Štefan Pl'utaJiří Novák                                  Vloženo 15.12.2016

Z41. Národní park Uluru-Kata Tjuta v Austrálii

 

                                  

K publikování připravila a na web vložila Marie Mejdrová.
Část textu ve slovenštině nebyla pravopisně opravována.

__________________________________________________

 

Štefan Pl'uta

Moje cesta do Austrálie

V lete 2016 som sa rozhodoval kam nasmerujem svoje ďalšie kroky. Dostal som nápad využiť svoje posledné roky mladosti na cestu do Austrálie. V duchovnej komunikácii na Sninskom kameni, o ktorom je článok Z36. Sninský kameň - Vihorlatské vrchy, som dostal vtedy ešte neurčitú informáciu od Prírody, že možno bude potrebné vyčistiť Uluru, čo som vtedy bral ako nepravdepodobnú možnosť.

Nemal som nič lepšie na pláne, tak som začal vybavovať ročné víza pre mladých „pracovné prázdniny“. S vízami nebol problém, a teda v septembri som hneď odletel do severnej časti Austrálie, do tropického mesta Cairns, kde som chcel stráviť celý rok. Okolnosti mi nešli veľmi ,,na ruku“ a nemohol som nájsť v tomto meste žiadnu prácu. Bol som nútený hľadať prácu mimo Cairns. Hneď ako som začal pátranie, dostal som ponuku práce v meste Normanton. Síce v tom istom štáte Queensland, ale cesta tam trvala skoro celý deň autobusom. Zároveň som našiel aj webstránku, na ktorej boli pracovné ponuky v hotelovom komplexe Yulara, pri Uluru. Rozhodol som sa, že zvolím jednoduchšiu cestu, a zobral som ponúkanú prácu v Normantone, aby som bol po dvoch týždňoch „bezdôvodne“ prepustený. Po návrate do Cairns som teda kontaktoval reprezentanta hotelov Yulara. Asi nebola náhoda, že tento reprezentant bola žena z ČR. Pracovný pohovor bol teda v priateľskej atmosfére cez skype, a po slovensky/česky, čo bolo na jej prekvapenie pre ňu prvýkrát v kariére. Bol som vcelku rýchlo prijatý, čo už bol náznak že na Uluru bolo potrebné zájsť.

 

Informace o Uluru a Kata Tjuta z internetu

Priložím zopár všeobecných informácii o tomto mieste z internetu:

Téměř přesně uprostřed australského kontinentu se z vyprahlé roviny zvedá rudé srdce Austrálie, Uluru neboli Ayers Rock. Působí natolik tajemným, majestátním a vyzývavým dojmem, že není divu, že se tato skála stala nejen vyhledávaným turistickým cílem, ale i jedním z nejposvátnějších míst pro australské domorodce.

Uluru je domorodý název, který se v současné době používá častěji než anglický název Ayers Rock. První Evropan, Ernest Giles, spatřil tuto skálu roku 1872. O rok později vylezl na její vrchol William Gosse. Ten pak skálu pojmenoval Ayers Rock podle tehdy významného jihoaustralského politika sira Henryho Ayerse. Uluru se nachází na samém jihu australského Severního teritoria, 335 kilometrů vzdušnou čarou (450 kilometrů po silnici) od Alice Springs. První turisté přijeli na Uluru roku 1936. V roce 1958 zde pak byl zřízen národní park.

Uluru je největší samostatný skalní monolit na světě. Nadmořská výška jeho vrcholu je 863 metrů. Skála se tyčí 348 metrů nad úroveň okolního terénu a její obvod je 9,4 kilometru. Geologické stáří útvaru je přibližně 600 milionů let. Uluru je tvořeno pískovcem načervenalé barvy, jehož barva zvláště vynikne při východu či západu slunce. Písek se ve zdejší pánvi Amadeus Basin začal usazovat před 900 miliony lety a před 300 miliony lety tato sedimentace skončila. Povrch monolitu byl díky velkým změnám teplot rozpukán, takže jsou zde četné praskliny, průrvy a jeskyně.

Uluru leží v poměrně suché krajině. Sucho je tu ovšem pouze posledního půl milionu let, čili z hlediska celkového stáří monumentu je to jen zanedbatelný okamžik. Avšak i tato relativně krátká doba se výrazně podepsala na vzhledu monolitu, který byl ohlazen eolickou činností. Ročně tu spadne v průměru 308 mm srážek. V létě se teploty šplhají až ke 45°C ve stínu, zatímco v zimě mohou spadnout až na –5°C.

