Jiří Novák                                                           Vloženo 10.10.2011

A2. Problém Národního parku Šumava – co říkají lidé?

                                                                     

__________________________________________________

Spor o kůrovce, zda kácet stromy napadené kůrovcem také v ochranných bezzásahových zónách Národního parku Šumava, je typickým sporem mezi člověkem a Přírodou. Typovým vzorem konfliktů, kterých řeší v poslední době dnešní lidstvo celou řadu. Právo zásahů do Přírody. Právo, zda z pohledu člověka napravovat samotnou Přírodu. Do jaké míry regulovat běžně probíhající přírodní procesy. Jde o spor dvou zásadních hledisek: Zda v prvé řadě uchránit část svého lidského vlastnictví jednotlivců, institucí, monopolů? Nebo naopak nad lidský majetek stavět snahy zachovat, uchránit Přírodu pro tento svět? Pro sebe v tomto zrození i po naše děti, i pro všechny naše další existence na této Planetě? Skutečnost je však taková, že hledisko ochrany majetku má v dnešním světě zelenou a je stavěno nade vše. Citované názory odpovědných politických pracovníků, ochránců Přírody i vědců.

______________________________________________________________

„Pokud žiješ v souladu s Přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý“ - Seneca

Jde o skutečnou zkázu Šumavy nebo ne?

Když člověk přijede po roce opět na Šumavu a vidí celé lány suchého lesa, je zdrcen. A je přirozené, že může mít pocit, že celá Příroda je likvidována. Že z původní krásy Šumavy nezbude postupně nic. A když mu ještě demagogická vystoupení těch, kteří hodlají za každou cenu ochraňovat lidský majetek, naznačí, že za všechno mohou ochránci Přírody, kteří nechtějí kácet stromy napadené kůrovcem, a kteří tak zcela úmyslně kůrovce ochraňují, viník vzniklé situace je pro ně naprosto jasný: Zelené hnutí ochránců Přírody, které chce zničit Přírodu i celý svět.

Skutečná pravda není tak jednoduchá a jednoznačná. Co je vlastně správné? Kácet stromy napadené kůrovcem nebo nekácet? Takto položená otázka není úplně jednoznačná a potřebuje upřesnit. V okrajových částech Národního parku i v lesích v okolí parku se samozřejmě stromy napadené kůrovcem pokácejí a dřevo se odveze. A jde dokonce o povinnost vlastníků lesů, ke které jsou lesní správou vyzváni, aby to v případě napadení stromů kůrovcem včas udělali.

Jsou však také jádrová území, první zóny parku, tak zvaná bezzásahová území, která mají charakter přírodních rezervací. A zde se člověk zákonem zavázal nezasahovat žádným násilným způsobem a vývoj takového území zcela ponechat samotné Přírodě. A právě o tato území je veden současný spor. Zda je vůbec moudré a správné, aby taková území existovala. A pokud už existují, jestli není nutné razantním mimořádným zásahem kůrovce vybít i na těchto doposud bezzásahových územích a takto bojovat proti vzniklé kalamitě? Nebo trvat na tom, aby se tyto bezzásahové zóny důsledně ponechaly Přírodě a jejím schopnostem vypořádat se s touto vzniklou situací?

Spor o kůrovce je typovým sporem mezi člověkem a Přírodou

Konflikt, který v posledních měsících vznikl v oblasti Národního parku Šumava, je typovým vzorem konfliktů, kterých řeší v poslední době dnešní lidstvo celou řadu. Právo zásahů do Přírody. Právo, zda z pohledu člověka napravovat samotnou Přírodu. Do jaké míry regulovat běžně probíhající přírodní procesy. Co z toho má člověk právo dělat? Co z takových zásahů skutečně napomáhá vývoji světa, Přírody, lidské civilizace? A co naopak tento vývoj tlačí do pádu směrem k temné straně? To vše jsou otázky, které budou muset být dříve či později veřejně zodpovězeny.

Příroda planety Země je v hluboké defenzívě. Vysílá směrem k člověku ty nejsilnější možné náznaky, doslova zoufalé volání o pomoc. Aby si toho člověk už konečně všiml a změnil svůj přístup vůči Přírodě. Jinak tady nebude mít jako jeden z živočišných druhů už nadále co pohledávat. Protože se stává zkázou pro tuto Planetu a Přírodu. A přitom není ochoten ani ty nejsilnější náznaky vyslyšet a zareagovat na ně.

Toto nejsou jen planá slova. Naše skutečná lidská minulost totiž potvrzuje, že lidský rod byl při drtivých katastrofách již vícekrát v minulosti zcela vytlačen mimo hmotu do duchovního depozita. Takto ukončily svoji existenci ve hmotném světě Planety mnohé pyšné vysoce technicky rozvinuté civilizace, které přestaly respektovat náznaky přicházející z duchovního pozadí světa. Které se začaly na Planetě doslova roztahovat na úkor veškeré Přírody i dalších forem rostlinného i živočišného života. Jakoby se nad nimi doslova zavřela voda. Kde jsou dnes konce například bájné Atlantidy?

„Příroda je proti nám ve výhodě, může existovat bez nás, ale my bez ní zahyneme“ – Jaromíra Kolářová

Spor dvou zásadních hledisek

Spor kácet nebo nekácet i v ochranných zónách Národního parku je ve skutečnosti zásadním sporem dvou hledisek:

  •     1. Uchránit za každou cenu část svého lidského vlastnictví jednotlivců, institucí, monopolů? (O které stejně přicházíme, když opouštíme hmotný život, abychom se pak narodili jinde a vytvářeli si znovu nový majetek.)
  •     2. Nebo zachovat, uchránit Přírodu pro tento svět. Pro sebe v tomto zrození i pro naše děti, i pro všechny naše další existence na této Planetě.

Problém je v tom, že zastánci ochrany majetku se domnívají, že právě násilným zásahem proti kůrovci na všech územích Národního parku se Příroda nejlépe ochraňuje. Zastávají tak stejný postoj jako lidé řešící nemoci pomocí klasické medicíny, která také nejde k samotné podstatě problému, ale pouze zastírá příznaky problému a zaklízí je „pod koberec“. Výsledkem pak sice může být krátkodobé zlepšení situace, zatímco z dlouhodobého pohledu se stav člověka pravidelným používáním léků obvykle čím dál více zhoršuje. Postojem jednostranné ochrany majetku často určité instituce sledují zájem „teď si rychle nahrabat“ a potom už nic, po nás doslova potopa.

Právě ti, co jsou schopni naslouchat Přírodě, totiž dokládají, že nejvyššího zisku, výnosu, užitkovosti, pokud nesledujeme pouze okamžitý krátkodobý pohled, dosáhneme právě v těsné spolupráci s Přírodou. A nejde jen o zisk na zdraví, na celkový směr vývoje světa, ale i finanční zisk (dřevo, zvířata, plody, vodní režim, klimatické poměry, turistika, atd.).

Vykácená holina, která vznikne po násilném řešení problému kůrovec pilami, nepřináší užitek nikomu. A často se do takových míst les už není schopen navrátit. Jde pak o vítězství člověka s trpkým nádechem – „zvítězili jsme nad kůrovcem, ale současně jsme trvale ztratili kus lesa“. Na ukázku uvedu dvojici obrázků převzatých z materiálů Hnutí Duha:

                   

První z těchto obrázků ukazuje NP Bavorský les pod vrcholem Luzného, jde o místo, kde bylo vyřešení problému s kůrovcem ponecháno Přírodě. Ponechané stojící uschlé stromy jsou díky přirozené obnově lesa nahrazeny mladými. Souše a tlející dřevo jim dodávají ochranu a potřebné živiny.

