KIWI restaurace živé stravy v Brně

                                                                         Vloženo 8.11.2015

V tomto díle uvádíme čtyři druhy publicity, které se dostalo brněnské vitariánské restauraci KIWI v průběhu uplynulého roku:

Pořad ČT2 Kvarteto
Rozhovor pro internetový časopis BYZMAG
Rozhovor pro internetové zpravodajství iDNES.cz
Rozhovor pro časopis CLAUDIA


Jana Neduchalová a Martin Skočík kromě vedení restaurace organizují také Kurzy nevaření. Jde o kurzy přípravy pokrmů živé stravy, na kterých obeznamují účastníky nejen s teorií kolem živé stravy, ale hlavně s praktickými příklady z praxe.
Dále pořádají osobní konzultace na téma Cesta ke zdraví a dobré kondici a Klub zdravých snídaní, spojený s možností vzdělávání se v oblasti výživy a zdravého životního stylu.
Do poskytovaných služeb patří navíc catering - občerstvení na míru pro oslavy či firemní akce zákazníků, zdravé dorty a sváteční cukroví na objednávku, dárkové poukazy.
Právě v těchto dnech rozbíhají i Eshop. Budou v něm figurovat nejen vybrané hotové speciality, které mají delší dobu trvanlivosti, ale i některé suroviny.
Více informací na stránkách: 
http://www.kiwirawfood.cz/


Barvitými duchovními okolnostmi zrodu a začátků fungování této restaurace jsme se zabývali na našem webu v roce 2013 v článcích:

61A. Restaurace s živou stravou I – Jak to všechno začalo
61B. Restaurace s živou stravou II – Reagovat včas na náznaky
61C. Restaurace s živou stravou III – Současný stav 
  

_________________________________________________________________
_________________________________________________________________

Pořad ČT2 Kvarteto

Natáčení České televize pro pořad Kvarteto proběhlo v restauraci 3. dubna 2015. V televizi se tento díl vysílal 27. května 2015 na ČT2 a je dostupný pod názvem „ČT Brno: Nevaření“ na adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098260856-kvarteto/415235100111005/video/


 

Brokolicová věžička  l  Kešu krém s bylinkami
 

_________________________________________________________________

Rozhovor pro internetový časopis BYZMAG

Následující rozhovor byl uveřejněn v časopise BYZMAG (měsíčník pro podporu v podnikání v ČR) v čísle 10/2015, str. 94 – 103. Adresa:  https://cs.publero.com/title/byzmag/10-2015

Odpovědi na otázky uvádíme v původní podobě tak, jak byly zaslány do redakce časopisu. To znamená i s částmi, které publikovány nebyly.     

 

Příroda nám zařídila širokou a pestrou škálu chutí a barev 

Raw food, neboli syrová strava, je ve světě velmi populární, dokonce ani Česká republika nezůstala tímto směrem nepolíbená. Po naší vlasti pomalu vznikají raw restaurace, nicméně prvenstvím v celé České republice se může pyšnit brněnská Kiwi Raw Food Restaurant, která patří dvěma mladým lidem odhodlaným za pomoci enzymů v živé stravě uzdravit svět. Nebo tomu alespoň trošku přispět. Věděli jste například, že existují případy, kdy se díky konzumaci syrové stravy podařilo tisícům lidí vyléčit z rakoviny? Nebo máte třeba jen atopický ekzém? Napadlo by vás, že se jej můžete zbavit pouhým pojídáním raw stravy? Nebo jste po obědě zralí dát si tak akorát dvacet? Víte, že toto by se vám u raw stravování v žádném případě stát nemohlo? Spolumajitelka Kiwi Raw Food Restaurant, Jana Neduchalová, vám tato tvrzení v následujícím rozhovoru potvrdí. Ona sama je chodící reklamou na živou stravu, inu posuďte sami.
 

Co vás vedlo k založení raw restaurace?

Jednou večer při usínání mě v tom všem nadšení napadlo, že by bylo fajn mít se kde zdravě najíst a hlavně ukázat ostatním, jak může být snadné začít žít zdravě.

Byla to myšlenka, která tak nějak přirozeně vyplynula z mé tehdejší aktuální situace. Přestože jsem celý život byla běžný všežravec, tou dobou jsem měla za sebou měsíc intenzivního odšťavňování, kdy jediným důvodem k tomu bylo jen to, že mi to prostě chutnalo. Všimla jsem si, že jsem přestala mít chuť na klasická těžká jídla. Přirozeně jsem tíhla k těm lehčím. Čerstvé ovocné šťávy mi během toho měsíce tak pročistily organismus, že jsem velmi snadno přivykla příjemnému pocitu lehkosti. Zhubla jsem několik kilogramů a měla najednou obrovské množství energie, kterou jsem nikdy dřív v životě neměla. Říkala jsem si, že by to měl vyzkoušet každý. Měla jsem velké myšlenky, jak uzdravím svět.

Byl to téměř až takový heuréka pocit. Nechápala jsem, proč tu v Česku dávno nic takového nemáme, když přínos živé stravy je přece víc než zřejmý.

Další den jsem to nadšeně psala mému tehdejšímu kamarádovi Martinovi, který se stravoval syrovou stravou už asi půlrok a vlastně mě k tomu částečně inspiroval. Myšlenka ho zaujala. To bylo na konci ledna 2012. Tak jsme následně v polovině června otevřeli první českou restauraci s výhradně živou stravou.
 

Jak jste hledali prostory pro provozování restaurace? Čím na vás zapůsobil ten, který jste nakonec zvolili?
Hledali jsme především podle našich tehdejších finančních možností. Vlastně tam, kde jsme teď – na Gorkého 45, to byla až naše druhá volba. První byla více v centru, ale na poslední chvíli to nevyšlo a nakonec jsme byli i rádi. Sice jsme v patře, ale zase máme více prostoru, který můžeme využívat i na jiné aktivity spojené se zdravým životním stylem.

