Jiří Novák                                                                  Vloženo 2.4.2010

21A. Nová duchovní cesta – vzestup za hranice Vesmíru

                                                                        

_________________________________________________________________

Nad sférou Věčného Já je dnes další duchovní práh – 12. tělo. To představuje bariéru pro vstup na Novou duchovní cestu. Aby k zahájení dalšího rozšiřování vědomí člověka nad 12. úroveň mohlo dojít, člověk potřebuje nejprve vnitřně pochopit a přijmout, že tato možnost je naprosto reálná. Aby člověk pochopil vnitřní podstatu Vesmíru, důvod jeho vzniku a principy jeho evoluce, potřebuje se dostat mimo Vesmír - do sféry, úrovně, v rámci které Vesmír vznikl. Geoff Boltwood (Posel - cesta duchovního učitele) představil koncept Kosmického víru. Oddělené a uzavřené struktury, která obsahuje naši planetu, Vesmír i další paralelní světy, Stvořitelské úrovně a další principy, o kterých člověk na Zemi běžně mluví, např. různé lidské představy Nejvyšší bytosti - Boha, místní systém fungování karmy. Cesta ven z našich problémů vede obnovením spojení s vyššími duchovními světy nad Kosmickým vírem.

_________________________________________________________________

Nová duchovní cesta

    V pokračování 19. Mystické zážitky a vzestup do sféry Věčného Já jsem naznačil myšlenku, že takzvané osvícení dnes považujeme pouze za jeden z dílčích postupných cílů evoluce člověka ve hmotě. Protože zkušenosti řady lidí dnes potvrzují, že nejde o poslední a nejvyšší metu. Nad sférou Věčného Já je dnes další duchovní práh, 12. tělo. Znovu opakuji, že ještě před deseti lety tam nebyl, protože v celé historii až do 20. století nebyla otázka případného dalšího vzestupu aktuální.

    Nejdříve další vzestup nebyl možný, protože jsme byli lidmi 1. typu. Později nám ve hmotě, i bytostem, institucím v duchovních sférách, které nás vedly, chyběly potřebné informace. Neměli jsme Pět Tibeťanů a na pořadu dne nebyly ani otázky optimální výživy. Řečeno souhrnně – pro další vzestup nebyly připraveny vhodné podmínky. Až na samotném konci 20. století, v předvečer očekávaných změn, se tato situace změnila a nezbytné předpoklady pro možnost nalezení cesty dalšího vzestupu byly připraveny.

    Dnes tam tento další duchovní práh je a už sama tato skutečnost naznačuje, že je možné v duchovním vzestupu pokračovat. Že vše je připraveno pro další vzestup pokročilých lidských bytostí. Že nová cesta směrem nahoru je proražena. Dnešní pokračování bude věnováno právě tomuto tématu. Odpovím postupně na otázky: Proč je důležité jít touto cestou dál a výš? Jaké podmínky je nutné splnit, aby člověk dokázal překonat bariéru 3. duchovního prahu, tedy 12. energetického těla? A aby se tak dostal na tuto další fázi svého duchovního vzestupu?

12. úroveň – bariéra pro vstup na Novou duchovní cestu

    Dejme tomu, že člověk uvnitř sebe dobře vyladil a prožil úroveň Věčného Já a začíná být připraven na další duchovní vzestup. Co se začne dít? Frekvence jeho vědomí se začne rozšiřovat do 12. úrovně, která je duchovním prahem nad sférou Věčného Já. Aby k zahájení dalšího rozšiřování jeho vědomí směrem k ještě vyšším frekvencím mohlo dojít, člověk potřebuje nejprve vnitřně pochopit a přijmout, že tato možnost je naprosto reálná. A k tomu potřebuje základní vysvětlení a argumenty, které mu existenci této možnosti potvrdí. A právě v tom by mu mohl pomoci tento článek.

    Bude-li například skeptik tvrdit, že toto vše je nesmysl, že žádná další cesta nahoru neexistuje, pak si sám zablokuje vstup do těchto vyšších úrovní. Bude-li člověk i nadále používat některé z metod, rituálů, postupů, které se dlouhodobě v evoluci neosvědčily, také jeho cesta přes 12. tělo zůstane zablokována. Uvedu několik typických příkladů: bude provozovat magii, bude se snažit vůlí a vizualizací řídit a usměrňovat proudění energií, nechá dobrovolně na sebe magii působit - např. formou přijmutí určitého zasvěcení, užíváním magicky ovlivněných rostlinných kapek, nošením magicky ovlivněného přívěšku, atd.

    Více o tom, čeho všeho se člověk potřebuje vzdát, aby se jeho cesta dalšího vzestupu vůbec mohla otevřít, bude později ve speciálním pokračování.  Nejprve na následujícím obrázku připomenu sestavu dvanácti úrovní duchovního těla člověka a jejich význam.