Uluru má pro australské domorodce mimořádný mytologický význam. Podle pověsti Austrálců stvořili Uluru dva chlapci, kteří si po velkém lijáku hráli s blátem. Domorodci zanechali také na Uluru velké množství skalních kreseb. Dlouhou dobu se proto místní australský národ Anangu snažil o to, aby bylo domorodcům jako původním obyvatelům této země přiznáno vlastnické právo na Uluru a okolí, jejich snaha však dlouho ztroskotávala na faktu, že místo bylo národním parkem.

Teprve roku 1985 došlo k zásadnímu průlomu. Skála byla tehdy australskou vládou nakonec domorodcům vrácena. Místo je tedy dnes oficiálně domorodým majetkem, nicméně domorodci v předávací smlouvě zároveň toto místo pronajali na 99 let vládní agentuře, která spravuje (spolu s domorodci) zdejší národní park. Mohou sem tedy nadále jezdit i turisté, ale část míst je nepřístupná a slouží domorodcům ke kultovním účelům. Místní domorodci kmene Anangu dodnes považují výstup na vrchol této hory za cosi neuctivého, i když výstup není turistům oficiálně zakázán. Přesto může být výstup i nebezpečný.

 

Asi 32 kilometrů vzdušnou čarou (50 kilometrů po silnici) od Uluru se nachází další zajímavý skalní útvar, Kata Tjuta („Mnoho hlav“, anglicky The Olgas – anglický název získaly tyto „hlavy“ podle jedné z těchto skal jménem Mount Olga). Jedná se celkem o 36 skalních útvarů, z nichž ten nejvyšší má relativní výšku 546 metrů (je tedy o dost vyšší než Uluru!) a jeho vrchol leží v nadmořské výšce 1066 m. n. m.

Barva skalních útvarů Kata Tjuta a Uluru je v obou případech sytě oranžová. Toto zbarvení je způsobeno oxidací železa, které je v této hornině obsaženo. Jelikož ovšem železo oxiduje jen tam, kde se dostává do styku s vodou a vzduchem, je skála oranžová pouze na povrchu, zatímco uvnitř je šedivá a má tedy zhruba stejnou barvu, jako naše pískovce někde v Polabí. Zásadní rozdíl mezi Uluru a Kata Tjuta je ovšem ve způsobu vzniku a ve složení těchto objektů. Uluru je jedna velká skála (monolit), tvořená jediným souvislým kamenným blokem. Skládá se z pískovce, tedy z horniny, která vznikla dlouhodobým usazováním (sedimentací) písečného materiálu a jeho zpevněním (diagenezí).

Oproti tomu Kata Tjuta tvoří oddělené masivy, nejedná se tedy o monolit. Navíc jsou tyto jednotlivé „hlavy“ tvořeny slepenci, což je sice také sedimentární hornina, avšak značně nesourodá. Vznikla stmelením kusů hornin různého původu. V těchto horninách probíhá eroze mnohem snadněji než v souvislém monolitu, a proto zde vznikly četné průrvy, soutěsky a údolí. Oba skalní útvary, Uluru i Kata Tjuta, jsou ve skutečnosti mnohonásobně větší, než si vůbec dovedeme představit. Odhaduje se, že jejich základna sahá až 6 kilometrů pod zemský povrch. Nadzemní část těchto útvarů je tedy jen jakousi „špičkou ledovce“.

Uluru a Kata Tjuta tvoří dohromady Uluru-Kata Tjuta National Park (rozloha parku je 1325 km2), který je od roku 1987 na Seznamu světového dědictví UNESCO. V uvedeném roce byl zapsán na seznam jako přírodní památka. V roce 1994 byl pak na Seznam UNESCO zapsán podruhé, tentokrát i jako kulturní památka, a stal se tehdy teprve druhým místem na světě, které bylo na seznam zapsáno podle obou kritérií. Park spravuje rada, v níž jsou lidé jmenovaní federální vládou (která spravuje národní parky) i zástupci domorodých vlastníků parku.

