Jiří Novák                                                               Vloženo 21.2.2010

9. Světlo a temnota v duchovním pozadí světa

                                                                    

_________________________________________________________________

Neorganická sféra Planety - horstva, vodstva a atmosféra, produkuje především neutrální bioenergii přímého vlákna. Do tvorby prostředí Planety však zasahovaly i temné levotočivé bytosti a snažily se přetvářet běžné procesy do levotočivé podoby.  Výsledkem bylo, že jimi poškozená a zraněná Planeta a další vesmírná tělesa začaly ve svém nitru kromě původních bioenergií přímého vlákna vytvářet i bioenergie levotočivé. Neutrální bioenergie přímého vlákna i levotočivá bioenergie obvykle vystupují z nitra Země podél puklin a geologických zlomů a směřují k vrcholkům kopců nebo k pramenům podzemních vod. Vysokou koncentraci pozitivní bioenergie lidé vní­mají příznivě jako dotek mimořádné čistoty. Naproti tomu vysoká koncentrace negativní levotočivé energie může mít na člověka naprosto zdrcující účinky. Od slabších pocitů neobvyklé tísně, neklidu, zhoršení dýchání, až k silné úzkosti, hrůze, děsu.

__________________________________________________________

Oddělení pravotočivé a levotočivé bioenergie

    V tomto pokračování navazuji na článek 6. Dobro a zlo jako dvě soupeřící síly, sestupy do nižších světů o pravotočivých a levotočivých energiích a o sestupech do nižších světů. Připomínám, že kdesi nahoře ve světech nad námi došlo poprvé k oddělení pravotočivé a levotočivé bioenergie. Tím se oddělily původní tvořivý a destrukční pól tvoření a přestaly se vzájemně kontrolovat a vyvažovat. Pravotočivá bioenergie tvořící pravotočivé prostorové spirály představovala původní tvořivý, aktivní pól. Levotočivá bioenergie tvořící spirály levotočivé pak zastupovala pól rozkladný, ničivý. Obě energie spolu jako dvě odlišné energetické hladiny nereagovaly. Mohly soupeřit pouze skrze stvořené celky pod sebou v další nižší úrovni Stvoření. Jedna chtěla vytvořit nový svět pod sebou, druhá zase měla tendenci tento svět rozkládat, ničit nebo ovládnout a zneužít. Tento konflikt se postupem doby převedl do podoby, kterou známe dnes – dobro proti zlu, světlo proti temnotě.

    Zatímco původní neutrální bioenergie přímého vlákna je spojena především s neorganickou sférou Vesmíru a planet – horstva, vodstva a atmosféra, pak soupeření mezi pravotočivou a levotočivou bioenergií bylo přeneseno na organickou úroveň. Na drobné bytosti osídlující velké přírodní celky, světy, vesmíry, planety. Těmito bytostmi se stávali individualizovaní Stvořitelé, andělé a lidé. Oni se stali pěšáky v tomto stále nerozhodnutelném souboji světla a temnoty, čistého tvoření a čisté destrukce.

Pravotočivost a levotočivost duchovního pozadí světa

    Během věků pak tyto dvě odlišné bioenergie formovaly dva oddělené duchovní světy, dvě odlišná duchovní pozadí světa. Pravotočivá bioenergie vytvořila duchovní svět světla, harmonie, dobra, lásky - to znamená svět harmonických tvůrčích sil. Naopak levotočivá bioenergie dala vznik duchovnímu světu temnoty, zla, ovládání, manipulace, tedy světu destrukce, chaosu a nesvobody. Oba tyto duchovní světy nemají nic společného, jsou na sobě naprosto nezávislé. Jsou postaveny na zcela odlišných typech bio­energií, které se navzájem míjejí. Ať chceme nebo nechceme, tyto energetické vlivy z pozadí světa na nás působí a ovlivňují události, kterými v životě procházíme. Jde jen o to, jestli tento skrytý vliv dokážeme vnímat. A jestli to dobré dokážeme využívat ve prospěch sebe i celého lidstva. Nebo naopak jestli před tím špatným se budeme umět ubránit a tvrdě se tomu postavit.

Kde se vytváří pravotočivá a levotočivá bioenergie?

