Miroslav Michalech, Jana Skočíková                 Vloženo 25.8.2016

Vnímání synchronicity ve vývoji více bytostí

                                             

K publikování připravila a na web vložila Marie Mejdrová.
Část textu ve slovenštině nebyla pravopisně opravována.

______________________________________________________________

V následujícím textu uvádíme postřehy a duchovní komunikace Miroslava Michalecha a Jany Neduchalové (dnes již Skočíkové) k tomu, co se jim přihodilo během jednoho víkendu. Jde o zajímavý příklad synchronicity. Toho, jak na sebe jednotlivé situace mohou plynule navazovat a jakoby samy se řešit, pokud jsme správně energeticky vyladěni. A reagujeme tím pádem včas a správně na přicházející impulsy, duchovní i hmotné. Je to také příklad vzájemně výhodné spolupráce a pomoci světelných bytostí, vycházející z vnímání běžně nepostřehnutelných jemných duchovních úrovní.
 

(Pojem synchronicita, koincidence, jako okamžiky propojení s vyšší úrovní reality a pravdy, je blíže vysvětlen v článku 40A. Je věda skutečně nástrojem vyššího poznání? ).

______________________________________________________________

 

Miroslav Michalech
 

Duchovní komunikace z 8.5.2016
 

Miroslav: Spojené Sily Svetla, prosím, čo sa teraz aktuálne deje a prečo vnímam, že máme ísť spolu s Martinom a Janou do Prírody?

 

Príroda: Nastal správny moment, ktorý cez formu spolupráce na NDC odkríva nedoriešené témy dávnych čias. Znovu teraz prežívaš časový most medzi zapadnutou minulosťou a aktuálnou prítomnosťou. Terajšia situácia ti pomáha prekonať usadené bloky, ktoré sú veľmi hlboko. Prechod od silnej individuality k vyššej forme spolupráce. Ty a Jana máte v sebe ponechaný starý mimozemský kľúč, ktorý u vás zostal ako záloha, mať možnosť dostať sa do iných svetov a pripomenúť si „staré dobré časy.“ Je fakt, že si to všetko uvedomujete a neovláda vás to, ale treba to na vedomej úrovni spracovať úplne. To sa už teraz deje, stačí to podporiť realizovaním rozhodnutia na hmotnej úrovni. Jedná sa tu o fakt, že ty a Jana ste ako mimozemské bytosti mali možnosť lietať „sem a tam.“ Teraz vám to stav reality tu v hmote už nedovoľuje. A na to, aby priebeh reality v hmote správne fungoval, je potrebné vhodne chápať aj spojenia s druhými ľuďmi na NDC.

 

 

To prináša urýchlenie zmeny prelomiť osobnú stagnáciu a vlastne všetko sa deje hneď. Je to jako zapojiť autodráhu a pokiaľ chýba jediný článok, tak to fungovať nebude. Nenastane tá možnosť, aby auto mohlo opísať celú kružnicu v plnej rýchlosti. Takže presná súhra v hmote vytvára okamžité reakcie v nadsvetelnej rýchlosti. Zhoduje sa to s pojmom superluminálnej spojitosti (Bellov teorém), že všetko má okamžitú odozvu na iných miestach vo vesmíre. Preto nemusíte nikam lietať a unikať, ale vždy mať stálu potrebu eliminovať pasivitu, chuť sa meniť a frekvenčne posúvať. Vytvárať priestor vo svojom základnom uzemnení v hmote pre čo najlepšie usadenie sa svetelných energií tak, aby vo vás neustrnuli. To teraz platí aj pre byt Martina, Jany a Evy. Oni týmto dňom tebe pomáhajú vyladiť sa na formu spolupráce a vyplniť prázdnu a utlmenú časť v tebe. A ty im dávaš impulz, aby zmenili svoju ustrnutosť, premyli isté stuchliny.

 

U teba a Jany tieto nenaplnené a nie správne nadstavené formy spolupráce s okolím vytvárajú nevedomý blok, sťahujúci vás k prežívaniu istého efektu k úteku do dávnej minulosti. To sa týka napr. lietania v kozmickej lodi a prekonávania nadsvetelnej rýchlosti, čo vás oboch fascinuje. To je ten skrytý kľúč, mať poistku na otváranie si brán do iných dimenzií. Ako som ti uviedla, táto rýchlosť nech je prenesená a nech vás fascinuje tu v hmote na základe toho, ako hneď uskutočňujete zmeny a prichádzajúce impulzy.

