

Vitariánství zatím ještě představuje rizikový způsob stravování

Je to smutné, ale taková je dnešní realita. Pokud člověk není schopen rozlišovat světelné pravotočivé energie od temných levotočivých, pak je pro něj vysoce rizikové nakupování zdravé výživy v internetových i některých kamenných obchodech zaměřených na údajně živou stravu. A stejně tak nakupování výrobků údajně zdravé výživy v drogeriích nebo lékárnách.

 

Pro toho člověka se pak jeho způsob stravování může nakonec stát tím momentem, který jej spíše srazí ze vzestupné světelné cesty, než by mu ke Světlu pomohl. Nebo mu naopak spolehlivě zabrání se na světelnou cestu dostat. A celkově pak takový člověk stravující se vitariánsky na tom bude z duchovního pohledu hůř než člověk stravující se běžnou stravou s vysokým podílem syrové stravy, a to vše kupované v běžných obchodech, marketech.

 

Temné energie v potravinách mají totiž na vzestupnou světelnou cestu mnohem více destrukční vliv, než konzumace určitého procenta vařené stravy pocházející z pravotočivých zdrojů. Protože syrovost potravin není tou základní charakteristikou, díky které se člověk na Zemi stane součástí Přírody. Ale k tomu se postupně dostanu.

 

Navíc u některých jednotlivců vede myšlenka žádoucí vitality spojené se syrovostí zdrojů až k duchovně a energeticky velmi zatěžujícímu konzumování syrového masa – například tatarského bifteku, suschi s příměsí syrového masa ryb a dalších vodních živočichů (které je dokonce oblíbeným pokrmem i některých vitariánů).

Komunita vitariánů je v průměru více zatemněná než běžní lidé

Celkový výsledek je pak následující. Komunita vitariánů, která sice odmítá přijmout cokoliv jiného než „živou stravu“, ale současně pak běžně konzumuje podezřelé výrobky z internetových zdrojů i běžných obchodů zaměřených na zdravou výživu a bio-plodiny, je v průměru mnohem více zatemněná, než běžní lidé usilující o zdravou stravu nakupováním v běžných obchodech a netrvajících za každou cenu na „živosti stravy“.

 

Dlouhodobé zkušenosti se stravováním naznačují, že čím má stravovací systém přísnější nepřekročitelná pravidla, tím silnější a drtivější skryté ovládnutí mnohdy na člověka přenáší.

Na základě svých zkušeností s očistou druhých lidí jsem poznal, že například jedno z nejsilnějších ovládnutí přenáší na člověka systém nazvaný makrobiotika. Očistit se od jeho návyků a zatemňujícího vlivu trvalo některým řadu let.

 

Vitariánství, pokud není podloženo schopností rozlišovat temné energie a vyhýbat se potravinám výrazně zatemněným, se zatím jeví také jako výrazně rizikový způsob stravování. Protože mnohé doplňky, které vitariáni vyhledávají, lze sehnat pouze ve značně zatemněných internetových a dalších obchodech zaměřených na „zdravou výživu“. Co je však na takové stravě zdravé, když obsahuje třeba až 90% temné energie? A je navíc zasažena velmi vysokou magií?

Na Zemi stále ještě existují levotočivé formy života

V článku 45C. Proč právě Nová duchovní cesta? III jsem podrobně vysvětlil, kdy se člověk stává nedílnou součástí Přírody. Kdy jej Příroda přijme jako jeden ze svých dílků. Jaké předpoklady pro to musí být splněny.

Připomeňme si, že Příroda na Zemi je jako celek pravotočivá. Více o tom bylo v článku 13. Pravotočivost a levotočivost ve hmotě. Přesto ale najdeme volně na Zemi celou řadu dobře prosperujících mimořádně vitálních nepříznivých bylin či stromů s levotočivými energiemi.

