Jiří Novák                                                       Vloženo 11.3.2013

58C. Co je zásadní při posuzování „živosti“ potraviny?

                                                                       

________________________________________________________

Která charakteristika je zásadní při posuzování živosti potraviny? Živost potraviny znamená celistvost její hmotné i duchovní složky. To, co je dostačující pro jednoho člověka, nemusí stačit jinému. Situaci s podílem živé stravy je důležité řešit člověk od člověka individuálně. Z jakých důvodů může být pro někoho důležitá také vařená strava? Není tedy pravdou, že vařená nebo tepelně zpracovaná potravina je už automaticky zcela nehodnotná. Ani že syrová strava je z důvodu přítomnosti enzymů vždy snáze stravitelná, že se dokonce zčásti stráví sama. V situaci nejvyšší nouze je zásadní přežít. Také člověk přispívá do připravované stravy určitými energiemi. Orientační rozmezí podílu živé stravy pro běžného člověka na světelné vzestupné cestě. Mnozí vitariáni jsou však na tom mnohem hůře. Rizika při výběru vhodných potravin. Zatemnit lze nejen potraviny, ale také cokoliv dalšího.

_______________________________________________________________

Třetí část tématu o vitariánství

Téma o vitariánství je velmi rozsáhlé. A pokud se chceme postupně vyjádřit ke všem otázkám, na které jsme byli postupně tázáni, a reagovat na všechny problémy, se kterými jsme se setkali, rozsah textu se při zpracování stále prodlužuje. Proto jsme přistoupili k rozdělení tématu na více částí, než bylo původně plánováno.

Tento třetí článek navazuje na předcházející dvě části tématu o vitariánství 58A. Rizika vitariánství – část I, 58B. Živá strava a vitariánství . V této třetí části se zaměřím na přesnější vymezení toho, co by mělo být  považováno za skutečně živou potravinu, která je součástí Přírody.  A jaké je optimální procento živé potraviny ve stravování člověka na vzestupné světelné cestě. A také na zhodnocení toho, zda nevadí nebo je dokonce prospěšná konzumace části stravy ve vařené podobě. 

V dalším pokračování 58D. Rizika vitariánství – část II se zaměřím na hodnocení speciálních skupin potravin používaných ve vegetariánství, veganství a vitariánství. Zhodnotím i předsudky ohledně nedostatků určitých složek výživy u vegetariánů, veganů a vitariánů.

Následující pátá část 58E. Rizika vitariánství – část III  bude věnována především informacím z kontaktů s lidmi na NDC, kteří se stravují vitariánsky nebo převážně vitariánsky. Zkušenosti, co všechno se s lidmi může dít jednak při přechodu na vitariánskou stravu, a dále po delším období stravování se tímto způsobem. Řešením jakých problémů postupně procházejí.

V posledním článku 58F. Přirozená živá strava - hlubší zamyšlení uvede Věra Talandová, autorka knihy o vitariánství nazvané Sluneční živá strava, své další vlastní zkušenosti, nové poznatky a postoje k vitariánskému způsobu života. Již dříve napsala o tomto tématu dva články 42B. Přirozená živá strava, 42C. Život v souladu s Přírodou a Silami Světla a také řadu duchovních komunikací. Své zážitky při budování a očistě ovocného sadu uvedla v textech Z5. Neuhýbejte ze svojí čisté cesty na žádné z úrovní, Z8. Nový vývoj umožňuje také návrat přírodních bytostí ke Světlu.

Která charakteristika je zásadní při posuzování živosti potraviny?

JN: Přírodo, prosím, které charakteristiky jsou zásadní při posuzování toho, zda strava je skutečně živá, zda taková potravina je součástí Přírody? Je to třeba zachování původní klíčivosti u semen? Nebo je zásadní plné udržení pravotočivého obalu kolem hmotné výživy? Nebo zachování jiných látek, například enzymů a dalších? Co z toho je skutečně prvořadé? (Duchovní komunikace ze 4.3.2013)

 

Příroda: „Vitariáni uvažují živost jednak ve smyslu zachování plné klíčivosti. Současně však za živé považují například již zmíněný zelený ječmen jako tekutinu v láhvi. Tedy potraviny výrazně zatemněné, které již mají s Přírodou velmi málo společného. Takový postoj je velmi nepřesný, nejednoznačný.

