Jiří Novák                                                              Vloženo  1.2.2010

1.   Co je to duchovní rovina života a světa?       

                                                                          

_______________________________________________________________ 

Každý člověk i každý jeho čin obsahují dvě části, dvě složky, dvě roviny. Fyzickou, materiální, zjevnou rovinu – to je to, co je vidět, slyšet, co lze nahmatat, ochutnat. Tedy to, co vnímáme běžnými smysly. Co vytváří první dojem. A zadruhé, duchovní, nehmotnou, skrytou rovinu – ta představuje skrytou neviditelnou atmosféru, náladu, která doprovází tohoto člověka a jeho činy. Skryté důvody, skryté příčiny, neviditelné hybné síly. Skryté vrstvy skutečnosti, které často mají podstatný vliv na fungování viditelné hmotné slupky. Smyslové a rozumové vnímání, tištěné informace, televizní zpravodajství – to vše může být zmanipulováno a nemusí to vyjadřovat pravdu. Skutečnou pravdu přináší skrytá rovina života a světa.

________________________________________________________

Úvodem

    Všude se píše o probíhající transformaci člověka a planety. K tomu, abych se zařadil do proudu transformace, však nestačí vstřebávat jen informace s negativní náplní o všech možných skrytých ovládáních, které se dnes dějí. Je potřeba získávat i konstruktivní informace. Jak funguje duchovní pozadí světa. Co udělat pro to, abych pochopil, co se děje. Abych začal rozumět událostem doby. A to bude náplní tohoto začínajícího seriálu příspěvků. Možná pár prvních článků bude někomu připadat příliš obyčejných, nezajímavých. Na začátku však musím popsat obecné záležitosti, abyste chápali, o čem je řeč, a z čeho vycházím. Brzy se dostaneme k věcem konkrétnějším, k aktuálním informacím z duchovního pozadí. K novým pohledům na tento svět i na naši minulost. Proč jsme tady na planetě, kam směřujeme a jakou pro to máme výbavu.

Je to, co vnímáme smysly, skutečná pravda?

    Drtivá většina lidí považuje za rozhodující důkaz pravdy to, že danou věc viděli, že si na to sáhli, případně to ochutnali. A ještě navíc jim to jejich rozum musí odsouhlasit jako přijatelné a možné. Opravdu nám našich pět fyzických smyslů poskytuje objektivní obraz vnějšího světa? Je to, co vnímáme fyzickými smysly, skutečná a jediná pravda? Na následujících příkladech ukážu, že tomu tak vždy nemusí být.

    Příklad 1: Dívám se na hladký beton. Připadá mi jednolitý, zcela hladký a neprostupný. A přesto jím dokáže prosáknout voda. Nebo jím voda vzlíná v podobě zemní vlhkosti.

    Příklad 2: Elegantní muž dokonale oblečený a přesvědčivě mluvící. Na první pohled budí dojem spolehlivosti a důvěryhodnosti. A přesto může jít o lháře, podvodníka, zloděje nebo dokonce vraha. Fyzické smysly to nedokáží rozhodnout. Ani věda nemá pro takovou situaci žádné přístroje. Ale někteří lidé to dokáží okamžitě odhadnout jakýmsi vnitřním pocitem.

    Příklad 3: Vlastní zážitek z období před rokem 1989. Tehdy jsem byl vysokoškolský učitel a pracoval jsem na Vysoké škole ekonomické. Chtěli nám učitelům ukázat, kdo je to Václav Havel, vůdce opozice. Vytvořili sestřih, kde pan Havel jen dlouze koktal a neřekl souvislou větu. A pak nám řekli. Takoví chtějí rozložit naše socialistické zřízení, naši vlast. Ano, tehdy šlo o záměrnou manipulaci. Vykreslit nám Václava Havla jako naprosto nemožného diletanta.

