Jiří Novák                                                              Vloženo 5.2.2010

5.   Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly

                                                                         

_________________________________________________________________

Ve Vesmíru existují různé hladiny energií, některé z nich dokonce přesahují náš Vesmír a existují mimo jeho prostor nebo dokonce i mimo jeho reálný čas. Energie nazvaná akaša je prazdrojem, ze kterého vzešel náš Vesmír i další energetické hladiny v něm. Je oceánem, který prostupuje celý náš Vesmír, a ve kterém zároveň celý náš Vesmír plave jako jeden z mnoha osamocených ostrovů. Každá částečka akaši v sobě obsahuje dva silové póly – tvořivý a rozkladný. Oddělením tvořivého a rozkladného pólu vznikly pravotočivá a levotočivá bioenergie, které spolu začaly soupeřit a daly vznik protikladu dobra a zla.

__________________________________________________________

V čem se liší duchovní energie od elektromagnetické?

    Proč věda doposud neuznává existenci duchovní složky člověka a jiných bytostí? Jde přece o určitou energii a fyzikální věda se zabývá zkoumáním nejrůznějších druhů energií. Proč tuto duchovní energii neumí přesvědčivě změřit a zdůvodnit způsoby jejího fungování? Odpověď je jednoduchá. Elektromagnetická energie, kterou vnímají a měří běžné fyzikální přístroje, představuje pouze jednu z možných forem energie ve Vesmíru. Duchovní energie v našem světě je však energií naprosto jiného kvantového typu než tradiční elektromagnetická energie vlnové povahy. Výsledky tajných vládních výzkumů v USA naznačují, že tato duchovní energie tvořící energetické pozadí každé živé bytosti i celého Vesmíru má kvanta ve tvaru vlákna - viz Ivo Wiesner (Děti moudrých draků). Tyto provázky miniaturní délky lze energeticky spojovat za sebou a vytvářet ukončené přímé linie libovolné délky nebo pravotočivé či levotočivé spirály.

Hladiny energie ve Vesmíru

    Začněme však postupně. Nejprve se pokusím odpovědět na otázku, kde se tyto energie vzaly a jak vznikly. Prokázanou skutečností je, že veškerá energie ve Vesmíru nepředstavuje jediný typ energie, jednolitou energetickou hladinu, ve které se různé energie liší pouze hodnotami své frekvence. Přitom vůbec nejde o zcela novou myšlenku. Již v 19. století vytvořil James Clerc Maxwell (1831 - 1879), známý britský matematik, fyzik a filozof, člen Královské společnosti v Londýně, svoji vlastní teorii energie ve Vesmíru. Maxwellova původní teorie pojednává o energii jako o tekutině, která se může nacházet v několika stavech - viz Jiří Wojnar („Energie“, WM magazín 9/2002). K matematickému vyjádření své filozofie James C. Maxwell původně použil systém dvaceti rovnic o dvaceti neznámých, ve kterých pracuje s dvaceti sedmi hladinami energie. Ano, nejde o překlep - již James C. Maxwell bral v úvahu dvacet sedm různých energetických hladin, rovin či druhů energie ve Vesmíru a počítal ve svých rovnicích s jejich vzájemným působením. Další vědci však jeho teorii okleštili a zjednodušili na systém čtyř rovnic, dodnes označovaných jako Maxwellovy rovnice elektromagnetického pole. Tyto rovnice zhmotňují pouze jedinou, z kontextu vytrženou rovinu vesmírné energie či síly, a sice energii elektromagnetickou. Tato zjednodušená a okleštěná teorie, která je dodnes vyučována na vysokých školách, je však ve skutečnosti „těžkým nepochopením a urážkou Maxwellovy základní filozofie“, jak uvádí Jiří Wojnar.

Energie nulového bodu, energie vakua

    Také další vědci již v 19. století uznávali existenci neviditelné skryté energie, která existuje v pozadí všeho. Tuto energii nazývali éter. Moderní věda 20. století však éter zavrhla. Až v posledních letech vědci na základě objevu skryté hmoty a skryté energie ve Vesmíru začínají připouštět, že jakási neznámá energie v pozadí všeho musí existovat. Tato energie bývá označována jako energie vakua, energie nulového bodu, energie nulového prostoru, energie Zero. David Wilcock (Dr. Kozyrev: Éter, čas a torze, Matrix-2001.cz, 23.6.2009) uvádí: „Místo aby tyto pokusy s vakuem potvrdily absenci jakékoliv energie, zjistilo se, že je jí tam nesmírné množství – a to ze zcela neelektromagnetického zdroje… Uznávaní vědci John Wheeler a Richard Feynman spočítali, že množství nulové energie, které bychom našli v prostoru ohraničeném jednou malou žárovkou, by mohlo v jednom momentě ohřát na bod varu všechny světové oceány!“