                

Druhý obrázek je z NP Šumava pod vrcholem Malé Mokrůvky. Tady se podařilo kůrovce úplně zlikvidovat plošným vykácením napadených stromů. Výsledkem je však rozsáhlá holina se spoustou pařezů zarostlá trávou a kromě několika člověkem vysazených buků zde není žádná nová generace stromů, která by vytvořila základ nového lesa. Dlouhodobý výsledek je smutný. Šumava část svého lesa ztratila.

Hledisko ochrany Přírody představuje vyšší pravdu

Pokud nebudeme následovat vyšší pravdu podle zásad ochrany Přírody, pak se z dlouhodobého hlediska nenaplní ani naše lidská hmotná přání podle bodu 1). Bod 2), tedy sledování v prvé řadě hlediska ochrany Přírody, je podkladem, od kterého by se mělo odvíjet i všechno ostatní. Tedy i péče o majetek člověka. Právě hledisko ochrany Přírody představuje vyšší pravdu, ze které bychom měli při svých rozhodnutích vždy zásadně vycházet. A nestavět je do sporu s lidskými zájmy, jak to činí mnozí z těch, kteří o těchto věcech politicky rozhodují (viz následující citace a vyjádření politiků v tomto textu).

Problém je však v tom, že lidé zapadlí ve hmotném myšlení a rozhodování odmítají existenci duchovního pozadí svých bytostí i celého světa. V článku 3. Jak lze proniknout do duchovního pozadí světa jsem vysvětlil:

Člověk, který tvrdí, že duchovní rovina života neexistuje, vlastně sám sebe vydal na pospas všemu nepříznivému a temnému, co z této neviditelné duchovní roviny působí. Ztrácí pak jakoukoliv kontrolu nad svým životem i možnost hlouběji mu porozumět. Navíc, když člověk duchovní pozadí sebe sama a světa odmítá, pak se brání ho vnímat a nepracuje s ním. Nerespektuje ho. Nezařazuje ho do svého uvažování. Nechce brát v úvahu informace a impulsy, které odtud, v tomto případě od samotné Přírody, přicházejí. A když už někdo jiný takové informace zveřejní, lidé zapadlí ve hmotě nechtějí uznat, že takovéto informace přicházející přímo od Přírody mají reálný podklad, který je potřeba při rozhodování brát v úvahu. Často takto smýšlející lidé šlápnou vedle a nechají se ovládnout přes cigarety a jiné návykové prostředky. Nebo přes svoji touhu po kariéře, profesním postupu, společenské prestiži, touhu zalíbit se nejvyšším kapacitám ve státě i veřejnému mínění, nebo touhu po bohatství, majetku…

Ačkoliv v historii Země najdeme miliony příkladů, které potvrzují a dokladují nezbytnost naslouchání Přírodě, lidé, kteří nejsou schopni vnímat impulsy Přírody, si to nejsou ochotni připustit. Nevnímají takové argumenty, na příjem takového typu informací nejsou jednoduše naladěni. Pokud chceme zlomit dosavadní nepříznivý vývoj na této Planetě, je třeba dospět k tomu, abychom se naučili vyšší úrovně pravdy postupně zahrnovat do našich každodenních rozhodnutí.

V tomto směru je potřeba si především uvědomit, co je pro nás lidi zde na Zemi více urgentní a varující – les napadený kůrovcem, nebo spíše zoufalé volání Přírody, která tvrdě žádá konečně změnit celkový přístup člověka k Přírodě?

Hledisko ochrany majetku má v dnešním světě zelenou

Ti, kteří dnes hlásají chránit majetek a zabezpečit volnou ruku člověku ve všech jeho rozhodováních, mají oporu ve většině zákonů. Jsou totiž nejvyššími představiteli a volenými zástupci nás občanů. A to jak na celostátní úrovni – prezident, premiér, ministři, poslanci a senátoři, tak také na úrovni nižších článků, krajů i jednotlivých obcí – například starostové obcí. Mají proto ve svých rukách celou řadu trumfů. Především rozhodovací pravomoc, možnost rozhodnout a své rozhodnutí uskutečnit. Možnost své rozhodnutí podpořit zákonem a uzákoněnými pravidly, které si sami vytvoří a odsouhlasí. Možnost opírat se o státní moc v podobě policie nebo dokonce v těch nejkrizovějších situacích i armády. Nelze se divit, že právě na této straně sporu je většinové mínění, které odtud vnímá možnost opory při řešení svých lidských problémů.

Drtivá většina lidské populace totiž chce za každou cenu chránit svůj majetek. Chce si pěstovat tu část Přírody, lesa, kterou si přivlastnila a přijala za svou. Problém kůrovce tak vyhrocuje spor mezi člověkem a Přírodou. Přemnožený kůrovec z bezzásahových území (která mimochodem tvoří asi 30% rozlohy celého parku), ohrožuje zbývající dvě třetiny parku i hospodářské lesy v okolí Národního parku. Člověk pak logicky bojuje za svůj majetek. Žádá proto zasahovat i v bezzásahových zónách. Zasáhnout třeba i v rozporu se zákonem, aby si svůj majetek uchránil. Nemůžeme se tomu divit. Tím spíše, že tito lidé vnímají silnou podporu z pozic nejvyšších státních funkcí naší země.

A druhá strana sporu? To jsou ti, co výše než člověka staví planetu Zemi a Přírodu. Také mají určitou oporu v zákonech na ochranu Přírody. Nemají však v rukou rozhodovací pravomoc, aby něco naplánovali, uzákonili a rozhodli. A pokud se někdo z nich na čas dostane do státních funkcí, je brzy vládnoucí většinou vyštípán jako člověk, který na této rozhodovací úrovni nemá co dělat. A protože tato druhá strana nemá rozhodovací právo, aby zvrátila průběh činností naplánovaných druhou stranou, uchyluje se často až k nepřiměřeným akcím, blokádám. Neváhají viset v korunách stromů, aby bránili strom napadený kůrovcem před pokácením. A ti, co mají v rukou rozhodovací pravomoc, pak zase neváhají proti nim nařídit zákrok pořádkových sil policie. Dochází pak k naprostému vyhrocení situace, k násilí, kdy policie vleče aktivisty z místa činu.

Hledisko ochrany majetku proti snaze uchránit Přírodu

Ti, kdo sledují především hledisko ochrany majetku, by si měli uvědomit riziko, že jednostrannou ochranou svého majetku a péčí o něj nevnímají potřeby Přírody. Potřeby bytosti, systému, prostředí, které nás živí, které vytváří atmosféru našich životů.

A může se pak stát, jak se lidově říká, že pro pár stromů přehlédneme celý les. Že pro pocit ochrany svého soukromého vlastnictví zanedbáme ochranu a pomoc planetární Přírodě. A ta už nám přece celé roky dává jasné zřetelné náznaky, že situace je kritická. Že je nesmírně důležité, aby lidstvo změnilo svůj přístup k Přírodě. Jinak se může stát, že Příroda se v zájmu pokračování své existence bude muset zbavit toho živočišného druhu, který žije na úkor ostatních. A jak už jsem připomenul, nebylo by to poprvé.

Proto je tak důležité sledovat nejen jako důvod navíc, ale v dnešní době již jako prvořadý postoj, také druhé hledisko: Zachovat, uchránit Přírodu pro tento svět. Zastánci tohoto postoje si uvědomují, že Příroda potřebuje alespoň v některých dílčích pro ten účel vymezených územích ponechat sama sobě, svému vývoji, svým postupným a nutným změnám.

„Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst“ – Indiánské přísloví

Postupně dáme slovo oběma stranám sporu

V tomto textu bude dáno slovo lidem. A to jak těm, kteří hájí skutečné zájmy Přírody, tak také těm, kteří chrání především zájmy člověka a jeho majetku. A kteří i problémy Přírody posuzují z hlediska zisku, výnosu, užitkovosti. V dalším textu A3. Problém Národního parku Šumava – co říká Příroda, dáme také prostřednictvím nezávislých komunikací tří jednotlivců na NDC slovo samotné Přírodě.