    Tento úsek textu byl dodatečně upraven a doplněn v květnu 2010.  Již v článku 5. Energie duchovní roviny života, akaša, bioenergie a živly jsem uvedl, že neorganická sféra Planety, to znamená horstva, vodstva a atmosféra, produkuje především neutrální bioenergii přímého vlákna. Do utváření neorganické sféry naší planety i Sluneční soustavy však od samého počátku zasahovaly andělské tvořivé síly založené na bioenergii dvou různých typů - pravotočivé a levotočivé.

    Pravotočivé bytosti prostředí Planety tvořily, činily je obyvatelným a připravovaly je na příchod lidstva. Osazovaly Planetu rostlinstvem a takto zajišťovaly, aby Příroda produkovala dostatek čisté pravotočivé bioenergie pro potřeby lidstva a dalších světelných bytostí.

    Levotočivé bytosti (Melkor) však jejich úsilí mařily – základem jejich činnosti byla manipulace, ovládání, přetváření běžných procesů do temné levotočivé podoby. Tím postupně způsobovaly, že jimi poškozená a zraněná Planeta a další vesmírná tělesa začaly ve svém nitru kromě původních bioenergií přímého vlákna vytvářet i bioenergie levotočivé. Proto dnes jaderné reakce uvnitř planety Země a také v nitru dalších vesmírných těles, například našeho Slunce, produkují nejen neutrální bioenergii přímého vlákna, ale také bioenergii levotočivou. Zatímco tvorba pravotočivé bioenergie zůstává především úkolem rostlinné sféry vesmírných těles. Ještě k tomu dodávám, že podle svého původu se bioenergie někdy rozděluje na zemskou, sluneční a kosmickou.

    Jak neutrální bioenergie přímého vlákna, tak i levotočivá bioenergie produkované v nitru Planety obvykle vystupují podél puklin a geologických zlomů a směřují nejčastěji k vrcholkům kopců nebo k pramenům podzemních vod. Při příchodu na takové místo je člověk vystaven mimořádnému energetickému vlivu. Citlivý člověk tento vliv zřetelně vnímá buď pozitivně, výrazným zlepšením své energetické situace. Zatímco pokud se ocitne na místě vývěru levotočivé bioenergie, může vnímat tíseň, nepříjemné pocity i zhoršení fungování svých tělesných orgánů. To­též platí i pro většinu živočichů na Planetě, protože mnozí z nich jsou z energetického pohledu mnohem vnímavější než člověk. V dalším textu se k účinkům jednotlivých druhů bioenergií ještě vrátím podrobněji.

Účinky koncentrované pravotočivé bioenergie

    Vysokou koncentraci pozitivní pravotočivé bioenergie a stejně tak i neutrální bioenergie přímého vlákna lidé vní­mají příznivě jako dotek mimořádné harmonie, který jim dodává vnitřní sílu a optimismus. Dávné národy věděly, že je dobré na podobných místech co nejvíce pobývat a konat zde posvátné obřady zprostředkující styk se silami přírody a Vesmíru.

    Lidé dříve dokázali místa s vystupující pozitivní bioenergií rozpoznat a stavěli na nich svá hradiště, později pak hrady, kostely, kap­ličky a jiné stavby. V těsné blízkosti těchto míst často nachází­me i obrovité majestátní stromy, ačkoliv o pár desítek metrů dále může být již zcela běžný porost stejného stáří. Nejsil­nější z těchto významných přírodních bodů se stávaly duchovním centrem kraje. Nejčastěji to byly vrcholky hor nebo skalní útva­ry. V Čechách jsou takto známé Říp, Blaník, Vyšehrad, v zahraničí například Akropolis, Delfy, Sinai, Fuji, Machu Picchu a další.

    Mnoho lidí má schopnost pociťovat na posvátných místech velké množství bioenergie. Zde se pro ně stávají dostupné i ty stránky reality, které jsou zpravidla mimo dosah jejich běžného vnímání. Vstup člověka na tato posvátná místa jej mnohdy aktivoval k dal­ším etapám jeho duchovní cesty. Probouzel v něm dosud nepoznané schopnosti, např. pomáhal vnímat informace z minulosti nebo naopak usnadňoval předpovídání budoucnosti. Po­byt na takových místech může dokonce vyvolat zlepšení zdravotního stavu, výjimečně i naprosté spontánní vyléčení nemoci.