    Jak si můžeme ve Vesmíru představit hladiny s naprosto rozdílnými typy energií? Nejpodstatnější je skutečnost, že tyto odlišné hladiny nezaujímají oddělené geometrické prostory. Nejsou tedy obdobou slupek z cibule. Jiné hladiny energií se naopak nacházejí v témže geometrickém prostoru, jako zcela odlišné a energeticky oddělené esence. Přitom tyto rozdílné energetické hladiny se spolu volně mísí, aniž by jejich kvanta mezi sebou navzájem reagovala. Většinu z energetických hladin ve Vesmíru však vůbec neregistrujeme, přestože jsou přístupné z každého bodu prostoru všude kolem nás. Představují tak pro nás i pro fyzikální vědu jakoby „nic“ označované slovem vakuum. Proto badatelé hovoří o „získávání volné energie z vakua“.

Přesuny energie mezi různými hladinami

    Při přesunech energie v rámci jedné energetické hladiny jde o prostorové proudění energie z jednoho místa na jiné. Jakmile však jde o přestup energie z jedné energetické hladiny do jiné, vše se může odehrávat v jediném místě, v témže bodě prostoru. Jakoby najednou v tomto místě začal „odnikud a z ničeho“ vyvěrat pramen energie, který je měřitelný nebo jej člověk alespoň vnímá svými smysly. Podobné energetické přestupy mezi rozdílnými energetickými hladinami mohou mít neobvyklé a pro člověka nepochopitelné a nevysvětlitelné důsledky. Například spontánní uzdravení člověka, pokud se dostane na určité místo v přírodě, aniž by na něj působil jakýkoliv jiný člověk nebo fyzikální přístroj. Nebo náhlou vizi, představu, projekci minulých či budoucích jevů, která se člověku nečekaně zjeví v určitém místě prostoru. A ten má najednou pocit, že je přímým pozorovatelem událostí, které probíhaly v tomto místě kdysi dávno v minulosti nebo budou teprve probíhat v daleké budoucnosti. Nebo pozorované a historií zaznamenané procesy samovznícení člověka, kdy najednou tkáně jeho těla začnou hořet zevnitř, aniž by přitom shořel oděv. O všech těchto jevech je zaznamenána a zdokumentována celá řada svědectví - viz knihy Ivo Wiesnera nebo Viktora Farkase. Příčinou těchto i jiných podobných neobvyklých jevů jsou přestupy energie z jiných energetických hladin do hladiny, která již bezprostředně ovlivňuje fungování člověka, jeho hmotného těla i fyzických smyslů.

Hladiny energie přesahující Vesmír

    V našem Vesmíru jsou však dostupné také další energie z hladin, které přesahují náš Vesmír a existují mimo jeho prostor nebo dokonce i mimo jeho reálný čas. Hladiny, které si můžeme představit jako všeprostupující širý oceán, jako vnější prostředí, v jehož rámci byl náš Vesmír stvořen, a ve kterém nyní plave jako jeden z mnoha osamocených ostrovů. Nejedná se přitom pouze o teoretickou možnost, protože i s využíváním těchto tajemných energetických hladin mají někteří lidé osobní zkušenosti. Pojďme a zkoumejme tyto skryté energie z pohledu informací získaných v duchovní rovině světa.

Akaša - prvotní praenergie Vesmíru

    Na počátku musela existovat jakási prvotní energie, ze které vznikaly různými způsoby další energetické hladiny. Šlo o čistou energii bez jakýchkoliv příměsí nebo tvořivých zásahů. Podle vyjádření z duchovních sfér tato původní energie neměla dostatečnou organizující sílu na budování složitějších tvůrčích celků, světů, jako je náš Vesmír a drobných bytostí v něm. Proto tahle energie s sebou přinášela z našeho pohledu extrémně pomalý vývoj, prakticky duchovní nehybnost. Tvůrčí síly ve snaze rozhýbat vývoj provedly umělý zásah. Zesílily tvořivou sílu energie umělým zásahem, dodaly jí sílu, razanci, větší údernost. Tak vznikla energie označená v duchovní literatuře jako akaša. Tato energie se stala prazdrojem, ze kterého vzešel náš Vesmír i další energetické hladiny v něm. Je oceánem, který prostupuje celý náš Vesmír, a ve kterém zároveň celý náš Vesmír plave jako jeden z mnoha osamocených ostrovů. Připomínám, že pojem akaša se používá i ve spojení slov "Kronika Akaša". Zde už nejde o prvotní energii, ale o knihovnu v duchovních sférách tohoto světa, která by měla obsahovat energetické záznamy, otisky všeho, co se kdy, kde a komu stalo. A na kterou se v minulosti napojovaly pokročilé lidské bytosti. O tom, jak vypadá současný stav této knihovny, se zmíním v některém z dalších textů.

