Petra Nováková, Petr Svoboda                       Vloženo 4.4.2013

59D. Temné vědomí – příběhy z minulosti I

                                                

___________________________________________________

Tento a následující článek obsahují soubor vnímání, která zachycují dávnou minulost. Minulost, která se odehrávala ve světě, který byl ponurý, temný. Kde atmosféra zmaru a zkázy byla běžnou součástí života. Kdy prostředí bylo tvořeno nikoli vlídnou čistou milující Přírodou, ale vše tvořilo jakési Temné vědomí. Veškerý prostor jím byl prosycen, vše jím bylo ovládnuto. Nebylo úniku. Sebemenší naděje na Světlo byla ničena. Tyto příhody naznačují, že temný systém v podobě Temného vědomí, které si uvědomovalo samo sebe a drtilo vše živé, existoval i dříve ve vyšších světech, v jiných úrovních existence. Jednotlivá vnímání jsou doplněna básněmi, které dokreslují celkovou atmosféru této dávné minulosti a příběhů, které se v jejím rámci odehrávaly. Tyto příběhy zároveň naznačují, že vše z minulosti se dá vyčistit, pokud se bytost dostane na stabilní světelný vzestup a cíleně na sobě pracuje.

________________________________________________________________

Petra Nováková

Temné vědomí ve vyšších světech

Tento a následující článek 59E. Temné vědomí – příběhy z minulosti II obsahují soubor vnímání, která zachycují dávnou minulost. Minulost, která se odehrávala ve světě, který byl ponurý, temný. Kde atmosféra zmaru a zkázy byla běžnou součástí života. Kdy prostředí bylo tvořeno nikoli vlídnou čistou milující Přírodou, ale vše tvořilo jakési Temné vědomí. Veškerý prostor jím byl prosycen, vše jím bylo ovládnuto. Nebylo úniku. Sebemenší naděje na Světlo byla ničena.

Jde tak o konkrétní ukázku toho, jakých podob nabývaly životy, které byly přímo ovlivňovány Temným vědomím. O němž podrobně vypovídá předchozí článek 59C. Rozsáhlý temný systém jako zdroj úpadku, zmaru, zkázy. Nejedná se o to samé Temné vědomí, ale život v jeho stínu se vyznačoval podobnými charakteristikami. Tyto příhody naznačují, že temný systém v podobě Temného vědomí, které si uvědomovalo samo sebe a drtilo vše živé, existoval i dříve ve vyšších světech, v jiných úrovních existence.

Jednotlivá vnímání jsou doplněna básněmi, které vznikly inspirací Petra Svobody po přečtení jednotlivých vnímání. A které dokreslují celkovou atmosféru této dávné minulosti a příběhů, které se v jejím rámci odehrávaly.

________________________________________________________________

Příběh první

PN: Spojené Síly Světla, můžete mi dát nějaké informace k mému setkání s Petrem Svobodou, dalším člověkem, kterému se podařilo na počátku roku 2013 vstoupit na cestu neomezeného světelného vzestupu? Co mělo toto setkání přinést, co případně přineslo, co mám společného s jeho psem, měla jsem od něj útok a čištění? (Když jsem poprvé viděla fotku toho psa, cítila jsem poté silnou bolest břicha a vnímala, že ho mám zakousnutého do břicha. Z 90% šlo o čištění z vlastní minulosti, z 10% o současný útok). Děkuji. (Duchovní komunikace z 21.2.2013)

Nahar: „Každé tvé setkání s někým má svůj význam. Stále hledáte odpovědi, ale není potřeba je hledat. Samy se ukážou. Měla jsi správné pocity, že je důležité se s tímto člověkem setkat a také jsi vnímala, že se něco zpracovává, že nějaké energie tebou proudí. Další čištění se otevřou v pravý čas. Podle aktuálních impulzů. Nejprve bylo podstatné, aby ses zklidnila a byla schopná vnímat. Zkus se teď napojit, zkusím ti něco přehrát, ukázat.“

 

Vnímám, že jdu s Naharem. Před námi vrčí ten pes. Držím se Nahara, u něj jsem v bezpečí. Před námi stojí postava muže. Někam mě chce vzít. Nahar kývá, ať jdu a postrkuje mě. Zůstává však venku. Jdeme do nějaké skály. Tam mě posadil na nízké otáčecí křeslo a zůstal stát skloněný přede mnou. Působil sebejistě až nadřazeně. A já se cítila naopak v podřízené poloze, měla jsem až trochu nepříjemný pocit nátlaku. Ukázal mi velkou obrazovku, ke které mě čelem otočil a řekl, že mi něco pustí. Promítl mi něco krátkého.

