Marie Mejdrová                                                   Vloženo 2.4.2015

Z27. Ralsko - bývalý vojenský výcvikový prostor 

     Území, které v minulosti opakovaně sloužilo pro výcvik armád

                                                                                      

________________________________________

Rozhodnutí navštívit oblast Ralska

V pátek 13.9.2013 jsme se s několika přáteli z NDC rozhodovali, kam a také v jaké sestavě půjdeme v sobotu na společný výlet. Ten den bylo všeobecně těžké karmické čištění, celkově nepříznivé energie, a i každý z nás měl těžkou očistu. Předpokládala jsem, že se vše vytříbí a rozhodne až navečer. Situace se v průběhu dne několikrát změnila a nakonec bylo jasné, že z vícero duchovních důvodů je vhodné, abychom tentokrát vyrazily na daný výlet jen já a Irena. Zvolily jsme z několika možností jí navrženu trasu, kterou ovšem původně plánovala na jindy, mě přitahovala nejvíc.

Šlo o oblast Ralska, bývalého vojenského výcvikového prostoru na severu Čech. Rozloha tohoto výcvikového prostoru činila 250 km2. Tato oblast se nachází v Libereckém kraji, dříve šlo o okres Česká Lípa. Detailnější informace o tomto území budou uvedeny v závěru tohoto textu. Další zajímavé informace je možné najít např. na webové stránce http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojensk%C3%BD_prostor_Ralsko


Předcházela tomu nepříznivá noc

Moje noc na sobotu byla děsivá, spala jsem jen pár hodin. V paneláku, kde bydlím, kopal kdosi zběsile na chodbě do něčích dveří a řval průběžně od pozdního večera po snad celou noc. Působilo to jako řev vzteklého zatemněného člověka, který nemůže udělat to, co by chtěl. Čišela z toho bezuzdná agresivita, vyvolávající obavy a velkou tíseň.

Ačkoliv jindy bych měla tendenci do takové situace zasáhnout a v případě nutnosti zavolat policii, tentokrát jsem měla pocit, že je důležité, abych zachovala klid, nenechala se tím rozhodit, psychicky ani duchovně. Že kdybych se to snažila řešit, vyspala bych se ještě míň a přivodila na sebe útok minimálně duchovní, když ne i hmotný. Že toto není něco, do čeho bych já měla zasahovat, je to úkol pro někoho jiného.

Měla jsem pocit, že se nesmím nechat frekvenčně vychýlit, jinak nebudu během výletu v Ralsku schopná fungovat tak, jak je potřeba. Schopná podílet se na splnění duchovních úkolů, které nás tam možná čekají. Tak jsem použila špunty do uší a poprosila Spojené Síly Světla a speciálně Sféru Harmonického Ticha, aby mě promyly uklidňujícími, očišťujícími a harmonizačními energiemi, abych mohla strávit v klidu zbytek noci. Za chvíli jsem usnula a vzbudila se až ráno. I když se mi pod vlivem těchto dojmů zdál sen, že se jakýsi vetřelec vloupal do mého bytu, další hluk, pokud byl, mě už neprobudil.

Ani Irena neměla tu noc klidnou a vyspala se minimálně. Na výlet se ale těšila a měla pocit, že možná bude značit nějaký přelom.
 

Vyhlídka na vrch Ralsko

Naše trasa začínala v obci Hradčany. Nejprve jsme se prošly kolem mini zoologické zahrady a dvou z Hradčanských rybníků (přírodní rezervace). Poté jsme se vrátily na trasu procházející částí Hradčanských stěn, což jsou skály převážně z pískovce, ale i z vulkanických útvarů. Z Hradčanské vyhlídky se nám naskytl krásný výhled na několik okolních vrchů včetně Ralska (čedičový kužel 696 m n. m. se zříceninou hradu, nejvyšší bod oblasti), bývalé vojenské letiště a část z meandrů řeky Ploučnice.

                                      Vrch Ralsko z Hradčanské vyhlídky
 

Pískovcové skalky v borovém lese

V určitém bodě jsme míjely soubor několika pískovcových skalek v borovém lese. Hned mě zaujaly, prohlížela jsem si je a uzrál ve mně pocit, že bychom se tam měly na chvíli zastavit. Usadily jsme se na prostřední skalce, která zakončovala pás nízkých skalek s „jeskyňkami“. Po chvíli jsem vnímala, jak mě promývá jemná, harmonizující, příjemně uklidňující energie. Podělila jsem se o tyto dojmy s Irenou a ta mi přitakala s tím, že cítí, jakoby ta energie hojila její rány.