 

S jakými úskalími jste se zpočátku museli potýkat? A s jakými nyní?

Těch problémů bylo hned několik. Neměli jsme peníze, zkušenosti s podnikáním, nikoho, kdo by nám pomohl, prostě nic. Nicméně naše nadšení nám bylo dost silným motorem, že jsme tyto překážky brali jen jako nutné zlo, kterým je zapotřebí se nějakým způsobem prokousat.

Peněz do začátku jsme moc neměli, jen nějaké naše úspory. Ale žádná sláva to nebyla.

Museli jsme s tím nějak vyjít. Když nad tím zpětně přemýšlím, myslím, že by si s tím množstvím financí, co jsme měli my, jen málokdo troufl začít. Spoléhali jsme se na to, že všichni pochopí, jakou sílu živá strava má, začnou radikálně měnit své jídelníčky a nám to tak nějak půjde samo. Realita však byla od našich představ diametrálně odlišná. Museli jsme si pak půjčovat nějaké další peníze i během prvních měsíců po otevření.

Dost problémů jsme taky měli s legislativou a různými administrativními záležitostmi. Spousta vyplňování a odevzdávání různých papírů, placení pro nás nepochopitelných poplatků a podobně. Nakonec, to je asi to jediné, co se nás drží od začátku dodnes. Obrovské množství různých administrativních záležitostí byl a je pro nás stálý problém, protože nás obírá o čas, který bychom raději věnovali reálné práci, kterou chceme dělat a vnímáme ji jako velmi důležitou a prospěšnou pro širokou veřejnost.

Pak z aktuálních problémů je tu ještě shánění kvalitních surovin, to je ale kapitola sama pro sebe.
 

 

Čokodort  l  Mrkvovo-kokosový dort

Mrkvový dort
 

Jakou formu propagace vaší restaurace jste zvolili? Co mělo úspěch a co nikoli?

Na začátku jsme si říkali, že přece žádnou reklamu nepotřebujeme, že se to rychle rozkřikne a bude fungovat prakticky od začátku. Jenže jsme velice rychle přišli na to, jak velká naivita to byla. Na placenou reklamu jsme neměli peníze, tak jsme se snažili na sebe upozorňovat na různých webech, v diskuzích o zdravé výživě a podobně. Časem jsme pak zainvestovali i do několika reklam. Párkrát jsme měli stánek na různých akcích, festivalech zaměřených na zdravý životní styl a podobně.

Přestože dobrá masivní a dobře cílená reklamní kampaň může mít úspěch, až po čase jsme přišli na to, že nejlepší - a ještě k tomu chodící a živá - reklama je spokojený zákazník. Těch začalo přibývat, informace o nás se začala šířit do povědomí okolí.

Navíc občas nás oslovují i média, která o nás informují širší veřejnost.
 

Jak jste reagovali na negativní poznámky okolí?

Zpočátku to bylo náročné, brali jsme si to dost osobně. Navíc když za celý den nepřišel třeba nikdo jiný než jen pán, který na nás vyjel, ať okamžitě zavřeme, než někoho otrávíme, protože syrová cuketa je jedovatá. V tom pocitu bezmoci a zoufalství jsem se jen sotva zmohla na nějakou reakci s vysvětlením, proč je ta syrová cuketa opravdu zdravá a prospěšná.

Nebyl to jen ten jeden pán, někteří nás měli za blázny, kteří už nevědí, co nového vymyslet. Ale my jsme si šli stále za tím svým v přesvědčení, že jdeme uzdravit svět.

Časem jsme se naučili brát podobné poznámky s nadhledem. Protože vždycky se najde někdo, kdo vám bude závidět, nebude vám to přát, případně se bude za každou cenu snažit přesvědčit vás, že to, co děláte, je celé špatně.

Někomu může vadit už jen konfrontace s něčím jiným, než co má za celý život zaběhnuto.

Myslím to byl Tolstoj, kdo řekl, že lidé raději zemřou, než aby se změnili.
 

Pociťujete nějaké konkurenční tlaky?

Záleží, jak se na to člověk podívá. Sice vidíme, že je stále více různých raw food provozů, nevnímáme to však jako konkurenci. Na jednu stranu jsem ráda, že se lidé více dozvídají o možnostech zdravějšího způsobu stravování, je to pro ně čím dál víc dostupnější. Na druhou stranu nejsem ráda, když vidím, jak se z raw foodu čím dál více stává módní záležitost.

Je to teď gastronomický trend, fenomén, módní vlna. Jenže tak by to podle mě být nemělo. Vidím v tomto módním pojetí pak více negativ než pozitiv, které to s sebou přináší. Jedno z nich je například to, že jako každá sezónní záležitost i tato časem může odeznít a být nahrazena něčím dalším. Navíc se v celém trendovém pojetí ztrácí hlavní a nejdůležitější myšlenka syrové stravy, a tou by mělo být přiblížení se přírodě, jíst to, co je pro nás přirozené, pečovat o své tělo zevnitř optimální stravou čistou i z pohledu bioenergií.

Osobně nevidím problém v tom, kdyby bylo více výrobců a restaurací zaměřených na přirozenou živou stravu. Bude jen dobře, když se to více rozšíří do povědomí lidí. Problém vidím spíš v tom, že se zatím jedná převážně o trendy raw food, který často s prospěšnou živou stravou nemá mnoho společného. Například i napodobování klasických jídel, jako burgery nebo svíčková, jsou nevhodné. Nejen, že jsou to jídla zatížená nevhodnými bioenergiemi, ale často jsou i podobně těžká na trávení.
 

 

Zeleninová rolka  l  Avokádo-mango-brokolicový salát
 

Co jsou to ty bioenergie, o kterých se zmiňujete a proč jsou tolik důležité?

