Jakub Šimáček, Marie Mejdrová                        Vloženo 23.7.2015

A41. Film Země zítřka III - Jednou přijde čas                        

                                      _____________________________________________

Příběh jednoho dne jako představa, jak by mohl vypadat život člověka na Zemi v daleké budoucnosti. Až Síly Světla definitivně vyhrají a lidé budou žít v souladu s Přírodou a etickými principy. Až bude negativní karmická zátěž z minulosti již rozvázána, vyřešena, vyčištěna. Tato budoucnost bude obsahovat jasné otisky toho, co děláme teď, i když dnešní současnost bude již víceméně úplně zapomenuta. Rovnocenná spolupráce mezi duchovními sférami a hmotou. Lidé nemohou přenechávat pasivně vývoj někomu nad sebou. Hmotný svět má již své trvalé místo ve vývoji. Důležitost znalosti pravdivé verze historie.

_______________________________________________________________

Jakub Šimáček
 

Příběh jednoho dne, který jsem nazval “Jednou přijde čas”, je o světě, v němž by se lidé chovali z našeho pohledu ideálně. Je o tak vzdálené budoucnosti, že dnešní současnost bude víceméně úplně zapomenuta. Ale ta budoucnost bude obsahovat jasné otisky toho, co děláme teď. 

Inspirace k napsání tohoto příběhu přišla po zhlédnutí filmu Země zítřka, který ve mně zanechal otázku, jak asi bude vypadat život na Zemi ve vzdálené budoucnosti. Až Síly Světla definitivně vyhrají a lidé budou žít v souladu s Přírodou a etickými principy. Film mě inspiroval, abych o něčem takovém přemýšlel.

Bylo těžké si takový svět vůbec představit, stále mi do toho chodily myšlenky pocházející z této přítomnosti, které to celé spolehlivě hatily.

V příběhu jsou analogie s tím, co děláme v současnosti. Ale zmínky o tom jsem záměrně vynechal, protože by to nezapadalo do konceptu, kdy vypravěč je z oné doby za x milionů let.

Jde o svět bez negativní karmické zátěže z minulosti, protože byla již rozvázána, vyřešena, vyčištěna. Svět, kdy karmická instituce dává bez prodlení jasné a srozumitelné impulzy ohledně přehmatů a výchylek tak, aby se chyby nenabalovaly a ihned se řešily. Nepříznivé tendence, jevy se proto vyřeší v raném stádiu, takže nepřerostou ve velké problémy.

To co jsem popsal, je ideální (z mého omezeného pohledu) stav, ke kterému bychom asi chtěli směřovat. Jakýsi směr naší cesty. Ale chápu, že někdo to vidí jinak a přál by si, aby to bylo jinak. Třeba ještě ideálnější, než já si dokážu představit. Ale můj hlavní cíl byl představit si jak to bude vypadat tam, kam kráčím. Abych v každém okamžiku svého života mohl odpovědět na prostou otázku, kterým směrem se vydám, když (ne)udělám to a to.
(A to už se mi stalo. V práci, místo abych nepřítomně proklouzl mezi kolegy které moc neznám, jsem je pozdravil a usmál se. Protože mi v hlavě bleskla myšlenka na ten idylický svět. Ale obávám se, že to nebude mít dlouhého trvání.)

Tato "vize" se na 100 % nesplní. Bude to nějak jinak. Proto se tato představa nedá použít jako vize, ale spíš něco jako plán, inspirace. Co takhle jít tímto směrem? Líbí se vám to lidi? Jestli ano, tak to můžeme společně pomalu naplňovat. Přidejte se k nám a začněme nejdříve každý sám u sebe …

I když se nejednalo o vědomou duchovní komunikaci, cítím, že jsem to psal lehce jakoby políben Múzou, což obvykle dělám právě při duchovní komunikaci. Proto si nedělám nárok na autorství jednotlivých pasáží, ani příběhu jako celku.