Obtížné je například hledat kritérium v hledisku, kolik procent původních mikronutrientů zůstane v takové potravině zachováno. Protože třeba jablko skladované několik měsíců by sice mělo být považováno za živé, celkové množství výživových hodnot se však přitom třeba až o 20 nebo i více procent snížilo.

Podívejme se napřed na to, čím je vlastně člověk. Člověk jako bytost je jednotou hmotné a duchovní části. Obě části jsou spolu nerozlučně svázány a měly by být považovány za stejně důležité. Aby tvořily dobře vyladěný jednotný celek. Hledající potřebovali obvykle napřed projít oběma vychýlenými extrémy – od přehánění důležitosti hmotné části v obdobích naprostého pohlcení hmotou až nakonec k postupnému pohrdání hmotou a její důležitostí v evoluci v posledním období na vychýlené duchovní cestě.

Aby teprve potom pochopili, že je nezbytné směřovat k co nejpřesnějšímu vyladění do středu mezi oběma protikladnými postoji. Stabilita člověka spočívá právě v dokonale provázané jednotě posílené stejnou důležitostí obou těchto částí. Je přece známo, že život člověka je vážně narušen jak při rozsáhlých destrukcích hmotné části, tak také při zásadních nepříznivých změnách energetické duchovní části.

Živost potraviny znamená celistvost její hmotné i duchovní složky

Právě z pohledu jednoty hmotné a duchovní části by se měla posuzovat skutečná živost potravin. To znamená jednoty vhodných hmotných organických živin s jejich jednoznačně pravotočivým duchovním obalem. A to bez takových vnějších zásahů, při kterých se podařilo vrazit do této jednoty klín temných levotočivých energií.

Z tohoto pohledu je pak živý například květák, i když jej rozkrájíme. Naopak s živostí nemá nic společného již zmiňovaný zelený ječmen v podobě vylisované tekutiny (viz článek 58A. Rizika vitariánství – část I). Ne proto, že z listů byla vyrobena tekutina. Ale proto, že během zpracování byla původní plodina zevnitř ovládnuta, prosycena, infikována temnými energiemi. Které z větší části zničily nebo zcela vytlačily původní pravotočivé energie.

Z mého pohledu i z hlediska toho, co by měl člověk především ve výživě sledovat, je tedy jednoznačně nejdůležitější zachování hmotné a duchovní celistvosti potraviny. To znamená zajištění, aby co nejvyšší procento hmotných složek, buněk obsahovalo i příznivý pravotočivý bioenergetický obal. Aby celkové množství přípustných chyb, nepříznivých změn, nepřekročilo 5% dané potraviny.

A do těchto pěti procent patří jak složky potraviny s původně levotočivým nebo jinak nepříznivým obalem (například chemické příměsi, látky na ochucení, konzervační činidla, neorganické složky, uměle dodané nevhodné doplňky stravy, apod.), tak také složky potravy bez doprovodné bioenergie (např. v důsledku procesů zpracování, rafinace). A samozřejmě také složky potraviny, ve kterých byl původně pravotočivý obal přímým temným zásahem do nitra buněk změněn na obal levotočivý (např. u výrobku nazvaného „zelený ječmen“).

Tato charakteristika živosti potravin naznačuje, v jak neskutečné iluzi o živých potravinách žijí a stravují se mnozí vitariáni. A proč právě minimálně 95% příznivosti? Toto číslo navazuje na přijatelné množství chyb, při kterém ještě Příroda zůstává sama sebou a má plně pod kontrolou základní přírodní procesy (poznámka: více o tom je v článku 58A. Rizika vitariánství – část I).