Jsou to vlastně energie duchovní roviny. Tyto energie soudobá věda zatím nedokáže rozpoznat, protože jsou jiného typu než běžně známá elektromagnetická energie.

Nemění to však nic na faktu, že jsou všude kolem nás a ovlivňují náš život víc, než jsme ochotni vůbec připustit. Každá věc na tomto světě má svůj duchovní - nehmotný - obal.

V případě potravin může být duchovní obal tvořen z pro člověka příznivých pravotočivých bioenergií, nebo nepříznivých levotočivých.

Také rozlišujeme, jestli jde o energie z organické nebo anorganické části přírody. Když přijmeme určitý minerál v pro nás přirozené rostlinné stravě, která je organická, obsahuje pravotočivé bioenergie, tělo tento minerál bez problémů využije. Zatímco když stejný minerál zkonzumujeme z anorganické přírody - například ve formě minerální vody, pro tělo už je to složka s nevhodným energetickým obalem, kterou neumí využít. Takto se pak tělo zbytečně zanáší.

Také místa mají svůj duchovní obal. Mnozí z nás si to vyzkoušeli na vlastní kůži, ať už to bylo vědomé nebo nevědomé. Na některých místech se cítíme vyloženě příjemně, klidně, harmonicky. Často je to někde v přírodě. Naopak někde se můžeme cítit nervózně, nepříjemně, dokonce až tak, že chceme z daného místa odejít. I když pro to nemáme logické vysvětlení.

Stejně tak je to i v přítomnosti některých lidí. Vedle někoho se cítíme dobře a vedle někoho vůbec být nechceme. I když třeba dané osoby ani neznáme.

Proto je důležité sledovat kvalitu bioenergií, kterými se obklopujeme, ať už jsou to věci denní potřeby, potraviny nebo i lidé, se kterými trávíme čas. Přijímá-li totiž člověk ze stravy a z okolí nevhodné energie, může se to časem negativně projevit na jeho fyzickém i psychickém stavu. Může mít různé navenek nevysvětlitelné zdravotní problémy i přes z hmotného hlediska zdravý životní styl.

Do větších podrobností rozebírá problematiku bioenergií Jiří Novák v knize Cesta za hranice hmotného světa.
 

Kdo je autorem jídelního lístku? Kdo jídla připravuje?

Autorem většiny jídel je Martin. I proto se naše jídla vymykají klasickým raw food pokrmům. Máme vlastní recepty podle toho, co je zkrátka mňam a současně dostatečně pestré a nějakým způsobem zajímavé.

Aktuálně je Martin i náš hlavní kuchař. Měli jsme teď nějakou dobu jiného, ale nedávno se odstěhoval do zahraničí.
 

Jaká kuchyňská zařízení používáte na jejich přípravu?

Vedle klasických prkýnek a nožů, je to hlavně silný mixér a sušičky na sušení různých placek a palačinek. Dál pak ještě různé sekáčky zeleniny, kávomlýnek na semínka jako například mák, sezam, len a podobně. Ještě máme spirálový kráječ, který krájí zeleninu na nudličky, co vypadají jako špagety. Takto připravená jídla patří k těm velmi oblíbeným.
 

V čem jsou vaše jídla tolik jiná?

Jak už jsem zmínila výše, nedržíme se módního pojetí raw food jídel, ale máme vlastní styl. Respektujeme živou stravu jako celek, nenapodobujeme masitá jídla. Místo zbytečného používání velkého množství často nezdravých dochucovadel se snažíme více využívat chutí jednotlivých plodin. Dáváme si pozor, aby naše suroviny a pak i samotná jídla byla čistá z pohledu bioenergií, což není vždy jednoduché.

Naše jídla děláme zkrátka taková, jaká bychom je my sami chtěli jíst. Dbáme na pestrost, současně však jednoduchost a výživnost. Samozřejmostí je i chuťový požitek, který je důležitý jak pro nás, tak naše hosty. Jídla jsou dostatečně sytá, ale zase ne příliš těžká.
 

Musí být velmi složité připravovat například takové raw dezerty, které musí jednak hezky vypadat, což si vyžádá určitý čas k přípravě, ale přitom musí zůstat čerstvé a například takový zralý banán podléhá rychle zkáze. Jak toto řešíte?

S dezerty se zkrátka počítá, že nemají dlouhou trvanlivost, stejně jako většina ostatních jídel. Záleží i na tom, jaké se na něj použijí suroviny a jakým způsobem se zpracují.

Obecně se raw food dezerty dělají dost tučné, lépe pak drží tvar a déle vydrží. Ale touto cestou jsme jít nechtěli. Přirozená živá strava by měla být jednoduchá a snadná i na trávení. Proto se snažíme dělat dezerty lehčí a nepřeplácat je. Sice pak téměř vůbec nevydrží, ale nakonec jsou přece na jídlo a ne na vystavování v lednici :)
 

 

Banán pod střechou  l  Datlové kuličky
 

   

Makoví indiánci  l  Makový řez
 

Máte přehled o tom, kolik zákazníků vaši restauraci již navštívilo?

Úplně dohromady ne, ale jinak ten počet stále roste. Hlavně přibývá strávníků, kteří se k nám pravidelně vracejí a nadšeně přivádí další své kamarády a známé.
 

Pořádáte školení o nevaření, co zajímavého se u vás ještě najde?

Snažíme se ukazovat směr lidem, kteří mají zájem něco změnit ve svém životě. Zejména těm, kteří vědí, že výživa je důležitou opornou nožičkou našeho života. Proto jsme teď nově začali dělat osobní konzultace, kde radíme s výživou, měříme lidem složení těla za pomocí speciální váhy, aby věděli, na co je dobré se zaměřit.

Čerstvou novinkou je také Klub zdravých snídaní, kde zdůrazňujeme důležitost zdravého snídání. Účastníci kromě výživné snídaně získají i spoustu informací obecně o výživě, o zdravém životním stylu. Pravidelným návštěvníkům budeme také průběžně monitorovat jejich pokroky, stavbu těla a podobně.

