Petra Nováková                                              Vloženo 26.2.2017

Z43. Putování přes Růžový palouček do Wisly v polských Beskydech - 1.část


Očista legendárního Růžového paloučku spojeného s těžkými osudy českého národa, města Wisla a pramenů řeky Visly v polských Slezských Beskydech. Historická a duchovní propojení Čech, Moravy, Slovenska a Polska.

                                               

K publikování připravila a na web vložila Marie Mejdrová.
______________________________________________________________

 

Marie Mejdrová

Na přelomu srpna a září 2016 se postupně zrodil na základě sledu impulzů několika přátel na NDC nápad, jet v malé skupině na prodloužený víkend na konci října do polských Beskyd. Konkrétně do města Wisla, turistického střediska. Vývoj výběru destinace a členů výpravy byl velmi zajímavý. Původní nápad iniciátora zahrnoval jen několik lidí z Prahy a cílem byl Řím…

Wisla je nejbližší větší město v Polsku téměř přímo nad hranicí mezi Čechami/Moravou a Slovenskem. Zároveň mimo bývalé Československo. Právě den začátku naší výpravy, 28. říjen, byl svátek vzniku samostatného společného československého státu. Tento státní svátek se ve dnech před odjezdem v důsledku určitých událostí hmotných a duchovních vykrystalizoval jako velká očista politicko-společenská v České republice. Další lámání chleba, kdo se kam postaví, kam budeme směřovat jako stát, jako společnost. Doslova to u nás vřelo. K tomu probíhala právě další vlna duchovního čištění z křesťanství, přičemž Polsko je ze všech okolních států vlastně zdaleka nejvíce ovládnuté vlivy za křesťanstvím. Dalšími jasnými duchovními tématy, které jsme na výletě očekávali, na základě aktuálních témat v očistě bylo duchovní srdce Přírody a s tím související srdeční záležitosti všeho druhu. Také duchovní pozadí česko-slovenských vztahů. Co jsme tak úplně nečekali, byla silná očista týkající se mimozemských vlivů.

K tomu všemu, co jsem byla schopna vytušit a předvídat, jsem směřovala svoji pomoc s výběrem a motivací účastníků. Jejichž počet bylo třeba udržet z organizačních a duchovních důvodů pod kontrolou, aby se vše mohlo optimálně pročistit a zvládnout. A k tomu jsme s Petrou Novákovou také směřovaly publikování článků o duchovním srdci Přírody na webu. Tak, aby vše energeticky navazovalo a otvíralo se v optimálním časovém sledu.

Již předem Miro Michalech navrhl výlety k nedalekým pramenům řeky Visly, která vzniká soutokem Bílé a Černé Viselky. To nás všechny hned zaujalo. Bylo jasné, že se budou duchovně čistit prameny této nejvýznamnější polské řeky a další témata s tím související. Program na pondělní dopoledne jsme nechali otevřený.


Základní informace k řece Visla z Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Visla 

Visla (polsky Wisła) je nejdůležitější a nejdelší řeka v Polsku. Zároveň je také nejdelším a druhým nejvodnatějším (po Něvě) přítokem Baltského moře. Ve vzdálenosti asi 60 km od ústí tvoří širokou říční deltu s několika rameny. Protéká středem země od jihu k severu, přičemž zasahuje (nebo aspoň tvoří hranici) na území osmi vojvodství...  Je 1047 km dlouhá...
 

Dále vybírám z článku, který nás inspiroval: http://www.treking.cz/souteze/2004-11.htm

Kde pramení Visla? Na tuto otázku není jednoduchá odpověď, neboť tato národní polská řeka vzniká soutokem dvou horských říček – Bílé a Černé Viselky. Obě pramení v mohutném masívu Baraní hory v polských Slezských Beskydech. A kupodivu ani k jednomu z pramenů nevede přímo turistická značka, takže hledání vyžaduje trpělivost, dobrou orientaci a odhad. Popsaná trasa nás ale zavede i na další atraktivní místa, jako jsou vodopády na Bílé Viselce, rozhledna na Baraní hoře…

přehrada na Visle zvaná "Jezioro Czernianskie". Hráz byla vybudování 300 m za soutokem Bílé a Černé Viselky, takže soutok nyní zaplavila hladina nejvýše položené polské přehrady. Řeka, která odtud vytéká, je už Visla.

Vpravo ve stráni nad přehradou se nachází "Zámeček". Tato kamenná stavba sloužila kdysi Habsburkům, po nich polským prezidentům a nyní je tu hotel. Zajímavější je ale sousedící dřevěný kostelík.