V roce 2000 navštívilo Uluru celkem 400000 turistů. V národním parku žije 21 druhů savců, 73 druhů plazů, 170 druhů ptáků, 4 druhy žab a roste tu více než 400 druhů rostlin. Neoficiálním symbolem zdejšího parku je ještěrka thorny devil (latinsky Moloch horridus, Ngiyari v jazyce Anangu). Tento „ostnatý ďábel“ vypadá dost strašidelně, ale je pro člověka neškodný. Dorůstá délky až 20 centimetrů. Žije v centrálních suchých australských oblastech a živí se 3–4 určitými druhy mravenců, kterých sní až 1000 „na posezení“. V noci tyto ještěrky sbírají na svém těle vzdušnou vlhkost.

Ze zdejších rostlin jsou typické především dvě. Na chudých písčitých půdách se dobře daří trávě Spinifex, která roste ve větších trsech. Dále zde rostou suchomilné stromy zvané desert oaks. Těžko říct, který génius přišel na tento název, protože duby (oaks) nepřipomínají ani omylem. I zde ovšem můžeme zahlédnout četné druhy eukalyptů, které v Austrálii rostou úplně všude.

Co je možná pro návštěvníky parku trochu šokující, je způsob, jak se ve zdejším národním parku zachází s ohněm. Správa národního parku zde totiž úmyslně zakládá kontrolované malé požáry! Není to ovšem věc, kterou by vymysleli ekologové. Místní domorodci tak zdejší krajinu kultivovali už celá tisíciletí před příchodem bělochů. Těmito ohni dávali svým soukmenovcům najevo, kde se zrovna nachází, a zároveň vypalováním staré neužitečné trávy dali prostor jiným rostlinám, aby zde mohly vyrůst. Požáry jsou ve zdejší suché krajině velice důležité pro ekologickou rovnováhu a občas vypukají samy od sebe, a to především působením blesků v horkých letních měsících a občas i jako důsledky různých nehod.

Přírodní požáry jsou ale často obrovského rozsahu. Správa národního parku (a dříve domorodci) však při vypalování používají šachovnicový systém – vypalují jen určité úseky. Aby se oheň nerozšířil dál, vypaluje se pouze v zimě, a to samozřejmě za přísného dohledu hasičů. Vypálené úseky jsou pak v podstatě imunní proti velkým přírodním požárům, které se díky vypálené šachovnici nemají šanci rozšířit po velikém území. Pravidelným vypalováním malých úseků se tak předchází mnohem větším požárům, které by mohly mít katastrofální následky. Nejúčinnější zbraní proti ohni se tedy stal opět oheň!

Zdroj: http://dalky.cz/cteni/c-uluru-rude-srdce-australie.html

 

Moje dojmy z návštevy

A moje celkové dojmy z pobytu pri týchto miestnych dominantách? Už od prvej návštevy Uluru som bol dosť nadchnutý a stále som sa sem rád vracal. Mal som pocit akoby bolo Uluru dovezené z Vesmíru, či niekedy pri pohľade na tú štruktúru kameňa, vesmírna loď samotná.

Pri chôdzi okolo Uluru ma prekvapilo, že aj keď navonok vypadá ako jedna skala, v skutočnosti som tam nevidel, aby sa jedno miesto podobalo druhému. Každých 200 metrov sa skala menila, či to boli farby, okolitá fauna, výška a rôzne uhly a tvary útesov, či zvláštne úžiny a iné. 

Jediné miesto, kde sa začína stúpanie na vrchol pre turistov

 

Uluru z juhu, plus budovy informačného turistického centra

 

Uluru pri východe Slnka

 

Kvôli vetru bolo lezenie na vrchol stále uzavreté, toto bol teda náhradný výstup na „malé Uluru“

 

 

Cesta k útvaru Kata Tjuta

Pri ceste k útvaru Kata Tjuta som mal už v aute zase pocit, ako by tento útvar bola zkamenelá vesmírna loď, ktorá tu niekedy havarovala. Pri príchode ku skalám som bol podobne ako pri Uluru uchvátený tou majestátnosťou. Najprv sme so skupinkou prešli údolím Walpa medzi najvyššími skalami, dlhým asi 2 kilometre. Mal som pocit, ako by som sa prechádzal po Marse. Všetko na tomto mieste mi pripadalo podobné ako pri Uluru, a teda že to nebolo vytvorené na Zemi.