    Příklad 4: Převzato z článků Jitky Lenkové („Tajné signály na TV Nova“, Skryté skutečnosti 29/2001, 32/2002). Jde o událost, která se podle očitých svědků stala, dokonce několikrát. Konkrétně například 22.9.2001 a 27.10.2001, tedy několik dnů či týdnů po atentátech na Světové obchodní centrum v New Yorku. Vysílání televize Nova, erotický pořad Peříčko. Mezi reklamou a vlastním pořadem se zamíhaly černobílé šmouhy. Člověk si toho sotva všiml a fyzické smysly nedokázaly rozpoznat, o co se jedná. Jenže kdosi při nahrávání náhodou zpomalil video a zjistil tak, co vlastně ty míhající se šmouhy ve skutečnosti vyjadřují. Víte, jaké informace dostal každý sledující divák do hlavy? Byl to zrychlený sled obrázků, které vnímá pouze naše podvědomí. Šlo o anglická hesla skrytě podporující terorismus a násilí, některá z nich lze přeložit takto: „Věř tomu, co ti říkají. Chceš pravdu, ale potřebuješ lež. Peníze jsou kořenem všeho. Dívej se víc na televizi. Bomby nás drží svobodnými. Láska je nenávist. Informace jsou síla, moc. Dítě shrábni, co můžeš. Vkus je nepřítel umění.“ Psycholog k tomu dodává (Vymývání mozků Peříčkem, Osud.cz, 15.1.2002): „Považuji to za šokující. Je naprosto neetické a nepřijatelné dostávat tímto způsobem do lidí informace jakéhokoliv druhu, i kdyby to byla třeba jen reklama na popcorn. Pokud jsou to takové nápisy, jaké jsem viděl, tak se dá říci, že jsou to informace, které mají člověka učinit lépe manipulovatelným a nemají daleko od toho, čemu se říká vymývání mozků. Je to propagace násilí, hlouposti a tuposti… Erotický podnět rozšiřuje zornice až třikrát oproti normálu. Zvyšuje se tak pravděpodobnost průchodu podprahové informace do nevědomí.“ A to všechno proběhlo přesto, že „ve většině vyspělých zemí Evropy jsou podprahová sdělení v televizním vysílání zákonem zakázána. Nejinak je tomu i v Česku.“

Pohled smyslů nedává skutečnou pravdu o světě

    Co tyto čtyři příklady naznačují? Že fyzické smysly nám poskytují pouze povrchní, zjednodušený a často velmi zkreslený pohled. Není to skutečná pravda o světě. Ukazují nám pouze to, co je nejvíce vidět. A to obvykle nebývá to hlavní. Skutečnost má totiž více vrstev A ta nejvíce zřetelná vrstva obvykle není tou nejdůležitější. Navíc se smysly se dá dobře manipulovat. Jsou známé fotomontáže – vytvořené fotografie, které neodpovídají realitě. Například tělo jednoho člověka s hlavou jiného. Nebo vytvoření takové posloupnosti dějů při promítání, která se nikdy nestala. Stačí přece vhodně sestříhat, přeházet a slepit filmový materiál. I televizní obraz dokáže člověka zmanipulovat a podat událost jinak, než ve skutečnosti proběhla. A to nemluvím o skrytém podprahovém zvukovém nebo obrazovém vysílání. O neviditelné manipulující energii, která může být zastřenou částí televizního přenosu, tak jako se tomu stalo v popisovaném případě. Nebo některé bezduché televizní reklamy, po kterých člověk jde a zakoupí si výrobek, aby si ho vyzkoušel. Aniž třeba chápe, proč to vlastně udělal. Statisíce a miliony jemně zmanipulovaných lidí.