Přišlo mi to asi jako zkáza Kosmického víru, která znamenala katastrofu všeho ostatního. (Poznámka: Podle knihy Geoffa Boltwooda: Posel představuje Kosmický vír celý náš Vesmír se svými duchovními obaly a Stvořitelskými sférami nad ním, viz článek 21A. Nová duchovní cesta - vzestup za hranice Vesmíru.) Řekla jsem mu na to, že tohle už Spojené Síly Světla ve spolupráci se světelnými bytostmi ve hmotě pracujícími na svém vlastním vývoji zpracovaly, zachránily. A on pokračoval, že ale jeho úkol splněný nebyl. Že sem s ním přišel. A že při našich setkáních získává informace ze hmoty, z Planety, o hmotném životě a vývoji zde dole, kde téměř nebyl. Že v sobě něco nese a to se má postupně otevřít. Jeho úkol. A já mu mám pomoci, protože člověk je katalyzátor a tak urychluje to, co by působením energií trvalo daleko déle. Ptám se, co to má společného se mnou. A on říká, že on mi zase pomůže najít to, co hledám. Ptám se: Já něco hledám? A on, že velmi dlouho.

Pak mu říkám, že prostředí, ve kterém je, se mi nelíbí. Nějaká skála, divná řídící technika. Přijde mi to trochu, jako kdyby přišel z jiného času. Odtržené od Přírody. Povídám, že dnes vývoj na Zemi už běží jinak. Že vše jde ruku v ruce s Přírodou.

Duchovní část bytosti PS: „Pokusím se s tím něco udělat.“

Už nepůsobí tak nadřazeně. Spíše klidně. Ptám se na toho psa. Povídá, že to musím zjistit sama, co s ním mám společného, že on to neví. Povídá něco ve smyslu, že mu pes něco dluží. Proto je pes s ním a jemu neubližuje. Pak pes přiběhl do skály za ním. On ho drží, abych mohla odejít.

Venku čeká Nahar, ptám se ho na setkání, moc tomu nerozumím. Nahar povídá, že dostáváme v danou chvíli přesně to, co vědět máme. A další se vyjeví postupně. Pak mě ještě někam vede. Stojíme na srázu, pod námi hučí obrovský vodopád. Nelze dohlédnout dolů. Nahar řekl, že tam je to, co hledám. Ale že zatím nepřišel čas. Jsou tam příjemné čisté přírodní energie. Skála naopak působila velmi uměle.

 

PN: Nahare, můžeš mi k tomu ještě něco říci? Nejsem z toho moc moudrá.

Nahar: „Některé věci na počátku nemusí dávat smysl, přesto je důležité, že proběhly. Moc se ti prozatím neosvětlilo. Ale energie mohou proběhlé události začít zpracovávat. A tak se může začít vše dále posouvat.

Energie Vám samy ukážou další cestu. Nějaké impulzy dostane on, nějaké ty, ale důležité je, dát je dohromady.“

_________________________________________________________

Příběh druhý – vnímání z 22.2.2013

Cítila jsem, že energie se ladí výš, že je vhodná doba na naladění. Že mi Spojené Síly Světla zprostředkují nějaké vnímání.

Vnímala jsem, že někde leží malé štěně. Chtěla jsem ho vzít, přišlo mi roztomilé a vypadalo to, že leží bezvládně. Najednou se z něho stal velký pes nebo vlk a vrhl se na mě. Cenil zuby a otvíral tlamu, jakoby mě chtěl sežrat. Byl daleko silnější, já už ležela na zádech. V tu chvíli mu někdo strčil do huby hůl a zachránil mě. Psa držel stranou. Uvědomila jsem si, že jsem malá holka. Tato lidská bytost, která se tak náhle objevila, procházela místa, měla plášť. Vypadalo to jako svět po katastrofě. Nikde nic. Vysadil mě vysoko, aby na mě pes (vlk) nemohl. Staral se o mě až do doby, kdy jsem již byla dospělá. Pak jako kdyby splnil úkol, dal mi také plášť. A beze slova odešel.