A jak už to tak bývá, všude, kde se objevují protesty, objevují se také ti, kterým vůbec nejde o povahu věci. K oběma stranám sporu, jak k ochráncům Přírody, tak i k ochráncům majetku, se přidávají jedinci, kteří nechápou samotnou podstatu sporu. Přitom samotný spor využívají k prezentování sebe samých a používají často až nepřiměřené nátlakové metody. Někteří z těch, co se přidávají k ochráncům Přírody, spatřují v blokádách určité dobrodružství, možnost povyražení. Nebo se dokonce s tímto hnutím svezou i provokatéři, aby takové protestní hnutí zdiskreditovali. A ti nasměrují povahu protestů do způsobů, které jsou už z mnoha pohledů zcela nevhodné. Například propíchávání či rozřezávání pneumatik těch, co bojují proti kůrovci kácením. Nebo dokonce krádeže a fyzická napadení. Naopak někteří z těch, co podporují kácení v bezzásahových územích, zase neváhají používat naprosto nepřiměřená slova na adresu těch, kteří lépe chápou, co Příroda potřebuje.

A jak píše Prof. RNDr. Zdeněk Opatrný, CSc. V článku „Chemie na Šumavu nepatří a bez chemie se neobejdeme“ (Noviny Naše Šumava, červenec 2011):

„Vyznavače jednoho či druhého různě extrémního řešení (kácet/nekácet, osazovat/neosazovat, insekticidy ano/ne) najdete mezi laiky i vědci. Tak jako existují chytří i hloupí laici, existují chytří i nenapravitelně zabednění vědci… Není také divu, že v politicko-ideologických diskusích si řečník ze šuplíku vytáhne toho či onoho experta, jak jej zrovna potřebuje. Masmedia činí totéž…“

(Noviny Naše Šumava, červenec 2011)

         

        Přirozená obnova šumavského lesa napadeného kůrovcem poblíž pramenu Vltavy

     

    Torza stromů napadených kůrovcem a obnovující se les, v pozadí Roklan

 

Názory odpovědných politických pracovníků

Nejprve dejme slovo těm odpovědným. Těm, jimž z titulu zastávané funkce patří právo a povinnost rozhodovat o situaci a přijímat opatření. To jsou ti, kteří rozhodují za nás, a kteří se na své posty dostali z mašinérie svobodných voleb. My lidé České republiky jsme je většinovým způsobem svobodně zvolili. A je pak logické, že ti, kteří volili někoho jiného, pak s jejich rozhodnutím zásadně nesouhlasí. Ale takové je riziko svobodných voleb. Že ti, co vládnou, budou prezentovat názory většinového mínění, které vůbec nemusí být optimální.

Ministr Chalupa: S kůrovcem musíme bojovat, ne ho chránit jako mí zelení předchůdci

29.7.2011  Stanovisko ministra životního prostředí k situaci v Národním parku Šumava.

„Šumavu nelze ponechat na pospas kůrovci, jak to činili mí zelení předchůdci. Důsledkem je pouze zničení rozsáhlých ploch šumavských lesů, tedy poškození nejen soukromého, obecního a státního majetku, ale hlavně Přírody jako takové.

Jsem přesvědčen, že s kůrovcem musíme rozumně bojovat, ne ho chránit. Naopak - chránit máme šumavskou přírodu, a to před každým a vším, co ji ničí. Plně chápu a rozumím rozhořčení místních lidí i jejich volených zástupců…

Mgr. Tomáš Chalupa,
ministr životního prostředí,
místopředseda regionálního sdružení,
předseda oblastního sdružení a poslanec PČR“

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/204022.aspx

http://www.zdikov.eu/sumava/38-jan-strasky-kurovec-na-sumave-nedostane-sanci.html

Co je to environmentalismus?

V následujícím příspěvku, který vyjadřuje názory prezidenta Václava Klause, je použito cizí slovo environmentalismus. Co toto slovo znamená?

Podle Wikipedie se environmentalismus zabývá vztahy mezi Přírodou a společností. Usiluje o změnu a nápravu všech mechanismů, které brání snaze o ochranu životního prostředí, kterými lidé ohrožují samotnou planetu Zemi i Přírodu.

Někteří politici, například i prezident Václav Klaus, argumentují tím, že snaha o ochranu životního prostředí, snaha o ochranu planety Země a Přírody, ohrožuje svobodu trhu a soukromé vlastnictví. A to právě tím, že svobodu trhu a nedotknutelnost soukromého vlastnictví chce omezovat, pokud se dostává do rozporu s ochranou Přírody a prostředí. Podle těchto politiků se tak hnutí na ochranu Přírody snaží nahradit svobodný spontánní vývoj lidstva centrálním plánováním celého světa.

Takový politický postoj staví nedotknutelnost člověka, jeho svobody a majetku, nad samotnou Přírodu. Je tedy postojem z pozice hmotného ega, které dávno ztratilo nebo doposud nenašlo duchovní rozměr. Více jsem o tom napsal v článku 25. Dáme přednost svobodě ega nebo duchovní svobodě?

Klaus: Ekologové ze Šumavy jsou horší než Al-Káida

29.7.2011 - Ekologičtí aktivisté představují podle prezidenta Václava Klause větší globální hrozbu než teroristé z Al-Káidy. Prezident to uvedl v reakci na ekologickou blokádu na Šumavě. Klaus tak podpořil vedení národního parku, které navzdory přáním ekologů nařídilo kácení šumavských stromů napadených kůrovcem.

„... kde vidím v současnosti ve světě největší ohrožení - vidím je v environmentalismu, v odnárodňování států a v přechodu ke globálnímu (a evropskému) vládnutí. Těchto dvou věcí se já bojím více než Al-Kaidy,“ uvedl Klaus ve svých Zápiscích z cest, které ukázal serveru Novinky.cz.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/204048.aspx

JN: A je to. Nejvyšší představitel našeho států nazval snahu o ochranu Přírody jednou ze dvou největších hrozeb pro současný svět. Dokonce ji přirovnal k terorismu, který podniká hromadné atentáty a vraždí desítky i tisíce nevinných lidí. Nelze se pak divit, že tohoto názoru se chytili další „ochránci lidského majetku“, aby jej ještě dále rozvedli.

 

„Není možné jít proti Přírodě. Je silnější než nejsilnější z lidí“ - Picasso

Dopis starostů obcí na území NP Šumava politikům

Z tohoto dopisu vybírám:

„V současnosti prodělává Šumava a její obyvatelstvo úmyslnou kůrovcovou kalamitu tisíciletí, jejímž výsledkem jsou významné negativní změny přírodního prostředí s přímým negativním dopadem na změnu kulturní krajiny…

Žádáme tímto všechny oslovené osobnosti politického života, aby se se svojí státní a politickou vahou zasadili o ukončení nebezpečného polovědeckého experimentu, kterým je ničena a devastována přírodní a kulturní šumavská krajina, její funkce a hodnoty…

Umělá gradace kůrovců, namnožených v nesmyslně vymezených bezzásahových zónách, ze strany některých odborných, politických ekologických struktur a účelové polopravdy a lži ze strany těchto struktur, jsou příčinou vzniku tisíců hektarů holosečí v tzv. zásahových lesích centrální Šumavy. Výsledkem jsou rozsáhlé škody nejen na lesním biotopu a na lesním genofondu vysokohorského lesa, ale také na šumavské přírodě a krajině, která tak dávno nesplňuje cíl národního parku, kterým je setkávání člověka s nedotčenou přírodou…“

Zdroj: Noviny Naše Šumava, červenec 2011.