                                  První díl nízkých skalek s jeskyňkami

Poté jsem měla pocit, že je třeba jít ještě na nejvyšší samostatnou skalku vedle, ačkoli předtím jsem se tam neodvažovala. Byla oválná, téměř kruhová, krásná a vytříbená jako vybroušený klenot toho lesa. Seskupení dvou kamenů a stromku na vrcholku připomínalo záměrné aranžmá, podobné bonsai. Celé to působilo až posvátně, vzbuzovalo úctu, respekt. Až obavu na tu skalku vůbec vkročit, dotknout se jí, aby ji člověk nepošpinil a nepoškodil.

                               Nejvyšší skalka s dvojicí kamenů na vrcholu

Vystoupily jsme na vršek a obě položily ruku na větší z obou kamenů. Za chvíli jsem cítila, že mnou proudí energie zřetelně odlišná – silná, razantní, přímo vibrující, možná aktivační. Připadalo mi to trochu, jako kdyby se do mého těla zařezávala pila.

                                         Dvojice kamenů na nejvyšší skalce

Obešla jsem kámen na druhou stranu, dřepla si a tentokrát položila pravou ruku na větší kámen a levou na menší. Irena se dotýkala kamene z druhé strany, naproti mně. Z této pozice bylo patrné, že to kdysi býval jeden kámen, který se rozpadl na dvě části. Napadlo mě, že to jsou nyní dvě polarity této kamenné bytosti, dva póly (jakoby ženský – ta menší část a mužský) a teď se za naší pomoci spolu vzájemně vylaďují. Po chvíli jsem cítila až drtivě silnou energii, která proudila skrz moje minimálně tři horní zadní čakry do kamenů a patrně dál do Země. V té chvíli jsem si uvědomila, že jde o energii shora, z Vesmíru a že předtím energie proudila obráceným směrem – ze Země přes kameny do nás.

Vnímala jsem k tomu informace, že skalka se přelaďuje na vyšší frekvenci, rozšiřuje se a aktivuje její duchovní úkol a že se napojuje též na systémy NDC a Spojených Sil Světla, které nyní vedou vývoj. Také, že toto je záměrně relativně nenápadné místo a zároveň místo s určitou rozhodovací, vůdčí úlohou a pravomocí pro tuto oblast. A že ta první skalka, na které jsme seděly, byla pro nás přípravou. Bylo potřeba, abychom nejprve strávily chvíli na ní a nechaly se energiemi patřičně dočistit a vyladit. Teprve poté jsme byly připraveny splnit náš úkol na této vyšší skalce, ačkoli jsme o něm zatím neměly tušení. Všechno probíhalo intuitivně, bez vědomého plánování nebo řízení.

Pokračovaly jsme dál. Charakter lesa se vzápětí změnil z borového na smrkový s buky. Změnil se i reliéf, procházely jsme nyní lesními údolíčky mezi skalnatými kopečky a skálami. Zvlášť mě zaujalo jedno malé kamenné návrší, porostlé stromy a zasypané jehličím. Měla jsem pocit, že mám na něj vylézt a chviličku tam pobýt.

                                                         Kamenné návrší

O kousek dál stály vedle cesty dva velké balvany porostlé zeleným mechem. Připadaly mi jako strážci. Jeden se rozpadal na dvě části. Druhý měl na odvráceném boku lidskou rukou vydlabaný prostorný výklenek, zřejmě dost starý, a v něm zbytky nějakého vyrytého nápisu. Patrně tam kdysi byla nějaká schránka, třeba s náboženským obrázkem. Na dně byly v jehličí odpadky, měla jsem pocit, že je mám odklidit ven a požádat Přírodu o energetickou očistu té schránky.

                               Dvojice kamenů u cesty porostlých mechem

Při pohledu na jednu z dalších skupin skal lemujících boky údolí jsem měla dojem, jako bych v proudu slunečních paprsků zahlédla obraz mladé ženy s bohatými kaštanovými vlasy, spadajícími ve vlnách za ramena. Měla blankytně modré šaty z lehké poloprůsvitné látky, střih s odkrytými rameny, sepnutý na prsou broží. Byla vidět jen část postavy, ani ne do pasu, zbytek byl jakoby zanořen do skalky.

Napadlo mě, že tak, jak mezi skalkami procházíme, valí se za námi údolíčky velké vlny a chomáče čisté přírodní energie. Její barva a struktura připomínaly hustou bílou mlhu.

Dál jsme míjely tůňku, na jejímž povrchu byl v lehce zakaleném povlaku jakoby vyříznutý otvor ve tvaru pěticípé hvězdy, asi 20 cm velké.

