Jiří Novák                                                               Vloženo 24.3.2010

18. Cesta k duchovnímu probuzení člověka

                                                                   

________________________________________________________________

Nedávejme informacím větší důležitost, než samotné práci na sobě. Nejdůležitější je nastoupit vlastní cestu. Největší páku, jak zlepšit svoji vnitřní čistotu a harmonii, máme v příjmu potravin. A druhým zásadním krokem je zajistit optimální fungování svých čaker, nejlépe cvičením Pěti Tibeťanů. Praktická činnost v těchto dvou oblastech zajistí rozšiřování našeho vědomí a přirozený duchovní vzestup. Člověk, který prošel očistou prvního duchovního prahu, se stává duchovně probuzeným a informačně proniká do sféry Vyššího Já. Na této úrovni bytí se učí vnitřně přijmout a respektovat vymezení hranic ve vztahu k druhým lidem. Hlavním kritériem rozhodování se místo rozumu stává intuice a vnitřní hlas.

_________________________________________________________

I člověk zapadlý do hmoty má vnější energetická těla

    V minulém pokračování jsem popsal situaci duchovně neprobuzeného člověka, který je svým životem zapadlý do hmoty. Duchovní pozadí života nevnímá a dokonce tvrdí, že je to nesmysl, že nic takového neexistuje. A přesto i všichni tito lidé mají vnější energetická těla. Přesto i u nich je sídlem jejich rozumových schémat uvažování třetí mentální tělo a ne hmotný mozek, jak tvrdí věda. A skutečným místem jejich citů, pocitů je druhé emocionální tělo a ne žádný hmotný orgán. Mozek pro člověka hraje stejnou úlohu jako televizor. Je pouhým přijímačem bioenergií a impulsů všeho druhu. Je tím mezičlánkem, který převádí impulsy z vnějších těl do podoby srozumitelné jeho vědomí.

Duchovní práce na sobě je důležitější než samotné informace

    Už v článku 15. Duchovní vzestup člověka a trojice hybných sil evoluce jsem naznačil, že pouhé informace nestačí k duchovnímu probuzení člověka. Mnozí duchovní učitelé a pracovníci se však i dnes domnívají, že lidstvo spasí právě informace. Nic nového pod Sluncem. Už v době Henocha před tisíci lety si nejvyšší struktury Světla zasahující do vývoje na Zemi myslely totéž. Že informace obrátí lidstvo na jeho cestě ke zkáze. Že lidé pochopí varování ve formě předložených vizí budoucnosti, kam až může jejich způsob života vést. Jaké katastrofy mohou následovat jako karmická reakce na fungování lidské civilizace. Nestalo se tehdy nic. Informace lidstvo nespasily a následovala další zkáza, další potopa světa. Kdo by neznal příběh Noemovy archy. Kdo by neslyšel o postavě jménem Noe, který byl vnukem praotce Henocha.

    Nedávejte informacím větší důležitost, než samotné práci na sobě. Nehledejte v informacích zdroj všeho. To je chyba spousty lidí, kteří studují, přečtou desítky knih. Nasávají do sebe kvanta informací, které jsou mnohdy špatné. Třeba jen z 20 % pravdivé. Nevědí, co z toho je správné, nedokážou se v tom orientovat a cestu duchovního vzestupu nenajdou. Nejdůležitější je nastoupit vlastní cestu. Konečně už pro to něco udělat. Jakékoliv informace jsou pouze dokreslením.

Vzít základní informace a vnést je do praxe svého života

    Ani já dnes nepodceňuji sílu informací. Ale zastávám praktický přístup. Na začátku je důležité získat určité množství základních informací. Jednoduchých, úderných informací, které jasně naznačují, co mám udělat v první řadě. Čím mám začít, pokud mám v úmyslu vstoupit na duchovní cestu. Pokud je na začátku informací příliš mnoho, člověka to spíše odradí od jakékoliv praktické činnosti. Spíše jej to paralyzuje, znehybní. Dává mu to pocit, že duchovní cesta je příliš klikatá, náročná a zdlouhavá.

    Malé množství informací člověk dokáže vnést do praxe svého života. Zatímco ve velkém množství informací ztrácí orientaci. Tím spíše, že tyto informace jsou jen částečně pravdivé. A protože člověk nedokáže odhadnout, čím má začít, neudělá vůbec nic. A celý jeho pokus vstoupit na duchovní cestu se zredukoval na návštěvu duchovních přednášek, seminářů. Na získávání dalších a dalších informací. Velmi brzy pozná, že to, co říkají různí duchovní učitelé, si často odporuje. A pak už vůbec neví, kudy kam. Protože sám odlišit skutečnou pravdu od nesprávné informace nedokáže. Velké množství pravd a polopravd jej zahltilo a paralyzovalo.

    Nebo se mu jeho duchovní cesta rozbředne, rozmělní ve spoustě v podstatě nevýznamných činností, v nákupu nejrůznějších umělých podpůrných pomůcek, které nepřinášejí potřebný efekt nebo dokonce vedou k dalšímu pádu. Nilské kříže, náramky Atlantů a další magické předměty – tím vším může na sebe navázat magické systémy z dávné minulosti. A vrátit do svého života dávnou minulost. Znovu vypouštět džina z láhve, oživovat dávnou výbavu, která byla jednou z příčin pádu civilizací do zapomnění. Ani to není nejlepší začátek na cestě k duchovnímu probuzení.

    Takže nepřehánějte to se studiem duchovních informací. Ani s vyhledáváním nejrůznějších umělých podpůrných prostředků, které slibují duchovní posun. Ale co nejdříve přejděte sami do akce. Začněte měnit svůj život, své zvyklosti, pravidelné denní činnosti, které provádíte. Znovu opakuji, že rozhodující je dostat se na cestu duchovního vzestupu. Jak to dokážete?