Na jednom z jarních výletů na kole jsem podnikl cestu z Prahy vlakem a poté na kole do Pyšel. Cesty jsem využil k tomu, abych se podíval na strom jinan dvoulaločný, neboli Gingko biloba, který je tak doporučován k různým léčebným účinkům v klasické i alternativní medicíně. A je součástí řady léků a povzbuzujících prostředků. Strom sice při mé návštěvě ještě neměl listy, ale podle energií a nezlomné vitality jsem strom na nádvoří zámečku rozpoznal okamžitě. Silný kmen dělící se na několik dalších kmenů. Opravdu silné levotočivé nesmírně vitální monstrum. A to ještě byly energie života tohoto stromu výrazně utlumené.

 

Takže temné levotočivé formy života na Zemi existují. A to jak v říši živočišné, tak také v říši rostlinné. Právě takové byliny bývají zdrojem mnoha levotočivých léků používaných v medicíně (náprstník, jinan, apod.) Existují tady, protože celkový stupeň zatemněnosti na Zemi je stále dost vysoký. Ale i přesto si Příroda jako celek stále dokáže držet svoji původní pravotočivou povahu. Protože ty temné biologické formy života zatím nepřekročily určitou hranici.

Křehkou hranici stability Přírody často porušuje právě člověk

Mnohdy se stává, že tuto křehkou hranici mezi stabilitou pravotočivé Přírody a její nestabilitou překročí právě lidstvo. Protože lidstvo, to je velký počet bytostí a tím i velká zátěž zatemněnosti, pokud se vydá směrem k Temnu. Navíc právě lidstvo je ze všech rostlinných i živočišných druhů výrazně nejsilnějším katalyzátorem vývoje Planety a Přírody. Právě lidstvo nejvíce ovlivňuje celkový směr vývoje Planety a Přírody buď ke Světlu, nebo naopak k Temnu.

Pokud tím hlavním, co Přírodě vadí, je lidstvo, to je pro Přírodu ještě dost dobré. Protože lidstva na Zemi se dokáže Příroda a Planeta zbavit poměrně snadno. Jak naznačil příklad dávné Atlantské civilizace. Horší by bylo, kdyby v důsledku aktivit člověka Přírodu postupně zaplavily levotočivé formy nejrůznějších zvířat – mutantů a temných geneticky modifikovaných plodin. Pak už by nestačilo spláchnout lidstvo. Očista Planety by v takové situaci musela být mnohem důkladnější, a tím i podstatně drtivější.

Připomenutí, kdy se člověk stává součástí Přírody

Podrobně jsem tyto otázky, kdy se člověk stává součástí pravotočivé Přírody, rozebíral v článku 45C. Proč právě Nová duchovní cesta? III. Z něj teď připomenu některé základní informace, které vycházely přímo z duchovní komunikace s Přírodou:

 

Příroda: „Abych já, Příroda, mohla fungovat jako celistvá bytost obsahující v sobě mnoho dílčích forem života, celkové množství nepřesností, chyb, nerovnovážností v mém systému nesmí překročit hranici pěti procent vůči optimálnímu stavu. Jenom v rámci těchto mantinelů jsem sama jako svobodná bytost schopna pochody probíhající uvnitř mne automaticky řídit a regulovat.

Jakmile naopak množství neharmonií uvnitř mne, nebo i v některé dílčí oblasti, začne tuto mez výrazněji převyšovat, vznikají pochody, které se začínají vymykat mé svobodné vůli. Vy lidé tomu jednoduše říkáte katastrofy. Každá taková náhlá změna situace na Planetě je důsledkem neharmonie, která překročila přípustnou mez. Jako příklady je možné uvést zánik živočišných druhů, náhlé drastické změny životního prostředí, katastrofické změny na povrchu Planety, a podobně.“

Co všechno tvoří nepřijatelné chyby v Přírodě?