To, co je dostačující pro jednoho člověka, nemusí stačit jinému

JN: Jaký podíl živé stravy je pro člověka optimální nebo dostačující na to, aby dostatečně spolehlivě fungovala celková regenerace organismu? A aby tato regenerace dokázala opravovat i běžné chronické problémy získané předchozími formami stravování? (Duchovní komunikace z 27.2.2013)

 

Příroda: „Na tuto otázku není možné jednoznačně odpovědět. A to z toho důvodu, že každý člověk představuje jinou jednotku, jiný životní systém, jiný celkový styl života. Za svůj život nabalil jiné zdravotní problémy a prošel různými nevratnými lékařskými zásahy, např. odebráním určitých orgánů (např. slepé střevo, mandle, vaječníky, prsa, další ženské orgány, atd. To, co je dostačující pro jednoho, to nemusí stačit pro jiného. Správně formulovaná otázka by se měla ptát na jednoho konkrétního člověka. Pak je možné na to odpovědět.

Situaci s podílem živé stravy je důležité řešit člověk od člověka individuálně

JN: Dobře, ptám se tedy konkrétně na sebe, na svoji situaci.

 

Příroda: „Pro tebe by bylo dostačující, pokud by podíl skutečně živé stravy byl zhruba na úrovni kolem 70%. Prozatím se stravuješ tak, že tento podíl je někde kolem 55 – 65% a liší se podle denní situace. Mohl bys tedy v tomto směru přidat. A zařadit více syrového namísto vařených jídel.

Chápu, že vzhledem k charakteru  tvojí práce a opakovanému navazování dalších a dalších duchovních spojení (stovky za den při kontrole jednotlivců na NDC a hledání odpovědí na jejich detailní otázky a problémy) je pro tebe důležitý mimořádně vysoký příjem rychlých energetických zdrojů. Snažíš se jej zajišťovat jednak vysoce energetickými přírodními zdroji – hroznové víno, ořechy a další semena, jablka, hrušky apod. To je naprosto správné. Současně ale také konzumuješ běžné sladkosti v dosti vysoké míře. A zejména příjem těchto dalších sladkostí bys mohl snížit. Dodají ti sice okamžitou energii, ale zase tvůj organismus příliš zatěžují z jiného pohledu.

Lepší a mnohem zdravější je dohánět nedostatek energie vínem a dalším ovocem, než sušenkami, čokoládou a dalšími sladkostmi.

 

JN: Dostačující není totéž co optimální. Bylo by pro mne optimální, abych jedl na 100% živou stravu? Nebo je částečná konzumace vařené stravy z nějakých důvodů pro mne prospěšná?

 

Příroda: „I posouzení této situace je člověk od člověka jiné. Pro některé bytosti, které byly v dřívějších existencích přírodními anděly nebo jinými duchovními bytostmi spojenými s Přírodou, je skutečně optimální konzumace co největšího podílu živé strany, tedy se co nejvíce přiblížit k žádoucím 100%. A ještě navíc pokud možno takové, která neprošla žádným předběžným zpracováním.

U tebe je situace jiná. Ty jsi pevně svázán s hmotnou rovinou planety Země. Zde jsi strávil převážnou část své existence v oblasti Země. Proto ti část vařené stravy, na kterou si lidstvo postupně během věků zvyklo, nevadí. A naopak je pro tebe v některých situacích prospěšná. Vitariáni by tomuto oponovali. Ale znovu opakuji. Každý člověk je jiný. Prošel jinými zkušenostmi v minulých existencích. Má jinou výbavu, jinak fungující tělesné i duchovní orgány.

Z jakých důvodů může být pro někoho důležitá také vařená strava?

JN: V čem je pro mne důležité a vhodné konzumování určitého procenta vařené stravy? A proč to nevadí, když část této stravy nemá ty energie, které by měla mít?

 

Příroda: „Důvodů je více. Vařená strava je v některých situacích snáze stravitelná. Některé výživové látky bytost člověka jednoduše nedokáže za určitých podmínek ze syrové stravy vytáhnout. Tyto tendence jsou tím silnější, čím více se člověk svým celkovým vnitřním postojem vzdálil od přírody.

Ta strava je sice živá, ale některé z těch výživových složek jsou blokovány určitými ochrannými mechanismy uvnitř přírodních plodin. A člověk příliš vzdálený přírodě nemá v sobě dostatečné energetické nástroje, aby takové vazby dokázal překonat. Není vždy pravdou, že vše dokážou zajistit enzymy, které má člověk k dispozici uvnitř sebe nebo v přijímané potravě.