…Dolní Kaskády Rodla jsou vlastně soustava několika vodopádů, které přepadají přes skalní prahy různé výšky. Je jich prý celkem 16 i s horní kaskádou. Výška prahů se pohybuje od 0,5 m až po 5 m. Horní Kaskády Rodla jsou mohutnější a tvoří je hlavní dva skalní prahy o výšce 3,5 a 5 m. …. Tabulka u vodopádů vysvětluje podivný název. Znak "Rodla" byl symbolem Poláků žijících po roce 1918 nadále na území Německa. Svaz Poláků vznikl v Berlíně v roce 1922 a protože Poláci v říši nemohli využívat jako symbol bílého orla (znak Polska), nahradili jej v roce 1933 symbolem "rodla". Symbol má vyjadřovat tvar toku Visly jako kolébky polského národa s vyznačeným Krakovem jako střediskem polské kultury. Symbolické pojmenování vodopádů se uskutečnilo v roce 1987.

Bílá Viselka pramení ve výšce 1 100 m n. m. Celé okolí je chráněnou přírodní rezervací Barania Góra, která chrání horský jehličnatý les. Rezervace zaujímá celý vrchol rozlehlé Baraní hory a nachází se v ní i prameny Černé Viselky na opačné straně hory. … hledali jsme tak dlouho, až jsme objevili rašeliniště, ze kterého vytékala tmavá voda, která dala řece jméno…

________________________________________________________________

Petra Nováková
 

Náš výlet začínal v den státního svátku 28.10.2016. Měli jsme dvě možnosti, jak se do Wisly auty dostat. Buď spodem po dálnici D1 přes Brno, nebo naopak horem po dálnici D11 přes Hradec Králové. Tři z nás, kteří jsme tvořili posádku jednoho z vozů, jsme měli impulzy jet právě vrchem. I vzhledem k tomu, že D1 v tu dobu nebyla moc spolehlivá, byly zde den předem hlášeny samé nehody, velký provoz, protože mnoho lidí využívalo den volna. Po vyřešení různých problémů a námitek jsme se nakonec shodli na D11.


Růžový palouček u Litomyšle

Když jsme projížděli přes Litomyšl, všimla jsem si malé značky ukazující směr, s nápisem Růžový palouček. Znělo to pohádkově a hned mě to zaujalo. Vyslovila jsem přání, že bych se tam nejraději podívala. Že to zní moc hezky. Ale jeli jsme dál. Náhle vidím znovu další značku směřující na Růžový palouček. A prohlásila jsem, že jestli ji uvidíme potřetí, musíme se tam podívat. V tom Marie řekla, jestli by to náhodou nemohl být ten legendární růžový palouček, na kterém se loučili čeští nekatolíci nucení odejít do exilu v období po bitvě na Bílé hoře. Nevzpomínala si, kde v Čechách se měl nacházet. Rychle jsme tedy zavolali posádce prvního vozu, zastavili na parkovišti, dohledali informace na internetu a zjistili, že jde skutečně o onen slavný palouček.  

Cesta k němu byla lemovaná břízami, jejichž zlatavé listí poletovalo všude okolo. Chtělo se mi tančit v té záplatě zlatavého deštíku, který jemně dopadal na zem.

Místo bylo ohrazené plotem, zdí, s velkou vstupní bránou. Kamarádce připadalo, že brána do zahrady vypadá jako brána v pohádce Pyšná princezna. Pověděla jsem jí, že je to zajímavé, že v mém článku na našem webu, který vyšel toho dne, byla zmínka o Pyšné princezně: A44. Průnik energie z duchovního Srdce Přírody do hmoty . A kamarádka dodala, že tu pohádku večer před tím viděla. A zároveň na nás již v Polsku ve Wisle čekal kamarád Miroslav, se kterým jsme byli ve spojení.

Na informační tabuli jsme si přečetli informace a pověsti, které se k tomuto místu vážou. Byly tam popsány tragické příběhy, co všechno se stalo, když chtěl někdo palouček zničit, zorat, vypálit růže. Podle legend neštěstí postihne toho, kdo by jej chtěl zničit. Jsou-li pravdivé, naznačuje to jeho umělou magickou ochranu.

Prošli jsme se po parku. Bylo zde mnoho krásných stromů. Velmi mě překvapilo, že na kamenném pomníčku mezi růžemi byla vyobrazená lyra jako hudební nástroj. Jako upomínka na návštěvu pěveckého sboru, jak jsem se později dozvěděla. Nicméně mi připomněla náš nedávný článek o Lyře: Z37. Cedrový háj - bytosti a energie ze souhvězdí Lyra

V zahradě byl pomník postavený na paměť odchodu příslušníků Jednoty bratrské do exilu, například Jana Amose Komenského. Pomník připomíná obelisk a je pokryt nápisy, jmény, reliéfy, symboly. Na vrcholu je položena zlatá koule s korunou. Celý pomník je zavřený za těžkými vraty, jako za mřížemi. Možná z důvodu, aby nebyl poničen. Těžké visací zámky však společně s celým výjevem připomínaly spíše uvěznění, spoutání, než ochranu a úctu.

            

Palouček s pomníkem byl následně energiemi Spojených Sil Světla čištěn.

