Jiří Novák                                                         Vloženo 28.8.2012

U13. Proč je důležité vzepřít se vysávání?

                                                                         

_______________________________________________________________

Oznámení vysávání v rodině vede mnohdy k obrovským rozporům. Neřešitelné vnitřní dilema tolika partnerů a rodičů – řešit své zneužívání nebo to nechat být? Neuspořádané rodinné prostředí silně narušuje vývoj dětí. Dítě potřebuje ke svému vývoji energeticky čisté, harmonické a stabilní prostředí. Extrémní případy zneužívání. Dospívající děti vysávané rodiči. Rodiče vysávaní dospívajícími nebo dospělými dětmi. Co s dětmi, které odmítají duchovní cestu rodičů? V některých situacích je však nezbytné respektovat také hmotnou situaci. Při volbě partnerského vztahu je důležité brát v úvahu i duchovní zaměření druhého. Vzepřít se ovládání je hlavním osobním úkolem mnohých bytostí zrozených v tomto světě. Řada lidí se snaží pomáhat světu, ale zapomněli přitom sami na sebe. Osobní a světový úkol člověka, se kterými se v dnešní době narodil.

_______________________________________________________________

Oznámení vysávání v rodině vede mnohdy k obrovským rozporům

Lidé se obávají začít řešit problém vysávání také proto, že oznámení vysávání v rodině vede mnohdy k obrovským rozporům mezi názory materialisty nebo člověka nacházejícího se v hlubokém duchovním pádu s názory duchovně otevřeného člověka, který je na světelném vzestupu. Výsledkem jsou konflikty, názorové střety, útoky ze strany vysávajícího agresora. Který pak dokonce dokáže přetáhnout na svoji stranu zbytek široké rodiny. Protože pro běžné materialisty vypadá jeho argumentace jako rozumná. Zatímco slova o vysávání jsou pro mnohé neskutečným bláznivým výmyslem. Takže ten, co se rozhodl proti vysávání vzepřít, je často veřejně považován za nezodpovědného dobrodruha, který si vymýšlí nebo naletěl radám jiného člověka.

Konkrétní příklady toho, co všechno jsou ochotni učinit lidé, kterým uniká oběť jejich vysávání a zneužívání, jsem uvedl v textu Obraty a zlomy v životě jedné rodiny.

Neřešitelné vnitřní dilema tolika partnerů a rodičů

Řada lidí právě z obavy před následky zastává postoj zůstat s partnerem, i když vědí, že energeticky zneužívá je a případně i děti. Chlácholí přitom sami sebe a své svědomí úvahami typu, že je přece pro děti lepší nevyrůstat bez otce. Roli tady hrají i obavy, že budou mít s dětmi po rozchodu nedostatek financí, problémy s bydlením, nižší životní standard. Nebo že je širší rodina za jejich rozhodnutí odsoudí. To všechno jsou ale ve skutečnosti za takové situace věci podružného významu.

 

Pokud bude věc posuzována s pozice dostatečného duchovního nadhledu, pak se po zvážení všech pro a proti musí nutně dospět k nutnosti řešit situaci s vysáváním nekompromisně a co nejdříve. Naopak člověk bez duchovního nadhledu obvykle není schopen situaci uspokojivě řešit. Často má snahu zametat nepohodlné informace o vysávání pod koberec. Totéž se dokonce děje i ve vyhrocených případech alkoholismu, fyzického násilí, systematické nevěry, nebo dokonce i sexuálního zneužívání dítěte.

 

Neuspořádané rodinné prostředí silně narušuje vývoj dětí

Je důležité si uvědomit, že takové rodinné prostředí děti silně poškozuje nejen tělesně po zdravotní stránce, ale často i psychicky. A že jsem jako rodič zodpovědný za to, že to toleruji a připouštím a nic proti tomu nepodnikám. Pokud se situace neřeší, zneužívané děti mohou být nejrůzněji zdravotně i psychicky deformovány a poznamenány na značnou část svého života. Odnášejí si do dospělosti zažité vadné vzorce chování a ty pak přenášejí i do svých vztahů v budoucnosti. Výjimkou nejsou ani těžké neurózy, deprese, fóbie. Místo duchovního řešení situace s vysáváním se pak děti léčí dlouhá léta u psychiatrů a jsou celé roky na lécích, které jen dokonají celkové zdevastování jejich osobnosti.