První základní krok na cestě k duchovnímu vzestupu – oblast výživy a stravování

    Teď jde o to, co je pro začátek rozhodující. Co je pro člověka tím nejdůležitějším při vstupu na duchovní cestu? Jaké základní informace by měl okamžitě začít přenášet do praxe? Zaprvé oblast výživy a stravování. Opakuji to, co řekl antický lékař Hippokrates: „Jsme to, co jíme.“ Právě v každodenním příjmu potravin máme tu největší páku, jak změnit sama sebe, svoji vnitřní čistotu, své prožívání, své myšlenky a následně i slova a činy.

    Lépe jsou na tom dnes ti, které nedostatky ve zdraví dovedly k potřebě začít se více zajímat o výživu. Oni začali z nutnosti měnit výživu, aniž by se třeba zajímali o duchovní pozadí světa. A to jim po nějakém čase přineslo přirozené duchovní probuzení. A otevřenost pro přijímání nových informací. Zatímco mnozí další začali studiem a vstřebáváním obrovského množství duchovních informací. Mají přehled o všech teoriích. Jsou z nich duchovní teoretici. Diskutují například ke každému článku na webu Osud.cz. Ale některým z nich jejich zažité duchovní předsudky a přijmutí většinového duchovního mínění brání přijímat zcela nové originální duchovní poznatky. O škodlivosti některých běžných věcí jsem psal v článku 13. Pravotočivost a levotočivost ve hmotě. Záležitostmi výživy se budu ještě podrobně zabývat ve dvou pokračováních.

Druhý základní krok – zajistit optimální fungování svých čaker

    Druhá základní věc hned vedle výživy je začít se zabývat fungováním svých čaker a bioenergetického systému. Jednoduše začněte cvičit Pět Tibeťanů. Stejně jako se denně myjete, češete, čistíte si zuby. Aby se péče o vaše čakry stala běžnou součástí každodenní hygieny. Necelá čtvrthodinka ráno a další čtvrthodinka večer. A výsledek stojí za to. Pět Tibeťanů - to je optimální možnost, jak pečovat denně o své čakry. Na rozdíl od častěji přijímané jógy, která správné fungování čaker nezajistí.

Nenahraditelnost Pěti Tibeťanů

    Proč právě cvičení Pěti Tibeťanů je tak mimořádně účinné? Nedává stejné výsledky pravidelné cvičení jógy, tai-či, kung-fu, gymnastiky, nebo pouhé běhání, tancování či jiné formy pravidelného pohybu? Odpověď zní ne! Většina tělesných cvičení člověka energetizuje a do jisté míry tak zvyšuje hladinu vnitřní energie. Pokud má člověk pozitivní vnitřní prožívání, je to pak v pořádku. Točí se jeho čakry správným směrem? Běžné cvičení je může ještě o něco více zrychlit a člověk přijímá z okolí více energie.

    Co když ale člověk prožívá negativní propad a jeho čakry se otáčejí obráceně, než mají. Právě za této situace se ukazuje síla Pěti Tibeťanů. Každé jiné běžné cvičení pouze energetizuje a podporuje tak čakry v tom, aby se ještě rychleji otáčely nesprávným směrem. Člověk pak má větší sílu na to, aby prosazoval vůči světu své negativní pojetí situace.

    A jak funguje Pět Tibeťanů? Pokud se čakry otáčejí obráceně, toto cvičení je zpomaluje a snaží se je tlačit do optimální rotace. Pět Tibeťanů tak oslabuje negativní vyzařování člověka a snaží se je překlopit do pozitivního příjmu. Právě toto je na Pěti Tibeťanech unikátní. A právě tento účinek nejsou jiné cvičební systémy schopny zajistit. Pro optimální vyladění čaker je tedy lepší cvičit Pět Tibeťanů, než cokoliv jiného. Účinnost dalších cvičebních systémů na fungování čaker ve srovnání s Pěti Tibeťany je podle Kosmického Vědomí 15 – 20 krát nižší.

    Informace o fungování čaker, i další detaily o cvičení Pěti Tibeťanů, budou následovat hned po výživě. Pak budu na pravou míru uvádět nesprávné informace, které se opisují z knihy do knihy, ale skutečnému stavu čaker dnešního člověka neodpovídají.

Vynecháte-li jeden z těchto dvou kroků, stabilní vzestup z toho nebude

    Právě pozornost a praktická činnost věnovaná těmto dvěma základním oblastem vás duchovně dostane dále a výše. Pokud na své duchovní cestě vynecháte některý z těchto dvou základních kroků nebo oba dva, nedostanete se na cestu stabilního vzestupu. Možná budete nějakou dobu i stoupat. Ale vážné nedostatky v péči o svoji bytost vám stanoví strop, který už nepřekročíte. Stanete se pak jen duchovními teoretiky, kteří se zastavili hned po prvních krocích své cesty. Budete sice mít přehled o duchovních teoriích a informacích. Ale nepoznáte, které jsou více pravdivé a které méně nebo vůbec ne. Přesvědčil jsem se o tom u mnoha lidí, kteří opovrhovali otázkami zdravé výživy. A kteří si mysleli, že nejdůležitější jsou semináře a přednášky. Dnes stejně jako před 10 lety jsou stále na tom samém místě. Stále hledají a nemohou nalézt. Jenom mají v sobě více a více informací.

    Nestačí tedy pouze chtít dostat se na cestu vzestupu. Je potřeba začít pro to dělat konkrétní kroky a viditelné změny ve svém každodenním životě. Promítnout základní informace z této oblasti do každodenní péče o sebe. A jakmile pak najdete správnou cestu vzestupu, další informace začnou chodit samy. Dnes budu pokračovat popisem dalších energetických těl. Vysvětlím, co se s člověkem děje, když se duchovně probouzí a jakou úlohu hrají duchovní prahy.

Přirozené rozšiřování frekvenčního dosahu vědomí

    Často se používá pojem rozšířené vědomí. Rozšířit vědomí neznamená nahustit, napěchovat ho spoustou duchovních informací. Nebo že je k němu přidána další část předtím kdesi skrytá a oddělená. Protože vědomí člověka zpravidla zůstává jediným kompaktním celkem. Rozšířit vědomí znamená rozšířit nebo posunout jeho frekvenční rozsah a tím mu umožnit proniknutí do dalších vyšších duchovních sfér a úrovní. Na čem závisí frekvenční dosah vědomí? Je odrazem vnitřní stability člověka a celkové úrovně čistoty a harmonie jeho bytosti.