Umělé megalitické památky

    Jestliže lidé chtěli zesílit účinek posvátných míst nebo pokud taková místa v jejich okolí chyběla, vystavěli kamenné megalitické stavby. Těmi byly vztyčené vysoké kameny - menhiry, buď jednotlivé nebo uspořádané do kruhů či řad, a také složitější kamenné stavby. Nejdokonaleji fungují­cími byly stavby uspořádané kruhově, v Británii označené slovem „henge“, např. Stonehenge.

    Megalitické památky jsou staré tisíce let. Již samotný povrch menhirů a jejich nesmírná tvrdost na člověka dýchne tisíciletou minulostí. Přehled dochovaných megalitických monumentů na evropském kontinentu uvádí Jan Zeman („Evropa ve stínu megalitů“, Skryté skutečnosti 24/2001). Na našem území je jich méně, protože jeho dostatečná členitost umožňovala více využívat přírodních skal a vrcholků kopců.

Dávná megalitická síť na povrchu planety

    Soustava uměle vztyčených menhirů, kamenných staveb i přiroze­ně existujících energetických míst, kde vystupuje zemská bioener­gie, pak kdysi před tisíci lety vytvářela energeticky působící trojúhelníkovou síť na povrchu planety. Dnes je většina dávných menhirů zničena, zbytky této sítě mezi přirozenými vrcholky kopců však doposud existují, jak dokládá Pavel Kozák (Místa působení). K čemu všemu taková síť i její jednotlivé prvky mohly sloužit? K cílenému udržování stabilní hladiny pozitivní bioenergie na zemském povrchu, k eliminaci působení míst vyzařujících levotočivou bioenergii. K léčení, ovlivňování úrody i prospívání domá­cích užitkových zvířat, k obřadům, rituálům, astronomickým pozo­rováním, k meditacím za účelem získání rady nebo věštby. Toto všechno pomáhalo zlepšit život dávných obyvatel. Činilo je více nezávislými a soběstačnými.

    Jednotlivé menhiry sloužily také jako koncové terminály - mís­ta, ze kterých bylo usnadněno navázání mentálního telepatického spojení s jiným místem, ke kterému směřovala energetická linie. Duchovně vnímavý a probuzený člověk se může přesvědčit o tom, že s kamennými bytostmi – menhiry, lze telepaticky komunikovat. A takto se dozvědět více o tom, z jaké doby menhiry pocházejí, proč byly vztyčeny a jak fungovaly. Některé menhiry mají na povrchu oko s odliš­nou strukturou, které uměle pořizovalo obrazový záznam okolí. Menhiry proto dokáží přenášet do našeho vědomí i obrazy z dávné minulosti.

Temné síly ve středověku likvidovaly menhiry

    Během středověku se na planetě výrazně aktivovaly síly zla. Tyto negativní síly vystupující zejména skrze církev a světskou moc záměrně ničily megalitické památky, aby se národy staly lépe ovladatelnými a snáze manipulovatelnými. Jan Zeman uvádí ve výše citovaném článku mimo jiné tyto údaje: „Císař Honorius vydal v roce 418 edikt přikazující ničení megalitických památek. V roce 658 církevní koncil v Nantes nařídil zakopat kameny do tak hlubokých jam, aby se z nich už nedaly vytáhnout. V 10. století anglosaský král Edgar nařídil ničení megalitů.“

Příklady energeticky fungujících menhirů

    Některé menhiry však přesto přetrvaly věky a dodnes na povrch planety přitahují kosmické energie. Například Měsíční kámen (vlevo) na šumavském Javorníku s dobře patrným okem na levé straně.

        

 

U nás je nejznámější osamoce­ný menhir v Klobukách u Slaného, vysoký dva a půl metru, který byl kdysi dávno součástí rozsáhlé kamenné sestavy.

                

    Další dvě fotografie ukazují majestátního Kamenného poutníka (Slouhu) na vrcholku Klepec ve středních Čechách v blízkosti obcí Přiši­masy a Skřivany. Jeho půdorys je přibližně 8 krát 2 metry, výš­ka 8 metrů a jedná se spíše o skalní ostroh než uměle postavený menhir. Kdysi dávno kolem něj býval i kamenný kruh. Toto místo s širokým výhledem do kraje má mimořádnou energetickou sílu. Na­víc se nachází jakoby v ohnisku české kotliny a je prakticky jako stvořené pro vyzařování energie do rozlehlých rovin středních Čech.