Všechno mi to přišlo takové bez citu. Dívala jsem se, jak odchází, a věděla jsem, že jsem zůstala sama v tom tmavém nehostinném světě. Kde nebylo živáčka, jen černé spáleniště, zmar a smrt. Byl to divný pocit. Pak jsem se dívala na oblohu, k jedné zářivé hvězdě. Která mi připadala známá, jako záchytný bod. Tam snad odešel ten muž.

 

Pak jsem vnímala, jak sedím schoulená v klubíčku, a přese mě se vrhají psi. Hlavu mám schovanou, nedívám se a čekám, až to přejde. Najednou slyším před sebou něco vrčet. Opatrně se podívám. Je to ten pes (vlk). Za ním stojí postava v plášti a bere si psa za sebe. Pak stojíme proti sobě. Nevím, zda jde o stejný život nebo jiný. Ale zřejmě mě nepoznal, chvilku mám pocit, že se měříme jako nepřátelé, ale já vím, o koho jde. (Přijde mi jako nějaký cestovatel mezi dimenzemi. Jako by vždy přišel a něco hledal… Nebo měl něco udělat. Vždy to mělo nějaký cíl, proč přišel a pak rychle zase odešel.)

Pak toho psa nechal a on se na mě vrhl. Otočil se a odcházel. Nezajímalo ho, co se děje dál. Pak se na mě vrhli i ti ostatní psi. Řekl: „Takhle je to pro tebe lepší.“

 

Pak jsem vnímala, že jsem sama malé štěně a lísám se k nějakému pánovi. Moc mě nechce. Snažím se zajistit si jeho lásku a přízeň. A tak dělám vše, co chce. Nechává mě bojovat s dalšími psy, nutí mě je zabít. Nemám na výběr, jinak bych nepřežila. Stala se ze mě bestie. Zrůda. Ztratila jsem jakoukoli lidskost. Byla jsem asi také tím psem (vlkem), který provázel takové bytosti, temné strážce.

________________________________________________________________

Petr Svoboda

 

Poutník

Poutník v černém plášti, co prohledává svět,

tě našel jako holku, už když ti bylo pět,

svou hůl i psa s sebou stále má,

tvůj vyměřený čas ti pomalu a tiše počítá.

 

Bez citu a slitování

poslouchá jen svoje pány

a když svůj úkol opět splní,

je to čas jeho odjezdu,

do tmy Vesmíru se zase vrátí,

volán je zpět na svou domovskou hvězdu.

 

O smrti a životě rozhodoval dříve,

jedno z toho, dříve či déle,

nakonec to ale přijde.

 

A kdybys náhodou přežila,

kousek života v tobě zbylo,

poutník se psem se znovu vrátí (a do konce dovede svoje dílo)

černé vědomí tě snadno odhalilo.

 

Poté, co tě pes na rozkaz zadáví,

stejnou bestií sama se staneš,

poslouchat na slovo, jak oni říkají,

můžeš to přijmout, ba ke Světlu už se nedostaneš.

_______________________________________________________________

Petra Nováková

PN: Nahare, co to všechno znamená? Co mají tyhle příběhy společného, proč jsem je vnímala? Slyšela jsem tě, že mi budeš vyprávět příběh. Prosím, řekni mi víc. Děkuji. (Duchovní komunikace z 22.2.2013)

                                                          

Nahar: „Slyšela jsi mě správně. Tohle byly úryvky z různých životů, které postupně odhalují tvou minulost. Některé věci se však dají těžko zachytit, nerozumíte jim, protože představují něco, co je neznámé, o čem jste neslyšeli. Chtěl jsem ti vyprávět příběh. Slova jsou však někdy na obtíž. Proto jsi je vnímala takto. Kousek ti ale ještě řeknu.