Občas ke snídaním přidáme i další aktivity, aby to nebylo stále jen o jídle.

Delší dobu také připravujeme e-shop zejména s některými našimi plackami a některými čistými surovinami, které se těžko shání. Máme s vlastními recepty nemalý úspěch a rádi bychom je nabídli dále do světa.

A nakonec ke kurzům chceme časem přidat ještě i jiné formy kurzů.

Obecně lze říct, že všechny naše aktivity sledují stejný cíl - směrují lidi na správnou cestu ke zdravému a vyrovnanému životnímu stylu. Už teď máme za sebou mnohé úspěchy, kdy vidíme, kolik našich hostů nebo návštěvníků našich různých aktivit změnilo svůj pohled na zdravý životní styl a jsou z nich úplně jiní lidé. Mají teď mnohem více energie, jsou zdravější, hubenější a celkově spokojenější se svým životem.

V tomto chceme i nadále pokračovat.
 

Co byste tedy poradila všežravci, který si právě uvědomil, že by sám se sebou chtěl něco udělat? Čemu by se takový člověk měl vyhnout? Co ho může odradit? Co by ve svém novém jídelníčku neměl zapomínat? Na co se pak může těšit?

V prvé řadě bych ho odradila od zkoušení, jestli mu bude syrová strava vyhovovat, tím způsobem, že by změnil svůj jídelníček komplet ze dne na den. V takových případech to často nedopadá dobře.

Lidé jsou zvyklí mít po jídle takovou tu cihlu v břiše, něco těžkého, z čeho mají pocit, že se pořádně najedli. Jenže tento pocit ještě neznamená, že je člověk dostatečně najedený. Má plné břicho něčeho těžkého, to ano, ale výživově může být třeba stále podvyživený a reálně je tělo stále hladové.
Čerstvé ovoce a zelenina mimo jiné podporují trávení, takže po něm rychleji vytráví a člověk má pocit, že se z toho vůbec nenajedl, protože se mu v břiše rychleji odlehčí, už tam není ta těžká cihla.

Pak dále živá strava podporuje detoxikaci organizmu, takže někomu po zlepšení jídelníčku může být krátkodobě paradoxně hůř. Tělo se začne čistit, mohou se dostavit průjmy, bolesti hlavy, vyrážky a podobně.

Takže se může stát, že když do toho někdo vletí bezhlavě, může se na začátku cítit zle, unaveně, slabě a nedojedeně. Což pak spolehlivě člověka přesvědčí, že to není to správné a vrátí se zpátky ke svému zaběhnutému režimu. Přitom by stačilo mít jen dostatek informací.

Občas k nám chodí na kurzy lidé právě v tomto stavu slabosti, kdy už jsou zoufalí a neví, co dál. Po kurzu se nám pak po čase ozvou, že už se naučili správně jíst, je jim líp, jsou vitálnější.

Každému radíme, aby začal své stravovací návyky měnit postupně. A současně aby postupně objevoval možnosti přípravy přirozené živé stravy tak, aby mu to chutnalo a byl s tím spokojený.

Důležité je také dbát na přísun dostatku bílkovin. Samotné ovoce a zelenina nestačí, je důležité do jídelníčku zařadit i ořechy, semena a luštěniny, mít to pestré. A takto postupně jíst víc a víc toho čerstvého na úkor běžných těžkých jídel. Někdo to dopracuje až ke kompletnímu syrovému jídelníčku. Někdo jen vylepší svůj stávající jídelníček a má to alespoň půl na půl.
 

Ruku na srdce, není přeci jen syrové ovoce a zelenina poněkud nudnou záležitostí?

Sice to tak může na první pohled vypadat, ale rozhodně to nudné není, naopak. Příroda nám v rostlinné říši zařídila širokou a pestrou škálu chutí a barev. Máme velké množství druhů ovoce, zeleniny, ořechů i semen. Navíc vhodnou úpravou a kombinací se dají vytvářet opravdu výborné pokrmy. Zkuste si například nastrouhat šťavnaté jablko, přidat čerstvě pomletý mák a pro případné doslazení rozinky. Je to velmi jednoduché, snadné, rychlé a chutné. Jsme však odchováni často tradiční českou těžkou a nezdravou kuchyní, lidé tedy nemají cit a fantazii pro vytváření zdravých jídel. Proto si často představí nudné chroustání jablka z jedné ruky a mrkve z druhé. Takto by to dlouhodobě nebavilo ani mě samotnou.

Nejednou jsem také slyšela argument, že syrová zelenina nemá žádnou chuť, což zdaleka není pravda. Problém je ten, že lidé jsou zvyklí na přehnané dochucování. Někteří prakticky bez ochutnání daného pokrmu automaticky přidávají sůl a pepř, případně různé dresinky. Časem těmto lidem pak degenerují chuťové buňky a potřebují stále výraznější koření, aby měli pocit, že má jídlo alespoň nějakou chuť. Chuť samotné suroviny je často až druhotná, respektive buď vyvařená, nebo potlačená množstvím silně aromatických přísad.

Zdravě stravující se člověk má citlivé smysly a nepotřebuje silná dochucovadla, aby pro něj jídlo takzvaně mělo chuť.
 

Takže kdyby člověk z konvenčního stravování přešel na syrovou stravu, obnoví se mu po čase citlivost chuťových buněk?

Mělo by to tak být. Uvádí se, že cyklus obnovy chuťových buněk trvá 2-3 týdny. Kdokoliv si to může vyzkoušet na sobě například tak, že na dva až tři týdny přestane solit. Pravděpodobně mu hlavně ze začátku nebude chutnat. Poté může ochutnat něco méně slaného, co mu dřív přišlo chuťově nevýrazné, ale teď mu to přijde třeba až přesolené.
 