JN: Skutečně pozoruhodné! Snaha o vytvoření chráněných území, kde člověk přestane zasahovat, jsou nazvána „nebezpečným polovědeckým experimentem“. To je opravdu silný kalibr v lidské demagogii, která cítí oporu ve státní moci a mašinérii. I následující názor lékařky je velmi agresivní a nesmiřitelný a autorka dokonce neváhá situaci označit jako „umělé (tedy úmyslné) namnožení kůrovce“.

Zelený extremismus na Šumavě

„Šumava se počínaje rokem 2004 stala experimentálním územím radikálně smýšlejících ekologistů. Nedemokratická rozhodnutí ministrů životního prostředí Ambrozka, Bursíka, Mika a Správy parku – vedla k nastartování největší kůrovcové kalamity tisíciletí…

K likvidaci Šumavy s pomocí uměle namnoženého kůrovce neměli žádnou zákonnou či jinou hmatatelnou podporu. Divočinu budovali na „legislativní vodě“, bez souhlasu regionu a občanů Šumavy…

Žijeme v době, kdy pohádky o divočině mají mnohem větší váhu nežli realita…

Je na nás, jak dlouho ještě necháme Hnutí Duha a další nevládní organizace rozhodovat o našem osudu…

MUDr. Jitka Marková, Noviny Naše Šumava, červenec 2011

 

„To, co vytvořila Příroda, je vždycky lepší než to, co bylo vytvořeno uměle“ - Cicero

Ekologisté chtějí Šumavu vylidnit

Z názorů senátora Tomáše Jirsy, který je současně starostou Hluboké nad Vltavou:

„Dr. Stráský má nejen moji podporu, ale i podporu prezidenta republiky, ministra životního prostředí, představitelů Jihočeského a Plzeňského kraje, starostů šumavských obcí i nové rady NPŠ…

Cílem Dr. Stráského je zastavit kůrovcovou kalamitu, zatímco někteří vědci a Hnutí Duha si přejí co nejvíce suchého lesa, jak říkají, divočiny a nových pralesů…

Sledujeme další kolo nebezpečné hry několika ekologistů, kteří chtějí Šumavu vylidnit, uzavřít a zřídit „divočinu“, ve které se bude dařit kůrovcům, datlíku tříprstému, ale ve které člověk nebude mít místo…

Zdroj: Noviny Naše Šumava, červenec 2011

Nesdílím pohled lidí, kteří člověka vidí jako škůdce přírody

Z názorů předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové:

„Nesdílím pohled lidí, kteří člověka vidí jako škůdce přírody. Nesdílím názory pana Bursíka, důvěřuji panu Stráskému. Vím, že mu na přírodě a její ochraně záleží. Zároveň nemá fanatický postoj těch, kteří by raději nechali Šumavu uschnout, než aby rozhodli o potřebném zásahu proti kůrovci…

Poznámka JN: Tito naši političtí představitelé se snaží vytvořit dojem, že postoj ochrany Přírody a zásada nekácet v ochranných zónách parku představuje nebezpečnou hru několika fanatických a vychýlených jedinců. Stanoviska celých skupin vědců zastávajících významné pozice v našem státě, které uvedu v závěru tohoto článku, však svědčí o něčem jiném.

Snaha centrálních orgánů napravit situaci silou

To byly názory našich nejvyšších státních i regionálních představitelů, kteří v úsilí pomoci Přírodě nalézt si svoji vlastní cestu vnímají terorismus, zelený extremismus, nebezpečnou hru, fanatický postoj, nedemokratismus, nebezpečné polovědecké experimenty a dokonce snahu o úmyslné množení kůrovce a úmyslné zničení šumavské Přírody i celé Šumavy. Opravdu silná slova osob, které nepochopily skutečnou podstatu věci, o co zde vlastně jde.

A tak naše centrální státní instituce vyšlou počátkem roku 2011 na Šumavu cestovatele Jana Stráského, který poznává Přírodu s cigaretou v ústech. Aby nahradil předcházejícího ředitele Františka Krejčího, jehož postoj vůči kůrovcové kalamitě více odrážel skutečné zájmy Přírody a neodpovídal tak většinovému mínění zasahovat za každou cenu proti kůrovci i v chráněných územích. V tomto směru je důležité podotknout, že kouření není jen určitý životní styl. Kouření především znamená nezanedbatelnou formu závislosti - nechat se ovládat něčím, být podřízen něčemu. Člověk, který je podřízený pouhé cigaretě, bývá často podřízen i řadě dalších vlivů a za tyto vlivy je ochoten nesmlouvavě bojovat. Stejně jako bojuje za své právo zapálit si cigaretu. A to bez ohledu na to, zda rozhodnutí, které z titulu své moci prosazuje, je správné, je-li to podle zákona, nebo dokonce je-li to eticky čisté.

„Ředitel Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Jan Stráský znovu potvrdil své odhodlání rázně zakročit proti kůrovci v šumavských lesích. Při setkání s představiteli Sdružení obecních a soukromých lesů (SVOL) uvedl, že zásahů nezůstanou ušetřeny ani dosud přísně chráněné zóny parku.

"Věříme, že jeho kroky povedou k účinnému zásahu proti kůrovci. V zónách, kde se dosud nezasahovalo, se musí zasáhnout, a zasáhnout hlavně včas," řekl předseda SVOL Jan Kučera.“

Zdroj: Článek z 19.3.2011 na adrese

http://www.zdikov.eu/sumava/38-jan-strasky-kurovec-na-sumave-nedostane-sanci.html

JN: Nemůžeme se divit, že tímto svým postojem sklidil nový ředitel Jan Stráský aplaus všech ochránců majetku, lidské egoistické svobody i zastánců a ochranitelů ekonomického trhu.

Jiří Leschtina: Stráský, kůrovec a perlorodky

Víte, co spojuje Petra Pitharta, Jana Stráského, Miloše Zemana a Václava Klause? Společný nepřítel jménem kůrovec. Všichni tito expremiéři totiž kritizovali vedení Národního parku Šumava, které v nejcennějších zónách zakázalo porážení a těžbu stromů napadených kůrovci. Teď se ale jeden z nich - Jan Stráský stává ředitelem parku. A třást se můžou lýkožrout i odborné týmy, které v prvních zónách prosadily "metodu nezasahování", vycházející z přesvědčení, že nedotčená příroda si s kůrovcem poradí sama.

Otázka, zda kácet, nebo nekácet v chráněných územích, je nepřehledná a zrádná. Jako šumavské hvozdy a slatiny v nich. Na jedné straně stojí řada přírodovědců a ekologů. Podle nich stromy napadané lýkožroutem mohou umírat ve stoje, aniž by je kosily pily a dřevo šlo na prodej. S tím, že na kostrách stromů vyraší nový život. Proti nim vystupují dřevařské firmy, šumavští starostové a řada politiků, kteří tvrdí, že každý nemocný strom je třeba bez milosti podetnout, rozřezat a dřevo zpeněžit.

Stráský přitom dlouhá léta stojí na straně dřevařů a starostů. Už v prvním rozhovoru po svém jmenování prohlásil, že kůrovec se na Šumavě musí řešit kácením. A to i v nejcennějších zónách. První, co prý přinese ministru Chalupovi, bude "velký seznam žádostí o výjimky, abychom se kůrovce pokusili zastavit."

Zdroj: http://hn.ihned.cz/c1-50271550-strasky-kurovec-a-perlorodky , 16.2.2011

              

            Hospodářský způsob likvidace kůrovce poblíž řeky Vydry

Postoj ochránců Přírody

V dalších příspěvcích dejme slovo také druhé straně - názorům a postojům ochránců Přírody. Těm, kteří pochopili, že na prvním místě v žebříčku zájmů člověka a potřeby ochrany jeho majetku stojí sledování impulsů Přírody a prosazování potřeb Přírody. I těm z naší politické garnitury, vědcům, novinářům, zástupcům ekologických hnutí, kteří varují před podobným nesmlouvavým postojem vůči Přírodě Národního parku, jaké má dnešní vedení parku v čele s Janem Stráským.