Někdy se však tyto vazby rozrušují právě vařením. Mnohdy právě vaření přispívá k lepšímu využití takových zdrojů živin. Důležité přitom je, aby vaření bylo šetrné, aby se živiny zbytečně neničily. Těmito informacemi však rozhodně nepodporuji extrémní názor pochybovačů, že je nejlepší se syrové stravě úplně vyhnout.

Když toto vše bereme v úvahu, pak je pro tebe optimální konzumovat stravu z 80 – 85% syrovou, živou a z 15 – 20% šetrně vařenou nebo jinak tepelně zpracovanou. Ale i za této situace je vhodné maximálně se vyhýbat zcela nehodnotným potravinám, které už s Přírodou nemají nic společného. Jako jsou například slané brambůrky apod. Ale i v běžné čokoládě například zůstává část původních energií, pokud není zatemněná.

Není tedy pravdou, že vařená nebo tepelně zpracovaná potravina je už automaticky zcela nehodnotná. Ani že syrová strava je z důvodu přítomnosti enzymů vždy snáze stravitelná, že se dokonce zčásti stráví sama.

Člověk bytostně spojený s Přírodou způsobem své existence na tom může být jinak. On sám byl dlouhou dobu Přírodou. On má v sobě jiné mechanismy fungování, jiné možnosti ve využívání tvořivých sil Přírody. Vařená strava může být pro něj skutečně omezující, na vzestupné světelné cestě do určité míry brzdící.

Důležité je však uvědomovat si priority v každém okamžiku. I třeba v mnoha neobvyklých situacích, které se v životě vyskytnou. A využít pro sebe optimální nabídku z těch možností, které jsou k dispozici. To znamená nebýt vždy a za každou cenu závislý na jedné jediné zásadě. A raději umřít nebo si způsobit určité zásadní problémy, než bych svoji pevnou zásadu porušil.“

V situaci nejvyšší nouze je zásadní přežít

V životě člověka mohou nastat situace, kdy jde doslova o život a o udržení si určité úrovně zdraví. Jednu z takových situací uvedla ve svém článku 58B. Živá strava a vitariánství  Marie Mejdrová (jednalo se o situaci při pobytu v poušti). Uvádím ještě následující dvě extrémní situace, ve kterých se otázka přežití dostane na první místo, zatímco dřívější zásady jdou stranou.

Následující dva příběhy však neuvádím jako příklady vhodné k běžnému následování. Ale jako ukázku toho, že v kritických životních situacích musí někdy člověk porušit své zásady, chce-li vůbec přežít. I v tak vyhrocené situaci by však neměl jít za žádných okolností proti svobodě a životům druhých lidí.

Ve známém filmovém příběhu „Motýlek“, který vznikl zfilmováním stejnojmenné knihy Henriho Charriera, byla naznačena situace, co vše může člověk dělat v situaci naprosté nouze. V těžkém žaláři, na samotce, tma nebo trvalé šero, zcela oddělen od lidí, se zoufale malým množstvím jídla. Začal chytat stonožky, šváby a další hmyz, aby měl něco navíc. A přestože se mu to zpočátku naprosto příčilo, nakonec to začal chroustat. Protože měl v sobě ohromnou touhu přežít a vrátit se zpět do civilizace a běžného života.

Jiný americký film z roku 1993 nazvaný „Přežít“, který jsem viděl v minulosti, popisoval ještě daleko problematičtější a lidským zásadám mnohem více se příčící extrémní situaci. V tomto reálném příběhu z roku 1972 ztroskotalo menší dopravní letadlo na ledovci kdesi v Andách v nadmořské výšce 4200m, v oblasti věčného ledu a sněhu. Osazenstvo tvořili mladí studenti a sportovci – ragbisté, několikanásobní mistři Uruguaye, se svými rodinami. Absolventi křesťanské školy, hluboce věřící, kteří navíc svůj tým nazvali Staří křesťané (Old Christians).