Často se k syrové stravě uchylují lidé velmi nemocní, mnohdy jsou to lidé, kterým do života vstoupila rakovina. Když klasická léčba selže, vidí sílu přírody jako poslední šanci na uzdravení. Velmi často jim živá strava pomůže a postaví je znovu na nohy. Kupříkladu taková Gersonova terapie je založena na konzumaci okolo deseti kilogramů ovoce a zeleniny denně ve formě šťáv. Steve Jobs byl ale rovněž vitarián, ale rakovině slinivky podlehl. Jak to?

Je pravda, že přirozená živá strava člověku může pomoci z mnoha zdravotních problémů. Jak už jsem však zmínila dříve, je velmi důležité brát v úvahu i duchovní rovinu života.

Svým každodenním konáním totiž rozhodujeme o tom, jaké energie k sobě přitáhneme. Ať už je to stravou, prostředím, nebo skrze lidi, se kterými se stýkáme. Můžeme jíst sebezdravěji, ale pokud budeme nadále žít ve stresu, nervozitě, bez odpočinku, nemůžeme pak očekávat, že nás samotná strava zachrání. Tělo nám dává vždy signály, že něco někde není v pořádku. Může jít například o bolavé koleno, píchání v hrudníku, bolesti hlavy. Pokud tyto drobné impulzy zanedbáváme nebo potlačujeme medikamenty, případně jinými nevhodnými metodami, může náš zprvu malý problém přerůst až v něco velkého jako je rakovina. Pokud ani tehdy člověk zásadně nezmění svůj život, přichází na řadu většinou už definitivní konec.

Jako příklad takových náznaků bych uvedla opakující se dýchací problémy i přes jinak zdravý životní styl. Toto může s největší pravděpodobností znamenat, že nás někdo nebo něco v okolí vysává, parazituje na nás, doslova nás dusí. Může to být kolega v práci, který je na mě každý den nepříjemný, anebo taky to může být partner, který často vyvolává konflikty. V případě, že nic nezměním na svém vztahu s lidmi, kteří mě doslova dusí.

Právě proto je důležité sledovat kvalitu bioenergií, se kterými přicházíme do styku. A proto také tolik zdůrazňujeme, že živá strava musí být čistá i z pohledu bioenergií, aby v sobě měla tu opravdovou sílu přírody.

V rámci živé stravy totiž existuje mnoho vysoce nepříznivých výrobků, které jsou silně zaneseny levotočivými energiemi, které nám škodí. Takovéto výrobky už z energetického hlediska nemají s přírodou mnoho společného, přestože suroviny použité k výrobě byly čistě pravotočivé. Současně upozorňujeme i na důležitost celkové změny životního stylu, což nám dopomůže k pevnějšímu zdraví a k přiblížení se Přírodě i na duchovní úrovni.
 

Je skutečně raw stravování vhodné pro každého?

To bez pochyby. Přirozená živá strava by měla ideálně tvořit základ každého jídelníčku. Není důležité, aby se člověk stravoval na sto procent syrově, alespoň tři čtvrtiny čerstvé rostlinné stravy by však měly být minimum. Například ani já sama nejím stoprocentně syrově. Občas si třeba dám vařenou rýži, ke které si ale připravím velké množství čerstvé zeleniny. Také mám ráda teplé bylinkové čaje místo studených macerátů. Každý si musí najít to své optimum, jak to vyhovuje jemu, aby se cítil dobře.
 

Jaká je Vaše cesta k úspěchu?

Snažíme se držet cesty, která je jen částí toho, za co John Forbes Nash Jr. dostal Nobelovu cenu za ekonomii. A to, že největší zisky přichází, když člověk koná tak, aby prosperoval on sám a současně všichni ostatní kolem něj.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.
 

Kešu sýr v kapustovém listu
 

________________________________________________________________

Rozhovor pro internetové zpravodajství iDNES.cz

Níže přetiskujeme rozhovor publikovaný 14. září 2014 na adrese:
http://brno.idnes.cz/vitarianska-restaurace-v-brne-dkr-/brno-zpravy.aspx?c=A140906_2097152_brno-zpravy_mich

 

Vitariánská restaurace nevaří ani nepeče. A špagety dělá z cuket 

Za poslední tři roky nebyla provozovatelka Kiwi Raw Food restaurace Jana Neduchalová nemocná. Přičítá to syrové stravě, kterou jí. A kterou připravuje ve svém brněnském podniku, prvním svého druhu v celé republice.

Před více než dvěma lety založila Jana Neduchalová spolu se svým kolegou Martinem Skočíkem první vitariánskou restauraci v České republice. Vitariáni nevaří, jedí syrovou stravu. Z cuket umí udělat syrové těstoviny, pečivo vyměnili za sušené krekry ze lněných semínek, jedí hodně ovoce a zeleniny.

Základem jejich přístupu je fakt, že jídlo plné prospěšných látek jich tepelnou úpravou mnoho ztratí. Vitariánů u nás přibývá, ostatně Kiwi Raw Food restaurace se chystá najmout druhého kuchaře. To, co bylo dřív módní vlnou, se stává životním stylem, v jehož centru stojí zdraví budované skrze výživu.
 

  

Bramborové špagety s pikantní cibulkou  l  Plněné papriky
 

Jak jste se dostala k vitariánství?
Přivedl mě k němu Martin, i když jsem byla první půlrok jeho přesvědčování striktně proti. Přece jen jsem odchovaná klasickou českou kuchyní. Zlom přišel, když jsem si koupila odšťavňovač a začala šťavit ve velkém. Protože mi to chutnalo. Když přešly nepříjemné detoxikační příznaky, kdy jsem neměla nejmenší tušení, co se to se mnou děje, dostavil se přísun obrovské energie. Bylo mi skvěle, instinktivně už jsem se pak nikdy nevrátila k masu ani ke klasickým těžkým jídlům.