Potom sme sa presunuli pár kilometrov ďalej, kde sme sa prešli po trase Údolím Vetrov. Na konci tohto výletu aj ostatní účastníci priznali, že cítia to isté, a teda že toto miesto je mimozemské.

V priebehu  môjho mesačného pobytu pri Uluru som preto poprosil Jiřího Nováka, aby zaradil tieto miesta do očisty. Nižšie budú nasledovať informácie od neho.

Kata Tjuta z profilu

 

Údolie Walpa

 

Údolie Vetrov

 

Kata Tjuta a meniace sa farby pri západe Slnka

 

_______________________________________________________________

Jiří Novák

Štefanovy nepříjemnosti v Austrálii

Po celou dobu pobytu Štefana v Austrálii jsem s ním komunikoval e-mailem. A nebyla to jednoduchá komunikace, protože se mu nedařilo, jak by si přál. A opakovaně jej provázely nepříliš příznivé události. Mnohdy to kladl za vinu místu, kde se právě nachází, nebo dokonce místním domorodcům.
 

5.10.2016 mi od něj přišel email, který naznačoval, že není ve stabilizované situaci:

Dobrý deň, od kedy som v Austrálii, tak mám jednu nepríjemnosť za druhou, neviem či to je zase od karmických vrstiev alebo útok od iného človeka… Dnes ma vyhodili z práce, tak je možné, že budem musieť zase do civilizácie…


Vnímal jsem, že se zřejmě nachází v místech, se kterými má něco společného z dávné minulosti. A to pak logicky přispívá k postupnému obnažování karmických vrstev s nepříznivou náplní. Odpověděl jsem následující:

Síly Světla a energie na špičce to automaticky vedou tak, aby to člověk ve své situaci zvládl a zároveň aby to bylo co nejrychlejší. Je to určitý kompromis. A toho člověka to tlačí, aby na sobě neustále soustavně pracoval, aby rychle řešil přicházející situace, atd.

Situace Vás tlačí k tomu, abyste konečně našel sám sebe, svůj smysl života, své poslání v tomto světě. Abyste pochopil, proč jste se dostal na to místo, co tam máte udělat, jaké skryté karmické vazby tam máte začít řešit…

 

Je to v nalezení vhodnějšího místa pro něj nebo v něčem jiném?

14.10.2016 se Štefan opět ozval s následující otázkou:

Nemám s kým iným sa poradiť a mám zmiešané pocity, mohli by ste mi prosím Vás overiť u Prírody čo je pre mňa najvhodnejšia momentálna alternatíva a kde sústrediť energie na hľadanie práce? Okolnosti v Austrálii nevyzerajú najlepšie…

 

Odpověděl jsem 16.10.2016:

Štefane, vše podstatné jsem napsal minule. Chcete najít dobrý život, vhodné příležitosti… Hlavním problémem je srovnat se v sobě, začít mít skutečný zájem o to, proč jste tady na Zemi, a co dobrého můžete udělat pro sebe, nebo třeba pro celý svět, nový vývoj. Nikdo tu přece není náhodou…Připadá mi to jako kniha Alchymista od P. Coelha. Ten hlavní hrdina hledal něco po celém světě. Aby nakonec po všech těch cestách zjistil, že to má doma blízko sebe.

Já už tuším, co mi Příroda odpoví na ty otázky, co je vhodnější. Všude stejné… Potřebujete to vnímat uvnitř sebe, kde byste chtěl být nejvíce, rozuměno tady na Zemi. Protože teď jste tady. Nemůžete být jinde ve Vesmíru. Tady jste z nějakého důvodu, potřebujete projít tu misi se zájmem. Abyste se někam posouval. Abyste naplnil to, kvůli čemu jste se v tomto světě ocitl.  Možná Vás osloví příběh jiného člověka uvedený v textu na našem webu Osvobození svého duchovního srdce .

 

Jeho reakce na tato slova byla následující:

Jedna vec je robiť niečo dobré v živote (NDC) a druhá vec je žiť tu v hmote. Očividne to u mňa nie je možné spojiť dokopy … Rozhodol som sa teda, že je čas sa zamerať aj na moju hmotnú stránku života, a využiť na to všetky moje schopnosti…

 

Dělat něco vhodného a žít ve hmotě se nevylučuje

Reagoval jsem takto:

Štefane, dělat něco dobrého pro sebe a žít ve hmotě se přece nevylučuje, ale spíše podporuje. Budete-li dělat to správné pro vaši bytost ve hmotě, život by se Vám měl postupně začít srovnávat. Aspoň u většiny lidí na NDC to tak funguje. Čekáte na jiné okolnosti a příležitosti v životě?