Stráský dal povel k chemickému postřiku NP Šumava. Povolení nemá.

Následující příspěvek naznačuje, že ti, co kritizují aktivisty bránící kácení stromů za porušování zákona, sami neváhají zasahovat do šumavské Přírody v rozporu se zákony platnými pro tuto republiku:

5.5.2011 - S dodržováním zákona si evidentně příliš neláme hlavu ředitel NP Šumava Jan Stráský. Hlídky ekologického Hnutí Duha zjistily, že v boji proti kůrovci dal souhlas používat i chemické postřiky, ačkoli k tomu ještě nemá potřebné úřední povolení, informuje Aktuálně.cz.

Stovky otrávených lapáků a trojnožek podél lesních cest, a to i v oblastech, kde bylo zatím kvůli ochraně přírody zasahovat proti kůrovci zakázáno, našly hlídky ekologického Hnutí Duha. Zjistily tak, že Národní park Šumava začal v boji proti kůrovci používat i chemické postřiky, ačkoli k tomu ještě nemá potřebné úřední povolení.

Tou je výjimka ze zákona o ochraně přírody a krajiny. „Ředitel Jan Stráský okázale ignoruje zákon, který má vzácnou přírodu národního parku chránit. Začal používat proti kůrovci chemické postřiky, i když to zákon o ochraně přírody v národním parku přísně zakazuje a výjimku k tomu zatím nedostal," řekl Jan Bláha z Hnutí Duha, které proto podalo podnět České inspekci životního prostředí.

Jedy potravním řetězcem likvidují i sýkorky

Ředitel Stráský přiznal, že příslušné povolení k používání pesticidů zatím skutečně nemá. Zároveň dodal, že to je jen otázkou dní, kdy ho získá. „Po dnešním jednání jsem přesvědčen, že do týdne bude uděleno," prohlásil pro Aktuálně.cz Stráský. Uvedl, že park žádá o příslušné výjimky už od ledna, ale kvůli personálním změnám ve vedení správy chráněného území, se řízení protáhlo.

Hnutí Duha upozorňuje, že chemický postřik nezabije pouze kůrovce, ale i další hmyz. „Jedovaté pesticidy by se neměly používat ani v hospodářském lese, natož v národním parku. Otrávené stromy totiž zabijí často víc jiného hmyzu než samotných kůrovců," upozornil Bláha s tím, že se jedy přes otrávené brouky dostávají dál do potravních řetězců. „Bylo prokázáno, že v lesích, kde byly postřiky použité, kvůli tomu umírají mláďata hmyzožravých ptáků, například sýkorek," dodal Bláha.“

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/195393.aspx

Stráský řeší Šumavu jako hospodářství

26.4.2011 - Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg má strach o Národní park Šumava. Jeho nový šéf Jan Stráský ho totiž řídí jako hospodářský les, nikoli jako chráněné území.

"Mám strach o osud Šumavy," přiznal podle serveru iDNES.cz Schwarzenberg. Už to podle něj nejsou jen obavy, ale opravdový strach. Národní park je prý poklad, který nám byl svěřen, a Stráský při péči o něj značně eliminuje vědecké názory.

Stráský plánuje kvůli masivním škodám způsobeným kůrovcem mimo jiné také kácení v prvních, tedy nejvíce chráněných, zónách parku. "Stráského plán je lesnickým postupem pro hospodářské lesy, ne pro národní park," kritizoval ho Schwarzenberg, jehož původní povolání je lesník.

Někdejší ministr životního prostředí Bedřich Moldan (dnes expert TOP 09) Stráského také kritizuje: "Jsem přesvědčen, že je třeba naprosto minimalizovat nebo dokonce úplně vyloučit zásah proti kůrovci v prvních zónách. V nedávné minulosti byly vyhlášeny i bezzásahové oblasti v částech druhých zón a bylo by potřeba toto velmi citlivě zmapovat a některý bezzásahový režim tam udržet," uvedl Moldan.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/196292.aspx

Stráský odmítl prestižní evropský diplom pro Šumavu

Z doporučení mezinárodních expertů, které Rada Evropy na Šumavu vyslala v roce 2010, vyplývá, že Národní park Šumava měl šanci získat v roce 2011 prestižní ocenění. Experti pochválili kroky, které Národní park udělal v posledních několika letech. Varovali však před politickými zásahy do správy parku. Jenomže právě na přelomu roků 2010 došlo k zásadní politické změně ve vedení parku, když bývalé vedení v čele s ředitelem Františkem Krejčím, pozitivně hodnocené Radou Evropy, bylo nahrazeno vedením novým v čele s Janem Stráským.

Další informace jsou převzaty z článku Pavla Barocha z 11.3.2011 na adrese

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=693738

Vimperk - Šumavský národní park mohl stejně jako sousední Bavorský les nebo jiné parky získat prestižní evropský diplom, který za kvalitní péči o přírodu uděluje Rada Evropy.

Nový ředitel parku Jan Stráský ovšem ocenění odmítl, a tak do Štrasburku neodjede v pondělí delegace ministerstva životního prostředí, která měla diplom převzít.

O kauze informovalo ekologické Hnutí Duha a ředitel Stráský to v zápětí potvrdil.

Jan Bláha z Hnutí Duha uvedl, že Rada Evropy podmiňuje udělení prestižního diplomu tím, že vedení šumavského parku schválí plán péče o tamní přírodu na dalších deset let, spojí roztříštěné první, nejvzácnější zóny parku do souvislého celku a aspoň 40 procent ponechá k volnému vývoji. Jako samozřejmost pokládá Rada souhlas šumavských obcí s tímto postupem.

"V dané situaci nemůže nikdo zaručit jejich splnění," uvedl Stráský, podle něhož park i ministerstvo životního prostředí požádalo o odklad udělení diplomu o dva roky, kdy už bude možné "dosáhnout takového stavu, za kterého může vzniknout nárok na toto prestižní ocenění" (poznámka JN: Z tohoto výroku je patrné, jak málo současné vedení Národního parku chápe, o co při ochraně Přírody skutečně jde. Když si myslí, že až teprve za vyhlazení kůrovce pilou a chemií i na územích chráněných zákonem si zaslouží obdržet vyznamenání rady Evropy za příkladnou ochranu Přírody.)

Ocenění předchozího vedení parku radou Šumavy

Rada Evropy ve svém vyjádření oceňuje předchozí vedení parku před nástupem ministrů Pavla Drobila a Tomáše Chalupy:

"Situace se v posledních pěti letech významně zlepšila a správa parku stanovila jasný směr budoucnosti parku. Správě parku a českým úřadům je třeba pogratulovat za jejich úsilí, zejména za rozvoj výjimečné spolupráce se sousedním národním parkem Bavorský les," uvedla Rada.

Zároveň Rada Evropy kritizuje současné záměry regionálních i státních politiků.

"Současné politické klima na místní i národní úrovni není dostatečnou zárukou dlouhodobé péče o národní park a ochranu jeho mimořádných hodnot," uvádí se v prohlášení.

Radě se nelíbí současné plány na kácení kůrovcových smrků. "Boj s kůrovcem na velkých plochách uprostřed národního parku je dopředu ztracený boj s velmi nízkou efektivitou. Výsledkem bude jen prodloužení stavu, ale nepomůže záchraně lesů, jak tvrdí oponenti správy parku," uvedli evropští představitelé.

