Věra Talandová                                                   Vloženo 30.8.2015

Z31. Výprava do Bulharska v létě 2014 - 1. část

    Očista přírodních míst v Bulharsku a Černého moře

                                                              

Text připravila k publikování a vložila na web Marie Mejdrová

________________________________________________________________

Přijetí inspirace od Přírody

Někdy v říjnu roku 2013 jsem vnímala, že mám zapsat duchovní komunikaci. Byla to inspirace na zahraniční cestu na rok 2014, ačkoliv jsem na dovolenou na další rok ještě nemyslela. V komunikaci vyšlo, že případný náš další výlet by bylo dobré směrovat na jihovýchod Evropy, konkrétně do Bulharska. Jen jsem to před pár přáteli nadhodila a M. a T. po krátké době vnímali, že se mají k výletu připojit. Posádka obytného auta se tak poskládala velmi brzy.

Věra Talandová: Spojené Síly Světla, dostala jsem inspiraci na 16-ti denní výpravu do Bulharska. Kdysi - asi před 35 lety a pak ještě jednou - jsem v Bulharsku byla, ale jen u moře. Už několik let si říkáme, že tam zase pojedeme, tentokrát obytným autem, ale pořád to nějak nevycházelo. Teď mi přišla inspirace Bulharsko navštívit a tak jsem vytvořila plán cesty, kde nechybí koupání v moři, návštěva přírodních parků, pohoří Rodopy, Pirin a Rila. Vím, že je zapotřebí být obezřetný, kam člověk pojede. Jak je to tedy s tímto územím?

Příroda: „Tady Příroda. Otázka obezřetnosti je vždy důležitá. Jsou země, které by pro tebe nebylo vhodné navštívit. Protože stále dočišťujete svoje vazby na tato území a na to, co se tam dělo v době tvých inkarnací. Také některá území v dnešní době není obecně vhodné navštěvovat kvůli temným záležitostem a zbytečně se nevydávat do „jámy lvové“.

Bulharsko pro tebe neznamená nebezpečí. Pokud budeš sledovat světelné impulzy a řídit se podle nich. Pravda i tam dojde k různým očistám. Na to jste si při cestování už zvykli. Tyto očisty neznamenají pro tebe velké nebezpečí. Dalo by se říci, že příští rok pro vás bude dobré ta místa navštívit. Je naopak vhodné začít pročišťovat různá místa směrem na východ a jihovýchod Evropy.

Nedávno publikovaná duchovní komunikace na webu NDC ti připomněla očisty přírodních andělů a přírodních bytostí ve vašem sadu. Poté co v něm proběhla důkladná očista, tyto bytosti doslova stály frontu na to, aby mohly být zařazeny do očisty.“

VT: Vzpomínám si, denně se někdo hlásil.

Příroda: „Nastal čas, aby se na východě a jihovýchodě Evropy dostala některá místa do očisty. A už se připravují někteří přírodní andělé z těchto míst ke komunikaci s tebou. Skončíme tedy.“

VT: Děkuji, Přírodo, už je vnímám.

Přírodní anděl jihovýchodní Evropy: „Jsme šťastní, že tě můžeme pozdravit a ty nás vnímáš. Na to jsme dlouho čekali. Naplánování cesty do míst, která spravuji, mě potěšilo. Stejně tak i přírodní anděly i bytosti různých pohoří, moří i dalších míst, která chcete navštívit. Je to pro nás šance na hlubší očistu, na to abychom začali více vnímat světelné impulzy od Přírody a dalších Spojených Sil Světla. Aby se naše práce stala ještě lépe součástí světelného vývoje, který na Zemi probíhá. Děkujeme.“

VT: Zdravím vás přírodní andělé. Asi to tedy bude důležité. Na cestu se těším, i když se uskuteční až příští léto.

Ještě jsem se chtěla zeptat Přírody. Manžel vnímal, že by pro tuto cestu bylo optimální, kdyby se k nám přidal 1 muž a 1 žena.

Příroda: „Je to vhodné uspořádání pro tento výlet. Vhodné osoby budou samy vnímat, že se k vám mají přidat.“

VT: Děkuji, Přírodo. Ještě je čas, také vnímám, že to tak nějak bude. Že už na cestu dozrál čas a složení účastníků se vyladí.