    Negace, nenávist, strach, destruktivní myšlenky, agresivita, ubližování druhým ale také zanedbávání sebe, sloužit druhým na úkor sebe, nechat druhé žít na svůj úkor, lhaní, zastírání pravdy, kamuflování, podvádění, špatné potraviny, nezdravé životní prostředí, odmítání duchovní roviny života a jejích principů – to vše duchovně oslepuje a brání člověku, aby vnímal duchovní pozadí světa.

    K vyšší harmonii, a tím i lepšímu duchovnímu vnímání, vede naopak postupné omezování negací, neharmonií a neetických činností ze všech oblastí života na co nejmenší míru, od nejhrubších postupně k těm jemnějším. Až negace, neharmonie a neetické způsoby jednání nakonec z jeho života prakticky zmizí. A právě tato cesta přirozeného rozšiřování vědomí je jediným etickým způsobem, jak získat přístup k vyšším duchovním sférám a k rozsáhlejšímu okruhu informací i tvořivých schopností.

Řada jedinců raději volí umělé metody

    Ne každému se tato cesta přirozeného zvyšování své harmonie zamlouvá. Řada jedinců by chtěla zvýšit frekvenční dosah svého vědomí pokud možno okamžitě bez této trpělivé a dlouhodobé každodenní práce. Aby hned zažili na vlastní kůži mystický zážitek. Aby si hned vyzkoušeli, čeho může být jejich vědomí schopno, a co vlastně duchovní dimenze života nabízí.

    Podlehnou pak svodům nepřirozených způsobů, jak ovlivnit své vědomí. Tyto metody bývají velmi lákavé, protože fungují rychleji, někdy i okamžitě. Jsou však neetické a zároveň i nebezpečné. Protože vyvolávají a znovuprobouzejí v člověku vadné nebo úplně temné postoje z minulosti obsažené v karmických vrstvách. Nejde však v tomto případě o karmické čištění spojené se zpracováním karmických vrstev z minulosti. Jde o to, že člověk se tím, co dělá, s těmito vrstvami z minulosti ztotožňuje. Vytahuje je na povrch a nepříznivé energie z nich probouzí v život.

    Proto jsem a vždy budu odpůrcem těchto umělých metod. Holotropní dýchání, drogy, šamanské rituály, bubnování, dervišské tance, rodinné konstelace, hypnóza, reiki, zasvěcovací rituály… I řada umělých pomůcek, např. audiovizuální přístroje, pomocí kterých výrobci slibují usnadnění proniknutí do duchovního pozadí světa.

    Za tím vším je skryté propojení s magií, úpisy temným silám, zneužívání přírody, poškozování fyzických a duchovních tělesných orgánů atd. Umělé metody a cesty čištění a duchovního vzestupu nevedou k očistě a ke skutečnému trvalému vzestupu. Ale pouze a opět do područí temných sil, k ovládnutí, úpadku, chaosu, katastrofám a zkázám. O tom všem bude více později v samostatném pokračování.

Člověk začíná objevovat duchovní pozadí světa

    A teď si představme, že člověk se odhodlá a provede zásadní změny ve svém životě. V důsledku toho se začne vnitřně čistit a frekvence jeho vnitřní bioenergie se postupně zvyšuje. Jeho vědomí se začíná rozšiřovat i nad dosah prvních tří těl a začíná zasahovat do duchovního prahu nad čistě hmotným prožíváním života.

    V tomto období si začíná uvědomovat, že existuje ještě další neviditelná rovina života, která je nad nebo za fyzickým světem. Sám svými zkušenostmi se začíná přesvědčovat o existenci duchovní roviny života. Začíná prostřednictvím intuice vnímat a plně si uvědomovat impulsy svého Vyššího Já. Sám se postupně přesvědčuje o tom, že když takový impuls uvede do života, některé věci se mohou pohnout pozitivním směrem. A naopak, když impuls, náznak podcení, doplatí na to.

    To v něm vzbuzuje otázky - kdo jsem, odkud dostávám takové impulsy, odkud jsem přišel a jaký je cíl mého života na Zemi. Začne se pídit po pravé podstatě všech věcí, jevů a událostí. Podstatě, která je neviditelná, ale přesto je reálná. Dochází k pochopení, že život, který doposud žil, byl jen částečnou pravdou. Že tento život je součástí většího plánu, který přináší vyšší úroveň informací a vyšší stupeň harmonie.

Překonávání prvního duchovního prahu

    Za takové situace začíná frekvenční rozsah vědomí člověka zasahovat do prvního duchovního prahu. Duchovní práh jej však nepustí volně dál a výš do úrovně Vyššího Já. Vyšší úroveň harmonie totiž znamená nejen vyšší úroveň znalostí, více informací, hlubší prožívání citů, ale také více tvořivých schopností. A tím i větší možnosti v ovlivňování chodu hmotných událostí kolem sebe.

    Aby člověk mohl postoupit výš, musí odhodit své nejhrubší negace, negativní formy myšlení, prožívání citů i jednání. I když postupně přestává používat své hrubé zlozvyky, ty jsou stále skryty v energetických tělech jako počítačové programy na pevném disku. A to se týká chyb a zlozvyků jak z předchozích životů, tak také z nedávné minulosti v tomto životě. Stále existuje nebezpečí, že dříve nebo později by v záchvatu náhlého vzteku, ve stresu a náhlém zkratu, který může přijít, vyvolal svůj negativní program a zneužil by vyšší formy své vůle a svých rozsáhlejších znalostí i tvořivých schopností.

    Proto se musí s nejhrubšími negativními schématy rozloučit předtím, než jeho vědomí pronikne do vyšší úrovně harmonie. A proto existují duchovní prahy. Duchovní prahy tak představují určitou energetic­kou bariéru. Ta odděluje vyšší úroveň od nižší a brání vědomí člověka, aby tuto hranici frekvenčně překročilo a dosáhlo spojení s vyšší hladinou bytosti, dokud na to člověk není vnitřně připra­ven.