Skutečnost má více vrstev

    Příklad 5: Plamen svíčky. Zkuste sami pozorovat a vnímat plamen svíčky v tmavé místnosti. Pochopíte, že jde o složitý energetický útvar, který ovlivňuje prostředí v celé místnosti. Nevěříte? Rozeznáte nejjasnější jádro – to nás při neopatrnosti spálí. Další nejbližší vrstvy deset centimetrů od jádra, ty nás zahřejí. A ty nejjemnější vrstvy, které zasahují do větších a větších vzdáleností? Zahnaly tmu ze všech koutů, vytvořily světlo. Všechny tyto projevy jsou nedílnou součástí plamene a doprovázejí samotné jádro plamene, o které se můžete spálit. Plamen svíčky je tedy víceúrovňový energetický útvar, který zřetelně proniká a prostupuje celou místností. Neexistuje žádné přesné zakončení plamene, naopak plamen pokračuje dál jemnějšími a méně viditelnými vrstvami. Proč tu svíčku obvykle zapalujete? Abyste se spálili? Nebo abyste se ohřáli? Ne, většinou abyste viděli. Abyste zahnali pochmurnou atmosféru tmy, když vám vypnou náhle elektřinu. Svíčka a její plamen pro vás vytvoří příjemnější atmosféru. Co je tedy z toho plamene svíčky nejdůležitější? Ty nejjemnější vrstvy, které vytváří příznivou atmosféru světla v celé místnosti.

Člověk kolem sebe vyzařuje určitou atmosféru

    A co takhle člověk? Je to jen to fyzické tělo, které vidíme? Nebo má bytost člověka podobně jako plamen svíčky i další jemnější neviditelné vrstvy, které se rozprostírají kolem jeho těla? Uvedu další příklad.

    Příklad 6: Jste v místnosti. Aniž byste něco viděli nebo slyšeli, máte náhle pocit, že se musíte otočit. Že za vámi se něco děje. Otočíte se a vidíte, že kdosi nový vstoupil do místnosti. Vnímáte něco zvláštního, jakousi neviditelnou atmosféru, kterou ten člověk vyzařuje. Sedíte v blízkosti vám milého člověka a cítíte, jak je vám dobře, aniž byste se dotýkali. A nemusíte přitom ani nic říkat. Nebo naopak potkáte jiného a cosi se ve vás bouří. Mrzí vás, že jste nešli jinudy. Už jste něco z toho sami prožili?

    Také člověk tedy kolem sebe vyzařuje určitou atmosféru, která na vás působí i beze slov. Tato atmosféra však na rozdíl od plamene svíčky není vidět. Může to být pohoda, klid, pozitivita nebo naopak zmatek, chaos, stres, špatná nálada. Z toho důvodu mnozí lidé cítí, že za nimi někdo stojí nebo že se na ně někdo dívá. Jednoduše vnímají určité neviditelné impulsy, které k nim od toho člověka přicházejí. Není těžké v těchto jevech vidět určitou podobnost mezi plamenem svíčky a člověkem.

    Příklad 7: Člověk daruje druhému růži. To přece vypadá z pohledu běžných smyslů a rozumu jako chvályhodný, hezký čin. Důležitá však je atmosféra toho činu a to už naše smysly ani rozum nedokáží zachytit. Daroval květinu z lásky? Nebo ze strachu, aby neměl nepříjemnost? Nebo z vypočítavosti, aby získal pro sebe výhodu? Nebo ze msty, aby se druhý píchl o otrávený trn a zemřel?

    Na předcházejících příkladech jsem se snažil vysvětlit, že skutečnost má více vrstev. Fyzické smysly však vnímají jen ten dobře zřetelný povrch, tedy to, co je nejvíce vidět. Nedokáží rozpoznat skutečnou atmosféru té události. A s tím nám nepomůže ani rozum. Přesto ta skrytá atmosféra existuje a působí na nás. Je zcela přirozená, je běžnou součástí našeho světa. Není na ní nic nadpřirozeného. Mnoho lidí ji vnímá, zažívá. A ti lidé, co tuto atmosféru vnímají, nejsou přece blázni. Ano, mluvím o skryté rovině života. Proč je důležité se o tuto skrytou rovinu zajímat?