Někteří zemřeli hned při nárazu, další umírali postupně, některé zavalila lavina. Po deseti dnech se zbývající dozvěděli z malého radia, že pátrání bylo zastaveno. Potraviny brzy došly a všude byl jen dostatek vody v podobě sněhu. Šance dostat se za této situace bez potravin k civilizaci, byla naprosto mizivá. Ti, co přežili, měli dvě možnosti. Buď postupně zahynout hladem. Nebo zvolit druhou možnost, která se jevila jako vysoce nechutná. Protože se zásadně příčila lidské etice. Začít jíst syrové lidské maso těch, kteří při havárii zemřeli. Výhodou bylo, že mrtvá těla zmrzla a mohla být takto měsíce udržována v dobrém stavu. Lidé si po velkých diskusích postupně jeden po druhém nakonec zvolili druhou možnost. Překonali svůj původní zásadní odpor a udělali to, co bylo jedinou možností k přežití. Takto nakonec někteří dokázali přežít.

Po nějaké době se tři nejsilnější pokusili přejít Andy. Dva z nich ušli během 10 dnů 70 km a podařilo se jim zburcovat pomoc. Přežilo nakonec 16 ze 45 účastníků letu. V mrazivé pustině strávili 72 dnů. Za své tehdejší jednání nesklidili žádnou pochvalu. Ale přežili, a to bylo pro ně rozhodující. Je to příklad ke skutečně hlubokému zamyšlení.

„V médiích vyšel článek s fotografií z místa havárie, kde mj. je vidět i rozřezaná mrtvola. Aby se zabránilo velkým spekulacím, byla uspořádána tisková konference, kde hráči podrobně vysvětlili okolnosti pobytu v Andách. Zástupci církve se jich zastali a potvrdili, že čekat pasivně na svoji smrt by byl větší hřích.“

Zdroj: Wikipedie

„Ze všech katastrof dvacátého století zaviněných lidským faktorem se dostalo pádu Fairchildu a následnému přežití šestnácti chlapců a mladých mužů snad největší publicity hned po Titaniku. Nebyla to vždy publicita příjemná. To, že se s ní všichni zúčastnění nakonec dokázali vyrovnat a zařadit se do normálního života, je skoro stejný div jako jejich vlastní přežití v zasněžených výškách.“

Zdroj: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1491%3Ata-strana-touha-zstat-naivu&Itemid=4

 

JN: Přírodo, Planeto, má člověk právo v případě nouze něco takového udělat? (2.3.2013)

 

Planeta Země: „Člověk je živý tvor. Byl koncipován tak, aby se stal katalyzátorem evoluce Planety a rozsáhlých přírodních celků. Jeho zásadním úkolem je udržet se v optimálním stavu. Najít pro sebe vzestupnou světelnou cestu. Procházet životem na základě priorit a neubližovat přitom druhým bytostem, jiným formám života. Proto má i plné právo v takto extrémní situaci provést to, co bylo popsáno. Protože podstatné je, že nejednal na úkor jiné bytosti. Jen porušil některé ze svých nejniternějších lidských etických zásad. Ale v takové situaci to bylo správné a plně ospravedlnitelné.

Je proto logické, že pokud člověk nemá k dispozici tu stravu, kterou svým přístupem běžně vyznává, je lepší použít to, co je k dispozici a tím si zachovat život a zdraví. A to i přesto, že by něco takového za normálních okolností nejedl. Je pořád zásadně lepší porušit takové zásady, než na nich striktně trvat a raději zemřít hladem nebo dopustit nepříznivý zlom ve svém zdraví.“

Také člověk přispívá do připravované stravy určitými energiemi

JN: Uvedu příklad, jak je možné šetrně vařit zeleninovou polévku. Polévku nechám ve varu zhruba 8 minut. Některé součásti, jako brambory, cibule, někdy celer dodám hned, další přidávám postupně, aby se nevařily zbytečně moc dlouho. Mrkev a řapíkatý celer na 2 minuty, brokolici stačí na jedinou minutu. Když se zeptám Přírody, kolik procent takové polévky připravené z běžných pravotočivých plodin je v souladu s Přírodou, může to být až 90%. A to je hodně ve srovnání s extrémním názorem, že vařené je zcela nehodnotné. A když se ptám, kolik výživových látek i s původním pravotočivým obalem zůstalo v takovém pokrmu zachováno, dostanu od Přírody odpověď zhruba 75%. Vypadá to tedy, že energetický obal až dvaceti pěti procent složek výživy byl vařením zničen nebo poškozen. Těch 90% souladu s Přírodou však tomuto údaji nesedí. Naznačuje to, že část energie se ztratila, vařením zničila, jiná část energie tam však byla při vaření naopak dodána. Jak je to možné, Přírodo?