    Akaša jako tvůrčí energie je zdrojem všech tvarů, sama je však beztvará. Je východiskem všech skupenství hmoty a všech druhů struktur ve hmotě, sama je však nehmotná, nepostižitelná. Hmotné struktury a tvary, to vše se vytváří až prostřednictvím dalších energetických hladin, které jsou z prvotní akaši odvozeny, a které popíšu v dalším textu. Jasnovidci o této energii tvrdí, že má měňavý fialový až černofialový charakter. V přírodě se v nejkoncentrovanější podobě odráží v nově vznikajícím a rašícím životě. Například klíčící pupeny v předjaří i některé jehnědy mívají nafialovělou barvu. Je to příznak vysoce koncentrované a probouzející se rostlinné životní síly, která z této prvotní energie vychází.

Názorná představa akaši

    Názorně si můžeme akašu představit jako tekutinu složenou z dílčích částeček, které lze přirovnat ke kuličkám či atomům. Větší údernost získala akaša tak, že každé její částečce byla implantována dvojice silových pólů. Jednak tvořivý, aktivní, plodivý pól znázorněný malou pravotočivou spirálou a dále rozkladný, ničivý pól, vyjádřený spirálou levotočivou. Oba silové póly akaši, tvořivý i rozkladný, jsou přitom nezbytné k dosažení jakéhokoliv pokroku. Nejprve je třeba rozložit, spálit, zničit vše staré a připravit původní celek na přijetí nových struktur. A až teprve na pomyslném spáleništi starého pak může vyrašit nové. Stejně jako bájný pták Fénix, který se podle řeckých bájí každých 500 let ve svém hnízdě nejprve spálil a z popela pak povstal omlazen k novému životu, k novému vzkříšení či znovuzrození.

                                         

Frekvence a úroveň dokonalosti akaši

    Tato prvotní omáčka může být hrubozrnná nebo jemnozrnná. Akaša nemá frekvenci vlnového typu jako tradiční elektromagnetická energie. Má však frekvenci odpovídající hrubozrnnosti nebo jemnozrnnosti. Pro tuto frekvenci platí následující. Čím je její struktura jemnější, jemnozrnnější, tím vyšší harmonii, čistotu a dokonalejší řád s sebou přináší. A tím je frekvence energie vyšší a naopak.

    Uvedu názorné přirovnání. Je to podobné situaci při broušení parket. Samotné broušení parket se provádí v několika stupních. Nejdříve se zarovnají a odstraní největší vady povrchu hrubým brusným papírem, pak se použije střední jemnost a nakonec na závěrečné vyhlazení se použije nejjemnější brusný papír. Podobně i léčení člověka energiemi se provádí v několika stupních. Nejprve se energií nižší frekvence odstraní nejhrubší nečistoty a kaly v energetickém systému člověka, poté proudí energie jemnější a ta odstraňuje nečistoty drobnější. A takto se pokračuje dál v několika stupních. Čím je frekvence energie vyšší, tím je tato energie jemnější a tím dokonalejší čistění pak může zajistit.

Akaša v člověku - životní jiskra

    Každý člověk dnešní doby má v sobě zárodek akaši v podobě své životní (božské) jiskry. Jejím prostřednictvím je každá lidská bytost spojena s touto prvotní energetickou hladinou, která přesahuje náš Vesmír. Více o tom bude v článku o stvoření lidstva 2. typu. Životní jiskra je energií, která oživuje bytost člověka ve hmotném světě. Je malinkým doutnajícím plaménkem, který teprve čeká na své plné probuzení. Až teprve duchovní růst člověka způsobí, že toto věčné světélko se rozhoří v planoucí pochodeň.