Známý výrok říká: „Chceš-li, aby se změnily věci kolem tebe, potřebuješ se sám změnit.“ V tom je jádro věci. Potřebujete hledat změnu uvnitř sebe, ve svém přístupu ke všemu, s čím se v životě setkáváte. Zázračné příležitosti nikde nenajdeme…

Nová duchovní cesta spočívá v tom, že na rozdíl od Staré cesty tvrdíme, že život ve hmotě je zásadní. Že je důležité hmotnou i duchovní stránku vyladit do jednoty. Samozřejmě, vylaďujte hmotnou stránku života, to je správné, tím je třeba začít a nemusíte přitom přece opustit duchovní cestu…

Ano, život ve hmotě je někdy tvrdý. Lidé by se rádi upnuli na život mimo hmotu. Nemusí tam jíst, platit za dopravu. Nemusí spát, mají spoustu času navíc. Pohnou se kamkoliv silou myšlenky. Ale nemohou se vyčistit. Jsou-li ovládnuti, zůstane jim to navěky. Mají-li na sobě extrémní karmu, jednoho dne se to vyvalí ven, ať budou kdekoliv a bude je to drtit (to názorně naznačuje James Redfield v knize Desáté proroctví, jak lidé i po odchodu ze života pokračují někdy ve svých bludech, v zažitých ovládacích vazbách, jak zůstávají nesvobodní, když se ve hmotném životě nedokázali patřičně srovnat).

Každý, kdo je tady na Zemi, má dost velkou nahromaděnou karmu. Jinak by nebyl důvod, aby tady byl. A právě tady má možnost se z těch všech nepříznivých nánosů konečně vyčistit…

Přitom ne každému přijdou takové možnosti jako Vám. Jste v Austrálii. To je pro mne neskutečné se tam někdy podívat. Vidět Uluru zblízka, zkoumat ty energie tam, atd. To musí být zážitek…

I tam nejste určitě náhodou a můžete být nějak zásadně platný. Vašim prostřednictvím se už čistilo to místo. Když mi pošlete fotky zblízka, třeba o tom něco zjistíme, jak to tam energeticky vypadá. I tato Vaše cesta je nějakým způsobem důležitá…

 

Další Štefanův email přišel 3.11.2016. Z něj vybírám:

Dnes sme mali výlet okolo Uluru, snažil som sa o zachytenie záberov skaly zo všetkých strán, niektoré foto z autobusu, snáď to bude stačiť na očistu miesta. Požiadal som samozrejme o energie tiež…

Zatiaľ som nebol na vrchole, ale najbližšie pôjdem a môžem spraviť kontrolné fotografie. Snáď to bude k niečomu dobré a vyčistí to aj mne blok karmy…

Prikladám vrchol Uluru, podobný pylon ako u nás na Vihorlate, foto som ale zatiaľ nerobil sám, link na google:

https://www.google.com.au/search?q=small+uluru&espv=2&biw=1366&bih=667&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiXn52Y6IvQAhUBK5QKHWwaCK0Q_AUIBigB#tbm=isch&q=top+of+uluru&imgrc=8V-CyItCa2WSsM%3A

Každopádne mám pocit že je to pre Zem veľmi strategické miesto. Možno aj preto ma tu miestni „Aboriginals“, domorodí obyvatelia, každý deň napádajú osobne či slovne.

 

Energetické otisky energií ještěrů v oblasti Uluru?

Z fotografií na internetu mne zaujal znak na vrcholu Uluru. Jde vlastně o státní znak Austrálie, kde vlevo je klokan a vpravo pštros Emu. Podrobně je znak popsán na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Coat_of_arms_of_Australia

Při prvním pohledu na obrázek jsem ovšem toto nevěděl a vnímal jsem v tom spíše symboliku ještěrů.
Totéž vnímala z jednotlivých fotek celé oblasti Uluru nezávisle i Petra Nováková a jako reakci na fotky napsala, že v tom místě vnímá silné vazby na ještěry:

Vnímám to jako pozůstatek jakoby světa dinosaurů. Jako určitý otisk toho, že tu byli, že zde v tomto místě ponechali své energie. Co kdyby to byla brána do jejich světa, a jejím prostřednictvím jsou naše světy stále propojeny, i když to již není vhodné? Možná proto některé karmické záležitosti mezi lidmi a ještěry nejdou rozvázat?