Je to ostuda, tvrdí Hnutí Duha

Jaromír Bláha z Hnutí Duha uvedl, že diplom mohl pomoci Šumavě nalákat další turisty ze zahraničí.

"Ředitel Stráský raději Šumavu připraví o prestižní ocenění, které by sem navíc přitáhlo turisty, než aby se o správě parku bavil s vědci a evropskými odborníky, a musel přiznat, že kroky předchozího vedení byly správné," řekl Bláha.

"Nejenže je to strašná ostuda evropského formátu. Především škodí Šumavě a místním obcím. Ještě jsem neslyšel o jediném řediteli národního parku, který by chtěl záměrně pošlapat dobrou značku místa, které má svěřeno," dodal Bláha.

Připomněl, že delegace ministerstva životního prostředí se omluvila z pondělního jednání Rady Evropy, kde se bude udělovat víc diplomů pro různé parky. "Ministr Chalupa tak k mezinárodní ostudě zásadním dílem pomohl - nevyslat žádného zástupce státu na jednání o našem parku ve Štrasburku je nevídaný krok," dodal Bláha.

Turista Stráský vrací Šumavu do 19. století, říká vědec

3.4.2011 - Praha - Renomovaný vědec profesor Josef Fanta kritizuje radikální plán na potírání kůrovce, který předložil ředitel Šumavského národního parku Jan Stráský  svému nadřízenému, ministrovi životního prostředí Tomáši Chalupovi (ODS).

"Myslím, že pan Stráský zadělal na mezinárodní ostudu," hodnotí tento plán v rozhovoru pro Aktuálně.cz profesor Josef Fanta, uznávaný vědec s evropským renomé.

Fanta, donedávna člen vědecké sekce šumavského parku, kritizuje zejména Stráského plán pustit dřevorubce do prvních, nejcennějších zón Šumavy.

"Park je zřízen proto, aby se v něm příroda chránila. Když jsem ale slyšel starší Stráského vyjádření, že se s přírodou musí bojovat, tak to se vracíme do 19. století."

Aktuálně.cz: Co vidíte jako největší chybu pana ředitele Stráského?

„Myslím, že na jeho místo měl přijít ekologicky vzdělaný odborník, nikoliv turista, který má k těmto záležitostem daleko a mnoho věcí nejspíš nechápe. Nechci mu sahat do svědomí, nechci ho kritizovat, ale některé věci prostě nejdou. V Evropě máme na tři sta národních parků, ale něco takového, co předložil pan Stráský, se ještě nestalo.

V národních parcích platí zásada, že v územích, která byla zařazena do čistě přírodních zón, se nic takového nedělá. Tam se na přírodu chodíme dívat, učit se. Ne jí manipulovat.

Rada Evropy nabídla Šumavě prestižní diplom, pan Stráský se ale rozhodl přijetí pozastavit a zatím ho nepřevzít. Jestli si myslí, že za dva roky Šumavu vyčistí a pak řekne: 'Rado Evropy, pojď sem s tím diplomem', tak takhle Rada Evropy nefunguje.“

Aktuálně.cz: Jak se podle vás s kůrovcem na Šumavě vypořádat?

„Před sto lety, kdy se na Šumavě vysazovaly stejnověké smrkové monokultury, nám naši předkové zadělali na dva problémy. Prvním je, že kůrovec napadá staré stromy. Stejnověké smrkové monokultury nejsou přirozeným porostem, jsou ale živnou půdou pro kůrovce.

Druhým problémem je, že staré smrkové lesy jsou velice náchylné k poškození silnými větry, vichřicemi. A to se na Šumavě také stalo, vzpomeňme si na orkán Kyrill.

Když jsme jednou vyhlásili bezzásahové pásmo, tak bychom to také měli dodržet. Zásahy proti kůrovci by se měly dělat v okrajových zónách. Neměly by se dělat paušálně, ale výběrovým způsobem.

V německém parku se nekácí.“

Aktuálně.cz: Je to dostačující?

„Znám například dobře situaci v německém národním parku Harz na sever od Drážďan. Tam je podobná situace jako na Šumavě. S preventivními a ochrannými opatřeními nepočítají na prvním místě v národním parku, ale v lesních závodech, které s národním parkem hraničí. Oni respektují, že národní park je první kategorie ochrany přírody. 

Kdybych přišel s návrhem ´začněte na Šumavě dělat kůrovcová opatření v lesních správách kolem národního parku´, tak mě ukřižujou.

Ve druhých a třetích zónách šumavského parku by se mělo zavést přírodě blízké hospodaření. Co nejdříve smrkové monokultury převádět na smíšené porosty. V původní vegetaci tam byl smíšený les, v němž se samozřejmě vyskytuje také smrk.“

Aktuálně.cz: Jsou s tím už nějaké zkušenosti?

„Podobně jsme to dělali v Krkonoších v 90. letech, tam byla situace stejná, všude samý smrk. Nechtěli jsme obnovovat les v podobě monokultury. Dosazovali jsme buk, jedli, hodně jsme pracovali i s takzvanými pionýrskými dřevinami, jako je bříza, osika, jeřáb, jíva.

Výzkumem jsme zjistili, že tyto dřeviny mají cenu zlata. Zvláště v Krkonoších, kde byl kyselými dešti zcela změněn půdní režim. Tyto dřeviny zlepšují chemismus půd. Vytvářejí příznivější podmínky pro obnovu lesa.

Příkladem může být i Rumunsko.“

Aktuálně.cz: A co první zóny šumavského parku? Ty by podle vás měly zůstat bez jakéhokoli zásahu člověka?

„Ano, bez zásahu.“

Zdroj: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=695536

Člověk jako Stráský nemůže chránit přírodu, křičí ekologové

14.2.2011 - Podle Jaromíra Bláhy z Hnutí Duha může nový ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský na svém postu napáchat značné škody v ochraně místní přírody.

„Proti přírodě musíme bojovat, kdyby moji předkové nebojovali s různými živočichy, tak bych tady možná nebyl," citoval Bláha Stráského s dovětkem, že takový člověk může těžko chránit přírodu národního parku…

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/189037.aspx     

Matěj Stropnický: Šumava v době neobroučkové

„Neopustil jsem po dva dny ani na okamžik národní park, jehož posláním je dle zákona „zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů“, jehož „hospodářské využití musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů“ a „musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými vyhlášením“, a přesto jsem nikdy předtím nešel lesem s intenzivnější těžbou…

Je třeba vidět, že škoda se kácením sušin teprve počíná. Klostermann, z nějž stále ještě v parku citují naučné cedule, to viděl před sto dvaceti lety takto:

„Tak se stává, že dokud celou věc člověk lesu samému ponechává, nic se lesu nestane. Co les ztratí, zase si vynahradí. Ale pokácejte ty staré stromy zkraje, ty velké, a uvidíte! Vzepře se vítr do husté drobotiny, a povídám vám, celou rázem ji položí“ – Karel Klostermann

Bezzásahové zóny mají svůj název proto, že se v nich nezasahuje, a vedení parku je od toho, že za ně ručí, ne, aby je zpochybňovalo, neřku-li v nich organizovalo kácení. Poslední dva měsíce jsou navíc opakovaně používány biocidy v otrávených trojnožkách, jejichž účelem je hubit slavného brouka, které ale hubí i vše okolo, a dokonce bylo zaznamenáno používání feromonů, jakýchsi návnad na kůrovce, umísťovaných na zdravé stromy…

V okamžiku, kdy začne stát znovu dodržovat na Šumavě platné zákony, je možné začít diskusi o jejich případných změnách. Měla by být široká a její závěry přijaté demokraticky…“

Zdroj: http://www.zeleni.cz/media/aktuality/matej-stropnicky-sumava-v-dobe-neobrouckove/, 28.7.2011

Do nejvyšších poloh Šumavy choďte jen pro poučení, nikoliv pro dříví

František Krejčí v článku „Dramatický život“ (časopis Šumava – léto 2008) píše:

„Staří lesníci nám radili, abychom do nejvyšších poloh výskytu smrku chodili jen pro poučení, nikoliv pro dříví. Snažili se zde pochopit přirozený vývoj lesa a nesnažili se mu „pomáhat“ necitlivými zásahy do jeho tisícileté tradice.“

Havel se opět střetl s Klausem, tentokrát kvůli kůrovci

Praha: Exprezident Václav Havel se veřejně postavil proti plánům ředitele Šumavského národního parku Jana Stráského kácet smrky napadené kůrovcem i v nejcennějších zónách parku…

"Situaci, kdy v nejcennějších částech Národního parku Šumava mají určovat vývoj pily dřevorubců místo divoké přírody, považuji za skandální," řekl Havel.