_______________________________________________________________

Marie Mejdrová

 

Není pro nás jednoduché vytvořit si vizi možného budoucího světa, protože jsme ve svých úvahách nutně ovlivněni minulostí a současnými poměry. Zvlášť když se to týká takhle vzdálené budoucnosti, kde by neplatila spousta věcí, které platí dnes. Například asi nikdo si dnes neumí představit, jestli by mohla nastat situace, že by neexistovaly žádné větší zásadní problémy vnitřní ani vnější. A otázka je, zda-li je to vůbec možné poté, co už se vývoj jednou zvrtnul směrem k Temnotě.

Každopádně, vývoj musí mít nějakou dynamiku, motory vzestupné tendence, které by zajistily světelnou evoluci. Jinak nastane stagnace. K tomu ovšem nepotřebujeme “problémy”, stačí poznávání, objevování, výzvy, učení se…. A jak připomíná film Země zítřka, když už není nikdo schopen přijít s novými idejemi, přístupy, tak s vývojem je konec.

První, co vidím, je ten nepředstavitelně obrovský kus práce a souher příznivých okolností, který je potřeba, aby to na Zemi mohlo někdy ve vzdálené budoucnosti vypadat podobně jako v následujícím příběhu.

Já také samozřejmě nevím, co by v daleké budoucnosti bylo optimální. A přesně to neví, a ani nemůže vědět v Novém vývoji, vůbec nikdo. Protože neběží podle zajetých pravidel a starých vzorů. Naopak je vysoce dynamický a flexibilní, aby mohl rychle reagovat na všechny vyvstalé situace během karmické očisty a světelné evoluce.

Nicméně, z mé strany jsem tento příběh poupravila na základě znalostí různých cyklů vývoje v historii, které vzešly z karmických očist mnoha bytostí včetně mě samotné. A dále na základě znalostí principů Nového vývoje tak, jak platí v současné chvíli. Vnímám to tak, že pokud překládáme veřejně nějakou představu budoucnosti, měla by být korektní, alespoň tedy podle mého nejlepšího vědomí a svědomí. A o to šlo i ve filmu Země zítřka - aby představa budoucnosti byla korektní, protože naše vize ovlivňují přítomnost, a tím automaticky i budoucnost.

________________________________________________________

Jakub Šimáček

Jednou přijde čas

3.6.2015

Příběh je psán ve druhé osobě jednotného čísla. Ponechávám na čtenáři samotném, zda-li si přeje být součástí tohoto vyprávění, či jen jako nestranný pozorovatel.

Je krásné květnové slunečné ráno, Slunce právě vychází nad koruny stromů. Vzduch je provoněn po nočním dešti, kterým Příroda svlažila okolní krajinu. Hustý trávník a kyprá půda do sebe vpíjí poslední louže za vydatné pomoci slunečních paprsků. U zurčícího potoka se napájí jelení rodinka a letmo se na tebe podívají, jakoby na pozdrav a pokračují v pití. Ptáci to celé umocňují svým koncertem v korunách staletých stromů, které jsou nedbale rozesety mezi domky. Potkáváš několik tvých sousedů, kteří také vyrážejí do práce, za odpočinkem, sebepoznáváním nebo prostě nějakou zábavou. Se všemi se pozdravíš a popřeješ jim krásný den. I oni mají radost, že tě vidí. Kamarádství mezi sousedy je nejkrásnější věcí na celém bydlení v osadě. Nejspíš je to tak odjakživa, vždyť kdo by si přál, aby tomu tak nebylo.  

Nasedáš na kolo a ještě zamáváš dětem, které se u dřevěného můstku přes potok pomalu scházejí, aby společně vyrazily do lesa do školy. V baťůžkách se jim boulí jablka a jiné ovoce, psací potřeby a nějaká ta kniha. Slyšíš, jak si nadšeně povídají, co nového se dnes naučí během hodin přírodovědy, duchovní komunikace a psaní. A některé děti se baví o tom, kolik je asi v okolí osady zvířátek.

Cesta na kole je krátká, zato krásná. Vine se borovým lesem kolem skal, loučíš se s posledními domy osady a pomalu přijíždíš na nádraží. Zde opíráš kolo o strom vedle ostatních, kde na tebe bude čekat do večera.