Očistné mechanismy duchovního prahu

    Jak takový práh funguje? Každý duchovní práh v sobě obsahuje očistné mechanismy, které umožňují čistit a harmonizovat předchozí úroveň bytosti člověka, v tomto případě úroveň Nižšího Já. Pomáhají odbourávat všechny skryté negace, negativní schémata myšlení, prožívání citů i jednání až do určité frekvenční hranice, která odpovídá duchovnímu prahu. Tyto očistné mechanismy se spouštějí, pokud člověk začíná být připraven na to, aby jeho vědomí proniklo i do vyšší sféry jeho bytosti.

    Spuštění tohoto očistného mechanismu lze přirovnat ke generálnímu úklidu, kdy je třeba důkladně vyklidit veškerý nepořádek a prach předtím, než v místnosti budou nainstalovány nové výkonnější přístroje citlivější na celkovou čistotu prostředí. I člověk totiž přechodem do vyšší sféry své bytosti zapojuje do svého života nové jemnější mechanismy fungování. Ty je třeba ochránit tím, že nejprve provedu úklid předchozího nepořádku.

    Mechanismus duchovního prahu pak funguje takto. Nejschůdnější šancí, jak určitý neharmonický program dostat ze sebe pryč, i když už jej používám zřídka nebo vůbec ne, je vhodnou událostí tento program spustit, tzn. vyvolat jej do přítomného vědomí. Jedině v této chvíli mohu program změnit tím, že vědomě zareaguji jinak. Tím své negativní schéma chování nahradím jiným, více pozitivním, více harmonickým. A jakmile to dokážu jednou, program se změní a podruhé to již dokážu snáze.

    Uvedu příklad. Vždy, když mne někdo z rodiny neprávem slovně napadl, zareagoval jsem prudkým slovním protiútokem a ještě prudčeji jsem mu to vrátil, abych měl pocit vítězství a zadostiučinění. Tím jsem místo obroušení negativního ostří konfliktu ještě sám přispěl k rozdmýchání ohně sporu. A byl z toho pokaždé slovní masakr pro obě strany. Toto schéma jednání mohu změnit ve chvíli, kdy mne opět někdo slovně napadne. Uvědomím si, že není správné útok oplatit útokem. Zachovám rozvahu, pokusím se s klidem objasnit neoprávněnost svého napadení. Pokusím se upřímně a v klidu vysvětlit, co si myslím. Pokud druhý nepřestane s agresí a nebude ochoten naslouchat, odejdu. Já jsem svůj úkol tímto splnil. Dokázal jsem zareagovat jinak, dokázal jsem v tuto chvíli změnit jedno z dřívějších negativních schémat svého jednání.

Radikální osobní očista při překonávání duchovního prahu

    Při překonávání duchovního prahu dochází často k čištění bytosti od více negativních schémat najednou a člověku může být opravdu špatně. Řada negativních schémat se člověku vyvolá do přítomného vědomí, aby se mohla natrvalo odbourat a rozpustit a nahradila se jinými, více harmonickými. Člověk může pociťovat velmi nepříjemné stavy v oblasti fyzického těla, emocí i myšlenek. Může dostat strach, co se to najednou děje. Proč je mu tak špatně, proč se znovu vrátila nemoc, na kterou dříve trpíval, ale několik posledních let ji už neměl. Proč opět ty negativní myšlenky, kterých se přece už dávno zbavil.

    Dochází vlastně k urychlené duchovní energetické očistě (detoxikaci) od všech forem skrytých negací. Nejdůležitější je zachovat za všech okolností klid, ať jsou okolní události jakékoliv. Pokud to dokážu, překonám duchovní práh, a tím se přede mnou otevře možnost dalšího duchovního vzestupu. Z časového hlediska může překonávání duchovního prahu trvat od několika hodin až po několik dní.

Vnitřní a vnější podpora při překonávání duchovního prahu

    Při překonávání duchovního prahu člověk potřebuje dostatečnou vnitřní a vnější podporu - dobrou výživu, pravidelné fyzické cvičení podporující činnost energetického systému (Pět Tibeťanů), dostatečně harmonické vnější prostředí, například pobyt v přírodě, podporu a pochopení okolí.

    Pokud tuto podporu nemá, nemusí být schopen všechny negace najednou odhodit a nahradit je pozitivními schématy jednání. Naopak může propadnout panice, začne se negací chytat, když byly vyvolány do přítomného vědomí, začne je rozvíjet, přemýšlet o nich. Začne je brát jako realitu, jako skutečnost. Začne posilovat jejich energii tím, že jim věnuje nadměrnou pozornost. To pak znamená, že jeho negativní schémata zůstanou uložena a nejsou nahrazena novými, více pozitivními. 

    Následkem toho člověk frekvenčně klesá zpět a duchovní práh se mu zatím nepodařilo překonat. Bývá to obvykle proto, že jeho moment vzestupu nebyl dostatečný. Proto nedokázal práh očistou prorazit, ale naopak byl vržen zpět pod něj. Obdobná zkouška ho za určitý čas bude čekat znovu. Protože chce-li člověk přirozeně v evoluci postupovat dále, duchovní práh nemůže v žádném případě obejít.

Proniknutí do sféry Vyššího Já znamená duchovní probuzení

    Běžný člověk nemá s úrovní Vyššího Já spoje­ní. Impulsy z této roviny si uvědomuje jen výjimečně jako náhlé intuice, vnuknutí, silné nutkání něco neobvyklého udělat. A má vždy silné pochyby, jestli má tento neurčitý impuls následovat.

    Pokud se mu však podaří překročit duchovní práh, získá silnější, pevnější a trvalejší spojení s úrovní Vyššího Já a stává se duchovně probuzeným. Také úroveň Vyššího Já je tvořena trojicí energetických těl, která odpovídají trojici hybných sil evoluce. Jejich náplň je však zřetelně odlišná a i pořadí je jiné, než tomu bylo na úrovni Nižšího Já. Zdola nahoru je to intelekt, vůle, city. Jaký to má význam?