Ale ne každý vitarián zatouží po vlastní restauraci.
Myšlenka otevřít nějakou vitariánskou jídelnu vzešla právě z mého nadšení. Divila jsem se, že tu ještě nic takového nebylo. Neměla jsem se kam jít najíst a navíc jsem ostatním chtěla ukázat, co taková živá strava dokáže. Měla jsem potřebu zachránit svět.

 

Kdo jsou vitariáni

Vita znamená živý nebo syrový, často se používá i anglický výraz raw food, tedy syrové jídlo. Lidé, kteří svoji stravu nevaří, si říkají vitariáni.

Zdůrazňují, že člověk je jediným tvorem na planetě, který své jídlo před snědením vaří, a tvrdí, že to není přirozené.

Jedí stravu připravenou máčením, mixováním, krájením, klíčením, odšťavňováním, sušením a někdy také mražením

Vyhýbají se jídlům, která během úpravy prošla teplotou nad 42 stupňů Celsia, protože tím pokrm ztrácí některé vitaminy, minerály, enzymy, antioxidanty, přírodní cukry a přírodní tuky nebo jejich podstatnou část.

Vitariáni obvykle nepijí kávu, alkohol ani mléko, někteří dokonce ani čaje. Dávají přednost čerstvým šťávám a hustým koktejlům z mixovaného ovoce a zeleniny, popřípadě z různých rostlinných mlék, například z makového či ořechového.

Mezi slavné vitariány patří například hollywoodští herci Demi Mooreová nebo Woody Harrelson, také módní návrhářka Donna Karan.

 

Dýňová polévka

 

Byli jste v červnu 2012 první v zemi. Odkud jste se učili?
Zjistili jsme, že v Bratislavě jedna vitariánská restaurace funguje. Tehdy jediná na Slovensku. Jeli jsme tam a ptali se majitele. Dal nám sice nějaké užitečné rady do začátku, ale víceméně jsme si pak na všechno museli přijít sami. To bylo začátkem února, v květnu jsme sehnali prostory. Všechno jsme se pak učili za pochodu metodou pokus-omyl.

A říkáte, že vaříte, i když vitariáni nevaří?
My říkáme připravovat. A třeba naším kurzům říkáme Kurzy nevaření.

Zpátky k těm začátkům.
Bylo to náročné období: zkoušeli jsme recepty, hledali informace, sháněli peníze, prostory, sestavovali jídelní lístek, testovali ho.

Jak ten jídelníček zprvu vypadal?
Ze začátku jsme chtěli, aby jídlo bylo atraktivní. Měli jsme několik jídel, která se podobala klasickým, třeba sushi, burger. Pak nám ale došlo, že nemá význam napodobovat masitá jídla, živá strava je prostě jiná, a rozhodli jsme se dát našim jídlům jiný směr. Nemá smysl si hrát na to, že jen vyměníme ingredience. Často totiž i ta napodobenina byla těžká na trávení. A takových syrových, ale nezdravých receptů je na internetu kopec. Teď jsme u jednoduchých jídel, kdy se ani názvy nepodobají běžným jídlům. Nenabízíme nic v lahvičkách, žádné slazené nápoje, jen to, co odšťavníme přímo na místě, případně čistou vodu.

Jaký byl první den Kiwi Raw Food?
Přišlo pár zvědavých brněnských vitariánů. Poprvé, a většina z nich i naposled. Další dny nepřišel nikdo. Bylo to šílené.

Ale nevzdali jste to.
Drželo nás přesvědčení, že děláme dobrou věc a je zapotřebí vydržet. I když jsme pak několikrát neměli na nájem a byly i chvíle, kdy jsme měli chuť se na to vykašlat. Teď už to je mnohem lepší. Máme čím dál víc stálých hostů, kteří si vodí kamarády a známé, aby ochutnali. Je to pro ně něco nezvyklého, spousta nových chutí. Takže nám vznikají stále další a další strávníci a takto se to každým dnem nabaluje. Spousta hostů k nám jezdí i z různých koutů republiky. Nejednou se stalo, že si někdo vzal v práci dovolenou, aby mohl na den do Brna k nám na oběd.

Kdybyste měla jednoduše charakterizovat, čím je pro vás vitariánství, co byste řekla?
Vitariánství je návrat k moudrosti přírody. Protože příroda je tu s námi odjakživa a zná nás nejlíp. Když jí to nebudeme kazit a budeme ji poslouchat, ona nám pomůže k pevnému zdraví. Fyzickému i tomu psychickému.

Co se pro vás změnilo, když jste z klasického vařeného jídla přešla na syrovou stravu?
Stal se ze mě úplně jiný člověk. Je mi líp po fyzické i psychické stránce. Dřív jsem mívala dvakrát až třikrát do roka antibiotika, bývala jsem unavená, každý sport byl náročný, těžko se mi ráno vstávalo. To všechno se změnilo, najednou mám kupu energie, kterou jsem dřív nemívala. Navíc jak se mi vyčistilo tělo, jsem mnohem pružnější a ohebnější. Teď už vím, že životní standard má být někde úplně jinde, vím, jak se má cítit zdravý člověk.

Nebyl to příliš velký zlom, šok pro tělo i mysl?
Docela byl, ale stál za to. Zlom k tomu lepšímu je vždycky příjemný. Začala jsem dokonce běhat. To jsem v životě nikdy dřív nedělala. Večer jsem prostě nemohla jít spát, musela jsem jít ještě ven vybít tu energii, na kterou jsem nebyla zvyklá. Za těch dva a půl roku, co jsem na živé stravě, jsem měla jen jedinkrát tři dny rýmu. Tam se však hodně podepsal můj tehdejší špatný režim, kdy jsem několik týdnů kriticky málo spala i jedla. Jinak jsem nemocná nebyla. A hlavně mám i mnohem příjemnější rána, nevstávám unavená a rozbitá, ale tak nějak z té postele vstanu rovnou do práce bez zbytečně dlouhého probouzení.