 

Příroda: „Pokud poměrně duchovně čistý člověk na vzestupné světelné cestě koná určitou činnost, vkládá část energie i do všeho, s čím zachází, manipuluje. Jídlo, které on připraví, tedy může být zřetelně kvalitnější než podobné jídlo, které připraví člověk v duchovním pádu. Někteří jednotlivci na NDC si přece sami na sobě vyzkoušeli, jak silně destrukční vliv na ně má, když zkonzumují potraviny od svých příbuzných, kteří mají tendence energeticky parazitovat a vysávat. Noc strávená na záchodě, křeče v břiše nebo jiné silné zažívací problémy nebyly v takové situaci výjimkou.

Při sledování kvality zpracované stravy je proto zásadní také to, kdo tu stravu připravil. Kdo zpracoval původní plodiny a jaké energie ze svého nitra do výsledného pokrmu vložil.“

Orientační rozmezí podílu živé stravy pro běžného člověka na světelné vzestupné cestě

JN: Lze alespoň orientačně stanovit určité rozmezí vhodnosti živé stravy pro běžného člověka na vzestupné světelné cestě?

 

Příroda: „Ano, pro běžného člověka na vzestupné světelné cestě je vhodné přijímat orientačně alespoň 70 – 95% typické živé vitariánské stravy. Přičemž úplné optimum je ještě o něco výše, zhruba nad 80% syrové stravy. Zatímco množství šetrně vařené stravy se může pohybovat podle typu individuality v rozmezí 0 – 20%. Například u tebe stačí být s hladinou syrové stravy na spodní úrovni, protože se zabýváš velkým množstvím výrazně duchovních a energetických aktivit. A to příznivě energeticky ovlivňuje stravu, která projde tvýma rukama.

Čím více jsou lidé svým způsobem života ponořeni do hmotných činností, tím je u nich žádoucí vyšší podíl živé stravy, aby dosáhli na duchovní cestě potřebné stability. A tím naopak menší by měl být celkový podíl stravy tepelně zpracované.

Mnozí vitariáni jsou však na tom mnohem hůře

Důležité je však podotknout, že někteří vitariáni jsou na tom s procentem skutečně živé stravy podstatně hůře i přesto, že se domnívají, jak jsou ve svých postojích jednoznační. Protože výrobky kupované v některých internetových obchodech, které tvoří u mnohých významný podíl jejich celodenní stravy, nemají se zdravou výživou a s pravotočivou živou stravou nic společného.

Takže například paní, se kterou jsi řešil problém dýně hokkaido (poznámka: došlo k přehození textů, takže více o tom bude až v  pokračování 58E. Rizika vitariánství – část III), měla před podrobným rozborem situace podíl skutečně vhodné živé stravy zhruba na úrovni 49%, což je dost málo. Přestože se považuje za vitariána. Zatímco teď po upozornění na některé problémy a po přijetí určitých změn ve stravování, je tento podíl již 89%. Tedy výrazně pozitivní změna.

Znovu připomínám, že menším zhřešením je dát si třeba celou půlku stogramové relativně energeticky čisté běžné čokolády, než si dát jeden pouhý čtvereček výrazně temné biočokolády z internetu, kterou jsi hodnotil v jiném článku (také viz  pokračování 58E. Rizika vitariánství – část III).