 

Úroveň vyladění potřebná k překonání duchovních prahů

    Seznámím vás s následujícím číselným srovnáním, jaké úrovně harmonie je nezbytné orientačně dosáhnout k přirozenému překonání jednotlivých duchovních prahů. Za tím účelem je potřeba nejprve uvést následující vysvětlení. Základní péče člověka o svoji bytost spočívá v přivedení do svého těla optimální hmotné výživy a optimální sestavy bioenergií. Každý má své optimum, které by mohl denně dostávat, kdyby byl naplno otevřený vnějším bioenergiím a informacím a kdyby každá z jeho hlavních čaker optimálně fungovala. A pokud by jedl takové potraviny, které potřebuje. Takové optimum představuje jeho 100 %.

    Jenže člověk třeba odmítá přijímat určité duchovní informace, nemá v sobě srovnány některé oblasti života a je to zařízeno tak, že odpovídající čakra pak nefunguje správně. To však má za následek, že celkové množství přijímaných bioenergií se o několik procent snížilo. Například nevhodně srovnané vlastní hranice Já - Ty, ubližuje druhým nebo nechá druhé žít na úkor sebe – první vadná čakra, první odečet několika procent. Další problém - nechápe své duchovní poslání na tomto světě – druhá vadná čakra, druhý odečet, atd. A výživa? Sice má třeba přebytek bílkovin z masa, ale denně mu chybí ty a ty vitamíny, minerály – třetí odečet několika procent.

    A výsledkem pak už zdaleka není optimální stoprocentní příjem bioenergií a hmotné výživy, ale třeba příjem 55 % vůči optimu. A jak dát dohromady odlišný vliv příjmu bioenergií a příjmu hmotné potravy? Váha bioenergií jsou dvě třetiny, váha hmotné výživy je jedna třetina ze 100 %. Tak to dnes doporučují planeta Země a Příroda. A teď ty překvapivé údaje.

    Na dosažení duchovního probuzení přirozeným čistým způsobem orientačně dostačuje příjem bioenergií a výživy nad 60 % vůči optimu. Což dnes splňuje zhruba každý jedenáctý člověk na Zemi.

Nepravé duchovní probuzení či osvícení přenosem nebo výcvikem schopností

    Ale pozor. Někteří další jedinci v dnešním světě jsou jakoby duchovně probuzení tím, že se jim přenesly určité schopnosti z minulých existencí. Přitom tyto schopnosti jsou přeneseny mimo pořadí a nevztahují se proto k aktuálnímu stavu vyladění bytosti. To samozřejmě není správné a je to dokonce pro ně samotné i pro jejich okolí nebezpečné. Znamená to, že předčasně vnímají určité stránky duchovního pozadí světa a mají předčasně k dispozici schopnosti a prostředky, kterými na své úrovni harmonie ještě disponovat nemají. Nebo které už vůbec do současného vývoje nepatří, protože neodpovídají novému vývoji, nové etice apod.

    Podobná situace nastává také u schopností obnovených nebo znovuprobuzených vytrvalým cvičením a určitými rituály. Mám teď na mysli zejména různé druhy magie. Také mágové mohou navenek působit jako zkušení a pokročilí duchovní mistři dokonce na úrovni osvícení, ale skutečné vyladění jejich příjmu nemusí překračovat hranici 80 % a dokonce ani hranici 60 %. Výše jejich vnitřní vyladěnosti a harmonie tak nemusí dostačovat ani na přirozené duchovní probuzení. U takových jedinců pak vnímáme rozpor mezi výší jejich duchovních znalostí a zkušeností a mezi etickou čistotou jejich chování a vystupování vůči druhým lidem, vůči prostředí a Přírodě.

Překonání druhého a třetího duchovního prahu je již výjimečnou událostí

    Pro překonání druhého duchovního prahu, 8. těla, je potřeba orientačně vyladění příjmu nad 80 % vůči optimu. A kolik to splňuje lidí? Mohu prozradit pouze to, že už nejde o milióny, ani o desítky tisíc.

    Pro překonání třetího duchovního prahu, 12. těla, je potřeba vyladění příjmu bioenergií a výživy nad 95 %. Takže chcete-li vstoupit na Novou duchovní cestu a prorazit bariéru 12. těla, potřebujete trvale a stabilně přesáhnout tuto úroveň vyladění.

    A to je prakticky jediná a základní podmínka pro vstup na Novou duchovní cestu. Zdůrazňuji stabilní a trvalé udržení se nad touto hranicí po dobu několika dnů. Pak se obvykle Nová duchovní cesta pro člověka otevře automaticky. Spíše než o velké a mnohdy i drastické čištění na 1. a 2. duchovním prahu jde tady o vyladění se do optimálního středu ve všech oblastech fungování své bytosti. Asi už chápete, že to není zas tak úplně jednoduché a samozřejmé.