__________________________________________________________________________

Vyprávění o naší výpravě jsme zpracovali formou třídílného cestovního deníku. Každá část představuje pohled, zážitky a duchovní impulsy jednoho z účastníků.


Začneme mojí částí. Cestu do Bulharska jsem zvolila přes Rumunsko. Byl to jen tranzit s vyhlídkami, zastávkou na přespání, kratší zastávky na jídlo a cvičení Pět Tibeťanů. Ani jsme nepředpokládali, že tu bude nějaké čištění, kromě našich osobních. Ale přece se jedna bytost objevila v autě a prosila o očistu. Ke konci cesty, už na bulharském území pak přicházelo vnímání, spíš prosba o pomoc z „Kamenného lesa“, který jsme se chystali navštívit.

Očista místa zvaného Kamenný les

Pondělí 21.7.2014

Po probuzení jsme vypili sklenici pomerančové šťávy, zacvičili cvičení Pěti Tibeťanů, posnídali šťavnatý meloun a vydali se na cestu. Měli jsme v plánu navštívit tzv. Kamenný les – mohutné kamenné sloupy, některé vysoké až 5 metrů, 50 milionů let staré, které jsou rozesety pár kilometrů za vesnicí Devnje. Jsou v několika velkých skupinách na rozloze asi 2 km čtvereční. Existuje více teorií jejich vzniku. Nejvíce pravděpodobná se mi zdá ta, kde se říká, že narostly podobně jako stalaktity na mořském dně, které tu před asi 50 miliony let bylo. Narostly okolo unikající páry z mořského dna, proto jsou částečně uvnitř duté. Místo bylo špatně značené, ale protože známe azbuku, tak jsme ho nakonec objevili.

Zeptáme se Přírody:

VT: Přírodo, jak je to s tímto místem?

Příroda: „Tato verze je nejblíže tomu, jak se situace udála, není to zkamenělý les. Jejich pravou funkcí se později stalo spojení zemské energie s vesmírnou a poté zářit jako majáky Světla, rozstřikovat světelnou energii do daleka. V tomto místě byly energie mimořádně silné. To neuniklo temným formám života a temným bytostem a začaly toto místo využívat ke svým aktivitám. Místo se postupně zanášelo. V novodobé historii temné bytosti ještě vytvořily kamenný magický kruh. Světelná energie sloupů slábla, byly jakoby spoutané, omotané temnou pavučinou. Světelný význam tohoto místa během věků postupně zeslábl a upadal. Proto je důležité, že místo navštívila skupinka světelných bytostí a zadala ho do očisty. Místo se nyní čistí, magický kruh ztrácí svoji sílu. Kamenné sloupy se upamatovávají na svoji funkci.“

VT: Děkuji, Přírodo. Že je v těchto místech vytvořen magický kamenný kruh, který přináší štěstí, když tam člověk chvíli setrvá, jsme zaslechli od ruské průvodkyně, která tu s výpravou procházela. Až tam jsme ale raději nešli.

     


Večer přijíždíme k nádherné tzv. divoké pláži a zůstáváme celé úterý až do středy ráno. Užíváme si na pláži, večer jsou krásně viditelné hvězdy, protože nejsou poblíž žádná městečka.


Středa 23. 7.

Ráno vyrážíme směr starobylé městečko Nesebar. Dopoledne věnujeme jeho prohlídce. Nesebar je vyhlášená památka světového kulturního dědictví UNESCO. Jeho historické jádro se rozprostírá na skalnatém poloostrově.


   

Odpoledne se vydáváme k další divoké pláži - Djuni. Je to asi 5 km dlouhá přírodní pláž. Jen na jednom konci je luxusní hotel. Zaparkujeme na opačném konci, poblíž přírodní rezervace Ropotamo. T. nachází skvělé ukryté místo přímo nad mořem. Zacvičíme Pět Tibeťanů. Vytahujeme stolek a křesílka a pár metrů od moře s výhledem na něj večeříme různé zeleninové saláty. Za zvuků mořského příboje jdeme spát. Celý následující den trávíme u moře.