Vlak se nehlučně vznese nad koruny stromů a lidé se ponořují do společné konverzace. Ať už se vidí prvně či jsou to dávní přátelé, rozhovor se většinou točí kolem témat rodina, vyhlídky na budoucnost, krásy života a přírody a dychtivé poznávání rozdílů mezi lidmi. Také často probírají, které věci by bylo dobré změnit a jakým způsobem toho dosáhnout. Cesta vlakem ubíhá rychle. Takřka nikdo necestuje daleko, většinou jen do nejbližších městeček.

U nádraží si člověk může vzít volné veřejné kolo, které pozná podle barvy, nebo prostě pokračuje pěšky. Vždyť začíná nádherný den a práce zabere maximálně čtyři hodiny. Pokud je tedy pracovní den. On to není žádný div, že se tolik nepracuje, není toho moc potřeba. Věci vydrží dlouho, nikde se moc zbytečně neplýtvá a lidé jsou poměrně skromní. Navíc spoustu práce zastanou užitečné stroje, což je velmi zvláštní slovní spojení, protože jiné neexistují. Ale lidé už si jim takto navykli říkat dávno. Jen v období sklizní se pracuje asi šest hodin denně. Tedy ten, kdo nemá jiné povinnosti. Ale to trvá jen krátce. Hned poté následují slavnosti, které korunují společné úsilí a stmelují lidi ještě více dohromady. Není tedy divu, že se na to všichni těší a snaží se práci udělat co nejrychleji. Teď ale ještě není čas sklizní a tak jdeš do kanceláře.

Kancelář ze všeho nejvíce připomíná zahradu. Je tam krásný sytě zelený trávník, stromy vytvářející stíny, malý vodopád a spousty keřů, v tento čas obzvláště krásně vonících. A mezi keři a stromy se nacházejí stoly a lavice, kam si lidé mohou sednout, ale většinou se tam procházejí, diskutují a výsledky diktují do zařízení, které je zapíše a zpracuje. Stejné zařízení zároveň dokáže odpovědět na spousty otázek týkajících se hospodářství. Zde máš ty a tvoji spolupracovníci důležitý úkol, naplánovat produkci zboží a potravin na příští rok. Tak, aby se příroda stačila regenerovat a lidé měli všeho dostatek. Práce jde rychle kupředu díky nadšení a synergii. Pozorně posloucháte názory druhých a máte radost ze společného výsledku. Navíc dnes je obzvláště radostný den. Příroda vám přislíbila díky novým čistým energiím o něco bohatší úrodu než letos.

V poledne, když Slunce svítí vysoko nad hlavou a začíná malinko pálit, se přesouváte do vedlejší zahrady, ještě krásnější než kancelář. Vejde se do ní plno lidí a je zde spousta stolů prohýbajících se pod tíhou darů rostlinné říše. Je čas oběda. Máte velkou radost, že jste udělali kus práce. Po jídle se loučíš se svými kolegy a kamarády, protože začíná víkend a tři dny se neuvidíte. S některými čtyři.

Rozcházíte se a ty jdeš nejdříve do knihovny vyměnit knížky. Jako obvykle se zdržíš povídáním s novými lidmi o knihách a o životě. Dnes jsi potkal/-a velmi zajímavého člověka, který je již velkou vzácností. Člověka s nezpracovanými karmickými vrstvami. Už jen zřídka se zde rodí takoví lidé, protože už v celém vesmíru i dalších světech už skoro žádní takoví nejsou. A zde na Zemi mají ty nejlepší podmínky se ze všeho špatného v minulosti rozvázat. Tohoto pána dnes bolela hlava a tebe zajímalo, jaké to je. A on ti to popsal jako tlak v hlavě, takový zvláštní pocit, ne úplně pohodlný. Ale jinak se jejich život neliší od ostatních. Také cvičí dávné cvičení 7 Tibeťanů a prosí o energie a duchovní vedení.

Je známo, že svět býval jiný, ale to dnes nikdo nepamatuje. Ve školách se učí, že dříve lidé Přírodě dostatečně nerozuměli, a proto měli těžký a krátký život. Ale dnes už je zcela nepředstavitelné, že by si lidé dobrovolně či z neznalosti takovou cestu vybrali. A domnívali se, že mohou žít bez pomoci Přírody, bez těsného vztahu s ní, bez jejího důsledného respektování, bez úzké spolupráce s ní.