Kdysi dávno na jedné hvězdě vzniklo seskupení bytostí, které si říkalo černí strážci. Měli za úkol strážit rovnováhu mezi životem a smrtí. Každá bytost měla podle nich vyměřený svůj čas. Tyto bytosti buď dostaly úkol pomoci jiné bytosti, která mohla nějak změnit vývoj. Nebo naopak dostaly impulz ji usmrtit. Záleželo na okolnostech. Záleželo na době, na světě, ve kterém se bytost vyskytovala.

Tito strážci se objevovali v dobách, které však odpovídaly spíše zkáze a zmaru. Pokud bytost neměla reálnou šanci uspět, zajistili její odsunutí ze života, aby se vše dále nezdržovalo. Pokud měla šanci, zajistili její přežití. Oba případy jsi zachytila. Někdo nahoře rozhodoval o jejich činech. Byly to bytosti bez citu, které plnily své jasné úkoly. A plnily je přesně.

Pokud byli temní strážci vysláni, aby po katastrofě našli dítě, které by mohlo vše změnit, udělali to a poskytli mu základní podmínky. Pokud naopak by taková bytost mohla změnit běh věcí v neprospěch něčeho, nějakého vyššího zájmu, který byl někým shora určován, ukončili její život. I přesto, že se takový čin nemusel jevit jako správný. (Vnímala jsem v tom všem určitou nespravedlnost.)

Tyto bytosti tak měnily běh událostí. Zasahovaly kdekoli se jim zachtělo. Kam byly vyslány. Čas pro ně neexistoval, žádné bariéry. Mohly kamkoli. A psi byli zřejmě jejich průvodci, pomocníci.

Z jedné jediné hvězdy, duchovní sféry či dimenze tak byl udržován pořádek, aby vše bylo v rovnováze a nedocházelo k nějakým výkyvům. Vývoj jako by měl svou jasnou lajnu, po které se pokračovalo a vše se udržovalo v nějaké určité pozici. Působilo to však uměle, okleštěně. Vyšší řídící struktura byla temná. Jako nějaké Temné vědomí.

Tohle je dávná minulost. Ke které jste se zatím ještě nedostali. A je podstatné ji rozmotat, protože má další souvislosti na současný vývoj. Nejde však vše sdělit naráz. Ta hvězda dodnes existuje. Je jako kus ledu zmražená ve své rozpínající se černé podobě. Strážci z ní odešli. Byli někým posláni pryč, jejich funkce rozpuštěna.“

 

PN: Děkuji za informace. 

________________________________________________________________

Příběh třetí

PN: Spojené Síly Světla, prosím, kdo mi můžete dát nějaké informace k momentální situaci. Děkuji. (Duchovní komunikace z 3.3.2013)

 

Nahar: „Je čas na další vnímání, aby se mohly věci zase posunout o kousek dál. Bylo by potřeba, aby sis udělala více času na komunikaci, protože doma v klidu ti mohou přijít zcela nové informace, které v chaotickém prostředí, kdy je dalším omezujícím faktorem čas, nemají moc příležitostí proniknout až k tobě. Zkus se naladit. Zavedu tě na místo, které odhalí další kousek z dávné minulosti. Kterou je důležité rozmotat.“

Jakmile se naladím, zklidním, vnímám Nahara, že už spěchá. Na zádech mu sedí postava v černém plášti. Ptám se, proč ji veze? Nahar povídá, že se mám jen chytit a jít. Když jsme se zastavili, před námi je bílá mlha.

 

Nahar říká: „Teď stůj a jen se pozorně dívej.“

Čekám, co se bude dít. Černá postava sesedá a míří dovnitř do mlhy. Tam vnímám jinou postavu, bílou. Stojí na druhém břehu, odděluje je od sebe potok. Muž v plášti přistoupí až na kraj, druhá postava, žena, také. Přes řeku se chytí za ruku. Ale každý je v jiném světě. Nemohou k sobě. Nevím, zda i fyzicky, nebo jde jen o zákon, který jim to zakazuje. Najednou vnímám psa, který potok přeskočil a ženu s radostí vítá, až ji povalil na zem. Já vnímám sebe, jak je pozoruji. Muž si mě všiml, vytasil dlouhý meč a probodl mě.