Možná stojí za to uvést vzpomínky na své dětství jednoho dnes již dospělého člověka, do jehož vnitřních prožitků se tehdy plně přenášelo neřešitelné dilema zneužívané matky:

Fyzické tresty od zoufalé matky, která ztrácela sebekontrolu. Občas nelítostná agrese od jiného sourozence. Na druhé straně strach a úzkost z toho, že se rodiče rozvedou. Současně však také úleva, když otec nebyl doma a byl klid. Trvalé frustrování z toho, že rodiče konflikt nedokážou účinně řešit. Časté angíny jako následek pocitu bezvýchodnosti vlastního života, nepochopení, proč jsem tady, proč musím tolik trpět. Občasné noční pomočování v důsledku neustálého stresu a působení temných energií, řešené po dobu několika let za pomoci medicíny dodáváním umělých hormonů na ledviny. Sklony k nabývání nadváhy, čímž se organismus snažil zabezpečit a obrnit proti opakovanému vnějšímu napadání. S dospíváním pak přicházelo postupně pochopení, že by se rodiče měli rozejít, aby konečně nastala změna. A nakonec se jedinou vyhlídkou stal záměr co nejdříve se finančně osamostatnit, odstěhovat a dokázat se postavit na vlastní nohy.

Dítě potřebuje ke svému vývoji energeticky čisté, harmonické a stabilní prostředí

Dítě potřebuje ke zdárnému vývoji energeticky čisté, harmonické a stabilní prostředí. Lásku, oporu a pocit důvěry v osoby, které se o něj starají. Vyvážený denní režim, určité stanovené mantinely a důslednost ze strany rodičů v jejich dodržování. Vhodné příznivé podněty, motivace a vzory ve svém okolí. Přetahování se o energii a vládu nad rodinou mezi rodiči, případné energetické či hmotné zneužívání, vysávání, násilí, agrese, věčné hádky – nic z toho takové podmínky v rodině nevytváří.

 

Zůstávat v takovém vztahu, kde již nejsou reálné vyhlídky na změnu, přináší postupující destrukci svého života i života dětí. Destrukci, kterou již nebude možné v některých situacích uspokojivě napravit. Na prvním místě by proto měl být pud sebezáchovy. Zachránit před postupující destrukcí svůj život i životy svých dětí.

 

Pokud se člověk rozhodne situaci řešit a začne s odvahou a důsledností kráčet správným směrem, postupně se začnou objevovat nové příležitosti. Vesmír podá člověku pomocnou ruku. Naopak čím déle bude řešení odkládat, tím více bude zapadat do hlubších a složitějších problémů. A tím obtížnější a zdlouhavější pak bude proces případné nápravy. A jednou se takovému procesu člověk stejně nevyhne, i kdyby to mělo přijít třeba až v dalším životě. A proč to dnes někteří lidé mají při řešení problémů zneužívání v partnerství tak nesmírně těžké? Protože už v mnoha existencích předtím v podobné situaci selhali.

Extrémní případy zneužívání

Extrémním příkladem vysávání a ovládání je, pokud toto zneužívání druhého přejde i do hmotné podoby. Častěji pak jde o ženu, kterou muž nejprve slovně napadá, uráží, omezuje její osobní svobodu, snaží se ji držet oddělenou doma, agresivně ji kritizuje za její „neschopnost“ naplnit jeho vychýlené potřeby. Takové situace pak mnohdy přecházejí až k fyzickému ohrožení. Zejména když muž posílený např. chorobnou žárlivostí nebo vlivem alkoholu přejde k otevřenému fyzickému násilí, a to mnohdy i před dětmi. Dokonce může jít v takových situacích přímo o život.

 

Podobné situace násilnické agrese na hmotné úrovni již lze vyřešit pouze odchodem. Spoléhání se na nevěrohodné sliby alkoholiků, chorobných žárlivců a násilníků, které jsou ochotni odříkat v klidovém stavu, se nevyplácí. Celá situace se pak pouze prodlužuje a nepříznivé vlivy vůči agresivně ohrožované ženě i nevhodné výchovné dopady na vlastní děti, to vše neustále narůstá.