    Když například Buddha v dobách své nejvyšší slávy dosáhl podle informací Přírody vyladění kolem 85 %. A on byl jednou z mála známých bytostí, které dosáhly osvícení přirozeným vzestupem a ne přenosem zvláštních schopností a privilegií z vyšších sfér. Jenže my jsme na rozdíl od lidstva jeho doby dostali dva dary. Víme, jak si zajistit optimální výživu a máme zde cvičení Pěti Tibeťanů na každodenní očistu čaker. A nejdůležitější je, že cesta je již proražena, a že část obyvatel planety už po této Nové duchovní cestě kráčí.

Cesta za hranice Vesmíru

    Proč je důležité stoupat dál a výš nad tuto duchovní bariéru a případně i nad hranici harmonie tohoto Vesmíru? Důvod je jednoduchý a naprosto logický. Pokud chcete poznat, jak určitá struktura vypadá, čím vlastně je a jaké jsou principy jejího fungování, potřebujete se na ni podívat shora, z určitého nadhledu.

    Uvedu příklad. Pokud se najednou ocitnete v jednom z hlubokých údolí Vysokých Tater, nebudete mít představu o tom, kde jste se ocitli, jak velký rozsah má toto pohoří. Jestli zasahuje na stovky a tisíce kilometrů daleko jako jihoamerické Andy, nebo jestli stačí projít dvě údolí a budete venku. Pokud se však na Vysoké Tatry podíváte z přijíždějícího vlaku tatranskou rovinou, nebo dokonce podaří-li se vám uskutečnit přelet Vysokých Tater letadlem, budete mít zcela jasnou představu o tom, jak Tatry vypadají a jak jsou rozlehlé.

    Stejné je to i s jakoukoliv duchovní sférou a strukturou. Pokud chci plně pochopit způsob a pravidla fungování určité duchovní sféry, světa, dimenze, potřebuji se na ni podívat zvnějšku. Nejlépe z pohledu vyšší frekvence shora, tedy z duchovního nadhledu.

Informace o vzniku Vesmíru a jeho fungování nenajdeme uvnitř něj

    Lidstvo odedávna toužilo plně pochopit, jak vlastně funguje náš Vesmír. Jak, proč a v rámci jaké vyšší struktury vznikl. Tyto informace však nenajdeme uvnitř Vesmíru, v jeho informačních polích. Takové informace musely nutně předcházet vytvoření Vesmíru a mohli bychom je najít jedině nahlédnutím do vyšší sféry, v rámci které Vesmír vznikl. Aby člověk pochopil vnitřní podstatu Vesmíru, důvod jeho vzniku a principy jeho evoluce, potřebuje se dostat mimo Vesmír - do sféry, úrovně, která Vesmír obsahuje jako jednu ze svých součástí.

    Tím se však nemyslí vycestovat za hranice našeho fyzického Vesmíru, který je tak ohromný, že jej považujeme za nekonečný. Z hmotného pohledu pro nás Vesmír představuje určitou formu nekonečna. Tedy něčeho, co zevnitř nemůžeme obsáhnout a z čeho se nemůžeme dostat ven. Podíváme-li se však na Vesmír z pohledu frekvence bioenergie, všechno je jinak. Hladina frekvence bioenergie a tím i stupeň možné dosažitelné pravdy v našem Vesmíru, to obojí je konečné. A duchovním vzestupem je proto možné dostat se nad úroveň harmonie Vesmíru.

Alef - bod za nekonečnem

    Podívat se za hranice Vesmíru znamená přesáhnout hladinou své vnitřní energie hranici harmonie Vesmíru a dostat se do nadřazené duchovní sféry, kterou je první úroveň Stvořitelů. Přesáhnout tedy to, co jsme dosud považovali za nekonečno. Dojít do bodu za nekonečnem, který bývá označován jako Alef, první písmeno hebrejské abecedy. Podrobněji tuto myšlenku rozvádějí Jacques Bergier a Louis Pauwels (Jitro kouzelníků, str. 461). „Zdalipak by se nedalo ve mně samém najít místo, z něhož vše, co se mi přihodí, by bylo okamžitě vysvětlitelné, místo, odkud by vše, co vidím, bylo okamžitě rozluštěno... Zdalipak není v člověku, ve mně samém, cesta, jež by vedla k poznání všech zákonů světa? Zdalipak v hlubině mé bytosti nespočívá klíč k úplnému poznání?“ Jak dále uvádí Bergier a Pauwels, pojem bod za nekonečnem straší dávné tradice stejně jako nejmodernější matematiku.

