Rozhovor s řekou Sázavou

Marie Mejdrová:

Komunikace s řekou Sázavou z 8.5.2012                             

                                                                       

______________________________________________________________

Sedím na břehu Sázavy, v lese kousek od Rodrigovy skály, a ptám se:
Řeko Sázavo, můžu se Tě zeptat na pár informací o Tobě, o tomto krásném skalnatém úseku zvaný Stvořidla, který až na nezvyklou šířku připomíná dravou horskou řeku? Děkuji. 
________________________________________________________________

Řeka Sázava: „Nedlouhý úsek kolem Stvořidel se stal přírodní rezervací, protože se zcela vymyká mému obvyklému charakteru. Navíc tady zůstal zachován v původním přírodním tvaru, prakticky bez zásahů člověka. A to se dnes už na řekách a potocích tekoucích uprostřed civilizace už téměř nevidí. Lidé se snažili a ještě stále snaží upravovat všechny krajinné a přírodní prvky tak, aby jim to co nejvíce vyhovovalo. Chtějí, aby to pro ně bylo co nejvíce přínosné, především ekonomicky. Ale protože situaci obvykle posuzují pouze z nízkého rozumového nadhledu, paradoxně tak často způsobí situaci, která pro ně výhodná není. Někdy je to jasné hned a na první pohled. Jindy se skutečné výsledky jejich zásahů projeví až za delší dobu.

Regulace vodních toků nemusejí mít vždy negativní dopady, ale je potřeba k nim přistupovat velice citlivě a obezřetně. Sami dobře víte, že často místa nejvíce postižená povodněmi jsou právě ta, kudy vedlo původně přirozené koryto řeky, které však bylo řece upřeno a bylo násilně převedeno jinam, posunuto o kus dál, narovnáno apod. Ale spád, směr, síla toku rozvodněné řeky na toto nehledí. Razí si cestu, kudy je to pro ni nejpřirozenější. A člověk by si z toho měl vzít ponaučení a v zátopových úsecích nic nestavět a neskladovat.

Voda v krajině působí jako oživující prvek. Její cirkulace je obdobou oběhových systémů v lidském těle – cévní, lymfatické a bioenergetické soustavy. Jako různé druhy tekutin a energií v lidském těle, tak i každý typ vody, vodního prvku v krajině má odlišnou úlohu. Ale všechny spolu těsně souvisejí, jsou závislé jeden na druhém. Na určitých místech se přímo kříží a prolínají, mísí a spojují se ke spolupráci do jednoho většího celku.

Každá řeka je individuální bytost, vlastní vodní tok je vlastně jejím tělem. Čím je širší, hlubší, tedy čím větší má objem vody, tím má obvykle větší hmotnou i duchovní sílu a je pro oblast, kterou protéká, důležitější.

Každá řeka má svůj směr, cíl, smysl a úkol. Nasává do sebe atmosféru kraje, jímž protéká a zároveň ho svým charakterem zpětně ovlivňuje. Cítí, dýchá, vyzařuje, čistí, vyplavuje a naopak odnáší pryč.

Řeka musí zůstat živá, není radno snažit se změnit ji, znásilnit natolik, až utichne a stane se mrtvou vodou. Nebo takovým vodním tokem, který neodpovídá původnímu duchovnímu záměru a potřebám místní přírody a civilizace. Například jejím narovnáním, zásadním zpomalením a prohloubením ve velkých přehradních nádržích, znečišťováním odpady z průmyslu, zemědělství a lidských sídel.

Každá řeka má svoje pročišťovací mechanismy, které je třeba jí ponechat. Jako je například právě úsek (Sázavy) kolem Stvořidel. Tak, jako každá krajinná oblast a větší přírodní celky (např. horská a lesní pásma), i řeky potřebují ke svému zdárnému vývoji ponechat v sobě části, do nichž člověk nezasahuje. Jádro v původním přirozeném stavu, které je přírodní laboratoří. Část, kde mohou probíhat přírodní procesy bez vyrušování a překážek. Jedině tak si může příroda zachovat svůj plný potenciál, neoslabenou schopnost se regenerovat, obrodit, zdokonalovat si neustále svůj imunitní systém, pracovat na svojí evoluci.

U řek ve vysoce zalidněných oblastech bohatších států vlastně došlo k tomu samému jako u lesů. Staly se z nich „hospodářské lesy“ a hospodářské řeky. Byl velice zásadně změněn jejich původní charakter. Složení, tvar, živočišstvo a rostlinstvo. Změnil se tak samozřejmě i jejich charakter duchovní. Jejich energetické vyzařování bylo/je mnohem nižší než jak tomu bývalo původně. Jejich energetická síla se velice ztenčila, dokonce často, dá se říci, upadly do duchovního spánku. Nebyly duchovně probuzené, a tedy ani svéprávné, svobodné bytosti, které se o sebe dokážou po všech stránkách postarat. Někdy k tomu docházelo postupným oklešťováním původního přírodního charakteru, jindy to byl výsledek záměrného magického zásahu. A to třeba i ze strany přírodních bytostí, které podlehly Temným silám a ztratily čistou komunikaci s Přírodou.  

Stav každého potoka, řeky, vodní plochy jasně vypovídá o stavu okolní přírody a o lidech, kteří v ní žijí. O jejich kultuře a duchovní úrovni.“

 

Na hlavní stránku s fotografiemi se vrátíte zde: Sázava