                                              Pěticípá hvězda na tůňce

Poté jsme u cesty narazily na kámen s vytesaným kulatým rámem, zřejmě po bývalém vsazeném obrázku. Z druhé strany byl ve výklenku vytesaný velký nápis „KSČ“. Měla jsem pocit, že tento kámen byl těžce duchovně poškozen, zašpiněn, a je zapotřebí, abychom na chvilku pro něj zprostředkovaly energetickou léčbu od Přírody obě dvě. Ačkoli jsme jistý úsek trasy šly odděleně, každá jiným tempem a podle svých impulsů, v této chvíli jsme právě byly pohromadě.

Příští pohled, který mě doslova uchvátil, byl březový hájek vysoko na hřebenu svahu, za ním prosvítala azurově modrá obloha. Vypadal jako ráj zalitý energií Slunce, plný nadpozemské radosti, krásy a čistoty. Když jsem svoje dojmy později vyprávěla Ireně, řekla mi, že to cítila stejně a navíc tam vnímala tančící víly.

                                              Březový hájek na svahu

Následovalo krásné lesní údolí mezi skalkami, připadalo mi naplněné spoustou čisté energie, jakoby zářilo. Po něm pak partie lesa s řadou zvláštních majestátních buků. Cesta se dál vinula kolem bílé dolíčkovaté skály s proříznutou brázdou tvořící jakousi misku s převisem. Chvilku jsem se u ní zastavila. Právě šel kolem zrzavý huňatý pes, druh, který mám ráda, a na okamžik se vedle mně postavil. Následující ohyb cesty nabídnul pohled na údolíčko zarostlé kapradím.

                                                   Údolí mezi skalami

                                                     Bukový les                                                          

Až se pod námi otevřel výhled na Máchovo jezero a homole Velkého a Malého Bezdězu. Modrou hladinu lemovanou borovicemi brázdily bílé lodičky a později také labutě připlouvající k nám v naději, že dostanou k večeři něco dobrého. Chvilinku jsme si zaplavaly v jezerních už studených podzimních vodách a ukončily touto osvěžující tečkou náš výlet.

                               Pohled na Máchovo jezero a vrchy Bezdězu

                           Máchovo jezero s hradem Bezdězem a plachetnicí

                                              Labuť a homole Bezdězu

****************************************************************

MM: Přírodo, prosím o bližší informace o tom, co probíhalo na duchovní úrovni během našeho výletu v Ralsku 14.9.2013. Děkuji. (Duchovní komunikace ze 17.9.2013)

Příroda: „Výprava do těchto končin Čech byla nápadem, který se nezrodil náhodou. Dozrál na něj právě čas. Jako bývalý vojenský výcvikový prostor několika různých armád bylo toto místo na jedné straně zaneseno atmosférou destrukce, válčení, bezohlednosti k potřebám člověka, přírody a planety. A na druhé straně zde právě díky vymezení tohoto prostoru pro potřeby armády nebyla příroda rušena lidským osídlením a všemi možnými zásahy, infrastrukturou, zemědělstvím a průmyslem, které jsou běžné v osídlených oblastech.

V jistém slova smyslu bylo toto území ponecháno několik desítek let téměř „napospas“ přírodě. Navíc byla tato oblast vždy zalesněná a je plná pískovcových a vulkanických skal a skalek, roklin, údolí, vrchů a náhorních plošin. Z toho vyplývá, že zde mohly probíhat téměř nerušeně některé přírodní procesy. Že zde mohly zůstat neporušeny určité přírodní zdroje, včetně běžnému zraku skrytých kontaktních míst a rezervoárů duchovních energií a bytostí. A také, že je tato oblast ideální pro akumulaci, úkryt i jako řekněme „pračka“ duchovních přírodních energií – bioenergií. Ono pásmo skalek je jedním z takových míst, kde se spojuje silný proud energie planety Země a energie vesmírné.

Program Vašeho výletu byl nastaven (nedlouho) předem a tentokrát to byl úkol a dá se říci i zkouška především pro Tebe. Zda se dokážeš vyladit a zkoncentrovat natolik, abys byla schopná vycítit přesně to, co a kde je potřeba udělat. Zachytit impulsy a správně je rozkódovat. A to způsobem vnímání, který je pro Tebe víceméně novým. Tak, aby se daná oblast probudila a očistila a začala tak naplňovat svůj potenciál, který má v dnešní době.