Akaša a probuzení třetího oka

    Každý člověk má v sobě skrytou schopnost vnímat prvotní akašu a také informace, které tato energie s sebou přináší. Právě prvotní akaša umožňuje vidět pod povrch věcí a vnímat detaily, které jsou pro běžný zrak nepozorovatelné. Nebo vnímat duchovní příčiny běžných událostí, které jsou běžnému člověku skryty. Protože je schopna proniknout do jakékoliv hmoty, do skryté podstaty všeho. Tento způsob vnímání umožňuje takzvané třetí oko, které je jedním z center mimosmyslového vnímání u člověka. Barbara Ann Brennan (Ruce světla, str. 201) o jeho fungování uvádí následující: „Vnitřní zření je jakási lidská obdoba rentgenu... Zahrnuje schopnost vidět do jakékoliv hloubky a v jakémkoliv rozlišení (měřítku), přesně tak, jak chci a potřebuji... Pokud chci vidět do orgánu nebo jeho určité části, zaměřím se tam. Jestliže chci vidět mikroorganismus, který pronikl do těla, zaměřím se na něj... Má první zkušenost s vnitřním viděním byla tato: jednou ráno jsem ležela a pozorovala strukturu svalů a kostí na šíji mého muže, který spal vedle mne. Pomyslela jsem si, že to, jak jsou svaly připojeny ke krčnímu obratli, je úžasně zajímavé...“ Nejdříve se tohoto způsobu vnímání lekla, ale postupně takto začala vidět i do svých klientů. Její vnitřní vidění přetrvávalo a bylo v souladu s ostatními informacemi, které dostávala buď přímo od pacientů nebo od jejich lékařů. Pokud se člověk svým duchovním postupem dopracuje k probuzení doposud spícího třetího oka, dokáže i se zavřenýma očima vidět pod povrch věcí a bude umět rozpoznávat i skutečnou duchovní podstatu běžných událostí.

Vznik dalších energetických hladin

    V předcházejících článcích jsem vysvětlil, že jak celý Vesmír, tak i jednotlivé bytosti, předměty, objekty či události v něm probíhající, mají hmotnou a duchovní složku. Dále víme, že hmota ve Vesmíru může být anorganická nebo organická. Také duchovní složka může nabývat různých forem podle toho, zda se jedná o člověka, rostlinu, zvíře, anorganickou součást přírody, člověkem vyrobený předmět či událost. Aby byla zajištěna tato existující mnohotvárnost, v různých etapách stvoření našeho světa vznikaly další energetické hladiny. Vznikly oddělením případně transformováním z původního zdroje, praenergie akaši. Zůstal tak zachován společný původ, jednotná energie, ze které vše ve Vesmíru vzniklo.

Bioenergie přímého vlákna

    Další odvozené energie vznikaly dvěma odlišnými způsoby. Prvním z nich bylo spojování částeček akaši ve větší celky, které se pak staly základem všech hmotných tvarů ve Vesmíru. Pro tento typ vláknových energií používám název bioenergie. Pokud se částečky akaši souhlasně srovnají svými póly vedle sebe, začnou se automaticky spojovat v přímé vlákno. Vzniká tak bioenergie přímého vlákna, která je základním stavebním kamenem anorganické přírody. Tvoří duchovní pozadí všech částí anorganické přírody, těmi jsou horstva, vodstva, planety, galaxie i celý Vesmír. Vláknová kvanta bioenergie se spojují v delší vlákna, ze kterých jsou utkány matrice formující hmotu do stanovených tvarů a poutající hmotu v těchto tvarech. Právě bioenergie tak stojí v pozadí za vytvořením a udržováním všech hmotných tvarů v přírodě. Můžeme tedy říci, že bioenergie má organizující vliv na hmotu. Prvotní je přitom bioenergie a z ní vytvořená energetická matrice. Až druhotným důsledkem je dorůstání či koncentrování hmoty do tvarů stanovených touto energetickou matricí. K podobnému výsledku dospěli i dnešní astronomové v případě zkoumání počátku hmotného Vesmíru a vzniku galaxií.

                                                                             

Pravotočivá a levotočivá bioenergie

    Přišel však další pokus Tvůrců urychlit a zlepšit tvořivý proces. Pokus oddělit obě činnosti tvořící dohromady tvořivý proces, aby se vše nemíchalo dohromady. Aby jeden typ energie napřed rozkládal vše staré a druhý oddělený typ aby poté budoval nové celky. Bioenergie přímého vlákna byla jakoby podélně rozříznuta na dvojici vláken. První z nich napravo obsahovalo výhradně tvořivý pól akaši a stáčelo se doprava. Mělo tendence vytvářet prostorové pravotočivé spirály a z akaši přebíralo čistotu tvoření vyjádřenou světlou barvou. Naopak druhé vlákno vlevo obsahovalo destrukční pól původní akaši a stáčelo se doleva. Postupně vytvářelo prostorové levotočivé spirály a z akaši přebíralo špinavější destrukci vyjádřenou tmavší barvou. Vznikla tak nová dvojice protikladných bioenergií – pravotočivá a levotočivá.