Takže za zásadní problém považuji u vitariánů situaci, že za živou stravu považují celou řadu produktů nakoupených přes internet, nebo i v dalších obchodech se zdravou výživou nebo s bio-výživou, které s živou stravou nemají společný žádný zásadní ukazatel.“

Rizika při výběru vhodných potravin

JN: Přírodo, prosím, jaká jsou největší rizika při výběru vhodných druhů potravin? (27.2.2013)

 

Příroda: „Při výběru potravin je důležité uvědomit si, že čím větším rozsahem technologického zpracování určitý výrobek prochází, tím je větší šance, že bude třeba i výrazně zatemněn. Nejbezpečnější jsou v tomto směru nezpracované plody a zeleninové výpěstky.

Případné stopy postřiků a jinak zatěžujících ochranných látek bývají obvykle méně na závadu, než ovládnutí a zatemnění výrobku zevnitř temnými energiemi vysoké frekvence. Což u nezpracovaného ovoce prakticky není možné, protože toto ovoce zůstává součástí Přírody.

Jakmile se s původním ovocem či zeleninou něco děje – drtí se, lisuje, smíchává s něčím, extrahuje, atd., vzniká prostor pro umělé dodání temných energií přímo do nitra takto vznikajícího produktu. Dokáže to zajistit temný systém dohlížející nad dalším pokusem ozdravit lidstvo. Samotný výrobce nemusí mít ponětí o tom, že jeho způsob zpracování ve skutečnosti do výrobku dodává navíc temné energie.

Právě různá mléka, štávy, pasty, oleje, tuky – to vše je výsledkem určitého technologického procesu zpracování. A proto takové výrobky bývají mnohdy výrazně zatemněné. A to tím spíše, jsou-li označeny přídomkem bio- nebo prodávány ve speciálních internetových obchodech se zdravou výživou, případně také v lékárnách, drogeriích.

Důležité je rovněž uvědomit si, že některé přírodní plodiny mají pravotočivou i levotočivou podobu.

Zatím jste takto identifikovali olivy, mandle, kávu, ženšen i další běžné kulturní plodiny (kukuřice, cizrna – hrách římský, slunečnice, mák, dýně, rajčata, atd.) Někdy je tato dvojakost dána vývojem v dávné minulosti. Ke vzniku levotočivých plodin napomohly dávné zásahy temných sil během formování této Planety, jak bylo naznačeno v článku 9. Světlo a temnota v duchovním pozadí světa. Jindy je zase levotočivá forma plodiny výsledkem určitých neoprávněných genetických zásahů do daného druhu až v dnešní době.“

Více o vysokém riziku a nepříznivých důsledcích genetických zásahů do plodin je v článku 13. Pravotočivost a levotočivost ve hmotě.

Zatemnit lze nejen potraviny, ale také cokoliv dalšího

JN: Teď odbíhám od výživy. Mám však pocit, že i toto je důležité čtenářům sdělit. Že zatemnit je možné nejen potraviny, ale také cokoliv dalšího. Důležité je mít možnost zásahu do samotné podstaty toho výrobku, předmětu, metody. Což je možné například u filmů. Jak? V článku 40B. Důležitost postoje vědy k duchovní rovině života jsem upozornil také na skutečnost, jak lze jednoduše prostřednictvím dabingu zatemnit určitý film, televizní pořad přejatý ze zahraničí. V jednom období na počátku 21. století jsme vnímali, jak z některých vysloveně pozitivních zahraničních filmů k nám plyne naopak silné temné vyzařování, které se tam dostalo během dabování do českého jazyka. Kdo, jaká instituce či temná síla, to tam tehdy zde v naší zemi dodala, jsme v té době netušili. Ale nebyl to jediný případ, kdy k nám z televize plynulo určité ovládání. Ve svém prvním článku 1. Co je to duchovní rovina života a světa jsem uvedl příklad o tajných podprahových signálech na TV Nova v období po teroristickém útoku v New Yorku na podzim 2001. Opět doklad toho, že temné síly využívaly a stále ještě se snaží využívat každou příležitost k zatemnění čehokoliv, co by snad mohlo podpořit světelnou cestu tohoto lidstva.

V následujícím pokračování 58D. Rizika vitariánství – část II se budu otázkami rizika při konzumaci určitých druhů potravin nakupovaných ve speciálních obchodech se „zdravou výživou“ a „živou stravou“ zabývat detailněji.

 

© Jiří Novák, březen 2013

   www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 185