Protože Příroda na Zemi je svojí podstatou pravotočivá, mezi nepřijatelné nepřesnosti, chyby v Přírodě, patří i jakékoliv zatemněné levotočivé rostlinné i živočišné druhy. A je jich tady na Planetě dost. Mezi nepřijatelné chyby však patří i jednotliví lidé, nebo dokonce celé národy a civilizace, které se vydali jednoznačně temnou stezkou.

 

Z předcházejících slov Přírody lze také odvodit, že jakmile by celkové absolutní množství levotočivých forem života na Zemi překročilo hranici pěti procent, celkový vývoj se začne Přírodě vymykat. Začne hrozit postupné ovládnutí Přírody levotočivými formami a tím i překlopení původně pravotočivé Přírody na přírodu levotočivou. Že nejde jen o pouhou neskutečnou domněnku, jsme se přesvědčili sami při karmické očistě ze světů, kde již byla Příroda překlopena do temné levotočivé podoby.

 

Dnešní lidstvo tuto křehkou rovnováhu Přírody stále znovu a znovu narušuje a zhoršuje zasahováním do života genetickými manipulacemi, klonováním a dalšími nepřijatelnými zásahy. A také vypouštěním chemických odpadů, které vyvolávají další mutace rostlinných i živočišných druhů. Nikdo netuší, jak málo může stačit k tomu, aby kritická hranice chyb byla překročena. A aby tak nastala situace, kdy bude opět pro Přírodu nezbytné napravit existující situaci dalším rázným drastickým zákrokem, tedy další přírodní katastrofou.

Souvislost otevřenosti čaker s vnitřní úrovní čistoty člověka

Na adresu dnešního člověka 2. typu sdělila Příroda následující:

 

Příroda: „Dnešní člověk 2. typu představuje biologickou formu života, která reaguje automaticky na vnitřní úroveň své čistoty a harmonie stupněm otevřeností svých čaker vůči vnějším bioenergiím. Je-li člověk v souladu s určitým tématem fungování světa, jeho čakra pro tuto oblast je plně otevřená a člověk přijímá optimum energie touto čakrou. A zároveň i maximum informací z morfických polí, které odpovídají této oblasti.

Z celkového pohledu lze potvrdit to, co jste sami prokázali svým životem. Že jakmile člověk překročí hranici 95% vnitřní vyladěnosti a otevřenosti vůči přírodním pravotočivým zdrojům hmotné potravy a bioenergií, pak v jeho životě nastává zásadní zlom. Otevírá se mu cesta k postupnému probuzení mimořádně významné skryté schopnosti, schopnosti neomezeného světelného duchovního vzestupu, která v něm celé věky dřímala. A vlastně o ní celé věky lidstvo jako celek nevědělo. Jinak by se aktivně pídilo za tím, co udělat, jak dosažení takové hranice zajistit.

A proč se právě překročením této hranice začne něco dít? Protože dosažením této úrovně se člověk stává součástí Přírody a automaticky získává přístup k nejnižší úrovni tvořivých sil Přírody.

Nestačí pravidelný pobyt v Přírodě, ani pozitivní vztah ke zvířatům

Řada lidí se dnes domnívá, že k tomu, aby se člověk stal součástí Přírody, stačí pravidelný pobyt v Přírodě a určitá ohleduplnost vůči Přírodě jako celku i vůči jednotlivým formám života. A také přímé kontakty a porozumění si se zvířaty – např. jízda na koni, procházka se psem, apod.

 

A vitariáni jsou ubezpečeni v tom, že když dokonce konzumují kompletně syrovou stravu, pak jsou v tomto přiblížení se k Přírodě nejdále. Ale i kdyby skutečně konzumovali výhradně syrovou stravu, i tak by šlo pouze o povrchní jednostranný hmotný pohled.

 

K získání souladu s Přírodou je potřeba jít ještě dále. Dosáhnout souladu s Přírodou a morfickými poli Planety i po energetické stránce, to znamená také v každém svém nevědomém postoji. Což se projeví otevřeností mých čaker.