Očista přírodního parku Ropotamo a temných záležitostí ohledně Černého moře na pláži Silistar

Pátek 25. 7.

Opět zahájíme den čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávou a chvíli poté cvičením. Posnídáme osvěžující meloun. Ještě se skočíme vykoupat, v dnešním případě spíš zaskákat ve vlnách, protože v noci byla bouřka. Teď už je zase krásně. A odjíždíme nakoupit další melouny do vesničky Kiten. V plánu máme výlet parníkem po řece Ropotamo ve stejnojmenném přírodním parku. Cestou vidíme kormorány, avizované ledňáčky však ne. Na leknínové území se nám nedaří dostat, neboť je zavřené. Poničily ho nedávné povodně.

Ještě jsem vnímala prosbu o zařazení maličkého ostrůvku sv. Toma do očisty. Jdeme se na něj podívat. Je asi 300 m od břehu. Nemáme pocit, že bychom k němu měli například na loďce doplout.
Jedeme okolo další nádherné přírodní pláže a pokračujeme až k tureckým hranicím do hraniční vesničky Rezovo. Vesničkou jen projíždíme a vracíme se několik kilometrů zpět k pláži Silistar, která by byla překrásná, kdyby tu nebyly mraky lidí. Je sice osamocená, bez hotelů, ale zřejmě ji v poslední době objevilo více lidí. Většinou místních Bulharů. Dopředu jsem vnímala, že by bylo důležité sem přijet. Zeptáme se Přírody proč. Jinak koupání skvělé, voda čistá, velmi teplá.

VT: Přírodo, máš pro mě nějaké informace o pláži Silistar? Vnímala jsem, že sem máme v každém případě zajet, i když je špatně přístupná, cesta je náročná a na pláži hodně lidí, což nevyhledáváme. Máme raději pláže přírodní, divoké.

Příroda: „Tvoje vnímání navštívit zrovna tuto pláž bylo správné. Je velmi důležité zařadit toto místo do očisty. Tady jsou úkoly hlavně pro M. V obrovských kamenech ve vodě na jedné straně pláže má důležité poslání. Vy ostatní zde fungujete jako podpůrná skupina, opora. Každý z vás je důležitým článkem mozaiky této výpravy. Jejím hlavním úkolem je pomoci začít s očistou důležitých míst na jihovýchodě Evropy, v Bulharsku. Je nezbytné, aby se po celé zeměkouli očistila určitá místa. Je to pak mnohem jednodušší práce, když vy bytosti na světelném vzestupu NDC svojí přítomností pomáháte probudit, očistit určitá místa, která jsou z hlediska dalšího světelného vývoje důležitá. Místa pak pomáhají vytvořit určitou síť očišťujících se míst na Zemi.“

VT: Vnímám, že máme zařadit do očisty ještě ostrůvek sv. Toma a řeku Ropotamo, která je součástí přírodního parku Ropotamo.

Příroda: „Ano, je to vhodné. Též je velmi dobré, že jste navštívili více těch přírodních pláží. Je to důležité pro očistu samotného Černého moře, což je na této výpravě hlavní úkol pro M. I T. ještě čekají jeho důležité úkoly, hlavně v pohoří Pyrin.

To, že jste zahájili svoji výpravu v „Kamenném lese“ za Varnou, bylo potřebné. Celé místo už se pročišťuje, energie sloupů více září a i to je pro vás podpora. Tento výlet je pro vás samozřejmě vhodný též proto, abyste načerpali nové síly, novou energii do dalších očist, které bývají náročné. Abyste se dostali z každodenních zajetých kolejí.“

 

Sobota 26. 7.

Po ránu vyjíždíme za Achtopol. Určitě objevíme další přírodní pláže. Tady dole na jihu už není pobřeží turistická mašinerie. Je to bulharský venkov. Za Achtopolem odbočíme na štěrkovou cestu vedoucí k moři. Asi po čtvrt hodině náročného terénu zastavujeme a chlapi jdou zjistit jaká je pláž. Kamenitá, tak se vracíme zpět na silnici. Zamíříme k ústí řeky Veleky do moře, kde je písečná kosa. Na jedné straně se dá koupat v řece a na druhé v moři.