            

            

    Dnešní člověk také někdy vztyčuje menhiry, možná aniž by tušil, jaké je jejich pravé poslání. Na jaře roku 2002 byl vztyčen téměř čtyřmetrový menhir u autobusové zastávky MHD mezi pražskou zoologickou zahradou a Trojským zámkem. I on se postupně rozpomněl na dávné poslání kamenných bytostí - menhirů, které jim bylo v tomto světě určeno.

                     

Účinky koncentrované levotočivé bioenergie

    Naproti tomu vysoká koncentrace negativní levotočivé energie může mít na člověka naprosto zdrcující účinky. Slabší vjemy vyvo­lávají přirozená místa na povrchu planety, kde vyvěrá levotočivá energie. Člověk zde pociťuje neobvyklou tíseň, neklid, neurčité nepříjemné pocity. Necítí se dobře, hůře se mu dýchá, aniž by k tomu byl reálný důvod. Raději pak z takového místa co nejdříve odejde. Podobným místům se vyhýbá i běžný život, který jinak naj­deme v okolní přírodě. Místa s neobvykle silnými vývěry a zejména zjevení temné by­tosti pak mohou vyvolávat silnou úzkost, hrůzu a děs. Projevují se i výpadky orgánů z normálního fungování, naprostou nervovou ochablostí, nebo naopak svalovými křečemi, ztrátou vlastní vůle, výrony krve z nosu, úst i uší. V kritickém případě pak může dojít až k naprostému ochromení klí­čových životních orgánů člověka - zástavě srdeční činnosti, vel­kým dechovým obtížím.

    Historie popsala celou řadu neobvyklých samovznícení člověka, jakousi formu „pekelného ohně“. Při ní na prach shoří živé tkáně včetně kostí a naopak zcela zachováno zůstává oblečení člověka. Vypadá to, že příčinou je vnitřní energie člověka, která reaguje s energií z jiné energetické hladiny mimo svoji bytost. Zřejmě i tyto jevy jsou spojeny s mimořádně vysokou koncentrací levoto­čivé energie v určitém bodě. Někdy pak pro záchranu člověka stačí okamžité přesunutí na jiné místo.

    Jak už jsem uvedl, dávné civilizace dokázaly na povrchu planety vytvářet energetickou strukturu, tzv. geomantic­kou síť, která vyrovnávala hladinu pozitivní bioenergie na po­vrchu planety a zabraňovala tak nepříjemným prožitkům a událostem podobného typu, jako je výše popsané působení koncentrované levo­točivé bioenergie.

Bytosti světla a bytosti temnoty

    Duchovní obal běžných lidských bytostí je tvořen pravotočivými bioenergiemi. Takové bytosti tak svým energetickým obalem zasahují do prvního z duchovních světů, který je tvořen pravotočivou bioenergií. To znamená do světa světla, harmonie, dobra a lásky. Takové bytosti proto bývají označovány jako bytosti světla. Jejich evolučním cílem je postupné zvyšo­vání své vnitřní harmonie a čistoty a odstraňování všech forem negací ze svého života.

    Duchovní obal některých lidských bytostí je však tvořen bioenergiemi levotočivými. Takové bytosti pak svým energetickým obalem zasahují do duchovního světa temnoty, zla, ovládání a manipulace. Je proto přirozené označovat je jako bytosti temnoty. Jejich podstatou se stal mimořádný intelekt, ohromná vůle a absence jakýchkoliv citů. V duchu svého vlastního pojetí harmo­nie takové bytosti směřují k dokonalému ovládání druhých bytostí, k dokonalému zastírání, kamufláži a skrytému zlu. Hlavní řídící tezí, která stojí v pozadí všech jejich myšlenek, slov a činů, je myšlenka: „Jsem nadřazen všem ostatním, mám právo řídit a ovládat každou bytost, já sám jsem nejvyšší Bůh.“ Tento postoj nejlépe charakterizuje jejich přístup k Vesmíru i druhým bytostem v něm.

Hmotná rovina je místem střetu obou duchovních světů

    Dosavadní pozemská historie souboje mezi dobrem a zlem na planetě jednoznačně potvrzuje, že místem střetu obou oddělených duchovních světů je hmotný svět, hmotná úroveň, do které všechny zrozené bytosti na planetě zasa­hují svými hmotnými těly. Hmotný svět je jediným místem styku, územím vzájemného kontaktu, místem souboje dvojice protikladných sil dobra a zla. Zde dochází ke konfrontacím dobra a zla, světla a temnoty, pravotočivého a levotočivého.