Každopádně více o tom bude v navazující druhé části tématu o Uluru.

 

V pátek 4.11.2016 před očistami jsem oblast Uluru prozkoumal a vnímal silný sloup energie napojený někam nahoru, nikoliv však zemskou čakru, která má úplně jiný tvar. Spíše napojení, které se ztrácí někde na hranici světů, dimenzí a směřuje kamsi jinam. Každopádně něco, co už by v dnešní době nemělo v tomto místě být. V podvečer pak bylo místo poprvé zařazeno do očisty.

V pondělí 7.11.2016 jsem před dalšími očistami vnímal, že ten původní energetický sloup, který představoval zřejmě jakési spojení se světem ještěrů, už byl jakoby neúplný, nespojitý. Jeho značné části, úseky, už chyběly, byly vymazány. Ale zbytky sloupu a jeho kompletní silueta tam stále ještě byly. Bylo tedy jasné, že budou potřeba ještě další masivní očisty tohoto místa. Zároveň jsem měl pocit, že po další očistě ten den se konečně objeví původní zemská čakra, která na tom místě zřejmě kdysi dávno v minulosti byla. A byla ještěry zneužita v jejich prospěch.

 

Proč Temno na Zemi stále ještě existuje?

Jak už jsem uvedl dříve, Štefan měl na základě osobních, slovních i energetických útoků, které na něj v těchto místech přicházely, pocit, že Temno má stále ještě na Zemi zelenou. Reagoval jsem takto:

Právě proto celé to vše děláme, aby se Temno omezilo. Silné temné systémy na Zemi však stále ještě existují. A dávají o sobě vědět například formou teroristických útoků, inspirováním mnoha žijících jedinců k neetickým činnostem, atd. Temno má stále ještě dostatečně silnou oporu ve hmotné rovině. Je uzemněno v mnoha lidech ve hmotě, v jejich způsobu života, v jejich parazitování, podvádění, vysávání. Temné systémy se logicky bouří proti jakékoliv snaze omezit jejich moc. Proto je v poslední době situace spíše více vyhrocená než stabilizovaná. K tomu však obvykle dochází, když se má něco posunout, změnit. Podstatné je, že vliv Temna na samotný systém NDC je vždy dostatečně rychle eliminován. Pokračujeme dál, abychom i toto dále omezili…

 

Každopádně fotky přímo z vrcholu se nakonec Štefanovi nepodařilo získat kvůli nepříznivému počasí. A navíc se blížila doba, kdy se bude opět vracet na Slovensko:

„Dva dni som sa snažil dostať na Uluru, kvôli silným vetrom to bolo stále zatvorené… O týžden už letím do Ázie…“


Otevření zemské čakry v oblasti Uluru

Před očistou, středa 7.12.2016, vnímám oblast Uluru takto:

Je vhodné si uvědomit celkovou velikost skály Uluru. Její obvod je 9,4 km, délka 3,6 km a šířka 2,4 km. V tuto chvíli vnímám, že v místě je již otevřena zemská čakra v podobě obrovského víru, jehož průměr na povrchu přesahuje celý skalní útvar a je zhruba 5 km. Čakra rotuje proti směru hodin a znamená to, že čakrou proudí energie z nitra Země nahoru, aby se poté rozšiřovala do okolí. Takže další kousek Přírody a naší planety Země se podařilo vrátit jeho původnímu účelu.
Podobná čakra je také v místě druhého útvaru Kata Tjuta, rotuje však opačným směrem, tedy ve směru hodin. A to znamená, že v tomto místě naopak čakra přitahuje do nitra planety Země vesmírnou energii. Opačnou polaritu obou čaker naznačil již i Štefan ve své komunikaci s Přírodou.

Připomínám, že čakry na povrchu Země fungují podle stejného fyzikálního principu (pravidlo pravé ruky) jako čakry na těle člověka. Více o způsobu fungování čaker je v článcích 28A. Princip fungování čaker člověka, 28B. Kdy je čakra otevřená pro vstupující energie?