Ptám se Nahara, co to znamená? Nechce se mi dál vnímat.

Nahar řekl jen, ať se dál dívám. Muž mě přikryl svým černým hávem. Nechtěl mě zabít, ale odhalila jsem jeho tajemství a on se tak snažil chránit sebe a tu ženu. Když mě přikryl, jako bych se rozpustila, zmizela, stala jsem se součástí prostředí. Temného prostředí. Takhle se tam asi stal součástí prostředí každý, kdo fyzicky zemřel.

Tohle, co se stalo, nějak změnilo situaci. Muž rychle doběhl pro ženu, dal jí ruku a ona přeskočila k němu. Vsedli na koně a jeli pryč. Chtěli asi někam utéct. Někde zastavili, asi před nějakou jeskyní. Muž se najednou začal chytat za hlavu, hrozně ho bolela. Byl na něj vyvíjen tlak. Pak najednou se zklidnil, ale měl červené planoucí oči. Byl zcela ovládnut. Šel zabít tu bílou ženu. Pes ho tahal zezadu za oblečení, ale bylo to marné. Když chtěl bodnout nějakou dýkou, skočil mu do cesty, aby ženu zachránil. Pes byl mrtev. To muže probralo. Znovu to však zcela změnilo situaci. Žena se vrátila (zřejmě musela) na druhý břeh. Stáli mlčky proti sobě každý na jedné straně řeky a už spolu vícekrát (asi v tom životě) nebyli.

________________________________________________________________

Petr Svoboda

 

Černý a bílá

Černý a bílá sférami odděleni,

černý a bílá v mlze jsou odhaleni

jejich tajemství velkou cenu v sobě nese,

běda tomu, kdo spatří ty dva spolu v lese.

 

Strašnou to cenu i s úroky splácíš,

však poslední rána tě na srdci nebolí,

pod černým hávem se z okolí ztrácíš,

v rubáši stínů splýváš zde s okolím.

 

Ten, co tě zničil, však neušel trestu,

sám jako loutka byl donucen k zradě,

bílá mu odešla, černý nezná cestu,

zlo si ho podrží v šedivém hradě.

 

Marně se smýká, své činy už nevrátí,

bílá je pryč jak mlhavé ráno,

teď kolem krku má černou smyčku s opratí,

vrátit se k ní již není mu dáno.

_______________________________________________________________

Petra Nováková

Nahar: „Ještě ti ukážu jeden krátký kousek. Také nebude příjemný. Ještě se prosím nalaď. Jsi ochráněná, abys věci, které budeš vnímat, necítila. Budou to jen obrazy. To, co bude následovat, navazuje na první příběh.“

 

Znovu se tedy ladím výš a čekám na vnímání.

Narodila jsem se jako dítě, holčička v nějaké rodině. Ten muž z předchozího příběhu stále žil. Byl stále stejně starý a hledal tu bílou ženu. Měl vedle sebe znovu svého psa, i přesto, že ho předtím zabil. Byl to ten samý. Nevím, jak to bylo možné.  Pes podle něčeho hledal tu ženu. Když očuchal mě, začal mě lízat. Muž si myslel, že ji našel, že jsem to já, koho hledá. Muž si mě odnesl někam k sobě, kde mě jeho lidé vychovávali. S pejskem jsem si hrála, měli jsme se rádi. Když jsem vyrostla, vypadala jsem jako ta dívka z předchozího příběhu. V bílých šatech. Muž dostal nějaké znamení, které mu ukázalo, že to nejsem já, ta žena, kterou hledá. Dal mě přivázat, za to, že jsem ho podvedla. Bil mě, do levého ramene mi vypálil znamení W, nebo dvě V vedle sebe. Aby si mě už nikdy nemohl splést. Znamení mi mělo zůstat i do dalších životů.