    V každém bodě hmotného světa je možné vyladit se a získat spo­jení buď na nehmotný duchovní svět světla, nebo na duchovní svět temnoty. V pozadí činů každého zrozeného člověka je proto buď skryté dobro, nebo skryté zlo. V každém místě své planety se může­me dotknout čistého nehmotného dobra nebo naopak dokonalého zla – obrazně řečeno „nebe nebo pekla“. Konfigurace hmotné planety však způsobuje, že na některých místech více cítíme a vnímáme dotek harmonie a dob­ra, zatímco na jiných místech převažuje dotek nepohody, neharmo­nie, který naznačuje možnost usnadněného kontaktu s duchovním světem temnoty.

Přechod ze světla do temnoty

    Oba duchovní světy, jak sféra světla, tak i sféra temna, při­tom mají stejnou prvotní energetickou podstatu. Byly odvozeny z prvotní akaši, která je výcho­diskem všeho stvořeného. Tato skutečnost umožňuje, aby bytost mohla přecházet z jedné formy v prvním duchovním světě do opačné formy ve světě druhém. Aby se z bytosti světla mohla po určitém vývoji a hromadění etických přehmatů stát bytost temnoty. Nebo naopak aby se ztemnělá bytost pokusila očistit se od svých přehmatů, vzepřít se ovládnutí temnem a zcela se svojí podstatou navrátit ke světlu. Nebo dokonce aby obě energe­tické formy dohromady utvářely jednu bytost. Aby v bytostech existovaly vedle sebe složka světla i složka temnoty najednou.

    Nejde přitom jen o teoretickou možnost. Toto se opravdu během lidské historie dělo a následky této skutečnosti dodnes deformují vývoj lidské civilizace. Mnoho dnes zrozených lidských bytostí je doposud energeticky smíšených. Část duchovní složky jejich bytos­ti je pak motivuje na cestu ke světlu a harmonii. Menší nebo vět­ší část jejich duchovní stránky je však vázána na temný svět. Ve většině běžných situací se takové bytosti mohou chovat naprosto normálně a harmonicky. V určitých okamžicích, a těmi jsou zejména kritické chvíle v jejich životech, však do jejich chování začína­jí promlouvat skryté levotočivé energie podněcující zlo, ovládání druhých, manipulaci, kamufláž a faleš. Nebo se chovají podle prostředí, ve kterém se právě nacházejí. S čistým prostředím rezonuje jejich pravotočivá podstata. A naopak s temným vnějším prostředím rezonuje jejich stránka levotočivá. Jinak slušní lidé pak mohou za pomoci několika provokatérů vytvořit smrtící dav, který ničí, likviduje, nebo dokonce i zabíjí. Události v dnešním světě to potvrzují.

Proč lidé podléhají nástrahám zla?

    Na evoluční cestě čeká na každého člověka řada svodů a nástrah ze strany zjevného i skrytého zla. A některé bytosti těmto nást­rahám skutečně podlehly. Odchýlily se z evoluční cesty ke světlu a vybraly si naopak temné motivy. Podlehnutí zlu přináší často okamžitý, ale pouze do­časný prospěch. Jeho výsledkem bývá získání převahy a moci nad ostatními. „Konečné vyúčtování“ těchto služeb ze strany temných sfér pak bývá kruté. Člověk často definitivně ztrácí svoji vlast­ní individualitu. Připomíná to úpisy čertu, které známe z pohádek.

    Lidé podléhají proto, že během své evoluce mnohokrát dávali přednost zastírání, kamufláži, ovládání druhých i zjevnému násilí před harmonií, vzájemnou podporou a jednotou s ostatními. Energeticky tak rezonovali spíše s levotočivými energiemi a silami temnoty než s energiemi pravotočivými a silami světla. A svými činy tyto temné energie do sebe přitáhli a ty začaly měnit jejich nitro. Člověk má v tomto světě svobodu volby. Je tedy jeho svobodným právem stát se temnou bytostí. Ponese však za to později následky. A záleží na nás druhých, co uděláme. Jak budeme těmto pokusům o ovládání čelit, nebo naopak jestli se jim odevzdáme. Věřím, že následujícími větami nemluvím pouze za sebe. My druzí nejsme ochotni bez boje sklonit hlavy do připraveného chomoutu a nechat se zcela ov­ládnout. Rozhodli jsme se bojovat a získat planetu zpět na stranu harmonie a světla. Jsme na dobré cestě a dříve nebo později se nám to podaří. Za námi přece stojí harmonické energie Vesmíru, které nás v tomto úsilí jednoznačně podporují.