 

U Martina je blokom bytosť z tvojho sna, napojená na jeho nevedomú pasivitu a zároveň jeho rolu muža vo vzťahu. Niekedy až príliš necháva veci na voľné plynutie.

 

U teba sa zároveň čistí, ako skutočne chápať stretnutia s druhými ľuďmi na NDC. Nevidieť ich len zo svojho individuálneho merítka, ktorý ťa v tvojom vnútri izoluje a ich potom skryto posudzuješ. Vieš o tom, si si toho plne vedomý a aj to všetkým priznávaš, ale stále to nie je čisté.

 

Dnešné energie dopĺňajú tie včerajšie ako priame pokračovanie deja a uplatňuje sa pozitívna zmena v očiste životnej iskry a tak povediac cítiť druhých srdcom vo vzťahoch na NDC. To znamená byť v spojení s ostatnými v prítomnom čase, nie len myšlienkovo cez rozumové predpoklady do budúcna alebo prílišné analýzy v sebe samom toho, čo sa medzi vami udialo. Je prirodzené, že dosiahnuť to môžeš predovšetkým s ľuďmi, ktorí sa nachádzajú na ceste svetelného vzostupu. A tak sa s nimi prečistiť a mohol tým nastať prirodzený stav v tvojom vnútri. Niekedy na to treba viac stretnutí. A až keď sa odkryje nedoriešená téma vo vzťahoch, je možné spojiť dôležité články zapadnuté pod týmito blokmi.

 

Teraz po dopísaní je podstatné urobiť to, čo sa má a ísť do Prírody. Aby vaša hmotná základňa bola ozajstnou základňou, z ktorej sa dá vychádzať na všetky smery bez bariér a blokov. Nechaj teraz voľne plynúť ďalšie energie pre uplatnenie.“

 

Miroslav: Príroda, ďakujem za prenos, spoluprácu a podporu.

 


K napísaniu tejto komunikácie ma motivoval impulz počas cvičenia Päť Tibeťanov, ktorý bol o tom, že s Martinom a Janou máme ísť spolu do Prírody. Že sa má dokončiť to, čo sa načalo v predošlí deň na spoločnej akcii v Prahe. A úplne to podmienil sen, ktorý som počas noci u nich mal. Formou spoločnej očisty ma vtiahol do energií ich bytu a toho, čo je v pozadí. Ukázala sa bytosť, ktorá je akoby ubytovaná tiež v byte a má tam svoju posteľ, na ktorú som si v tom sne nechcel ísť ľahnúť. Martin si balil cigaretu a vtipkoval s tou bytosťou. V ďalšej časti sna som sa pozrel von oknom a všade bola voda a tiekla obrovským prúdom v širokom rozmere. Až som sa čudoval, že či to dom vydrží a neodplaví ho.

 

Potom ráno po odcvičení Päť Tibeťanov došlo k tomu, že sa mi jasne potvrdil impulz ísť spoločne von do Prírody a podporiť zmenu. Následne som napísal uvedenú komunikáciu a potom Martinovi a Jane vysvetlil, čo som v súvislosti s tým vnímal. Že ja a Jana máme odovzdať Prírode mimozemský kľúč a Martin sa vzoprieť istému nevedomému stavu pasivity na ktorú bola napojená tá temná bytosť zo sna, ktorú som nazval „temný údržbár.“ V tom zmysle, že tým ako sú Martin a Jana vyťažení prácou a pomocou druhým ľuďom, vznikla ustrnutosť v ich domácom prostredí, nevedomá skrytá pasivita. A to akoby prenechali na voľný priebeh, čoho sa chopil „temný údržbár“ a ten v rovine uzemnenia a prirodzeného chodu udalostí obalil niektoré svetelné kanály v byte izoláciou. To sa potvrdilo aj na prechádzke v lese kedy sme zišli do hĺbky lesa a prišli sme ku spodným kanálom, ktoré boli upchaté a voda tadiaľ netiekla poriadne. Zároveň sme si medzi sebou objasnili formu spolupráce a vzťahov na NDC a taktiež aká dôležitá a potrebná je empatia, pokiaľ to situácia vyžaduje.