                                                                            

Soupeření oddělených silových pólů akaši – vznik protikladu dobra a zla

    Došlo ale k neočekávané situaci. Čistá akaša se dvěma póly zaručuje optimální tvořivou sílu, která se nemůže vymknout kontrole. Protože oba póly jsou pod vzájemnou kontrolou a nacházejí se v harmonické rovnovážné jednotě. Akt rozdělení skutečně přinesl urychlení tvůrčího procesu. Ale zároveň vyvolal obrovský problém. Destrukční a tvořivý pól se oddělily a přestaly se vzájemně kontrolovat a vyvažovat. Úkolem destrukčního pólu bylo ničit, rozkládat a to skutečně levotočivá energie dělala. Pokud oba póly byly v jednotě, destrukce byla vždy v určitém bodu zastavena a nahrazena tvořením nového. Po oddělení pólů však už nebylo destrukci čím zastavit. A tak se stalo, že během věků se vytvořily dvě svébytné a samostatné duchovní síly, které začaly spolu soupeřit. Nemohly však mezi sebou soupeřit přímo, protože se navzájem míjely. Mohly soupeřit pouze skrze stvořené celky pod sebou v další nižší úrovni tvoření. Jedna chtěla vytvořit nový svět pod sebou, druhá zase měla tendenci tento svět rozkládat, ničit nebo ovládnout. Postupem doby se tento konflikt oddělených pólů tvořivé síly převedl do podoby, kterou známe dnes: dobro proti zlu, světlo proti temnotě. V pozadí vytvoření tohoto nepříjemného protikladu dnešní doby byl pouze záměr urychlit tvůrčí proces. Historie však postupně vedla až k dramatickému vyhrocení, které známe z našeho dnešního světa. Byla to snad chyba, omyl Tvůrců? To nám nepřísluší hodnotit. Jsme TADY a TEĎ proto, aby se s tím něco udělalo. A zřejmě my lidé jsme těmi, kteří s tím mají něco udělat.

I nepříznivé zkušenosti jsou pro vývoj nesmírně cenné

    Během dlouhého vývoje musely naše bytosti projít i mnohými nepříjemnými zkušenostmi. Také každá taková zkušenost je nesmírně cenná a ukazuje, kterou cestou nemáme jít. Kdybychom doposud nepoznali oddělené zlo, pak by nás taková zkušenost čekala v budoucnu. Stačí se jenom podívat, co všechno dnes lidé dělají a uvědomit si, které z těchto činností přitahují a probouzí síly destrukce a zla. Více o tom bude v samostatném příspěvku, kde se budu věnovat konfliktu mezi dobrem a zlem. A také účinkům pravotočivé a levotočivé bioenergie na člověka, vysvětlení, kde tyto energie vznikají, co jsou to bytosti světla a bytosti temnoty.

    Teď už duchovní síly chápou, že destrukce jako typ energie nemůže existovat samostatně, protože v této podobě lze zneužít. Dokážeme se však bez oddělené destrukční energie obejít? Například při léčení energetického systému člověka? Při potřebě rozpustit špinavé energetické kaly, které ucpávají čakry a energetické dráhy člověka? Při nutnosti rozpustit staré nepříznivé energetické struktury ve formě vnitřních bloků? Při opravování poškozené čakry? Samozřejmě! Dnes i nejčistší světelná bioenergie, ke které máme přístup, má schopnost čistit, opravovat, měnit, přetvářet. Nepotřebujeme tedy oddělení destrukčního a tvořivého pólu. Čistá bioenergie vysoké jemnosti a frekvence dokáže obojí. Stejně jako obyčejná voda, která velmi jemně proudí vlásečnicemi bylin a zajišťuje jim život. Ale čas od času se změní v drtivou sílu, která dokáže při povodních a záplavách pustošit a ničit. A je to stále tatáž látka. K tomuto poznání bylo nutné dojít postupným vývojem.

Piktogram Julia set jako vyjádření pravotočivé bioenergie?