 

Dnes jsou tyto případy zahrnuty i v trestním a občanském řádu. Když bylo konečně zavedeno a je dnes určitým způsobem i kontrolováno opatření vykázání násilníka ze společného bytu na stanovenou dobu.

 

Člověk se ale často setkává se situací, kdy takové ženy jsou natolik duchovně a psychicky ovládnuté a energeticky oslabené, někdy i agresorem zastrašované, že už se nedokážou účinně bránit, odejít ze vztahu, hledat pomoc. A to i přesto, že je jim ubližováno nejenom na duchovní a psychické úrovni, ale že jsou čas od času nebo dokonce pravidelně i fyzicky napadány a týrány. Často se nesvěří ani svým blízkým, věří, že chyba je hlavně v nich samotných, nikoliv v partnerovi.

Dospívající děti vysávané rodiči

Jak se mají zachovat mladí dospívající lidé, pokud mají pocit, že je vysává jeden z rodičů nebo oba dva? Jednou z možností je snažit se celou záležitost řešit společně s rodiči, upozornit je na to, že dětem ubližují. A vysvětlit, čím je to způsobeno a jak je možné toto parazitování z rodiny odstranit.

 

Vnější energetickou pomoc vedoucí k postupnému odstranění vysávání je možné za této situace dospívajícím poskytnout ještě před dosažením věku zletilosti pouze se souhlasem aspoň jednoho z rodičů. Pokud však vysávají oba rodiče a nejsou ochotni to řešit, pak dospívajícím nezbývá než samostatně pracovat na posílení světelných základů své bytosti. A po dovršení dospělosti se snažit osamostatnit a začít žít vlastním životem.

 

Takové rozhodnutí však přináší celou řadu přímých i nepřímých důsledků. Úplné osamostatnění a dosažení finanční nezávislosti totiž vyžaduje schopnost zajistit si obživu. To znamená nastoupit již po ukončení střední školy do zaměstnání. Další studium se za takové situace stává problematické, protože prodlužuje o několik let závislost na rodičích. Ani tato situace však není neřešitelná. Někteří studenti byli a jsou i dnes schopni si sami zajistit finanční nezávislost prostřednictvím částečného pracovního úvazku nebo brigád. Navíc existují dálková studia, večerní školy, studentské bankovní půjčky, atd.

Ano, někteří dospívající to mají obtížné. Protože musí již v tomto věku toto vše uvážit a začít řešit zásadní otázky svého života. Uvědomit si, co pro ně znamená vzdělání spojené s energetickým vysáváním ze strany rodičů. A co naopak svobodná vzestupná světelná cesta.

Již v tomto období se potřebují rozhodnout, čemu z těchto dvou možností dají přednost. Protože dobrovolně tolerovat vysávání dalších několik let přináší nebezpečí nevratného pádu směrem k temné straně vesmírné síly, jak jsem již naznačil v pokračováních U10. Jak se vyvázat z aktivní služby Temnu? a U11. Jaké je skutečné pozadí vysávání mezi blízkými osobami?

Rodiče vysávaní dospívajícími nebo dospělými dětmi

Také však nastává situace, že naopak rodiče volí cestu světelného vzestupu, zatímco některé z jejich dospívajících dětí chce raději volit čistě materialistický konzumní styl života. A dokonce se někdy vysmívá rodičům, jakými nesmysly se zabývají. Mnohdy se pak při nastoupení světelné vzestupné cesty rodiči postupně ukáže, že nejde jen o pouhý rozpor v názorech, ale že je tento jejich dospívající člen rodiny vysává a energeticky zneužívá. Co dělat v takovém případě? Co s nezletilými dětmi, které mají sklony k temným aktivitám a nejsou ochotni se přidat ke světelné vzestupné cestě svých rodičů? A dokonce třeba ještě své rodiče, případně i další sourozence vysávají?

Pokud v této chvíli položím otázku, jestli je v takovém případě vhodné počkat do zletilosti potomků a pak je donutit, aby se odstěhovali a kráčeli dál životem samostatně, vypadá to nesmírně tvrdě a možná i nevýchovně. Pokusme se tedy nejprve celou záležitost rozebrat podrobněji.