Vybírám informace z webu  http://www.ruzovypaloucek.cz/ 

Růžový palouček je památné místo od nepaměti porostlé francouzskými růžemi, lat. Rosa gallica (též růže stepní) na ploše asi 350 m čtverečních. Praví se, že vyrostly ze slzí českých bratří prolitých před jejich odchodem do ciziny. Pověsti říkají, že neštěstí stihne toho, kdo by je chtěl vyplenit.

Tam nedaleko Litomyšle, podle věštby v pověsti A. Jiráska se mají sejít císaři mnoha zemí, aby nastolili mír. A sešli se! V roce 1994 prezident Václav Havel uspořádal setkání prezidentů sedmi zemí.

Ale Růžový palouček plný růží, které nikde jinde nerostou a na němž také nic jiného nevyroste, známe už od 16. století - tam se naposledy setkali čeští bratři při odchodu do exilu. A pak znovu za necelých sto let. Tam je zakopán zlatý kalich. A na místě slz loučení vyrostly růže.

…Rosa gallica - růže francouzská, také růže stepní nebo paloučská. Tento druh růží se u nás jinde nevyskytuje. Je neobvyklý tím, že připomíná spíše bylinu než dřevinu, nemá trny, pouze ostré chloupky na stoncích. Kořen je kolmý, několik metrů dlouhý. Husté a nahodilé zapojení divoce rostoucích rostlin neumožňuje jejich okopávání, pouze je z nich na jaře odstraňována stařina. Růže kvetou od konce května do počátku července, každý jedinec však kvete velmi krátce - jeden až tři dny. Barva květu je červená až karmínová.

 

      

Neplánovaná zastávka na Růžovém paloučku tak přesně zapadala, doslova navazovala na informace, které byly zveřejněny 21.10. v článku Miroslava Michalecha a Marie Mejdrové o odchodu českých protestantských exulantů v období během a po třicetileté válce v 17. století do severských zemí i Německa a Polska: Z38. Poľana – osvobození duchovního srdce Přírody Slovenska


Město Wisla a okolí

Ve Wisle mezitím kamarád ze Slovenska Miroslav Michalech prošel okolí, udělal průzkum. Po našem příjezdu jsme se společně prošli po místech, která objevil. Například u jezírka byla kamenná socha číhajícího baziliška, který jezero duchovně střežil a držel ovládnuté ve svých pařátech.

Čekali jsme na příjezd dalších členů výpravy. Ale shodou různých okolností jsme se stále nemohli sejít. Nepříznivé energie tomu silně bránily.

Wisla v Polsku jakoby tvořila vršek trojúhelníku - vlevo Česká republika, vpravo Slovensko. A ve Wisle se naše výprava sestávající z Čechů, Moraváků, Slováků a také těch, co měli kořeny v obou těchto zemích, měla spojit.

Předem bylo jasné, že se zde budou čistit křesťanské a mimozemské vlivy. A také aktuální téma duchovního srdce. Ne náhodně se výprava poskládala z těch členů, kteří nějakým způsobem souviseli s těmito tématy. Všechny tyto tři oblasti se řešily v našich textech na webu. Počínaje texty Miroslava Michalecha, kde šlo o osvobození srdce, nejen lidského, ale také srdce Přírody Slovenska. Právě od křesťanských a mimozemských vlivů. Viz text  Osvobození svého duchovního srdce . Následovalo pokračování textem Miroslava Michalecha a Marie Mejdrové a dále dvěma mými texty, odkazy výše. Téma duchovního srdce uzavíral text  Z39. Poselství od zástupce jelenů .

Město Wisla celkově působilo jako by bylo duchovně pod kopulí. Vnímali jsme, že energie shora sem nemohly proniknout. Vyšli jsme tedy na kopec nad městem, abychom se dostali výše, nad tento energetický příkrov. V lese jsme se na chvíli schovali před deštěm, který působil jako očistná sprcha. Až zde jsme vnímali dotek energií.

Cestou do lesa jsme viděli otevřené venkovní divadlo na pěší zóně ve městě, zastřešené plachtou nataženou na konstrukci. Připomínalo nám velkou vesmírnou loď. Vyhnuli jsme se mu proto obloukem. Po cestě zpět jsem dostala impulz, že je důležité, abych šla dovnitř a stoupla si přímo do středu. Že v tu chvíli mohu získat napojení na důležité duchovní adresy, jako bych byla přímo ve vesmírné lodi. Do které bych se nemohla jinak dostat. V tu chvíli se mi vybavil film Den Nezávislosti, jak se hlavní hrdinové dostali do samého středu vesmírné lodě, k nepřátelům, aby mohli zachránit vlastní planetu. http://www.csfd.cz/film/302950-den-nezavislosti-novy-utok/prehled/ . Chvíli jsem stála uvnitř přímo pod středem. Ostatní přátelé se přidali a rovněž prošli touto „vesmírnou lodí“.

Poté se nám konečně podařilo setkat se i s posledními členy výpravy, kteří měli dorazit první den.