Zatímco Havel se stal jedním z prvních signatářů výzvy proti kacení, Klaus byl před dvěma lety prvním, kdo se podepsal pod jihočeskou Petici za zdravou Šumavu, která naopak volala po razantním zásahu proti kůrovci.

Zdroj: Článek Pavla Barocha z 8.4.2011, 

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=696591

Protest Evropské federace národních parků

Regensburg/Praha - Evropská federace Europarc, která sdružuje více než 450 chráněných území ve 36 zemích je znepokojena tím, jak nové vedení Šumavského národního parku postupuje proti kůrovci.

Vyzvala českou vládu i správu národního parku v čele s Janem Stráským, aby více hleděly na ochranu vzácné šumavské přírody.

"Znepokojující snímky agentury Reuters, které obletěly svět, ukazují obrázek parku, který ovládly motorové pily. Tyto fotografie jsou v rozporu s étosem a principy, na nichž byl národní park založen a s mezinárodními dohodami, které byly uzavřeny," stojí v prohlášení sdružení, které podepsaly nejvyšší představitelky federace Erika Stanciu a Carol Ritchie.

"Jsme si jistí, že toto není to, oč by Šumava nebo Česká republika měly usilovat. Aktuální dění na Šumavě vážně narušuje reputaci a integritu Národního parku Šumava i České republiky jako strážců sdíleného evropského přírodního dědictví," stojí dále v prohlášení…

"Šumava je proslulá svojí snahou o ochranu evropské divočiny, založenou na důkladném vědeckém výzkumu a spolupráci s partnery a sousedícími zeměmi s cílem dosáhnout zdravého prostředí pro přírodu i lidi," uvedl Europarc.

"Proto se značným zájmem upírá nyní federace Europarc pozornost na určité změny v politice a praxi na Šumavě. Zdá se nám, že tyto změny ohrožují základy předcházející pracně dosažené dlouhodobé shody a mohly by nabourat integritu Národního parku Šumava, svěřeného lidmi v České republice do rukou  Správy národního parku," upozorňuje sdružení. Proto vyzvalo k okamžitému zastavení těchto aktivit.

"Chtěli bychom od české vlády a Správy Národního parku Šumava slyšet ujištění, že bez jakýchkoli odkladů začne nový dialog s cílem najít nový způsob péče o chráněnou přírodu a krajinu Šumavy, který bude v souladu se základními principy národního parku," uvedla federace, která nabídla jako pomoc tým nezávislých expertů.

Zdroj: http://m.aktualne.centrum.cz/article.phtml?id=709548 , 3.8.2011

Martin Bursík: Fáze vývoje přirozeného lesa

 „Lýkožrout smrkový je přirozenou součástí ekosystému horských smrčin. Přirozený les prochází postupně několika fázemi: fází vzrůstu, optima a po napadení kůrovcem fází rozpadu. Pod vývraty, na zetlelé dřevní hmotě se rodí nová generace lesa. Tohle je fascinující proces obměny generací lesa, na který se jezdí na Šumavu dívat lidé z celého světa," řekl exministr Martin Bursík, původní profesí přírodovědec.

Zdroj: Článek Pavla Barocha z 28.8.2011,

http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=712108

Kindlmann: Kůrovec je přirozenou součástí smrkových porostů

Modrava (Klatovsko) – V oblasti Ptačího potoka na Šumavě, kde ekologičtí aktivisté brání už víc než týden dřevařům v kácení stromů napadených kůrovcem, jsou horské smrčiny přirozenou součástí ekosystému, proto by tam měly být smrky zachovány a ponechány přírodním procesům. Novinářům to dnes řekl profesor Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR Pavel Kindlmann. Otázkou podle něj není, zda kácet, nebo nekácet, ale kde.

I kůrovec je podle vědce přirozenou součástí smrkových porostů, větší škody působí v hospodářských lesích, nikoli v porostech vzniklých samovolně náletem, kde je místo pro různověké stromy.

Pavel Kindlmann: "Tam jde o skutečně unikátní ekosystémy, jejichž narušením je prostě ztratíme a nikdy už ten originál mít nebudeme."

Důležité podle vědců také je, aby co nejvíc pokácených smrků zůstalo v parku ležet. Horské smrčiny jsou totiž velmi chudé na živiny a nové stromky lépe prospívají na tlejícím dřevě. 

Zdroj: ČT24, 1. 8. 2011, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/131653-kindlmann-kurovec-je-prirozenou-soucasti-smrkovych-porostu/

Stanovisko pracovníků Centra pro výzkum biodiverzity Akademie věd ČR k otázce regulace kůrovcové gradace v Národním parku Šumava

• Neporušená území člověkem nedotčené přírody jsou nesmírně cenná a lidstvo je povinno je chránit úplně stejně, jako chrání kulturní památky či umělecká díla. Mezi ně patří i unikátní ekosystémy horských smrčin v prvních zónách Šumavského národního parku.

• Nejde zde jen o porosty smrku ztepilého, ale především o celý unikátní a tisíci zpětnými vazbami vzájemně provázaný ekosystém, skládající se z obrovského množství mnohem nenápadnějších druhů, jakými jsou baktérie, houby, nejrůznější byliny a bezobratlí živočichové, kteří mohou být neodborným zásahem zničeni nebo významně poškozeni. Ztráta těchto nenápadných druhů by mohla mít vážné důsledky pro celý ekosystém, protože tyto okem téměř neviditelné entity mají nepostradatelnou roli v koloběhu živin a udržování rovnováhy. V této souvislosti je nutno uvést, že rozpad stromového patra a kůrovcové gradace jsou přirozenou součástí dynamiky horských smrčin.

Existuje zcela zásadní rozdíl mezi lesy hospodářskými a lesy v chráněných oblastech. Přirozené lesy v chráněných oblastech se nemohou „pěstovat“ – jsou cenné právě tím, že existují a vyvíjejí se nezávisle na člověku, některé z nich po celá tisíciletí.

V Evropě máme na tři sta národních parků, ale něco takového, co předložil pan Stráský ve svém „Návrhu opatření ...“, se ještě nestalo. V národních parcích platí zásada, že v územích, která byla zařazena do čistě přírodních zón, se nic takového nedělá.

• Celý Šumavský národní park je chráněn nejen zákony ČR, ale patří i do mezinárodní sítě Natura 2000.

 • Zasahovat proti kůrovci by se důsledně mělo na okrajích národního parku tak, aby se omezilo šíření kůrovce do čistě hospodářských lesů v okolí; ve vlastním národním parku má smysl zasahovat jen velmi uvážlivě, pokud možno jiným než holosečným způsobem, a v jeho nejcennějších částech (v prvních zónách, v oblasti přirozeného výskytu smrčin) je jakýkoliv zásah z ekologického hlediska nepřípustný.