    Argentinec Jorge Luis Borges mu zasvětil svoji novelu nazvanou "Alef", ve které se snažil tento pojem více přiblížit (Jitro kouzelníků, str. 468): „Dole pod schodem jsem viděl malou proměnlivou kouli téměř nesnesitelného lesku... Průměr Alefu mohl být dva nebo tři centimetry, ale kosmický prostor v něm uzavřený byl zcela neomezen. Každá věc se skládala z nekonečného množství věcí, protože jsem ji viděl jasně ze všech směrů Vesmíru... Viděl jsem vyduté pouště pod rovníkem i každé zrnko jejich písku... Viděl jsem noc a den současný s nocí… Viděl jsem Alef ze všech stran, viděl jsem v Alefu Zemi a v Zemi znovu Alef a v Alefu Zemi, viděl jsem svou tvář a své vnitřnosti... mé oči viděly tento tajný a domnělý předmět... který žádný člověk nespatřil: nepochopitelný Vesmír… V tom gigantickém okamžiku jsem viděl milióny dějů zábavných či krutých. Žádný z nich mne tolik neudivil jako fakt, že zaujímaly všechny stejný bod, aniž se překládaly a aniž byly průhledné.“

Existence bodu za nekonečnem je matematicky prokázána

    Matematici pokročili ve zkoumání Alefů, tedy bodů za nekonečnem, daleko. A vědí, že za prvním bodem za nekonečnem existuje další a další. Mluví pak o Alefu jedna, Alefu dvě, atd. A co je nejpodstatnější, na své duchovní cestě vzhůru směrem k vyšším a vyšším hladinám harmonie, a tím i k vyšším a vyšším frekvencím vnitřní bioenergie, jsem se přesvědčil, že člověk překonává celou řadu Alefů. Každý duchovní práh oddělující jednu duchovní sféru od druhé je pro něj takovým Alefem. Na této cestě jsem poznal, že předcházející citace slov Jorge Borgese není nadnesená.

    Stává se totiž skutečností, že jakmile vědomí člověka pronikne přes práh do vyšší sféry, najednou se mu nižší úroveň jeví jako na dlani se všemi svými principy a zákony fungování. Že skutečně dosáhne bodu, kde svým vědomím rázem vnímá celistvost jevů, jejich příčin a jejich smyslu. Že dosáhl privilegovaného bodu nad určitou sférou, ze kterého se mu tato sféra celá odhaluje.

Pohled zvnějšku na Vesmír podává informace o jeho původu a směru vývoje

    Přesvědčil jsem se o tom, že pokud se na Vesmír dívám z hlediska vyšších duchovních frekvencí, dostávám informace vysvětlující vnitřní podstatu fungování Vesmíru, důvod jeho vzniku a cíl, ke kterému směřuje. Žádnou z těchto informací jsem přitom nemohl najít uvnitř Vesmíru. Našel jsem je až poté, kdy se mi podařilo podívat na Vesmír zvnějšku z pohledu vyšší duchovní roviny bytí, kterou je sféra Stvořitelů. A ze které Vesmír vnímáme jako konečnou uzavřenou součást vyššího duchovního celku, v rámci kterého Vesmír vznikl, a v rámci kterého se vyvíjí.

    Ze které najednou chápu, co máme jako lidé dělat, abychom naplnili poslání, pro které byl Vesmír a lidé v něm vytvořeni. A mimochodem, víte, jak Vesmír vypadá z nadhledu? Jako uzavřená lastura jemně se pohupující v proudech bioenergie duchovního pozadí stejně jako se říční lastura vlní v proudech tekoucí vody.

Zdroj, Nekonečné vědomí a Kosmický vír

    Jedna z prvních duchovních knih, která mi v roce 1998 na počátku mé duchovní cesty přišla shodou připravených okolností do rukou, byla kniha Geoffa Boltwooda (Posel - cesta duchovního učitele). Autor zde vysvětluje, že v mládí byl spojen s neobvyklým Zdrojem energie, který mu přinesl nečekané schopnosti, neobvyklé duchovní spojení a přísun informací, které nejsou z tohoto Vesmíru. Také on tak dosáhl jistého bodu za nekonečnem a dokázal se spojit s energií pocházející z vyšší duchovní sféry, kterou ve své knize označuje jako Nekonečné vědomí.

    Pochopil, že jeho úkolem v tomto životě je manifestovat dokonalost této harmonické energie, se kterou byl spojen během klinické smrti v dětství. Mohl s ní být spojen proto, že on sám je bytostí, která ze sféry této energie pochází. Proto bylo pro něj přirozené se s touto energií spojit. Měl pro to automatické vnitřní předpoklady.