Užili jsme si opět několik hodin koupání na jedné i druhé straně a vyrazili najít místo na přespání, nejlépe nad mořem. Což se nakonec podařilo. Krásné odlehlé místečko na skále. Dolů k moři vede pěšinka na romantickou plážičku se zajímavými kameny. Povečeříme zeleninové saláty. Opět s výhledem na moře. Skvěle se nám usíná za zvuku šplouchajících vln.

 

Neděle 27. 7.

Ráno si ještě užíváme pláže, T. potápění. A pak se na pár hodin vracíme na písečnou kosu u ústí řeky Veleky, za vesnicí Sinemorec.

Odpoledne vyjíždíme směr východní Rodopy. Cesta je asi 400 km dlouhá, tak předpokládáme, že ještě dnes kus ujedeme. Prvních 60 km jsme však jeli neuvěřitelných 6 hodin! Neskutečné cesty, vytrhané kusy asfaltu mnohdy přes celou cestu, hluboké výmoly každých pár metrů. Naše rychlost byla něco mezi 10 – 20 km za hodinu. Nezapomenutelné však bylo, že jsme projížděli okrajem nejrozsáhlejšího přírodního parku v Bulharsku - Strandža – což je hustě zalesněná kopcovitá krajina, připomínající pralesy, nejméně prozkoumaná. Cestou jsme nepotkali člověka. Jen občas nějakého zajíce, želvu, vlka či lišku. Byl to silný zážitek! Určitě by stálo za to strávit tu více času.

Po šesti hodinách jsme vjeli zpět do civilizace. Zastavili nás policisté na kontrolu dokladů. Jsme tu blízko turecké i řecké hranice. Pak jsme narazili na osamělou hospůdku. Protože už bylo pozdě na chystání salátů, zašli jsme ochutnat místní speciality – šopský salát, studenou okurkovou polévku tarator a nějaké další saláty. A protože už se nám nechtělo jet dál, zůstali jsme na noc u hospůdky.

 

Očisty v pohořích Rodopy, Pyrin a Rila

Pondělí 28. 7.

Pokračujeme směr východní Rodopy – Boljanovo, Haškovo, Kardžali. Ve východních Rodopech, kousek u Kardžali zastavujeme u zvláštních kamenných objektů - Kamenné hřiby. „Hřiby“ mají zvláštní růžovo zelenou barvu. V této oblasti jsme ještě navštívili další kamenné útvary, nazvané Kamenná svatba.


Ve Wikipedii se dočteme, že pohoří Rodopy je velmi členité. Je to systém různých hřbetů, soutěsek a kotlin. A vyskytují se zde různé krasové tvary. Alespoň dva jsme tedy navštívili.

Projíždíme okolo místa zvaného Perperikon. Už doma jsem při přípravě plánu na tuto cestu vnímala, že toto místo bude hodně temné a magické a že se mu máme obloukem vyhnout. Dnes někdo navrhl, že když už jedeme okolo, tak se zastavíme. Říkala jsem, že z toho nemám dobrý pocit, ale nechala jsem se nakonec strhnout. Při výstupu z auta jsem vnímala hnusné temné slizké energie, ale neposlechla jsem tento další varovný impulz a začala s výstupem na horu. Ještě jsem si omyla obličej v místní studánce a přejel mnou mráz, ale ani to mě nezastavilo. Asi ve třetině cesty se mi udělalo hodně zle, a oznámila jsem, že se rychle vracím a jdu pryč z tohoto místa. Za chvíli se ke mně přidala M., též se jí udělalo velmi špatně. Snažily jsme se rychle místo opustit, ničeho se nedotýkat, ale bylo pozdě. Nakonec jsme si všichni z výšlapu na Perperikon odnesli zaseknuté duchovní zrůdy uvnitř sebe. Tak to dopadá, když člověk neposlouchá světelné impulzy. A že jich bylo.

K večeru zastavujeme u velkého jezera Kardžali. Domlouváme se s majitelem zahrady u jezera, jestli můžeme zaparkovat za mírný poplatek u něj na zahradě, přímo u jezera. Majitel souhlasí. A tak se jdeme koupat, voda je čistá a teplá. Večeři máme s koncertem žab.