 

Člověk obecně nemá právo vnucovat komukoliv duchovní cestu, kterou pro něj považuje za optimální. Jednu výjimku však tvoří právě vztah rodičů ke svým dospívajícím dětem. Rodiče mají právo a dokonce i povinnost své děti vychovávat. Nenechat je na pospas informacím, které kde pochytí a naopak je učit určitému zdravému stylu života. A v tomto směru mají právo vyvíjet na své děti určitý tlak, aby dělaly, co je potřeba. A snažit se takto u nich vybudovat určité správné návyky.

 

Ne každý rodič si však pod pojmem „správný návyk“ představuje to samé. Do jisté míry je možné se všeobecně sjednotit na správnosti hmotných návyků v životě: soustavný denní režim, správný způsob stravování, rozdělení času mezi péči o sebe, společné povinnosti, studium či zaměstnání, brigády, volný čas a odpočinek. Složitější už je to v případě správné volby duchovní cesty.

 

Rodič může pomáhat i určitou formou nejen vlastního příkladu, ale v raném věku i dílčího nátlaku při volbě duchovní cesty, kterou pro své děti považuje za optimální. Z karmických a výchovných důvodů však na to má právo pouze v případě, že sám zvolil pro sebe a své děti duchovní cestu, která je optimální z vysokého světelného nadhledu. A to je jednoznačně pouze vzestupná světelná cesta.

 

Rodič bude mít naopak karmický problém a nedá dětem dobrý vklad do života, pokud je povede třeba cestou náboženské víry. Nebo cestou určité uzavřené sekty, do které lze sice snadno vstoupit, ale jen stěží se z ní lze vyvázat. Například scientologie, lákající člověk mimo jiné na jakýsi oxfordský test osobnosti.

Co s dětmi, které odmítají duchovní cestu rodičů?

Některé děti se však rodičům vyznávajícím čistý duchovní styl jakoby nepovedly nebo jinými slovy odrodily se. Na rozdíl od svých rodičů jsou na nich od raného dětství patrné temné sklony – snaha ubližovat druhým dětem nebo zvířatům, nebo dokonce úsilí o ovládání druhých. Co udělat v takovém případě?

Jedinou možností je snažit se jim důsledně i formou určitého nátlaku vštěpovat zdravý životní styl i správnou duchovní cestu. Nesmírně důležité je začít již od raného věku. Protože pokud se rodičům nepodaří svého potomka přimět k určitému způsobu života do období 12 – 14 let, pak v pubertě už s tím nic nesvedou. A dospívající potomek s takovými sklony je postupně začne natvrdo vysávat. A jednoznačně bude odmítat připojit se k životnímu stylu rodičů. Větší vliv na něj bude mít do jisté míry „zkažená společnost“ a vychýlené všeobecné mínění. Bude si prosazovat vysedávání u počítačů, brouzdání po internetu, hraní počítačových her a to i velmi temných s mnoha formami násilí, často také alkohol, kouření, marihuana, někdy i tvrdší drogy, atd.

 

V dětském věku to od rodičů vyžaduje naprosto jednoznačný přístup vůči dítěti s podobnými sklony. Přísnost, důslednost ve vyžadování a kontrolování plnění základních povinností a při vybudování základních návyků – denní režim, pomoc s provozem rodiny, úklid, dodržování pořádku, nákupy, atd. Dále i tělesné cvičení, sport, pravidelná vhodná strava, pobyt v Přírodě a další zdravé aktivity. Naopak dítě oddělovat od nevhodných aktivit, které s rostoucím věkem chytá od svého okolí, kamarádů, spolužáků atd. Od raného věku jej učit orientaci ve vnějším světě. Ve smyslu nenechat se strhávat a ovládat spolužáky, ani se naopak nesnažit druhé ovládat a podrobovat své vůli.