Pes mi okusoval, doslova uhryzával nohy. Pak muž natáhl ruku proti mně, proti mému srdci a doslova ze mě vysál asi životní jiskru. Dal ji do kouličky a tu měl při sobě. Asi mu dávala nějakou sílu. Já se v tu chvíli sesula k zemi a zůstala ležet bez života. Pak najednou přede mnou byl ten pes. Strašně kňučel, opíral se vpředu o tlapy a vystrkoval zadek, hlavu u země. Pochopil, že to byla chyba. Že jsem to byla já, kterou hledali. Nevím, zda jsem byla tou ženou z předchozího příběhu, nebo její částí, nebo prostě jinou, ale zároveň tou, která mu byla poslána do cesty.  Tou, kterou měl ve skutečnosti najít.

Pes byl zoufalý, muž ho ale neposlouchal, nevšímal si ho, v klidu odešel. Pes pak ke mně přišel a lehl si do mé studené náruče. Jakoby chtěl odčinit, co způsobil a prosil za odpuštění.

V tu chvíli mi do očí vhrkly slzy.

 

PN: Co se stalo s tou mou jiskrou v kuličce? Vnímám, že mu ji nějaké vyšší síly vzaly. Nahare, proč je tenhle příběh důležitý, můžeš mi k němu dát nějaké informace? Děkuji.

Nahar: „Dnes to nebylo příjemné vnímání, ale i to je vaší součástí a je potřeba odkrýt přesně to, co má nějakou souvislost na přítomnost. Co vás může posunout dál. Není potřeba hledat další souvislosti, samy se objeví, přesně ty, které je nutné řešit.  Příběhy, které teď vnímáš, nepotřebují nějaká vysvětlení. Stačí je vnímat tak, jak jsi je zaznamenala. Další rovina není podstatná. Tohle stačí k tomu, aby se potřebné souvislosti vyčistily.“

 

PN: Dobře Nahare, děkuji.

 

Centrální Karma: „… Žena na druhém břehu i ty ve druhém příběhu, jste představovaly Světlo, které se mělo pokusit ten svět změnit. Ale bytosti – temní strážci, toho nebyli schopni. A když přeci chtěli, drtivý mocný řád v podobě absolutního vládce – temného vědomí, je donutil. Vnímala jsi, že ses stala součástí prostředí, ale také jsi vnímala, že to prostředí je černé. Docházelo tak k posilování onoho temného vědomí.“

_______________________________________________________________

Petr Svoboda

 

Spálená

Dlouhé uši a studený čenich,

pes cítí tvůj pach a zavrtí ocasem.

Ten, kdo tě našel, však není tvůj ženich,

pamatuješ ty oči a poznáš ho po hlase.

 

On stále je zde, však tvá duše je vzdálená,

neví to nikdo, snad jenom ten pes.

Tvá síla je vysátá a kůže je spálená,

v chladnoucím těle zbyl jen mrtvolný třes.

 

Smutné oči a úzkostné kňučení,

omluva tichá, leč omluva jediná.

Znovu se dopustil dalšího ničení,

ty byla jsi krásná, byla jsi nevinná.

________________________________________________________________

Celý tento přes celé věky se táhnoucí příběh vzájemného vztahu a opakovaných kontaktů dvou bytostí v dávné minulosti a o jejich pronásledování Temným vědomím, bude pokračovat ještě dalšími pěti částmi 59E. Temné vědomí – příběhy z minulosti II, 63A. Temné vědomí – příběhy z minulosti IV63B. Temné vědomí – příběhy z minulosti V63C. Temné vědomí – příběhy z minulosti VI63D. Postupné hledání společné harmonie v partnerském vztahu. Příběhy podobného typu od jiného autora následují v článku 59F. Temné vědomí – příběhy z minulosti III

 

© Petra Nováková, duben 2013

© Petr Svoboda, duben 2013

   www.novaduchovnicesta.cz

___________________________________________________________

Dodatek k aktuální situaci - vloženo 16. 10. 2017

Petra Nováková

 

Po vzájemných složitých očistách a dospění i k harmonickým okamžikům, se ukázalo, že není pro naše bytosti po dvou letech společného partnerského vztahu ( tedy na konci roku 2015) již dále vhodné pokračovat ve světelném vývoji společně jako partneři.

Naopak, že je vhodné dále pokračovat a pracovat na svém světelném vzestupu každý sám za sebe. A otevřít se tak novým příležitostem, které na každého z nás čekaly, či teprve čekají.

____________________________________________________________

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 141