5. úroveň – vymezení hranic ve vztahu k druhým lidem

    Intelekt je nejníže. Člověk se nejprve setkává s novými informacemi z této úrovně. Intelektem, rozumem se učí rozpoznávat to, co je správné, výčtem toho, co není správné. Učí se vžívat do postojů druhých lidí a chápat jejich motivy. Pokouší se sám na sebe podívat zvnějšku zrakem druhých. A na základě těchto pohledů pak hledá optimální vymezení hranic pro svoji bytost.

    Aby pochopil, co je jeho Já. Které záležitosti, skutečnosti, děje, činnosti patří k jeho Já. A on má právo a dokonce povinnost tyto záležitosti a skutečnosti ovlivňovat svojí vůlí, pečovat o ně, chránit je před cizími vlivy. Na druhé straně se učí také respektovat to, co už není jeho Já. Co už nemá právo jakýmkoliv nátlakem ovlivňovat nebo do toho dokonce zasahovat.

    Člověk se tak učí přesněji vymezit vztah Já – Ty. Například – aha, jsem příliš agresivní a vehementní v prosazování svých názorů. Nemám právo vnucovat svoji pravdu druhému. Mohu jen naznačit, ukázat a bez nátlaku mu nechat možnost, aby se svobodně rozhodl, jakou cestu si pro sebe zvolí.

Přechod od podmíněného přijímání druhé bytosti i sebe k nepodmíněnému

    Na této úrovni je možná nejobtížnější zpracovat, co všechno znamená respektovat sám sebe i druhé bytosti. Že tato slova v sobě skrývají přechod od podmíněného přijímání, podmíněné lásky, k přijímání nepodmíněnému. Na úrovni Nižšího Já by řekl – budu tě mít rád, když nebudeš říkat to a to, dělat to a to… Na úrovni Vyššího Já přechází k vyšší kvalitě přijímání. Mám tě rád, i když vím, že děláš to a to.

    Na této úrovni se tak člověk učí postupně přecházet k lásce nepodmíněné, k nic nežádající lásce. Nejprve na rozumové úrovni a vzápětí na 6. úrovni i v praxi. Učí se mít rád, nic neočekávat a nic za to nevyžadovat. Učí se druhého nepředělávat. Pozor však, nepleťme si vztah k jiné dospělé bytosti s výchovou a vedením dítěte, kdy musím vyžadovat a jsem povinen kontrolovat.

    Na této úrovni vědomí se člověk učí mít rád také sám sebe takového, jaký skutečně je. Bez očekávání a podmínek, jak by měl vypadat a co by ještě měl dokázat. Přestává být zhroucený z toho, že má křivý nos, zrzavé vlasy nebo jiné údajné úchylky.

    Stejně tak respektovat druhého znamená brát ho takového, jaký je. Nesnažit se ho přikrášlovat, nesnažit se zpočátku zastírat si a nevidět jeho nedostatky. A pak být zklamaný, že on tyto nedostatky nedokázal z lásky ke mně odstranit. Vybral si jej přece jako ideálního partnera a tak jej začíná respektovat takového, jaký skutečně je a takto jej miluje. Nesnaží se jej ani měnit, protože ví, že na to nemá právo. Může jen projevovat svoji vlastní lásku a působit svým vlastním příkladem.

    Učí se druhému přiznat právo, aby i on mohl svým způsobem projevit svoji lásku. Učí se být připraven na to, že druhý přece může zareagovat úplně jinak, než bych v tuto chvíli očekával, a než bych to udělal já sám. Je to jeho plné právo a je to svobodný projev jeho individuality, jeho Já. Nebýt hned zoufale zklamán, že dnes neudělal to, co jsem očekával. Když to bylo pro mne tak důležité, měl jsem mu k tomu dát zřetelný impuls.

6. úroveň – převedení nového vymezení hranic do každodenní praxe

    Na 5. rozumové úrovni se člověk nejprve snažil vnitřně pochopit toto nové vymezení hranic své bytosti. Na 6. úrovni vůle pak usiluje o přenesení tohoto nového vymezení do každodenní praxe. Učí se jednat podle tohoto nového přístupu k životu. Začíná se zcela jinak chovat k sobě i k druhým, ke svému partnerovi, partnerce, dětem, rodičům, kolegům v práci, známým. Už chápe, že se musí o sebe více starat. Učí se odvrhnout všechno, co narušuje čistotu jeho bytosti. Ať už jsou to nevhodné potraviny, zbytečné stimulátory či drogy nebo trávení společného času s osobami, které kolem sebe šíří chaos a negativní bioenergie. Hledá takový denní režim a takový řád svého života, který mu umožní udržet si vnitřní čistotu nebo ještě lépe ji den za dnem zvyšovat.

    Vyhýbá se ovládání druhých. Ale zároveň nedopustí, aby někdo ovládal jeho. Začíná jednat tak, aby druhé neobtěžoval, ale aby ani nezanedbával sám sebe. Učí se nejen druhého nezneužívat, ale také mu nevnucovat svoji péči - vždy mu ponechat právo svobodné volby. Ví, že může pouze vysvětlovat, argumentovat, ne však přemlouvat, tlačit, nutit či znásilňovat. Už nemá nutkání sloužit druhým bez jakéhokoliv ohledu na sebe. Ani nestaví lásku k druhým nad lásku k sobě. Z respektování sama sebe i druhých začnou vycházet motivy jeho jednání, mluvení a myšlení. Začíná si uvědomovat své poslání v tomto životě a je ochoten provést ve svém životě i radikální změny, aby toto poslání mohl naplnit.

Posuzování poselství událostí vnitřním hlasem

    V duchovním světě nic není náhoda. Neexistuje náhodné štěstí, ani náhodná smůla. Všechny události kolem člověka mají svůj význam. Pomáhají mu vymezit to, co je správné. Potřebuje se však naučit rozpoznávat poselství, které každá událost přináší. Místo aby události posuzoval podle svého hmotného intelektu, učí se je vnímat z pohledu svého vnitřního hlasu - svého Vyššího Já. Uvedu příklad takového poselství.