 

Jakákoliv snaha o přímý nebo nepřímý tlak na dítě však nesmí překročit určitou hranici. Aby to dospívající dítě necítilo jako nátlak, násilí, snahu o manipulaci. Ale spíše jako snahu pomoci mu v životě být spokojeným a užitečným člověkem. Postupně je důležité docílit toho, aby se potomek naučil sám chápat, že je pro něj všestranně výhodné jít cestou Světla. Dovést jej k tomu, aby sám v sobě našel silnou vnitřní motivaci, vlastní motor, který jej povede eticky čistou cestou. Aby se sám naučil rozpoznávat vlivy příznivé od nepříznivých. V tomto mohou pomoci pozitivní vzory v blízkém okolí, nejlépe v rodině. Pokud právě tohoto rodič ve výchově svého potomka nedosáhne, jeho snaha nakonec často končívá fiaskem. A dospívající člen rodiny se dříve nebo později vydá cestou, která z pohledu jeho vývoje nebude optimální. A která bude více nebo méně zasažena temnými aktivitami. Což bude do jeho života přitahovat další a další temné energie.

 

I přes veškeré výchovné úsilí se některé děti svým rodičům vymknou a mají tendence vysávat, zneužívat, parazitovat na rodině. Takové potomky musí nakonec rodiče po dosažení dospělosti postavit před jednoznačnou volbu: Buď uděláš zásadní opatření vedoucí k tomu, abys na nás přestal parazitovat, nebo se budeš muset oddělit a kráčet další cestou v životě samostatně bez nás. Ano, je to tvrdé, ale z pohledu rodičů nezbytné, pokud si chtějí udržet svoji nezávislost a nestát se pouhými onucemi v rukou některého ze svých dospělých dětí. A takto je vlastně v jejich zatemnění podporovat.

 

Takových případů jsem ve své praxi zažil již několik. A zbavit se vysávání ze strany svého dospívajícího nebo dospělého dítěte, které se pevně rozhodlo zvolit temnou cestu životem, je přinejmenším stejně obtížné, jako zbavit se vysávání v partnerském vztahu. Protože člověk možná snáze odejde od svého ubližujícího partnera, než by nechal napospas životu své dospívající a ubližující dítě.

V některých situacích je však nezbytné respektovat také hmotnou situaci

Dejme tomu, že jeden z partnerské dvojice se rozhodl dostat se na cestu stabilního světelného vzestupu. Tady nastává první zádrhel.

 

Jakmile je člověk vázán v partnerském vztahu, neměl by takové rozhodnutí učinit za zády druhého partnera. Naopak by si o tom měl s ním otevřeně pohovořit. Je bláhové se domnívat, že když se potají sám dostane na vzestupnou světelnou cestu, že pak svého partnera, který tvrdošíjně odmítá cokoliv duchovního, tímto způsobem dovede k duchovnímu probuzení.

 

Ano, i to se již několikrát stalo. Ale jedná se o výjimky, kdy ten druhý neodmítá zásadně duchovní cestu druhého. Jen se tím nechce zabývat, nepovažuje to pro sebe za důležité. A ani dříve se duchovními aktivitami nezabýval. Takže jeho výhodou je to, že na sebe nenavázal stahující systémy Staré duchovní  cesty. A přitom je relativně velice duchovně čistý. A také v současném hmotném životě se chová vyváženě a eticky čistě. Za takových předpokladů jej partner může vytáhnout na cestu světelného vzestupu a takový člověk se jednoho dne duchovně probere a začne se zajímat i o duchovní záležitosti. Zvláště když taková cesta přináší jejich rodině čím dál více příznivých situací a událostí.

 

Jakmile však partner zásadně duchovní cestu odmítá a má proti ní vážné výhrady, je bláhové myslet si, že když sám vstoupím na vzestupnou světelnou cestu, pak ten druhý postupně změní názor a přidá se ke mně. Už vícekrát jsem upozornil na to, že za takové situace se rozpory mezi nimi začnou naopak více vyhrocovat a zřetelně zviditelňovat. Pokud do toho člověk půjde i za situace, kdy druhý něco takového zásadně odmítá, musí počítat s tím, že se jejich vztah může začít postupně hroutit. A pak do toho jít i s tímto vědomím. Už za této situace si dokázat jasně uvědomit priority svého života. Že prvořadé pro něj je duchovní cesta, postupná karmická očista, plnění duchovního úkolu pro tento život. A nikoliv zůstat za každou cenu s partnerem, tím spíše, že to oběma přináší zásadní nesoulad, vzájemné ničení, destrukce.