Noc byla velmi náročná. Zdály se mi sny o vpádu mimozemšťanů, o jejich útocích. Jak stále někdo v pokoji chodí. O baziliškovi u jezera, který škodil. O tom, jak mimozemšťan vzal na sebe podobu Marie (která spala vedle), přibližoval se ke mně a až těsně u mě shodil tuto masku a chtěl mi vbodnout dýku přímo do srdce. Dále o tom, že nám mimozemšťané ovládli techniku, nezvonil nám budík, na každých hodinkách byl jiný čas a my nemohli dorazit ráno na místo srazu s ostatními přáteli. Ve snu nás nakonec „vysvobodil“ kamarád, který pro nás přišel, seřídil hodiny a vytrhl nás z omámení. Abychom byli schopní vyrazit, i když o něco později.


Všichni z výpravy jsme se společně doplňovali. Každý měl na starosti něco. Někdo přišel s impulzy vybrat právě místo Wislu. Zorganizoval ubytování. Další pomohl vybrat podle impulsů členy výpravy a domluvit to s nimi. Další hlídal trasu, kudy pojedeme. Další přišel s návrhem, kam udělat výlet atd.


Cesta k prameni Bílé Viselky, vodopády Rodla

Druhý den

V sobotu se k nám připojili ještě další kamarádi z přilehlé části Moravy, kteří měli dorazit pouze na jeden den, výjimečně až do neděle. Vypravili jsme se na výlet k Bílé Viselce a vodopádům Rodla na této horské bystřině.

Po cestě jsme mezi sebou vedli různé rozhovory, které nám pomáhaly vždy probrat téma, které si někdo řešil a potřeboval pomoci ho zpracovat. Někdy sám vznesl otázku. Jindy jsme vnímali impulzy, že někdo z nás potřebuje pomoci něčemu porozumět, něco zpracovat. Rozplétaly se přitom i jednotlivé vazby mezi námi z minulosti.

*****

Součástí výpravy bylo i dítě, bytost původně z Hyperborei. (Více informací o této civilizaci je uvedeno např. v ukázce z Knihy 2:  Připravujeme Knihu 2 ). Vnímala jsem u ní, že je důležité, aby se výletu účastnila. I kvůli obnažení vrstev z minulosti, které ji blokují. Protože i přes rekonstrukci čaker tato bytost stále mluvila svým jazykem, kterému bylo velmi málo rozumět a byly zde i další indicie, které naznačovaly, že je důležité detailní vyšetření při osobním kontaktu.

Ukázalo se, že bytost měla stále duchovně prodlouženou lebku, jako součást staré výbavy přenesené z dávné historie, v níž měla uloženy své duchovní schopnosti. Které pro ni byly zásadní. A proto měla tendenci se ve hmotě nevyvíjet, neposouvat, nechuť se učit. Ale zůstávat si ve svém světě. Kam se cítila, že patří. Díky přenesené výbavě. Která ji neustále s touto její dávnou reinkarnací spojovala. Vedla k nadřazenosti, k jakémusi přehlížení skutečností a pravidel života ve hmotě, která jsou pro každého zrozeného jedince zde závazná.

U bytosti byl po výletě po hmotné stránce zaznamenán značný posun z hlediska postoje, přístupu, učení se, komunikace… Díky energetické léčbě, která pomohla energetický systém bytosti zprovoznit na základě vzoru platného pro lidstvo 2. typu zde na planetě Zemi. A díky zpracování dalších vazeb i s ostatními členy výpravy a i díky jejich pomoci.

*****

Cestou jsme si zacvičili metabolické cvičení na protažení a rozhýbání těla. Také jsme nacházeli různá kamenná srdíčka.

V okolí vodopádu jsme někteří z nás vnímali skálu připomínající bránu do jiného prostoru. K ní vstupní portál, do něhož se měla vložit ruka na oskenování, aby se mohla skála otevřít. Na samém vrcholu skály se sbíhaly kameny do tvaru růžice, která ze svého středu jakoby mohla vyšlehnout paprsek energie. Zároveň kus skály připomínal jednu polovinu srdce, které chybí druhá část.

Popošla jsem nahoru nad vodopád. Na plochou skálu, která připomínala přírodní lože. Zde jsem si lehla a vnímala energie. Pohled dolů mi odkryl velký spadlý kmen, který byl přetnut nahoře menším klackem. Takže celý výjev působil jako obří černý kříž spadlý do vody. V tu chvíli jsem si vzpomněla na slova kamaráda z předchozího dne, který vnímal vysoký černý kříž svazující duchovně celou Wislu a okolí.