 

________________________________________________________________________________________________

 

Jana Neduchalová - Skočíková

 

Poznámka k víkendu, o kterém píše Miro:

 

V pátek odpoledne přijel Miro Michalech k nám do restaurace KIWI v Brně.

Když pak všichni odešli a zůstal jen Miro, společně jsme si s ním a s Martinem povídali. Mimo jiné zmínil i setkání s Martinovou sestrou v místě jeho bydliště na Slovensku. I díky tomu jsem během našeho rozhovoru měla pocit až rodinné blízkosti. Cítila jsem, že jsem Mira nějakým způsobem přijala jako svou blízkou rodinu.

 

V sobotu ráno jsme pak jeli s dalšími lidmi do Prahy na setkání většího množství dalších lidí na NDC. Po samotném setkání v hotelu byla v plánu společná procházka v zahradách v centru Prahy. Při odchodu z hotelu jsme vytvořili menší skupinku. Nemohli jsme však ostatní dlouho najít, bloudili jsme asi hodinu v těsné blízkosti zahrad. V naší menší skupině jsme byli opět i s Mirem. Když jsme se našli s ostatními a postupně se celé setkání chýlilo ke konci, Miro nám volal, jestli nejsme náhodou někde poblíž, že bychom mohli jít spolu zpátky k hotelu, kde jsme měli zaparkovaná auta.

My jsme ještě ale nebyli na odchodu. Po chvíli se situace změnila a volali jsme Mirovi my, jestli se přece jen nepotkáme cestou ze zahrad. Vyplynulo, že jsme se minuli a nepotkali se a že už dávno odešel. Byla jsem z toho zvláštně zklamaná, i když jsem nerozuměla proč. Vnitřně jsem cítila přání se s ním znovu setkat, snad jen kvůli pozdravu a rozloučení.

 

Následně jsme pak v několika lidech asi hodinu hledali člena naší brněnské výpravy, se kterým jsme měli jet v autě. Měl vybitý telefon, nikdo o něm nevěděl, nikdo ho nemohl najít. A najednou nám zavolal Miro, že je s ním kousek od zahrad, které jsme už kompletně prohledali a nenašli ho. Během pár minut jsme je všechny našli. Nakonec jsme se tedy s Mirem přece jen setkali. Bez toho, aby věděl, že danou osobu hledáme, nám zavolal, že se potkali na zastávce. Zpátky k hotelu k autům jsme šli nakonec všichni společně. U aut jsme se rozloučili a vydali směrem do Brna.

 

Čím víc jsme se blížili k Brnu, tím víc jsem měla pocit, že by bylo vhodné se Mira zeptat, jestli u nás v Brně nechce přenocovat. Věděla jsem, že by ho jinak čekala cesta dlouho do noci domů na Slovensko. Takhle by mohl mít přestávku, v klidu se vyspat a vyrazit další den ráno. Na první zastávce v Brně jsem okamžitě šla pro telefon do kufru auta a Mirovi zavolala. Měla jsem pocit, že je doslova akutní mu co nejdříve zavolat a zastihnout ho ještě než přejede Brno a bude daleko. Když jsem mu volala, stál na benzínově pumpě u Brna. Naši nabídku k přenocování přijal.

 

V neděli jsme měli s Martinem v plánu jít někam do okolí do přírody. Stále jsem cítila k Mirovi nějakou blízkost, nechtěla jsem, aby už jel. Navrhla jsem mu, aby šel na výlet s námi. Miro si duchovní komunikací ověřil, že by se měl k nám přidat. Jeli jsme kousek za Brno a společně prošli trasu, kterou jsme s Martinem absolvovali předešlý víkend.

 

Když jsme vkročili do lesa, začala jsem vnímat nad námi velký mléčný vír. Byl většinově bílý, místy šedý. Čím jsme šli dál do lesa, tím víc vír houstl, zrychlovalo se proudění, místy ztmavnul víc do šeda. Postupem času vír zase zesvětlal, prořídnul až k úplnému rozpadnutí a rozplynutí se.