Jak se na vás ten přechod odrazil psychicky?
Získala jsem jakýsi nadhled, zjemněné vnímání. Jako by někam odešla agrese, špatná nálada a negativní sklony.

Čeho bylo pro vás nejtěžší se vzdát?
Ještě dlouho jsem si pak kupovala polomáčené sušenky, než mi přestaly chutnat, jako většina ostatních „normálních“ potravin. Lidé mívají problém třeba s pečivem. Pro někoho bývá nejtěžší maso. Taky se hodně lidí neumí vzdát kávy. Ale ona jim stejně často přestane časem chutnat, když změní jídelníček.

Vitariáni nevaří, zato potraviny suší či mixují. Takový šnekový odšťavňovač nebo kvalitní sušička nejsou levnou záležitostí.
Je to jen jiné vybavení kuchyně. Místo sporáku koupíte mixér, místo trouby sušičku. Ale to není hlavní. Například k nám chodí pán, který je už hodně roků na živé stravě a vždycky říkal, že mu celou dobu stačilo jen prkýnko a nůž. Ačkoliv posledně už se ptal, jaký máme mixér, že ty koktejly mu docela chutnají. Samozřejmě je praktické mít dobrý mixér a kvalitní odšťavňovač, ale podmínka to rozhodně není. Argument, že člověk nemá na změnu stravy peníze, je jen výmluva.

A jak je to s nákupem surovin?
Ze začátku budete mít možná pocit, že vám vitariánství leze do peněz. Přechod z klasických těžkých jídel nemusí být jednoduchý. Hlavně pro ty, co se stravují hodně nezdravě. Člověk je zvyklý na jiný pocit sytosti, takovou tu cihlu v břiše. Navíc se tělo začne celé přestavovat a čistit a dočasně k tomu potřebuje zvýšené množství živin a energie. Já jsem na začátku jedla hodně ořechů a sušeného ovoce. Je to, jako když člověk hodně sportuje. Taky spotřebuje víc energie, kterou musí následně dodat, a stojí ho to pak víc peněz. Hodně lidí to často odradí. Teď mě stojí jídlo přibližně stejně jako dřív.

A dají se u nás vůbec sehnat ty správné potraviny? Za zralým avokádem aby člověk cestoval přes půl Brna.
Právě avokáda nebo třeba i manga a banány jsou potraviny, které tu přirozeně nerostou. Nezbývá nám nic jiného než pár dnů počkat, až dozrají. Mimo to tu máme plno místních pěstitelů, jen tomu člověk musí na začátku věnovat nějaký čas, než si najde toho svého dodavatele.

Co na vaše vitariánství říká vaše okolí? Mám pocit, že s vegetariány či vegany už žít umíme, ale syrová strava je zatím hodně neobvyklá.
Podle mě je v naší společnosti i vegetariánství stále problém. Třeba moje rodina se podle mě doteď diví, že jsem ještě neumřela na nedostatek bílkovin.

Jak to?
U nás se vždycky vařilo klasicky. Taková ta hodně těžká a nezdravá česká kuchyně. Ale to se netýká jenom rodiny. Málokdo slyší argument, že jsem teď zdravá a je mi výborně. Někteří lidé to ani slyšet nechtějí. Nechtějí si nechat vzít to své zaběhnuté. Ale ať si každý papká, co chce. Třeba i ty párky.

Nemáte tendenci za každou cenu šířit osvětu?
Na začátku jsem sklony poučovat samozřejmě měla. Teď už vím, že je to každého volba. Stačí jít příkladem, a kdo chce, zeptá se, nechá se inspirovat. Hodně lidí, kteří se do naší restaurace vracejí, opustilo maso a postupně přešlo ke zdravému vegetariánství s vysokým podílem syrové stravy, někteří až k vitariánství. Všichni vypadají, jako by najednou omládli o spoustu let, nadšeně nám vykládají, jak se cítí dobře.

Které jídlo si návštěvníci Kiwi Raw Food dávají nejčastěji?
Hodně jdou palačinky. A cuketové špagety.

Jak se třeba takové palačinky, co se nesmaží, nepečou ani nevaří, dělají?
To je docela jednoduché. Rozmixují se zralé banány s citronovou šťávou, případně dalšími ingrediencemi podle chuti, a z této hmoty se usuší placky v sušičce.

Máte čím dál tím víc hostů, čím si to vysvětlujete?
Vitariánské jídlo je skvělé chuťově i prospěšné zdraví. A je čím dál víc lidí, kteří si uvědomují, jak je výživa důležitá, nechtějí být do konce života závislí na lécích.

Dnes už je jednoduché si o takovém přístupu sehnat informace.
Záleží. Těch informací, co se na člověka valí ze všech stran, je moc. Navíc si často protiřečí. Stále jsou výživoví poradci, kteří jedou v tradičním rozdělení na nutné porce masa, mléka, pečiva. Tak jak se to učí na různých kurzech a školách už léta. Na druhé straně se dostává do širšího povědomí čím dál víc faktů z oblasti opravdu zdravé výživy. Člověk si vždycky musí umět vybrat. Je důležité nebýt pohodlný, nezavírat oči před změnami a převzít zodpovědnost sám za sebe.


 

Sušené dobroty  l  Moravské vdolky na placku

 

 

Cibulové lněné krekry  l  Zelné krekry
 

_________________________________________________________________

Rozhovor pro časopis CLAUDIA

Článek v časopisu Claudia (týdeník pro ženy) vyšel 23. června 2015, na straně 11.

I zde uvádíme v původním tvaru tak, jak byly odpovědi na dotazy zaslány do redakce časopisu. To znamená i s částmi, které publikovány nebyly.     