    Později začal s touto vyšší energií komunikovat a ta mu předávala informace: „Nemám žádnou moc ovlivňovat něčí vědomí... Mohu měnit způsob vnímání a tím umožnit vyléčení, otevřít bránu poznání a předvést, co je dostupné. Záleží jen na vás, učiníte-li krok vpřed, či nikoliv“ (Geoff Boltwood: Posel, str. 160).  Tímto mentálním přenosem získal postupně informace, že v rámci vyšší sféry, Nekonečného vědomí, vznikla kdysi dávno struktura, která se oddělila od harmonizujících energií Nekonečného vědomí a začala se vyvíjet izolovaně. Tuto strukturu označuje jako Kosmický vír.  Geoff Boltwood píše o tom, že Kosmický vír představuje oddělený a uzavřený celek, který obsahuje naši planetu, Vesmír i další paralelní světy, Stvořitelské úrovně a další principy, o kterých člověk na Zemi běžně mluví, např. různé lidské představy Nejvyšší bytosti - Boha, místní systém fungování karmy. Grafické znázornění struktury Kosmického víru najdete ve druhé části tohoto tématu, která má název 21B. Cesta vzestupu otevírá staré nedořešené problémy.

    „Důvodem, proč se naše planeta a vědomí nacházejí ve stavu krize, je ten, že systém, v němž žijeme, se odtrhl od Nekonečného vědomí, kterého je jinak součástí… Kosmický vír, místo aby se vrátil do proudu, kam patří, se stal uzavřeným, sám sebe zkoumajícím systémem. Vědomí ztratilo kontakt se svým původem… Pro lidi bude pochopitelně nelehké opustit představu o všemocném Bohu nebo Stvořiteli, který je jakýmsi garantem, že věci, jež se mají stát, se stanou… Lpí na představě Boha, který se o ně stará, třebaže skutečnosti, odehrávající se přímo před jejich zraky, naznačují, že zde taková moc neexistuje. Důsledkem je pak ztráta odpovědnosti za vlastní konání a rozhodování“ (Geoff Boltwood: Posel, str. 143).

Náš svět se stal informačně izolovaným od vyšších duchovních světů

    Planeta, Vesmír, Stvořitelské úrovně, Bohové, systém karmy - to všechno jsou výtvory odděleného systému, který se uzavřel do vlastního Já. Který se stal informačně izolovaným od vyšších duchovních sfér a světů. Od úrovní, ze kterých byl tvůrčím aktem vytvořen. Systém, ve kterém už nejsou informace o tom, proč vznikl, jaký to mělo cíl, čeho se tím mělo dosáhnout. My všichni, co jsme sestupovali dolů, jsme zapomněli, proč jsme tady.

    Nastala však doba, kdy je nezbytné tyto informace o našem duchovním poslání jednotlivců i celého lidstva znovu získat. Je to jediná možnost, jak pomoci světu a lidstvu, které se řítí vstříc dalším katastrofám. Má-li být konečně přetnut kolotoč opakujících se katastrof, je potřeba radikální obrat ve vývoji lidstva a planety. Musíme konečně něco zásadního změnit. Musíme přijmout zodpovědnost za náš další vývoj. Každý sám za sebe a také mnozí z nás za celé lidstvo.

Informace potřebné k obratu nenalezneme u Boha, ani u Stvořitele tohoto Vesmíru

    Geoff Boltwood ve své knize naznačil, že existují vyšší úrovně reality a pravdy, kde tyto informace můžeme nalézt. Světy, ve kterých i mnozí z nás kdysi dávno byli (viz článek 6. Dobro a zlo jako dvě soupeřící síly, sestupy do nižších světů). Tyto vyšší světy, které Geoff Boltwood označil souhrnným názvem Nekonečné vědomí, jsou však dále a výše než vše to, co si lidstvo během dějin postavilo jako nedotknutelný dokonalý vrchol. Jako nepřekonatelnou bariéru pro každého z nás.

    Mnoho lidí mluví o tom, že se máme někam nahoru vrátit. Myslí tím opustit tento hmotný svět a přesunout se natrvalo do duchovních sfér, kde budeme blíže Bohu. To není nic jiného, než myšlenky Staré duchovní cesty, která nás natrvalo uzavřela uvnitř hranic našeho Vesmíru. Jak už jsem vysvětlil minule, trvalý odsun civilizace mimo hmotu je však ve skutečnosti krach, selhání, nesplnění historického poslání. Kde myslíte, že je většina bytostí civilizací Lemurie, Atlantidy, Hyperborei? Jsou mimo vývoj v duchovním depozitu. V duchovním pozadí našeho světa. Protože tyto civilizace selhaly - viz článek 20B. Co s informacemi od starověkých učitelů lidstva?