Náhle jsem začala vnímat, že pode mnou v té skále, na jejímž středu seděl další kamarád a ostatní byli rovněž rozmístěni kolem nás, že zde je uložené obří černé srdce. Postupně se z něj začaly odmotávat černé provazy. Které se nakonec trhaly po kusech a odhazovaly do vody, která je odnášela pryč. Když vše bylo strháno, vylouplo se v té samé velikosti červené původní srdce. Ale působilo, jako by bylo skleněné. Pokryté povlakem. Netlouklo. Jako by se zastavilo. Dostala jsem impulz začít si broukat písničku. Nejprve jemnou, melodickou skladbu, která působila jako pohlazení. Jako očišťující balzám. Pak razantnější, která představovala sílu, pohyb, život. Vnímala jsem, jak se rezonancí začíná srdce uvnitř chvět, až tak, že vznikla ve skleněném povrchu prasklina. Nakonec se povrch rozletěl na tisíce kousků a srdce začalo volně a svobodně bít.

Pak jsem zavolala kamaráda Miroslava a pověděla mu o tom kmeni připomínající kříž. On se se mnou podělil zase o své vnímání. Řekla jsem jemu a kamarádovi sedícímu ve středu skály o mém vnímání. Oba stejně jako já souviseli s duchovním srdcem Přírody. Vnímali jsme, že v tu chvíli jsme všichni nějakým způsobem pomáhali toto srdce osvobodit. Byli jsme součástí tohoto procesu. I symbolicky skrze mé pobrukování, které oba slyšeli.

Pak jsme všichni společně i s ostatními pokračovali dál. Naším cílem bylo dojít k prameni Bílé Viselky.

Mezitím jsme se zastavili u kamene, který připomínal kulatý stůl. Rozestoupili jsme se kolem a položili na něj ruce. Po chvíli jsme si vyměnili místa, abychom všichni byli jak na jeho horním konci, tak na jeho spodním konci a měli možnost obou úhlů pohledu. Doprostřed kamene jsem položila své srdíčko z růženínu, které je vyobrazené na fotce v článku A44. Průnik energie z duchovního Srdce Přírody do hmoty . Vnímala jsem, jak se vytvářejí mezi námi energetické světelné linie vedoucí do oblasti srdce. Propojujeme se a ladíme na stejné frekvence, a zároveň pročišťujeme společné bloky, vrstvy z minulosti.

Pak jsme někteří poslali ochutnat bonbony s příchutí růže z Francie, sušené ovocné placky, od kamarádky jsme my ženy dostaly ručně vyráběné náušnice. Naše propojení se tak ještě posílilo. Já na závěr poslala srdíčko z růženínu, aby ho každý měl možnost sevřít ve své dlani, jeden druhému jsme ho předávali. Až se opět vrátilo ke mně, poté, co pomohlo nějakým způsobem i všem ostatním.

Pramen řeky byl mimo turistickou značku, proto jsme se rozhodli ve chvíli, kdy jsme již byli výškově nad ním, že ho již hledat nebudeme. Ale dojdeme na vrchol Barania Góra (1220 m n. m., druhý nejvyšší vrchol pohoří Slezské Beskydy). Odtud jsme viděli na Slovensko i do České republiky.

Cestou zpět jsme šli opět mimo značku. Doslova jsme se brodili pralesem. Byla zde neuvěřitelně silná energie Přírody. Jako bychom byli v jejím nejsilnějším jádru, které je oproštěné od zásahů lidí a žije si svým vlastním životem.

Nalezli jsme tu tůňku ukrytou mezi stromy, která svým tvarem tvořila srdce.

Po návratu na parkoviště jsme si stoupli do tvaru srdce a rozloučili jsme se. Děcko mezi námi běhalo s malou čelní svítilnou na hlavě jako světluška.

Cestou zpět, když jsme křížili řeku Černá Viselka, jsme píchli kolo u jednoho z aut. Vše ale dobře dopadlo. Kolo řidič vyměnil a mohli jsme pokračovat dál.

Večer jsme strávili u přátel. Poseděli jsme nad dobrým jídlem, které jsme společně připravili, hráli hry. Sdělili jsme si společně duchovní vnímání z dnešních očist a další pocity z výletu. A domluvili jsme zítřejší trasu.

 

Zámek nad přehradou Czarne a cesta podél Černé Viselky

Třetí den

Nejprve jsme dojeli k přehradě Czarne (tzn. Černá) a navštívili terasu zámečku nad přehradou. Odtud byl výhled na soutok Černé a Bílé Viselky, které se spojují do přehrady. Zámek stál na straně Černé Viselky.

Na mapě na informační tabuli byl nakreslen u místa přechodu/přejezdu přes řeku černý kruh rozdělený na tři díly. Symbol nám zde připadal jako označení míst s nepříznivými energiemi. Něco jako vstupy do podsvětní říše, do říše mrtvých. 

Pak jsme dojeli na parkoviště, odkud jsme se vydali proti proudu Černé Viselky. Hned u prvního stromu jsme uviděli srdíčko z listu.

A slunce svítilo na řeku, jakoby se snažilo připomenout, co je zde naším úkolem. Přivést sem Světlo.