Jak člověk přijímá bioenergii

    Každá lidská bytost přijímá z duchovního pozadí ten typ bioenergie, na který je vnitřně naladěna, se kterým její nitro rezonuje. Bytosti světla přijímají volnou pravotočivou bioenergii té frekvence, která odpovídá jejich stupni duchovního probuzení. Naopak bytosti temna přijímají bioenergii levotočivou. Jakým způsobem člověk přijímá bioenergii z okolí? Volnou bioenergii z okolí přijímáme speciálními orgány, čakrami. Čakry jsou neviditelné rotující víry a ty podle směru rotace buď přitahují a nasávají bioenergii z okolí. Nebo naopak vyzařují bioenergii ven. Více o tom bude v jiných pokračováních. Kromě toho přijímáme i bioenergii vázanou na hmotné látky, a to jídlem, pitím, dýcháním. Tady už nejde pouze o to, s čím rezonujeme. Tady záleží především na našem hmotném postoji. Kterou potravinu si vědomě vybereme, co pijeme, v jakém prostředí se zdržujeme. I problematice potravin z hlediska bioenergie budu věnovat samostatné pokračování.

Lze přístroji měřit bioenergii?

    Veřejná věda považuje za nutné změřit bioenergie běžnými fyzi­kálními přístroji, aby je mohla přijmout jako existující. Protože však nezná jejich podstatu, která je odlišná od běžné elektromag­netické energie, měření obvykle selhává. Chybou je, že věda před­pokládá totožnost nebo alespoň podobnost bioenergie a jejích účinků s klasickými energiemi elektromagnetického typu. A proto se také snaží používat tytéž metody měření.

    Běžné přístroje zkonstruované na měření elektromagnetické energie však bioenergii neregistrují. Pouze při určitých frekven­cích bioenergie nastává jakýsi rezonanční efekt bioenergie, či jejích účinků, a měřicího přístroje. Uvedu konkrétní příklady. Určité frekvence bioenergie regist­ruje přístroj na měření ultrazvuku, také však Geiger-Müllerův po­čítač na měření radioaktivity nebo dokonce detektor kovů. Geiger-Müllerův přístroj vykázal značné výchylky v průběhu duchovních zjevení v Medžugorje, kde je přítomna bioenergie velmi vysoké intenzity a frekvence. Jak uvádí Ivo Wiesner (Děti moudrých draků), naměřené dávky ozáření by znamenaly hodnotu bezprostředně ohrožující život. Přitom však ne­bylo zjištěno žádné alfa, beta, gama, ani neutronové záření a nikdo z přítomných nemocí z ozáření neonemocněl. A jednalo se přitom o tisíce osob.

    Na měření bioenergie bude třeba zkonstruovat přístroje na zce­la novém principu. Jeden z takových speciálně připravených příst­rojů popisuje Pavel Kozák (Místa působení). Pokud však takový přístroj ne­máme k dispozici, nezbývá než použít své vlastní tělo a případně také proutek, virguli nebo i další jednoduché technické pomůcky.

Člověk jako měřicí přístroj

    Nejcitlivějším a prozatím nejspolehlivějším přístrojem pro vnímání a měření bioenergie zatím zůstává lidské tělo duchovně probuzeného člověka, který takové energie vnímá a rozeznává a dokáže s nimi i pracovat při léčitelských zákrocích nebo při zjiš­ťování nedostupných informací. Je třeba jej pouze vyčistit, probudit a uvést do chodu. Každý pro to má předpoklady. Již Alexander von Humboldt (1769 - 1859), nej­větší novověký geograf, tvrdil: „Naše vnímání přírody je mnohem citlivější ve srovnání s výsledkem, který nabízí obsah vědeckého obrazu. Buďme sami přírodou. Uvědomme si, že příroda se nachází v nás, že jsme její součástí.“