Smyslové a rozumové vnímání může být zmanipulováno

    Naše smyslové a rozumové vnímání je zmanipulováno. O mnoha věcech se nemůžeme přesvědčit vlastní zkušeností, osobním prožitkem. Například zpráva o státním rozpočtu. Nebo sdělení, že na Měsíci není atmosféra. Že člověk se vyvinul evolucí z opice. Kolik takových oficiálně sdělovaných skutečností přijímáme a považujeme je automaticky za pravdivé. Za takovými tvrzeními přece stojí kapacity - ministr financí, světově uznávaní vědci, úřady pro kosmonautiku. Jsou takto oficiálně sdělované skutečnosti vždy pravdivé? Nebo býváme někdy vědomě a záměrně obelháváni?

    Příklad 8: Stačí uvést konkrétní situaci. Ve dnech 19. a 20. 9. 2006 proběhly ničivé demonstrace v Maďarsku. Výsledkem byly vytlučené výlohy, hořící auta, zdemolovaná televizní stanice. A to všechno proto, že maďarský ministerský předseda lhal o stavu ekonomiky země. Kolikrát byla i naše politická reprezentace, nejvyšší představitelé naší republiky, přistiženi při veřejné lži. Následky jsou pak pochopitelné. Jen málokterým politikům důvěřuje více než 50% veřejnosti.

    Příklad 9: Jeden stát napadl vojensky jiný stát a dlouhá léta ho okupuje. A politici se snaží to obhájit. Kolik pravdy je v jejich slovech a co jsou pouhé zastírací lži? Jde skutečně o boj proti terorizmu nebo o potřebu kontrolovat naftové zdroje v dané oblasti? Je potřeba sledovat nenápadné nitky a lépe pak situaci pochopíme. Například kdo vydal konečný rozkaz k útoku? Co když to byl ten, jehož rodina vlastní nebo kontroluje koncerny na zpracování ropy?

Ani tištěné informace nemusí vyjadřovat pravdu

    Tisíce vydaných knih nabízejících značně deformovanou pravdu. Ještě horší je, že o mnohé z nich je velký zájem. Jejich autor je přece uznávanou kapacitou, proto je lidé kupují. Pouhé jméno však nebývá vždy zárukou kvality a pravdy. Autoři ve svých knihách tvrdí, že napsali pravdu o tomto světě. A přece tomu tak vždy není. Jak se nám to zamotává. Ani vlastní zkušenost, ani slova politiků, ani teorie vědců, ani televizní vysílání, ani psaná slova, cokoliv z toho nemusí vždy vyjadřovat pravdu. Mnoho vjemů a informací, které na nás působí, jsou vedeny s cílem vědomě překroutit skutečnost a zmanipulovat nás. Naše smysly to nepoznají. Ani náš rozum, poslední a nejvyšší rádce, to často nedokáže odhalit. Lidé se domnívají, že sledují pravdu a jsou velmi rozhořčeni, dozví-li se, že byli podvedeni. Znamená to tedy, že jsme bezmocně vydáni do rukou těch, co nás řídí? Co nás oficiálně veřejně informují? Nebo máme i jiné možnosti, jak hledat skutečnou pravdu o tomto světě, o jeho fungování? Jak se v tom všem máme orientovat? Je vůbec nějaká šance rozpoznat pravdu od lži?

Pravdu přináší skrytá rovina života a světa

    Ano, existuje způsob, jak poznat a pochopit skutečnou pravdu, i když je zakryta snůškou demagogií a lží. Vždyť mnoho lidí už to dokáže. Stačí si uvědomit, že hmotný svět není to jediné, co nás obklopuje. Že hmotné vjemy a oficiálně sdělované informace nejsou tím jediným, co můžeme o dané události získat. Že existuje jakási skrytá rovina života a světa, která v sobě obsahuje pravdu. Pravdu o vývoji lidstva. Pravdu o tom, jak to vypadá na Měsíci. Pravdu o teorii evoluce člověka. Pravdu o tom, kde jsme se tady na Zemi vzali, proč jsme zde, a kam směřujeme. Jen tu skrytou rovinu života najít a naučit se ji vnímat. A o tom chci psát v tomto seriálu příspěvků.