    Jen někteří jednotlivci z těchto civilizací dostali šanci nového zrození. Jsou tady mezi námi a dělají stejné chyby jako tehdy, když svůj svět dovedli ke katastrofě. Copak dnešní lidstvo chce totéž? Chceme snad odsunutí do depozita? Vždyť jedině zde ve hmotě můžeme naplnit to, co je naším posláním. Odchodem ze hmoty tuto možnost definitivně ztrácíme, jako se to stalo dávným civilizacím před námi (viz pokračování 20A. Největší omyly Staré duchovní cesty).

Je skutečně Bůh, kterého vymyslel člověk, nedostupnou úrovní harmonie pro člověka?

    Před deseti lety jsem poprvé řekl myšlenku, že člověk má schopnost neomezeného vzestupu přes všechny duchovní bariéry a prahy. A že ani žádný Bůh pro něj není konečnou metou. A víte, jaká byla reakce? Volali na mne - nerouhej se. Zdrceni strachem nad troufalostí mých myšlenek, které neladily s jejich duchovními předsudky. S jejich pravdou, že Bůh je něco dokonalého a nedotknutelného pro nás obyčejné lidi.

    Proč každý národ, každé náboženství, nazývají svého Boha jiným jménem? Jak to, že dotek člověka s něčím tak dokonalým už tím, že to pojmenuje, nevede ke smířlivosti lidí na celém světě? Jak to, že lidé se hádají o jméno Boha, zotročují se a vraždí se navzájem kvůli této údajně existující dokonalé všemohoucí bytosti? Už tato skutečnost je sama o sobě podivná, zmatečná, rozporná. Když přece mluvím o něčem dokonalém, nádherném, krásném, co skutečně existuje, mělo by mne to naplňovat mírem, čistotou, smířlivostí. Proč hovor o údajné dokonalé bytosti, Bohu, naplňuje člověka nenávistí vůči ostatním, kteří jej nazývají jinak? Zamysleme se nad tím, proč bylo ve světě tolik válek a násilí ve jménu Boha.

    Potvrzuje snad tato skutečnost, že Bůh v lidském pojetí existuje? Nebo to naopak naznačuje, že Bůh je lidským výmyslem a různé skupiny věřících si hájí svůj „výtvor“ autorským právem. Věřící pak nevědomě říkají: To moje víra to napsala, my jsme to vymysleli. Neodvažujte se to po nás opisovat a popírat naše autorská práva tím, že to jenom nazvete jiným jménem, a tomu našemu že se budete vysmívat. Přesně takto se mnohdy chovají lidé jiného vyznání vůči sobě naplněni agresí místo smířlivosti a spolupráce. Proč asi všechna úsilí o vytvoření jediného společného světového náboženství vždy skončila krachem? Proč si některé církve tvrdě hájí své majetkové a mocenské výhody plynoucí z toho, že oni mají právo zastupovat Boha na Zemi?

Úloha modlitby pro dnešního člověka

    Na cestě vzestupu se neklaníme jménům či symbolům, které vymyslel člověk. Ale snažíme se poznávat skutečný stav věcí v duchovním pozadí nad naším světem. A oslovujeme bytosti, instituce, skutečným jménem, které jim přirozeně náleží. Na cestě vzestupu dokážeme rozeznat, s kým komunikujeme nebo od koho přijímáme duchovní impulsy či energie. Zda je to samotná Příroda, prostředí, jehož jsme součástí. Nebo je-li to individualizovaná bytost: člověk – duchovní mistr, mimozemský člověk, anděl, Stvořitel. Nebo jestli je to velká obří bytost – sféra, svět, např. planeta Země, Slunce, Vesmír – Kosmické vědomí. Nepotřebujeme tedy používat neurčitá a nekonkrétní oslovení Bůh, Nejvyšší.

    Při běžných církevních rituálech modlení a spojování se s duchovními systémy a bytostmi nahoře se také přenášejí určité energie. Lidé se mohou cítit lépe při vyslovování modliteb a dokonce se jim mohou plnit i určitá přání. Na co se však ve skutečnosti napojují? Obvykle jsou to systémy a struktury vytvořené danou církví – umělý Bůh, modla, majestát, které vytvořil člověk. I církve však používají určitý typ magie, kterou cesta čistého vzestupu odmítá. Například jedním z velmi silných církevních magických rituálů je křesťanská mše.

    Otázkou pak je, zda taková církevní modlitba je prospěšná také z hlediska duchovního vzestupu člověka, z pohledu vývoje jeho věčné bytosti. Člověk se může ve hmotě cítit příjemně, daří se mu, jeho osobnost je uspokojená. Ale přesto to může být pro jeho bytost naprosto špatná cesta. Slepá ulička, která dál nevede. Na které získám krátkodobou úlevu v tomto jediném životě, ale můj celkový duchovní vývoj na to doplatí.