    „Dnes byl můj nadřízený na mne hrubý a snažil se mne přimět k tomu, abych udělal něco, co odporuje mým zásadám. To byla smůla, že jsem tam zrovna byl, mohlo to přece vyjít na někoho jiného. Bylo to pro mne velmi nepříjemné, ponižující... Po první bezprostřední reakci si však uvědomím, že přece nic nemůže být náhoda. Přemýšlím tedy, proč jen se mi tato událost stala... Aha, minulý týden jsem se přesně takto nadřazeně choval ke své dceři, když jsem ji donutil, aby ze slušnosti přijala dárek od člověka, kterého nesnáší, a ještě za něj poděkovala. Teď jsem pochopil, jak jí asi bylo. Už chápu, že to nebylo správné. Takže moje dnešní příhoda skutečně nebyla smůlou - bylo to poselství pro mne. Stalo se mi přesně to, co jsem sám dříve udělal druhému. Už to nebudu dělat - teď chápu, jak je to pro druhého nepříjemné."

Pozice adepta magie z pohledu čistého vzestupu

    V tuto chvíli už mohu vysvětlit, v jaké pozici se z pohledu čistého vzestupu nachází adept magie. Jak už jsem uvedl, na 5. těle člověk zpracovává nové hranice Já – Ty. Učí se pochopit, co už není jeho já a do čeho už tedy nemá právo zasahovat. Neznamená to, že by člověk měl být nemohoucí vůči vnějšímu světu. Ale každý jeho zásah do světa kolem by měl vycházet především z úrovně vnitřní čistoty a harmonie člověka. A nikoliv z úrovně umělých schopností či privilegií přenesených z minulosti. A měl by být činěn ve spolupráci s Přírodou a nikoliv proti Přírodě. Na to, co a kdy mohu ovlivňovat, působí další přirozené vlivy – moje karmické vazby z minulosti, náplň mého světelného životního úkolu pro tuto inkarnaci apod.

    V náplni magie je však právě neoprávněně zasahovat do druhého, do Přírody, do Vesmíru. Zasahovat z úrovně svých umělých schopností bez ohledu na skutečnou úroveň vnitřní harmonie mága. Přitom i samotný postoj mágů k této možnosti je naprosto jasný. Když se v tomto seriálu článků snažím vysvětlit, že při přechodu k novému věku se potřebujeme zbavit všech metod manipulace a ovládání, mágové si tvrdě brání tuto svoji možnost manipulovat.

    I když tomu říkají jinak, a většinou to i sami vnímají jinak. Z jejich pohledu magii obhajují jako znalosti o Přírodě a jejím fungování, o poznávání a učení se duchovním zákonům apod. To sice také platí, ale zaprvé jde o pohled pouze z hlediska živlových energií. A zadruhé jde o pohled zkreslený – o náhled z příliš nízké úrovně. Zabarvený vlastním egem, vlastními touhami, vadnými postoji, energiemi z obnažených karmických vrstev s přehmaty z minulosti.

    Na duchovním vzestupu přes 5. tělo se má člověk naučit nemanipulovat, nepoužívat magii, ani další podobné umělé schopnosti, jejichž tvořivá síla mnohdy překračuje etickou úroveň člověka, který jimi hodlá zasahovat. Dokud toto mág nepochopí, zůstává věčným studentem na 5. těle. Pohnout se výš dokáže až v případě, že se magie a možnosti manipulovat dobrovolně vzdá. Že to nejprve pochopí uvnitř sebe a pak teprve bude moci postoupit ke zpracování tématu 6. těla. Kterým je tyto vnitřně pochopené zásady nemanipulovat, tyto nové hranice Já – Ty, začít vnášet do skutečného života.

    A jestliže mág teprve zpracovává v sobě téma 5. těla, znamená to, že v praxi žije a má plně zpracovánu úroveň nižší, tedy 4. nebo 3. tělo. To je důvod, proč se mág mnohdy chová spíše jako intelektuál než jako duchovně probuzený člověk. A proč ještě nedokázal opustit fyzické projevy typické pro duchovně neprobuzené lidstvo.

Magie nedokázala dovést lidstvo k duchovnímu vzestupu, protože sama vzestup nehledala

    Mág tak svým přístupem zůstává na počátku duchovní cesty, v pozici začátečníka. A to je také zřejmě rozhodující důvod, proč magie nedokázala dovést lidstvo ke skutečnému duchovnímu vzestupu. Mágové sice také mluví o duchovním vzestupu, o vnitřním čištění, o introspekci, o odstraňování špatných vlastností. Ale tento jejich vzestup má svůj strop – úroveň 5. těla. Dál už přirozeně nemohou, protože si v sobě budují schopnost manipulovat mimo pořadí. Vzestup k 5. tělu je však příliš málo na to, aby člověk dokázal změnit svůj život. A abychom my všichni dokázali změnit svět eticky čistým způsobem.

    Přístup mága je jiný. Vše si vynahrazuje nahlížením zdola mimo pořadí do knihoven a duchovních úrovní svým magickým dalekohledem. Překračuje tak své vlastní hranice a magie mu dává možnost obcházet duchovní prahy. Dostává se tak k informacím určeným pro osvíceného člověka a využívá je v praxi. A přitom je svým vnitřním prožíváním etiky na počátku cesty čistého duchovního vzestupu. Vnímavý člověk pak zaznamená ohromný rozpor – svým rozsáhlým informačním rozhledem se někteří mágové jeví jako duchovně velmi vyspělí a pokročilí, svým jednáním vůči druhým se však řadí k lidem mimo duchovní stezku.

    A to je nebezpečné. Jde o možnost zneužití vyšších informací a vyšších tvořivých sil jedincem s nedostatečnou vnitřní úrovní čistoty a etiky. Možnost, která se již mnohokrát v minulosti stala skutečností.  