    V pozadí za hmotou tedy existuje další skrytá rovina života a světa. Jak tuto skrytou rovinu budeme nazývat? V angličtině používají slovo „spiritual“ a my to překládáme jako „duchovní“, „spirituální“. Protože slovo „spirit“ znamená „duch“. Ale „spirits“ také vystihuje „náladu, rozpoložení, atmosféru“. Slovo „duchovní“ tak na jedné straně vyjadřuje cosi tajemného, záhadného, možná i trochu nadpřirozeného, co je v pozadí za hmotou. Současně ale také naznačuje skrytou náladu, rozpoložení, atmosféru. Tedy to, co mnoho z nás dokáže běžně vnímat.

    Takže uzavírám.

Každý člověk i každý jeho čin obsahují dvě části, dvě složky, dvě roviny.

    1) Fyzickou, materiální, zjevnou rovinu – to je to, co je vidět, slyšet, co lze nahmatat, ochutnat. Tedy to, co vnímáme běžnými smysly. Co vytváří první dojem.

    2) Duchovní, nehmotnou, skrytou rovinu – ta představuje skrytou neviditelnou atmosféru, náladu, která doprovází tohoto člověka a jeho činy. Skryté důvody, skryté příčiny, neviditelné hybné síly. Skryté vrstvy skutečnosti, které často mají podstatný vliv na fungování viditelné hmotné slupky.

Skrytá rovina existuje nezávisle na tom, co si o ní myslíme

    Tyto dvě složky navíc existují bez ohledu na to, co si kdo o tom myslí. A jestli tomu věří nebo ne. Čin darovat květinu má svůj nenápadný skrytý záměr, ať to chcete nebo ne. A není to záležitost žádné víry. Je to běžná součást našeho života. Určitý člověk kolem sebe šíří pozitivní náladu a příjemný pocit, aniž by cokoliv říkal. Ani to není žádná víra. Je to prostě reálný děj, i když jej nevidíme zrakem, nebo si to nemůžeme ohmatat. Hmotnou rovinu si můžeme názorně představit jako špičku ledovce, která vyčnívá nad hladinu a každý ji vidí. Zatímco duchovní rovina vyjadřuje ponořenou část ledovce, kterou není vidět. Přitom však právě tato skrytá ponořená část tvoří větší část ledovce a má zásadní vliv na chování celého ledovce i jeho viditelné špičky. Přestože ji svými běžnými smysly nedokážeme vnímat.

Také předměty, zvířata a další bytosti mají skrytou rovinu

    Už jsem vysvětlil, že člověk a každý jeho čin mají skrytou duchovní rovinu, která vyjadřuje určitou neviditelnou atmosféru, náladu, která doprovází toho člověka nebo jeho čin. Která obsahuje skryté důvody jeho jednání. Skryté síly, kterým naslouchá. Pojďme dál. A co třeba peněženka nebo jiný předmět? Také mají duchovní rovinu? Nebo přívalový déšť, povodeň, která zatopí domy.  Nebo dopad asteroidu na planetu a následná zkáza veškerého života. Mají také tyto události skrytou příčinu, skrytou duchovní rovinu? A co pes, kočka, medvěd či jiné zvíře. Také mají duchovní rovinu? Odpověď je jednoduchá.

    I pes přece může být vlídný, přátelský, pozitivní nebo naopak nevrlý, vzteklý, podrážděný. Takže také jakékoliv zvíře i bytosti jiné povahy mají svoji skrytou duchovní rovinu. Stejně tak všechny lidské výtvory, např. židle, auto, peněženka, obsahují hmotnou část a nehmotnou duchovní rovinu. Ta se v  případě předmětů omezuje na zaznamenání informací o celé dosavadní historii předmětu. Kdo předmět vyrobil a jakou energii do něj vložil - zda energii poctivé práce nebo naopak energii lhostejnosti, nudy a otrocké rutiny či dokonce snahy ublížit druhému. Kdo předmět používal a jaký měl k němu vztah. I v tomto případě existovali a existují lidé, kteří dokáží z předmětu odečíst jeho historii. Příslušný obor bývá nazýván psychometrie a je to jedna z oblastí jasnovidectví. Příklady najdeme v životopisném románu Františka Bardona (Frabato) nebo v článcích Miloše Jesenského („Psychometrie kontra archeologie“, „Navrstvený čas“, Skryté skutečnosti 14, 15, 16/2000).