    Na cestě čistého vzestupu používáme jiný způsob oslovení vyšších bytostí nad námi. Oslovujeme samotnou planetu Zemi, Přírodu, Vesmír – Kosmické vědomí, Spojené síly světla, karmické instituce. Děkujeme za energie a tím zároveň o tyto energie a jejich očistný vliv prosíme. Přitom se můžeme omlouvat všem bytostem, kterým jsme v minulosti vědomě či nevědomě ublížili. I takovou formu lze považovat za určitý druh modlitby a můžete ji používat denně jako součást své duchovní očisty. Najdete ji popsanou na stránce Jak požádat o energie z duchovních sfér? nebo na konci článku 19. Mystické zážitky a vzestup do sféry Věčného Já.

Co když budeme neustále opakovat, že určitou bariéru nemůžeme překonat?

    A ještě jedna věc. Co se stane, když si před sebe postavíme bariéru a den za dnem budeme říkat, že tato hranice, kterou označujeme Bůh, představuje pro nás dokonalost, kterou nikdy nemůžeme překročit? Samozřejmě, když si budeme pravidelně opakovat, že něco nemůžeme udělat, tak to také neuděláme. Pak takovou uměle postavenou bariéru nikdy nepřekonáme.

    Jiná situace však nastane, budete-li vědět, že za touto úrovní dokonalosti jsou další stupně, kterých můžete reálně dosáhnout. A začnete hledat cestu, způsob, jak tam vystoupat, proniknout, navázat duchovní spojení. Den za dnem budete o to usilovat. Pak to také jednoho dne dokážete. Velmi vám ale pomůže, když se dozvíte, že někomu se to už podařilo před vámi. Že taková cesta je již proražena, někdo již tu bariéru překonal a nahlédl do vyšších světů. Dotknul se vyšších hladin harmonie. Že nejste první, kdo se pokouší o nemožné.

Potřebujeme pochopit, že dokonalý Bůh je lidský výmysl

    Jaký je závěr? Abychom mohli jít dál, potřebujeme nutně vědět, že dokonalý Bůh je lidský výmysl v našem Vesmíru. Že sice existuje Stvořitel našeho Vesmíru, ale byla to bytost, která postupovala metodou pokusu a omylu. Bytost, která dělala chyby, přehmaty a snažila se je napravit. Tvořila, nepovedlo se, tak to smetla a zkusila to znovu a lépe. Možná stejným způsobem, jako se malé dítě učí dělat bábovky z písku. První se rozsype. Nevadí, zkusím to znovu. Druhá je již lepší, ale ještě není úplně dobrá. A napotřetí se to konečně povede.

    Dávné texty přece naznačují, že i bytosti vyššího plánu reality postupovaly při své tvůrčí činnosti podobným způsobem. Metodou pokusu a omylu. Až my lidé jsme povýšili stvořitele a anděly na dokonalé bytosti, jejichž čistota je pro člověka nedosažitelná. Přitom je to obráceně. Stvořitelé i andělé byli relativně dokonalými bytostmi v rámci své sféry, kde působili. Ale nemohli se dostat výše. Nemohli ani nahlédnout výše. Jen my lidé máme schopnost a právo stoupat přes všechny úrovně a duchovní prahy. Je to tak správné. Dítě přece má mít možnost být lepší než jeho rodiče. Má mít ambice dojít dál než jeho otec. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by zajištěn pokrok, evoluce, ale šlo by o stagnaci nebo úpadek civilizace.

Děti by měly mít možnost dojít dále než jejich rodiče

    Ano, Stvořitel představuje dosti vysokou úroveň harmonie, která je podstatně vyšší než u běžného člověka. Přesto je naším úkolem ve hmotě této harmonie dosáhnout a překonat ji. Stejně jako je běžné, že řada dětí dokáže překonat schopnosti a výsledky svých hmotných rodičů. Z jistého úhlu pohledu můžeme Stvořitele považovat za našeho duchovního otce. On je autorem vize, plánu a navíc nám předal část sebe samého v podobě životní jiskry. Tím nám daroval schopnost neomezeného duchovního vzestupu, kterou dřívější lidstvo 1. typu nemělo. Nechceme-li, aby tento svět složený z nás, jeho duchovních dětí, stagnoval, potřebujeme získat informace i mimo okruh své duchovní rodiny.

    Proč chodí dítě do školy? Aby získalo informace i mimo svoji vlastní rodinu. Aby mělo šanci dotáhnout to dál než vlastní rodiče. Je to správné? Nebo je to snad rouhání, když dítě chce dojít dál než jeho otec? Víte, jak to vypadá v rodinách, kde namyšlení rodiče udržují kult nedotknutelnosti otce? A brání tím svobodnému vývoji svých dětí? Děti pak skutečně zůstanou ve stínu svého otce a do smrti budou trpět věčným komplexem z jeho dokonalosti. Rodinná tradice se pak po smrti dokonalého otce začíná rozpadat, protože nedokázal vychovat svého důstojného nástupce.