VT: Spojené Síly Světla, prosím o vysvětlení, co se dělo při návštěvě Perperikonu.

Příroda: „Tvé vnímání mých impulzů nezařadit toto místo do plánu výletu bylo správné. Navštívit takové místo jste nebyli ani jeden připraveni. Podle toho to dopadlo. Všichni jste skončili se zaháknutou zrůdou uvnitř vašich bytostí.  I další impulzy tě vedly k tomu vyhnout se tomuto místu. To, že jsi o nebezpečí pověděla ostatním, bylo v pořádku. Pak už to byla zodpovědnost každého za svoje rozhodnutí. U tebe je to horší proto, že jsi impulzy opakovaně vnímala a neposlechla. Máte dobré přísloví – komu není rady, tomu není pomoci. Tolika nepříjemností jsi mohla být ušetřena!

Místo samotné je prosáklé magií. Připravovaly se zde mocenské boje, zasahovalo se do dějin magickými vlivy. Toto místo ani zatím nelze zařadit do očisty. Čeká se na vhodné energie. A také na to, až se v této oblasti začne s očistou jiných míst a připraví se tak lepší podmínky.

A odpovím ti na otázku, kterou formuluješ v hlavě – jestli někdo z vaší skupinky měl toto místo z nějakého důvodu navštívit. V žádném případě neměl. Byl to zbytečný hazard. Stejně tak je hazard i to, o čem jste mluvili. Četli jste, že v této oblasti jsou mezidimenzní tunely. Například v pohoří Pyrin je více takových záhad, které jste zatím nerozluštili. Nejste však zatím připraveni takové věci zkoumat. Mohlo by to být pro vás nebezpečné.

Navštívit horu Vichren je v pořádku. Od toho se začne odvíjet očista pohoří Pyrin.“

 

Úterý 29. 7.

V noci jsem měla další silnou nevolnost. Ještě následky včerejšího neuváženého výletu na Perperikon. Ráno jsem u jezera Kardžali vnímala přírodního ducha jezera a jeho prosbu o očistu. Zároveň to, že jeho vody mohou být pro nás očistné.  A abychom se dostatečně omluvili, za svoji neuváženou návštěvu Perperikonu. Všichni jsme si tedy ještě v jezeře zaplavali a pak jsme se vydali na cestu do Banska, což je město v pohoří Pyrin. Výchozí bod pro různé výlety. Cesta to byla úmorná, přes horské kopce plné serpentýn. Asi 250 km jsme jeli s malými zastávkami prakticky celý den. Po některých bulharských silnicích 2. a 3. třídy se téměř nedá jezdit. Konečně jsme k večeru dojeli do pohoří Pyrin. Všude okolo nás se tyčily hory téměř 3000 m. Vnímali jsme, že máme navštívit právě nejvyšší horu Vichren (Vihren) měřící 2914 m.

Z Wikipedie připojuji, že pohoří Pyrin je druhé nejvyšší horské pásmo v Bulharsku. Nachází se zde 176 ledovcových jezer, má bohatou floru i faunu a nazývá se klenotem evropské přírody. Má velehorský ráz.


Středa 30. 7.

Ráno v základním táboře je velmi chladné. Nezahřeje nás ani cvičení. Jakmile se ale slunce vyhoupne přes horu a zasvítí sem do údolí, začíná se oteplovat.

Cestou na horu projdeme nejdříve borovým lesem s více než stoletými borovicemi. Nádherné veliké stromy mají každý svého přírodního ducha a je velmi příjemné s nimi pobýt. Dojdeme k horské chatě Vichren a odtud začíná asi tříhodinové stoupání, místy je to strmý výstup. Asi po dvou hodinách výstupu docházím k louce, na které se mi chce posvačit. Z louky cítím nádherné energie, kvete tu neuvěřitelné množství květin. Úplně to vypadá jako zahrádka přírodních bytostí. Ani se mi z louky nechce odcházet. Je tu neuvěřitelně veselo a živo. Vystoupáme ještě dál, do dalšího sedla a najednou pro mě další výstup ztrácí smysl. Nemám potřebu se vyškrábat na vrchol hory. Zmíněná louka je to, kvůli čemu jsem do pohoří Pyrin přijela. Na té louce cítím nádherné energie. Tam nejlépe vnímám svoji sounáležitost s Přírodou, s tímto místem. A tak se s manželem vracíme na onu louku. Cestou využíváme k občerstvení vodu z horských pramenů a potůčků.