Měla jsem pocit, že to z nás vytahuje něco nepříznivého, vyplouvá na povrch naše společná minulost. Současně tím prouděním se mezi námi přeneslo i to dobré. Na nevědomé úrovni jsme si společně něco předali. Něco, co každému z nás pomůže se posunout zase o kousek dál.

Po procházce jsme se vrátili do Brna a Miro vyjel směrem domů.

 

Poznámka Miroslav Michalech:

Pred cestou na stretnutie do Prahy som mal pri balení vecí spontánne pocity, že tam zotrvám o jednu noc dlhšie ako som plánoval. Hotel som mal ale vybavený iba na jednu noc a tak som sa seba pýtal, či sa mám následne s niekým spojiť a zostať tam o jednu noc dlhšie. Prišlo mi to ako nereálne, pretože nikto ma nepozval a nie je to slušné a vhodné aby som sa zrazu len tak niekoho opýtal, či môžem na noc prespať. Preto som to v sebe zamietol a ani si nebral viac zásob jedla. Potom v deň stretnutia, ktorý opísala Jana a tak ako sa vyvíjal som začal tušiť, že tie pocity boli správne a že by som asi mal na noc zostať u Jany a Martina. Ale nedokázal som ich o to požiadať, pretože som to z časti chápal ako môj jednostranný pohľad na vec a vynútenie si toho, že ja to tak vnímam a má to tak byť. Nechal som to preto na voľný priebeh a napokon predsa len došlo k zhode pre uplatneniu duchovného impulzu. Ktorý bol platný nielen pre mňa, ale rovnovážne pre nás všetkých, aj smerom k vývoju udalostí do budúcna.



Duchovní komunikace z 31.5.2016
 

Jana: Přírodo, co bys mi řekla k víkendu, kdy u nás byl Miro Michalech? Byl to velmi zajímavý a přínosný víkend. Takový scénář by mě ani ve snu nenapadl.

 

Příroda: Takový průběh se mohl udát jen díky vašemu naslouchání impulzům. Ne vždy je všechno, co k vám přijde, vyslyšeno. Tentokrát to sice také nebylo na 100 %, ale procento zrealizovaných impulsů, impulsů převedených do praxe, bylo velmi vysoké. I díky tomu jste z vašeho setkání získali téměř maximum možného. Navzájem jste si vědomě i nevědomě předali mnoho nových podnětů.

 

Pro tebe bylo důležité utvrzení se v tom, že je už opravdu zapotřebí zbavit se nepotřebných věcí, které zbytečně narušují prostor, ve kterém bydlíte. Na vlastní kůži jsi pocítila, jak je vám teď v bytě lépe, doslova se vám tam lépe dýchá. Provzdušnili jste si své obydlí, které by pro vás mělo být místem, kde si můžete v klidu odpočinout. Je to místo, kde žijete. Jeho hmotný stav pak odpovídá i vašemu psychickému rozpoložení. Spousta věcí bez řádu, bez pevně stanoveného místa a účelu může odrážet to, že sami ze sebe nedokážete odhodit něco, co tam nepatří. Jen těžko děláte změny. Stejně tak těžko se pak můžete i posunout dál bez toho, abyste podnikali určité změny ve svém životě, v sobě. Někdy je zkrátka zapotřebí udělat velkou tlustou čáru za způsobem života, jak jste ho vedli doposud. A poté začít s novým pohledem na věc, otevření změnám.“

 

Jana: Velmi děkuji za tyto informace. Vnímala jsem, že se něčím blokuju, ale nevěděla jsem čím. Teď po vyhození většiny starých nepotřebných věcí se cítím mnohem lépe. Jako bych ze sebe shodila nějaké okovy.

 

Příroda: „Ano, a proto je důležité dbát i na hmotné projevy vašich vychýleností. Často se to projeví nějakým podobným způsobem. Jednoduše si tak stavíte zrcadlo toho, jak myslíte, jak se cítíte a jak jednáte. Stačí se rozhlédnout kolem sebe v prostředí, kde trávíte nejvíc času, a brzy uvidíte, na čem je zapotřebí zapracovat.“
 

 

© Miroslav Michalech, srpen 2016
© Jana Skočíková, srpen 2016

    www.novaduchovnicesta.cz

 

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 134