Poté jdeš ještě s pár přáteli do místního centra Naší Duchovní Cesty, zkráceně NDC. Je to vcelku nenápadná budova zhruba uprostřed našeho městečka. Je však velice důležitá. V centrech jako je toto, se scházejí aktuálně duchovně nejvyspělejší a nejčistší bytosti, aby společně prosily o nejvyšší dostupné světelné energie pro očistu a harmonizaci celého světa, sebe sama a případně i dalších bytostí, které požádaly o pomoc. Také o energetické řešení dalších konkrétních záležitostí ve vývoji civilizace, Planety… Energie pak přichází z vesmíru, Přírody, duchovních sfér a prochází tímto místem, rozlévá se do okolí jako barevný vodopád. Je to nádherný duchovní pohled, zejména zdálky. Mnohé z bytostí, které se zde scházejí dokonce tento svět a světy nad ním a okolo něj kdysi vytvářely. Jiné, celkově mladší bytosti, se přidaly později. Pro všechny však platí, že na sobě musely dlouhé životy tvrdě pracovat a i nadále v tom vytrvale pokračují.

V dávné historii existovaly i jiné duchovní cesty. Ale ty lidem spíše ubližovaly, než jim pomáhaly duchovně vzkvétat. A až poté vznikla NDC. Úplně původně se nejmenovala Naše, ale Nová, protože přišla až po těch "starých". Dnes si lze jen těžko představit, že by existovaly duchovní směry, které lidstvu spíše škodily, než mu pomáhaly. A také proč by se Naše Duchovní Cesta nejmenovala Naše, když je přece nás všech. Ale je pravda, že dříve to nebylo tak krásné jako v současnosti. Mohly za to jakési energie, kterým tenkrát říkali temné. A ty byly zodpovědné za spousty nepříznivých jevů na tomto světě i mimo něj. Postupně však byly úplně a definitivně poraženy a odstraněny ze všech sfér života, světa, karmických vrstev. Částečně časem upadly v zapomnění. Zůstala jen jakási mementa a zhuštěné informace pro případ, že by se začaly znovu objevovat. Ale není třeba se obávat. Pokud budeme naslouchat impulzům přicházejícím od Spojených Sil Světla, Karmy a Přírody a řídit se jimi, tak si udržíme svoji vnitřní čistotu a tyto nepříznivé energie nebudou mít možnost znovu nenápadně vzniknout a šířit se.

Po cvičení ve sportovním centru se vracíš domů, kde se sejdeš se svojí rodinou. S ní trávíš pozdní odpoledne a večer, chystáte si večeři. Povídáte o všem možném a připravujete se na další den. Ten dnešní se pomalu blíží ke konci, život ve své úžasné rozmanitosti však pokračuje klidným tempem dál.

_______________________________________________________________

Marie Mejdrová

Rovnocenná spolupráce mezi duchovními sférami a hmotou 

K pasáži o centru Naší Duchovní Cesty bych ještě podotkla jednu zásadní věc:

Scházet se za účelem prosby o energie je poněkud zkreslené, zjednodušené trochu nežádoucím směrem. Pramení to ze zkušeností, které jsou obecně známé v naší současnosti. Vyplývá zde totiž vlastně stejná funkce takového centra jako mají dosavadní chrámy, kostely, svatyně. To znamená jen pasivně prosit, jinými slovy modlit se nebo meditovat, kontemplovat. (Anebo na druhé straně nepříznivá přílišná aktivita - magické rituály a akce, které představují neoprávněné násilné zásahy.)

V Novém vývoji je však klíčová úzká spolupráce a kontinuální duchovní komunikace mezi těmi nahoře a těmi dole. To znamená mezi Spojenými silami Světla vedoucími vývoj a lidmi žijícími v hutné hmotě. To musí být samozřejmě doplněno o dobře fungující komunikaci lidí mezi sebou – výměnu zkušeností a podnětů, společné posuzování impulsů a návrhů ze života ve hmotě, z duchovního pozadí a zároveň informací od vysokých duchovních sfér. Mluvíme tedy o lidech, kteří na základě své duchovní vyspělosti již berou tyto duchovní instituce jako jasnou nezpochybnitelnou realitu.