 

Proto na začátku každému zdůrazňuji, že na světelnou vzestupnou cestu je vhodné jít společně se svým partnerem. Jinak je nebezpečí, že doposud drobné rozpory ve vztahu se začnou prohlubovat a celé to povede k rozkladu vztahu. A to bez ohledu na to, jestli součástí tohoto vztahu jsou již děti. Záměrem takového sdělení není člověka strašit, abych ho tím odradil od světelné cesty. Ale naopak jej upozornit, aby si toho všeho byl předem vědom.

 

Někteří lidé i přesto trvají na své volbě a žádají o vyšetření. Obvykle se pak ukáže, že jsou v pádu, že je stahuje více záležitostí. Podrobným vyšetřením čaker a energetického obalu se pak může dokonce zjistit, že nad všemi vlivy nejvíce převažuje vysávání ze strany jeho partnera(partnerky). Například co když vysává svého partnera partnerka, která je v  oboustranně plánovaném těhotenství? Co s takovou situací?

Za takové situace jej mohou Spojené Síly Světla očistit od stahujících vazeb i od vysávání ze strany jeho partnerky pouze za předpokladu, že partnerka s ním půjde společnou cestou světelného duchovního vzestupu, a že se vysávání dobrovolně vzdá.

A pravděpodobný výsledek? Doma jej budou považovat za blázna a mne, který jsem vysávání potvrdil, za zlého člověka, který chce bezdůvodně rozložit rodinu. Společný názor na řešení této situace třeba nenajdou. Naopak si každý může o tom druhém myslet, že směřuje ke katastrofě.

Zneužívaný partner může i za této situace postavit svoji duchovní cestu nade vše ostatní. A třeba být i ochoten se s partnerkou okamžitě rozejít, pokud jej bude možné zbavit vysávacího vlivu a neublížit přitom jeho partnerce. Hlavně aby neutrpěla jeho duchovní cesta. Protože může mít obavy, aby se jeho pád k Temnu v důsledku vysávání nestal nevratným.

Takový postoj však není za dané situace v pořádku. A Síly Světla za těchto podmínek odmítnou jakýkoliv energetický zásah, který by nebyl založen na přijmutí situace partnerkou a na její snaze situaci změnou postojů napravit. Protože partnerka jej vysává a její klon, temný duplikát její bytosti sedí na jeho zádech. Sejmout toto vysávání a pokusit se jej znemožnit, znamená zasahovat i do ní. A to je v každém případě, pokud ona nebude dobrovolně vydávat své vysávací schopnosti, do určité míry v období těhotenství nevhodné a rizikové. Míru rizika nedokáže nikdo odhadnout.

Nejprve je potřeba, aby se situace někam dotáhla, do stabilnějšího stavu, přinejmenším alespoň k porodu dítěte. A pak se teprve rozhodnout, co dál. A začít celou situaci do všech důsledků partnersky řešit. Něco jiného by bylo, kdyby jedna strana byla v této situaci znásilněna.

Pokud však bylo dítě počato oboustranně plánovaně, působí přinejmenším zbrkle a neférově, když vysávaný partner chce najednou ještě před narozením dítěte bez zjevného hmotného důvodu odejít. Nelze se divit tomu, že taková situace by byla ze strany partnerky a jejích rodičů obvykle vnímána tak, že partner se řítí do neštěstí, protože jej někdo ovládl a donutil k takovému kroku. Za takové situace nezbývá vysávanému nic jiného, než po určitou dobu (a možná hodně dlouhou) nést následky své ukvapenosti a podřídivosti…

 

Každá záležitost má totiž dvě stránky, hmotnou a duchovní. Duchovní pozadí je takové, že vnější okolnosti svedly tuto dvojici dohromady, aby započala partnerský vztah. Vzájemně se přitáhli na základě svých vnitřních tendencí a obvykle i společné karmy. A to především proto, aby se vzájemně karmicky vyvázali, protože jejich nepříznivé vazby jsou možná tím rozhodujícím, co brzdí další duchovní vývoj každého z nich. Jakmile se však dávná tendence, kdy jeden vysává druhého, znovu obnažila na povrch, v tu chvíli byla optimální doba toto důsledně řešit. A v případě nepochopení ze strany vysávajícího dospět jednoznačně k rozchodu. Z tohoto pohledu bylo vrhnutí se do společného vztahu, stvrzené ještě navíc početím dítěte, předčasné a možná i do jisté míry ze strany obou nezodpovědné.