VT: Přírodo, máš pro mě nějaké doplnění k tomuto výšlapu?

Příroda: „V této oblasti jsou poměrně čisté energie, právě i díky nekonečným lesům, které rostou i ve vysoké nadmořské výšce a dosahují tu úctyhodného stáří. I velmi rozmanitá květena, o kterou pečují drobné přírodní bytosti, pomáhá vytvářet dobré prostředí. Avšak sama nejvyšší hora Vichren potřebuje zařadit do očisty. Toto ale není tvůj úkol. Na tebe zde naopak čekala odměna ve formě energií, které jsi dokázala vycítit a přijmout. Sama vnímáš přísun energie, přestože výstup až k louce byl náročný. I proto se teď pořád usmíváš. Dám ale teď prostor ostatním, kteří se s tebou chtějí spojit.“

VT: Děkuji, Přírodo.

Zástupkyně víl starající se o květinu hlaváče: „Zdravím tě. Vnímám, jak obdivuješ záplavu fialových hlaváčů. Staráme se tu o ně, aby potěšily kolemjdoucí poutníky. A také aby svou jemnou energií pomáhaly vytvářet čisté prostředí. Moc děkujeme za vaši návštěvu. Čisté energie vaší skupinky i vás dvou, kteří jste strávili s námi více času, nám velmi pomůže toto místo pozvednout na ještě vyšší světelné frekvence.“

VT: I já vás zdravím a děkuji za ten hluboký zážitek.

Hora Vichren: „Vím, že už vnímáš moje energie.“

VT: Vnímám velice pomalé energie, jako když někdo velmi zpomaleně mluví. Co mi chceš sdělit, horo Vichren? Nebo spíš vnímám majestátní přírodní bytost starající se o horu.

Vichren: „Jsem přírodní duch starající se o horu. Jsem s horou v dokonalém spojení, takže je jedno, jak mě oslovíš. I já vám chci poděkovat za to, že jste tato místa navštívili. I když jste vy dva nevystoupali až na samý vrchol, ale měli jste své úkoly na loukách a u pramínků pod mým vrcholem, vaše energie sloužily jako podpora pro dva vaše přátele na světelné cestě. Aby svůj úkol zvládli co nejlépe. Pro jednoho tu byl jeho zásadní úkol v této oblasti.

Taková opora je vždy důležitá. Tisíceré díky. Dlouho jsem čekal na tuto možnost, na tuto šanci. Očistit se a stát se součástí aktuálního světelného vývoje na Planetě. Už v tuto chvíli nastávají postupné energetické změny, právě jsi z toho něco pocítila. Přeji šťastnou další cestu. A jsem rád, že se v této oblasti začalo čistit několik přírodních oblastí. To se stává základem pro další očisty. S úctou Vichren.“

VT: Děkuji, Vichrene, jsme rádi, že to takto dopadlo. M. a T. se právě vrátili z velmi náročného výstupu a T. říkal, že celý výstup vnímal jako svůj úkol a M. byla jeho silná opora. Podrobnosti určitě budou v jejich komunikacích.

Příroda přírodního parku Pyrin: „Mám ve své správě rozsáhlé území tohoto přírodního parku. Je důležité, že se od místa nejvyšší hory Vichren mohla začít očista. Více podrobností bude sděleno M. a T. Ještě tu stojí zástupy drobných přírodních bytostí a volají své pozdravy vám. A také svá poděkování. Ať už jde o bytosti horských pramínků a potůčků, křehké víly jednotlivých druhů rostlin z horských strání a také velké množství droboučkých bytůstek starající se o jednotlivé rostliny. Ani všichni nedovedou vyjádřit, co pro ně vaše návštěva znamenala. Děkujeme.“

VT: I já vám všem děkuji za zážitky, jsme rádi, že nás sem Příroda nasměrovala a mohlo se odehrát to, co bylo zapotřebí.