Ve výsledku společně ti nahoře a ti dole realizují očistné operace, formou prosby lidí o světelné očistné a léčebné energie na řešení konkrétních i všeobecných záležitostí. Tyto operace řídí a vedou ze svého nadhledu karmická instituce, Příroda a další Spojené síly Světla vedoucí vývoj. (Bioenergie, které od nich proudí, jsou vysoce inteligentní a dokážou si samy určovat optimální postupy během energetických operací.)

Toto je logický postup podle pravidel Nového vývoje. Obdoba platí, když jednotlivec čistí a léčí sám sebe, svoje dítě, nějaký objekt v Přírodě apod. Takhle to mělo vypadat vždycky. Ale protože Stvořitelé a andělé Dhyané začali kdysi při tvoření a dotváření světů s používáním magie, vývoj logicky spěl ke vzniku kast a skupin privilegovaných zasvěcenců, tajných řádů, církví apod. používajících také magii.

 

Lidé nemohou přenechávat pasivně vývoj někomu nad sebou

Jinými slovy, lidé nemohou přenechávat pasivně vývoj někomu nad sebou. Je zásadní, aby správně pochopili svoji pozici a svoje úkoly v rámci celku Stvoření. V opačném případě to vypadá jako postoj Staré duchovní cesty k všemohoucímu, vševědoucímu Bohu. Nakonec, i to, jestli všechny články karmické instituce vydrží celé věky zcela čisté a spravedlivé, nezkorumpované, ničím skrytě neovládnuté, závisí z jisté části i na nás lidech ve hmotě. Jak ostatně ukazuje historie Stvoření.
Nicméně, třeba budou do budoucna všechny kontrolní křížové mechanismy pojištěné perfektně. Všechny principy a procesy dnes flexibilně podléhají vývoji a neustále se zdokonalují, existují samoopravné mechanismy. Nikdo dnes přesně nepředpoví detaily budoucího vývoje a tak je to správné.

 

Hmotný svět má již své trvalé místo ve vývoji

Existence v hutné hmotě má již své nezastupitelné trvalé místo ve vývoji. Právě zde jsou nejlépe viditelné rozdíly, nesrovnalosti, hranice. A právě zde je možné je vylaďovat. Právě zde máme nástroje k neomezenému duchovnímu vzestupu ve Světle a k účinnému boji s Temnotou. 


Důležitost znalosti pravdivé verze historie

Nikdy nesmíme zapomenout, že přehmaty mohou opět vzniknout a chyby se mohou opakovat. Temné energie, organizovaná svébytná strana Temnoty, vznikaly mnoha nenápadnými způsoby znovu a znovu v různých cyklech vývoje v minulosti. Proto je tak důležité znát pravdivou verzi historie a být zároveň schopni takového nadhledu, abychom ji dokázali správně interpretovat a vzít si z ní poučení. Přepisovat, překrucovat historii je kontraproduktivní. Je to cesta do slepé uličky. Jeden z nástrojů, který tak často využívaly a stále ještě využívají Temné síly.

Zásadní pro zdárný vývoj je, aby všichni znali historii (vlastní i světovou), a to tak, jak skutečně proběhla a z dostatečného duchovního nadhledu. To je pojistka, aby bytosti chápaly příčiny problémů a jevů a jejich příslušné následky a předešlo se tak opakování chyb. K tomu nestačí pouhé legendy, ale pokud možno důsledné a přesné zaznamenání průběhu historie.

Zajímavé aspekty na toto téma byly ztvárněné například v americkém filmu Dárce z roku 2014:

  • Důležitost vzpomínek jednotlivců a civilizace jako celku.
  • Důležitost znalosti pravdivé historie.
  • Nesklouzávat do utopie a do nedostatku obezřetnosti.
  • Nesklouzávat do centrálního pevného nalinkování úkolů a vývoje pro všechny členy civilizace za účelem domnělého předcházení chybám a zajištění optimální evoluce. Apod.

 

© Jakub Šimáček, červenec 2015
© Marie Mejdrová, červenec 2015

    
www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 128