Byli jsme lépe vzájemně sladění než předchozí den. Na sebe naladění. Což vedlo k situacím, kdy jsme vzájemně přesněji vnímali, když někdo potřeboval pomoci, ať už energeticky, rozplést, rozvázat nějaké vazby, probrat svou situaci. Něco pochopit. Případně se společným rozhovorem dobrat k tomu, co ho tíží. Co je potřeba odkrýt, co zpracovat. Jakmile se někdo chvíli zdržel, automaticky jsme na sebe počkali, abychom se stále drželi pohromadě.

Já jsem se takto zastavila u řeky a měla pocit, že potřebuji seběhnout až k ní. Najednou jsem před sebou uviděla ve vodě velký kámen ve tvaru srdce. (Na foto je srdce otočeno vzhůru nohama.)

Měla jsem pocit, že by bylo vhodné, aby tam byl někdo se mnou, ale ostatní již byli vpředu. Pak jsem si ale všimla, že jeden kamarád čeká na dohled nahoře na cestě. Srdce jsem vnímala jako srdce této řeky - Černé Viselky. Pomalu jsem ho začala krouživými pohyby očišťovat od spadaného listí. Vždy od středu ke krajům. A opět jsem měla impulz zpívat si písničky o srdci. Aby se mohlo pročistit a probudit. Kamarád pak za mnou přišel, kameny byly ale kluzké a sklouzl jednou nohou do vody. Jeho boty byly naštěstí dostatečně pevné, že se nepromočily. Ne náhodou se vrátil. Zřejmě nějakým způsobem s tím místem souvisel.

Došli jsme až k rozcestí, kde jsme měli v úmyslu odbočit a opustit řeku. Někteří vnímali, že je důležité se na tomto místě ještě zdržet.

S Marií jsme šly ještě kousek proti proudu, potřebovaly jsme si navzájem popovídat, pomoci uvolnit a nechat pročistit vrstvy, které se s pomocí Přírody draly ven. Později jsem si všimla, že koryto řeky v tomto místě tvořilo velké srdce. (Na foto je pohled ze strany.)

Mezitím ostatní řešili jiné impulzy. Když jsme se k nim připojily, přečetli jsme si nahlas duchovní komunikace některých, sdělili postřehy. Poté jsme je zavedly k tomu srdci v řece.

Někteří měli impulz vytáhnout z vody ven velký kus kůry, který se zachytil o kameny a představoval tak třísku vraženou do tohoto srdce. Společně se jim podařilo třísku odstranit. Vnímali jsme, že jsme tímto splnili náš duchovní úkol, který jsme zde měli. Že naše mise dopadla úspěšně. Vnímali jsme uvolnění. A došli ještě kousek dál ke stromům, které se skláněly nad řekou.

Po návratu do Wisly několik z nás ještě navštívilo aquapark v Hotelu Golebiewski. V hotelu jsme si připadali jako ve velké obytné vesmírné lodi, kde je vše. Příroda, akvárium s velkými rybami, můstek přes umělou řeku, která oddělovala jednotlivé úseky se stolečky. Vodní park byl celý zařízený v tropickém stylu. Na stěnách byly mozaiky s delfíny. Připomínalo mi to dávné civilizace - Hyperboreu, Lemurii, Atlantidu.


Karmické vyvazování z dávné minulosti u pralesa Mionší

Čtvrtý den

Na tento poslední den už jsme plánovali jen nějaký krátký výlet, abychom se dostali všichni v rozumnou dobu domů. Zvlášť když večer 31. říjen je svátkem s obecně nepříznivými energiemi.

(Pozn. MM: Halloween, jako předvečer křesťanského svátku Všech svatých. Patrně navazující na předchozí keltský svátek Samhain. Viz Wikipedie: „Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou), pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí…). Takzvaný „čtvrtící den“, tedy den v půli mezi rovnodenností (den stejně dlouhý jako noc) a slunovratem (na severní polokouli nejkratší den a nejdelší noc). Bylo zvykem například prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy.“)

Vyhodnotili jsme společně impulsy každého z nás a nakonec se shodli na tom, že bychom navštívili alespoň na chvíli, co nám dovolí čas, prales Mionší v české části Beskyd.

Cestou jsme ještě řešili očistu kamarádova auta, které působilo jako temná vesmírná loď s palubní deskou pro ovládání letu. Při jízdě vyplynuly na povrch další souvislosti, které bylo potřeba čistit, zpracovat.

Mionší je národní přírodní rezervace v okrese Frýdek-Místek, chránící rozsáhlý prales jehličnatých i listnatých stromů. Rozloha rezervace je 169,7 hektarů, čímž se řadí mezi největší pralesy v České republice.  https://cs.wikipedia.org/wiki/Mion%C5%A1%C3%AD
Dokument Ostrovy zapomenutého klidu - Beskydské pralesy a dokument o Mionší: https://www.youtube.com/watch?v=DMBTJ3JNE34, https://www.youtube.com/watch?v=cHSb5uJC4mY

Nakonec jsme do pralesa nedorazili, šli jsme jen po části lesní cesty k němu vedoucí. Jednak jsme až na místě zjistili, že se na naučnou stezku po okraji pralesa může jen s průvodcem po určitou část roku, která už minula. A jednak na to ani nezbyl čas, protože jsme museli řešit velmi náročnou kolektivní duchovní očistu z dávné minulosti. Opět bylo naším úkolem pomoci si navzájem zpracovat témata, která se objevila v duchovním vnímání ohledně našich přehmatů, chyb, vzájemných vazeb. Bylo důležité, abychom pochopili, co je nyní potřeba duchovně rozvázat, abychom se vzájemně omluvili a pomohli uvolnit vazby, které nás tížily a blokovaly.