A jak jsem vysvětlil v článku 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru: Otevřenost čaker, otevřenost vůči příjmu čistých pravotočivých energií tvoří dvě třetiny celkového vyladění člověka vůči Přírodě, zatímco hmotná strava doprovázená pravotočivou bioenergií jednu třetinu. I z toho vyplývá, že samotné vitariánství, které ještě navíc sleduje pouze hmotnou stránku potravy a na energie v pozadí příliš nehledí, nemůže stačit na dosažení souladu člověka s pravotočivou Přírodou.

 

V článku 45C. Proč právě Nová duchovní cesta? III jsem uvedl i konkrétní příklady, že člověk sice může mít pozitivní vztah ke zvířatům a ze svého pohledu „dokonale rozumí“ Přírodě. A přesto může mít třeba třetinu svých čaker deformovaných, jak je možné odhadnout na základě jeho vnějšího chování vůči jiným bytostem.

Důležité je souznít s Přírodou úrovní své vnitřní harmonie

Není náhodou, že jak ke správnému fungování Přírody, tak i k tomu, aby se člověk stal nedílnou součástí Přírody, je potřeba vnitřního vyladění minimálně 95 % vůči optimu. Toto je ta hranice, která zajišťuje, aby Příroda mohla dobře fungovat. A toto je současně i hranice pro každou bytost, aby se stala plnohodnotnou a vítanou součástí Přírody. Protože pak taková bytost s Přírodou svojí vnitřní úrovní harmonie souzní.

 

Viz též komunikace Marie Mejdrové s Přírodou Proč je důležité posílení základů své bytosti?, která mne k těmto a následujícím slovům inspirovala.

 

Má-li naopak bytost nižší hladinu vnitřní harmonie, pak Přírodu narušuje, brání Přírodě v jejím optimálním fungování. Snižuje celkové vyladění pravotočivé Přírody. A Příroda se snaží v pudu sebezáchovy vůči takové bytosti bránit. Klade jí překážky, aby bytost nemohla pokračovat v dosavadní destruktivní činnosti. Je smutné, že do této pozice se dostali i mnozí z vitariánů.

 

Pokud je bytost vyladěná na úroveň 95 % a výše, Příroda jí naopak podává pomocnou ruku. Přijímá takovou bytost do svých struktur, do své pomyslné rodiny. A člověk se pak logicky cítí žádoucí, podporovaný. Události mu jakoby „jdou na ruku“.

 

Aby toto fungovalo naprosto bezchybně, musí v daném světě vládnout spravedlivý duchovní řád, který je prosazován a udržován nezávislou a čistou karmickou institucí. Řád, který se nedá nikým a ničím obejít, například pomocí magie. Pro náš svět zatím taková pravidla plně neplatí. Ale jsou cílem, ke kterému současný nový vývoj světa zřetelně směřuje.

 

Ano, toto jsou informace přejaté z článku 45C. Proč právě Nová duchovní cesta? III. Pro jednotlivce s vitariánským zaměřením, nebo i pro ty, co se o vitariánství teprve začínají zajímat, je nesmírně důležité, aby si všechny tyto okolnosti dokázali uvědomit.

Posilování tří základních nožiček na vzestupné světelné cestě

Ke světelné vzestupné cestě vede budování a posilování tří základních nožiček. První z nich je sledování kvality výživy, druhou směřování k optimálnímu fungování svých čaker a třetí je vyhýbání se záležitostem, které světelný vzestup blokují. Tyto tři nožičky, bude-li se o ně člověk rovnoměrně pečlivě starat, pak budou představovat tři pevné opory na jeho cestě světelného vzestupu.

 

Více o tom je v celém oddílu Jak nastartovat vlastní duchovní cestu? a zejména v jeho třetí části U3. Co za vás nemůže udělat nikdo druhý? Je logické, že stavba, která sleduje jen jednu oporu ze tří, a to ještě poněkud vychýleně, a dvou dalších si už vůbec nevšímá, nemůže být příliš pevná.