7. úroveň – přijímání vyššího vedení jako nejvyšší kritérium rozhodování

    Na 7. úrovni se člověk učí bez výhrad přijímat vyšší vedení a impulsy z duchovního světa. Přestává používat rozum jako nejvyšší kritérium rozhodování. Rozhodujícím se pro něj stává vnitřní hlas, impulsy jeho Vyššího Já i vyšších duchovních úrovní. Jeho city a pocity přestávají být pouhým doplňkem, nezávazným ohodnocením. Ale stávají se skutečnou rozhodovací silou člověka. Učí se rozhodovat na základě vnitřního pocitu, vnitřních impulsů, hlasu intuice nebo jiných forem sdělení z duchovního pozadí světa.

    To, co nám vštěpovali ve hmotě, je v této úrovni jakoby obrácené na hlavu. Místo rozumové kontroly všech tužeb, citů, pocitů, je to teď obráceně. Pocity a duchovní vjemy se stávají tím článkem, který přijímá konečné rozhodnutí. Který řídí jednání duchovně probuzeného člověka a kontroluje vlastní rozum a jeho vývody. Intelekt pak používá pouze jako kontrolu, která jiným způsobem potvrdí, že vnitřní hlas vnímal správně. A která mu pomáhá v tom, aby intuicí přijaté sdělení nepřekroutil. Aby neskákal z okna a neprokazoval, že umí létat, když má pocit, že mu to někdo shora doporučuje. Proto se říká myslet srdcem, rozhodovat srdcem. To znamená, že své vnitřní pocity nadřadí všemu ostatnímu. Pozor, neplést si tento požadavek s bezhlavým propadnutím citům, aniž by člověk bral v úvahu další složky své bytosti a vnější okolnosti, situaci. To by pak odpovídalo druhé úrovni a nikoliv sedmé.

    Pokud toto člověk zvládne, dokázal úroveň Vyššího Já beze zbytku vyladit. A čeká ho druhý duchovní práh a nad ním otevření úrovně Věčného Já. Znovu však připomínám. Aby měl jistotu, že přijímá správné impulsy od vyšších úrovní světla, potřebuje být na světelném duchovním vzestupu. Jinak nerozpozná impulsy světelných bytostí od temných impulsů.

Počátky vnímání bioenergií

    Vyšší úroveň čistoty a vnitřního vyladění automaticky přináší i vyšší vnitřní citlivost, jemnější vnímání. Člověk může začít vnímat i nehmotný svět, cítit proudění bioenergií a postupně se naučit tyto bioenergie rozlišovat. Naučí se vnitřně vyciťovat dobro a zlo. Dokáže svým citem rozlišit, co je správné a co už ne. Pozná zlo, i když je ukryto za zdánlivou obětavost a úlisné projevy náklonnosti. Na druhé straně dokáže rozeznat i dobro, i když je zahaleno přísností a určitým odstupem, kterým chrání své Já.

    Dokáže-li se člověk dostatečně uvolnit, dokáže s proudícími bioenergiemi vnímat i informace, které tyto bioenergie přinášejí. Může tím získat přístup k určitému typu mimořádných informací z okruhu jedné pozemské inkarnace člověka, jako jsou např. léčebné diagnózy, informace o energetickém stavu člověka, ale i některé souvislosti s minulými životy, které negativně ovlivňují současný život. Tyto informace může člověk získávat jednak mentálním přenosem z proudící energie, kdy je schopen je přímo převést do podoby slov, ale také formou nejrůznějších symbolů a náznaků, např. prostřednictvím kyvadla, automatické kresby apod.

První léčitelské schopnosti

    Vyšší citlivost a jemnější vnímání se automaticky projevují v možnosti základní práce s jemnými bioenergiemi. K využívání těchto bioenergií pro jednoduchou energetickou očistu, vyladění a harmonizaci sama sebe i druhých lidí. Na této úrovni má každý základní předpoklady, aby dokázal sám sobě i druhým poskytnout energetickou první pomoc v běžných situacích.

    Pozor však na přílišnou vehemenci. Až na výjimečné situace bych neměl pomáhat léčbou tomu, kdo o to nepožádal. A kdo o tom neví nebo je dokonce proti tomu. Kdy nastává taková výjimečná situace? Uvedu příklad. Byl jsem na nákupu v supermarketu. Náhle za pultem zcela zkolabovala, omdlela prodavačka. Zeptal jsem se duchovně, jestli jí mohu pomoci. Dostal jsem souhlas a pomáhal z povzdálí nenápadně optimalizovat její energie. A to až do té doby, než byla oživena a než přijela záchranka a péči o ní převzali lékaři. Nemohu však za každou cenu pokoušet se skrytou léčbou předělat kohokoliv ze svého okolí, aby konečně vstoupil na duchovní cestu. Z toho nevzejde nic dobrého ani pro jednu stranu.

Kolísání běžné frekvence vědomí

    Jak už jsem naznačil minule, běžnou frekvencí vědomí rozumíme frekvenci, na kterou je vědomí nejčastěji naladěno v klidové situaci. Ta odpovídá energetickému tělu, ze kterého v tu chvíli člověk čerpá a přenáší do života většinu impulsů a motivů své činnosti. Skutečné důvody, skutečné záměry jeho myšlenek, slov a činů.

    Tedy ne to, co třeba doporučuje druhým, ale sám to nedělá. A také ne jeho chování, kterým se prezentuje navenek, ale přitom si uvnitř myslí něco úplně jiného. Právě tato frekvence vnitřní pravdy charakterizuje celkové vyladění člověka a úroveň jeho vnitřní harmonie. Mohli bychom ji také označit jako úroveň pravdy, kterou člověk žije ve svém běžném životě. Tato frekvence však v průběhu času a prožívaných událostí kolísá a může zaznamenávat i velké výkyvy, jak naznačím na následujícím schématu.