Cestou zpět jsme opět viděli odbočku na Růžový palouček, ale už jsme na něj nezajížděli. Bylo pozdě a tma. Zastavili jsme ale u stejné benzinové pumpy jako na cestě do Wisly. Jako by se v tu chvíli vše propojilo. Kruh se uzavřel. Úkoly se dokončily.

___________________________________________________________
 

Duchovní komunikace k výpravě 25.11.2016:

Příroda: … „Očisty míst jsou po celou dobu vývoje důležité a stále na nich pracujete už jen tím, že různá místa navštěvujete, přinášíte tam své energie a skrze ně i energie Spojených Sil Světla. Které mohou do místa zasáhnout, v míře, jak je potřeba. Zprostředkovat očistu, uvolnění energií, samozřejmě i vaše rozvázání s dotyčným místem.

Stejně tak bylo významné pročištění míst ve Wisle a okolí, která znamenala velkou důležitost a zlom pro celou oblast. Pro Polsko, ale také Slovensko a ČR. Rozvazovaly se zde i vzájemné vazby, propojení z minulosti, související s historií těchto tří zemí. A ne náhodou jste se dostali na kopec a rozhlednu Barania Góra, odkud jste měli vizuální i energetický kontakt se všemi těmito zeměmi.

Slovensko vnímáš jako zemi, která je ti velmi blízká, něčím tě táhne, ale zatím, jako by byl pro tebe vstup do ní uzavřen. Zatím byla možnost jen z dálky vnímat tuto zemi, její kopce, místa. A vnímáš ji v něčem jako domov, oslovuje tvé srdce, vnímáš propojení, ale to propojení je zatím stále něčím bržděné. Jako bys byla chráněna. A zatím je ti kontakt s místy zde pouze zprostředkován přes různé fotky, obrázky, články na webu a také na Wisle pohledem na vrcholky hor odsud čnící. Stále máš zvláštní pocit, že jakmile překročíš hranice a dostaneš se nohou do Slovenska, jako by ses konečně měla možnost podívat, vrátit někam, kde ti to bylo blízké, ale událostmi, historií se toto změnilo. A cesta se pro tebe do těchto míst uzavřela. Přesto vnímáš, že je zde uložený v Přírodě, v horách velký potenciál. Cítíš ho, cítíš s ním propojení. A vhání ti to až do očí slzy. A víš, že jednou přijde čas se vrátit. A dokončit, co je potřeba. Zatím jen zprostředkovaně jsi pomohla uvolnit a pročistit srdce Slovenska tím, že jsi spolupracovala s Mirem, a on skrze tebe dostal napojení na energie, které pomohly srdce Slovenska osvobodit.

A tak to mělo být, tak je to správně. A stejně tak vnímáš i Růžový palouček. Jako výjimečné místo, které je nějakým způsobem uložené v tvém srdci. Teď působilo sešněrovaně. A pomohli jste k němu přivést světelné energie, aby ho uvolnily z temného sevření. Pomohli jste pročistit dávnou minulost, která se na místo váže. Minulost, která je spojením a zároveň rozkolem mezi všemi třemi zeměmi. Které by však měly tvořit pevný vyvážený trojúhelník.

Ve tvých vzpomínkách je palouček uložen jako nádherné místo s výjimečně čistými energiemi. Poseté plátky růží, strážené energií bříz. Růžové energie se tak mísí s energiemi bílými, které představují vznešenost, čistotu a propojení. Jako svatba, která je symbolem něčeho výjimečného, posvátného a znázorňuje silné duchovní i hmotné propojení částí, které k sobě patří a mají utvořit celek, který je společně schopen velkých věcí. Růžové energie květin znázorňují city, emoce. Protože samotná bílá by byla příliš přísná, studená. Znázorňující řád, ochranu Světla a čistoty. A třetí barvou, kterou na paloučku vnímáš, je barva zelená. Barva přírody, svěžesti, vývoje. Života.

Palouček tak vnímáš, že byl z hlediska duchovních energií symbolickým místem přátelství, spojenectví a spolupráce, sounáležitosti. Místem otevřených srdcí, která v rámci světelného vývoje hájila čest a spravedlnost.  Chránila světelné principy a nesla jejich odkaz hrdě dál. Tuto náplň, vzor vnímáš uložený v energetickém pozadí paloučku, který jakoby představoval zároveň jeho význam, poslání.