    A ještě jedna poznámka. To, co zde naznačuji, je samozřejmě zjednodušená podoba bioenergií. Nemám teď v úmyslu zabývat se piktogramy v obilí a vysvětlovat, že mnohé z nich přinášejí závažná sdělení lidstvu. Uvedu však jediný příklad, obrazec v obilí nazvaný „Julia set“, který se objevil 7. července 1997 poblíž anglického Stonehenge. Někteří badatelé naznačují, že právě takto vypadá energie duchovního pozadí světa, která je v odborné terminologii také nazývána „energie nulového bodu“, „energie Zero“. Např. Ivo Wiesner (Děti moudrých draků, str. 120) píše: „Fraktálové zobrazení této energie zachycuje jeden z novějších piktogramů JULIA SET, který se objevil v těsné blízkosti Stonehenge. Fraktálový obraz velmi přesně odpovídá současným představám o vlastnostech a podstatě energie Zero.“ Ano, můžeme usuzovat, že jde o pravotočivou bioenergii, jejíž vlákno je zakrouceno do podoby pravotočivé spirály. Jaký význam asi mají ta křidélka po stranách? Dokážete si představit, že když vlákénka takové energie procházejí energetickými drahami, že právě tato postranní křidélka jako košťátka rozrušují a vymetají stagnující energetické kaly?

              

Rozdělení akaši na živlové energie

    Z předchozího víme, že bioenergie stojí v pozadí za rozmanitostí vnějších tvarů. V zájmu různorodosti stvořeného však bylo potřeba dosáhnout ještě odlišných vnitřních poměrů ve hmotě. Různých skupenství hmoty, vnitřních sil, struktur a vlastností. Hrubost a jemnost, tvrdost a měkkost, pružnost a neohebnost, průhlednost a neprůhlednost. Pro tento účel byla prvotní akaša rozdělena na čtyři složky, čtyři strany, čtyři tváře, čtyři tvůrčí síly. Vznikla tak čtveřice živlových energií, živlových principů - země, voda, vzduch a oheň. A z živlů pak byla vytvořena veškerá anorganická hmota ve Vesmíru, ať už jsou to kameny, skalní útvary, vodní plochy, atmosféra, nebo ve větším měřítku planety, planetární soustavy, galaxie, supergalaxie, i hmotná těla nás lidí a dalších forem organického života ve hmotě. Čtveřice živlů spolu s původní akašou pak tvoří skupinu pěti energetických sil, které stojí v pozadí za fungováním veškeré přírody. Čtveřice živlů se dále promítá do čtyř skupenství hmoty – plazma, pevná látka, kapalina a plyn. A v člověku se projevuje ve čtyřech složkách vytvářejících jeho temperament, celkovou povahu a psychiku – vědomí, vůle, city a intelekt. Také o živlových energiích, o jejich souvislosti se skupenstvími hmoty, s psychikou člověka a pyramidami, bude více v samostatném pokračování.

 

© Jiří Novák, listopad 2009

www.novaduchovnicesta.cz 

O autorovi:            Jiří Novák je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Má za sebou 20 let praxe jako vědec a vysokoškolský učitel na Vysoké škole ekonomické (doc., RNDr., CSc.). Po dalších devíti letech přípravy na novou životní etapu funguje od r. 2003 jako duchovní učitel a léčitel zabývající se diagnostikou a optimalizací fungování energetického systému a čaker člověka. Pomáhá nasměrovat člověka na novou duchovní cestu. Kromě desítek seminářů měl v  letech 2003 – 2007 celkem 24 veřejných přednášek o duchovní problematice v Kulturním domě Vltavská v Praze 7. 

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Oznámkujte prosím jednou známkou od 1 (nejlepší) až po 5 (nejhorší)

Celkový počet hlasů: 390

 

Diskusní téma: 5. Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly

Datum 18.07.2010

Vložil Guyver

Titulek Julia Set

Netroufal bych si tvrdit že jde o PRAVOTOČIVOU spirálu. Budeme - li velký kruh na vnitřním konci považovat za hlavu a sérii zmenšujících se kroužků na vnějším konci za ocas hada či žížaly, musel by, v případě že jde o pravotočivou spirálu ( tj v rotaci PO SMĚRU HODINOVÝCH RUČIČEK ), tento tvor couvat. Což se v přírodě děje málokdy. Inu, rotace opravdu nejsou dvě, ale čtyři...

Datum 26.07.2010

Vložil Jiří Novák

Titulek Re: Julia Set

Každý nechť posoudí sám úroveň použité logiky a argumentace. Opět připomínám článek 13, kde jsem vysvětlil rozdíl mezi optickou točivostí a bioenergetickou točivostí.