I jakákoliv událost má skryté pozadí

    Také jakákoliv událost má dvě stránky. I tady existuje hmotný fyzický průběh události a nehmotná duchovní náplň, duchovní pozadí události. Hmotný průběh ukazuje, jak se událost jeví našim fyzickým smyslům, jak událost z vnějšího pohledu vypadá a jaká je její zdánlivá příčina. Duchovní obal obsahuje odpovědi na otázky, jaký je skutečný vnitřní smysl události, co je vnitřním motorem, vnitřní hnací silou, která tuto událost uvedla v život. A jaké poselství přináší každé ze zúčastněných osob.

    Příklad 10: Jednomu člověku vykradli byt. Fyzické hodnocení události z jeho strany pak obvykle vypadá takto: „To je smůla, proč zrovna mně se tohle stalo. To si vůbec nezasloužím. Co to bylo za lumpa, který to udělal?“ Ke skutečnému duchovnímu pozadí události dojdu následujícím způsobem. Začnu uvažovat, co ten člověk sám druhému vzal, že se mu stala taková událost. Aha, už pár let odebírá část spotřebované elektřiny načerno a neplatí za ni. Takže sám také krade. A přišel tak vlastně pouze o to, co předtím sám neoprávněně vzal. Duchovní skryté účetnictví pouze provedlo srovnání jeho dluhu. Někdy taková událost přináší duchovní poselství až z předchozích inkarnací. Člověk nekradl v tomto životě, důvod pro jeho současné okradení lze však najít v životě předcházejícím. Tehdy byl sám zlodějem a okrádal druhé. Teď si má na vlastní kůži zakusit také pocit druhé strany – pocit nespravedlivě okradeného a s tím spojený pocit křivdy. Takové jevy souvisí se zákonem karmy, o kterém budu mluvit jindy.

Skryté pozadí mají všechny objekty přírody

    Duchovní pozadí má drtivá většina všech dalších objektů organické i neorganické přírody – rostliny, stromy, jezera, řeky, rybníky, horské vrcholy, pohoří, atd.  Například v duchovním obalu určitého místa jsou mimo jiné zaznamenány návštěvy všech bytostí, které tímto místem prošly, i události, které se zde staly. Jsou lidé, kteří dokáží z tohoto pohledu energii míst posuzovat a čerpat z ní konkrétní informace týkající se minulosti - viz Pavel Kozák (Místa působení). Duchovní rovinu má také planeta Země jako celek, naše Slunce, Sluneční soustava, galaxie i celý Vesmír. Všechno to, co nemá duchovní obal, je již téměř mrtvé nebo těsně před ukončením existence. Ať je to člověk nebo objekt anorganické přírody. Příště si řekneme další důvody, proč je důležité se zabývat duchovním pozadím světa. A jaké důsledky vyplývají z toho, když lidé toto duchovní pozadí odmítají.
 

© Jiří Novák, říjen 2009

www.novaduchovnicesta.cz

O autorovi:            Jiří Novák je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Má za sebou 20 let praxe jako vědec a vysokoškolský učitel na Vysoké škole ekonomické (doc., RNDr., CSc.). Po dalších devíti letech přípravy na novou životní etapu funguje od r. 2003 jako duchovní učitel a léčitel zabývající se diagnostikou a optimalizací fungování energetického systému a čaker člověka. Pomáhá nasměrovat člověka na novou duchovní cestu. Kromě desítek seminářů měl v  letech 2003 – 2007 celkem 24 veřejných přednášek o duchovní problematice v Kulturním domě Vltavská v Praze 7.

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 481