• Užívání insekticidů proti kůrovci je naprosto nevhodné. Holosečné kácení má negativní vliv na vegetační složení obnovovaného ekosystému a zpomaluje proces jeho obnovy. Pokud má mít zásah proti kůrovci aspoň nějakou naději na úspěch, musí být proveden výběrově (nikoli holosečí), včas, důsledně a rychle. Včasné pokácení kůrovcových stromů v hospodářských lesích je efektivnější než kácení v nesrovnatelně menších lesích ležících v chráněných územích, jež jsou určeny k jiným než komerčním účelům. Obzvláště v původních horských smrčinách je naprosto nezbytné ponechat les přirozené obnově.

Jménem jednotlivých pracovních týmů:

Prof. RNDr. Pavel Kindlmann, DrSc., vedoucí Centra pro výzkum biodiverzity

Ing. Jiří Danihelka, PhD., Botanický ústav AV ČR

Prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc., Entomologický ústav AV ČR

Doc. Mgr. Martin Konvička Ph.D., vedoucí skupiny temperátní biodiverzity, BC AV ČR

Prof. Ing. Petr Ráb, DrSc. , Ústav živ. fyziologie a genetiky AV ČR

Prof. RNDr. Jan Zima, DrSc., Ústav biologie obratlovců

Doc. Mgr. David Storch, Ph.D., Karlova univerzita

Doc. RNDr. Petr Bureš, Ph.D., Masarykova univerzita

Prof. RNDr. Jan Lepš, CSc., Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita

 

Vyjádření další skupiny vědců k situaci v NP Šumava

Časopis Šumava, léto 2009

Ačkoliv se již nahromadilo značné množství vědeckých poznatků, které se ve své většině kloní k nezasahování vůči tzv. škůdcům v přirozených lesích střední Evropy, o Šumavě se stále ostře diskutuje. To je samozřejmě dobré, pokud by se jednalo o výměnu názorů mezi odborníky. Špatné, pokud jde o povrchní, o to však často kategoričtější, dojmy laiků, získané třeba z letadla. V každém případě by se ale vědecké poznatky měly přístupnou formou předkládat veřejnosti, o což se snaží i níže uvedený text.

Horský smrkový les má přirozeně tři stádia vývoje: stádium obnovy, optima a rozpadu, která se částečně překrývají. V rozpadajících se porostech je velké množství semenáčků. Rostou velice pomalu a růst začínají rychleji až poté, co se mateřský porost rozpadne, např. působením kůrovce. Kůrovec i vítr jsou přírodní disturbance (narušení), na které jsou horské smrčiny adaptovány a pro svoji přirozenou obnovu je potřebují. Přírodní disturbance totiž umožňují vznik dvou základních podmínek pro obnovu smrku: narušení stromového zápoje a dostatek tlejícího dřeva. Tlející dřevo je zdrojem živin a důležitým mikrostanovištěm pro semenáčky smrku i dalších dřevin. Vědecké práce zabývající se středoevropskými horskými smrčinami, rozpadajícími se vlivem přírodních (i když někdy člověkem urychlených) disturbancí, potvrzují dostatečnou schopnost jejich přirozené obnovy i to, že se přirozeně rozpadaly vlivem disturbancí a následně samovolně obnovovaly i v minulosti.

Nicméně v Česku existuje stále silný tlak prosazující umělé zásahy proti působení přírodních disturbancí a umělé výsadby proti přirozené obnově i v nejpřísněji chráněných územích. Závažným následkem umělých lesnických zásahů je zredukování přirozeného zmlazení smrku i jiných dřevin (až o 80 %) a odstranění dřeva a ostatní biomasy, které jsou důležitým zdrojem živin pro obnovující se les…

Porušení povrchových půdních vrstev…, riziko eroze a odnosu půdy…, změny vodního a teplotního režimu a chemismu půd… ztěžují rozvoj porostu a zalesnění vůbec… Umělé výsadby, nehledě na to, jak jsou nákladné, vedou v naprosté většině ke vzniku jednotvárného a méně odolného lesa, než který vzniká samovolně po přírodní disturbanci… Kácení i pouze skupinek stromů nebo jednotlivých napadených stromů způsobuje změnu podmínek pro stromy ostatní, které zůstaly stát, jejich kmeny jsou osluněny a strom oslaben. Tím se stává citlivějším k napadení kůrovcem. Kácení otevírá cestu větru do porostů, což zvláště v horských podmínkách nezbytně vede k jejich následnému rozvracení větrem, přesahujícímu rozsah, na který jsou horské smrčiny přirozeně adaptovány, a tím i k vytváření podmínek pro rychlejší šířeni kůrovce. To celý proces rozpadu horských smrčin pak pouze urychluje.

Při rozhodování o tom, zda a v jakém rozsahu zasahovat proti přírodním disturbancím ve velkoplošných chráněných územích, by měly být využívány především ověřené vědecké poznatky o fungování ekosystému jako celku. Nikoliv jednostranně nahlížet na smrkový les jen přes dospělé smrky. Podle současných znalostí o vlivu přírodních i umělých disturbancí… se v pásmu horských smrčin… bezzásahový režim jednoznačně jeví tím nejlepším přístupem pro obnovu stabilního lesa.

V souvislosti se zde diskutovaným problémem připomínáme, že na celém území státu je jen 0.83 % rozlohy lesů bezzásahových a na vlastní Šumavě činí podíl bezzásahových ploch jen 16 % rozlohy lesů národního parku. Bezzásahovost není žádným experimentem, jak můžeme někdy slyšet od věci neznalých jedinců. Naopak experimentem, a to z hlediska fungování ekosystému velmi zhoubným, je kulturní smrčina… Uvítali bychom, kdyby se konečně dalo na hlas vědecké obce a nikoliv na povrchní dojmy věci neznalých osob nebo závěry jednostranných a často účelově orientovaných studií.

prof. RNDr. Karel Prach, CSc., Přírodovědecká fakulta JU České Budějovice a Botanický ústav AV ČR, Třeboň, prach@prf.jcu.cz

RNDr. Jakub Hruška, CSc., Česká geologická služba, Praha

RNDr. Magda Jonášová, Ph.D., Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Budějovice

prof. Ing. Jiří Kopáček, Ph.D., Přírodovědecká fakulta JU a Hydrobiologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice

prof. RNDr. Josef Rusek, DrSc., Ústav půdní biologie, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice

doc. ing. Karel Spitzer, CSc., Entomologicky ustav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice

prof. ing. Hana Šantrůčková, CSc., Přírodovědecká fakulta JU České Budějovice

doc. RNDr. Jaroslav Vrba, CSc, Přírodovědecká fakulta JU a Hydrobiologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice

______________________________________________________________

Stanovisko člověka jdoucího po cestě světelného vzestupu, který dokáže naslouchat Přírodě a jejím impulsům a pokynům, je již z tohoto článku více než zřejmé. Takový člověk nebude stavět zájmy trhu a lidského majetku nad zájmy Přírody, jako to činí mnozí z našich nejvyšších politických představitelů. Přesto ještě toto téma nepovažuji za dokončené, a proto budeme pokračovat druhou částí nazvanou A3. Problém Národního parku Šumava – co říká Příroda. V ní nejprve shrnu výsledky, kterých bylo dosaženo na naší české straně i na druhé straně hranice, v Německu, při řešení problému s kůrovcem. Jednak při zachování zásady nekácet, jak tomu již desítky let je v ochranné první zóně sousedního Národního parku Bavorský les nebo naopak při kácení celých ploch lesa napadeného kůrovcem, jak to dlouhá léta probíhalo na Šumavě a i dnes k tomu naše politická reprezentace svými rozhodnutími směřuje. A poté dáme slovo samotné Přírodě prostřednictvím nezávislých duchovních komunikací tří osob na NDC.

______________________________________________________________

© Jiří Novák, říjen 2011

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 160