Duchovní komunikace:

JN: Přírodo, jak hodnotíš výsledek očisty obou těchto skalních útvarů v nitru kontinentu Austrálie? Jaký to vše mělo význam?

Příroda: „Očista každého výjimečného místa na povrchu Země má značný význam pro veškerý planetární vývoj. V tomto případě je však ten význam znásobený skutečností, že touto očistou byly odstraněny další pozůstatky závislosti lidské rasy na ještěrech. Proto očekáváme, že tato očista by mohla postupně vytvořit předpoklady pro další posun v oblasti opravy nefunkčních částí genetického programu dnešního člověka druhého typu. Odstranění této vazby na ještěří světy a ještěří civilizace dává šanci otevření dalších karmických vrstev z minulosti, které obsahují dřívější nevhodné zásahy do genetického programu ze strany ještěřích forem života i samotných Stvořitelů Ještěrů. To vše by se mělo postupně potvrdit v následujícím období.“
 

Podobných impulsů k očistě genetické programu už postupně přišla během uplynulých let celá řada. I toto by tedy byl pouze jeden další střípek do celkové mozaiky tohoto problému. To však ještě neznamená, že celá situace s genetickým programem už tím bude automaticky dořešena.
 

Po návratu Štefana do Čech a na Slovensko začátkem prosince jsem se s ním osobně setkal 3.12.2016 v Brně. Našel si novou práci a vnímal jsem z něj, že se dokázal určitým způsobem posunout. Jeho následující duchovní komunikace naznačují, že si uvědomil, v čem byla jeho návštěva Austrálie a komplexu Uluru přínosem. Jaká je jeho důležitost a zároveň i jedinečnost v tomto světě. Když dokázal přispět k očistě karmických vazeb zásadních nejen pro něj, ale i pro tuto Zemi a pozemskou Přírodu.

_________________________________________________________

Štefan Pl'uta

Minulosť a mimozemské technológie

Duchovná komunikácia s Prírodou 5.12.2016:

Štefan: Príroda, čo mi povieš o Uluru a Národnom parku Uluru - Kata Tjuta?

Príroda: „Očista bola nutná. Miesto bolo viazané temnými magickými väzbami z minulosti, taktiež tu bola použitá mimozemská technológia, za čo nesieš zodpovednosť a čo si prišiel karmicky rozviazať. Stratégia a vnímanie širšieho obrazu vecí bola stále tvoja silná stránka, aj v minulosti. Vyhľadal si na Zemi miesta s najvýznamnejšími energetickými bodmi. Tvoj plán bol ovládnuť všetky hlavné čakry Zeme, Uluru a Kata Tjuta sa tvojej flotile tiež podarilo z časti ovplyvniť. Preto sa tam bolo potrebné teraz vrátiť, a navrátiť miestu pôvodnú čistotu. Vrátil si sa tam v tomto živote a naopak poprosil o očistu miesta od nepriaznivých vplyvov.

Očista tohto miesta výrazne pomohla Zemi a k jej optimálnejšiemu fungovaniu. Samozrejme to naštartovalo aj ďalšie energetické zmeny pre celú Austráliu samotnú.“

Štefan: Niečo konkrétne k Uluru?

Príroda: „Uluru je ako Vesmíry maják, obrovský menhir, ktorého úlohou bolo od vytvorenia „sťahovať“ energie z Vesmíru a spájať ho tak so Zemou energeticky. To niekto môže práve vnímať ako by bolo Uluru z inej planéty. Napája sa tu Zem na celý Vesmír a Vesmírne energie. Kvôli tomu to pre teba ako mimozemskú bytosť bolo tak vzrušujúce miesto.“

Štefan: Nejaký dodatok ku Kata Tjuta?

Príroda: „Vnímaš to podobne ako pri očiste Sninského kameňa. Jedinečnosť energií a opačná polarita Uluru a Kata Tjuta dodávajú miestu ideálne fyzikálne predpoklady na vytvorenie obrovského vortexu energií s prirodzeným vyústením na povrch Zeme. Spoločne tvoria jednu z najväčších čakier na Zemi.“

(Poznámka: vortex znamená vír, orgán spirálovitého tvaru, tedy přeneseně též čakru)

 

© Štefan Pl'uta, prosinec 2016
© Jiří Novák, prosinec 2016
    www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 114