Nicméně k tomu, aby vše mohlo proběhnout optimálně, bylo zapotřebí vás obou. Jednak z důvodu vzájemné spolupráce, energetické podpory, dále znásobení Vašeho společného energetického potenciálu, a také proto, že každá máte jiné duchovní vnímání, propojení na jiné adresy, jiné úkoly, předpoklady a schopnosti, které se mohou vzájemně doplnit. (Jak to ostatně platí obecně pro kombinace jakýchkoli podobně naladěných, a třeba i podobně vyladěných, lidí při plnění společných světelných úkolů.)

První skalka byla skutečně jakýmsi přípravným stanovištěm, kterým bylo třeba projít, než se člověk mohl „odvážit“ k návštěvě a „práci“ na skalce hlavní, vůdčí. Na ní jste se obě energeticky dočistily a vyladily na potřebnou úroveň. Zároveň jste se podvědomě duchovně seznámily s tímto přírodním místem a ono s vámi. Jako když si dva lidé při setkání podají ruce a podívají se jeden druhému do očí, aby měli možnost vnímat, koho mají před sebou a jak se podle toho zachovat.

Až poté jste pocítily impuls, že můžete a máte jít i na skalku druhou. Tato skalka, a zvlášť ještě kámen na jejím vršku, funguje jako anténa i tranzistor pro propojení a vzájemné vylaďování energií zemských a vesmírných. Zároveň je jakousi přijímací a vysílací anténou pro region Ralska, zvláště jeho určitou oblast přilehlých skalek, údolí a vršků. Navíc je daná skalka napojena na určitý bohatý rezervoár čistých energií v hloubi planety Země. Toto vše se probudilo, zaktivovalo, řekněme „odšpuntovalo“ v první fázi Vaší „operace“. V druhé fázi se sem napojily vysoké duchovní systémy Spojených Sil Světla a celé místo se jimi pročistilo a zaktivovalo na vyšší frekvenční úroveň. Změnil se tak i jeho aktuální úkol a význam.“


 

****************************************************************

Z historie této oblasti - z cykloturistické mapy s průvodcem Cykloráj Ralsko (vydala Geodézie On Line, spol. s r.o. v 7/2010):

Prostor, který je jádrem oblasti zvané též Cykloráj Ralsko, byl dlouhá léta veřejnosti nepřístupný. I v době, kdy byly tehdejší obce obydleny, byl tento prostor pokryt převážně lesy. Stopy trvalého osídlení míří až do mladší doby kamenné, sídliště dnešního typu tu však vznikala až od 13. st. Celá oblast velice trpěla v době třicetileté války, kdy se obyvatelé vesnic a měst ukrývali v nepřístupných skalách. S postupnou rekatolizací sílil příliv německy mluvících obyvatel, kteří časem téměř vytlačili původní domácí Čechy. V roce 1938 se prakticky celá oblast stala součástí Sudet, odtržených od Československé republiky.

Po roce 1945 byla většina německy mluvícího obyvatelstva vysídlena v rámci odsunu. Následné dosídlování prostoru bylo v roce 1947 zastaveno. Některé obce byly po odsunu německého etnika téměř liduprázdné, v kraji nebyl průmysl a osídlení bylo obecně poměrně nízké. Tyto skutečnosti a ráz prostoru vedly k rozhodnutí vysídlit i toto nové obyvatelstvo a zřídit vojenský výcvikový prostor.  Obyvatelstvo se zde vystřídalo třikrát. V této době bylo zcela vysídleno mnoho obcí a částečně obce na kraji vojenského prostoru. O vysídlení těchto prostorů lze diskutovat. Skutečností je, že zde po léta žili čeští i němečtí obyvatelé pokojně spolu.

                     Vojenské letiště Hradčany - pohled z Hradčanské vyhlídky

Tato oblast byla vojenským cvičištěm již za Rakousko-Uherska, později výcvikovým prostorem Československé armády, wehrmachtu a sovětských okupačních vojsk až do roku 1990. Zajímavostí je, že se zde za II. světové války, cvičily jednotky nacistického „Africacorpsu“. V 50. letech zde prováděly výcvik jednotky bojující za samostatný Izrael. Mnoho zdejších vesnic bylo srovnáno se zemí. Oblast byla protkána sítí asfaltových cest a tankodromů. Bylo zde jedno letiště, dvě tankové střelnice, množství bojových a výcvikových útvarů a muniční sklady. V době působení české a následně po roce 1968 sovětské armády byla většina obcí zcela zlikvidována, v porostech kolem silnic a cest najdeme svědky osídlení prostoru.
 

© Marie Mejdrová, duben 2015

 www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 115