    Citlivý člověk dokáže vnímat a rozlišovat bioenergie. Ty se u něj začínají pro­jevovat nejrůznějšími způsoby - pocitem tepla, mravenčením, brně­ním v oblasti prstů, dlaní, chodidel nebo celých nohou, břicha a hrudi, krku a hlavy. Zpočátku jsou tyto příznaky neurčité, při dalším duchovním postupu se však člověk stává více a více vnímavý. Postupně se naučí rozpoznávat, odkud energie přicházejí, jakým směrem proudí i jaký vliv mají na člověka. Dokáže odlišit energetické zdroje s jednoznačně kladným vlivem (studánky, stromy, kameny, duchovní místa) i energetické zdroje vyzařující naopak nepříznivou energii (negativní zóny, vysílače negativní energie, špatné potraviny, temné bytosti), ať už jsou přírodního nebo umělého původu.

    Přímé měření člověkem má řadu výhod i nevýhod. Zatímco příst­roj sleduje obvykle jedinou veličinu, člověk takto může získat řadu údajů současně a má možnost jejich syntézy. Nevýhodou je na­opak kolísavá spolehlivost výsledků nejen pro různé lidi, ale i pro téhož člověka v různou dobu. Člověk potřebuje mít v danou chvíli dostatek energie i vnitřní harmonie, aby přijal informaci a dokázal ji správně rozšifrovat. Spolehlivost nebývá stoprocent­ní, a proto je třeba provádět nezávislou kontrolu více lidmi sou­časně nebo zkusit i jinou metodu získání informace, případně mě­ření provádět opakovaně za odlišných podmínek.

    Důležitá je i následující skutečnost. Bioenergie reaguje na naše mentální působení, a proto může být ovlivněna naším očekává­ním. Člověk se proto musí naučit dokonale se uvolnit a mentálně se odpoutat od výsledků měření. Zbavit se jakéhokoliv očekávání výsledků, jakékoliv citové vazby k výsledkům, protože by tím výs­ledek mentálně ovlivňoval. Dostával by ty výsledky, které by oče­kával, které si přál, nebo naopak takové, kterých se obával.

Informační zabarvení bioenergie

    Ještě poslední důležitá věc. Každá bioenergie je nositelem, přenášečem určité informace. Toto informační zabarvení bioenergií rozhoduje o tom, jakým způso­bem se bioenergie chovají, jaké mají vlastnosti a pro jaký účel mohou být použity. Dokážeme-li rozvinout svoji duchovní citlivost vůči bi­oenergiím, pak i různé bioenergie budeme moci vnímat jako teplé nebo studené, jemné nebo hrubé, příjemné nebo nepříjemné. Při nákupech takto dotekem rozpoznávám, která potravina je nositelem příznivé energie. A která naopak obsahuje významné množství temné levotočivé energie a je proto nevhodná. Např. tím, že je vyrobena z geneticky modifikovaných plodin. Více o problematice pravotočivosti a levotočivosti přímo ve hmotě bude v dalších pokračováních.

    Duchovně probuzený člověk dokáže i u bioenergie rozlišit to, co pro nás bývá běžné například u zvukových vln. Téměř každý člověk je totiž schopen vnímat zabarvení zvukového tónu a proto snadno rozlišíme tón klavíru od tónu trubky nebo houslí, i když základní fyzikální charakteristiky (frekvence a amplituda) těchto tónů budou stejné. Tóny se však liší svým za­barvením, které jim dodává nástroj, ve kterém vznikají. Stejně tak dodává každé potravině energetické zabarvení technologie, jakou byla vyrobena nebo plodina, ze které pochází.

 

© Jiří Novák, prosinec 2009

www.novaduchovnicesta.cz 

O autorovi:            Jiří Novák je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Má za sebou 20 let praxe jako vědec a vysokoškolský učitel na Vysoké škole ekonomické (doc., RNDr., CSc.). Po dalších devíti letech přípravy na novou životní etapu funguje od r. 2003 jako duchovní učitel a léčitel zabývající se diagnostikou a optimalizací fungování energetického systému a čaker člověka. Pomáhá nasměrovat člověka na novou duchovní cestu. Kromě desítek seminářů měl v  letech 2003 – 2007 celkem 24 veřejných přednášek o duchovní problematice v Kulturním domě Vltavská v Praze 7.

 

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 303