 

Jana: Syrová strava mi dává energii 

Kdysi milovala plísňové sýry a sladké sušenky. Dnes dává Jana Neduchalová přednost čerstvému ovoci a zelenině. Se svým partnerem provozuje první vitariánskou restauraci v Čechách.
 

Jak jste se dostala k raw stravě? (Přes partnera, nebo Vás donutil zdravotní stav?)

Přišlo to prakticky samo bez plánování. Koupila jsem si odšťavňovač a začala si dělat každý den klidně i 3 litry ovocných šťáv. Během pár týdnů se mi natolik pročistilo tělo, že už jsem neměla na klasické těžké jídlo chuť. Přišlo mi, že mě jen zpomaluje, brzdí. Všimla jsem si, že mi vůbec nechybí maso, ani žádné omáčky, postupně jsem si neměla kde dát jídlo, abych z něj nebyla unavená. Během dvou měsíců jsem svůj dosavadní stravovací režim komplet převrátila.
 

Jak jste si na raw stravu zvykala? Jakými pokrmy jste začínala? Dělalo Vám něco problémy? Jak na změnu reagovalo tělo?

Byla jsem z nového způsobu stravování nadšená, bylo mi skvěle, měla jsem plno energie, zhubla jsem 8 kg během měsíce. Na konvenční jídlo už jsem neměla chuť, postupně mi přestalo chutnat. Když jsem si po něčem zasteskla, tak jsem si to prostě dala. Ať už to byly plísňové sýry nebo různé sladké sušenky, všechno mi chutnalo jako divná hmota, co neměla tu správnou svěžest a opravdovou chuť. Navíc jsem cítila, jak mě to zatěžuje.
Na začátku jsem jedla hlavně hodně ořechů a sušeného ovoce. Časem jsem svůj jídelníček zlehčila a přidala více čerstvého ovoce a zeleniny.

 

Říká se, ze raw stravování je dost finančně náročné, je to pravda?

To si nemyslím. Záleží, jestli si člověk bude kupovat různé speciální výrobky a produkty podle reklam. To ho pak může vyjít hodně draho. Pokud si však vystačí s cestou do běžného supermarketu nebo na trh, náklady jsou srovnatelné s běžnou stravou. Případně mohou být i nižší. Záleží, každý máme jiné potřeby na množství živin a energie.
 

Jak Vás napadlo zřídit si první vitariánskou restauraci v ČR?

Zjistila jsem, že se nemám kde najíst, když se chci stravovat zdravě. Přišlo mi, že by všichni měli poznat, jak vypadá opravdu zdravé jídlo. A hlavně by na sobě měli zkusit ten skvělý pocit pevného zdraví a dobré kondice. Když jsem viděla, jakou sílu má syrová strava, chtěla jsem to dopřát všem. Tak jsem se rozhodla, že bychom měli tímto způsobem zachránit svět :)
 

Jídla nevaříte, je tedy příprava pokrmů časově rychlejší, než u klasických jídel?

Záleží. Je to jako v běžné kuchyni. Můžete si udělat nějakou rychlovku, třeba nějaký salát nebo v rychlosti naházet věci do mixéru a vzít si rozmixovaný koktejl v lahvi někam na cestu. Nebo si s tím taky můžete vyhrát i hodiny. V principu je to ale podle mě rychlejší než zdlouhavé vaření.


 

Jablečné nudličky s mákem  l  Sladké plněné pohankové placky
 

Čím kompenzujete "hutnější věci", jako je třeba maso?

Maso je věc, kterou bych rozhodně ničím kompenzovat nechtěla. Většina populace má totiž stále zažito, že je člověk najedený, až když má takovou tu těžkou cihlu v břiše. A po pořádném jídle si musí odpočinout. Já to tak nemám, jídlo mě nezatěžuje, nebere mi energii, ale dodává. Když chci něco "hutnějšího", dám si třeba oříšky nebo něco olejnatého. Například mák, který je bohatý na bílkoviny, vápník, hořčík, vlákninu a další prospěšné látky. Taková česká superpotravina.
 

Jak vypadá Váš denní rytmus? Pracujete v restauraci jen Vy s přítelem, nebo máte nějaké specializované kuchaře atd?

Přestože si většinu práce děláme sami, museli jsme zaměstnat i kuchaře. Veškeré postupy a přípravu jídel se naučil hlavně až u nás. Máme vlastní styl přípravy jídel, který je trochu jiný oproti jiným raw food kuchyním. Dost dbáme i na výživovou stránku. Sami na sobě jsme si totiž zkusili, že samotné bytí na syrové stravě ještě není samospásné, člověk musí vědět, jak na to. Díky tomu mám i víc energie a můžu tak zvládat víc práce za den. Nedokážu si představit, že bych při konvenční stravě udržela tempo, které mám teď.
 

Co je specialitou Vaší restaurace?

Jednoznačně u nás vedou sladká hlavní jídla - banánová roláda, plněné pohankové placky a palačinky s různými náplněmi. Ze zeleninových jsou to pak zeleninová rolka a celerové špagety.
 

Nedala byste mi prosím nějaký raw recept, který by si mohl připravit i laik?

Jednoduché, ale velmi dobré jídlo je například následující. Rozmačkáme zralý banán (to je ten s hnědýma tečkama na slupce), přidáme trošku vody nebo citronové šťávy a čerstvě pomletý mák. Uděláme si takovou kaši, do níž přidáme kousky sušeného ovoce podle chuti, například rozinky, švestky, datle. Na kousky si nakrájíme oblíbené čerstvé ovoce, například jahody, broskve, kiwi, které přidáme do připravené směsi. Nakonec posypeme slunečnicovým semínkem nebo mechanicky loupanou pohankou, které jsme nechali předtím alespoň 2 hodiny máčet ve vodě. Zamícháme a necháme si chutnat :) Toto jídlo je velmi syté a výživné. Sama si ho dělám často k snídani, kdy potřebuju nejvíc energie do nadcházejícího dne.

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 103