Krátkodobý pokles běžné frekvence vědomí

    Vědomí člověka může ze stabilní pozice vykonávat krátkodobé výkyvy jak k nižším, tak i k vyšším frekvencím. Výkyvy směrem dolů se objevují v situacích, kdy člověk je určitým vnitřním nebo vnějším podnětem vykolejen ze své běžné rovnováhy. Stane se mu neočekávaná událost, potká jej nepříjemnost, něco se mu nepovede. Nebo je pouze velmi unaven, je mu zima, má obrovský hlad, snížil se mu tlak, cítí se v nepohodě. V důsledku toho snáze propadá negativním a depresivním myšlenkám, kterým se jinak dokáže vyhnout.

    Aniž si to člověk uvědomí, klesá v tu chvíli svým vědomím frekvenčně níže a je odříznut od informací a impulsů, ke kterým má jinak běžný přístup. Následkem toho pak jedná zkratovitě a může porušovat své běžné zásady a zvyklosti. Pokud by v této situaci chtěl přijmout nějaké klíčové rozhodnutí, nedokázal by vnímat impulsy ani z vyšších složek své bytosti, ani z vyšších duchovních úrovní. A mohl by se rozhodnout tak, že by toho později litoval.

    Proto je důležité, aby si člověk dokázal uvědomit, že je vykolejen. A aby se v takových situacích vyvaroval přijímání důležitých rozhodnutí. Aby s takovými rozhodnutími uměl počkat do té doby, až dokáže obnovit svoji vnitřní harmonii.

Krátkodobé zvýšení frekvence vědomí

    Někteří lidé se naopak dokážou krátkodobě ztišit, odpoutat se od chaosu a stresu vnějšího světa i od běžných starostí a na chvíli tím zvýší svoji harmonii, a tedy i frekvenci svého vědomí. Stává se to například během meditace, léčitelského přenosu bioenergií, pobytu v přírodě na energeticky silném místě. Nebo během mimořádného zážitku pocitového, uměleckého, sexuálního. Nebo při jiném přirozeném rituálu, který člověku vyhovuje, a který se naučil pravidelně provádět.

    Člověk tímto způsobem získá krátkodobý přístup k vyššímu energetickému tělu či vyšší duchovní sféře, se kterými v běžném stavu nemá spojení. Může zažívat pocit jednoty s planetou, přírodou, Vesmírem nebo s celým lidstvem. Mluvíme pak o mystickém zážitku. Více o tom bude v článku 19. Mystické zážitky a vzestup do sféry Věčného Já.

    Člověk pak může tohoto okamžiku využít k získání informací z vyšších složek své bytosti nebo z informačních polí. Po skončení této chvilky mimořádné harmonie se dosah vědomí automaticky vrátí zpět na běžnou hodnotu. Pokud však člověk těchto přirozených metod zvyšování vnitřní harmonie pravidelně používá, vědomí se vrací zpět k nižším frekvencím stále méně ochotně a dochází tak ke zvyšování vnitřní frekvence člověka. Je to, jako když opakovaně natahujete určitou gumu - ta se přitom postupně vytáhne a zůstává pak o kousek delší, než byla na začátku.

    Co by člověk měl udělat, pokud jej čeká důležité rozhodnutí? Měl by se odpoutat od vnějšího chaosu a dokázat se ztišit, aby mohl načerpat informace nejvyšší možné frekvence, které odrážejí nejčistší úroveň pravdy ukrytou v jeho duchovním těle. Uvědomit si své otázky, na které potřebuje znát odpovědi a čekat v tomto odpoutaném stavu na náznaky odpovědí ve formě intuice, inspirace, náhlého nápadu. Pokud by dokázal procházet životem právě takto, brzy by ve svém životě pocítil podporu podvědomí a duchovní složky své bytosti. Opět však dodávám - abych měl jistotu, že přijímané impulsy jsou od bytostí a úrovní Světla, je nezbytné být na světelném duchovním vzestupu.

Způsob zpracování další vyšší úrovně

    Zasahování vědomí do určitého energetického těla však má svůj vývoj. Když vědomí člověka teprve začíná zasahovat do určitého energetického těla, člověk ještě nedokáže vše plně přenášet do praxe, protože s některými informacemi této úrovně zatím není vnitřně ztotožněn. Od počátku tuto úroveň v sobě vnitřně prociťuje, zpracovává a prožívá praktické důsledky takového způsobu života. A krok za krokem se s touto úrovní stále více vnitřně ztotožňuje.

    Po celou dobu dosah jeho vědomí zatím zůstává na úrovni této sféry a nestoupá frekvenčně výše do dalších těl. Jakmile bude téma odpovídající tomuto energetickému tělu plně vnitřně zvládnuto, horní hranice vědomí začne stoupat nad toto tělo a po čase začne zasahovat do těla dalšího. V příštím pokračování se soustředím na podrobnější popis sféry Věčného Já. Tedy fungování člověka, který je označen jako osvícený. A popisu jevů, které nastávají při překonávání druhého duchovního prahu.

  

© Jiří Novák, březen 2010

 www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 311

 

Diskusní téma: 18. Cesta k duchovnímu probuzení člověka

Datum 24.03.2010

Vložil Lenka.

Titulek Reakce

Děkuji za Vaše články.

Datum 24.03.2010

Vložil Miroslav

Titulek Pet tibetanu

Dobry den,
verim, ze osvetlite "pet tibetanu" v nejakem dalsim clanku, ale protoze uz je cvicim 7.tyden, rad bych se zeptal na pocet opakovani. Na internetu jsem vycetl, ze se zacina od jednoho opakovani a kazdy tyden se pridava po jednom az do 21. V dnesnim clanku jste uvedl, ze to zabere necelou ctvrthodinku rano a vecer. Pripada mi ale, ze pri 21 opakovanich to zabere delsi cas. Muj dotaz tedy zni, kolik opakovani provozujete? ;)
Dekuji a preji hezky vecer!
Miroslav

Datum 24.03.2010

Vložil Jiří Novák

Titulek Re: Pet tibetanu

Článek bude později. Chcete-li teď bližší informace, bude lepší komunikovat přes mail. Ozvěte se prosím. Můj kontakt je vlevo na stránce.