 

Jenže z hmotného pohledu už se stalo a co teď, když čekají společné dítě? A když až teprve teď bylo potvrzeno, že partnerka vysává a není ochotna to vzít na vědomí, respektovat to a něco udělat pro to, aby se to přerušilo?

Při volbě partnerského vztahu je důležité brát v úvahu i duchovní zaměření druhého

Už z této situace je patrné, že volba celoživotního partnerského vztahu není jednoduchá. Člověk by neměl stvrzovat partnerský vztah uzavřením sňatku nebo dokonce i narozením dětí předčasně. Kromě sledování všeobecných povahových vlastností, porozumění v řadě zásadních životních otázek, bude čím dál více důležité hledat v dnešní době nového vývoje civilizace také soulad v celkovém duchovním zaměření obou partnerů. A také sledovat energetický soulad na čakrách, jestli se vůbec k sobě energeticky hodí a ladí spolu.

Protože duchovní pozadí světa je pro fungování hmoty prvotní, mělo by se postupně i hledání souladu partnerů na světelné duchovní cestě stát jednou z prvotních a základních podmínek pro uzavření pevného svazku, který poté dokáže vydržet i přes dílčí neshody, nezdary, či vnější nepříznivé okolnosti.

Když se však právě otázka společného souladu na duchovní cestě opomene jako nedůležitá, může pak dojít až k problému, který jsem popsal v tomto konkrétním příkladu. Situace však není jen jednostranná a jednobarevná. Opustit ženu ve chvíli, kdy má v těle společné dítě, je přinejmenším neférové. A z hmotného pohledu vrcholně nezodpovědné. Vývoj v rámci tohoto vztahu dospěl až do situace, kdy už člověk nemůže jednoznačně preferovat svoji duchovní cestu nade vše. Kdy musí přijmout i díl své hmotné zodpovědnosti a podle toho jednat. A prozatím odložit řešení celé situace na pozdější dobu.

Ano, chybou je počít dítě v nevyrovnaném vztahu, kde funguje vysávání a energetické zneužívání jednoho partnera druhým. A který z tohoto pohledu není optimální. Přitom když si člověk za takové situace uvědomí, co vše tomu předcházelo, obvykle dospěje k tomu, že náznaky o svém vysávání měl již dříve dostatečně zřetelné. Ale buď si myslel, že určitou dílčí změnou toto dokázal vyřešit nebo jednoduše takové náznaky z důvodu zamilovanosti podceňoval a přehlížel.

 

Tehdy, ještě před stvrzením společného vztahu početím dítěte, byla vhodná doba na to, aby někoho požádal o nezávislé posouzení situace a případnou pomoc. Teď, když už společně počali dítě, je situace jiná. A už nejde jen o vysávání, a o jeho duchovní cestu. Jde také o dítě, o jeho budoucí duchovní cestu, i o zdraví ženy.

 

Ano, bylo správné ji s celou záležitostí šetrně seznámit, ale vše ostatní už musí ponechat na ní. A se zásadním rozhodnutím počkat na pozdější dobu. Řešit situaci bez zbrklosti a rychlého spěchu. Ale spíše v klidu, s důkladným zhodnocením situace ze všech stran.

Vzepřít se ovládání je hlavním úkolem mnohých bytostí zrozených v tomto světě

Na závěr tohoto textu přeji každému, kdo se nachází v situaci zneužívání ze strany jiného člověka, i když jde třeba o vlastního životního partnera nebo dokonce o svého vlastního potomka, aby konečně v sobě našel dostatek vnitřní síly a vzepřel se tomuto parazitování na své bytosti. Není to jednoduché. Ale je to jeden z jeho prvních zásadních kroků nezbytných k tomu, aby se jeho duchovní úkol, se kterým se zde na Zemi zrodil, mohl rozvíjet. Nebo aby se vůbec ukázal, rozbalil.