 

A ještě další věc. Co znamená sledování kvality výživy? Jde o to zajišťovat výživu tak, aby měla optimální hmotné složení, dostatečné množství syrové stravy a byla doprovázena maximálním procentem světelné pravotočivé energie. Aby tak tato strava byla po hmotné i duchovní stránce skutečnou částí pravotočivé Přírody.

 

Vitariánství místo toho sleduje jinou veličinu – syrovost stravy. Tedy podmínku, aby strava nebyla tepelně zpracována vyššími teplotami. To však vede k jiným výsledkům, jak naznačíme v tomto a dalších článcích. Vitariánství sleduje jediný aspekt stravy. Ten je jistě důležitý, ale pro posouzení celkové kvality stravy není tím hlavním ukazatelem. Vitariánství například vůbec nesleduje kvalitu energií ve stravě. Zatím to nesleduje správným způsobem ani žádný další běžně rozšířený systém výživy. Jsme teprve na začátku úplně nových přístupů ke stravování a k výživě.

 

Vitariánství v současné podobě se tak z pohledu vzestupné světelné cesty jeví jako extrémní způsob stravování, který opomíjí nejen některé další základní aspekty optimální výživy. Ale navíc si nevšímá ani dalších důležitých předpokladů, podmínek světelné cesty. Proto sám o sobě světelnou cestu člověku nezaručuje.

Strava člověka by měla být co nejblíže Přírodě

Člověk by se měl stravovat tak, aby tímto svým konáním byl co nejblíže k Přírodě. K těm formám potravin, které mu zdejší Příroda poskytuje. Ano, to jsou jistě přirozené zelené výhonky pravotočivých kulturních bylin. To jsou naklíčená semena, obilí. Ale není to již výrobek nazvaný „zelený ječmen“, který je ve skutečnosti jakousi tekutinou v lahvičce, a to výrazně zatemněnou.

Celkem logicky například vypadá systém dělené strany. Že potraviny, které k sobě způsobem trávení nepatří, se nemají míchat. Také to mnohdy vede až k absurdním způsobům konzumace jídla. Ale ani to neodpovídá tomu, co řada lidí vnímá pro sebe za vhodné a běžné. Všechny podobné systémy sledují určité kritérium a toto kritérium se snaží zásadně bez výjimek dodržovat.

Skutečnost však potvrzuje, že pro vzestupnou světelnou cestu jsou mnohem důležitější naprosto jiná kritéria hodnocení lidské stravy. Výrazná závislost na přesném dodržování jednoho kritéria pak často jde na úkor sledování jiných vlastností potravin, které jsou pro duchovní cestu mnohem významnější. To potvrzuje systém makrobiotiky a některá konkrétní makrobiotická pravidla. To do jisté míry potvrzuje i systém vitariánství, pokud je oddělen od úsilí dosáhnout světelného vzestupu. A to platí i pro důsledně dělenou stravu. Zkušenosti nás, co jdeme již léta po Nové duchovní cestě, toto všechno potvrzují.

Jak působí vitariánství?

Je nepochybné, že živá strava vyvolává mimořádně silné čištění a rychlé ozdravování hmotného organismu. Vitariánství tak každopádně urychluje nastoupenou duchovní cestu člověka. Ale samo o sobě nerozhoduje o směru životní duchovní cesty.

 

Přitom směr duchovní cesty může být dvojí – ke Světlu nebo k Temnu. Protože mimořádně vitální formy života mohou být i zcela temné, jak jsem naznačil na stromu nazvaném jinan dvoulaločný. Jenže i tato skutečnost není řadou duchovních systémů Staré cesty uznávána. Zlo jako takové podle nich neexistuje objektivně. Zlo je podle těchto teorií Staré cesty jen subjektivním způsobem, jakým člověk chápe určitou skutečnost. Duchovní pokročilost se podle nich projeví v tom, že člověk se nad zlo povznese. A rozhodně s ním nebude bojovat, ale místo toho bude šířit lásku.