Z hlediska historie představoval palouček místo setkání, přátelství, otevřenosti a hrdinských činů. Místo, které připomínalo všechny důležité hodnoty. Které mělo dodat energii a kuráž, umožnit odpočinek a posílení před další cestou, dalšími důležitými úkoly.

Takovým místem bylo i pro Vás. Místem sladění vás všech do vzájemné jednoty. Abyste každý měl ty nejlepší podmínky a předpoklady pro nejvyšší využití potenciálu, který jste nesli v sobě.

Proto byl palouček prvním místem, které jste na své cestě navštívili. A také tím posledním, které uzavíralo vaši společnou cestu, vaše úkoly. Už nebyla nutná vaše osobní návštěva, postačilo vzpomenutí při míjení cedule s nápisem směřující na toto místo.

Aby se sem vaše mysl vrátila ve vzpomínkách. Jako byste zde energeticky dokončili svá poslání. A vrátili se na místo, odkud jste vyrazili. Místo, které vás posílilo, bylo startovacím bodem. Abyste se po ukončení mise zase na něj duchovně vrátili s poděkováním a energetickou pomocí. Vrácením toho, co vám bylo propůjčeno. Jako se po dlouhé cestě vracejí bojovníci domů, na místa, odkud do boje vyrazili, která je vítají. Která je v srdci doprovázela a činila je silnými díky vzpomínce a představě, že se na ně chtějí vrátit. Místa, která pomohou osušit slzy, ošetřit rány, zregenerovat, obejmout, odpočinout a konejšit v pevném náručí, posílit a jít zase dál. Jako kdyby toto místo dalo ochranu a sílu a vracející se bojovník předané dary zase po svém návratu s vděčností vracel. Aby místo bylo pomocí zase příště pro ostatní.“


PN:  Já sama vnímám, že mám s místem Růžového paloučku velmi silné vazby, propojení. Ne náhodou mě okamžitě nápis zaujal. Jeho návštěva mi přišla jako sen. V sobě mám uloženy silné pozitivní prožitky z jeho návštěvy, které vnímám v hrudi jako hřejivý pocit. Pokaždé, když o něm čtu, o růžích ze slzí bratří… dojetím i mně vyhrknou slzy.

Duchovní komunikace 24.2.2017:

Energie Růžového paloučku: „Mé místo je ti blízké, protože jsi zde v minulosti hodně pobývala. Pověsti vypráví o jeho silné magické moci, která palouček a růže chránila před zásahem temnou mocí. Před jakýmkoli zásahem, který by mohl místo a jeho energie narušit. Ty jsi toto místo znala ještě předtím, v dřívějších dobách. Kdy síla jeho energie byla mimořádná. Proto máš takové pozitivní prožitky z jeho návštěvy. Vnímáš zde několik rovin minulosti, ne však tu spojenou s magickou ochranou paloučku a tragickými událostmi, které z ní vzešly.

Vnímáš zde i silné propojení ohledně růží, které jsou tvou nejoblíbenější květinou. Nesoucí vznešenost, krásu, zároveň svou přirozenou ochranu díky trnům. Tyto růže pocházejí z Francie, z Provence, což je místo, které jsi loni navštívila na dovolené (viz článek Věry Talandové  Z40. Výprava do Francie a Španělska léto 2016 ). A s nímž vnímáš také velké provázání. Zároveň růže, které vznikly ze slzí těch, co museli odejít, loučili se. Při čtení těchto slov cítíš silné dojetí. Proč? Protože jsi zde často pobývala a i tvé slzy jsou slzy dojetí nad odchodem tobě kdysi blízkého člověka. Dále vnímala jsi palouček jako místo, kde nabere bojovník sílu, odchází a pak se vrací po splnění úkolu zpět. Taková cesta se týkala v minulosti i tebe.

Propojeností s tebou je zde opravdu mnoho. Vnímáš rezonanci i ohledně setkání sedmi králů, kteří mají nastolit mír, a kteří se sejdou u kulatého stolu. I vy jste takový stůl na své cestě v blízkosti Wisly potkali. Nemluvě o lyře, která se ti jako hudební nástroj vždy líbila. Symbolizovala propojení s antikou, ale hlavně pro tebe nyní představuje propojení s Lyrou jako souhvězdím, jak bylo uvedeno výše.

Zkrátka těch indicií je mnoho, které máš v sobě a která se vyplavují rezonancí s tímto místem na povrch. A ty sama vnímáš, že tato návštěva nebyla poslední. Že se sem ještě vrátíš. Až přijde ten správný čas. Možná v souvislosti s návštěvou Slovenska. Aby tě pomohlo připravit na „cestu“, která tě v souvislosti s tím bude čekat.“
 

© Petra Nováková, únor 2017
   
www.novaduchovnicesta.cz

Anketa

Byl pro Vás tento text přínosem? Ohodnoťte prosím známkou od 1 (nejlepší) do 5 (nejhorší).

Celkový počet hlasů: 116