 

Řada lidí, se kterými se setkávám, se v prvé řadě pídí po tom, kdo jsou, kým byli v minulosti, co mají dělat v tomto světě, případně jak pomoci tomu, aby se tento svět změnil. Přitom se však třeba sami nacházejí v situaci hlubokého ovládnutí.

Řada lidí se snaží pomáhat světu, ale zapomněli přitom sami na sebe

Aby se člověk mohl stát platným dílkem v mozaice tohoto světa, potřebuje nejprve pomoci sám sobě. Vyčistit se, zbavit se ovládání druhých, nebo sám přestat parazitovat na druhých. Pak teprve se vyjeví jeho speciální poslání v tomto světě.

 

Naznačují to příklady z mého okolí, se kterými byla veřejnost seznámena v rubrice Tvůrčí činnost na NDC. Potvrzuje to i mnoho dalších příběhů z mé praxe, o kterých již nelze veřejně psát.

Osobní a světový úkol člověka, se kterými se v dnešní době narodil

Pro mnoho jedinců zrozených v dnešním světě je úkol zbavit se parazitování na sobě nebo naopak přestat zneužívat jiné bytosti hlavním osobním úkolem, se kterým se v tomto světě v dnešní době narodili. Je to možnost řešení jejich zásadní slabiny, se kterou se potýkali v celé řadě dřívějších existencí. A řešení závažné slabiny nikdy nemůže být jednoduché a snadné. Není to však ani nemožné nebo neřešitelné. Vždy existuje schůdná cesta řešení. Ale je potřeba udělat první krok. Vzepřít se dalšímu ovládání.

 

Jak naznačil například James Redfield v knize „Desáté proroctví“, člověk v tomto zrození řeší a plní nejenom svůj osobní úkol, který je zaměřen především na další duchovní posun jeho vlastní bytosti. Ale obvykle bývá zapojen i do mnohem širšího světového úkolu, jehož plněním má pomoci vývoji světa a civilizace. Do větších detailů byla tato problematika dovedena v jeho poslední knize „Dvanáctý vhled“, kterou každému doporučuji k přečtení. A to i přesto, že obsahuje některé nesprávné prvky přejaté ze Staré duchovní cesty. Například místo spojování se s Přírodou hovoří autor o spojování se s Bohem a božským vědomím. Další zásadní chybou je zdůrazňování orientace na komunikaci s astrální posmrtnou dimenzí. Navazovat s bytostmi v ní záměrně vědomé kontakty. Myslet si, že oni všechno vědí, a že nám mohou dobře radit s vedením vývoje ve hmotě, atd. A navíc stále propaguje odchod pozemské civilizace do 5. nehmotné dimenze jako další evoluční posun.

 

Obvykle však až teprve poté, co člověk vyřeší, nebo alespoň začne soustavně řešit svůj osobní úkol, vyjde najevo také možnost a potřeba jeho zapojení do světového úkolu, kterým má napomoci vývoji dnešního světa. To znovu potvrzuje jeden ze základních duchovních principů vývoje:

 

Chce-li člověk svým životem napomoci vývoji celého světa, potřebuje nejprve pomoci sám sobě. Začít pracovat čistým způsobem na odstranění svých zásadních slabin a najít způsob, jak se dostat na vzestupnou světelnou cestu.

 

Více o osobním a světovém úkolu bylo též v článcích 39J. Principy nového karmického pořádku, 48E. Duchovní úrovně z pohledu Nové duchovní cesty I.

_____________________________________________________________

Tento seriál bude pokračovat následující částí

U14. Jak dále prohlubovat a rozvíjet vzestupnou světelnou cestu?

V tomto textu shrnu všechny důležité zásadní činnosti, které lidé na Nové duchovní cestě zařadili do svého každodenního režimu. Činnosti, které umožní, aby vzestupná světelná cesta člověka trvale pokračovala, a aby se den za dnem posilovala jejich duchovní stabilita. A to jak vůči vlivům z minulosti, které přicházejí při karmickém čištění, tak i vůči případným útokům z okolí.

 

© Jiří Novák, srpen 2012

   www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 187