Energetickým zkoumáním se však potvrdilo, že mnohá z těchto učení údajného šíření lásky jsou výrazně zatemněná. Protože nevedou člověka k tomu, aby se dokázal temnému nátlaku vzepřít. Naopak vedou člověka, aby temné ovládání dobrovolně přijal a ještě za to poděkoval. Tak to přece dělá duchovně pokročilý člověk. Protože okřídlená duchovní fráze „Čistému vše čisté“ přece podle nich zaručuje, že duchovně pokročilého člověka se nic temného nedokáže dotknout. Tyto postoje vycházejí z toho, že při nízkém nadhledu lidé vůbec netuší, že jsou nějak ovládáni. Protože temné metody vysokého stupně dokonalosti jsou zcela skryté a pro běžného člověka, stejně jako pro pokročilého mága, jsou nezjistitelné. Více o všeobecně uznávaném „šíření lásky“ je v textu  48F. Proč lidstvo podceňuje první tři úrovně na duchovní cestě? 

O směru duchovní cesty rozhodují i jiné aspekty, nejen kvalita stravy

Člověk může „živou“ stravou výrazně urychlit svůj vzestup, a to buď ve Světle, nebo naopak k Temnu. O tom, jakou duchovní cestu člověk nastoupil, jestli ke Světlu nebo k Temnu, však rozhodují další aspekty cesty. Nikoliv samotná „živost“ potravin. Ale především doprovodné energie v potravě, způsob fungování čaker člověka. A také to, o jaké duchovní teorie se člověk zajímá. Jakých metod duchovní práce používá. Jaké knihy čte, na jaké typy přednášek a dalších duchovních akcí chodí. Zda se třeba účastní hromadných meditací, při kterých je riziko ovládnutí pořádně vysoké. Jaké umělé pomůcky, metody vnesl na podporu své duchovní cesty do svého života. S jakými typy energetických vlivů se tak na své cestě dobrovolně svazuje.

 

Je všeobecně panujícím duchovním předsudkem, že většina jednotlivců, kteří soustavně a s dobrými úmysly usilují o nastoupení duchovní cesty, jde automaticky cestou Světla. Zkušenosti naopak prokazují, že i mnozí z těch, kteří mají pevnou vůli, jsou pracovití, slušní, vědomě nikomu neubližují, nebo mají dokonce mimořádné duchovní vnímání, jdou jednoznačně temnou stezkou, i když o tom nemají tušení.

 

Samotný duchovní vzestup a duchovní pokročilost neznamenají vždy světelnou cestu. I na temné stezce se člověk postupně zlepšuje, získává dokonalejší duchovní vnímání i vyšší tvořivou sílu. Rozdíl je pouze v tom, jaký typ vesmírné síly jej z pozadí tohoto světa skrytě vede a skrytě mu pomáhá. Problémem je, že toto rozlišení není zjevně viditelné a dokonce ani běžně duchovně rozpoznatelné. K rozlišení dobra a zla, světelné cesty od temné stezky, potřebuje člověk vysoký duchovní nadhled z pozice překračující tento Vesmír.

 

Závěr je takový, že cestou vitariánství lze vybudovat jak pokročilou světelnou civilizaci, tak také civilizaci zcela temnou. Rozpoznáme a odlišíme to pouze za předpokladu, že se na ten svět, na tu civilizaci, dokážeme podívat z dostatečně vysokého duchovního nadhledu. Z takové výše, ze které se nám rozkryjí v plné nahotě všechny základní principy fungování tohoto světa.

Ani údajné spojení se s Bohem u mystiků neposkytuje dostatečný duchovní nadhled

Mnohá náboženství i teorie Staré duchovní cesty tvrdí, že vrcholem dokonalosti a čistoty je Bůh. Že pochopení všeho dosáhne člověk až při spojení s Bohem. Bůh však ve skutečnosti představuje pojem, který vznikl uvnitř tohoto světa, uvnitř našeho Vesmíru. Je umělou strukturou, kterou si vymysleli lidé. Někteří tím chápou dokonalý řád Přírody, přírodní zákony. Další si zase pod Bohem představují něco, co prorůstá naším světem. Co je vším ve všem.