Proč máme v sobě schopnost neomezeného duchovního vzestupu?

    A teď se podívejme, jak to funguje na Zemi, pokud přijmeme, že Stvořitel je duchovní Otec nás lidí. Ve vztahu nás lidí k našemu duchovnímu Otci by přece mělo platit totéž jako ve vztahu dětí k jejich hmotným rodičům. Ne nadarmo se říká - Jak nahoře, tak dole. To je přece jeden ze základních duchovních principů. Tak konečně tento princip uplatněme i v této situaci.

    A představme si, kam může dospět lidstvo, které bude trpět věčným komplexem z nedosažitelné dokonalosti svého duchovního Otce Stvořitele. Jedině tam, kam došli naši předchůdci – k dalšímu pádu. K dalšímu nesplnění lidského poslání na této planetě. K odsouzení lidstva a Vesmíru k věčné degeneraci a úpadku.

    Je jediná cesta ven z uzavřeného kruhu uctívání umělých Bohů, majestátů, které vytvořil člověk. Potřebujeme nutně pochopit, že pro nás lidi je nutností dostat se úrovní harmonie a čistoty výše, než byl náš duchovní Otec, Stvořitel tohoto Vesmíru. My lidé 2. typu přece tuto možnost neomezeného vzestupu v sobě máme. Musíme však nejprve každý sám sobě přiznat, že je možné, aby se to stalo. Že to je reálné. Že to není žádné rouhání. Že to je nezbytnost, kterou musíme dokázat připustit, abychom se jako lidstvo pohnuli dopředu. Jinak tu skrytou schopnost v sobě neprobudíme. Potřebujeme však vědět, jak na to. A nesmírně důležité dnes je, že už řada lidí dokázala na tuto cestu neomezeného duchovního vzestupu vstoupit. Cesta pro další je tedy proražena a prošlapána.

    Důležité je připomenout, že dosažení vnitřní čistoty a harmonie Stvořitele ještě neznamená, že získáme jeho tvořivé schopnosti, a že budeme mít ty samé informace. Člověk v hutné hmotě a Stvořitel v duchovních sférách mají a budou mít jiné schopnosti a možnosti, i když se budou nacházet vnitřně na stejné frekvenční úrovni. Protože žijí v odlišných sférách, jiných hladinách energií a mají každý své specifické úkoly i vybavení pro jejich splnění. Nám lidem ve hmotě přece nejde o to převzít agendu Stvořitele. Ale mělo by nám jít o to, jak co nejlépe naplnit poslání, které nám bylo dáno. Stát se tou příměsí, která dovede svět k trvalému duchovnímu vzestupu ve Světle. A nikoliv těmi, kdo ovládají, zneužívají, parazitují a škodí celé Planetě, Přírodě, Vesmíru.

Zrození prvních vyslanců vyšších světů na Zemi

    Právě z těchto důvodů poslaly vyšší světy své vyslance dolů do našeho hmotného světa. Aby nám tito poslové naznačili, že existuje cesta vzhůru. Aby nám ukázali, že to, co vnímáme my, je pouze jedna úroveň pravdy. Úroveň značně deformovaná. Že existuje i dokonalejší hladina harmonie, se kterou můžeme postupně obnovit spojení. Přesně takto jsem pochopil knihu a životní poslání Geoffa Boltwooda, jehož kniha mne na počátku mé duchovní cesty zásadně oslovila.

    Ta pomoc však nepřijde automaticky. Sami musíme chtít dostat se dál a výš a napojit se na vyšší pravdu přesahující tento náš svět a zažité způsoby víry v Boha. Pravdu přesahující víru v dokonalé absolutno nad námi, které vše řídí.

    Musíme pochopit, že my sami jsme těmi, kdo mají odpovědnost za vývoj a je potřeba, abychom se k této odpovědnosti přihlásili. A přestali se spoléhat na modlení směrované k umělým symbolům, modlám, které jsme si vymysleli, které neodpovídají vyšší pravdě a nemají reálný podklad v něčem, co skutečně existuje. Geoff Boltwood ve své knize vysvětluje, že jediným způsobem, jakým může tato vyšší energie ovlivnit naši planetu, je skrze lidi, kteří s ní dokážou navázat spojení.

    Téma tohoto článku ještě není dokončeno. V období Velikonoc se otevřela nová situace, na kterou je nezbytné reagovat. Pokračování tématu i jeho uzavření najdete v textu 21B. Cesta vzestupu otevírá staré nedořešené problémy.

© Jiří Novák, duben 2010

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 242