Večer ještě popojedeme směrem k pohoří Rila. Cesty jsou tady poměrně slušné a tak nakonec dojedeme až k Rilskému klášteru, národní památce Bulharska. Je to pravoslavný klášter z 10. století, založil ho poustevník, který v tomto pohoří žil. Klášter byl dlouhou dobu duchovním i světským centrem středověkého Bulharska. Má obrovskou klášterní knihovnu. Původně jsme mysleli, že na parkovišti přespíme a další den klášter navštívíme. Pak ale vnímáme, že se tu nebudeme příliš zdržovat, tak se jen vyběhnu podívat na velké nádvoří tohoto rozsáhlého komplexu budov a odjíždíme na přespání dál. V pohoří Rila máme naplánovanou trasu okolo 7 ledovcových jezer v severozápadní části pohoří. Nedojedeme už k výchozímu bodu, protože je pozdě a potřebujeme si ještě zacvičit a tak přenocujeme za nějakou místní maličkou benzinkou. Není tu žádný provoz a je tu poměrně klid.

Připojím krátkou poznámku z Wikipedie: Rila je nejvyšší pohoří v Bulharsku. Je zde okolo 200 ledovcových jezer.

 

Čtvrtek 31. 7.

Ráno vyjedeme lanovkou asi 20 minut k chatě u 7 ledovcových jezer. A započneme náš asi 4-hodinový okruh kolem těchto jezer. Neobejdeme je úplně všechna, ale vnímáme, že to, co jsme zvládli, stačí.  Slibujeme tomuto místu i celému pohoří Rila, že je zařadíme do očisty.

Při návratu z lanovky doběhneme do auta a spustí se bouře. Bouře nás vlastně doprovází skoro na každém kroku. Jakoby očistné deště. Ale nikdy nám nebrání v programu. Začnou, jakmile ten den dokončíme program.


Protože už je zážitků vrchovatě a svoje úkoly jsme splnili, pobyt o den zkrátíme a po večeři se vydáme domů. Zpáteční cestu volíme přes Srbsko, protože je cesta z těchto míst kratší.

Jeden z méně příjemných zážitků na této výpravě bylo to, že jsme často potkávali stáda koz, ovcí se zvonečky. Prostě volně chodily přírodou a zvonily. Zprvu mi to přišlo jako romantický zážitek. Pak jsem v jednu chvíli měla takové vnímání, jak otřesné to pro ta zvířata je. Kromě toho, že jsou zvonce těžké, tak je zvíře do konce života odkázáno na neustálé velmi silné zvonění u uší při každém větším pohybu. A samo se toho nemůže zbavit. Připadala mi určitá odevzdanost u těch zvířat, podřídily se tomu. Napadlo mě, že kdyby majitelům těchto zvířat někdo nasadil na krk těžké zvonce s pronikavým zvukem a do konce života to měli nosit a poslouchat, tak po krátké době zešílí.

Na výpravě po Bulharsku mě hodně příjemně překvapilo množství lesů. Kudy jsme projížděli, tak byly oblasti hustě zalesněné, lesy kam oko pohlédlo, v přírodních parcích jakoby nedotčené, hluboké, podobné pralesům. Byl to velmi uklidňující pohled i silný zážitek.

Když dokončuji tento článek, napadla mě jedna věc. M., T. i já jsme měli vždy v určitých místech svoje úkoly. Nějak z nich vypadl manžel Radek. Můžeš mi k tomu, Přírodo, něco říct?

Příroda: „Myslím, že je vám jasné, že jeho hlavní úkol byl bezpečně vás dopravit na ta místa. A s přehledem vás po ujetí více jak 4 000 km dovézt v pořádku domů. Silná byla i jeho úloha jako opory při plnění vašich úkolů. Právě díky společným energiím se vám dařilo dosáhnout určité úrovně a vnímat, co je zapotřebí udělat. Jeho klid a nadhled vše jistil.“

VT: Děkuji, Přírodo. Už se docela těším, až zase přijde nějaká inspirace, kam by bylo dobré vypravit se příští rok.

© Věra Talandová, srpen 2015

    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 97