Ani údajné dosažení Boha, údajné ztotožnění se s Bohem, o kterém psali mystici, takový vše vysvětlující pohled neposkytlo. Skutečná povaha Temna stále zůstala skrytě a dokonale zakamuflována. Žádná z teorií Staré duchovní cesty takový pohled nedokázala umožnit.

 

Ať tak či onak, Bůh v lidském podání je něčím, co je uvnitř Vesmíru. Dosavadní historie našeho světa opakovaně potvrdila, že odvolávání se na Boha neumožňuje pochopit v celé plnosti, jak tento náš svět skutečně funguje. Jaká je skutečná povaha Dobra a Zla, Světla a Temnoty.

 

Více o chápání pojmu Bůh jsem uvedl v článcích 36A. Co všechno se skrývá pod pojmem Bůh?, 43H. O božských bytostech uměle vytvořených lidmi.

Dosažení tajemného „bodu za nekonečnem“

Jen někteří badatelé stojící mimo duchovní cesty naznačili, že je možné rozpoznat skutečnou povahu tohoto světa. Dosáhnout tak zvaného bodu za nekonečnem. Přesáhnout hladinou své vnitřní energie hranici harmonie Vesmíru a dostat se do další frekvenčně vyšší duchovní sféry, kterou je první úroveň Stvořitelů. Nebo ještě dále do dalších vyšších světů. Dojít do bodu za nekonečnem, který bývá označován jako Alef, první písmeno hebrejské abecedy. Přesáhnout tedy to, co jsme doposud považovali za nekonečno. Za nedosažitelný bod naší duchovní cesty.

 

Dnešní lidstvo na Zemi je totiž novým lidstvem 2. typu. Tento typ člověka má v sobě zabudovanou skrytou schopnost neomezeného duchovního vzestupu přes všechny bariéry a duchovní prahy. Ta schopnost se však neotevře úplně automaticky. Otevře se až teprve tehdy, když člověk dosáhne energetického souladu s Přírodou. To znamená, když hladina jeho vnitřní harmonie a čistoty a otevřenosti vůči přírodním zdrojům potravy a energií trvale překročí hladinu 95 % vůči jeho osobnímu optimu 100%. To už jsem připomenul v první části tohoto článku.

Podrobněji tuto myšlenku bodu za nekonečnem rozvádějí Jacques Bergier a Louis Pauwels ve známé knize Jitro kouzelníků, str. 461. Více o tom jsem uvedl v článku 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru.

 

Vzestupná světelná cesta je právě cestou do takového bodu za nekonečnem. A pak ještě dále, stále výš a výš k dalším vyšším hladinám celkové harmonie. K dalším vyšším hodnotám frekvence duchovní energie, na kterou je člověk vnitřně naladěn. Aby se člověk na tuto vzestupnou světelnou cestu dostal a dokázal jednoho dne překročit strop harmonie tohoto Vesmíru, potřebuje začít den za dnem rovnoměrně posilovat všechny tři nožičky své duchovní cesty. Pak teprve má šanci plně pochopit, jak tento svět vlastně funguje. Péče o kvalitu výživy je přitom jen jednou z těchto nožiček. A samotné vitariánství se na kvalitu výživy navíc ještě dívá poněkud deformovaným pohledem.

 

V dalších pokračováních tohoto tématu 58D. Rizika vitariánství – část II, 58E. Rizika vitariánství – část III  uvedu řadu příkladů z mé korespondence s lidmi na Nové duchovní cestě, kteří se snaží konzumovat především nebo výhradně syrovou stravu. A postřehů, které z toho pro samotné vitariánství vyplývají.

 

© Jiří Novák, únor 2013

   www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 273